RŮZNÉ DRUHY DŮCHODCŮ

Pravda, můj klient udával, sleduje tím osobní cíle. Vezměte však,
prosím, v úvahu, že jeho osobní cíle byly v souladu s cíli státu.
Vasilij Grossman: Navždy plyne

... Většina soudně postižených z politických procesů byla postupně propuštěna podmínečně, přičemž původní rozsudek včetně vedlejších trestů zůstával převážně v platnosti. Právě působení vedlejších trestů, hlavně ztráty občanských práv, nesmírně znesnadňovaly život všem propuštěným. Jejich časté žádosti a stížnosti, hlavně ve věci důchodového zabezpečení, neustále oživovaly problém důsledné rehabilitace. Politbyro se tak téměř každý měsíc muselo rehabilitacemi znovu zabývat ...

... Komise považuje za nutné, aby se plně realisovala zásada, že každý, kdo se podílel na procesech a revizi ať již svou účastí v orgánech, jež o procesech a revizi rozhodovaly, nebo v příslušných komisích, či jako činitelé a pracovníci bezpečnosti a justice, nemůže už nikdy zastávat důležité stranické a veřejné funkce, a pracovat v bezpečnosti a justici. Jsme si vědomi toho, že uplatnění těchto zásad postihne i jednotlivé osoby, jejichž podíl na procesech a revizích nebyl úměrný důsledkům, nebo že postihne funkcionáře, kteří později usilovali o rehabilitaci či vedli zápas proti režimu osobní moci, který byl hlavní brzdou rehabilitací. Ovšem má-li se strana důsledně oddělit od této stránky minulosti a v zájmu obnovy důvěry v justici, právo a bezpečnost, je nezbytné zmíněnou zásadu důsledně uplatnit.
Zpráva komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949-68

Václav Procházka
Různé druhy důchodců

Praha, 23. 4. 1968
Dostavil se p. Václav PROCHÁZKA, bytem Chýně č. 24, p. HOSTIVICE a oznamuje, že v obci Chýně ... bydlí Frant. Doubrava, čp. 105, nar. 1908, nyní v důchodu (1 800 Kčs), který byl od r. 1948 do r. 1967 jako zástupce velitele v Ruzyni.
Mnohokrát v hospodě se vychloubal, jak to stírá v Ruzyni, ukazoval ruce, jak má ještě od výslechu vyšetřovaných otlučené klouby, jak byli u velitele a jak vyslýchali ženy, které se musely vysvléci donaha, a jak jim zapálenou cigaretou pálili bradavky prsou.                                                                                                                                 Tento člověk se zcela volně pohybuje, a bylo by třeba se na něho zaměřit, vyšetřit a příslušným způsobem
potrestat. Je dokonce členem národního výboru v Chýni a kandiduje klidně do voleb NV.
Václav PROCHÁZKA

