Část IV.
Obžaloba a solidarita
Okresní prokuratura Praha - západ
Pv 227/76
Okresnímu soudu
Praha - západ
Obžaloba
Okresní prokurátor pro Prahu - západ podává obžalobu na:
1) Ivana Jirouse, nar. 23. 9. 1944 v Humpolci, dělníka, trvale bytem Praha 1, Navrátilova 11, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
2) Pavla Zajíčka, nar. 15. 4. 1951 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Erbenova 18, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
3) Milana Hlavsu, nar. 6. 3. 1951 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 6 - Břevnov, Šlikova č. 9, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
4) Karla Soukupa, nar. 22. 1. 1951 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 2, Anny Letenské č. 16, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
5) Svatopluka Karáska, nar. 18. 10. 1942 v Praze, správce depozitáře, trvale bytem Praha 5, Holečkova 14, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
6) Josefa Janíčka, nar. 28. 12. 1947 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 2, Podskalská č. 4, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
7) Vratislava Brabence, nar. 28. 4. 1943 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 9 - Horní Počernice, Koněvova č. 752, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu - západ;
8) Jiřího Kabeše, nar. 26. 3. 1946 v Křemíně, grafika, trvale bytem Praha 4 - Nusle, Čestmírova 10;
9) Jaroslava Kukala, nar. 28. 3. 1949 v Praze, dělníka, trvale bytem Psáry č. 58, okres Praha - západ;
10) Pavla Zemana, nar. 16. 3. 1948 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 6, U Landrovky č. 68;
11) Jaroslava Vožniaka, nar. 30. 10. 1954, v době vyšetřování bez pracovního poměru, trvale bytem Praha 5 - Zbraslav, Vančurova č. 221;
12) Vladimíra Vyšína, nar. 10. 9. 1950 ve Velkých Přílepech, závozníka, trvale bytem Velké Přílepy č. 47, okres Praha - západ;
13) Jana Kindla, nar. 28. 12. 1955 v Praze, dělníka, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Na Benátkách č. 4;
14) Otakara Michla, nar. 15. 1. 1949 v Praze, programátora, trvale bytem Praha 7, U smaltovny 20;
že
I. Organizovali a účastnili se vystoupení hudebních skupin, jejichž program byl zaměřen tak, že vyjadřoval neúctu vystupujících ke společnosti a pohrdává jejími morálními zásadami, zejména soustavným opakováním a zdůrazňováním vulgárních výrazů; přitom v řadě případů uvedli v omyl funkcionáře společenských organizací a orgány lidosprávy tím předstíráním, že se jedná o kulturní akce, popř. oslavy rodinných událostí, a to takto:
a) Ivan Jirous dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku, 13. 12. 1975 v Přešticích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích vystoupení organizačně zajišťoval a vlastními texty uváděl;
b) Pavel Zajíček dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku, koncem roku 1975 v Mokropsech, 1. 12. 1973 ve Veleni na vystoupení hrál a zpíval texty závadného obsahu a ve Veleni program uváděl;
c) Milan Hlavsa, dne 19. 6. 1971 v Ledči nad Sázavou, 21. 2. 1973 v Písku, 24. 6. 1972 ve Zruči nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku, koncem roku 1975 v Mokropsech a 21. 2. 1976 v Bojanovicích na vystoupení hrál a zpíval, skládal hudbu k závadným textům a v Bojanovicích program uváděl;
d) Karel Soukup a Svatopluk Karásek dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku, 13. 12. 1975 v Přešticích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích a Karel Soukup ještě koncem roku 1975 v Mokropsech zpívali a hráli závadné písně, jejichž hudbu a text sami skládali;
e) Josef Janíček dne 19. 6. 1971 v Ledči nad Sázavou, 31. 3. 1972 v Písku, 24. 6. 1972 ve Zruči nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Vratislav Brabenec dne 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Jiří Kabeš dne 19. 6. 1971 v Ledči nad Sázavou, 31. 3. 1972 v Písku, 24. 6. 1972 ve Zruči nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 12. 1973 ve Veleni, 1. 9. 1973 v Postupicích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Jaroslav Kukal dne 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 1. 9. 1973 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku, koncem roku 1975 v Mokropsech, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Pavel Zeman dne 24. 6. 1972 ve Zruči nad Sázavou, 29. 6. 1972 v Praze, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku;
- Jaroslav Vožniak dne 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v Klukovicích, 21. 2. 1976 v Bojanovicích;
- Vladimír Vyšín dne 1. 9. 1974 v Postupicích, 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku;
- Jan Kindl dne 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku;
- Otakar Michl dne 21. 6. 1975 v Kostelci u Křížku
vystupovali jako hudebníci a hráli písně, jejichž texty byly závadného charakteru, přičemž jim obsah byl znám.
