Celý tento text vznikl na základě domluvy přes e-mail, ve které  Petr Cibulka  informuje svého přítele a spolupracovníka při vydávání hudebního samizdatu v dobách komunistické diktatury  Rudolfa Růžičku  o možnostech vydávání Necenzurovaných novin na Internetu. Takto to začalo:

    Oba aktéři - Petr Cibulka a Rudolf Růžička - si uvědomují, že se v dané době na veřejnost nedostalo mnoho textových materiálů a dokumentů, které zůstaly v rukopisech nebo se zásluhou omezeného přístupu dostaly jen k části veřejnosti a které svým významem jsou nutné k pochopení celé předlistopadové éry, a to nejen v oblasti kulturní, jíž jsou především věnovány tyto stránky. Pokusili se najít veškeré dostupné texty, vyhledat zbytky údajů ve své paměti, vypisovali, přepisovali a vybírali to nejpodstatnější, co považují za potřebné předat historikům, následujícím generacím a především všem čestným lidem.
     Využíváme k této příležitosti možností internetu jako celosvětové informační sítě, která je rozšířená v celém civilizovaném světě a nyní přístupná ve velké šíři i u nás. Přitom předpokládáme, že nejdůležitější následující texty bude někdy možné vydat tiskem, který je přece jen nejpraktičtějším informačním prostředkem s nejširším dopadem na veřejnost.

---

    Začneme neobvykle, vlastně závěrem - veřejným společným pořadem v brněnském Malém divadle hudby, který se výlučně týkal spolupráce P.Cibulky a R.Růžičky na vydávání samizdatových hudebních nahrávek - kopie pozvánky vše prozradí:

     Tento pořad předvedl část výsledků několikaleté spolupráce P.Cibulky a R.Růžičky, která započala vzájemným seznámením na pořadech Malého divadla hudby na přelomu 70. a 8O. let zásluhou společných přátel (zejména výborného amatérského hudebníka a profesionálního počítačového programátora ing.Petra Randuly), následným předáváním zkušeností, výměnou nahrávek a pozdějšími osobními setkáváními včetně vydávání a šíření samizdatových hudebních nahrávek. To vše přivedlo také R.Růžičku do disidentské činnosti, ke které nejen svým uměleckým zaměřením, ale i politicky vždy směřoval.

    Uvedený program o disidentské hudební tvorbě 70. a 80. let předváděl celou šíři záběru ve vydávání různých hudebních forem a žánrů hudebního samizdatu, který obsahovala Cibulkova rozsáhlá vydavatelská činnost (viz. http://www.cibulka.cz). Spolupráce Cibulky s Růžičkou však spočívala téměř výlučně v nahrávání a rozmnožování hudebních snímků autonomní elektroakustické a počítačové hudební tvorby, která byla doménou Růžičkovy kompozice a která mu také přinesla celosvětové uznání (viz. jeho domovská stránka  http://www.savba.sk/logos/mca/ppgs/ruzicka.html). Tomuto druhu alternativní kompozice se věnoval přes potíže, které mu za minulého režimu působilo umělecké směrování na elektroakustickou a počítačovou hudbu při uplatnění v československé oficiální kultuře, v zaměstnání a tím i v ekonomickém zajištění. Ostatně je zde třeba uvést, že za vydávání disidentské hudební tvorby byl P.Cibulka vězněn a R.Růžička vyslýchán Státní bezpečností. Propagace a vydávání elektroakustické a počítačové hudby, a to nejen na území bývalého Československa, ale i v zahraničí, se proto jako styčný bod spolupráce Petra Cibulky a Rudolfa Růžičky objeví téměř výlučně na těchto stránkách.

    Nejprve uvádíme pro informaci o náročnosti samizdatové hudební produkce originální popisy většiny z vydávaných samizdatových hudebních nahrávek, které byly zprvu určeny pro cívkové, později i pro kazetové magnetofony. Vytisknuty byly včetně doprovodných textů na jehličkové tiskárně Seikosha za použití primitivních editorů bez možnosti velkých písmen s diakritikou, většinou pomocí počítače ZX Spectrum. Jsou zde jako dokumenty přepsány i s chybami v diakritice a základním číslování prvních nahrávek.

	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 1 ] Ukázky z elektroakustické počítačové tvorby (první verze)
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 2 ] Rudolf  R ů ž i č k a :  Elektroakustická počítačová tvorba (první verze)
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 0 ] Ukázky možností hudební počítačové tvorby
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 1 ] Ukázky z elektroakustické počítačové tvorby
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 1 ] Rudolf  R ů ž i č k a :  Electroacoustic & Computer Compositions
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 2 ] Rudolf  R ů ž i č k a :  Elektroakustická počítačová tvorba
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 2 ] Rudolf  R ů ž i č k a :  Electroacoustic Computer Compositions
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 3 ] Dexter  M o r r i l l :  Elektroakustická počítačová tvorba
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 4 ] Carl  S t o n e :  Elektroakustická počítačová tvorba, Elektroakustická počítačová tvorba z COLGATE UNIVERSITY
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 5 ] Elektroakustická počítačová tvorba ze STANFORD UNIVERSITY
	C O M P U T E R   M U S I C   [ VOLUME 6 ] Elektroakustická počítačová tvorba z finále mezinárodní soutěže počítačových skladeb NEWCOMP 1987 v Bostonu
	Alois Piňos, Arnošt Parsch, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň T ý m o v é   s k l a d b y   [ VOLUME 1 ]
	Alois Piňos, Arnošt Parsch, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň T ý m o v é   s k l a d b y - T e a m w o r k s - T e a m w e r k e   [ VOLUME 1 ]
	Josef Berg, Miloš Ištvan, Arnošt Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň T ý m o v é   s k l a d b y   [ VOLUME 2 ]
	Josef Berg, Miloš Ištvan, Arnošt Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň T ý m o v é   s k l a d b y - T e a m w o r k s - T e a m w e r k e   [ VOLUME 2 ]
	Arnoš Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň T ý m o v é   s k l a d b y   [ VOLUME 3 ]
	Arnošt Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň T ý m o v é   s k l a d b y   T e a m w o r k s - T e a m w e r k e   [ VOLUME 3 ]

    Jako ukázku předkládáme úryvky některých skladeb z vydávaných samizdatových hudebních nahrávek, tentokrát v digitální formě pro možnost reprodukce z počítače s kvalitní zvukovou stereofonní kartou a se dvěma oddělenými, nejlépe aktivními reproduktory. (www.winamp.com)

  Elektronia B  pro komorní sbor, komorní orchestr a elektronické zvuky, vytvořené pomocí počítače  [celá skladba 9:05] - úvod skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)
              Interpretace: sbor a orchestr členů Státní  filharmonie Brno,  sbormistr: L.Mátl, dirigent: J.Hanousek

---

  Elektronia B  pro komorní sbor, komorní orchestr a elektronické zvuky, vytvořené pomocí počítače - část skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)

---

  Elektronia B  pro komorní sbor, komorní orchestr a elektronické zvuky, vytvořené pomocí počítače - závěr skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)

---

  Concertino  pro harfu a elektroakustické zvuky  [7:40] - část skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)
             Interpretace:  L.Váchalová

---

  Tibia  pro flétnu a elektroakustické zvuky  [9:35] - část skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)
            Interpretace:  A.Bourek

---

  Cantata ai ai a   pro mezzosoprán,  basbaryton,  komorní sbor, komorní orchestr a elektroakustické zvuky  [13:25] - část skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)
            Interpretace: E.Výmolová, P.Stejskal, Moravští  madrigalisté, orchestr Statní opery v Brně, sbormistr: J.Šafařík, dirigent: J.Zbavitel

---

  Arcanum  -  elektronická počítačová skladba  [12:10] - část skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)

---

  Malefica   pro mezzosoprán, flétnu, klarinet, violu, cembalo a elektroakustické zvuky  [18:50] - část skladby (zvuková ukázka cca 1 min.)
            Interpretace: Ars cameralis Praha

         EDICE kazetových magnetofonových pásků "Konfrontace II."

