| Zatah na hackery
| Rad a chaos v elektronickem pohranici
|
| Bruce Sterling | 4
| prelozil: Vaclav Barta, 2:423/59.1 nnn
nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
V polovine 80. let se undergroundove boardy sirily jako
digitalni plisen. ShadowSpawn Elite ("Elita Synu stinu").
Sherwood Forest I, II a III. Digital Logic Data Service na
Floride, jejimz sysopem nebyl nikdo mensi nez "Digitalni Logika"
sama; Lex Luthor, zakladatel Legion of Doom, byl jednou z hvezd
tohoto boardu, ktery se nachazel v jeho telefonnim okruhu. Lexuv
vlastni board, Legion of Doom, zahajil cinnost v roce 1984. "Neon
Knights" zalozili sit boardu pro hackery na Apple: Severni,
Jizni, Vychodni a Zapadni Neonove rytire. Sysopem boardu Free
World II ("Svobodny svet II") byl "Major Havoc" ("Major Zkaza").
Lunatic Labs je v dobe vzniku teto knihy stale v provozu. Dr.
Ripco v Chicagu, rozverny anarchisticky board s bohatou a divokou
historii, byl zabaven agenty Tajne sluzby USA v roce 1990 v ramci
operace Sundevil, ale temer okamzite obnovil provoz, s novymi
stroji a starym elanem.
Scena v St. Louis se nevyrovnala velkym strediskum
americkych hackeru, jako je New York a Los Angeles. Ale v St.
Louis sidlili "Knight Lightning" ("Rytirsky blesk") a "Taran
King" ("Kral Tarantule"), dva z prednich undergroundovych
*zurnalistu*. Boardy v Missouri, napriklad Metal Shop, Metal Shop
Private a Metal Shop Brewery, nemely sice ten nejtezsi kalibr
zakazanych vedomosti, ale byly to boardy, kde hackeri mohli
spolecensky konverzovat a uvazovat o tom, co se deje
v celostatnim - a mezinarodnim - meritku. Konverzace z Metal
Shopu byla shromazdovana v souborech zprav a pote editovana do
formy elektronicke publikace *Phrack*, coz je novotvar vytvoreny
z "phreak" a "hack". Editori *Phracku* se zajimali o hackery
stejne intenzivne, jako se hackeri zajimali o pocitace.
*Phrack*, zajimave cteni zdarma, se zacal sirit
undergroundem. Kdyz presli Taran King a Knight Lightning ze
stredni skoly na vysokou, objevil se *Phrack* na salovych
pocitacich pripojenych k siti BITNET, a pres BITNET k Internetu,
k one obrovske volne neziskove siti akademickych, vladnich
a komercnich stroju spojenych unixovskym protokolem TCP/IP.
("Cervi" program "Internet Worm", napsany postgradualnim
studentem Cornellovy univerzity Robertem Morrisem a vypusteny 2.
listopadu 1988, je dosud nejvetsim a nejznamejsim pripadem
pocitacoveho skandalu. Podle Morrise mel jeho duvtipne napsany
program neskodne zkoumat Internet, ale v dusledku programatorske
chyby se zacal nekontrolovatelne mnozit a zastavil priblizne sest
tisic pocitacu Internetu. Mene ambiciozni pronikani do Internetu
v malem meritku bylo pro undergroundovou elitu bezne.) Prakticky
kazdy undergroundovy board, ktery nebyl beznadejne krotky
a zaostaly, mel kompletni archiv *Phracku* - a mozna i mene zname
undergroudove publikace: *Legion of Doom Technical Journal*,
drsne obscenni soubory skupiny *Cult of the Dead Cow*, casopisy
*P/HUN*, *Pirate*, *Syndicate Reports*, pripadne silne
ideologizovany anarchisticky *Activist Times Incorporated*.
Pritomnost *Phracku* na boardu byla jasnym dukazem pohrdani
zakony. Zdalo se, ze *Phrack* je vsude, radici, provokujici
a sirici etos undergroundu. Neco takoveho nemohlo uniknout
pozornosti bezpecnostnich odborniku telekomunikacnich spolecnosti
ani policie.
Tim se dostavame k citlivemu tematu policie a boardu.
I policie totiz vlastni boardy. V roce 1989 existovaly boardy
sponzorovane policii v Kalifornii, Coloradu, na Floride,
v Georgii, Idahu, Michiganu, Missouri, Texasu a Virginii: boardy
jako "Crime Bytes", "Crimestoppers", "All Points"
a "Bullet-N-Board". Policiste, jejichz soukromym konickem jsou
pocitace, vlastnili boardy v Arizone, Kalifornii, Coloradu,
Connecticutu, na Floride, v Missouri, Marylandu, Novem Mexiku,
Severni Karoline, Ohiu, Tennessee a Texasu. Policejni boardy
casto prokazuji svoji uzitecnost pro styk s mistnimi obyvateli.
Nekdy jsou na nich oznamovany i zlociny.
Nekdy jsou na nich *pachany* zlociny. Obcas se to stane
nestastnou nahodou, kdyz naivni hacker zabloudi na policejni
board a bezelstne zacne nabizet kradene kody. Daleko casteji se
to ovsem stava na nyni jiz temer tradicnich *nastrazenych
boardech*. Prvni nastrazene boardy byly zalozeny v roce 1985:
"Underground Tunnel" v Austinu v Texasu, jehoz sysop serzant
Robert Ansley vystupoval jako "Pluto", "The Phone Company"
("Telefonni spolecnost") ve Phoenixu v Arizone, rizena Kenem
MacLeodem ze serifova uradu v Maricopa County a board serzanta
Dana Pasqualeho ve Fremontu v Kalifornii. Kolem sysopu techto
boardu, kteri vystupovali jako hackeri, se rychle vytvoril okruh
aktivnich uzivatelu, bez zabran zverejnujicich kradene kody,
vymenujicich si piratsky software a vubec pilne pracujicich na
svem vlastnim neslavnem konci.
Nastrazene boardy, stejne jako vsechny ostatni, pracuji
lacino, velice lacino ve srovnani s infiltracnimi akcemi policie.
Jakmile jsou sysopove akceptovani mistnim undergroundem, jsou
zvani na jine piratske boardy, kde mohou ziskat dalsi informace.
A kdyz je nastraha zverejnena a nejvetsi hrisnici zatceni,
dostane akce velmi uzitecnou publicitu. Nasledna paranoia
v undergroundovych kruzich - nekteri davaji prednost oznaceni
"odstrasujici efekt" - zpravidla mistne zastavi porusovani zakonu
na nezanedbatelnou dobu.
Samozrejme, policiste nemusi "delat vlny". Naopak, mohou
tise rozprostrit site. Z hackeru, kteri se do nich chyti, se daji
vymackat informace. Z nekterych se stanou uzitecni pomocnici.
Mohou zavest policisty do piratskych boardu po cele zemi.
A na boardech po cele zemi byly spinave otisky prstu
*Phracku*, stejne jako te nejhlasitejsi a nejdrzejsi
undergroundove skupiny: "Legion of Doom".
Nazev Legion of Doom pochazi z komiksu. Legie soudneho dne,
spiknuti kostymovanych ultrapadouchu, vedenych chromem obrnenym
zlocineckym supermozkem Lexem Luthorem, se staralo Supermanovi o
spoustu ctyrbarevnych nebezpecnych ukolu po nekolik desitek let.
Samozrejme ze Superman, tento vzor Pravdy, Spravedlnosti a
Americkych hodnot, nakonec vzdycky zvitezil. Hackerum, kteri
prijali jmeno Legie, to nevadilo - nazev Legion of Doom nemel
vzbuzovat zadne hrozive ci dokonce satanisticke asociace, nebyl
minen tak vazne. Byl prevzat z komiksu a mel byt komicky. Ovsem,
toto jmeno melo kvalitni zvuk. Legion of Doom - znelo to opravdu
dobre. Jine skupiny, napriklad "Farmers of Doom", blizci
spolupracovnici LoDu, chapali tento bombasticky ton a delali si
z nej legraci. Existovala dokonce hackerska skupina zvana
"Justice League of America" ("Americka liga spravedlnosti"),
nazvana podle Supermanovy strany spravedlivych a hrdinskych
ochrancu zakona.
Ale tyto skupiny zanikly; Legie zustala. Puvodni Legion of
Doom, uzivatele Quasi Motova boardu Plovernet, byli telefandove.
O pocitace se nijak zvlast nezajimali. Sam Lex Luthor (jemuz
nebylo ani osmnact, kdyz zalozil LoD) byl expertem na COSMOS
neboli "Central System for Mainframe Operations", tedy na vnitrni
spojarskou pocitacovou sit. Nakonec dosahl velmi solidni urovne
v pronikani do salovych pocitacu IBM, ale prece jen, jakkoli mel
Lexe kazdy rad a obdivoval jeho styl, nebyl obecne povazovan za
opravdu spickoveho pocitacoveho kovboje. Nebyl ani autoritativnim
sefem Legion of Doom - Legie si nikdy nepotrpela na formalni
hierarchii. Jako casty host na Plovernetu a sysop vlastniho
boardu "Legion of Doom" byl jejim bubenikem a personalistou.
Legion of Doom vznikla na troskach drivejsi telefandovske
skupiny "Knights of Shadow" ("Rytiri stinu"). Pozdeji LoD prejala
ucastniky hackerske skupiny "Tribunal of Knowledge" ("Tribunal
vedeni"). Lide neustale prichazeli a odchazeli, skupiny se
stepily a formovaly se v nich frakce.
