Portál:Hinduismus/Články

Leden

Óm též Aum, (v písmu dévanágarí औम् ) je posvátná slabika, známá z Véd. Vyskytuje se jak v hinduismu, tak i v džinismu, buddhismu a sikhismu. Touto slabikou začínají četné hinduistické texty a mantry. Význam této slabiky je podrobně vysvětlen v Mándúkja upanišad.

Aum itjétad akšaram idam sarvam, tasjópavjákhjánam bhútam bhavad bhavišjad iti sarvam ómkára éva jač čánjat trikálátítam tad apjómkára éva.
Slabika óm je vpravdě všechno minulé, přítomné i budoucí i všechno jiné, co přesahuje trojí čas je vpravdě slabika óm.

—Mándúkja upanišad 1

…celý článek

Únor

Advaita-védánta je indická, filosoficko-náboženská škola zastupující čistý monoteismus (filosofie jedné reality). Toto je vyjádřeno sanskrtským souslovím a (ne) dvaita (dva). Sanskrtské slovo "advaita" se vztahuje ke ztotožnění individuálního bytí (átma) s univerzálním bytím (brahman). Sanskrtské slovo brahman nesmíme zaměňovat se sanskrtským slovem Brahmá, kterému v konceptu božské trojice Brahmá, Višnu a Šiva, náleží úloha stvořitele vesmíru. Advaita-védánta, tak jako i ostatní ortodoxní i neortodoxní, filosoficko-náboženské školy védské filosofie, je založena na třech védských spisech nazývaných prasthánatrají a patří sem upanišady, Bhagavadgíta a brahmasútry. Mnoho známých i méně známých autorů psalo komentáře (bhášja) na tyto spisy, ale všeobecně nejuznávanějším je Ádi Šankara, který je přímým pokračovatelem tradice védských mistrů z dávné minulosti. …celý článek

Březen

Vaišéšika (v dévanágarí वैशॆषिक) je jedna ze šesti ortodoxních indických filosofických škol a historicky je příbuzná se školou logického myšlení - njájou. Zrovna tak, jako njája popisuje vaišéšika prostředky, které vedou k pravdivým závěrům. V její klasické podobě, obhajuje Kanáda v 10 knihách Vaišéšika súter (6. až 2. století př. n. l.) zásadu, že všechny objekty hmotného světa je možné rozložit na složky a dostat se až na atomární a éterické úrovně. Tento předpoklad je ve vaišéšice základním východiskem při systematické analýze vlastností (višéša), které odlišují jeden objekt od druhého. Na rozdíl od njáji připouští vaišéšika jenom dvě možnosti získání platného poznání - smyslové poznání a logické odvození. Vaišéšický systém analytického rozboru vlastností se vyvíjel nezávisle na njáje a je starší. Přesto jsou si oba systémy velmi podobné, protože jejich zavěry, týkající se metafyzických úrovní, jsou prakticky stejné. To dokazuje velké množství komentářů ze 4. až 9. století n. l. …celý článek

Duben

Mímánsá (v dévanágarí मीमांसा ) znamená v češtině zkoumání, výzkum nebo podrobná úvaha. Také známé s přívlastky púrva-mímánsá (předcházející zkoumání), karma mímánsá (zkoumání činnosti), uttara-mímánsá (pozdější zkoumání) nebo brahma mímánsá (zkoumání brahma). Mímánsá je způsob zkoumání véd založený na dvojznačnosti a je přesně opačný způsobu jednoznačnosti, kterým se zabývá védánta. Tento systém indické filosofické školy rozděluje sanhity (čtyři prvotní védy - Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda a Atharvavéda) na součásti: 1. obětní liturgické texty (karma-kanda) mantry a bráhmany a 2. filosofická pojednání (džňána-kanda) v upanišadách. Za zakladatele této školy je považován světec Džaimini a jeho dílo Púrva-mímánsá-sútry z doby 300 až 100 př. n. l. Hlavní hledání karma-mímánsy je zaměřeno na činnost, která bude spontánně v souladu s dharmou. …celý článek