         Řada I. - John Cage
         Řada II. - Computer Music
         Řada III. - Týmové skladby Brno
         Řada IV. - Tým ALSIPI
         Řada VI. - Elektroakustická hudba Československo
         Řada VIII. - Dalibor Spilka - hudební profil
         Řada IX. - Harry PARTCH
         Řada X. - Steve REICH

---

   Později byla realizována samostatná edice kazetových magnetofonových pásků "Konfrontace II.", o jejíž organizaci se také zasloužil hudební vědec Dr.Jiří Stehlík. Bohužel byl agentem StB (krycí jméno: "PTÁČEK", reg.č.33545), jak se později zjistilo v seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti, vydaných v Cibulkových Necenzurovaných novinách (Stehlík Jiří - 280736 - 33545 - Ptáček - T /vysvětlující poznámka: jméno, datum narození, evidenční číslo StB, krycí jméno, T = tajný spolupracovník/). Jeho spolupráce s StB je také uvedena v již odtajněném svazku (dne 1.6.1998 v archivu StB v Pardubicích), který byl původně přísně tajným materiálem ze dne 9.10.1985, vedeným ve Správě Státní bezpečnosti Brno, II.odbor (pro boj proti vnitřnímu nepříteli) - 4.oddělení a podepsaný třemi důstojníky StB: náčelník 4.oddělení, npor., později uváděný jako kpt.Josef Jeřábek, npor.Milan Michalík, vypracoval: npor.Pavel Foltýn ( 154. kpt. Jeřábek Josef - 12.10.1948 - J. Faimonové 7, Brno - B; 267. kpt. Michalík Milan - 19. 6.1956 - Jírova 17, Brno - B; 88. npor. Foltýn Pavel - 1.10.1955 - Bellova 11, Brno - B  /vysvětlující poznámka: evidenční číslo, hodnost, jméno, datum narození, bydliště, B = Správa StB v Brně/ ).

    Zde ve spisu prověřované osoby Rudolfa Růžičky s krycím názvem "SKLADATEL" na str.3 a 4 je mj. uvedeno: "... V průběhu rozpracování byla zjišťována maximální snaha RůŽIČKY (původní velká a malá písmena ponechána) o hudební činnost v zahraničí, styky na tvůrčí skupiny v ČSSR a styky na signatáře CH 77 (Charta 77 - vysvětlující poznámka) Petra CIBULKU, který projevoval zájem o skladby RůŽIČKY. ... Na základě této skutečnosti bylo přijato opatření k provedení dílčího preventivního opatření k osobě RůŽIČKY a současně ukončení rozpracování. Cílem preventivního opatření bylo dosáhnout izolace RůŽIČKY vůči zahraničí a tvůrčím skupinám v ČSSR, dále paralizovat (původní měkké ' i' záměrně ponecháno) napojení na signatáře CH 77 Petra CIBULKU. Za využití agenturního prostředku TS (tajný spolupracovník) "PTÁČEK", reg.č. 33545 byla zanesena do prostředí Svazu skladatelů atmosféra, kde byl RůŽIČKA označován jako neschopný v hudební oblasti. Na základě tohoto RůŽIČKA nedostával příležitost realizovat své hudební skladby, nesplnil finanční příjmový limit a byl ze SČSKU (Svaz českých skladatelů a koncertních umělců) vyloučen. ... Zrušením členství ve SČSKU se narušila možnost výjezdů RůŽIČKY do KS (kapitalistické státy) a tím i další možný osobní kontakt na Pavla TIGRIDA nebo jiné představitele IDC (ideologické diverzní centrum) SVĚDECTVÍ. Nyní je nucen najít si trvalé zaměstnání, což mu bude do značné míry svazovat ruce v jeho skladatelské činnosti a tím dojde i k narušení jeho styků s tvůrčími skupinami v ČSSR. Vzhledem k tomu, že RůŽIČKA nebude mít z časového hlediska možnost věnovat se skladatelské činnosti, dojde i k narušení styků na signatáře CH 77 Petra CIBULKU, který projevoval zájem o hudební skladby RůŽIČKY. ..."

    Že nešlo ze strany Státní bezpečnosti o nějakou hru nebo legraci, zjistil R.Růžička z odtajněného svazku na str.1, kde je mj. uvedeno:  "... Na základě agenturního poznatku o styku RůŽIČKY na představitele IDC SVĚDECTVÍ Pavla TIGRIDA ve Francii byl založen SPO (svazek prověřované osoby) "SKLADATEL", reg.č.37639 v problematice IDC. Cílem bylo tento poznatek prověřit a získat podklady o vzájemném styku. V průběhu prověřování byl styk potvrzen a na základě této skutečnosti byl spis PO (prověřovaná osoba) převeden na signální svazek. Signální svazek byl založen na základě podezření z provádění tr. činnosti dle § 112 tr. zákona. Cílem rozpracování bylo získat operativní a procesní důkazní materiál o této tr. činnosti." (pozn.: odsouzení podle tehdy platného § 112, který pojednával o poškozování zájmu republiky v zahraničí, mohlo v 50. létech vést až k trestu smrti provazem, v 70. a 80. létech, o která se jedná, často vedlo k dlouholetým nepodmíněným trestům odnětí svobody).

    Dále odtajněný svazek na str.1 až 3 mj. uvádí: "... RůŽIČKA působil do loňského roku jako svobodný umělec - hudební skladatel v oblasti tzv. počítačové hudby. Určitého úspěchu dosáhl i v zahraničí, kam odesílal své skladby. V roce 1985 (chybný údaj - bylo to v r.1984) vyhrál RůŽICKA skladatelskou soutěž v Paříži, kterou obeslal svojí tvorbou. ... Na doporučení Ochranného autorského svazu vycestoval v témže roce (bylo to až r.1985 po marných pokusech získat výjezdní doložku na účast při oficiálním předávání cen) do Paříže. ... Byla prováděna opatření, aby nemohlo dojít ke kontaktu RůŽIČKY a Pavla TIGRIDA, aby tento o příjezdu RůŽIČKY nevěděl. ... V době, kdy RůŽIČKA cestoval zpět do ČSSR TIGRID v telefonickém rozhovoru před Pramenem projevil znalost o jeho pobytu .... Z tohoto rozhovoru vyplynulo, že TIGRID se s RůŽIČKOU setkal osobně nebo prostřednictvím jiné osoby. ... Po návratu RůŽIČKY z Paříže bylo očekáváno, že před spolehlivou agenturou, která má v jeho prostředí důvěru (byl snad touto "spolehlivou agenturou" výše uvedený tajný agent J.Stehlík? - dosud neúplné, snad i zničené podklady v archivu StB to prozatím nemohou doložit), bude hovořit o svém pobytu ve Francii. Vzhledem k tomu, že k tomuto nedošlo, byl RůŽIČKA předvolán na KS SNB (Krajská správa Sboru národní bezpečnosti) Brno k povýjezdnímu pohovoru. V průběhu pohovoru se choval arogantně, vystupoval suverénně a o svém styku v Paříži nehovořil vůbec. Při dotazu na čsl. emigraci kategoricky popřel, že se dostal do styku s čsl. emigranty. ..." (že by již probíhaly přípravy na obžalobu? - je zřejmé, že chystaný trestní postih R.Růžičky překazily události konce roku 1989).