Tedy
ad I. a-e) Všichni obvinění se dopustili veřejné hrubé neslušnosti a činy spáchali jako členové organizované skupiny;
ad II. Obviněný Jirous sám
v létech 1971-1976 ač neměl oprávnění organizoval a uskutečnil vystoupení tzv. skupin "Plastic People" a "DG 307" a "sólových zpěváků" S. Karáska a K. Soukupa, za což neoprávněně požadoval a také přijal od místní skupiny SSM v Ledči nad Sázavou 1.500 Kčs, od plesového výboru průmyslové školy v Písku Kčs 2.000, od místní skupiny SSM ve Zruči nad Sázavou Kčs 2.000, od ČKD Polovodiče Praha 1.250 Kčs, od kapelníka hudební skupiny Ivo Pešáka nejméně Kčs 600, od veřejnosti v Postupicích cca Kčs 4.000, na vstupném od veřejnosti na Křížku cca 3.000 Kčs, na vstupném od veřejnosti v Bojanovicích cca Kčs 8.000, kteréžto částky jednak použil ke krytí režie akcí a jednak si ponechal pro sebe;
tedy neoprávněně ve větším rozsahu provozoval jiné výdělečné podnikání;
ad III. obviněný Jirous sám
v lednu, příp. únoru 1969 v Pelhřimově a dále v roce 1975 v Praze a 20. 10. 1975 v Praze a jiných místech kam měnil pobyt, se nedostavoval k orgánům vojenské správy k přezkoušení zdravotního stavu, ač tato povinnost je mu uložena zákonem
tedy nedostavil se k přezkoušení nebo k nemocničnímu vyšetření v úmyslu svoji vojenskou povinnost nesplnit nebo svoji povinnost oddálit.
Tím spáchali
ad I. všichni obvinění trestný čin výtržnictví dle ő 9/2 k ő 202/1,2 tr.z.,
ad II. a III. obviněný Jirous sám
trestný čin nedovoleného podnikání podle ő 118/1 tr. z. a
trestný čin nesplnění odvodní povinnosti podle ő 267/1 tr. z.
Navrhuji:
1) slyšeti jako svědky: D. Brožová č.1. 609-612, Z. Houdková č.1. 670-672, J. Benák, č.1. 600-601, J. Dlouhý č.1. 620-621, M. Schauer č.1. 855-856, M. Hamršmíd č.1. 639-640, D. Kuklová č.1. 738-739, J. Budil č.1. 614-615, J. Hodek č.1. 665-666, I. Pešák č.1. 812-815, Z. Horáčková č.1. 667-669, M. Kocourek č.1. 707-709, M. Plhoň č.1. 817-818, A. Kosík č.1. 715-717,
2) čísti ostatní svědecké výpovědi,
3) konstatovat fotodokumentaci, texty písní, zprávu o tzv. "Třetím hudebním obrození", magnetofonové záznamy,
4) čísti osobní výkazy obviněných a podstatný obsah trestního spisu
Odůvodnění:
Hudební skupina "Plastic People of the Universe" byla evidována u Pražského kulturního střediska do 30. 12. 1970. Do této doby jim Pražské kulturní středisko bylo oprávněno zprostředkovávat smlouvy o vystoupení před veřejností.
Členy této skupiny byli obvinění: Josef Janíček, který byl zároveň vedoucím souboru, Milan Hlavsa, Jiří Kabeš, Vratislav Brabenec a Jaroslav Vožniak.
