Chemie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Piktogram chemie

Chemie (řecky χημεία; archaicky též lučba) je věda, která se zabývá vlastnostmi, složením, přípravou, strukturou anorganických a organických látek a jejich vzájemnými interakcemi. Látky jsou složeny z atomů a z nich složených molekul nebo z iontů (iontové soli a taveniny). Chemie popisuje svým vlastním metodickým a teoretickým přístupem hmotu a navazuje tak na studia fyzikální a předchází studiu hmoty z biologického nebo např. geologického hlediska. Vzhledem k rozličnosti hmoty, která je složena z různých kombinací atomů, chemici často studují, jak atomy odlišných chemických prvků mezi sebou interagují a jaké molekuly a jakým průběhem z těchto interakcí vznikají.

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Název tohoto vědního oboru chemie (řec. χημεία), či původně chymie, se objevil teprve ve 4. století n. l. ve spisech byzantských autorů. Jeho prapůvod však není dobře vysvětlen.

Obvykle bývá s odvoláním na alexandrijského encyklopedického autora Zosima Panopolidského (4. století n. l.) odvozován od názvu jakési bájné knihy Χήμευ (Chémey), která popisovala návod na zpracování kovů a byla prý božského původu.

Podle jiných může slovo chemie souviset se starým hebrejským názvem pro Egypt, Chemia (země Chámova), který uvádí již Plutarchos; tento výklad podporuje skutečnost, že starověcí Egypťané ovládali řadu chemických znalostí.

Třetí etymologická teorie spojuje chemii s řeckým slovem χυμός (chymós, česky kapalina nebo šťáva), čímž mohla být míněna tinktura potřebná pro transmutaci kovů, hledaná alchymisty.

Vývoj chemie[editovat | editovat zdroj]

Látkové přeměny jsou základem velké řady technologických postupů spojených s osvojením ohně (výroba keramiky a vápna či úprava potravy) nebo se zpracováním kůží a tkanin. Proto se dá říct, že chemie jako obor sledující zákonitosti látkových přeměn má původ už v době kamenné. Na to navazovaly technologie zpracování kovů (stříbro, zlato, měď, bronz, železo), výroba skla a také výroba kvasu či piva ve starověkých říších (Sumerové, starověký Egypt, Čína).

Dělení chemických oborů[editovat | editovat zdroj]

Chemie se tradičně dělí do několika oborů. Ty jsou ale v dnešní době častokrát provázány interdisciplinárními obory a jinými specializacemi.

Analytická chemie
Analytická chemie se zabývá analýzou vzorků látek s cílem porozumět jejich chemickému složení a struktuře.
Biochemie
Biochemie studuje chemické složení, chemické reakce a vzájemné vztahy chemických individuí, které se odehrávají v živých organismech.
Anorganická chemie
Anorganická chemie studuje vlastnosti a reakce chemických prvků a anorganických sloučenin.
Organická chemie
Organická chemie studuje strukturu, vlastnosti, složení a reakce organických sloučenin. Rozdíl mezi organickou a anorganickou chemií není vždy zřetelný a dochází zde k mnoha překryvům, zvláště v organokovové chemii.
Fyzikální chemie
Fyzikální chemie se zabývá fyzikálním popisem chemických systémů a procesů, zvláště pak energetickým popisem rozdílných chemických přeměn. Studuje chemickou termodynamiku, chemickou kinetiku, elektrochemii, kvantovou chemii, statistickou termodynamiku a spektroskopii.
Dále pak existují biofyzikální chemie, farmaceutická chemie, geochemie, petrochemie, chemie silikátů, chemie atmosféry, chemie životního prostředí, agrochemie, jaderná chemie, kvasná chemie, lékařská chemie, makromolekulární chemie, supramolekulární chemie, termochemie a výpočetní chemie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAHRADNÍK, Rudolf. Za vládu rozumu. Příprava vydání Lenka Jaklová. Praha: Academia, 2002. 194 s. ISBN 80-200-0942-6. Část I. Podmanivý svět chemie na sklonku 20. století, s. 11-21. (Výbor z textů Rudolfa Zahradníka). 
  • Tamtéž. Kapitola Úspěchy české chemie po druhé světové válce, s. 25-34.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]