Část VII.
Odvolání
Usnesení
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. října 1976 o stížnosti obžalovaných Pavla Zajíčka, Svatopluka Karáska a Vratislava Brabence, proti usnesení okresního soudu Praha-západ, ze dne 23. 9. 1976, číslo jednací T 379/76-811,812,813
takto:
Podle ő 148 odst. 1 písmeno c) tr. ř. se podané stížnosti zamítají.
Odůvodnění
Napadanými usneseními rozhodl soud I. stupně, že se obžalovaní Pavel Zajíček, nar. 15. 4. 1951, Svatopluk Karásek, nar. 18. 10. 1942 a Vratislav Brabenec, nar. 28. 4. 1943, podle ő 72 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení ő 67 písm. c) tr. ř. ponechávají ve vazbě. Tato rozhodnutí o ponechání obžalovaných ve vazbě zdůvodnil soud I. stupně v podstatě tím, že obžalovaní byli soudem I. stupně uznáni vinnými podle žaloby trestným činem výtržnictví ve spolupachatelství podle őő 9/2, 202/ odst. 1,2 tr. zákona. Obžalovaným byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody a to obžalovanému Zajíčkovi v trvání 12 měsíců, obžalovaným Karáskovi a Brabencovi v trvání osmi měsíců. Odsuzující rozsudek soudu I. stupně není dosud v právní moci, obžalovaní podali proti tomuto rozsudku odvolání ihned po jeho vyhlášení, okresnímu prokurátorovi lhůta k podání odvolání ještě plyne. S ohledem na to, že je dána důvodná obava, že by obžalovaní po propuštění z vazby mohli pokračovat v trestné činnosti, je další trvání vazby obžalovaných plně ve shodě se zák. ust. ő 67 písmeno c) tr. ř.
Toto rozhodnutí soudu I. stupně o dalším trvání vazby napadli obžalovaní Zajíček, Karásek a Brabenec v zákonné lhůtě stížností. Tuto svoji stížnost obžalovaní Karásek a Brabenec v podstatě zdůvodnili tím, že nemají faktickou možnost pokračovat v trestné činnosti, že všechny potřebné důkazy byly provedeny a že další důvody jejich vazby zcela pominuly. Obžalovaný Zajíček podanou stížnost nezdůvodnil.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal z podnětu podaných stížností napadená usnesení i řízení jim předcházející v rozsahu ustanovení ő 147 odst. 1, tr. ř. a dospěl k závěru, že podané stížnosti nejsou odůvodněné.
Jak z obsahu spisu vyplývá, byli obžalovaní, kteří předmětné stížnosti podali, soudem I. stupně odsouzeni pro závažnou protispolečenskou činnost a za to jim byly uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody, jak jsou shora uvedeny. Postoj, který obžalovaní k předmětné činnosti zaujali, vyvolává důvodnou obavu, že by obžalovaní v trestném jednání pokračovali. Proto rozhodl soud I. stupně zcela v souladu se zákonným ustanovením ő 67, písmeno c) tr. ř., když obžalované ve vazbě ponechal.
Ze všech těchto důvodů odvolací soud podané stížnosti jako nedůvodné zamítl a rozhodl jak je shora uvedeno.
Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Praze dne 6. října 1976
Předseda senátu:
JUDr. Ludvík Engelsmann


Dne 11. listopadu 1976 proběhlo u krajského soudu v Praze na Karlově náměstí veřejné zasedání odvolacího řízení v trestní věci proti historikovi umění Ivanu Jirousovi - uměleckému vedoucímu beatrockové skupiny The Plastic People of the Universe, básníku a zpěvákovi Pavlu Zajíčkovi - vedoucímu beatrockové skupiny DG 307, evangelickému teologovi a zpěvákovi Svatopluku Karáskovi a saxofonistovi skupiny Plastic People Vratislavu Brabencovi, kteří byli ve dnech 21. - 23. září t. r. okresním soudem pro Prahu-západ odsouzeni pro trestný čin výtržnictví, jehož se měli dopustit tím, že se v jejich skladbách vyskytovaly tzv. vulgární výrazy, které prý působily jako hrubá neslušnost, dotýkající se základních morálních hodnot společnosti. Odvolací soud tvořil tříčlenný senát: předseda senátu JUDr. Engelsmann, přísedící JUDr. Špitálník a JUDr. Kučera. Žalobu reprezentoval prokurátor krajské prokuratury JUDr. Trnka. Zasedání bylo údajně veřejné; přístup do soudní místnosti kromě jednajících však mělo pouze asi 5 osob vybavených zvláštními vstupenkami, veřejnosti nedostupnými, a 5 nejbližších příbuzných obžalovaných. Přestože v soudní síni bylo ještě asi 10 volných míst, nebyla vpuštěna shromážděná veřejnost, v níž byl rovněž zástupce mezinárodní organizace Amnesty International JUDr. Wolfgang Aigner z Vídně a zástupci mezinárodních tiskových agentur. Kromě širšího okruhu přátel a příznivců hudebních skupin byli také přítomni představitelé politického života jako Dr. František Kriegel a dr. Gertruda Sekaninová-Čakrtová a další, kteří přišli již k soudu první instance.
Zasedání zahájil předseda senátu čtením posudků znalců z oboru psychiatrie a konstatoval, že okresní soud se nevypořádal náležitě s těmito posudky a navrhl přihlédnout k nim podrobněji v této instanci. Dále zhodnotil ze soudního spisu svědecké výpovědi a prohlásil, že zhruba 40 výpovědí je usvědčujících a asi 25 výpovědí hovoří ve prospěch obžalovaných. Přečetl jména svědků z obou jmenovaných skupin. Nelze ovšem vysledovat podle jakého kriteria byly svědecké výpovědi vyhodnoceny, neboť v řadě svědků, kteří údajně usvědčují obžalované, byli kromě jiných jmenováni mnozí svědci, kteří byli předvoláni okresním soudem a v žádném smyslu nepotvrdili znění žaloby a výslovně upřesňovali své předchozí výpovědi ve prospěch obhajoby - jako například režisér Dlouhý a kameraman Schauer, kteří natočili při vystoupení v Postupicích dokumentární film.