Ferdinand Profeld
Různé druhy důchodců

Ferdinand PROFELD, Větrná ul. č. 2, Jablonec nad Nisou
V Jablonci nad Nisou, 24. dubna 1968
Okresní ústav národního zdraví Frýdlant.
Dozvídám se, že u Vás působí jako lékař MUDr. Ulrich, který kdysi pracoval jako ušní a krční lékař v Jablonci n. N. Já ho však poznal jako vězeňského lékaře ve věznici v Opavě v r. 1957, a rád bych Vás informoval o jeho tamějším počínání.
O nemocných politických vězních zásadně říkal, že jsou všichni simulanti, choval se k nám hrubě až sadisticky a odpíral ordinovat potřebné léky. Mně např., ačkoliv jsem byl po dvojím infarktu, odepřel léky, a když mně tam na moji žádost vydali nové brýle, kde asi omylem bylo jedno sklo silnější, takže jsem je pro práci nemohl potřebovat - psal jsem tam totiž na stroji - tak na mě přímo řval a obviňoval mě ze simulanství, obviňoval mě, že asi nechci pracovat a výměnu brýlí mi odepřel. Musel jsem proto pracovat dále se starými brýlemi, které byly pro mne již slabé a se kterými jsem si jen dále oči kazil. Z jeho vystoupení proti mně a obvinění, že nechci pracovat, jsem měl ve vězení potíže, měl jsem za to přijít do korekce a jen skutečnost, že jsem mé nemoci z dřívější doby mohl věrohodně prokázat nálezy, které byly v mých zabavených spisech, vyvázl jsem bez potrestání, avšak bez náhradních správných brýlí. Měl také podat písemný posudek o mém zdravotním stavu pro důchodové zabezpečení, když moje manželka žádala poměrnou část důchodu, vypláceného mi před uvězněním, byl jsem totiž již tehdá invalidním důchodcem. Vyšetření provedl nedbale, nebral na vědomí na mé upozorňování o prodělaných nemocech a vydal posudek záporný. Na můj protest jsem byl pak z vězení poslán pod eskortou k přezkoumání do opavské polikliniky, a teprve po dobrozdání polikliniky jsem pro manželku obdržel poměrnou část z mého důchodu.
Po mém propuštění z vězení v r. 1957 jsem hned o této skutečnosti napsal důchodovému zabezpečení a stěžoval si na MUDr. Ulricha, a můžete se o tom přesvědčit. Dnes se o tom zmiňuji jen proto, abych nevzbudil dojem odvety s ohledem na dnešní dobu, a měl jsem toto v úmyslu již ve vězení. Stejně tak se choval i k ostatním vězňům, kteří, doufám, uskuteční to, co mu již ve vězení slibovali.
Kopii tohoto dopisu zasílám Klubu 231 politicky trestaných v Praze.
F. PROFELD

OÚNZ Liberec
Nemocnice s poliklinikou
Frýdlant v Čechách
Frýdlant v Čechách, 25. 4. 1968

Soudruh Ferdinand PROFELD, Větrná 2, Jablonec nad Nisou
Vážený soudruhu,
přiloženě Vám vracím Váš přípis z 24. 4. 68, ve věci Dr. Ulricha s tím, že jmenovaný není, ani nebyl naším zaměstnancem, nýbrž zaměstnancem ČSD, Liberec. Pokud vím, přešel již do starobního důchodu.
DOPORUČENĚ
MUDr. Bohumil PŮLPÁN
ředitel N. a P.
kulaté razítko ústavu