Květen

Védánta je indická ortodoxní, monoteistická a filosofická škola, jejíž nejznámějšími větvemi jsou: 1. Advaita(-védánta) (Ádi Šankara), 2. Višišta-advaita (Rámánudža) a 3. Dvaita(-védánta) (Madhva). Výraz védanta je složený ze sanskrtských slov véd (védy) a anta (závěr) a znamená v češtině „zakončení véd“. Všechna odvětví védánty vycházejí z upanišad. Upanišady jsou přidružené k základním védským samhitám (Rgvéda, Sámavéda a Jadžurvéda), staly se východiskem buddhismu a džinismu a jsou ideovým základem pozdějšího hinduismu. Védánta konstatuje, že brahma (nejvyšší duchovní vesmírný princip) je oproštěno od vlastností a jednání. Vinou máji (klamu smyslového poznání) se átmá (individuální duchovní princip) ztotožňuje s objekty. …celý článek

Červen

Kastovní systém (varnášrama) představuje ve své původní podobě vyhodnocení a kodifikaci společnosti, na základě různotvárnosti založené na duchovním vývoji, do čtyř různých vrstev. Toto rozdělení bylo poprvé zmíněno v Rgvédu 10.90.12 jako čtyři součásti těla věčného puruši (ústa, paže, stehna a chodida) - „ Z jeho úst vzešel Brahmá, z jeho dvou rukou vzešel Radžanja, z jeho stehen vzešel vaišja a z jeho chodidel vzešel šúdra“ a v pozdějších výkladových dílech - Manusmrti 10:65 - „Tak jako může syn šúdry dosáhnout hodnosti bráhmana, tak může i syn bráhmana dosáhnout hodnosti šúdry a toto platí i pro toho, kdo se narodil jako vaišja nebo kšátrija“ a v Bhagavadgítě 4.13 - „Stvořil jsem čtyři varny podle rozdělení kvalit a činů“. Tyto součásti se přenáší i na společnost, opírající se o tvrzení v upanišadách, že Brahmá, stvořitel vesmíru, vytvořil z těchto součástí čtyři společenské vrstvy (varny): bráhmany, kšátrije, vaišji a šúdry. …celý článek

Červenec

Sánkhja je jedna ze šesti ortodoxních škol indické filosofie. Zakladatelem je všeobecně uznáván světec Kapila. Sánkhja je považována za nejstarší filosofický systém hinduistické tradice, založený na principech dualismu. Vliv této filosofické školy je znatelný jak v pozdější védántské filosofii, tak i ve filosofii Jógy. Historicky lze tuto filosofickou školu sice spojovat s hinduismem, ale ve své původní podobě je větší spojení s buddhismem. Kapila žil krátce po úmrtí Buddhy a jeho učení ho pravděpodobně ovlivnilo. Známý spis pojednávající o sánkhje je Sánkhja kárika (200 př.n.l.) přisuzovaný Íšvara Kršnovi. Další druh sánkhji (bhágavata sánkhja) učí Kapilův syn (Dévahútiputra Kapila) v Bhágavata puráně 3.25-33. Tato sánkhja uznává jako další kategorii kála (čas). Základní myšlenkou této filosofie je pohled na svět, který je složený z puruša (kosmický duch) a prakrti (prvotní hmotná substance). …celý článek

Srpen

Brahman, také brahma (v dévanágarí ब्रह्मन्) je pojem pocházející z hinduismu, který označuje zcela nepopsatelný základ všeho. Brahman je neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. V Rgvéd dává brahman vzniknout prvotnímu bytí (hiranjagarbha), které splývá s bohem stvoření Brahmá. Brahmasútra, upanišady a Bhagavadgíta jsou prvním ztělesněním hiranjagarbhy. Zřeci, kteří komponovali upanišady, si uvědomili, že átma a brahma jsou jedno a totéž:

jatínám brahma bhavati sárathih.
Všechno to, co je, je brahma.

—Rgvéda I.158.6

…celý článek

Září

Šiva samhitá je pojednání o józe, jehož autor je neznámý. [1] [2] V původním pojednání oslovuje hinduistický bůh Šiva svůj ženský protějšek (šaktí) Parvatí. Šiva samhitá je jeden ze tří nejdůležitějších klasických spisů o Hatha józe - ostatní dva jsou Hatha jóga pradípika a Gheranda samhitá - a je považován za nejpodrobnější a nejpřesnější pojednání o Hatha józe.