V pocatcich LoD se jeho telefandovsti clenove seznamili
s nekolika zajemci o pocitace a jejich zabezpeceni, kteri
zalozili asociovanou skupinu "Legion of Hackers". Pozdeji se tyto
skupiny spojily do "Legion of Doom/Hackers" neboli LoD/H. Kdyz si
puvodni clenove hackerskeho kridla, panove "CompuPhreak"
a "Phucked Agent 04" nasli jinou zivotni napln, dodatecne "/H" se
z nazvu zvolna vytratilo; ale v te dobe uz telefandovske kridlo,
panove Lex Luthor, "Blue Archer" ("Modry Lucisnik"), "Gary Seven"
("Sedma Gary"), "Kerrang Khan" ("Chan Kerrang"), "Master of
Impact" ("Mistr zasahu"), "Silver Spy" ("Stribrny spion"), "The
Marauder" ("Najezdnik") a "The Videosmith" ("Kovar videi"),
ziskalo spoustu zkusenosti s ilegalnim prunikem do pocitacu
a stalo se nezanedbatelnou silou.
Clenove LoDu instinktivne chapali, ze cesta k opravdove moci
v undergroundu vede pres samizdatovou publicitu. Legie byla
vsude. Nejen ze byla jednou z prvnich skupin, ale jeji clenove si
davali zalezet na siroke distribuci svych ilegalnich vedomosti.
Nekteri, napriklad Mentor, projevovali horlivost temer
misionarskou. *Legion of Doom Technical Journal* ("Technicky
zurnal LoD") se zacal objevovat na boardech po celem
undergroundu.
Nazev *LoD Technical Journal* je parodii starobyleho
a dustojneho *AT&T Technical Journal*. I obsah techto dvou
publikaci byl velice podobny - prevzaty z verejnych tiskovin
a diskusi mezi spojari. Ale dravci ton LoDu daval i tem
nejnevinnejsim udajum punc zlovestne vyzvy a zjevneho, akutniho
nebezpeci.
Abychom pochopili, jak takove presvedceni vznika, pouzijme
dva nasledujici (fiktivni) texty k myslenkovemu experimentu.
(A) "W. Fred Brown, viceprezident AT&T pro modernizaci
a technicky rozvoj, vystoupil 8. kvetna ve Washingtonu na jednani
Narodni rady pro telekomunikace a Informace (NRTI) se zpravou
o projektu RADERS, resenem spolecnosti Bellcore. RADERS
(Rozsirena automatizovana distribuovana elektronicka regulacni
sit) je nastroj pro programovani telefonnich ustreden, umoznujici
vyvoj novych telekomunikacnich sluzeb, vcetne dvoubodoveho
spojeni ve formatu definovanem uzivatelem, z kazdeho tlacitkoveho
telefonu a dostupnych v nekolika sekundach. Prototyp RADERS
pouziva pro spojeni s minipocitacem centrexove linky a na
pocitaci operacni system Unix."
(B) "Purpurovy blesk 512 z Centrex gangu hlasi: Panove, ten
mrzak co mu Bellcore rika RADERS je proste k sezrani! Uz
nepotrebujete ani mizerny Commodore, abyste mohli reprogramovat
ustrednu - proste se pripojite k RADERS jako technik, a muzete
reprogramovat primo z ciselniku telefonu, z kazde telefonni
budky! Muzete mit dvoubodove spojeni v uzivatelsky definovanem
formatu, a co je ze vseho nejlepsi, cela ta vec je rizena po
naprosto nechranenych centrexovych linkach pocitacem, na kterem
je - drzte se - standardni Unix! Jupi!"
Zprava (A), zahalena v technokratickem newspeaku, je nudna
az k necitelnosti. Malokdo by ji povazoval za zlovestnou ci
nebezpecnou. Na druhe strane zprava (B) je primo strasliva,
jednoznacny dukaz hroziveho spiknuti a rozhodne ne ten druh
ctiva, jez byste doporucili svemu potomkovi. *Informace* v obou
zpravach je ale tataz. Je to *verejna* informace, predlozena
federalni vlade na verejnem jednani. Neni "tajna". Neni
"patentove chranena". Neni dokonce ani "duverna". Naopak, vyvoj
sofistikovanych softwarovych systemu je pro Bellcore veci, jez ma
byt hrde prezentovana verejnosti. Ovsem, kdyz Bellcore verejne
oznami takovy projekt, ocekava od lidi jisty pristup - neco ve
stylu *ju, vy jste ale pasaci, jen v tom pokracujte dal, at uz to
je co chce* - a rozhodne ne drzou parodii jejich vlastniho
oznameni, opovrzlive odfrkavani a divoke spekulace o moznych
bezpecnostnich nedostatcich.
Nyni si predstavte sami sebe na miste policisty, na ktereho
se obratil rozhorceny rodic ci predstavitel telekomunikacni
spolecnosti, mavajici kopii verze (B). Tento vazeny obcan objevil
ke svemu zdeseni mistni BBS, na ktere jsou volne dostupne hrozive
materialy podobne (B), jez jeho syn zkouma s hlubokym a nezdravym
zaujetim. Kdyby bylo (B) vytisteno v knize ci casopisu, vedel
byste, jako vi kazdy americky strazce zakona, ze udelat s tim
neco by dalo zatracenou praci; ale clovek nemusi byt technicky
genius, aby pochopil, ze je-li ve vasem okrsku pocitac
s materialy typu (B), budou z toho potize.
Ve skutecnosti vam kazdy pocitacove gramotny policajt rekne,
zeptate-li se ho, ze boardy s materialy typu (B) jsou *zdroj*
potizi. A *nejhorsi* zdroj potizi jsou vudci, vymyslejici
a rozsirujici materialy typu (B). Kdyby nebylo techhle vtipalku,
*nebyly* by zadne potize.
A Legion of Doom byla na boardech jako nikdo jiny.
Plovernet. Legion of Doom BBS. Farmers of Doom BBS. Metal Shop.
OSUNY. Blottoland ("Namol"). Private Sector. Atlantis. Digital
Logic. Hell Phrozen Over ("Zamrzle peklo").
Clenove LoDu meli i sve vlastni boardy. Silver Spy zalozil
board "Catch-22" ("Hlava 22"), povazovany za centrum hackeru,
kteri to mysli opravdu vazne. Mentor mel "Projekt Fenix". Kdyz
neridili vlastni boardy, objevovali se na boardech jinych lidi,
vychloubali se, chvastali a naparovali. A kde se neobjevovali
osobne, tam prichazely jejich "philes", plne nebezpecnych
vedomosti a jeste nebezpecnejsich postoju. Jiz kolem roku 1986
ziskala policie neurcity dojem, ze *kazdy* prislusnik
undergroundu je z LoD. Legie nikdy nebyla tak velka - byla
napriklad znatelne mensi nez "Metal Communications" ci "The
Administration" - ale mela prvotridni publicitu. Zvlaste ve
*Phracku*, jez chvilemi vypadal jako fanzin LoDu; a *Phrack* byl
vsude, a zvlast v kancelarich bezpecnostnich odboru
telekomunikaci. *Nebylo* pristizeneho telefandy, hackera ci
dokonce jen usmrkaneho zlodeje kodu nebo pocitacoveho pirata,
jehoz by se policajti nezeptali, zda neni v LoDu.
Takove obvineni bylo obtizne vyvratit, jelikoz Legie nikdy
nedistribuovala clenske odznaky ci legitimace. Kdyby se o to
pokusili, pravdepodobne by brzy zanikli, protoze odliv clenu byl
znacny. LoD nebyl ani tak technologickym ekvivalentem poulicniho
gangu jako okamzitym stavem mysli. Byla to "Nesmrtelna banda".
V roce 1990 Legie *vladla* uz desatym rokem, a policii pripadalo
neuveritelne, ze vsem pristizenym clenum je teprve sestnact let.
A vsichni ti pubescentni zacatecnici opakovali tutez unavnou
hackerskou litanii: "proste zvedavy, zadne kriminalni umysly".
Nekde v centru spiknuti prece museli byt opravdovi, dospeli
sefove, vedouci zjevne nekonecny zastup obrylenych kluku
z vilovych ctvrti s jednickami na vysvedceni a legracnimi ucesy.
Nebylo pochyb, ze temer kazdy zatceny americky hacker bude
*znat* LoD. Znali pseudonymy prispevatelu *Technickeho zurnalu
LoD* a pravdepodobne se ucili na boardech LoDu a z jeho zdroju.
Ale nikdy nepotkali zadneho clena Legie. Dokonce i nekteri lide,
kteri byli skutecne i formalne "cleny LoDu", znali jeden druheho
pouze z elektronicke posty a pod pseudonymem. Pro zlocinne
spiknuti to byla velice neobvykla organizace. Pocitacove site
a rychly rozvoj digitalniho undergroundu cinili situaci velice
neprehlednou a zmatenou.
Navic reputace v digitalnim undergroundu neplynula z ochoty
pachat "zlociny". Reputace byla zalozena na chytrosti
a technickych znalostech. Dusledkem zpravidla bylo, ze cim
*nebezpecnejsi* hacker, tim *mene* ho bylo mozno obvinit
z nejakeho bezneho, snadno stihatelneho zlocinu. Nekteri hackeri
opravdu umeli krast. A nekteri hackeri opravdu umeli pronikat do
systemu. Ale tyto skupiny se neprekryvaly, nebo jen malo.
Kuprikladu "Emanuel Goldstein" z *2600* byl vetsinou lidi
z undergroundu povazovan za hackerskeho poloboha. Ale
Goldsteinovy publikacni aktivity byly zcela legalni - proste
vydaval obskurni casopis a mluvil o politice, sam vubec do
pocitacu nevnikal. Kdyz jste se na to poradne podivali, travil
vlastne Goldstein polovinu casu stiznostmi, ze pocitacova
bezpecnost *neni dost dobra* a mela by byt drasticky zvysena!