---

   Rudolf Růžička se po nahlédnutí do svazků StB v Pardubicích písemně dotázal dr. Pavla Tigrida dne 10.6.1998 ve snaze objasnit celý případ. Z tohoto dopisu uvádíme: " ... Setkal jsem se osobně poprvé s Vámi v Paříži v červenci 1985, kde jsem byl po značných potížích s vycestováním převzít v mezinárodní skladatelské soutěži první cenu, udělenou předcházející rok. ... Při návratu z Paříže do Československa a i později jsem zjistil aktivnější sledování mé činnosti Státní bezpečností, které vyústilo v zákaz provádění mých skladeb a tím i ztížení možnosti důstojné obživy a v zákaz vycestování na kongresy, festivaly i do mezinárodních soutěžních skladatelských porot, kam jsem byl zván. Na štěstí mě nezavřeli, i když, jak vypovídá příloha, nebylo k tomu daleko. Hned v listopadu 1989 jsem se na návrh Petra Cibulky, se kterým jsem spolupracoval na vydávání a šíření zakázané alternativní hudby, zapojil do obnovy naší společnosti ve vedení Občanského fóra v Brně. Vyhledal jsem Vás při nejbližší příležitosti v Rudolfinu při zahájení kongresu washingtonské Společnosti pro vědy a umění v červnu 1992 v Praze, kde jsem také vystoupil s odbornou přednáškou. ... Nyní se však naskytla nutnost napsat Vám, abych se mohl sejít s Vámi kvůli objasnění některých skutečností, které kdysi změnily můj život i negativním směrem a které mě postihovaly před listopadem 89 i po něm a po pravdě postihují dosud. Na den 1.června t.r. jsem byl vyzván, abych se dostavil do pardubického archivu bývalé StB k nahlédnutí do mého svazku. Z jeho obsahu jsem něco věděl, něco tušil, něco bylo pro mě nové. Mezi těmito překvapujícími novinkami bylo i tvrzení StB o tom, že Vy jste před mým návratem z Paříže do Československa informoval "PRAMEN" (jak mně bylo řečeno, nazývali tak agenta StB) o setkání s Vámi a o tom, co jsem od Vás získal a co vezu sebou. Jen tak jsem si mohl nyní, po 13 letech, vysvětlit tehdejší vyvedení z vlaku na nádraží v Chebu a šestihodinovou prohlídku včetně následných opatření, která jsou uvedena v přiložených kopiích mého svazku z archivu bývalé StB. Podrobné údaje z dalších nejméně šedesáti stran a ze spousty příloh, které podle seznamu svazek obsahoval, se údajně "nezachovaly". Nevěřím samozřejmě v pravdivost zápisu, týkajícího se Vašich úmyslných informací, sdělených Vámi telefonicky agentu československé StB, nevěřím ani tomu, že byste komukoliv do komunistické ČSSR telefonoval o mém setkání s Vámi, protože jste sám lépe než my zde věděl, že StB kontroluje pošty i telefony. Přesto bych si rád i po tak dlouhé době celou skutečnost s Vaší pomocí ujasnil. Kdo, kdy a proč mě tehdy udal StB? Obracím se na Vás také proto, že Vy se ve svém postavení můžete dostat i k dosud utajeným nebo k "nezachovaným" materiálům. ...";

    Dr. Pavel Tigrid v odpovědi adresované R.Růžičkovi mj. uvádí: "... Především je mi upřímně líto, že jste měl takové nepříjemnosti s StB po Vaší návštěvě v Paříži v létě 1985, na niž se dosti dobře pamatuji. Snad nemusím zdůrazňovat, že jsem s žádným "Pramenem" o Vás ani s kýmkoli jiným nehovořil, telefonicky ani jinak, byl jsem vždy v tomto ohledu víc než obezřetný. Kdo a jak Vás udal a způsobil, že jste byl na zpáteční cestě, jak píšete, v Chebu vytažen z vlaku a co jste vezl bylo zabaveno, o tom samozřejmě nic nevím. ..." (kdo tedy byl tento záhadný "Pramen", který všechno předem věděl a do podrobností před návratem R.Růžičky domů nahlásil Státní bezpečnosti?, proč StB ve svých tajných spisech uvádí, že informace tomuto agentu předával do Československa telefonicky P.Tigrid a ne někdo jiný? Zřejmě toto ví možná ještě žijící agent StB "Pramen" nebo výše uvedení důstojníci StB ...).

---

    O potížích R.Růžičky při sledování Státní bezpečností, zákazu provádění jeho skladeb, zákazu vycestování do zahraničí a záměru StB ztížit možnost jeho důstojné obživy, kdy StB dokonce počítala s využitím ekonomických problémů, předkládáme citaci otřesných dedukcí z odtajněného Růžičkova spisu na str. 4, kde je mj. uvedeno: "... Kontrolou bylo zjištěno, že RůŽIČKA je ve finanční tísni a má zájem nastoupit trvalé zaměstnání na JAMU Brno, kde pracuje na zkrácený úvazek. Vzhledem k tomu že RůŽIČKA má zájem pracovat na JAMU Brno, která je obhospodařovaným objektem II/2 S StB Brno, postupuji informaci na uvedenou součást. ..." Při hledání materiálů a viníků o postupech JAMU proti R.Růžičkovi, které podle výše uvedeného StB přikázala vedoucím pracovníkům JAMU, byl R.Růžička kvestorem JAMU JUDr. E.Gondekem informován, že "... v archivu JAMU se takové materiály nenacházejí." Údajně byly uloženy ve sklepních prostorách JAMU, kde k nim, jako k materiálu určenému do sběru!, měl každý přístup, kde si každý mohl vzít, co chtěl. Že by P.Cibulka měl pravdu, že žádné materiály se nikdy a nikde neztratily, jen se dostaly do rukou těch, proti kterým svědčili, příp. je vlastní bývalí pracovníci StB, kterým slouží k vydírání?
   Ať se k materiálům o výkonávání příkazů StB na JAMU dostal kdokoliv, v období komunistické diktatury se vůči R.Růžičkovi ze strany JAMU projevila nebývalá šikana, která přetrvala a přetrvává i v postkomunistické éře, jak ukazují následující podklady z období před i po pádu bývalého režimu.

    R.Růžička se na návrh Petra Cibulky hned po pádu komunistické diktatury koncem listopadu 1989 zapojil do práce Rady koordinačního centra Občanského fóra v Brně, Parlamentu OF, vedl Pracovní komisi pro kulturu OF, za OF byl kooptován jako poslanec Národního výboru města Brna, pracoval v kulturní komisi NVMB - vše ve prospěch nápravy v oblasti řízení brněnské kultury. Aktivně se podílel na vydávání základních textů pro postih neoprávněných zásahů do kulturní činnosti, zejména v době tzv. normalizace. Zasloužil se o vydání "Stanoviska Pracovní skupiny pro kulturu OF v Brně" z 18.1.1990 (vydáno v Brněnském večerníku ve dnech 23. - 25.1.1990) a "Výzvy pracovní skupiny pro kulturu Občanského fóra v Brně" (Brněnský večerník, dne 8.2.1990). Pro jejich stále aktuální obsah je dobré si tyto texty připomenout. Uveřejňujeme je zde proto v původním plném znění (přitom jsou zde podtržením zvýrazněny obzvlášť významné texty i pro současnou dobu).