Obviněný Zajíček s obviněným Hlavsou v r. 1973 založili hudební skupinu "DG 307". Tato hudební skupina jakoukoliv veřejnou činnost povolenu neměla. Stálými členy byli pouze členové skupiny obviněný Zajíček, vedoucí souboru a obviněný Hlavsa. Ostatní členové střídavě byli: obviněný Otakar Michl, Jan Kindl, Pavel Zeman, Jaroslav Kukal a Vladimír Vyšín.
Dne 20. 10. 1975 obě tyto hudební skupiny předložily Pražskému kulturnímu středisku přihlášku ke kvalifikačním přehrávkám lidových hudebníků, aby legalizovaly svá neoprávněná vystupování. Dne 11. 1. 1975 komise Pražského kulturního střediska oběma skupinám kvalifikaci neudělila.
Bez povolení a souhlasu příslušných úřadů jako tzv. sóloví hudebníci a zpěváci, vystupovali obvinění S. Karásek a K. Soukup.
Zprostředkovatelem a organizátorem veřejných vystoupení obou hudebních skupin a samostatných hudebníků a zpěváků byl obviněný Ivan Jirous, který zároveň byl konferenciérem těchto vystoupení.
Repertoár skupin obsahoval zejména písně, jejichž texty skládal obviněný Zajíček. Texty těchto písní obsahovaly převážně vulgární výrazy příčící se socialistické morálce, jako např. písně Zácpa, Apokalyptický pták, Podivný mandarin, Traktory - (skupina Plastic People) a Utopenec, Nářek dosud nenarozených dětí, Hrůzy - (skupiny DG 307).
Písně samé i jejich obsah a způsob vystoupení hudebníků vyjadřovaly negativní a protispolečenské rysy, hrubou vulgárnost s protisocialistickým působením.
Ze známých veřejných vystoupení tzv. hudební skupiny "Plastic People" bylo vystoupení v Ledči nad Sázavou v hotelu Koželužna před více než 100 mladými lidmi, které bylo uskutečněno ZO SSM v Ledči nad Sázavou dne 19. 6. 1971. Obviněný Jirous zde, pod záminkou kulturního vystoupení, ovlivnil funkcionáře ZO SSM. Za toto vystoupení získal částku 1.500 Kčs. Vystoupení skupiny bylo negativně hodnoceno komisí MěNV dne 24. 6. 1971 (č.1. 975) se závěrem, že podobné akce nebudou napříště povolovány.
Další vystoupení "Plastic People" bylo uskutečněno dne 31. 3. 1972 v Písku v ZK n.p. Jitex na maturitním plese Střední průmyslové školy strojnické, které zorganizoval rovněž obviněný Jirous a za které přijal úplatu 2.000 Kčs. Vystoupení skupiny asi po deseti minutách vyvolalo u návštěvníků takovou nevůli, že pořadatelé skupinu ze sálu vykázali. Vystoupení skupiny bylo kritizováno studenty, profesorským sborem i přítomnými funkcionáři MěNV (č.1. 980-984).
Skupina "Plastic People" dne 24. 6. 1972 vystoupila pod záminkou kulturního programu na taneční zábavě před několika sty lidmi pořádané 9. ZO SSM n.p. Sázavan ve společenském domě ve Zruči nad Sázavou. Tuto akci zorganizoval opět obviněný Jirous a to za úplatu ve výši 2.000 Kčs.
Vystoupení této skupiny bylo návštěvníky všeobecně kritizováno, projednáváno na CZV SSM n.p. Sázavan a kritizováno v místním tisku (č.1. 986-996).
Tzv. hudební skupina "Plastic People" vystoupila dne 29. 6. 1972 cca před 200 lidmi v Praze v závodním klubu ČKD-Polovodiče. Vystoupení bylo legalizováno kulturním programem tamním SSM. Akci opět organizoval obviněný Jirous, který za vystoupení skupiny vyinkasoval částku 1.250 Kčs. Rovněž i zde bylo vystoupení organizované obviněným Jirousem kritizováno jednak samotnými pracovníky n.p. ČKD - účastníky vystoupení a jednak i politickými organizacemi tohoto n.p. (č.1. 997).