Opravdu dobri hackeri, kteri meli solidni technicke znalosti
a respekt undergroundu, nikdy nekradli penize ani nezneuzivali
kreditni karty. Mohli telefonovat bez placeni - ale casto to
vypadalo, ze umeji ziskat veskere spojeni, ktere potrebuji, aniz
by zanechali jakekoli stopy.
Ti nejlepsi hackeri, nejschopnejsi a nejsystematictejsi,
nebyli profesionalni podvodnici. Bezne vstupovali do cizich
pocitacu, ale nic nemenili ani neposkozovali. Nekradli ani
hardware - vetsinou meli zamestnani, ktera s nim souvisela,
a mohli sehnat veskere potrebne vybaveni levne z druhe ruky.
Schopni hackeri, na rozdil od nezletilych amateru, nebyli snobove
do elegantniho ci draheho hardwaru. Jejich stroje byly vyrobene
podomacku, plne nestandardnich privesku, zflikovane ze starych
beden, cipu a vazaciho dratu. Nekteri byli dospeli, zivili se
jako recenzenti softwaru a pocitacovi konzultanti a vydelavali si
tak slusne penize. Nekteri z nich dokonce *pracovali pro
telefonni spolecnosti* - a *tito* hackeri, nalezeni primo pod
suknemi Ma Bell, nemohli pri zatahu v roce 1990 pocitat s zadnym
milosrdenstvim.
V undergroundu je jiz dlouho clankem viry, ze ti nejlepsi
hackeri nikdy nejsou pristizeni. Jsou pry na to prilis chytri.
Nejsou nikdy pristizeni, protoze se nikdy nevychloubaji,
nechvastaji a nenaparuji. Tito polobohove mohou sledovat provoz
na undergroundovych boardech (se shovivavym usmevem), ale sami se
ho nikdy nezucastni. Ti nejlepsi hackeri jsou podle legendy
dospeli pocitacovi specialiste, napriklad systemovi
administratori salovych pocitacu, kteri znaji zabezpeceni sveho
stroje skrz naskrz. Ani ti nejlepsi hackeri se nemohou dostat do
jakehokoli pocitace, ktery jim prijde do cesty; znalost slabin
systemu je prilis specializovana a podstatne zavisi na uvazovanem
softwaru a hardwaru. Ale kdyz se clovek na plny uvazek zabyva
provozem saloveho pocitace s Unixem nebo VAX/VMS, zvladne jeho
zabezpeceni odshora dolu. Se svymi znalostmi se pak muze bez
potizi a bez rizika dostat do temer jakehokoli jineho Unixu nebo
VMS, kdyz o to bude stat. A podle hackerskych legend o to
samozrejme stoji, takze to samozrejme udela. Akorat kolem toho
nedela velky rozruch. Takze se to nikdy nikdo nedovi.
Stejne tak je v undergroundu clankem viry, ze profesionalni
spojari zneuzivaji telefony jako divi. *Samozrejme* ze
poslouchaji, s kym mluvi Madonna telefonem - sakra, *ty bys to
nedelal*? Samozrejme, ze si zarizuji dalkove hovory zadarmo
- cozpak *oni* budou platit, kdyz cely ten kram ridi? Tretim
clankem viry je, ze kazdy chyceny hacker se muze vyhnout prisnemu
trestu, kdyz se prizna, *jak to udelal*. Hackeri zrejme veri, ze
vladni organizace a velke spolecnosti bloudi v cyberspace jako
slepe ryby nebo jeskynni mloci. Mysli si, ze tyto velke, ale
pateticky hloupe organizace jim budou uprimne vdecne a mozna
dokonce nabidnou misto v bezpecnostnim odboru a velky plat
prvotridnimu hackerovi, ktery jim zpristupni genialni strategii
sveho modu operandi. V pripade prominentniho clena LoDu
"Control-C" se neco takoveho skutecne stalo. Control-C dal lovcum
z Michigan Bellu poradne zabrat, a kdyz byl v roce 1987 dostizen,
ukazalo se, ze je to chytry a zjevne neskodny mlady fanatik,
fascinovany telefony. Na tom bozim svete nebyla sance, ze
Control-C nekdy zaplati ohromne a vicemene teoreticke ucty za
dalkove hovory prostrednictvim Michigan Bellu. Snadno mohl byt
obzalovan ze zpronevery ci ilegalniho vniknuti do pocitace, ale
nezdalo se, ze by to melo nejaky smysl - fyzicky zadny pocitac
neposkodil. Proste by se priznal, nejspis by dostal obvykle
napomenuti, a Michigan Bell by mel spoustu starosti s pripravou
obzaloby. Ale kdyby byl zamestnan, mohl by sve zname hackery od
Michigan Bellu odradit.
Kajici se Control-C byl uzitecny. Vystupoval napriklad na
internich plakatech Michigan Bellu s duraznym varovanim
zamestnancum, aby nicili papirovy odpad. Sve nejlepsi vnitrni
informace vzdycky ziskaval probiranim popelnic spolecnosti, ve
kterych hledal neopatrne vyhozena uzitecna data - tuto cinnost
nazyvaji hackeri "trashing" ("odpadovani"). Na plakatech byl
i jeho vlastnorucni podpis. Control-C se stal v podstate maskotem
Michigan Bellu. A *skutecne* odrazoval ostatni hackery. Male ryby
se baly Control-C a jeho slavnych pratel z Legion of Doom.
A velke ryby *byly* jeho pratele a nechteli mu pusobit potize.
Nazory na LoD se mohou ruznit, ale jejich solidarita je
nezpochybnitelna. Kdyz "Wasp" ("Vosa"), zjevne nebezpecny
a agresivni newyorsky hacker, zacal nicit salove pocitace
Bellcore, Control-C zajistil rychlou a ucinnou dobrovolnou pomoc
Mentora a georgijskeho kridla LoD, ktere tvorili "Prophet" (cti
"profet" - "Prorok"), "Urvile" a "Leftist" ("Levicak"). Na
Mentorove boardu Projekt Fenix sestavili plan a pomohli spojarum
chytit Waspa do pasti - nalakat ho na pocitac se zaznamnikem
a zarizenim na sledovani volajicich. Wasp prohral, LoD zvitezil.
A jak na to byli pysni!
Urvile, Prophet a Leftist meli pro takovou cinnost
kvalifikaci, pravdepodobne jeste lepsi nez schopny Control-C. Pro
chlapce z Georgie nemely telefonni ustredny tajemstvi. I kdyz
prisli do Legion of Doom relativne pozde, byli povazovani za
jedny z nejlepsich hackeru LoDu, za specialisty na ty
nejobtiznejsi systemy. Meli stesti, ze zili v Atlante ci v jejim
okoli, v oblasti spravovane ospalou a zjevne tolerantni
spolecnosti BellSouth.
Co se tyce bezpecnosti naslednickych spolecnosti Bellu,
BellSouth byla hracka. US West (v Arizone, Skalistych horach a na
severozapadnim pobrezi) byl drsny a agresivni, pro hackery patrne
nejnebezpecnejsi ze vsech telefonnich spolecnosti. Pacific Bell
a kalifornska PacBell byli technicky na vysi, moderni a zoceleni
veterani valek s losangeleskymi telefandy. NYNEX mel tu smulu, ze
operoval v New York City, a byl neustale v pohotovosti
a pripraveny skoro na vsechno. Dokonce i Michigan Bell, divize
naslednicke spolecnosti Ameritech, mel aspon tolik rozumu, aby si
najal hackera jako uzitecneho strasaka. Ale BellSouth, jakkoli
jeho reklama tvrdila, ze ma "Vsechno, co ocekavate od tech
nejlepsich", nestal za nic.
Kdyz se zpravy o hratkach LoDu v georgijskych ustrednach
dostaly pres Bellcore a neformalnimi kanaly bezpecnostnich
expertu do BellSouth, nejdrive jim odmitli uverit. Kdybyste si
vsimali kazde povesti o techhle a od techhle klukovskych hackeru,
museli byste se venovat vsem moznym z prstu vycucanym nesmyslum:
ze National Security Agency (tajna sluzba, jejimz ukolem je
analyzovat elektronicke komunikace mimo USA, lustit vojenske
i jine sifry a garantovat bezpecnost americkych sifer) monitoruje
vsechny telefonni hovory v Americe, ze CIA a DEA (tajna sluzba
potirajici obchod s drogami) sleduji provoz na BBS pomoci
programu analyzujicich texty, ze Kondor mohl zahajit treti
svetovou valku z verejneho telefonu.
Jestli byli nejaci hackeri v ustrednach BellSouth, jak to,
ze se nic nedelo? Nic nebylo poskozeno. Pocitace BellSouth
nepadaly. Ztraty BellSouth z defraudaci nebyly nijak mimoradne.
Zakaznici BellSouth si nestezovali. Spolecnost BellSouth mela
reditelstvi v Atlante, v ambiciozni metropoli americkeho
jihozapadu, ktery se profiloval jako nove technologicke centrum;
vylepsovala svoji sit na plny plyn a digitalizovala napravo
nalevo. Nemohla byt povazovana za lenivou ci naivni. Experti
BellSouth nepotrebovali, aby je nekdo ucil ridit telefonni sit,
dekujeme pekne.
A pak doslo k floridskemu skandalu.