Stanovisko pracovní skupiny pro kulturu Občanského fóra v Brně

Výzva pracovní skupiny pro kulturu Občanského fóra v Brně

---

    Na základě uvedené výzvy pracovní skupiny pro kulturu Občanského fóra v Brně zaslal Rudolf Růžička rozsáhlou zprávu Rehabilitační komisi při Tvůrčím centru Asociace hudebních umělců a vědců v Brně. Z ní vyjímáme podstatné části, které dotvrzují postupy kulturních organizací podle řídících pokynů Státní bezpečnosti

Rehabilitační komise při Tvůrčím centru AHUV v Brně

---

    Výsledky rehabilitace

    Před tím, než vypíšeme odpověď brněnské Rehabilitační komise AHUV, uvedeme otřesné údaje o rehabilitacích v sesterské organizaci AHUV v Praze. Objevily se v článku Luboše Vydry v Necenzurovaných novinách čís.18/1993, str.2 pod názvem "Agenti StB v zádech hudebníků". Citujeme: "Hudební organizace jsou i nadále ve své většině v rukách komunistů a agentů StB. Mohu to doložit několika příklady. ... V Asociaci hudebníků - což je střechová organizace hudebních spolků aj. - byla v r. 1990 sestavena rehabilitační komise, která však dodnes žádnou zprávu nevydala. Po našem zveřejnění seznamů tajných spolupracovníků StB jsme pochopili proč. Předseda této komise, Jarmil Burghauser, je totiž v nich veden jako agent č. 94188 "Mokrý" ...".

   Aby v Praze neměli všechno "nej... nej...", je třeba zde uvést, že v Brně byl jako předseda Rehabilitační komise Asociace hudebních umělců a vědců jmenován také agent StB, skladatel Milan Slimáček (veden dvakrát v seznamech jako tajný spolupracovník - nar.200936 - ev.č.12842 a č.284206 - krycí jméno: "Miloš"). Navíc si Brno připsalo bonbónek, kterým předčilo výše uvedenou situaci v Praze: všichni! členové této Rehabilitační komise AHUV (Božena Kalábová, Jiří Kratochvíl, Dalibor Spilka a Miloš Štědroň) byli kdysi řádnými členy KSČ (vždy si při tomto údaji připomínáme hlavní heslo Necenzurovaných novin: "Komunista zůstane komunistou i kdyby trakaře padaly").

    Proto se nemůžeme divit, jak "neslavně" dopadla rehabilitace brněnské Rehabilitační komise AHUV, kdy se v její odpovědi R.Růžičkovi z 11.6.1990 můžeme dočíst mj.: citujeme: "... Stejně tak se nám (tj. členům Rehabilitační komise) jeví jako velmi obtížné a pro komisi tohoto typu nemožné posuzovat detailně odpovědnost jednotlivých činitelů tehdejšího vedení, dokonce i interpretovat některé případy jako "jednoznačně politické" .... Ošidnost takového ´rozsuzování´ ostatně dokládá jiná žádost o rehabilitaci, kterou podal dr.J.Dlouhý. Dotyčný Vás v ní viní z postihu ... "v důsledku stížnosti předané občanem R.Růžičkou Výboru lidové kontroly a KV KSČ"... Chápeme přitom, že jde o nedorozumění. ... Vedeni těmito dilematy jsme se snažili o dosažení co nejvíce pozitivních výsledků ve Váš prospěch. Proto ve spolupráci s programovou komisí byly do stávající sezóny 1990-91 zařazeny dvě Vaěe závažné skladby - jednak Sonata bravura pro violoncello a klavír, jednak Dvojkoncert pro hoboj,trubku a orchestr. ... Navrhujeme Vám současně, abyste při plné satisfakci /dojde k ní mimo jiné i po zveřejnění naší zprávy na aktivu asociace a v tisku asociace/, které se Vám dostane před tváří asociace, velkoryse odstoupil od jakýchkoliv aktů odplaty vůči komukoliv. ... Domníváme, že se k tomu bude možné vrátit na schůzi asociace, kde by rovněž bylo možno konfrontovat eventuální protichůdná stanoviska žádajících o rehabilitaci."

---

    Myslíme, že komentářů není třeba. Jen dodatečná fakta: dr.Jaromír Dlouhý byl za minulého režimu dlouhá léta spolehlivým a věrným (jinak by jím nebyl) vedoucím tajemníkem brněnské odbočky Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Jeho výše uvedená "... žádost o rehabilitaci, kterou podal dr.J.Dlouhý. Dotyčný Vás v ní viní z postihu v důsledku stížnosti předané občanem R.Růžičkou Výboru lidové kontroly a KV KSČ ..." zřejmě reaguje na 19. článek Růžičkovy Rehabilitační zprávy adresované AHUV:

      J.Dlouhý byl zřejmě ve své vysoké funkci vedoucího tajemníka odpovědný za neoprávněný postup bývalého SČSKU vůči R.Růžičkovi a byl za něj snad také postižen. Pokud je to pravda, že byl tehdejšími orgány potrestán, jsme přesvědčeni, že právem. Ostatně ve výše uvedené zprávě i v návrhu R.Růžičky Rehabilitační komisi AHUV je dr.Dlouhý uveden mnohokrát. Mj. ještě počátkem r.1990 obhajoval v rozmnoženém prohlášení činnost SČSKU a samozřejmě také svou - jako brněnského vedoucího tajemníka SČSKU - citujeme: "...Umělecké svazy v podobě, jak ji zformovalo téměř půl století jejich existence, byly však něčím naprosto jiným: měly daleko větší společenskou sílu /i když pochopitelně závislou na státní moci/, byly touto mocí podporovány a především financovány. Zaměřím se v této souvislosti na oblast skladatelskou, což není zajisté výjimka potvrzující pravidlo: díky této solventnosti vykonal dosud existující svaz nesmírně mnoho jen na příklad v podpoře mladých a začínajících umělců...". Zřejmě jako v případě tehdy mladého R.Růžičky!.

     Brzy po pádu komunistického režimu se stal J.Dlouhý majitelem hudebního nakladatelství v Brně, které vlastní i v současné době. Je to výmluvný doklad jeho "postihu" v době normalizace s následky po listopadu až dodnes.

---

    J.Majer byl hned po listopadu 1989 zbaven všech funkcí v AHUV a vyhozen z místa ředitele Státního divadla Brno. P.Řezníček byl zbaven místa vedoucího hudebního vysílání v Čs.rozhlase v Brně a není členem AHUV, V.Werner a V.Winkler se nepodílejí na činnosti AHUV ani nejsou jejími členy. P.Blatný se stal předsedou Klubu moravských skladatelů, který je součástí AHUV, E.Zámečník se stal ředitelem konzervatoře v Brně.

    V.Riedelbauch je stále už od dob komunistické diktatury vedoucím katedry kompozice na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze a rozhoduje v konkursních komisích o osudu dříve diskriminovaných skladatelů, jak se přes ostrý protest R.Růžičky stalo i v konkursu na místo pedagoga na katedře skladby JAMU v r.1990!

