Julio Baghy
| Julio Baghy | |
 | |
| Narození |
13. ledna 1891 Segedín |
|---|---|
| Úmrtí |
18. března 1967 (ve věku 76 let) Budapešť |
| Místo pohřbení | Fiumei Street Cemetery |
| Povolání | herec, romanopisec, básník, vydavatel, esperantista a spisovatel |
| Žánr | lyrická poezie |
| Témata | esperanto |
| Ocenění | Čestný člen Světového esperantského svazu |
| Podpis |
 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julio Baghy (13. ledna 1891, Segedín – 18. března 1967, Budapešť) byl maďarský herec, režisér a jeden z předních autorů esperantského hnutí. Je autorem několika novel, ale své mistrné zvládnutí esperanta dokázal především na poli poezie. Jeho verše jsou plné lyriky, humanismu a veselé nálady. Jeho první velkou básnickou sbírkou je Preter la Vivo, z níž bylo mnoho básní zhudebněno.
Život[editovat | editovat zdroj]
Baghy pocházel z divadelní rodiny, jeho otec byl herec, matka dělala nápovědu v divadle. V roce 1911 se začal učit Esperanto. Během první světové války byl uvězněn na Sibiři, v zajateckém táboře, kde učil Esperanto válečné zajatce.
V zajetí strávil šest let (1915-1920), poté, co se vrátil domů, začal věnovat všechen svůj čas Esperantu, učil svoje přátele a vedl školení, pořádaná jak v tuzemsku, tak i v zahraničí.
Baghy byl také autorem učebnic a dlouhá léta druhým hlavním redaktorem (1922-1933) Kalocsay Kalmanova revue Literatura Mondo.
Přestože napsal několik románů, nejznámější je pro řadu svých básní psaných v Esperantu. V Esperantu vytvořil také drama - Number One z roku 1929, které bylo s velkým úspěchem představeno v Budapešti.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Sbírky básní[editovat | editovat zdroj]
- Preter la vivo (Jak šel život)
- Pilgrimo (Putování)
- La vagabondo kantas (Tulák zpívá)
- Aŭtuno (Podzim)
- Foliaro (Listoví)
Díla v próze[editovat | editovat zdroj]
- Dancu marionetoj (Loutky ať tančí)
- Migranta plumo (Putující pero)
Novely[editovat | editovat zdroj]
- Printempo en aŭtuno (Jaro v podzimu)
- Verdaj donkihxotoj (Zelení donkichoti) – satira
- Teatra korbo (Divadelní koš)
- La verda koro (Zelené srdce)
- Koloroj (Barvy)
- Ĉielarko (Duha)
- Sonĝe sub pomarbo (Snění pod jabloní)
- En maskobalo (Na maškarním)
- Nik Nek kaj Kat Jen (Nik Nek a Kat Jen) – vlastně učebnice
Romány[editovat | editovat zdroj]
- Viktimoj (Oběti)
- Sur sanga tero (Na krvavé zemi) – sibiřské zážitky
- Hura! (Hurá) – jeho nejrozsáhlejší román, groteska a satira na lidskou společnost