13. cervna 1989 zjistili volajici do uradu kuratora Palm
Beach County v Delray Beach na Floride, ze kupodivu mluvi se
sexualni pracovnici jmenem "Tina" ve state New York. *Kazde*
zavolani do tohoto uradu kuratora blizko Miami bylo jakymsi
magickym zpusobem okamzite presmerovano pres hranice statu, bez
prirazky pro volajiciho, na pornografickou horkou linku vzdalenou
stovky mil!
Takovy kanadsky vtip se na prvni poslech muze zdat velice
legracni, a telefandovske kruhy si ho take patricne vychutnaly
- pridalo se i cislo *2600* z podzimu 1989. Ale pro Southern Bell
(divizi spolecnosti BellSouth, obhospodarujici mistni hovory na
Floride, v Georgii a v Severni a Jizni Karoline) to byla krvava
stopa. Poprve se stalo, ze nejaky hacker pronikl do telefonni
ustredny BellSouth a reprogramoval ji!
To si aspon v BellSouth mysleli v cervnu 1989. Ve
skutecnosti si clenove LoDu hrali v ustrednach BellSouth od zari
1987. Zertik ze 13. cervna - propojeni jednoho cisla na jine
upravou softwaru ustredny - byla detska hracka pro hackery tak
schopne jako kridlo LoDu z Georgie. Propojit hovory pres hranice
statu znelo hrozne slozite, ale ve skutecnosti si to vyzadalo
pouhe ctyri radky kodu. Stejne snadne, jen diskretnejsi, bylo
propojit cizi cislo ke svemu vlastnimu telefonu. Kdyz jsi byl
peclivy a opatrny a vymenil posleze software za puvodni,
nedozvedela se o tom ani ziva duse.
Krome tebe. A tech, kterym ses s tim pochlubil.
Co se tykalo BellSouth, co oci nevidely, srdce nebolelo. Az
na to, ze ted nekdo celou vec verejne demonstroval, a v BellSouth
uvideli. Probuzeny a znacne paranoidni BellSouth zacal
prohledavat ustredny jednu po druhe a patrat po znamkach
ilegalnich pruniku, cele horke leto roku 1989. Ne mene nez
ctyricet dva zamestnancu BellSouth slouzilo dvanactihodinove
smeny, ctyriadvacet hodin denne po dva mesice a venovalo se
studiu zaznamu, monitorovani pocitacu a hledani jejich ilegalniho
pouziti. Techto ctyricet dva prepracovanych expertu bylo znamo
jako "Intrusion Task Force" ("Operacni skupina pro pruniky")
spolecnosti BellSouth.
Vysledky vysetrovani byly pro spojare neuveritelne.
Neverejne telefonni databaze byly modifikovany: odnikud se
vynorila telefonni cisla bez jmen uzivatelu a bez adres. A co
bylo mozna jeste horsi, bez zaznamu o pouzivani a bez uctu. Nova
digitalni diagnosticka sluzba ReMOB (zkratka z Remote Observation
cili "vzdalene pozorovani") byla zmanipulovana - hackeri se
naucili upravovat software ReMOB, takze mohli poslouchat kazdy
hovor prochazejici ustrednou, kdykoli se jim zachtelo! Pouzivali
majetek telekomunikaci *ke spionazi*!
Senzacni zprava se v roce 1989 rozsirila do policejnich
jednotek. Nikoho v BellSouth nikdy nenapadlo, ze jejich skvele,
zbrusu nove digitalni ustredny mohou byt *reprogramovany*.
Spojari zjevne uprimne zasli, ze nekdo muze mit tu drzost.
Samozrejme ze ustredny byly pocitace, a kazdy vedel, ze hackeri
radi vnikaji do pocitacu; ale pocitace v telefonnich ustrednach
byly *jine* nez pocitace normalnich lidi.
Duvody, *proc* vlastne tyto pocitace byly "jine", nebyly
prilis dobre definovany. Urcite se nelisily zvysenou bezpecnosti.
Bezpecnost pocitacu BellSouth nestala za nic. Pocitace AIMSX,
napriklad, nemely ani hesla. Ale nebylo pochyb o tom, ze
v BellSouth si byli *jisti*, ze jejich pocitace jsou jine.
A jestli byli kolem nejaci kriminalnici, kteri to nechteli
pochopit, byl BellSouth odhodlan presvedcit je o tom.
Konec koncu, ustredna 5ESS nebyla zadna databaze mistniho
zahradnictvi. Na techto ustrednach zavisely sluzby verejnosti.
Zavisela na nich *bezpecnost statu*.
A cihajici hackeri, naslouchajici a reprogramujici, mohli
sledovat vsechny hovory v danem miste! Mohli poslouchat hovory
predstavitelu telekomunikaci. Mohli poslouchat hovory
z policejnich stanic! Mohli poslouchat hovory mistnich uradoven
Tajne sluzby USA!
V roce 1989 zacali policiste zabyvajici se telefony a lovci
hackeru pouzivat telefony kodujici hlas a chranene linky. Bylo to
logicke opatreni. Nikomu nebylo jasne, kdo vsechno pronikl do
systemu. At uz byli kdokoli, sel z nich strach. Provozovali novou
formu protispolecenske aktivity. Mohli to byt zapadonemecti
hackeri placeni KGB. To take vypadalo jako groteskne prehnana
predstava, dokud Clifford Stoll neprimel linou washingtonskou
policejni byrokracii, aby zahajila setreni pruniku do pocitace,
ze ktereho se vyklubalo presne tohle - *hackeri placeni KGB*!
Stoll, systemovy administrator internetovske laboratore
v Berkeley v Kalifornii, skoncil na titulni strane New York Times
jako narodni hrdina prvniho skutecneho pripadu mezinarodni
pocitacove spionaze. Stollova kontraspionazni akce, kterou v roce
1989 popsal v popularni knize *Kukacci vejce*, potvrdila, ze
cinnost hackeru je skutecne potencialni hrozbou pro narodni
bezpecnost Spojenych statu. Tajna sluzba USA nepreslapuje na
miste, kdyz zjisti nebezpeci akce cizi spionazni organizace.
Telefony kodujici hlas a chranene linky Tajne sluzby USA
predstavovaly vaznou prekazku pro normalni prubeh policejnich
operaci; prekazku sireni informaci, kooperace a predchazeni
nedorozumenim. Ale v roce 1989 se nezdalo, ze je vhodna doba na
polovicata opatreni. Jestlize policie a Tajna sluzba samy
nepracovaly bezpecne, jak by mohly seriozne vyzadovat
bezpecnostni opatreni v soukromem sektoru? Potize prinejmensim
upozornily lidi na to, jak je hrozba vazna.
Bylo-li treba posledni kapky, aby pohar klidu policie
pretekl, stalo se ji zjisteni, ze i system 911, tedy system
tisnoveho volani, je zranitelny. System 911 ma vlastni
specializovany software, ale pouziva tytez digitalni ustredny
jako zbytek telefonni site. Fyzicky se nelisi od beznych
telefonu. Ale samozrejme se lisi logicky; toto uzemi v cyberspace
je rezervovano pro policii a nouzova volani. Policista hlidajici
vasi ulici nemusi vedet mnoho o hackerech a telefandech. Lidi
kolem pocitacu jsou proste divni; dokonce i *policajti* kolem
pocitacu jsou dost divni - je tezke si predstavit, cim se vlastne
zabyvaji. Ale hrozba systemu 911 je vsechno, jen ne abstraktni.
Jestlize selze system 911, lide mohou zemrit.
Predstavte si, ze se dostanete z havarovaneho vozu,
dovravorate k telefonni budce, vytocite 911 a uslysite "Tinu",
ktera zvedla sluchatko nekde v New Yorku! Tahle situace uz neni
nijak komicka.
A mohlo se neco takoveho stat? Bezpochyby. Hackeri zautocili
na system 911 uz v minulosti. Telefandove dokazi shodit system
911 proste tim, ze na nej postvou nekolik modemu, koordinovane
vytacejicich jeho cislo, az se zahlti. To je velmi primitivni
a hruby postup, ale stale natolik funkcni, aby vzbuzoval obavy.
Doba dozrala k akci. Nastal cas prijmout prisna opatreni
proti undergroundu. Nastal cas zacit sbirat kostky skladacky,
volne konce klubka, vychloubacne reci pri ruznych prilezitostech.
Nastal cas zacit shromazdovat materialy a dat se do prace na
novem pripadu. Hackeri nebyli "neviditelni". *Mysleli si*, ze
jsou neviditelni; ale ve skutecnosti si jich jen prilis dlouho
nikdo nevsimal.
Pod systematickym policejnim tlakem v lete roku 1989 se
digitalni underground zacal hroutit jako nikdy predtim.
Prvni velky uspech se dostavil velmi brzy: uz za mesic,
v cervenci 1989. Byl dopaden autor propojeni na linku "Tiny"
a priznal se. Jmenoval se "Fry Guy" ("Smazak"), bylo mu 16 let
a pochazel z Indiany. Fry Guy byl skrz naskrz zkazeny mlady muz.
Fry Guy si vyslouzil svou prezdivku zertikem v rychlem
obcerstveni. Ukradl heslo vedouciho mistniho MacDonaldu
a pripojil se na salovy pocitac MacDonaldu v systemu Sprint
Telenet. Jmenem vedouciho zmenil zaznamy MacDonaldu a zaridil
nekolika svym nezletilym pratelum, privydelavajicim si prodejem
hamburgeru, velkoryse zvyseni platu. Nebyl pristizen.
Povzbuzen uspechem, zkusil Fry Guy zneuzivat kreditni karty.