---

    Konečným výsledkem rehabilitace bylo, že žádná z uvedených skladeb R.Růžičky v rehabilitační zprávě nebyla dosud na koncertech AHUV provedena, k žádnému zveřejnění zprávy rehabilitační komise dosud nedošlo (o "satisfakci" ani nemluvě), na žádné schůzi se nic "nekonfrontovalo".

"Akt odplaty" nastal - ale opačně, než uváděla komise.

    Je to akt odplaty vůči R.Růžičkovi.

    Složení brněnské Rehabilitační komise AHUV, v níž byl předsedou agent StB a všichni členové komise bývalými řádnými členy KSČ nebylo pro Brno a jeho kulturu zřejmě ojedinělým postupem.
     Nejkurioznějším případem asi v celém našem vysokém školství a snad i výsměchem všem rehabilitacím bylo jmenování aktivního člena KSČ, kterým byl ještě v listopadu 1989, předsedou Rehabilitační komise Janáčkovy akademie múzických umění - byl jím prof. JAMU Jiří Doležel. Pro její výjimečnost citujeme celou zprávu této komise, odeslanou R.Růžičkovi 23.2.1990:

    "Vážený kolego, oznamujeme Vám, že rehabilitační komise projednala Váš přípis ze dne 27.12.1989. Vaši rehabilitaci doporučujeme. Ujišťujeme Vás, že v rámci nových koncepcí JAMU a v rámci finančních možností školy budou nová učitelská místa obsazována na základě konkursního řízení. Při těchto konkursech se uplatní jednak aspekty odborné a bude přihlédnuto i k aspektům společenským, tj. k míře diskriminace totalitního režimu. Komise doporučila vedení školy přihlédnout ke všem výše uvedeným skutečnostem i ve Vašem případě, pokud se zúčastníte konkursu, který bude brzo vypsán."
To je "rehabilitace" pro mezinárodně oceňovaného, úspěšného a uznávaného skladatele alternativní, nekonformní, komunisty násilně potlačované artificiální elektroakustické a computerové hudební tvorby, kterého zbavila možnosti řádně vyučovat již komunistická garnitura začátkem 70.let? Na jiných vysokých školách dostávali všichni rehabilitovaní automaticky vyšší pedagogické postupy, které dřívější režim pozastavil, bez kuriózního požadavku: "pokud se zúčastníte konkursu, který bude brzo vypsán". Při realizaci "vypsaného" konkursu byl jmenován členem konkursní komise V.Riedelbauch, jehož jméno obsahuje Růžičkova Rehabilitační zpráva adresovaná AHUV. Podle toho také dopadl výsledek konkursu.

   To je "rehabilitace" na JAMU ?!

    Je to akt odplaty vůči R.Růžičkovi. Začala odplata .....

    Následovalo zbavení místa a tím i možnosti vyučovat na JAMU pro R.Růžičku, který byl oficiálně "rehabilitován" jak výše uvedenými Rehabilitačními komisemi AHUV a JAMU, tak i Rehabilitační komisí Ministerstva školství. Jak dopadl tento mezinárodně uznávaný skladatel a odborník na uměleckou tvorbu a výuku alternativní artificiální elektroakustické a computerové hudby jsme se mohli dočíst na str.5 "Necenzurovaných novin", čís.18/1993 v článku redaktora J.Slezáčka:

---

    Proti zrušení výuky artificiální autonomní elektroakustické hudby na JAMU a odstranění R.Růžičky z místa pedagoga protestovali oficiálním dopisem adresovaným vedení JAMU mj. za "Společnost pro elektroakustickou hudbu" její předseda ing. Karel Odstrčil :

Rektorát Janáčkovy akademie múzických umění  Komenského nám. 6  662 15  BRNO Věc: stanovisko k výuce EAH na JAMU        Společnost pro elektroakustickou hudbu vznikla nejen v ČR, ale i ve všech ostatních státech jako výraz snahy oddělit, vyčlenit, zprofesionalizovat a zpřístupnit veřejnosti stále rostoucí plochu elektroakustické hudby. V této snaze hraje významnou roli studium, umělecké školy. Vzhledem k tomu, že EAH má sice s konvenční kompozicí stejná estetická a psychologická východiska, avšak používá odlišný zvukový materiál i postupy, je nezbytné se této disciplině svědomitě učit. Je samozřejmé, že autonomní EAH má také své lehčí bratry a sestry, jako je tomu v ostatních hudebních sférách. I tyto posledně jmenované mají právo na život, avšak jsou kvalitativně na nižší úrovni. Skutečnost, že mohou tyto směry a znalosti vydělat více peněz, nemůže být argumentem proti základní výuce a praktickému učení v autonomní EAH.       Opíráme se zde o naše již dlouhé zkušenosti ze světových EA studií, vysokých škol, kongresů, soutěží atd.                           Za Společnost pro elektroakustickou hudbu Praha-Brno                                                            Ing. Odstrčil Karel, v.r.,  předseda

    a za "Society for the Promotion of New Music" sídlící v rakouském Salzburgu její předseda Daniel Brožák :
 

Janáčkova Akademie Múzických Umění   BRNO   Vážení přátelé, dozvěděl jsem se právě od kolegy, že vážná computerová kompozice (na níž přiznám se jsem byl po celou dobu mého pobytu v cizině velmi pyšný - mluvím totiž zcela konkrétně o panu Rudolfu Růžičkovi) je jaksi ohrožena.     Nevím, pochopitelně, co je na tom pravdy, poněvadž jde o informace z druhé či třetí ruky, ale připadá mi absurdní, aby pod vlivem naprostého komercionalismu zahynulo něco, čím se náš stát může plným právem nejen chlubit (to totiž není to správné slovo) ale i to, co dělalo naší vlasti ČEST i v cizině (což jistě není měřítko), to, co zaručuje KONTINUITU hudebního vývoje v ROZUMNÉ části EVROPY a jejích ROZUMNÝCH (rozuměj NEPATOLOGICKÝCH!) hudebních dějin.      Považuji, spolu se všemi kolegy za Salzburgu, za povinnost sdělit Vám nad tímto faktem své znepokojení !                              Za SOCIETY FOR THE PROMOTION OF NEW MUSIC SALZBURG                                                                                                                     Daniel Brožák, v.r. Salzburg 22.2.´93

   Podle očekávání na dopisy nepřišla z JAMU žádná odpověď.

   Svoje stanovisko k rozhodnutí JAMU zrušit výuku artificiální autonomní elektroakustické hudby adresovali přímo R.Růžičkovi mj. významný hudební teoretik a publicista, autor dosud jediného u nás vydaného slovníku soudobých zahraničních skladatelů, dr. Jaromír Paclt :
 

... Ten "útlum" artificiální elektroakustické hudby na JAMU je vskutku zneklidňující a neprozíravý, zejména, když by její výuka měla ve Vás tak kvalifikovanou osobnost. Braňte se!, nešlo by to?  ( Pan Klaus řekl nedávno v souvislosti s Akademií věd, kde se rovněž likvidovaly celé obory: "Zatím jsem neviděl pod okny demonstrovat akademiky. Pak je v Akademii zřejmě vše v pořádku..." ) ...

   a hudební vědec, syn významného hudebního skladatele, dr. Aleš Křička :
 

... Současnost hudebního myšlení je v obrovském fondu civilizačních zvuků našeho akustického prostředí, v elektroakustice a v počítačové technice.  Vstupujeme do věku informatiky.  Kdo to nevidí a neslyší, anebo nechce vidět a slyšet, žije v sebeklamu, zaspal dobu a škodí sám sobě.