V další části jednání přečetl předseda senátu texty Pavla Zajíčka pro skupinu DG 307. Texty písní Plastic People a písní Svatopluka Karáska čteny nebyly. Tentokrát tedy byla prvně překonána pruderie soudní instituce, ba právě naopak, pozornost byla zaměřena pouze na texty skupiny DG 307, v nichž se vyskytuje asi 9 tzv. vulgárních výrazů, z nichž některé se opakují. (Je třeba uvést, že texty Plastic People obsahují jeden tzv. vulgární výraz a to pouze v jedné písni; u S. Karáska jde o písně dvě, obsahující po jednom tzv. vulgárním slovu.) Monotónní přednes Zajíčkových apelujících básnických textů před "veřejností" soudní síně vytvořil situaci, která jednoznačným způsobem potvrdila, že básnické slovo je živé a oslovující jen pro ty, kdož mu jsou otevřeni. Pro hluk z ulice textům vůbec nebylo rozumět, čemuž se snažil předseda senátu odpomoci tím, že zvýšil hlas, když narazil na nějaké "neslušné" slovo.
Poté předseda senátu seznámil soud s dalším obsahem spisu; přečetl zamítavé posudky Pražského kulturního střediska ze dvou kvalifikačních přehrávek, zprávy místních organizací SSM, které záporně hodnotí vystoupení Plastic People v Ledči, Zruči n/Sázavou a Písku, kde ale hráli převzatý repertoár skupin The Velvet Underground, The Fugs a několik vlastních skladeb s anglickými texty. - Jak vyplývalo z výpovědí svědků před okresním soudem, nikdo z přítomných nebyl pohoršen, nicméně hudba této orientace neodpovídala vkusu ať už místních kulturních činitelů (Ledeč, Zruč n. S.) nebo rodičovskému sdružení a profesorskému sboru (Písek). Potom byla čtena zpráva ministerstva kultury o textové části tvorby jmenovaných skupin, kterou po ukončení důkazního řízení předložil okresní prokurátor jako hlavní argument své obžaloby. Do spisu jako důkaz bylo rovněž zařazeno vyhodnocení zabavených magnetofonových pásků a teoretický text I. Jirouse Zpráva o třetím českém hudebním obrození, která zároveň dokumentuje činnost Plastic People a DG 307. Dále byly čteny posudky na obžalované z pracoviště a bydliště, které potvrzují, že vedli řádný život pracujících lidí. K této části spisů předložil JUDr. Dítě společenskou záruku, kterou poskytuje V. Brabencovi jeho pracoviště (doklad, že zaměstnavatel je ochoten za něho ručit, jestliže bude propuštěn na svobodu), a žádal, aby byla rovněž zařazena do spisů.
Jako další bylo čteno odvolání okresního prokurátora pro Prahu-západ, JUDr. Kovaříka, který zdůrazňoval, že činnost obžalovaných vykazuje vyšší stupeň společenské nebezpečnosti, neboť v textech jde o "objektivní hrubou neslušnost", spáchanou s úmyslem přímým ve smyslu ő 4 trestního zákona. K jednotlivým obžalovaným navrhuje, aby u I. Jirouse bylo přihlédnuto k tomu, že po dlouhou dobu organizoval všechna vystoupení a u P. Zajíčka zdůraznil, že byl vedoucím skupiny DG 307. Žádá, aby S. Karásek byl souzen také za vystoupení v Postupicích a Přešticích (kde S. Karásek zpíval písně, v nichž podle výpovědí svědků nebylo vůbec žádné tzv. neslušné slovo) a za vystoupení v Kostelci u Křížku (ačkoliv při předchozím procesu sám připustil na základě svědeckých výpovědí, že tam S. Karásek vůbec nevystoupil). U V. Brabence připomíná, že jde o recidivu, tudíž nemá být bráno za polehčující okolnost, že už před 10 lety vypršela lhůta jeho předchozího podmíněného trestu. Závěrem žádá pro všechny obžalované vyšší tresty.
Po krátké pauze, při níž byla vyklizena jednací síň a množství přátel a příznivců shromážděných v průběhu dopoledního jednání mělo možnost pozdravit obžalované, vedené chodbou soudu, pokračovalo zasedání čtením písemného záznamu obhajovacích řečí, v nichž byly shrnuty hlavní body obhajoby u první instance. V rámci obhajoby JUDr. Motejla, zastupujícího S. Karáska, byla též čtena zpráva synodního sesniora českobratrské církve evangelické ThDr. Kejře, obsahující kladné hodnocení osoby obžalovaného a jeho činnosti v duchovní správě, z níž odešel z rodinných důvodů, aniž mu byl odebrán souhlas k vykonávání duchovenské funkce. Obhájce JUDr. Motejl dal rovněž soudu k dispozici posudek národního umělce básníka Jaroslava Seiferta, který považuje tzv. vulgární slova v Karáskových textech za zcela logická, neboť zdůrazňují lidový charakter jeho písní. Říká se zde doslovně: "považuji tyto písně za seriózní pokus básníka, který usiluje o nový tvar. Ukázky svědčí o talentu nábožensky zaujatého autora, vnitřně přesvědčeného o svém kněžském poslání".
Pak vystoupil prokurátor JUDr. Trnka, který úvodem prohlásil, že společenská nebezpečnost činnosti obžalovaných byla okresním soudem podceněna (zvláště u I. Jirouse a P. Zajíčka), protože ohrožovali mravní vývoj mládeže "objektivní hrubou neslušností", a navrhuje tedy zvýšení trestů. Žádá také, aby nebyla přijata společenská záruka za V. Brabence, neboť její text má formální závadu, že není uvedeno, jakým způsobem na něho hodlá pracoviště výchovně působit. Poté co zopakoval známou argumentaci obžaloby o rozsáhlé, dlouhodobé, úmyslné činnosti obžalovaných navrhl prokurátor pro I. Jirouse horní hranici trestní sazby tj. 3 roky, P. Zajíčkovi 2 roky a S. Karáskovi a V. Brabencovi polovinu zákonné sazby, tj. 1 a tři čtvrtě roku.