Mel znacne konverzacni schopnosti a navic vlohy pro "socialni
inzenyrstvi". Kdyz ovladate "socialni inzenyrstvi" - umeni
vydavat se za nekoho jineho a rychlym a sebejistym projevem
prodat nejaky podfuk - je zneuzivani kreditnich karet snadne.
(Dlouhodobe se vyhnout dopadeni je neco jineho.)
Na ALTOS Chat boardu v nemeckem Bonnu se Fry Guy potkal
s Urvilem z Legion of Doom. ALTOS Chat byl sofistikovany board,
pristupny pres globalni site jako BITnet, Tymnet a Telenet. ALTOS
byl oblibenym boardem clenu nemecke skupiny Chaos Computer Club.
Dva hackeri z tohoto klubu, kteri se na ALTOSu casto vyskytovali,
"Jaeger" ("Lovec") a "Pengo", byli hlavnimi protagonisty Stollova
pripadu "kukacciho vejce". Ve Vychodnim Berline se schazeli
s agentem KGB, ktery jim platil za pronikani do americkych
pocitacu pres Internet. Kdyz si clenove LoDu precetli ve Stollove
knize popis Jaegerovych akci, nebyli z technickeho hlediska nijak
ohromeni. Na tehdy oblibenem boardu LoDu jmenem "Black Ice"
("Cerny led") se vytahovali, ze oni sami by zvladli to co Chaos
Computer Club behem jedineho tydne! Nicmene reputace nemecke
skupiny na ne prece jen udelala dojem; ocenovali divokou odvahu
zkourenych anarchistickych hackeru, jednajicich s obavanymi bossy
mezinarodni komunisticke spionaze. Clenove LoDu si obcas
vymenovali informace se sympatickymi nemeckymi hackery na ALTOSu
- napriklad telefonni cisla zranitelnych pocitacu VAX/VMS
v Georgii. Telefandove z Holandska a Anglie a take australske
skupiny "Phoenix", "Nom" a "Electron" byli na ALTOSu stalymi
hosty. V undergroundovych kruzich byla pritomnost na ALTOSu
znamkou elitnich kvalit, symbolem sofistikovaneho hackera
z mezinarodni lepsi spolecnosti.
Fry Guy se rychle naucil ziskavat informace z agentur
informujicich o uzivatelich kreditnich karet. Ve svych poznamkach
mel vice nez stovku ukradenych cisel kreditnich karet a tisice
kradenych pristupovych kodu pro dalkove telefonni hovory. Vedel,
jak se dostat na ALTOS a jak mluvit reci undergroundu. Zacal na
ALTOSu mamit znalosti o tricich s ustrednami od Urvila.
Kombinaci techto znalosti se Fry Guy vysvihl k nove forme
kradeze po telefonu. Nejprve dostal z pocitacu spolecnosti
nabizejici kreditni karty jejich cisla. Zkopirovana data
obsahovala jmena, adresy a telefonni cisla nahodne vybranych
drzitelu karet.
Pak Fry Guy, vydavajici se za majitele karty, zavolal
Western Union a pozadal o vyplaceni hotovosti z uctu "sve"
kreditni karty. Western Union pro zajisteni bezpecnosti zavolal
zakaznika zpet domu a pozadal o potvrzeni transakce.
Ale stejne jako zamenil urad kuratora na Floride za "Tinu"
v New Yorku, zamenil Fry Guy cislo drzitele karty za mistni
telefonni budku. Pak se usadil za vetrem a zahladil svoji stopu
smerovanim a presmerovanim hovoru pres vzdalene ustredny, treba
i v Kanade. Kdyz byl hovor spojen, suverenne presvedcil zastupce
Western Unionu, ze je legitimnim drzitelem karty. Protoze
odpovedel na zavolani na spravne telefonni cislo, nebylo to ani
tak tezke. A penize Western Unionu byly zaslany jeho spolecnikovi
v jeho rodnem meste v Indiane.
Fry Guy a jeho pomocnici ukradli pomoci technik LoDu Western
Unionu od prosince 1988 do cervence 1989 sest tisic dolaru.
Prilepsovali si i objednavanim zbozi na ukradena cisla kreditnich
karet. Fry Guy byl opily uspechem. Sestnactilety kluk se svym
hackerskym konkurentum vychloubal fantastickymi pribehy, tvrdil,
ze si za nakradene penize najal limuzinu a vyjel si na vylet po
Spojenych statech ve spolecnosti groupie sve oblibene
heavymetalove skupiny Motley Crue. Rozjareny vedomostmi, moci
a lehce ziskanymi penezi se Fry Guy pustil do obvolavani mistnich
zastupcu bezpecnostniho odboru Indiana Bellu, aby se vychloubal,
chvastal, naparoval a pronasel zlovestne predpovedi o tom, jak
jeho mocni pratele z nechvalne zname Legion of Doom dokazi shodit
celostatni telefonni sit. Fry Guy jmenoval dokonce i datum
planovane akce: statni svatek 4. cervence.
Dusledkem techto flagrantnich projevu koledovani si
o zatceni bylo jeho brzke zadrzeni. Kdyz indianska telefonni
spolecnost zjistila, kdo je Fry Guy, instalovala Tajna sluzba USA
na jeho domaci linku tzv. zaznamniky vytacenych cisel ("Dialed
Number Recorders" cili DNR). Tato zarizeni nejsou
odposlouchavaci, nemohou zaznamenat obsah telefonnich hovoru, ale
zaznamenavaji vsechna telefonni cisla, na ktera jsou spojovany
hovory dovnitr i ven. Sledovani techto cisel prokazalo, ze Fry
Guy intenzivne pouziva kradene kody pro pristup k dalkovym
linkam, jeho rozsahle styky s piratskymi boardy a odhalilo i jeho
cetne osobni hovory s prateli z LoDu v Atlante. 11. cervence
1989 uz meli i Prophet, Urvile a Leftist na svych linkach
instalovane DNR Tajne sluzby.
Tajna sluzba USA se objevila v dome Fry Guye 22. cervence
1989, k hruze jeho nic netusicich rodicu. Komando bylo vedeno
zvlastnim agentem z uradovny Tajne sluzby v Indianapolisu. Ale
bylo take doprovazeno a instruovano Timothy M. Foleym
z uradovny Tajne sluzby v Chicagu (coz je muz, o kterem jeste
hodne uslysime).
Podle standardniho postupu federalni policie pri vysetrovani
pocitacoveho zlocinu, etablovaneho od pocatku 80. let, prohledala
Tajna sluzba dukladne cely dum a zabavila veskere nalezene
pocitacove vybaveni a zaznamy. Veskera technika Fry Guye byla
odnesena pryc a prevzata do uschovy Tajnou sluzbou, coz ucinne
znemoznilo jeho dalsi vyboje.
Tajna sluzba USA Fry Guye dukladne vyslechla. Jeho pripad
byl sveren Debore Danielsove, federalni prokuratorce Severni
Indiany. Fry Guy byl obzalovan z jedenacti pripadu pocitacovych
podvodu, neopravnenych pristupu k pocitaci a telefonickych
podvodu. Dukazy byly cetne a nevyvratitelne. Fry Guy sam obvinil
ze sveho uklouznuti po sikme plose Legion of Doom a nabidl se, ze
proti nim bude svedcit.
Fry Guy trval na tom, ze Legie mela v umyslu shodit
telefonni system v den nektereho statniho svatku. A kdyz se AT&T
zhroutila v den vyroci Martina Luthera Kinga, ziskalo tim jeho
tvrzeni takovou duveryhodnost, ze skutecne zneklidnilo
bezpecnostni odborniky telekomunikacnich spolecnosti i Tajnou
sluzbu USA. Fry Guy se nakonec 31. kvetna 1990 v plnem rozsahu
priznal. 14. zari byl podminecne odsouzen s podminkou na ctyricet
ctyri mesicu a ctyri sta hodin verejne prospesnych praci. Mohl
dopadnout mnohem hur, ale zalobci povazovali za rozumne nebyt na
nezletileho hrisnika prilis prisni a misto toho se soustredit na
nechvalne zname vudce z Legion of Doom. Jenze pripad proti LoDu
mel vazne slabiny. Pres velkou snahu vysetrovatelu bylo nemozne
prokazat, ze Legie zpusobila kolaps z 15. ledna, protoze ve
skutecnosti s nim nemeli nic spolecneho. Vysetrovani v roce 1989
prokazalo, ze nekteri clenove Legion of Doom meli vetsi
schopnosti ovladat telefonni ustredny nez vsichni telefandove
pred nimi a ze se aktivne angazovali ve spikleneckych aktivitach,
jejichz cilem bylo ziskat schopnosti jeste vetsi. Vysetrovatele
byli presvedceni, ze Legie mela v umyslu svych znalosti
straslivym zpusobem zneuzit, ale pouhe zlovolne zamery k jejich
odsouzeni nestacily.
A ackoli Atlantska trojka - Prophet, Leftist a zvlaste
Urvile - naucila Fry Guye dost, sami nebyli podvodnici
s kreditnimi kartami. Jedina vec, kterou "ukradli", byly dalkove
hovory - a protoze vetsinou k tomu pouzivali manipulaci
s ustrednami, nebylo jednoduche posoudit, kolik "ukradli",
a dokonce ani jestli jejich cinnost vubec byla kradezi v beznem
smyslu slova.