Obviněný Jirous s kapelníkem Jazzového orchestru Ivo Pešákem, který měl povolení před veřejností vystupovat, se dohodl, že hudební skupina "Plastic People" vystoupí dne 8. 7. 1973 a 7. 10. 1973 v místním sále v Praze 5 - Klukovicích společně. Obviněný Jirous od Pešáka požadoval odměnu ve výši 1/2 honoráře, který dostane proplacen orchestr Ivo Pešáka. K neoprávněnému vystoupení skupiny "Plastic People" skutečně v Klukovicích došlo před 100-200 lidmi, za které Jirous vyinkasoval sjednanou odměnu.
Obviněný Janíček, pod záminkou kulturní akce u VO SSM Veleň uspořádal vystoupení skupiny "Plastic People" ve Veleni, uskutečněno bylo dne 1. 12. 1973 před cca více než 200 osobami v sále místní jednoty. Obviněný Zajíček zde vystoupil jako konferenciér. Jeho výroky a vystupování vzbuzovaly pohoršení, zejména pro svoji vulgárnost. Výroky jsou uvedeny ve vyšetřovacím spise (č. 1. 497). Samotné vystoupení skupiny "Plastic People" u zúčastněných vzbudilo pohoršení, bylo odsouzeno a zabývaly se jím politické organizace i organizace SSM a rada NV. Obviněný Jirous se této akce zúčastnili nemohl, protože se tehdy nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody pro tr. činy výtržnictví a hanobení národa a rasy.
Jak se shora uvedeného vyplynulo, obviněný Jirous s angažováním hudební skupiny "Plastic People" neměl úspěch, organizace poznaly obsahovou náplň jejich hudebních programů, které byly vesměs odsuzovány. Proto obviněný Jirous přišel na myšlenku organizovat další vystoupení jak skupiny "Plastic People", tak i vzniklé skupiny "DG 307" pod záminkou oslav různých příležitostí členů orchestru a případně i dalších osob. Tak se podařilo zorganizovat vystoupení skupin "Plastic People" a "DG 307" v Postupicích dne 1. 9. 1974 kde obv. Jirous si najal místní kinosál. Se skupinou "Plastic People" vystoupili obvinění: Janíček, Hlavsa, Brabenec, Kabeš, Vožniak a se skupinou "DG 307" obvinění Zajíček, Hlavsa, Kukal, Vyšín. Obě skupiny vystupovaly před cca 200 lidmi, hráli písně, které byly obsahem jejich repertoáru a které měly vulgární názvy příčící se socialistické morálce. Všichni obvinění věděli, jaké skladby zde budou hrát a byli s tím srozuměni. Obviněný Zajíček zde vystupoval jako zpěvák skupiny "DG 307".
Kromě označených hudebních skupin zde vystupovali jako "sóloví zpěváci" obvinění Soukup a Karásek se svým repertoárem písní obdobného charakteru. Obviněný Jirous vystupoval jako konferenciér, přičemž i sám užíval společně s obviněným Brabencem neslušné výrazy (příl. č.1-4). Od každého návštěvníka bylo vybíráno jako vstupné 20-25 Kčs, takže obviněný Jirous na vstupném získal nejméně částku cca 4.000 Kčs. Vystoupení skupiny "DG 307" v Postupicích bylo snímáno kamerou svědky Schauerem a Dlouhým, tito však v polovině produkce přestali natáčet a vystoupení opustili, ježto zjistili, že se jedná o vystoupení naprosto odsouzeníhodné a obávali se zákroků orgánu SNB (č.1 620-621, 855-856).
Obviněný Jirous zorganizoval na den 21. 6. 1975 vystoupení skupiny DG 307 pod záminkou oslavy svatby obviněného Hlavsy v sále místní restaurace v Kostelci u Křížku, okres Praha - východ. Funkcionáři NV, uvedení v omyl, prodloužili v restauraci uzavírací dobu. Jirous vystoupení uváděl, účastníky byli obvinění Zajíček, Hlavsa, Zeman, Kukal, Vyšín, Michl, Kindl, kteří zde vystupovali s obvyklými písněmi skupiny DG 307, jejichž texty obsahovaly stejné zaměření. Kromě těchto obviněných zde vystupovali samostatně se svým repertoárem i obviněný S. Karásek a K. Soukup. Akce se zúčastnilo dle výpovědi svědků 150-300 lidí, od kterých bylo vybíráno obviněným Jirousem vstupné ve výši 20-25 Kčs, takže celkem tento získal cca 3.000 Kčs.