V následující části jednání promluvili obhájci obžalovaných. JUDr. Štěpánek shrnul body obhajoby z první instance, soustředěné k hlavnímu tématu, že před soud je postavena nikoli svévolná trestná činnost, nýbrž neobvyklá umělecká tvorba, nová svým viděním i významem. Je to tvorba, která zachycuje právě tak sen, jako skutečnost, a nevyhýbá se ani tabuizovaným stránkám lidské tělesnosti. Neméně obvyklé však je také to, že právě takováto umělecká tvorba není posuzována literární a hudební kritikou, nemají možnost se k ní vyjádřit jiní tvůrci, ani odborní znalci; směrodatný posudek pochází od metodicko-organizačního oddělení ministerstva kultury, které není v dané věci kompetentní. Obžalovaní svou tvorbou a životním postojem nenapadli základní morální hodnoty společnosti, dotýkali se pouze těch "nedotknutelných hodnot" měšťáckého konzumního způsobu života jako pokrytectví, pruderie, falešné sebejistoty a zdánlivé neproblematičnosti každé ustálené životní nebo umělecké konvence. Žádá, aby obžalovaní byli zproštěni viny. JUDr. Cilínek soustředil svoji obhajobu P. Zajíčka k otázce, jak je možné, že členové inkriminovaných hudebních skupin po řadu let hráli a vystupovali pro okruh přátel na soukromých oslavách, při nichž byla prováděna pravidelná kontrola orgány veřejné bezpečnosti, která nikdy neshledala na místě důvod k přerušení jejich programu. Navrhuje rovněž zproštění viny. JUDr. Motejl navrhuje zamítnout odvolání okresního prokurátora, neboť - jak jednoznačně vyplývá z výpovědí předvolaných svědků - jeho klient nehrál v Kostelci u Křížku, a v Postupicích i v Přešticích zpíval písně, v nichž není ani jeden tzv. vulgární výraz. Žádá tedy také zproštění viny. JUDr. Dítě požaduje rovněž zamítnutí odvolání prokurátora, protože jeho klient se dopustil trestného činu výtržnictví, za který mu byl přiřčen podmíněný trest, před 15 lety a tedy podle ő 33 tr. z. mu nelze odepřít polehčující okolnost, že vede řádný občanský život. Navrhuje též zproštění viny.
Potom bylo dáno slovo obžalovaným. Ve svém konečném návrhu I. Jirous prohlásil, že jeho činnost nebyla úmyslným výtržnictvím. Jeho zájem bylo vytvářet umělecký prostor pro umělecký projev hudebních skupin. Že jde o umění potvrzuje i to, že skupina Plastic People reprezentovala Československo na světové výstavě v Osace v dokumentárním filmu režiséra Špáty. K posudkům místních mládežnických a kulturních organizací v Ledči, Zruči n. S. a Písku řekl, že námitky proti Plastic People vznikly na zábavách, kde bylo neukázněné publikum, zvané ostatně místní organizací. Za takové chování publika nemůže nést odpovědnost hudební skupina, nýbrž organizátoři a pořadatelské vystoupení. Pokud totiž Plastic People hráli pro obecenstvo zvané okruhem přátel skupiny, neměli nikdy kontrolující příslušníci veřejné bezpečnosti, kteří se dostavili na většinu těchto vystoupení, žádné námitky k programu, ani k publiku. Dále se otázal, jaké nové okolnosti byly zjištěny v období mezi jednáním okresního soudu do odvolání, že jsou jim nyní navrhovány vyšší, v podstatě dvojnásobné tresty. Prohlásil, že se cítí nevinen a žádá osvobození v plné šíři. Obžalovaný P. Zajíček vyslovil přesvědčení, že "umění není kamenné dogma", ale prostor seberealizace, proto nemá důvod změnit názor na svou tvorbu. Své texty považuje za obnažující, nikdy se však nesnažil lidi pohoršit, ani vyvolat výtržnost. Cítí se též nevinen. S. Karásek řekl, že se nezaměřoval na vystupování na veřejnosti, svoje písně zpíval dětem a ženě a někdy i přátelům, byl-li o to požádán. Prohlásil: "Tvrzení, že jádro mé tvorby je vulgarita, je nepravdivé." Poté opět ostře odmítl skutečně bizarní nařčení z klerikalismu. Závěrem řekl, že se cítí nevinen. V. Brabenec se hájil tím, že jako saxofonista Plastic People je žalován za jakýsi magnetofonový záznam, který nebyl nikdy jemu ani obhájci předložen, a nebyl také projednáván u soudu. Dále uvedl, že v soudní vazbě četl článek v pražském deníku Mladá fronta o prvním procesu, kde redaktor Hrabica přičítá obviněným podvržený text "Koncentrák", který obvinění vůbec neznají. V tomto článku jsou také uvedeny pomlouvačné údaje, které nebyly projednávány u soudu. Prohlásil, že tato obvinění v tisku, které jsou v rozporu se skutečností - nepodložené nařčení z narkomanie a chuligánství, která byla spojena s jeho jménem, budou mít důsledky pro celý jeho další život. On sám nemá jinou možnost se hájit než prostřednictvím tohoto soudu. Právě tak jako všichni obvinění trvá na své nevině.
Po přestávce a poradě senátu předseda senátu vynesl usnesení, jímž zamítl jak návrh prokuratury, tak návrh obhajoby na zproštění viny. Senát pokládá nicméně vinu obžalovaných za spolehlivě dosvědčenou, a proto potvrzuje rozsudek první instance. Podle přesvědčení soudu jde o úmyslně páchanou trestnou činnost, která objektivně způsobila hrubé pohoršení, k čemuž není třeba žádných znaleckých literárních posudků textů, nýbrž stačí, že tuto vulgaritu shledal soud. Své stanovisko doložil tvrzením, že naše společnost poskytuje lidem dobrou zábavnou hudbu a činnost obžalovaných hudebníků vyvolává odpor. Tresty vyměřené okresním soudem pro Prahu-západ shledává dostatečnými. Takže ze čtyř odsouzených, kteří byli již 8 měsíců ve vazbě, má I. Jirous strávit ve výkonu trestu ještě 10 měsíců, P. Zajíček ještě 4 měsíce, S. Karásek a V. Brabenec mají být za týden propuštěni na svobodu. (Deset dalších obžalovaných z hudebních skupin Plastic People a DG 307, kteří byli po mnohaměsíční vazbě propuštěni na svobodu, čeká doma na soud.)