Fry Guy a jeho kradeze pristupovych kodu prisly telefonni
spolecnosti na pekne penize. Kradez dalkoveho spojeni muze byt
povazovana za ciste teoretickou "ztratu", ale zruseni vsech
ukradenych kodu a vydani novych jejich nevinnym majitelum stoji
opravdovy cas a opravdove penize. I majitele kodu maji potize
a ztraceji takovou operaci cas, penize i dusevni klid. Muselo byt
postarano i o drzitele zneuzitych kreditnich karet a o Western
Union. Co se tykalo penez, byl Fry Guy mnohem vetsi zlodej nez
LoD. Pouze z hlediska pocitacovych vedomosti byl Fry Guy mala
ryba.
Pro atlantskou Legii byla vetsina pravidel cyberspace dobra
jen pro neschopne trouby, ale jista pravidla *meli*. Nikdy nic
neznicili a nikdy si nevzali penize. To byla dost hruba
a nespolehliva pravidla, neadekvatni pro eticke jemnosti
v cyberspace, nicmene umoznovala Atlantske trojce pracovat
s relativne cistym svedomim (ale nikdy ne s klidnou mysli).
Kdyz jsi nepronikal do pocitacu pro financni zisk, kdyz jsi
nekradl lidem skutecne penize - tedy penize z bankovniho konta
- nikomu se podle nazoru LoDu *nic nestalo*. "Kradez sluzeb" byl
vymysl a "intelektualni vlastnictvi" spatny vtip. LoD se dival na
podvodniky, "pijavice" a zlodeje s elitarskym pohrdanim. Sami
sebe povazovali za cestne.
Podle jejich nazoru bylo nefer nazyvat lidi, kteri nenicili
zadne systemy (tedy, ne umyslne, vzdycky se muze vloudit
chybicka, zeptejte se treba Roberta Morrise) "vandaly" ci
"gangstery". Kdyz jsi se bavil on-line se svymi "kamosi"
z bezpecnostniho odboru, mohl ses na ne divat svrchu, z vyssi
urovne hackerske moralky. A z policie sis mohl delat legraci
z - pro ne nedostupne - slonovinove veze hackerske touhy po
cistem vedeni.
Ovsem z hlediska muzu zakona a telekomunikacni bezpecnosti
nebyl doopravdy nebezpecny Fry Guy. Nebezpecna byla Atlantska
trojka. Neslo o zlociny, ktere pachali, ale o *nebezpeci*,
o potencialni riziko, o sumu *technicke moci*, kterou LoD
nashromazdil a jez nemohla byt ponechana bez povsimnuti.
Fry Guy nebyl clenem LoD. Nikdy nespatril nikoho z LoDu;
jeho jediny kontakt s nimi byl elektronicky. Clenove jadra Legion
of Doom poradali priblizne kazdy rok svuj sraz - pozdravili se,
spolecne se opili, dali si pizzu a v hotelovem pokoji usporadali
divoky mejdan. Fry Guy nikdy nic takoveho neudelal. Debora
Danielsova ho vystizne popsala jako "aspiranta na clenstvi
v LoDu".
Ale zlociny Fry Guye byly ve vetsine nasledne policejni
propagandy pripisovany LoDu. LoD byl popisovan jako "tesne
spolupracujici skupina", zabyvajici se "pocetnymi ilegalnimi
aktivitami", vcetne "kradezi z cizich kont a jejich modifikaci"
a "podvodneho ziskavani penez a zbozi". Fry Guy to delal, ale
Atlantska trojka nikoli; o kradeze se proste nezajimali, zajimali
se o pronikani do pocitacu. To vedlo k podivnym konstrukcim ve
strategii obzaloby. Clenove LoDu byli obvineni z "sireni
informaci o utocich na pocitace mezi ostatni pocitacove hackery,
aby tak presunuli pozornost policie k temto jinym hackerum, pryc
od Legion of Doom".
Toto posledni obvineni (prevzate primo z tiskove zpravy
"Chicago Computer Fraud and Abuse Task Force") zni zvlast
vykonstruovane. Po jeho precteni muzeme dospet k zaveru, ze
vysetrovatele by udelali velice dobre, kdyby opravdu "presunuli
pozornost" od Legion of Doom. Mozna, ze by se *meli* soustredit
na "tyto jine hackery" - na ty, kteri skutecne kradli penize
a nakupovali bez placeni.
Ale Zatah na hackery v roce 1990 nebyl obycejnou policejni
akci. Neslo v nem jen o bezne udrzovani poradku v cyberspace
- byla to *razie*, akce vymyslena k pristizeni spicek
undergroundu, k vyslani zretelne a vyhruzne zpravy, ktera by
zarazila undergroundovy rej jednou provzdy.
Z tohoto hlediska nebyl Fry Guy o moc vic nez elektronicky
ekvivalent maleho poulicniho prodejce drog. Dokud byly mozky
hackerskych akci z LoDu na svobode a aktivni, rozhazujici
ilegalni vedeni napravo nalevo a povzbuzujici radost z otevreneho
porusovani zakonu, byl zarucen *neomezeny prisun* hrisniku, jako
byl Fry Guy.
Protoze si LoD daval zalezet na sve popularite, zanechal
stopy na mnoha mistech. Policiste v New Yorku, Indiane, na
Floride, v Texasu, Arizone, Missouri a dokonce i v Australii se
po nich pustili. Ale v roce 1990 byla valka s Legii rizena
z Illinois, skupinou Chicago Computer Fraud and Abuse Task Force.
Chicago Computer Fraud and Abuse Task Force ("Chicagska
operacni skupina proti pocitacove zpronevere a zneuziti
pocitace"), vedena federalnim zalobcem Williamem J. Cookem,
zahajila cinnost v roce 1987 a rychle se stala jednou
z nejiniciativnejsich mistnich "jednotek pro boj s pocitacovym
zlocinem". Chicago bylo pro takovou skupinu prirozenou zakladnou.
Prvni BBS na svete byla vymyslena v Illinois. Stat Illinois mel
jedny z nejstarsich a nejprisnejsich zakonu o pocitacovych
zlocinech v Americe. Policie v Illinois si byla velmi dobre
vedoma nebezpeci "zlocinu bilych limecku" a pocitacovych podvodu.
A William J. Cook byl mezi lovci elektronickych zlocincu
vychazejici hvezdou. On a jeho kolegove z uradu federalni
prokuratury USA v Chicagu meli uzke vztahy s Tajnou sluzbou,
zvlaste s aktivnim chicagskym agentem Timothy Foleym. Cook a jeho
kolegove z Ministerstva spravedlnosti planovali strategii a Foley
byl jejich muzem akce.
V prubehu 80. let vybavila federalni vlada verejne zalobce
sadou novych, nevyzkousenych nastroju pro potirani pocitacoveho
zlocinu. Cook a jeho kolegove byli prvnimi, kdo pouzil nove
paragrafy v praxi, ve skutecnem boji ve federalni soudni sini.
2. rijna 1986 Senat jednomyslne prijal Zakon o pocitacove
zpronevere a zneuziti pocitace, ale existovalo politovanihodne
malo rozsudku, ktere se na nej odvolavaly. Cookova skupina si
zvolila jmeno podle tohoto zakona, protoze byla odhodlana
transformovat tento mocny, ale spise teoreticky akt Kongresu do
prakticky uzitecneho nastroje soudniho boje proti pocitacovym
podvodnikum a delikventum.
Neslo jen o pouhe odhalovani zlocinu, jejich vysetrovani
a nasledne souzeni a potrestani pachatelu. Chicagska skupina,
jako temer kazdy, kdo se o to zajimal, jiz *vedela*, kdo je jejim
nepritelem: Legion of Doom a autori a redaktori *Phracku*. Ukolem
bylo najit legalni prostredky, jak tyto osoby odstranit.
Takovy pristup se cloveku neobeznamenemu s tvrdou realitou
prokuratorske prace muze zdat ponekud pochybny. Ale verejni
zalobci nedostavaji lidi do vezeni za zlociny, ktere spachali;
dostavaji lidi do vezeni za zlociny, ktere spachali *a ktere jim
pred soudem mohou byt prokazany*. Chicagska federalni policie
dostala do vezeni Al Capona za danovy unik. Chicago je velkomesto
s tradici drsnych a ucinnych metod na obou stranach hrany zakona.
Fry Guy vyprovokoval vysetrovani a upozornil bezpecnostni
odborniky telekomunikaci na rozsah problemu. Ale zlociny Fry Guye
nemohly dostat za mrize Atlantskou trojku - a tim mene pochybne
undergroundove zurnalisty z *Phracku*. Takze 22. cervence 1989,
tyz den, kdy byl dopaden Fry Guy v Indiane, se Tajna sluzba USA
vrhla na Atlantskou trojku.
Takovy vyvoj byl pravdepodobne nevyhnutelny. V lete 1989 se
policiste blizili k Atlantske trojce aspon ze sesti smeru
najednou. Za prve k nim vedly stopy od Fry Guye, jehoz sledovani
vedlo k instalaci DNR zaznamniku na jejich telefonech. Tyto
zaznamniky samy o sobe by je drive ci pozdeji zlikvidovaly.
Ale za druhe, o svych znamych z Atlanty vedel Control-C
a jeho zamestnavatele z bezpecnostniho odboru. Kontakty LoDu
s bezpecnostnimi odborniky telekomunikaci jim daly prilisnou
sebeduveru a jeste vetsi vychloubacnost, nez byla pro ne obvykla;
mysleli si, ze maji mocne pratele na vysokych mistech a jsou
telekomunikacnimi spolecnostmi otevrene tolerovani. Ale Intrusion
Task Force z BellSouth jim byla na stope a nesetrila usilim ani
naklady.