Dne 13. 12. 1975 obviněný Jirous prostřednictvím K. Havelky pod záminkou kulturní akce zorganizoval v klubu SSM v Přešticích, okres Plzeň - jih tzv. kulturní akci. V programu vystupoval obviněný Jirous s přednáškou zvanou "Zpráva o třetím českém hudebním obrození". Přednáška, která svým způsobem vychvaluje vulgárnost textů písní hudebních skupin "Plastic People" a "DG 307", byla doprovázena filmovými záběry a nahrávkami. V závěru pořadu vystupovali obvinění S. Karásek a K. Soukup, a zpívali písně svého repertoáru, zejména Karásek písně "Je lepší na skále život mít", "Svatba v Káni Galilejské", Byl boj na zemi, Já jsem ňákej stounavej, Vy silní ve víře atd. Obviněný Soukup zejména s písněmi Spartakiáda, Pracovní tábor, Sádlo, Tesilová verbež, Kombajnéři atd. Z výpovědí svědků je zřejmé, že jak přednáška, tak hudba a zejména sólová vystoupení obviněného Karáska a Soukupa zanechalo velmi nepříznivý dojem na návštěvnících tohoto pořadu, kterých bylo více než 70. V SSM v Přešticích bylo provedeno opatření, aby k podobným akcím zde nedocházelo a v budoucnu ani nemohlo docházet. Od návštěvníků bylo vybíráno vstupné 10 Kčs, nepodařilo se však vyšetřováním spolehlivě prokázat, zda a v jaké výši byl obviněnému Jirousovi vyplacen za vystoupení honorář.
Dne 21. 2. 1976 pod záminkou oslavy svatby obviněného Jirouse jmenovaný obviněný zorganizoval vystoupení hudebních skupin v sále restaurace v Bojanovicích, okres Praha - západ, když předtím na funkcionářích NV vylákal prodloužení uzavírací doby. Vystoupení se zúčastnilo více jak 300 osob. Vstupné stanovil Jirous ve výši Kčs 40, takže obdržel od návštěvníků nejméně částku 8.000 Kčs s přihlédnutím, že někteří návštěvníci vstupné nezaplatili.
Na této hudební produkci vystupovala hudební skupina "Plastic People" s obviněnými Janíčkem, Hlavsou, Brabencem, Kabešem a Vožniakem. Produkovány zde byly mimo jiné skladby "Prší, Eliášův oheň, Hadovka smrdutá, Francovka, Traktor, Okolo okna, Zácpa, Nikdo, Apokalyptický pták, Píseň brance" atd. Zejména texty písní Zácpa, Apokalyptický pták a Píseň brance jsou vulgárního a oplzlého charakteru. Při písni "Eliášův oheň" obviněný Kukal zapálil na jevišti obsah nádoby s chemikáliemi a vytvářel tak světelné efekty. Tentokrát program uváděl obviněný Hlavsa, který dle výpovědi svědků i spoluobviněných byl opilý a do mikrofonu pronášel vulgární výroky. Jako tzv. "sóloví zpěváci", kteří zpěv sami doprovázeli hrou na kytaru, zde vystupovali opět obvinění Karásek a Soukup. Obviněný Karásek zpíval skladby, jejichž texty sám složil, mimo jiné "Je pozdě, Návštěva v pekle, Řekni to ďáblovi, Gomora", tedy písně s převážně vulgárními texty. Sám texty písní uváděl vulgárním způsobem, který vysvětlil trémou před obecenstvem (příl. č.1., č.1. 44 a 47). Obviněný Soukup vystoupil rovněž s písněmi svého repertoáru s texty vulgárního charakteru jako např. "Jako když pohlédnu na dítě, Generace, Pracovní tábor, Indie" atd. (př. č.1. 47 a 49). Hudební skupina "DG 307" s obviněnými Zajíčkem, Michlem, Hlavsou, Kindlem, Zemanem a Kukalem zde v Bojanovicích byla připravena vystoupit se svým obvyklým repertoárem. Však pouze z důvodů časové tísně se tak nestalo.