Všeobecně je uznáván názor, že Šiva samhitá byla napsána v 17. až 18. století, [3][4] ale James Mallinson ji zařazuje do 15. století a tvrdí, že v 17. století byl tento spis jenom překládán ze sanskrtu. Jeho tvrzení podporují některé pasáže v textu samotném, protože tam jsou zmínky o indických městech Váránasí a Benares.[5] …celý článek

Říjen

Árjové či (dříve) Árijci (ze sanskrtského आर्य, ārja) je souhrnný název pro skupinu indoevropských kočovných kmenů, které se během 2. tisíciletí př. n. l. rozšířily ze své původní pravlasti ve stepích jižního Ruska a západního Kazachstánu na území Předního východu (Írán, Mitanni) a severní Indie (Paňdžáb) a Pákistánu. Zejména na indickém území znamenal jejich vpád hluboký přelom v tamním vývoji, když zničili vyspělou městskou civilizaci v Poindí – harappskou kulturu. Pojem árijci zavedl v roce 1853 indolog Max Müller do anglického a evropského úzu jako rasovo-etnickou skupinu (viz též Indoevropané). V roce 1888 však svoji teorii sám vyvrátil. Podle tzv. teorie o árijské invazi (angl. Aryan Invasion Theory, AIT) toto etnikum před rokem 2000 př. n. l. zahájilo rozsáhlou expanzi a udrželo si jazykovou příbuznost s indoevropskými jazyky.

Teorie o árijské invazi na indický poloostrov byla koloniálním konstruktem založený pouze na jazykové interpretaci Véd a vyvrácený archeologickými nálezy (zvláště indicko-francouzským průzkumem pomocí družice SPOT [6] a rozborem DNA [7]. Přesto dosud setrvačností přežívá mezi některými západními indology jako předchozí paradigma. …celý článek

Listopad

Reinkarnace (doslovný překlad znovuvtělování) je označení představy, že pozemský život se vícekrát opakuje. Buddhistické pojmosloví místo výrazu reinkarnace používá znovuzrozování. Představa,no to určitě že život jedince po jeho fyzické smrti nějakým způsobem pokračuje, je společná pro téměř všechna náboženství, většinu kultur a řadu filosofických systémů. V tomto ohledu lze mezi nimi nicméně najít dvě zásadně odlišná stanoviska.

Podle prvního pohledu, který zastává například většina vyznavačů judaismu, křesťanství a islámu, jsou život a smrt jedinečné. Bytosti se narodí, žijí a pak v okamžiku smrti jejich duše či jiná smrt přetrvávající část přesídlí do sféry, která není živým bytostem jinak přístupná, a tam zůstává navěky nebo do konce pozemského světa.

Pro jiná, kupříkladu indická náboženství, je naopak typická představa o opakování pozemské existence. Bytosti se narodí, žijí, zemřou, a posléze se znovu zrodí (ať ve stejné nebo jiné formě), a toto se vícekrát opakuje. Konkrétní představa přitom může být buď cyklická, tedy že bytost se může opakovaným pozemským rozením dostávat do stále stejných stavů (pak mluvíme o převtělování, metempsychóze či stěhování duší), nebo lineární, tedy že bytost se postupnými životy vyvíjí (pak mluvíme o znovuvtělování, o reinkarnaci v užším slova smyslu). …celý článek

Prosinec

Dharma je odvozeno od sanskrtského slovního kořene dhri, a znamená způsob bytí. Termínu musí být porozuměno v jeho metafyzickém významu, což je soulad s božským nebo tvořivým principem činným v individuu nebo v přírodě. Představuje individuální vnitřní zákon, který musí být následován, jestliže individuální život má být v souladu s přírodními zákony a Brahma. Dharma je indický náboženský a filosofický termín, který se používá ve dvou významech:

• Dharma ve významu nauka
• Dharma ve významu jevů

Dharma ve významu nauka je zákon nebo cesta. Je používaný v dálnovýchodních náboženstvích a jedná se: 1. o cestu k univerzální pravdě, 2. o univerzální pravdu samotnou a 3. způsob života vedoucí k minimální akumulaci karmy.

Dharma ve významu jevů je používáno ve většině, respektive všech filozofiích a náboženstvích indického původu (tzv. dharmová náboženství), zejména hinduismu (sanátana dharma), buddhismu a džinismu. Ve své nejstarší podobě, dharmam, se poprvé objevilo ve Védách. Je obtížné poskytnout stručnou definici dharmy, vývoj pojmu má za sebou dlouhou a pestrou historii a je mu přisuzován rozsáhlý soubor významů a interpretací od spravedlnosti až po náboženství. …celý článek