Již žádné přehrabování zaprášených šanonů v regálech, žádná žádost abyste přišli později, že vám to najdou jakmile bude čas. Údiv nad dokonalostí počítačové techniky však vzápětí vystřídala hrůza. Z toho, že každý, kdo má někoho známého u soudu si může prohlížet všechny případy protistrany, aniž by se zapisoval jako při nahlédnutí do spisu, má vše jako na stříbrném podnose. Takže může volit strategii podle toho jak si počíná protivník, případně na něj něco vytáhnout, co se dozví z jiného případu. V obchodním styku může někdo za  podobný delikt /insider trading/ dostat až 12 let, a v justici? Zřejmě nic. Ví se o tom vůbec? Nebo je to jen tajný trumf těch, co mají přístup na soudní server?

Využít to může pochopitelně i samotný soudce a tak si výrazně zjednodušit práci, když bude např. postupovat podobně jako jeho kolegové v jiných případech stejné osoby či firmy. Je sice pravidlem, že každý pracovník justice, který přijde do kontaktu s daty v systému byl a je vždy řádně poučen, a podepisuje tzv."mlčenlivost". Jenže co si budeme o našich soudcích povídat, zvláště o těch, co vystudovali jako nejkovanější kádrové reservy totalitní práva v letech normalizace. Viz například:

ZLOČINCI V TALÁRECH: KRIMINÁLNÍ STÁT A JEHO KRIMINÁLNÍ JUSTICE A KRIMINÁLNÍ SOUDCI: INVENTURA VYBRANÝCH JUSTIČNÍCH ZLOČINŮ A NÁVOD, JAK SE JIM BRÁNIT!
http://www.cibulka.net/petr/view.php?cisloclanku=2009112003

V zásadě sice platí, že do spisu smí nahlížet jen ten, kdo je účastníkem řízení. To znamená žalobce, žalovaný, navrhovatel atd. a navíc musí být tyto akty evidovány. Dříve ovšem bylo prakticky nemožné získat komplexní přehled o všech kauzách jednotlivce, pokud nešlo o disidenty či recidivisty. Což teï odpadlo, na vše stačí jak bylo už řečeno, jediné kliknutí. Potom už jen další drobnost, mít známého na soudě, v ideálním případě spolužáka, se kterým jste na právech studovali zejména to, jak "zákonnými" prostředky udržet mocenskou pozici Komunistické strany Československa.

Není pochyb, že tito lidé drží a budou navždy držet pospolu. Dobře to vystihl ve svém sloupku v aktuálním Týdnu Jiří Peňás, když se zamýšlel nad premiérem Fischerem a jeho členstvím v KSČ. Fischer tam vstoupil  a strávil celá osmdesátá léta.  Tedy dobu, kdy už tam nikdo nemohl vstoupit např. s naivním  nadšením, charakteristickým pro   poválečná léta, nebo ještě dejme tomu pro rok 1968. To byl už čistý kalkul, a dlužno dodat, že se komunisti svým členstvím nijak nechlubili. Sám si pamatuji, jak se straníci odebírali na své schůze kradmo, tak aby byli nenápadní a zbytečně na sebe neupozorňovali. Byli si dobře vědomi toho, že na jejich počínání něco páchne. Zcela jistě aspoň trochu vnímali to, jak je vidí ostatní. Prostě jako když někomu ve společnosti povolí svěrač. Je vám sice toho člověka líto, ale raději si odsednete.

Tento nově obrozený systém socialistických konekcí ovšem vyvolává vážné pochyby o rovných podmínkách při soudních jednáních.  Výrazně zvýhodňuje např. strany, využívajících starších advokátů, kteří disponují širokou škálou spolužáků ve vrcholných soudních funkcích. Tak podobně jako za socialismu je opět zvýhodněna jedna úzká skupina lidí, paradoxně ta stejná, který byla zvýhodněna již za totality. Jediným řešením se zdá být to, aby byla na internetu zpřístupněna veškerá data o všech soudních jednáních. Jenom tak budou umožněny rovné podmínky u soudu pro všechny.