Marie Kubátová
Různé druhy důchodců

Jihlava, 28. V. 1968
Vážení přátelé!
Sděluji Vám také adresu mého manžela, který byl vězněn od 24. 3. 1950 do 1. 9. 1956. Odsouzen byl státním soudem v Liberci ve dnech 28. - 29. července 1950. Za přítomnosti st. prokurátora Dr. Pavla Barbaše! Prošel pankráckou věznicí, věznicí na Borech, kde tehdy působil pověstný velitel Trepka, kterého znám osobně, a
také náš syn, když jej přiváděli k návštěvě a chlapec na manžela zavolal, a když se manžel ohlédl, dal mu před námi a všemi vězni, kteří byli nastoupeni k návštěvě, facku. Ovšem děly se tam jiné věci, na které má můj manžel, a také mnoho jiných vězňů trvalou památku. Pak přišel do Jáchymova, a myslím, že to bylo v roce
1952, kdy jej převezli zpět do Liberce a byl tam opět rok, znovu jej vyšetřovali, a když nepřistoupil na to, co chtěli, zbili jej tak, že ani v nemocnici v Liberci jej za jejich asistence nemohli probudit, tak jej dali pod prostěradlo na chodbu, ale po odchodu členů StB to nedalo klid nám, dodnes neznámým lékařům, a znovu se
mu věnovali, a tak se jim podařilo probudit jej k životu. Nehynoucí díky jim, neznámým, moje, manželovi a našich dětí. Ale s trpkostí nemohu nevzpomenout, že za to bych mohla poděkovat jisté paní z Prahy. Její manžel Dr. Dufek byl v cele s manželem a jeho rodina o něm nevěděla, a tak jsem jata soucitem zajela za nimi a sdělila jim, kde se nalézá živ a zdráv, a jelikož byla doma jen dcerka, sdělila jsem jí to, a když to po příchodu matky
domů této oznámila, ta se sebrala a šla to udat, a tak byl odměněn můj muž, a ani já jsem bez odměny nezůstala. Bydleli Praha-Hradčany, Henerova ulice, číslo si již nepamatuji. Pak byl zase na Jáchymovsku na lágru "L". Žádala jsem stále revizi rozsudku, byla jsem u státního soudu na Pankráci, ale marně, a tak jsem žádala jménem dětí a šla jsem s tím na Hrad na trestní odd. kanc. prezidenta republiky, kde mě přijala tehdy Dr.
Sekaninová-Čakrtová (později signatářka Charty 77 - pozn. NN) a v důsledku toho byl mu trest 23 roků snížen
na 12 roků, peněžitý trest zrušen a pak, myslím, že to jest na paragraf tr. zák. 50, byl za 6 a půl roku propuštěn na podmínku.
Vy všichni jste byli vězněni, víte, co to je, a dovolte mně říci, co jsme prožívali my doma, Vaši drazí, a jaké trosky zůstaly z našich domovů a rodin, co se stalo z našich citů, jak s námi bylo zacházeno, a hlavně, co vytrpěly naše děti, a dnes píši, že vina těch, kteří Vás týrali, jest promlčena?                                                                          Nejsem pomstychtivá, mohu prominout, ale ne zapomenout na to, že ublížil někdo mně, ale kdo ubližoval našim dětem, na to nelze zapomenout ani odpustit! Co bídy a hladu jsme prožili, ústrků, urážek, ponižování. Na lavici
obžalovaných jsem se dostala za to, že jsem se nechtěla vystěhovat z domku, který jsme si vzali do vlastnictví, 15 % jsme na něj dali, celý zrestaurovali, a ještě jsme nebyli ani přestěhováni, když manžela zatkli a museli jsme ven bez haléře náhrady, vše zabavené si koupit, manželovi posílat peníze, když potřeboval, a ty zoufalé cesty za ním s dětmi. StB stále prohledávala a šikanovala nás, stále nějaké nesmysly si na nás vymýšlela. To všechno jest poznamenáno na životě nás všech. A tehdy jsem pracovala ve slévárně, kde jsem také úraz utrpěla, ale později, když jsem onemocněla zánětem mozku a mozkových tkání, jsem na to úplně zapomněla, a tak jsem od 60. roku doma bez jakékoliv náhrady a 2 roky již žádám o inval. důchod bez jakýchkoliv výsledků, ač by mně byl náležel od 60. roku, svědky na to mám, kteří sami na MNV prohlášení udělali, a jsem všude
stále odbývána, ač bych na to měla zákonitý nárok, ale nikdo se pro to nikdy nechtěl exponovat, aby si neublížil, a já za chvilku nebudu možná ani chodit, ani si něco sama udělat a jest mně velmi těžko při pomyšlení, že ti, kteří týrali Vás všechny i Vaše rodiny, za to dostanou ještě pěkné důchody. Nemyslete si, že závidím, to ne, jen těžko je člověku nad tou nespravedlností! Ale již raději skončím, jen co Vám ještě napíši nacionále svého
manžela, promiňte mně, že jsem se tak rozepsala, ale jistě mě pochopíte zrovna Vy všichni nejlépe a doufám, že také věc mého manžela vezmete za svou a já Vám již předem za vše srdečně děkuji!
S pozdravem na Vás všechny
KUBÁTOVÁ Marie
František Kubát, naroz. 21. 2. 1912, obec Malčín, okres Čáslav,
nynější adresa: Kubát Frant., ul. 9. května 192, Jiříkov, okres Děčín.