Po vynesení rozsudku, proti němuž není žádný opravný prostředek přípustný, a po ukončení zasedání byli odsouzení vedeni v poutech policejním kordonem prázdnou chodbou. Všichni ti, kdo měli možnost přijít a vyjádřit tak solidaritu s obžalovanými, byli v závěru jednání zahnáni příslušníky veřejné bezpečnosti za skleněné dveře, rozdělující dlouhou chodbu soudní budovy, aby odsouzení neměli ani tu možnost mlčky a pouze pohledem pozdravit shromážděné osoby, očekávající rozhodnutí soudu. Někteří stačili ještě seběhnout zadním schodištěm a zamávat odsouzeným při nástupu do policejního autobusu. Když ten malý houf lidí, zastupujících veřejnost aspoň na soudních chodbách, pomalu vycházel z budovy, a v malých hloučcích postával a loučil se na chodníku, byl zaslechnut povel velitele hlídkujících policistů, který svým způsobem vystihl, oč v celém procesu s českým undergroundem jde: "Nemlátit, ale rozhánět".
Rozhodnutím odvolacího soudu nebylo tedy vyhověno návrhu prokuratury, která žádala zvýšení trestu. Základní otázka, kterou proběhlý proces položil, však trvá: Je možno kohokoli odsoudit jen za to, že zpívá o svém hledání lidskosti způsobem, který se vymyká z oficiální normy sladkého konzumního pop-žánru?


5 To 403/76
Usnesení
Krajský soud v Praze jako soud odvolací projednal ve veřejném zasedání dne 11. listopadu 1976 odvolání okresního prokurátora pro Prahu-západ a obžalovaných Ivana Jirouse, Pavla Zajíčka, Svatopluka Karáska, Vratislava Brabence proti rozsudku okresního soudu pro Prahu-západ, ze dne 23. září 1976, číslo jednací T 379/76 - 821 a rozhodl takto:
Podle ő 256 tř. ř. se zamítá jak odvolání okresního prokurátora pro Prahu-západ, tak odvolání všech obžalovaných.
Odůvodnění:
Obžalovaní Ivan Jirous, nar. 23. 8. 1944, Pavel Zajíček, nar. 15. 4. 1951, Svatopluk Karásek, nar. 18. 10. 1942 a Vratislav Brabenec, nar. 28. 4. 1943 byli napadeným rozsudkem uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle őő 9 odst. 2, 202 odst. 1,2 tr. zákona, který, podle zjištění soudu I. stupně, spáchali způsobem v napadeném rozsudku podrobně popsaným. Za to byli všichni obžalovaní odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody a to obžalovaný Ivan Jirous v trvání osmnácti měsíců, obžalovaný Pavel Zajíček v trvání 12 měsíců, obžalovaný Svatopluk Karásek v trvání osmi měsíců a posléze obžalovaný Vratislav Brabenec rovněž v trvání osmi měsíců. Obžalovaný Ivan Jirous byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen podle ő 39a odst. 2 b) tr. z. do druhé nápravné výchovné skupiny, ostatní obžalovaní podle ő 39a odst. 2a) tr. z. do první nápravné výchovné skupiny.
Rozsudek soudu I. stupně napadli v zákonné lhůtě odvoláním jak okresní prokurátor pro Prahu-západ, tak i všichni obžalovaní.
Okresní prokurátor v podaném odvolání namítá, že soud I. stupně pochybil svým výrokem o vině u obžalovaného Jirouse a Karáska, když je neuznal vinnými v celém rozsahu podané obžaloby, přesto, že byli v tomto rozsahu plně za spácháni zažalovaného trestného činu usvědčeni. Současně pak v odvolání zdůraznil, že soud I. stupně obžalovaným uložil tresty nepřiměřeně mírné a to zřejmě z toho důvodu, že nedocenil značnou společenskou nebezpečnost jejich jednání. V této souvislosti poukázal v odvolání na dosavadní minulost obžalovaného Jirouse, který byl již jednou pro stejný trestný čin potrestán. Rovněž u obžalovaného Brabence pochybil soud I. stupně přiznáním polehčující okolnosti řádného života pracujícího člověka, neboť tento byl v minulosti pro závažnou protispolečenskou činnost odsouzen. V závěru svého odvolání pak navrhl, aby obžalovaní Jirous a Karásek byli uznáni vinnými v plném rozsahu podané žaloby a všem obžalovaným uloženy přísnější tresty odnětí svobody nepodmíněně.
Obžalovaný Ivan Jirous v podaném odvolání poukazuje v první řadě na porušení procesně-právních předpisů soudem I. stupně, které znemožnilo spravedlivé rozhodnutí ve věci. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou kusá a neúplná, nebyly provedeny důkazy pro náležité objasnění věci, práva obžalovaných na zajištění účinné obhajoby byla zkrácena. V rozsáhle propracovaných vývodech svého odvolání v podstatě pak zdůrazňuje, že provozoval kritickou uměleckou činnost, která neobsahovala žádné protispolečenské prvky. Některé vulgární texty neměly snižovat uměleckou hodnotu vystoupení, byly čistě funkční a ne samoúčelné. Analogicky poukazuje na obdobné literární a umělecké projevy z minulého období, které byly součástí literárního pokladu národů. V závěru svého odvolání pak uvádí, že nebyly produkovány takové důkazy, které by jej usvědčovaly ze spáchání zažalovaného trestného činu a proto žádá, aby byl obžaloby zproštěn.