---

    R.Růžička zaslal Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR žádost o prošetření a nápravu postupu vedení Hudební fakulty a Katedry kompozice a dirigování Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a o pomoc při sporu se zaměstnavatelem:

Ministerstvo školství ČR v Praze

    V odpovědi Ministerstva školství bylo uvedeno, že vše se zasílá zpět k vyřešení na JAMU! V dopise Ministerstva, podepsaném ředitelkou odboru resortní kontroly PaeDr. V.Rattayovou se mj.uvádí: "Požádala jsem o prošetření Vaší záležitosti rektorku JAMU, prof. Alenu Štěpánkovou - Veselou ... Věřím, že za přispění rektorky JAMU se podaří Váš spor s vedením Hudební fakulty JAMU i bez soudu vyřešit. ...".
    Z právního hlediska je jistě pozoruhodné, že "Žádost o pomoc při sporu se zaměstnavatelem", jak je výše uvedený dopis MŠ přímo nadepsán je zasílán k prošetření žalované straně, na kterou je podána stížnost. Lze si snadno domyslet, jak takové "prošetření" dopadne. Postupuje se stejně, jako za dřívějšího komunistického režimu. Dalo se předem předpokládat, že k žádnému "prošetření" činnosti spolupracovníků rektorky nedojde.

    Je to akt odplaty vůči R.Růžičkovi. Odplata pokračuje .....

    Minulost vedoucích činitelů JAMU je velmi pestrá a jistě zajímavá. O nyní již bývalém děkanovi Hudební fakulty doc. J.Skovajsovi, jehož si za spolupracovníka vybrala rektorka, mluvil již výše uvedený článek v Necenzurovaných novinách "Postkomunistická mafie na vysokých školách?".

    Ani nejvyšší vedení JAMU nebylo tak bezúhonné, jak by se snad zdálo. Donedávna rektorka JAMU prof. Alena Veselá, bývalá členka KSČ, jmenovaná do funkce rektorky prezidentem Havlem v r.1990, se roku 1979 aktivně podílela jako jednatelka výboru bývalých odborů (ROH) na JAMU na podvodných akcích proti bývalé zaměstnankyni JAMU Aleně Mášové. Dokonce při soudu se zaměstnavatelem o možnost jejího pokračování v práci na JAMU (jak podobné případu R.Růžičky!) A.Veselá křivě svědčila ve prospěch JAMU, což se dalo pochopit při tehdejších požadavcích na místo jednatelky výboru ROH. A.Mášová sama uvádí v závěru své svědecké zprávy: "... U soudu ale všichni (tehdejší rektor Šolc, prorektor Winkler, tajemnice ROH A.Veselá aj. - jak to vyplývá z předešlého textu) tvrdili, že schůze byla dopoledne, ale nikdo si nemohl vzpomenout v kolik hodin, Alena (tj. bývalá rektorka JAMU A.Veselá) nemohla najít zápis z této schůze a nemohla si vzpomenout, kdy ho psala. Chovala se velmi trapně i soudce byl na ni dozloben, že jako jednatelka nic neví. Dodatečně jsem se dozvěděla, že než všichni měli jít k soudu, tak si je zavolal Šolc a dohodli se, jak budou mluvit /nemohla jsem to použít, poněvadž by mně to všichni zapřeli/. Alena pak zfalšovala zápis a dodatečně ho poslali na soud. Žádala jsem soudce, aby grafolog zjistil, jak je zápis starý /toto se odehrávalo až v r.1981/, poněvadž jsem věděla, že zápis je čerstvě napsán. Soudce - komunista - to nedovolil. Kdyby Alena řekla pravdu, okamžitě bych proces vyhrála. ..."
   Nelze si při tom odpustit poznámku, že ve vstupní předsíni kvestora JAMU na Beethovenově ulici spolu s portrétem výše uvedené A.Štěpánkové - Veselé visí na stěně v nepřehlédnutelné velikosti také fotografie největších škůdců JAMU, bývalých rektorů z dob "normalizace" Josefa Burjanka a Františka Šolce. (Alespoň 25.února 1999 tam ještě viseli!)

---

    Další rektorkou vybraný spolupracovník, prorektor JAMU prof. Arnošt Parsch, vedený jako spolupracovník StB ve funkci důvěrník (nar.12.02.1936, ev.č. StB: 28960, krycí jméno: Tajemník) - mimochodem za normalizace byl vedoucím "tajemníkem" brněnského SČSKU, v současné době je prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Brno, kde byl za komunistického režimu také "tajemníkem! a je mnohokrát jmenován ve výše uvedené Růžičkově Zprávě Rehabilitační komisi AHUV - je mj. autorem skladby, nazvané "Canto festivo", která byla vytvořena, jak autor uvádí: "k 50. výročí založení KSČ" a veřejně provedena v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Státní filharmonií v Brně za řízení J.Waldhanse dne 26.9.1975 (tedy v době nejtužších kulturních represí za "normalizace"). Její zvuková nahrávka je uložena ve fonotéce Českého rozhlasu v Brně pod č. ST 5599 (alespoň koncem r.1989 tam ještě byla!).

    V rozhovoru, připraveném a podepsaném M.Štědroněm a uveřejněném začátkem 70.let pod titulem "Náš rozhovor s vedoucím tajemníkem Krajské organizace Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Brně A.Parschem" mj. Miloš Štědroň jako otázku uvádí: "Pokrokové a socialistické umění má v Brně pevné základy a kořeny, sahající do historie brněnské kultury. Co z nich bude pro krajskou organizaci SČSKU podnětné pro její práci?". Mezi Parschovými odpověďmi je mj. "...Svaz spatřuje své hlavní poslání v péči o rozvoj celé široké oblasti naší socialistické hudební kultury, o rozmach tvorby všech forem a žánrů. Svaz celou svou vahou podporuje a bude podporovat takovou tvorbu, která vyrůstá ze života našeho lidu a která spoluvytváří socialistické umění. ... Myslím, že je jasné, že socialistické umění takto chápané vzniká v praxi především neúnavnou prací kolektivu umělců, jejichž občanský a umělecký postoj vychází plně z pozic socialismu, z pozic přátelství se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi."

    V týdeníku "Rozhlas" č.44, r.1980 jsou otisknuty Parschovy názory na jeho vlastní skladbu, nazvanou "Poselství" - citujeme: "... Sám název plně napovídá myšlenku, na jejímž základě skladba vznikla. Arnošt Parsch o tom řekl: ´Hledal jsem hudební vyjádření k procesu vývoje lidské společnosti, k cestě, na které stále vzniká něco nového z touhy po poznání a po lepším uspořádání vztahů mezi lidmi. Posledním mezníkem na této cestě byla VŘSR, která dala reálný základ k tomu, aby se tyto tužby mohly uskutečnit´. ...".

    Především prorektor JAMU A.Parsch rozhodoval o likvidaci Audiovizuálního studia JAMU, které hlavně sloužilo výuce artificiální elektroakustické a computerové hudební tvorby, byl členem komise podvodně organizovaného konkursu, kterého se zúčastnil R.Růžička (viz.článek v Necenzurovaných novinách "Postkomunistická mafie na vysokých školách?"). Značnou měrou tak přispěl k vyhození R.Růžičky z místa pedagoga JAMU. Že by úspěšná odveta za dosud neuskutečněný, výše uvedený Růžičkův návrh Rehabilitační komisi AHUV pro realizaci nápravných rehabilitačních opatření?!

