Stíhaní Novináři
Už od roku 1996 je olomoucký novinář Zdenek Zukal nucen zabývat
se více než novinařinou a podnikáním pochůzkami po policejních odděleních a
soudech. Důvod - před třemi lety zveřejnil výbušné materiály o prorůstání
organizovaného zločinu do bezpečnostních složek, známé jako "olomoucká
kauza". Zcela jistě lidem utkvěly v hlavě záběry z televizních zpráv v lednu
roku 1998, kde Zukala vedli policisté z policejního oddělení (kam přitom sám a
dobrovolně přišel podat vysvětlení) v želízkách do vazby. Hrstka diváků si
určitě vzpomněla na případ, který zveřejnil. Málokdo však dnes ví, jak je na tom
novinář dnes. Že je pořád obžalován a stále mu hrozí, že bude odsouzen.
Ještě nějaký čas a téměř nikdo si na Zukalův případ a olomouckou kauzu
nevzpomene. No a právě tehdy se může stát, že Zukal bude v tichosti odsouzen a nikdo
ani nehlesne. Nezvládnutelný novinář bude konečně umlčen. Scénář Zukalovy
budoucnosti už byl zřejmě dávno naplánován: jeho plnění ale některé těžko
předvídatelné okolnosti zdržují. To už ale předbíhám. Proto od začátku.
Začalo to tím, že Zukal objevil lidi, kteří říkali, že
policisté spolupracují s podnikateli a dostávají od nich úplatky. Tito lidé našli
odvahu mluvit před kamerou. Záhy přišel Zukal na to, že šéf olomouckého útvaru
pro odhalování organizovaného zločinu, kapitán Josef Kolínský,
spolupracoval před revolucí s StB a podílel se na přípravě falzifikátů, které
měly očernit naše bezpečnostní složky (aféra známá jako Zemanův kufřík).
Následovalo odhalení vyšetřovatele Vladimíra Trýzny, který na případu pracoval
jako vedoucí speciálního týmu. Tomu měl jeden z aktérů olomoucké kauzy, podnikatel
Dušan Magna, zaplatit exkluzivní zájezd do zahraničí poté, co se
mu podařilo dostat se z vězení (poprvé byl propuštěn z vazby,
podruhé se mu "podařilo" utéct). Ve všech případech Zukal ověřoval
ze všech stran, protože si byl vědom toho, na jak tenký led se pouští. Navíc držel
v rukou originály dokladů - důkazy, o nichž nebylo pochyb. Na základě zveřejnění
těchto materiálů začaly první problémy - policisté začali obcházet Zukalovy
kolegy a vzkazovali mu, ať toho nechá, protože na něj mají vázací spis, a že by
jim mohl vypadnout ze šuplíku. "Byl jsem klidný, jsem totiž třikrát
lustrovaný," komentuje Zukal tehdejší situaci.
Po neúspěšném varování policistů následovalo v dubnu 1997 první sdělení
obvinění pro pomluvu. V prosinci téhož roku následovala další dvě. "Zprávu o
tom, že vyšetřovatel Kolínský je bývalý estébák, jsem odvysílal na základě
materiálů z ministerstva vnitra. Přesto mi napařili křivé obvinění, za které mi
hrozilo až osm (!) let vězení," líčí Zukal. Teprve rok na to mu byla trestní
hranice snížena na maximálně tři roky.
Novinář chodil vzorně na všechny na výslechy, na které ho
policisté zvali, avšak nevypovídal. Jak vysvětluje, podle smlouvy, kterou má s TV
Nova, nemusí o okolnostech natáčení svých reportáží nikomu podávat žádné
informace. Stejně tak odmítl vypovídat i 5. ledna 1998, kdy byl předvolán na
policejní stanici, aby podal vysvětlení. Tentokrát to však skončilo jinak.
Policisté nic netušícímu novináři nasadili pouta a drželi ho na oddělení čtyři
hodiny, přičemž mu hrozili vazbou. "Řekli mi, že jsem obviněn, a že půjdu do
vazby, abych nemohl ovlivňovat svědky a pokračovat v trestné činnosti,"
vzpomíná novinář.