Obžalovaný Pavel Zajíček ve svém odvolání namítá, že soud I. stupně neprovedl důkazní řízení ve shodě s ustanoveními ő 2 odst. 5,6 tř. ř. a proto nebyl zjištěn skutečný stav věci. Řízení zůstalo kusé, neboť byly provedeny jen důkazy, které navrhovala obžaloba, důkazy obhajoby provedeny nebyly. Ve věci byly podány dvě žaloby a při podání obžaloby druhé došlo ke krácení práva na obhajobu obžalovaných. Pokud jde o obsahovou část vystoupení, byly vulgární výrazy použity jen funkčně, jeho činnost a účast na vystoupeních měla kladný význam, byla vedena snahou o realizaci vlastního uměleckého hledání, o vyjádření něčeho nového, čerstvého a experimentujícího. Celá činnost měla výlučně a pouze umělecký smysl. To prokazuje konečně i chování diváků, kteří vystoupení přijímali dobře, ani příslušníci VB, na vystoupeních přítomní, neměli výhrad. Nedopustili se proto v žádném směru zažalovaného trestného činu. Za všech okolností se však také uložený trest jeví nepřiměřeně přísným. Soud I. stupně při ukládání trestu nepřihlédl náležitě ke všem okolnostem, které svědčí v jeho prospěch, zejména, že dosud žil řádným životem pracujícího člověka, že jeho zdravotní stav je nepříznivý. V závěru svého odvolání pak navrhuje, aby z důvodů v odvolání uvedených byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn.
Obžalovaný Svatopluk Karásek v podaném odvolání v podstatě namítá rovněž porušení procesně-právních předpisů, uvedených v ő 211 odst. 1a tr. ř., zdůrazňuje, že soud I. stupně nešetřil ustanovení ő 3 odst. 5 tr. ř., a rozsudek tohoto soudu nevyhovuje požadavkům, uvedeným v ő 120 odst. 3 tr. ř. a proto je nepřezkoumatelný. Poukazuje na to, že jeho činnost měla umělecké poslání, literární předlohou mu byly především černošské spirituály. Nebyl členem žádné organizované skupiny, jeho vystoupení tvořilo samostatný celek. Jeho spirituální písně neměly protispolečenský charakter, jak též potvrdil nezaujatý odborník. Žádným způsobem se nedopustil zažalovaného trestného činu a ani návrh na rozšíření výroku o vině, uvedený v odvolání prokurátora, není na místě. Za všech okolností proto v závěru svého odvolání navrhuje, aby byl obžaloby zproštěn.
Obžalovaný Vratislav Brabenec posléze v podaném odvolání namítá, že soud I. stupně porušil celou řadu procesně-právních ustanovení, jak na ně konkrétně v podaném odvolání poukazuje a tato okolnost zmařila správné a objektivní rozhodnutí ve věci. Při tom I. soud vůbec nevzal v úvahu, že ve věci vystupoval jako jediný hudebník, který neměl možnost ovlivnit činnost skupiny, která je v předmětné věci souzena. Jeho činnost byla prosta jakéhokoliv protispolečenského zaměření, právě tak činnost celé skupiny, která byla zaměřena na hudební produkci. Nebyly zjištěny takové okolnosti, které by prokazovaly, že v této produkci byly znaky zažalovaného trestného činu výtržnictví. Námitky okresního prokurátora, uvedené v odvolání, směřující proti jeho bezúhonnosti, nejsou namístě. Do konfliktu s trest. zákonem se dostal před 13 lety a od té doby žil řádně. O tom svědčí také předložený návrh společenské záruky. V závěru svého odvolání rovněž žádá o zproštění, případně, aby věc byla vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal z podnětu podaných odvolání celý napadený rozsudek i řízení mu předcházející v rozsahu ustanov. ő 254 odst. 1 tr. ř. a dospěl k těmto závěrům:
Pokud je obhajobou namítáno, že v přípravném řízení došlo k porušení ustanovení ő 166 tr. ř. poukazuje odvolací soud na to, že podle obsahů spisů byli všichni obžalovaní, ve shodě s tímto zákonným ustanovením, s výsledky vyšetřování řádně seznámeni. Pokud obžalovaný Svatopluk Karásek navrhl provedení dalších důkazů, nebylo provedení těchto již v zájmu dalšího objasnění věci. Právě tak nelze přisvědčit námitce obhajoby, že podáním druhé obžaloby, po provedeném postupu podle ő 23 tr. ř., se věc vrátila do stadia přípravného řízení a že bylo třeba znovu šetřit všech ustanovení tohoto řízení. Jak první obžaloba ze dne 2. 7. 1976, tak i druhá obžaloba ze dne 6. 9. 1976 byly podány zcela ve shodě se zákonnými ustanoveními őő 176 a 177 tr. ř. Postupem podle ő 23 tr. ř. nedošlo k žádné změně v původním obsahu obžaloby ve směru k obžalovaným. Novou obžalobou ze dne 6. 9. 1976 nevznikla žádná potřeba pro provedení dalších důkazů a tak nedošlo k porušení ustanovení ő 165 tr. ř. a ő 182/1 tr. ř., jak se mylně obhajoba domnívá.
