Hned v úvodu vláda konstatuje, že zjistila, "že přes dopis ÚV KSČ z roku 1983 v praxi přetrvává většina protispolečenských jednání. Ochrana národního majetků zůstáva na pokraji zájmu řídících pracovníků /v drtivé většině komunistů a spolupracovníků StB - pozn. autora/ a je dlouhodobě oslabována neúplnou evidencí, neprováděním řádných inventarizací, neuspokojivou ostrahou a strážní službou, když škody a ztráty jsou nezákonně odepisovány k tíži společenských zdrojů bez náhrad od viníků a vyvození důsledků."

Dále to pokračuje jedno za druhým - " nepravdivé vykazování plnění úkolů kvůli odměnám, rozsáhlé zneužívání služebních osobních automobilů, poskytování prací a půjčování hospodářských prostředků za neodpovídající úhradu případně zdarma, zneužívání vedlejších zaměstnání, prostředků na propagaci a dary, zahraničních služebních cest."
Další strana zahajuje tím, že "dosud přijatá opatření nevytvářejí dostatečné zábrany proti poškozování spotřebitelů." Pokračuje pak, že i v "rezortu Ministerstva obchodu  se stále vyskytují negativní jevy, které přispívají k neoprávněnému obohacování jednotlivců. K tomu vedly také zjištěné příklady poškozování spotřebitelů.  Byla opět zjištěná velká manka, způsobená rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví."

Už jen namátkou výběr z dalších stran. "Zabezpečit důsledné uplatňování opatření, která mají zabraňovat ve vnějších ekonomických vztazích korupčnímu jednání, získávání neoprávněného osobního prospěchu. Zabezpečit uzvírání nových dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr i o vedlejších a souběžných pracovních poměrech /Aspoň víme, kde se to asi soudruh Janeček z ČT naučil./ Trvale se ukládá zabezpečovat efektivnost zahraničních služebních cest./To by bylo něco pro naše nynější poslance i senátory/ Stanovit teritoria, kde budou používány automobily čs. výroby, souhlas s využitím vlastních vozidel, vozidel taxi či z půjčovny může být udělen jen ve zcela výjimečných případech."
Co z toho vyplývá. Tehdy byli na všech vedoucích místech prakticky jenom komunisti, zhusta křížení s agenty StB. A přesto všichni kradli jak o život. Možná právě proto, vždy co se mohlo soudruhovi či estébákovi stát? Kdo by jej tak asi mohl udat? Jeho souputníci byli taky zaměstnáni výhradně tím, jak si přilepšit. A normální občan, mimo totalitní struktury, si pochopitelně hrábnout do žádného vosího hnízda rudých soudruhů netroufl.  V podstatě se po listopadu 1989 zase až tolik pro normálního člověka nestalo. Polepšili si jen soudruzi, protože to co dříve museli posílat do Sovětského svazu, do severní Koreje či na Kubu, to si teï rozebírají sami ve formě různých provizí třeba za státní zakázky, nákupy zbraní atd.

 Aspoň malá ukázka, jedná se totiž o méně čitelnou oxeroxovanou kopii.

  Jak si přilepšovali soudruzi a spolupracovníci StB v jednom socialistickém hotelu je popsáno ZDE

 

cedokstrana1_res_res_res_res.jpg