Atlantska trojka mela take pod svymi pravymi jmeny zaznamy
v rozsahlych antihackerskych souborech, ktere udrzoval a prodaval
soukromy vysetrovatel John Maxfield z Detroitu. Maxfield, ktery
mel tesne vztahy s bezpecnostnimi odborniky telekomunikacnich
spolecnosti a mnoho informatoru v undergroundu, byl pro redakci
*Phracku* verejnym nepritelem cislo jedna, a jejich odpor byl
vzajemny.
Atlantska trojka psala clanky pro *Phrack*. Takove
vychloubani nemohlo uniknout pozornosti bezpecnostnich odborniku
ani policie.
"Knightmare" ("Rytirska mura"), hacker studujici stredni
skolu v Arizone, byl blizky pritel a ucednik atlantskeho LoDu,
ale byl dopaden slavnou arizonskou jednotkou Organized Crime and
Racketeering Unit. Knightmare byl uzivatelem na nekolika
oblibenych boardech LoDu - zejmena na "Black Ice" - a znal mnoha
jejich tajemstvi. A byt pronasledovan Gail Thackerayovou,
pomocnym statnim zastupcem statu Arizona, predstavovalo pro
kazdeho hackera straslive nebezpeci.
A co bylo mozna nejhorsi ze vseho, Prophet udelal velkou
chybu, kdyz predal ilegalne zkopirovany soubor spolecnosti
BellSouth Knight Lightningovi, ktery ho publikoval ve *Phracku*.
Jak jeste uvidime, byl to cin, jez mel fatalni nasledky temer pro
vsechny zucastnene.
22. cervence 1989 navstivila Tajna sluzba USA Leftistuv dum,
kde bydlel se svymi rodici. Silny oddil asi dvaceti muzu obklicil
budovu: Tajna sluzba USA, federalni serifove, mistni policie,
mozna bezpecnostni odbornici BellSouth; v tom davu to bylo tezke
poznat. Leftistuv tatinek, pracujici ve sve suterenni kancelari,
si nejdrive ze vseho vsiml svalnateho cizince v civilu beziciho
pres zadni dvorek s pistoli v ruce. Kdyz do domu vtrhli dalsi
cizinci, prirozene predpokladal, ze se stal obeti ozbrojene
loupeze.
Jako vetsina rodicu hackeru, meli i Leftistova maminka
a tatinek jen velmi matnou predstavu, co jejich syn cely cas
dela. Leftist mel praci jako opravar pocitacoveho hardwaru. Jeho
fascinace pocitaci se zdala trosku divna, ale docela neskodna
a pravdepodobne vedouci k dobre placene kariere. Drasticky nahla
razie zpusobila Leftistovym rodicum sok.
Leftist sam si vysel po praci se svymi spolupracovniky na
par sklenicek tequily. Jak se na alkoholem ponekud znejistelych
nohou a s taskou plnou disket v ruce blizil k domovu, vsiml si
velkeho mnozstvi neoznacenych aut zaparkovanych na prijezdove
ceste. Vsechny mely male mikrovlnne antenky.
Prislusnici Tajne sluzby vyrazili dvere z pantu, pricemz
malem zarazili jeho maminku do zdi.
Uvnitr byl Leftist uvitan zvlastnim agentem Jamesem Coolem
z atlantske uradovny Tajne sluzby USA. Leftist neveril svym usim.
Jeste nikdy se nesetkal s agentem Tajne sluzby. Vubec si
nedokazal predstavit, ze nekdy udelal neco hodneho federalni
pozornosti. Vzdycky si myslel, ze stanou-li se jeho aktivity
netolerovatelnymi, nektery z jeho kontaktu v telekomunikacnich
spolecnostech mu soukrome zatelefonuje a rekne mu, aby si dal
pohov.
Ale misto toho byl Leftist s profesionalni raznosti
prohledan, zda u sebe nema zbran, a jeho taska s disketami byla
bleskurychle zabavena. On i jeho rodice byli odvedeni do ruznych
mistnosti a dukladne vyslychani, zatimco houfy policistu hledaly
po celem dome vsechno, co melo neco spolecneho s elektronikou.
Leftist byl zdesen, kdyz jeho milovany osobni pocitac
IBM AT se ctyricetimegabytovym pevnym diskem, stejne jako jeho
nedavno koupeny klon IBM 80386 s fantastickymi sto mega na disku
zmizely v domovnich dverich do uschovy Tajne sluzby. Zabavili
take vsechny jeho diskety, poznamkove bloky a ohromnou haldu
telekomunikacnich dokumentu s oslima usima, ktere Leftist vytahal
z ruznych popelnic.
Leftist si myslel, ze cela vec je jedno velke nedorozumeni.
Nikdy se nezajimal o *vojenske* pocitace. Nebyl *spion* ani
*komunista*. Byl proste stary dobry georgijsky hacker, a ted si
jen pral, aby vsichni ti lidi uz konecne vypadli. Ale zdalo se,
ze nehodlaji odejit, dokud jim neco nerekne.
Takze se jim sveril. Coz, jak pozdeji prohlasil ze sveho
federalniho vezeni v Talladeze v Alabame, byla velka chyba.
Oblast Atlanty byla vyjimecna tim, ze v ni zili tri clenove
Legion of Doom na vicemene jednom miste. Na rozdil od zbytku
LoDu, ktery se schazel po telefonu a na pocitacich, atlantsti
clenove skutecne *byli* "tesne spolupracujici". Nebylo nic
divneho na tom, ze agenti Tajne sluzby USA zadrzujici Urvila
v pocitacovych laboratorich Georgijske technicke univerzity nasli
v jeho spolecnosti i Propheta.
Urvile, jedenadvacetilety student chemie polymeru na
Georgijske technicke univerzite, byl pro policisty velmi
neobvyklym pripadem. Urvile - znamy take jako "Necron 99" i pod
jinymi jmeny, ktera menil priblizne kazdy mesic - byl jak zkuseny
hacker, tak fanaticky hrac her na hrdiny.
Hry na hrdiny jsou neobvykly konicek; ale hackeri jsou
neobvykli lide, a jejich oblibena hobby casto nejsou bezna.
Nejznamejsi americkou hrou na hrdiny je patrne "Dungeons &
Dragons" [v Cechach Draci doupe - pozn. prekl.], pokojova hra pro
nekolik hracu, hrana na papire, s mapami, pery, statistickymi
tabulkami a nekolika podivne tvarovanymi hracimi kostkami.
Ucastnici predstavuji hrdinske postavy, zkoumajici vymysleny
fantasticky svet. Hry na hrdiny se casto odehravaji
v pseudostredovekych svetech "mece a magie", s carodeji
pronasejicimi kletby, rytiri v brneni, jednorozci, draky, demony
a skrety.
Urvile a jeho spoluhraci davali prednost technologickym
fantaziim. Pouzivali herni system "G.U.R.P.S." cili "Generic
Universal Role Playing System" ("Obecny univerzalni system her na
hrdiny"), vytvoreny firmou "Steve Jackson Games" (SJG).
"G.U.R.P.S." byl ramec pro vymysleni siroke skaly
fantastickych svetu. SJG publikovala siroky vyber knih plnych
detailnich informaci a hernich planu, pouzivanych pro vyplneni
mnoha fantastickych pozadi zakladni struktury GURPS. Urvile
pouzival zejmena dve knihy SJG, *GURPS High-Tech* a *GURPS
Special Ops* ("Zvlastni agenti").
Ve fantastickem svete *GURPS Special Ops* se hraci
zucastnili moderni "velke hry" intrik a mezinarodni spionaze. Na
pocatku hry zacinali mali a bezmocni, treba jako pesaci CIA nebo
mrnavi obchodnicci se zbranemi. Ale jak pokracovali v serii her
(jedna hra zpravidla trvala nekolik hodin a tvorila cast
dlouheho, promysleneho pribehu, ktery se mohl rozvijet po cele
mesice), ziskavali nove dovednosti, nove vedomosti a novou moc.
Ucili se a trenovali nove schopnosti, napriklad strelbu, karate,
odposlouchavani telefonu, otvirani zamku. Mohli take ziskat
imaginarni objekty, treba Beretty, sejkry na Martini ci rychle
vozy s katapultovacimi sedadly a kulomety ve svetlometech. Jak se
pri komplexnosti techto her dalo ocekavat, Urvilovy herni
poznamky byly velice detailni a rozsahle. Urvile byl "Panem
jeskyne", tedy tvurcem scenaru pro ostatni hrace. Psal ohromne
hadanky ve forme dobrodruznych pribehu, ktere ostatni hraci
lustili. Urvilovy herni poznamky obsahovaly desitky stranek
plnych exotickych vymyslu o utocich nindzu na Libyi a prunicich
do tajnych superpocitacu komunisticke Ciny. Jeho poznamky byly
psany na starych listech papiru a ukladany v krouzkovych blocich.
Nejdostupnejsim starym papirem v Urvilove pokoji na koleji
byly haldy vypisu a dokumentu spolecnosti BellSouth, ktere vybral
z jejich popelnic. Jeho poznamky byly psany na zadnich stranach
papiru ukradenych telekomunikacni spolecnosti. Co bylo jeste
horsi, herni poznamky byly prokladany s Urvilovymi rucne psanymi
zaznamy o *skutecnych prunicich do pocitacu*, kterych se
dopustil.
Nejen ze bylo skoro nemozne oddelit Urvilovy scenare
fantastickych her od "reality" cyberspace, ale ani Urvile sam je
temer nerozlisoval. Neni nijak prehnane rici, ze pro Urvila bylo
*oboji* hra. Urvile byl velmi inteligentni, mel bohatou fantazii
a nijak zvlast ho nezajimalo, co si jini lide mysli
o vlastnickych vztazich. Jeho pomer k "realite" nebyl veci, ktere
by venoval zvlastni pozornost. Pro Urvila bylo pronikani do
pocitacu hra. Byla to zabava, zajimava napln volneho casu.