Námitka obhajoby, že rozsudek soudu I. stupně není ve shodě s požadavky uvedenými v ő 120 odst. 3 tr. ř. není namístě a je v rozporu s obsahem napadeného rozsudku. Právě tak nelze přisvědčit námitce obhajoby, že v řízení před soudem I. stupně došlo k porušení ustanovení ő 211 odst. 1a tr. ř. Podle znění protokolu o hlavním líčení došlo k přečtení svědeckých protokolů a k provedení dalších důkazů zcela v souladu s platnými zákonnými ustanoveními. Stanovisko obhajoby, že před soudem I. stupně byly porušeny zásady uvedené v őő 208, 213, , 214, 218 tr. ř., nemá ve spisech oporu. Obžalovaní byli zastoupeni obhájci, kteří po celou dobu přípravného řízení až do hlavního líčení měli možnost nahlédnout do spisu a navrhnout potřebné důkazy. Konkrétní situace prováděného trest. řízení umožňovala všem obžalovaným, aby byli o průběhu celého řízení náležitě informováni. Nebyly zjištěny takové nedostatky, které by byly soudu I. stupně bránily dosahovat náležitého objasnění věci. Posléze nelze přisvědčit ani námitce obhajoby o porušení ustanovení ő 220 odst. 3 tr. ř. Jak z protokolu o hlav. líčení vyplývá, probral soud I. stupně důkazní materiál z přípravného řízení a ve svém rozhodnutí se s ním náležitě vypořádal. V celkové souvislosti nelze posléze přisvědčit stanovisku obhajoby, že soud I. stupně nepostupoval ve shodě s ustanovením ő 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ba naopak, prvý soud provedl všechny důkazy pro náležité objasnění věci, vyslechl nejen svědky usvědčující obžalované, ale také svědky, kteří svědčili pro obžalované, provedl rozsáhlé dokazování v zájmu spolehlivého zjištění skutečného stavu věci. Skutková zjištění soudu I. stupně se výrazně opírají o faktické doznání obžalovaných, o výpovědi svědků Jana Bárty čl. 205, Josefa Benáka čl. 209, 783 - 784, Jaroslava Bezděka čl. 215 - 216, Dany Brožové čl. 218, 780 - 781, Jaroslava Budila čl. 224 - 225, Petra Cipro čl. 227- 228, Josefa Dlouhého čl. 229, 783 - 784, Bartoloměje Dřevňáka čl. 231-2, Jaroslavy Hanibalové čl. 255-7, Zdeňky Horáčkové čl. 276-8, Zdeňky Hodkové čl. 279-280, 731-2, Otto Hrotka čl. 282-3, Věry Jirousové čl. 291-3, Dagmar Karáskové čl. 303-4, Jarmily Knoblochové čl. 309-315, Miroslava Kocourka čl. 316-8, 786, Vladimíra Koháka čl. 319-321, Karla Kortána čl. 322-3, Antonína Kosíka čl. 324-6, 787, Jiřího Kotka čl. 377-9, 785-6, Ladislava Kotka čl. 330-2, Boženy Kuklové čl. 347-8, Karla Kupce čl. 350-1, Ondřeje Květoně čl. 352-4, Vincence Lörince 359-360, Dr. Marholda čl. 376-8, Dr. Müllerové čl. 386-391, Jitky Němcové čl. 395-7, Anny Novákové čl. 399-400, Františka Novotného čl. 402-6, Petra Novotného čl. 407-411, Miloslava Rady čl. 444-7, Michala Schauera čl. 464, 791-2, Daniela Schuberta čl. 466-7, Karla Skalického čl. 468-470, Slavomíra Smatáka čl. 481-482, ing. Sychrovského čl. 492, Marie Suchánkové čl. 493-7, Stanislava Šulce čl. 498, Jana Šafránka čl. 499-502, Karla Štiky čl. 504-5, Jiřího Šulce čl. 506-9, o výpovědi dalších dvou svědků prof. Jaroslava Laudy, čl. 355-6, a prof. Ant. Páleníka čl. 416, o zprávu Městského kulturního střediska Písek (čl. 590), zprávu SP3 Písek (čl. 593), o zprávu o průběhu vystoupení ve Zruči nad Sázavou čl. 600-3, zprávu o průběhu vystoupení ve Veleni (čl. 609), o rozbory textu předmětných písní (čl. 759-762), o rukopis obžalovaných Zajíčka (čl. 806), o zprávu ministerstva kultury ČSR (čl. 807-8), o obsah přílohových spisů 1,2,3, tj. vyhodnocení magnetofonových pásků, zajištěných při domovní prohlídce, týkajících se akcí Postupice a Bojanovice, o zprávu o tzv. třetím hudebním obrození a o texty písní repertoáru skupiny Plastic People.
Takto prokázaná zjištění soudu I. stupně jsou plně v souladu s provedeným dokazováním a bezpečně usvědčují všechny obžalované, že se zúčastnili závadných vystoupení, uvedených ve výrokové části napadeného rozsudku. Pokud někteří slyšení svědkové uvedli, že vystoupení obžalovaných se jim nejevila závadnými, jsou jejich výpovědi osamocené a v rozporu s ostatními výsledky provedeného dokazování, které jsou dostatečně přesvědčující a tvoří spolehlivý základ pro výrok o vině obžalovaných. V této souvislosti je třeba přisvědčit také námitce okresního prokurátora, uvedené v podaném odvolání, že provedeným dokazováním byl obžalovaný Svatopluk Karásek také usvědčen z inkriminované účasti na vystoupení v Postupicích dne 1. 9. 1974, v Kostelci u Křížku 21. 6. 1975 a v Přešticích dne 13. 12. 1976. Naproti tomu nebyl obžalovaný Ivan Jirous žalován za účast na vystoupení v ZK ČKD Polovodiče Praha 4, dne 29. 6. 1972. Proto rozhodl soud I. stupně správně, když tento skutek neuvedl do výrokové části svého rozsudku, neboť ve smyslu ustanovení ő 220 odst. 1 tr. ř. mohl rozhodovat jen o skutcích, které jsou uvedeny v žalobním návrhu. Důvody obžaloby, kde tento skutek je uveden, nelze považovat za součást žalobního návrhu.
Podle přesvědčení odvolacího soudu nepochybil soud I. stupně, když zjištěné jednání obžalovaných právně kvalifikoval jako trestný čin výtržnictví, spáchaný ve spolupachatelství podle őő 9/2, 202/1,2 tr. zák. i proti popírání všech obžalovaných spáchat úmyslně tento trestný čin. Okresní soud se v napadeném rozsudku při zdůvodnění výroku o vině obžalovaných tímto trestným činem, náležitě se vypořádal se všemi námitkami obžalovaných, směřujících proti zažalovanému jednání, přednesenými jak v přípravném řízení, tak před soudem I. stupně, poukázal přesvědčivě na závadnost jednání obžalovaných, která má všechny znaky inkriminovaného trestného činu, zhodnotil zcela správně také výsledky a závěry posudků znalců psychiatrů o zdravotním stavu obžalovaných Jirouse a Zajíčka v souvislosti se zjištěním jejich plné trestné odpovědnosti.