Vazbě unikl jen díky tomu, že se mu podařilo kontaktovat svého právníka Jana
Špilháčka, který dal ihned echo novinářům. Díky tomu mohli reportéři natočit,
jak Zukala vedou v poutech a sdělovací prostředky celý případ rozmázly.
"Soudce pak vazbu nepodepsal," říká Zukal.
Tím však zájem policistů o Zukalovu osobu neutuchl - po tomto incidentu mu doma i ve
studiu udělali prohlídky Chtěli po něm, aby jim dal originály účtenek za letenky do
zahraničí, které zaplatil podnikatel Magna Trýznovi poté, co byl puštěn na kauci z
vazby. "Ačkoli jsem jim dával kopie s tím, že originály nemám, nevěřili mi.
Mysleli, že u mě originály najdou a budou mít vystaráno," popisuje novinář.
Zukal měl být zlomen, aby ho už nikdy nenapadlo do podobných věcí strkat nos. Marně
se svým právníkem rozesílali desítky stížností, v nichž upozorňovali na
protiprávní postup při vyšetřování a stěžovali si na postup policistů. Nikoho
však netížilo, že obviněný novinář nemohl nahlédnout do svých spisů, že
svědci jsou vyslýcháni, aniž by k tomu byl pozván Zukalův právník
nebo že je právník zván na výslechy svědků tak, aby nebyl schopen se jich
zúčastnit.
Potupných domovních prohlídek nebyli ušetřeni ani jeho kolegové ze studia.
Někteří začali mít po výhrůžkách strach o svůj život. "Bylo mi hrozně.
Neměli s tím případem nic společného, ale dopláceli na to se mnou," říká
Zukal. Kdyby byl pouhým redaktorem a ne podnikatelem, tehdejší situace by jej tolik
nedeptala. Jenže on cítil zodpovědnost za osm lidí, které ve studiu zaměstnával.
Nemohl dopustit, aby kvůli němu přišli o práci. Studio jelo dál, ale on žádná
závažnější témata nemohl zpracovávat. "Okamžitě by mě zatkli, že
pokračuji v trestné činnosti," vysvětluje. Špatně na tom byl také ekonomicky -
všechny peníze padly na placení právních služeb. O tom, že se mu někdy podaří
dostavět domek, si zatím může nechat jen zdát - je tak zdiskreditovaný, že nemá
šanci získat úvěr. "Když jdu do banky, nikdo mi nedá ani halíř,"
konstatuje.
Do vyšetřování případu zasáhla 3. února 1998 amnestie
prezidenta republiky. Zukal už začal doufat, že bude mít všechno za sebou, protože
amnestie se týkala i jeho obvinění. Den předtím ale policisté jeho trestné činy
překvalifikovali tak, aby se na ně amnestie nevztahovala. Postupovali přitom
protiprávně, protože o změně kvalifikace trestného činu nesepsali se Zukalem
protokol a upozornění na změnu právní kvalifikace mu bylo doručeno až 5. února -
rozhodnutí o překvalifikování bylo podle Zukala antidatováno. "Šlo o zcela
účelovou změnu, aby mohlo vyšetřování pro tyto skutky pokračovat i přesto, že
podléhaly amnestii," uvedl Zukalův právník Opět si oba
stěžovali - opět marně.
Naděje Zukalovi svitla ještě jednou: v srpnu 1998 se objevil jako svědek bývalý
vyšetřovatel inspekce ministerstva vnitra Josef Menšík, který nejenže potvrdil, že
Kolínský je bývalý estébák, ale vypověděl také, že mučil a týral lidi.Rovněž
s pracovníky svého týmu získal důkazy, na jejichž základě mohl být Kolínský z
místa obviněn ze zneužití pravomoci veřejného činitele a ohrožení služebního a
státního tajemství. "K tomu všemu podle Menšíka existovala dokumentace. To, že
ji teď nikdo nemůže najít, je jiná věc," říká Zukal. Jak novinář
dokládá, sám Menšík byl z případu odvolán - podle něj to bylo zásluhou
tehdejšího ministra vnitra Jana Rumla a ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové,
která prý přímo trvala na tom, aby mu byl spis odebrán.