Obviněný Jirous byl usnesením ze dne 9. 11. 1972 vyšetřovatelem OO VB Praha 8 stíhán pro trestné činy nedovoleného podnikání pod č.j. ČVS VV 172/848-72, protože v letech 1971-1972 na obdobných úředně nepovolených akcích vyinkasoval částku 12.000 Kčs. Tehdy trestní stíhání bylo zastaveno jen proto, že vyšetřovatel dospěl k závěru, že k nelegálnímu vystupování tehdy již nedocházelo. Obviněný Jirous si však z tohoto stíhání nevzal poučení a naopak hledal další cesty, jak získávat finanční prostředky, využívaje hudebních skupin, které k vystupování neměly oprávnění. Sám shora popsaná výtržnictví vystoupení hudebních skupin "Plastic People" a "DG 307" organizoval, pořady uváděl, ale sám také inkasoval peníze. Tak za akci v Ledči nad Sázavou vyinkasoval 1.500 Kčs, v Písku 2.000 Kčs, ve Zruči nad Sázavou 2.000 Kčs, v Praze - závod ČKD-Polovodiče 1.250 Kčs, v Postupicích na vstupném od veřejnosti nejméně cca 4.000 Kčs, v Kostelci u Křížku rovněž 3.000 Kčs, v Bojanovicích nejméně cca 8.000 Kčs. Od kapelníka hudební skupiny I. Pešáka za účast 600 Kčs. Z finančních prostředků takto získaných zčásti hradil režii tzv. hudebních skupin a zčásti si peníze ponechal pro sebe.
V roce 1962 byl obviněný Jirous odveden k plnění základní vojenské služby orgány vojenské správy. Nástup vojenské základní služby mu byl odložen do r. 1968, protože tehdy studoval na filozofické fakultě KU. V lednu 1968 aj únoru 1969 byl vojenskou správou předvolán k přezkoušení zdravotního stavu, kam se však nedostavil. Dne 2. 2. 1970 byl dočasně uznán vojenské služby neschopen a další přezkoušení jeho zdravotního stavu bylo stanoveno na únor 1973. Dne 25. 10. 1973 byl obviněný Jirous opět povolán vojenskou správou k přezkoušení zdravotního stavu. Povolávací rozkaz však nepřevzal a k přezkoumání se nedostavil ani po opětovné urgenci. Dne 19. 9. 1974 na povolávací rozkaz k přezkoušení zdravotního stavu se opět nedostavil a neučinil tak ani dne 20. 10. 1975, i když tato povinnost mu byla ukládána zákonem. Z jeho počínání je patrno, že se plnění vojenské služby vyhýbal.
Mnozí obvinění účast - aktivní účast - na nepovolených hudebních akcích doznávají. Obvinění Zajíček, Soukup a Karásek potom také, že vulgární texty k písním skládali a zpívali. Všichni obvinění se hájí, že podle jejich názoru texty písní jsou nezávadné. Pokud byly použity "silnější výrazy" nebylo to nic neobvyklého, protože ve sdělovacích hromadných prostředcích, divadelních hrách a časopisech se podobná slova používají. Tato obhajoba však neobstojí. Lze přijmout názor, že se i v divadelních či jiných představeních vyskytne slovo též na scéně nebo v společenském vstupu, které se nepovažuje za slušné. V případě obviněných však právě tato slova se vyskytovala tak často, že vlastně tvořila jádro celého programu. Tato skutečnost vedla k tomu, že mezi posluchači došlo k rozhořčení a v řadě případů se úrovní vystoupení obviněných musely zabývat i orgány lidosprávy a společenských organizací.
Z písemných dokladů, smluv, dohod a ze svědeckých výpovědí je prokázáno, že obviněný Jirous sám, případně prostřednictvím jiných osob na vystoupení hudebních skupin a zpěváků přijímal finanční úhradu. Nevyviní jej obhajoba, že prostředky, které přijímal, že by stačily ke krytí režie. Z písemné informace orgánů vojenské správy je patrno, že obviněný Jirous, ač byl řádně vyzýván, nedostavil se k přezkoušení zdravotního stavu a že se sám nepřihlásil, ač tato povinnost je uložena zákonem. Jeho obhajoba, že úřední výzvy nepřijal, se proto jeví pouze jako výmluva.