Ani provedené odvolací řízení nepřineslo nové okolnosti do skutkových zjištění soudu I. stupně a nevytvořilo žádné podmínky pro změnu právní kvalifikace zažalovaného jednání obžalovaných. Odvolací soud nejen nezjistil porušení procesně-právních předpisů soudem I. stupně, jak na to již poukázal ve svém rozhodnutí, nemohl se však ztotožnit ani s jednou z námitek, které v odvolacím řízení přednesli obžalovaní proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení jejich jednání, které se staly základem pro odsuzující výrok soudu I. stupně. K podrobným a přesvědčivým vývodům, jimiž soud I. stupně v napadeném rozsudku zdůvodňuje svůj výrok o vině, dodává odvolací soud, že náš trestní zákon chrání základní zájmy naší společnosti při jejím úsilí o ochranu a realizaci našich socialistických vymožeností a cílů. K těmto úkolům patří také snaha o tvorbu socialistického profilu pracujícího člověka, pro upevnění jeho třídního uvědomění a pro jeho tvořivou účast na výstavbě nového, socialistického společenského řádu. Zábavná hudba je integrální součástí tohoto progresivního, kulturního úsilí naší společnosti. Obžalovaní svými závadnými vystoupeními, kterých se každý z nich svým způsobem a podílem účastnil, se dostali do hlubokých rozporů s uvedenými zájmy naší společnosti. Jejich činnost byla výrazně a převážně protispolečenská, ohrožující zejména správnou a zdravou socialistickou výchovu naší mladé generace, jíž vystoupení obžalovaných byla převážně věnována. Přitom inkriminovaná činnost obžalovaných nebyla projevem nějakých náhlých a ojedinělých impulsů, ale dlouhou dobu trvajícím, vědomým a organizovaným programem, který svou destruktivní povahou narušoval pozitivní úsilí naší kulturní fronty o vytvoření skutečných uměleckých hodnot, které pomáhají realizovat humánní a ušlechtilé cíle naší společnosti.
Jednání obžalovaných vyvolávalo při tom hluboký odpor, nevůli a rozhořčení mnoha posluchačů a veřejných činitelů, kteří se jejich vystoupeními cítili přímo dotčeni a uraženi. Není rozhodující, že někteří posluchači neměli k vystoupením obžalovaných výhrad. Rozhodující je objektivní společenský dopad vystoupení obžalovaných, který byl negativní a rozkladný. Všichni obžalovaní jsou rozumově natolik vyspělí a odborně zkušení, že si museli být vědomi závadnosti svého počínání. V této souvislosti je neoprávněná ta základní námitka obžalovaných, že je posléze věcí znaleckého posouzení, zda jejich vystoupení měla skutečné umělecké hodnoty a byla přínosem pro hudební kulturu u nás, nebo zda měla účinek opačný. Podle ő 105 tr. ř. se přibere znalec je-li třeba pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení odborných znalostí. V předmětném případě tohoto znaleckého důkazu nebylo zapotřebí. Skutková zjištění ve věci jsou tak jednoznačná a výrazná, že bylo třeba pouze právního posouzení, zda tato zjištění vykazují znaky trestného činu. A tento úkol připadá výlučně soudu. Odvolací soud odmítá také pokusy obhajoby srovnáním inkriminovaných vystoupení obžalovaných s určitými umělecko-literárními projevy z minulosti, ospravedlňovat jejich závadnou činnost Takový pokus je nevědecký, neboť nelze srovnávat různorodé projevy, spjaté s rozdílnými historickými, kulturními, třídními a společenskými podmínkami. Ze všech uvedených vývodů vyplývá, že obžalovaní svými vystoupeními jednali zcela vědomě proti shora uvedeným chráněným zájmům naší společnosti, že po dlouhou dobu, organizovaně a ve značném rozsahu dávali důsledně najevo svou neúctu a záporný postoj k těmto zájmům, tyto citelně a fakticky poškozovali a proto nezbylo, než jejich jednání, jak správně učinil soud I. stupně, kvalifikovat jako trestný čin výtržnictví podle őő 9/2, 202/1,2 tr. zákona, přičemž nutno s ohledem na uvedená zjištění, přisvědčit námitce okresního prokurátora, uvedené v podaném odvolání, že tento trestný čin spáchali úmyslně ve smyslu ustanovení ő 4a tr. zákona. Byli proto právem tímto trestným činem uznáni vinnými.
Při hodnocení výroku o trestech, které byly obžalovaným soudem I. stupně uloženy, zabýval se odvolací soud všemi námitkami obžalovaných, které byly v tomto směru vzneseny a také stanoviskem okresního prokurátora, které v jeho odvolání vyznělo v návrh na zpřísnění trestu u všech obžalovaných. Odvolací soud však přijal za své hodnocení všech okolností, rozhodných pro výměru trestu, jak to provedl soud I. stupně. Tento soud na základě vlastního správného hodnocení uvedených okolností odpovědně volil druh trestu i délku trestu odnětí svobody a uložené tresty správně diferencoval. I když lze přiznat oprávněnost námitky okresního prokurátora, že u obžalovaného Brabence nejsou dány podmínky pro přiznání polehčující okolnosti řádného života pracujícího člověka podle ő 33 g) tr. zák., neboť byl v minulosti odsouzen pro závažnou protispolečenskou činnost, je přesto uložený trest odnětí svobody u obžalovaného Brabence odpovídající jak jeho osobě, tak společenské nebezpečnosti jeho jednání. Při tom je závažné, že jeho činnost byla méně rozsáhlá a jeho spolupráce s ostatními obžalovanými se omezovala na hudební doprovod. Odvolací soud považuje také trest uložený obžalovanému Jirousovi za odpovídající i se zřetelem k závažným přitěžujícím okolnostem, že byl organizátorem inkriminovaného jednání a že byl v nedávné minulosti již pro stejný trestný čin a další protispolečenské jednání potrestán k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců. Rovněž tresty odnětí svobody uložené obžalovaným Zajíčkovi a Karáskovi považuje odvolací soud za přiměřené všem rozhodným okolnostem. V této souvislosti poukazuje také odvolací soud také na závěry znalců psychiatrů o zdravotním stavu obžalovaných Jirouse a Zajíčka, podle nichž psychická konstituce těchto obžalovaných vykazuje určité poruchy. Tato zjištění jsou rovněž správně vyjádřena v trestech těmto obžalovaným uložených. Soud I. stupně rozhodl však zejména správně, když tresty obžalovaným uložil jako nepodmíněné. Tím vyjádřil vysokou společenskou nebezpečnost jednání obžalovaných, která je zejména dána jejich útoky proti důležitým a citlivým zájmům naší společnosti, rozsáhlostí jejich činnosti a dlouhou dobou jejich trvání. Podle přesvědčení odvolacího soudu jsou tak všechny uložené tresty plně v souladu se zákonnými hledisky rozhodnými pro výměru trestu podle őő 23 a 31 tr. z. a ő 3 odst. 4 tr. z. a nebylo shledáno zákonných důvodů pro jejich změnu. Od takto uložených trestů lze očekávat, že splní svůj účel.