    Je to akt odplaty vůči R.Růžičkovi. Odplata pokračuje .....

    V Necenzurovaných novinách čís.15/1995 na str.6 se objevil další článek redaktora J.Slezáčka o sporu R.Růžičky s JAMU:

       Dodnes vedení JAMU nijak nereagovalo na tento článek, nikoho nepřesvědčilo, že se mýlí. Zřejmě se drží názoru, že "kdo mlčí, souhlasí". Nebo si drží pozici "mrtvého brouka"?

    Necenzurované noviny čís. 16/1995 na poslední straně informují:

V minulém čísle vyšel článek redaktora Josefa Slezáčka "Komunistický středověk?" o sporu hudebního skladatele, pedagoga a aktivního účastníka kulturní fronty odporu proti komunistické diktatuře R.Růžičky s JAMU v Brně. Dozvěděli jsme se, že další, již druhé, soudní jednání v tomto sporu se bude konat v budově městského soudu na Rooseveltově ulici v Brně dne 27. dubna 1995 v 9 hodin, ve 2. poschodí, dveře č. 5, za předsednictví JUDr. Mafkové.  REDAKCE

Ke sporu zaslal R.Růžička předsedkyni senátu JUDr O.Mafkové rozsáhlý vysvětlující text.

JUDr. Olga Mafková, Městský soud v Brně

   Soudních jednání proběhlo za vedení předsedkyně soudu JUDr.Mafkové celkem sedm!!! O práci soudů a "rychlosti" při vyřizování soudních sporů vyšla nespočetná řada textů, není třeba je více rozšiřovat. Od zahájení sporu počátkem roku 1993 do vydání rozhodnutí v červnu 1996 uběhlo tři a půl roku. Závěrečný "ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY" přinesl rozhodnutí, že "Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Mafkové a soudců přísedících Hany Šulákové a Vladimíra Javůrka v právní věci žalobce Mgr. Rudolfa Růžičky, ... zast. JUDr. Ludmilou Smejkalovou, pracovnicí právního poradenského střediska odborových svazů v Brně, ... a žalovaného Janáčkovy akademie muzických umění se sídlem v Brně ... takto: Žalobní návrh ... se zamítá." Zamítnut tím byl i oprávněný nárok R.Růžičky na nevyplacenou mzdu ve výši několika desítek tisíc korun.V závěru úvodu k rozsudku je uvedeno: "... České republice, na účet Městského soudu v Brně, je žalobce povinen uhradit soudní poplatek ... Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává."

    K rozhodnutí Městského soudu za předsednictví JUDr. O.Mafkové připojujeme citaci z článku o praktikách soudců za bývalého režimu, který byl uveřejněn po názvem "Zločinci státního zastupitelství" v Necenzurovaných novinách čís. 14/1996 na str. 11:

"... u soudu se věří vždycky jen veřejnému činiteli, o jehož slovech není důvodu pochybovat, jak zní každý soudní závěr. Zpochybnilo by se tím totiž leccos v celém společenském systému. Svědectví řadových občanů nemají žádnou váhu. ..."

    Bylo to opravdu jen za komunismu? Nic z tohoto názoru nezůstalo u současných soudců, kteří soudili už za vlády komunistů ???

---

  Rudolf Růžička se samozřejmě odvolal k vyšší soudní instanci. Pro svou právní zástupkyni JUDr. L.Smejkalovou, která mu byla přidělena na základě žádosti Vysokoškolského odborového svazu na JAMU, zaslal následující texty komentující chybná a často nesmyslná oddůvodnění rozsudku:

Poznámky k odvolání proti Rozsudku Městského soudu v Brně

    Jsme zvědavi na výsledek soudního sporu, který vede R.Růžička proti svému bývalému zaměstnavateli o zachování možnosti jeho výuky artificiální elektroakustické a computerové hudby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Této alternativní hudební tvorbě věnoval Petr Cibulka v úzké spolupráci s Rudolfem Růžičkou při vydávání samizdatových hudebních nahrávek za minulého režimu všechnu tvůrčí energii, směřující k propagaci tohoto ve světě tak rozšířeného hudebního umění.

    V současné době je soudní jednání R.Růžičky proti vedení JAMU u Krajského soudu v Brně, kde podle předpovědi ve výše uvedeném článku v Necenzurovaných novinách se koná "vleklý a dlouhodobě vedený soudní spor". Prozatím trvá šest let ...

      Je to akt odplaty vůči R.Růžičkovi. Odplata stále pokračuje .....

    Na těchto internetových stránkách budeme informovat o dalších postupech v této kauze.
 

Nečekaný obrat v kauze Růžička versus JAMU !!!

Akt odplaty vůči R.Růžičkovi se zastavil !

        Po téměř osmi letech od výše uvedených akcí, směřujících ke zbavení pedagogického místa R.Růžičky na Janáčkově akademii múzických umění, nastal nečekaný, překvapivý obrat, ve který jsme po tak dlouhé době již nedoufali.
    Krajský soud v Brně zaslal na adresu Mgr.Růžičky: "PŘEDVOLÁNÍ ve věci navrhovatele (žadatele) Mgr.Rudolf Růžička proti odpůrci (žalovanému) JAMU Brno se nařizuje jednání na den 21.9.1999 v hod. 14.00 ...". Den před konáním uvedeného soudního jednání obdržel R.Růžička telegram, který bez jakéhokoliv odůvodnění jednání zrušil. Nové předvolání znělo na den 26.10.1999 v 8:15. Soudní jednání za osobní přítomnosti R.Růžičky, kterého zastupoval advokát JUDr.Karel Frimmel, a svědků z JAMU vedla předsedkyně senátu JUDr.Eva Stupková spolu se dvěma přísedícími.
    Po téměř tříhodinovém jednání došel soud hned v prvním zasedání k neuvěřitelnému závěrečnému rozhodnutí, které nevybíravým způsobem napadlo nejen jednání JAMU vůči svému bývalému zaměstnanci R.Růžičkovi, ale především původní rozsudek Městského soudu:
"Po oddělené poradě senátu vyhlásila předsedkyně senátu: USNESENÍ.
Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se tomuto vrací k dalšímu řízení."

        V odůvodnění rozhodnutí, které bylo tentýž den Krajským soudem vydáno a dne 25.11.1999 doručeno Městskému soudu Brno a právnímu zástupci R.Růžičky, se mj. uvádí (doslovně citujeme vybrané pasáže z rozsáhlého USNESENÍ): "...Proti tomuto rozsudku (Městského soudu, tj. soudu I. stupně) se navrhovatel (R.Růžička) odvolal a namítal, že nesouhlasí s hodnocením důkazů a závěry soudu I. stupně. Nebylo prokázáno, že by jednal svévolně a snažil se účelově naplnit obsah ust. § 56 odst. 2..." ; "...Není pravdivé tvrzení odpůrce (JAMU), že o vykonávání práce i po datu 31.12.1992 se dozvěděl až v souvislosti s podáním žaloby..." ; "...nemohlo se jednat o nic jiného, než pokračování původního pracovněprávního vztahu i po datu 31.12.1992, kdy navrhovatel pokračoval ve výkonu práce s vědomím zaměstnavatele (JAMU). ..." ; "...Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení mu předcházející, toto doplnil dále uvedenými důkazy a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je důvodné. ..." ; "...Z takto doplněného dokazování je patrno, že soud I. stupně rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu...".
    V závěru rozhodnutí Krajského soudu je uvedeno: "Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné."