Jednání všech obviněných naplňuje skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví podle ő 202/1 tr.z. poněvadž obvinění veřejně a opětovně se dopouštěli hrubé neslušnosti uváděním textů a písní, jejichž obsah je naprosto neslučitelný s právními a se společenskými zásadami občanů. Přitom je nerozhodné, že někteří obvinění závadná slova pronášeli a někteří ve spolupráci se zpěváky zajišťovali hudební doprovod. Subjektivně si obvinění byli závažnosti svého jednání vědomi. Poněvadž se jednalo o vystoupení připravovaná a plánovitě zajišťovaná, je dána i kvalifikace ust. ő 202 odst. 2 tr. z.
Obviněný Jirous se dále dopustil i tr. činu nedovoleného podnikání podle ő 118/1 tr.z., poněvadž bez úředního povolení neoprávněně prováděl výdělečně ve větším rozsahu činnost, z níž mu plynul majetkový prospěch. Posléze ta skutečnost, že obviněný Jirous se soustavně úmyslně nedostavoval k přezkoumání zdravotního stavu k orgánům vojenské správy ke zjištění schopnosti k vojenské službě, toto jednání zakládá skutkovou podstatu trestného činu podle ő 276/1 tr.z.
Nebezpečnost jednání obviněných pro společnost je zvyšována nejen tím, že se jednalo o činnost prováděnou soustavně a bylo v ní pokračováno po delší dobu ve velkém rozsahu, nýbrž i tím, že byla zaměřena v prvé řadě na mladé lidi, jejichž morální vývoj mohl být tímto způsobem nepříznivě narušen.
Praha 9. července 1976
Okresní prokurátor
JUDr. Jan Kovařík v.r.

Prohlášení
V nejbližší době má být v Československu zahájen proces s členy několika rockových skupin (The Plastic People, DG 307 a dalších), kteří jsou od března tohoto roku ve vyšetřovací vazbě. Tito mladí hudebníci budou souzeni za "výtržnost", které se údajně dopustili tím, že hráli skladby, v nichž se vyskytují neslušná slova.
Některá slova z jejich textů lze skutečně za neslušná považovat. Tato slova však nejsou o nic neslušnější a ve svém kontextu o nic méně oprávněná, než ta, která se objevují v mnoha jiných moderních dílech, jejichž autory nejen nikoho nenapadne soudně stíhat, ale která se navíc těší všeobecné publicitě. Obžalovaní hudebníci přitom své skladby nehráli veřejně, ale jen na uzavřených koncertech pro svoje přátele. Návštěvníci jejich koncertů jejich tvorbě rozuměli a nebyli jí proto pohoršeni, takže vystoupení obžalovaných se nevyznačovalo ani tou základní vlastností, kterou se podle československých zákonů čin naplňující skutkovou podstatu výtržnictví.
Už tyto okolnosti dostatečně prozrazují, že vznesené kriminální obvinění slouží v tomto případě jen jako zástěrka. A tomu, kdo zná skladby postižených skupin, je jasné, co má tato zástěrka skrýt: soudní zákrok proti nekonformní umělecké tvorbě.
Považujeme za svou uměleckou i občanskou povinnost protestovat ve všech případech, kdy se bezpečnost a justice pokoušejí stíhat ať už pod jakoukoliv záminkou umělce za to, že se věnuje jiné tvorbě, než jaká je oficiálně uznávána. Protestujeme také proti způsobu, jakým československé sdělovací prostředky o celé věci informují veřejnost, když obžalované označují za protispolečenské živly vyhýbající se práci, za narkomany, alkoholiky, výtržníky a recidivisty. Všechna tato tvrzení mohou být vyslovena jen dík tomu, že se nikomu nedala možnost je veřejně vyvrátit, přičemž jejich průhledným cílem je vyvolat proti obžalovaným odpor veřejnosti. Takovýmto "informováním" sdělovací prostředky nejen klamou veřejnost, ale navíc hrubě porušují princip presumpce neviny, urážejí čest občanů a hrubě ovlivňují osud.