Odvolací soud shledal také správným výrok o zařazení obžalovaného Jirouse pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do II. nápravné výchovné skupiny a ostatních obžalovaných do I. nápravné výchovné skupiny. Tyto výroky jsou plně v souladu se stavem věci a se zákonem.
Odvolací soud nepřijal nabídku společenské záruky za nápravu obžalovaného Vratislava Brabence od ZV ROH z posledního jeho pracoviště, která byla předložena v odvolacím řízení, neboť tato nabídka jednak nemá náležitosti potřebné k jejímu projednání, jednak povaha trestného činu, pro který byl obžalovaný uznán vinným, vylučuje oprávněnost této nabídky.
Odvolací soud neshledal žádného důvodu pro změnu výroku o vině u obžalovaného Jirouse a Karáska, jak se toho domáhá okresní prokurátor ve svém odvolání. Obžalovaný Karásek byl uznán vinným podle obžaloby za trestný čin podle őő 9/2, 202/1,2 tr. z. Formální pochybení soudu I. stupně, že do výrokové části odsuzujícího rozsudku neuvedl všechny zažalované skutky tohoto obžalovaného, nemělo podstatný vliv na jinak správné rozhodnutí soudu I. stupně jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu. Proto odvolací soud neshledal důvodu pro změnu původního rozhodnutí. Pokud jde o obžalovaného Jirouse, poukazuje odvolací soud znovu na ustanov. ő 220/1 tr. ř., jak již bylo shora uvedeno, takže nejsou dány ani v tomto případě podmínky pro změnu rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o vině.
Ze všech těchto důvodů odvolací soud zamítl jak odvolání okresního prokurátora, tak všech obžalovaných, jako nedůvodná a rozhodl, jak je shora uvedeno.
Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Praze dne 11. listopadu 1976
předseda senátu:
JUDr. Ludvík Engelsmann
Za správnost vyhotovení:
podpis nečitelný
kulaté razítko:
Krajský soud v Praze


Závěrečná poznámka vydavatele
Odvolacím řízením se formálně uzavřelo soudní řízení proti čtyřem prvním obžalovaným pražského případu. Ivan Jirous byl eskortován na Mírov, ve vězení má zůstat do září 1977. Pavel Zajíček je vězněn na Borech, propuštěn má být v březnu 1977. Svatopluk Karásek a Vratislav Brabenec byli po osmi měsících propuštěni. Na svobodě jsou i Miroslav Skalický a František Stárek z přeštického případu, zatímco Karel Havelka má být propuštěn až v červnu 1977.
Dalších šest obviněných na proces česká. A konečně, nelze vyloučit ani soudní postih proti posledním čtyřem.
Do sborníku jsme nezařadili doklady o mimosoudní represi. Policejní sledování po ulicích, potíže v zaměstnání, někdy i jeho ztráta, odcizení některých písemností, odejmutí ateliéru, úřední prohlášení o neobyvatelnosti domu atd. - to vše provázelo příbuzné stíhaných osob nebo ty, kteří jim veřejně vyjádřili svou podporu.
Vše mohlo dopadnout hůře, mnohem hůře. Ohroženi nebyli jen ti obvinění z trestní věci, jíž je věnován tento sborník. Ohrožen byl celý underground, ohroženi byli všichni tvůrci, interpreti, techničtí pracovníci, organizátoři a příznivci nezávislých kulturních projevů a tím byli ohroženi i diváci, posluchači a čtenáři této "druhé", neoficiální nebo oficiálně jen trpěné kultury. Všichni, kdo žijeme v této zemi, víme, že byla ohrožena kultura sama.
Toto ohrožení se podařilo prozatím zažehnat, oddálit, nikoliv však odstranit. Bylo tomu tak i v minulosti a bude to platit i nadále, neboť boj o umění, kulturu a život člověka vůbec je obecným principem kulturních i politických dějin.
Zdá se nám, snad právě proto, že tento zápas - součást snažení lidstva o lepší sociální, kulturní i politické uspořádání - tak intenzívně prožíváme, že právě toto období - konec sedmdesátých let - je obdobím, aspoň v naší části světa, rozhodujícím; že výrazně ovlivní život příštích generací. Spor, který se státní mocí o underground vedeme, je jedním, a to nikoliv okrajovým prvkem celého souboru střetů, na jejich výsledku závisí naše budoucnost.
Předpokládaný sborník shromáždil hlasy obou stran. Informacemi, které přinesl, chce každému usnadnit jeho vlastní rozhodování, na kterou stranu se postavit. Neutralita v tomto zápase neexistuje, neboť zvýhodňuje ty, kteří už jsou zvýhodněni. Proto je třeba se rozhodnout.
Praha, 23. prosince 1976