    Nepodložené, nepravdivé závěry, nepochopitelně ostře tendenčně zaměřené vůči R.Růžičkovi, ba jakási neuvěřitelná, ničím neodůvodněná nenávist k žalujícímu, objevující se v původním rozsudku Městského soudu (citujeme: "...uděloval studentům zápočty, pak to bylo v rozporu s pokyny jeho nadřízeného..." ; "...vedení fakulty i jeho bezprostředně  nadřízený se k žalobci chovali velmi tolerantně..." ; "...jeho úmyslem nebylo čestně se se vzniklou situací vypořádat..." ; "...bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce si počínal naprosto svévolně a znalost poměrů na straně jedné a značná míra tolerance a taktu na straně druhé mu umožnili [v rozsudku měkké "i"], aby i nadále kontaktoval své studenty a navodil tak situaci, o kterou opírá svůj žalobní návrh. ..."), se rozhodnutím Krajského soudu projevily jako zcela lživé a obrátily se tak proti JAMU.

    Nespravedlivý rozsudek soudu I.stupně, který využíval výlučně svědeckých materiálů žalované strany, tedy státní instituce, jakou JAMU byla a je, a přitom materiály řadového občana velkoryse přehlížel, což připomínalo dřívější soudní praxi za totalitního režimu, kdy svědectví řadových občanů nemělo žádnou váhu, byl konečně s definitivní platností Krajským soudem zrušen bez možnosti odvolání.

Akt odplaty vůči R.Růžičkovi se zastavil !   Odplata se obrací směrem k JAMU .....

    Z uvedených výroků v rozsudku Krajského soudu zcela jednoznačně vyplynuly nejen krajně neetické, ale i protiprávní postupy Janáčkovy akademie múzických umění při zbavení R.Růžičky možnosti pedagogické práce, které vedly k přerušení kontinuity výuky již v komunistickém režimu potlačované artificiální elektroakustické a computerové hudby a v neposlední řadě také k zadržení platu a zastavení vyplácení mzdy, na kterou měl Růžička nepochybný nárok.

    Názory necenzurovaného tisku o "postkomunistické mafii na vysokých školách" představily JAMU začátkem 90. let v obdobném negativním zaměření a se stejným výsledným dopadem jako akce StB vůči R.Růžičkovi za totality.

        Nadále chceme všechny zájemce informovat na těchto internetových stránkách o dalších postupech v následném projednávání této kauzy u Městského, Krajského i jiného soudu.

       Akt odplaty směřuje k JAMU !

 

       Dovršuje se spravedlivý akt odplaty vůči JAMU !

       Nečekaný a překvapivý zvrat, který nastal po výše uvedeném usnesení Krajského soudu v Brně v kauze snahy vedoucích odpovědných pracovníků Janáčkovy akademie múzických umění o zbavení pedagogického místa Rudolfa Růžičky, úspěšně pokračoval i u Městského soudu.
   Po pěti nařízených soudních jednáních za opětovného předsednictví JUDr.Olgy Mafkové ve dnech 21.3., 30.5., 6.6. a 8.8.2000 byl tentokrát již po necelém půlroce při posledním jednání dne 12.září vyhlášen "ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY", který přinesl jednoznačné rozhodnutí o vině JAMU, která byla odsouzena k zaplacení oprávněného nároku R.Růžičky na nevyplacenou mzdu i s úroky, úhradě soudních poplatků a nákladů řízení do rukou zastupujícího advokáta. Rozsudek tak vyzněl zcela obráceně, než jak znělo původní usnesení Městského soudu z 20.6.1996.

       Završuje se konečně akt odplaty vůči odpovědným vedoucím pracovníkům JAMU .....

     Protiprávní postupy vedení Janáčkovy akademie múzických umění při snaze zbavit R.Růžičku možnosti pedagogicky působit na JAMU potvrdil svým rozsudkem nyní i Městský soud. V rozsáhlém odůvodnění tohoto rozhodnutí ze mj. uvádí:
"... Soud provedl dokazování výslechy svědků Doc. Jiřího Skovajsy (do 8.10.1993 děkana hudební fakulty JAMU), PhDr. Leopolda Faltuse (vedoucího katedry kompozice a dirigování hudební fakulty JAMU) a Doc. Bedřicha Havlíka (proděkana hudební fakulty JAMU). ..."
   O působení Jiřího Skovajsy na JAMU výmluvně hovoří výše uvedené články redaktora J.Slezáčka z Necenzurovaných novin pod názvy "Postkomunistická mafie na vysokých školách ?" a "Komunistický středověk", který začíná citací Skovajsou podepsaného dopisu R.Růžičkovi: "V případě pochybností o správnosti tohoto rozhodnutí máte možnost se obrátit k soudu". Tímto Skovajsovým návrhem celá soudní pře R.Růžičky s JAMU začala.
   Leopold Faltus, pro veřejnost přejmenovaný jako Leoš Faltus (v době zahájení kauzy byl vedoucím katedry, v nedávné době byl povýšen na prorektora JAMU), byl předvolán Městským soudem k výslechu jako jediný ze svědků třikrát, což v průběhu jednoho procesu je jistě raritou a svědčí o jeho vůdčí negativní roli v celé kauze. V současnosti se také aktivně účastní jednání ve vedoucích funkcích řady institucí, která rozhodují o bytí a nebytí jiných.....
   Bedřich Havlík byl předsedou konkursní komise při tolikrát již proklínaném konkursu na místo pedagoga elektroakustické a computerové hudby, který celou snahu o zbavení místa R.Růžičky na JAMU připravil. Jistě musel vědět o podvodných machinacích před a při konání konkursu; je pravděpodobné, že se na nich i aktivně podílel.

    Hlavním důvodem rozsudku, jak prokázalo soudní řízení, se stala protiprávně, podvodně sepsaná a R.Růžičkovi k podepsání předložená pracovní smlouva, na základě které vedoucí pracovníci JAMU plánovali zbavit R.Růžičku možnosti pedagogicky působit na JAMU. Soud prokázal, že tato smlouva byla neplatná od samého začátku. V odůvodnění rozsudku je k tomu uvedeno:
"Podle § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se příčí zájmům společnosti. ... Po doplnění dokazování a jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh tak, jak byl podán, byl podán důvodně."
   Bohužel toto pozdní rozhodnutí soudu (připomínáme, že ke skončení pedagogického působení R.Růžičky na JAMU došlo v roce 1993!) nenapraví přerušení kontinuity výuky již v komunistickém režimu potlačované artificiální elektroakustické a počítačové hudby na JAMU.

       Podle úvahy Růžičkova právního zástupce dr.Karla Frimmela po skončení posledního soudního jednání bylo možné předpokládat, že se JAMU proti tomuto rozsudku odvolá ke Krajskému soudu. "Nebude to proto, že by ve svých nákladech nenašla několik desítek tisíc korun - to je jistě pro ně pakatel", jak uvedl, "ale z prestižních důvodů."
   Předpoklad dr.Frimmela se naplnil. JAMU podala ke Krajskému soudu v Brně "ODVOLÁNÍ žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. září 2000 č.j. 45 C 204/93", které podepsal 10. října 2000 rektor JAMU prof.Alois Hajda.

        Opětovně chceme i nadále všechny zájemce informovat na těchto internetových stránkách o pokračujícím projednávání kauzy u všech soudů.

       Dokončuje se spravedlivý akt odplaty vůči odpovědným pracovníkům JAMU !