Novinář čekal, že se na základě tohoto klíčového svědectví věci pohnou: buď
bude Menšík obviněn ze lži nebo bude Kolínský odvolán. Zukalův právník Jan
Špilháček si vyžádal předvolání dvou důležitých svědků, Rumla a Parkanovou,
kteří měli o činnosti inspekce informace. Marně - od této chvíle až do dnešní
doby vyšetřování usnulo.
Kdyby měl Zukal možnost vrátit čas zpět, už by do tohoto
případu nevstupoval - nechal by policajty, ať si mezi sebou účty vyřizují sami.
"Všechny materiály a důkazy bych předal novinářům, ať jsou slavní oni. Já
už bych do toho nešel," říká s odstupem času.
Je si ovšem vědom i toho, že by to možná znamenalo, že případ nikdy nebude
objektivně zveřejněn - o nezávislosti novinářů v České republice si totiž
nedělá žádné iluze. Buď jsou hloupí tak, že s nimi lze velmi jednoduše
manipulovat, aniž by cokoli tušili, anebo si nechají za klid zbraní zaplatit. Cena
některých je přitom velmi nízká - stačí jeden oběd, pár úsměvů či jiné
projevy náklonnosti.
Pokud by se přesto našel nějaký šťoural, který ještě zatepla poběží s
informacemi na světlo, budiž mu výstrahou Zukalův případ. Může ho stejně jako
jeho předchůdce potkat mnohaměsíční obíhání soudů a policejních stanic, hrozba
vazby a vyšetřování, které přes jasné důkazy nepřinese jeho osvobození. Jeho
poctivost mu může od základu změnit život k horšímu. Pokud bude i přesto některý
z novinářů ochoten objasňovat podobné výbušné případy, může si být jist, že
se bude velmi brzy cítit jako disident.
Od začátku Zukal nevěřil tomu, že je možné, aby se novináři
dělo takové bezpráví. Anebo, když už se děje, tak pouze do té doby, než se o něm
dozví nějaký nadřízený, ministr či vláda. Jenže: o tom, že je Kolínský
bývalý estébák, muselo být podle Zukala v době, kdy byl jmenován do funkce šéfa
úřadu vyšetřování organizovaného zločinu, velmi dobře známo, protože musel být
před jmenováním lustrován. "Některý z ministrů mu musel udělit
výjimku," vysvětluje novinář, který se nemůže zbavit podezření, že další
vlády chtěly toto "nedopatření" ututlat Proto podle něj nyní všichni
raději mlčí.
Zukal napsal několik interpelací vládě a desítky stížností na všechny možné
strany. Nedá se tedy říci, že o jeho případu nikdo nic neví. Co se však dá říci
s jistotou - dosud nikdo z české justice, policie, či státního zastupitelství
nepodnikl nic, aby Zukala nesmyslných obvinění zbavil a osvobodil jej. Vyšetřovatel
Kolínský pracuje jako šéf olomouckého útvaru pro odhalování organiizovaného
zločinu dál.
Tím, jak nespravedlivě stíhanému novináři pomoci, se naopak zabývají na americké
ambasádě, v českém Výbor na ochranu svobody slova a Comitec Protect of Journalists
(Výbor na ochranu novinářů) v New Yorku. "Česká republika už
je v jejich databázi nespravedlivě stíhaných novinářů díky mému případu
zastoupena také," říká Zukal. Stopy triumfu však v jeho hlase slyšet
nejsou.
Lenka Daňhelová
Na dnešní zpravodajství se vrátíte přes modrý nápis 'Vítejte v deníku severní a střední Moravy' vpravo nahoře.
Copyright © Severomoravský PATRIOT 1999