A Urvile bral sve zabavy vazne. Nemohl prestat pronikat do
pocitacu o nic snaz, nez opustit z poloviny slozenou skladacku ci
rozectenou fantasy trilogii Stephena Donaldsona. (Jmeno "Urvile"
pochazi z uspesne Donaldsonovy novely.)
Urviluv usmevny, nenarusitelny klid jeho vysetrovatele
neprijemne drazdil. Predevsim si vubec nepripoustel, ze udelal
neco spatneho. Projevoval minimalni stopy uprimne litosti.
Dokonce se choval, jako by byl presvedcen, ze ne on, ale naopak
kriminaliste se pohybuji ve svem vlastnim, soukromem svete
zdegenerovane fantazie. Urvile byl prilis zdvorily a dobre
vychovany, nez aby to rekl rovnou, ale jeho reakce byly pokrivene
a zneklidnujici. Napriklad co se tykalo schopnosti LoDu
monitorovat telefonni hovory policie a Tajne sluzby USA. Urvile
souhlasil s tim, ze to bylo docela dobre mozne a pro LoD to nebyl
zadny neprekonatelny problem. Vlastne o tom diskutoval se svymi
prateli na boardu "Black Ice", stejne jako o jinych zajimavych
problemech, napriklad o konstrukci osobniho plamenometu
a slepovani bouchacich kulicek pro zvyseni jejich ucinku. Meli
stovky cisel statnich instituci, ziskanych overovanim atlantskych
telefonu nebo vybranych z pocitacu VAX/VMS, do kterych pronikli.
V zasade se nikdy nedostali k odposlouchavani policajtu,
protoze tato predstava jim nepripadala natolik zajimava, aby jim
stala za namahu. Krome toho, kdyby monitorovali telefony Tajne
sluzby USA, zjevne by nikdy nemohli byt chyceni. OK?
Tajnou Sluzbu tato neprustrelna hackerska logika
neuspokojila.
Pak se ho ptali na moznost shozeni telefonni site. Bez
problemu, ujistil je Urvile s usmevem. Clenove LoDu z Atlanty
mohli shodit atlantskou telefonni sit, kdykoli je napadlo. *I
system 911?* Na tom neni nic zvlastniho, vysvetlil trpelive
Urvile. Staci shodit ustrednu, treba chybou unixoveho prikazu
"makedir", a system 911 spadne samozrejme take. Uprimne receno,
system 911 nebyl prilis zajimavy. Mohl hrozne zajimat policajty
(z nejakych jejich podivnych duvodu), ale pokud slo o technicke
vyzvy, byl system 911 nudny k uzivani. Samozrejme, ze Atlantska
trojka by dokazala shodit system. Nejspis by dokazali shodit
telefonni sit po celem teritoriu BellSouth, kdyby se tomu chvilku
venovali. Ale Atlantska trojka nenicila systemy. Jen neschopni
troubove nicili systemy. Atlantska trojka byla *elita*.
Urvile byl pevne presvedcen, ze ciste technicka odbornost mu
pomuze z jakychkoli potizi. Co se jeho tykalo, elitni postaveni
v digitalnim undergroundu ho definitivne vyclenovalo mimo
intelektualni sferu policajtu i vsech ostatnich "normalnich"
lidi. Urvile se mel hodne co ucit.
Ze tri spicek LoDu mel nejvetsi potize Prophet. Prophet byl
profesionalni unixovsky programator, schopny kdykoli se dostat do
Internetu a pres nej kamkoli jinam. Hackerskou karieru zahajil
asi ve ctrnacti letech pokusy s unixovym salovym systemem na
Univerzite Severni Karoliny.
Prophet byl autorem uzitecneho souboru "Pouziti Unixu a jeho
bezpecnost od zakladu". Unix je mocny, univerzalni pocitacovy
operacni system pro pocitace, na kterych soucasne bezi vice uloh
pro vice uzivatelu. V roce 1969, kdy byl v Bellovych laboratorich
vytvoren, mely takove pocitace pouze velke spolecnosti
a univerzity, ale dnes bezi Unix na tisicich vykonnych domacich
pocitacu. Unix byl zvlaste vhodny pro telekomunikacni
programovani a stal se v teto oblasti standardem. V dusledku toho
se stal standardem i pro elitni hackery a telefandy.
Posledni dobou nebyl Prophet tak aktivni jako Leftist
a Urvile, ale zato byl recidivista. V roce 1986, kdyz mu bylo
osmnact, byl usvedcen z "neautorizovaneho pristupu do pocitacove
site" v Severni Karoline. Byl odhalen pri pruniku do Southern
Bell Data Network, vnitrni unixovske site telekomunikaci, ktera
mela byt pro verejnost nepristupna. Trest, ktery dostal, byl pro
hackera typicky: sest mesicu zakazu cinnosti, 120 hodin verejne
prospesnych praci a trilety ochranny dohled.
Po teto ponizujici prohre se Prophet zbavil vetsiny ze svych
ilegalne ziskanych telefandovskych a hackerskych dat a zkousel se
chovat slusne. Ale na podzim roku 1988 bylo pokuseni cyberspace
pro Propheta prilis silne a on se po boku Urvila a Leftista
pustil do tech nejobtiznejsich systemu v dosahu.
Pocatkem zari 1988 se vloupal do centralniho systemu pro
automaticke rizeni spolecnosti BellSouth, do AIMSX neboli
"Advanced Information Management System" ("Pokrocily system
informacniho managementu"). AIMSX byla sit pro vnitrni
organizacni potreby BellSouth, kde jeho zamestnanci skladovali
elektronickou postu, databaze, interni zpravodaje a kalendare
a zpracovavali texty. Protoze AIMSX nemela verejna telefonni
cisla, byla povazovana za naprosto neviditelnou pro kazdeho krome
opravnenych osob a nebyla nijak zvlast zabezpecena - nevyzadovala
dokonce ani hesla. Prophet se prihlasil misto nic netusiciho
zamestnance spolecnosti "waa1". Pod jmenem majitele waa1
uskutecnil Prophet asi deset vyletu do AIMSX.
Prophet v systemu nic neposkodil ani nevymazal. Jeho
pritomnost v AIMSX byla neskodna a temer neviditelna. Ale on se
s tim nedokazal spokojit.
Jednim z textu zpracovavanych v AIMSX byl dokument, nazvany
"Standardni procedury Bell South 660-225-104SV, Struktura
Kontrolniho odboru pro rozsirene sluzby zvlastnim sluzbam
a vyznamnym zakaznikum 911 z brezna 1988".
Prophet nepatral specialne po tomto dokumentu. Byl to pouze
jeden ze stovek podobnych dokumentu s neproniknutelnymi tituly.
Ale kdyz o nej behem sveho ilegalniho pobytu v AIMSX zakopl,
rozhodl se, ze si ho odnese jako trofej. Mohl se mu hodit
v nejakem budoucim chlubivem, chvastavem a naparovacim
predstaveni. Takze nekdy behem zari 1988 prikazal Prophet
salovemu pocitaci AIMSX, aby tento dokument (napriste oznacovany
jednoduse jako "Dokument 911") zkopiroval na jeho domaci pocitac.
Nikdo si nevsiml, ze to Prophet udelal. V jistem smyslu
Dokument 911 "ukradl", ale pojem vlastnictvi muze byt
v cyberspace osidny. V BellSouth si niceho nevsimli, protoze
original dokumentu zustal na svem miste. Nebyli "oloupeni"
o samotny dokument. Mnoho lidi bylo opravneno kopirovat ho
- konkretne lide pracujici pro devatenact "zvlastnich sluzeb
a vyznamnych zakazniku" po celem jihovychode Spojenych Statu. To
bylo ostatne ucelem jeho existence a duvodem ulozeni v pocitacove
siti: byt kopirovan a cten - zamestnanci telekomunikacni
spolecnosti. Ale nyni si tato data zkopiroval nekdo, o kom se
nepredpokladalo, ze mu budou dostupna.
Prophet mel nyni svoji trofej. Navic se rozhodl, ze ulozi
jeste dalsi kopii Dokumentu 911 na pocitaci jine osoby. Touto nic
netusici osobou byl pocitacovy nadsenec Richard Andrews, zijici
nedaleko Jolietu v Illinois. Richard Andrews se zivil jako
unixovsky programator a vedl vykonny unixovsky board zvany
"Jolnet", umisteny ve sklepe sveho domu.
Prophet ziskal pod jmenem "Robert Johnson" ucet na pocitaci
Richarda Andrewse. A do tohoto pocitace ulozil Dokument 911, do
sve vlastni, soukrome oblasti na nem.
Proc to Prophet udelal? Kdyby odstranil Dokument 911 ze
sveho vlastniho pocitace a drzel svou kopii stovky mil daleko, na
cizim stroji a pod falesnym jmenem, mohl si byt celkem jist, ze
nebude objeven a potrestan - ackoli jeho konspirativni opatreni
nepochybne postavilo nic netusiciho Richarda Andrewse do
riskantni situace. Ale jako vetsina hackeru, byl i Prophet na
ilegalne ziskana data jako krecek. Kdyz doslo na lamani chleba,
nedokazal se se svou trofeji rozloucit. Kdyz bylo jeho bydliste
v Decaturu v Georgii v srpnu 1989 prohledano, byl Dokument 911,
nezvratny dukaz, nalezen. A Prophet, v rukou Tajne sluzby USA, se
ze vsech sil snazil o "vysvetleni".
- pokracovani -
.