Historická skutečnost nás učí, že čím snadněji vzklíčí první semínko justiční zvůle, tím tíž se později vykořeňuje zlo, které z něho vzešlo. Platí to i v tomto případě. Budou-li dnes bez povšimnutí odsouzeni mladí lidé s dlouhými vlasy za svou nekonvenční hudbu jako kriminální delikventi, pak o to snadněji mohou být zítra tím způsobem odsouzeni kteříkoliv jiní umělci za své romány, básně, eseje a obrazy - a už k tomu nebude dokonce ani zapotřebí, aby měli dlouhé vlasy jako fotogenické dekorum kriminálního obvinění.
Na celkovém pozadí současné situace české kultury se nám zákrok jeví jako nový a obzvlášť alarmující způsob perzekuce nekonformní tvorby.
univ. prof. dr. Václav Černý
literární historik a kritik
Václav Havel
spisovatel
Ivan Klíma
spisovatel
Pavel Kohout
spisovatel
Ludvík Vaculík
spisovatel
V Praze dne 12. 6. 1976
Milý Heinrichu Bölle,
30. srpna začne v Praze kuriózní a v novodobých dějinách naší země zcela ojedinělý proces, čtrnáct mladých lidí stane před soudem nikoli za své politické názory, aktivity či ambice, ale - možno-li to tak říci - prostě za svůj vztah ke světu. Tito lidé, kteří vytvářejí svou hudební a slovesnou tvorbou jakýsi zvláštní český typ undergroundové kultury, se dopustili totiž toho "zločinu, že se pokoušeli svými skladbami vyzpívat svůj odpor k etablovaným hodnotám světa, v němž žijí, k jeho pokrytecké morálce, k životní uniformitě, k byrokratické tuposti a ke konzumnímu způsobu života. Odmítli přijmout různá lákadla, jimiž si je chtěl současný establishment koupit, a odvážili se ve světě všeobecného přizpůsobování a přetvářky být sami sebou a své životní pocity realizovat svou tvorbou. To všechno ovšem v žalobě není: v ní se mluví pouze o údajném "výtržnictví", které mělo spočívat v tom, že v některých jejich textech se vyskytovala tak zvaná neslušná slova, což prý mělo kohosi pohoršovat. Nesmyslnost tohoto formálního obvinění dokládá mimo jiné fakt, že jde o hudební skupiny, které nevystupovaly veřejně - ta možnost jim byla už dávno odepřena - ale jen na soukromých (a přitom legálně povolených!) oslavách, kam zvaly pouze své příznivce a přátele. Za toto směšné obvinění jim ovšem hrozí vysoké tresty nepodmíněného vězení. Tuto hrozbu ještě zesiluje okolnost, že někteří z přátel obžalovaných - tři mladí dělníci - byli nedávno v Plzni odsouzeni v první instanci k tvrdým nepodmíněným trestům jen za to, že pomohli pražským obžalovaným jedno vystoupení uspořádat. Varuje i sama forma a průběh plzeňského procesu, při němž byla například zcela bezdůvodně vyloučena veřejnost.
Je paradoxní, že rok po helsinské konferenci a po několika letech všestranného upevňování své moci cítí se být současný československý režim ohrožen lidmi, privátně zpívajícími písničky, kterým dokonce ani sám nepřisuzuje nepřátelský politický obsah. Co může následovat, projde-li tato věc bez zájmu a bez pozornosti? Koho všeho a za co všechno bude možné potom stíhat?
Už mnohokrát jste projevil starost o osud československé kultury, už mnohokrát se Váš hlas pozvedl na obranu všech, kdož jsou v Československu perzekuováni za své názory, postoje a za svou tvorbu. Proto se obracíme i v této věci právě na Vás a žádáme Vás se vší naléhavostí, abyste věnoval svou pozornost i tomuto případu, abyste využil váhy své umělecké a lidské autority k apelu na československé úřady, aby odvolaly chystané soudní představení; a abyste eventuálně podnítil i zájem dalších kulturních osobností, jimž není lhostejný osud svobody ducha na evropském kontinentu, o tento případ. Obracíme se na Vás ovšem také proto, že náš vlastní hlas zůstává bez odezvy: nikdo nereagoval ani na soukromé apely prezidentu republiky, ani na prohlášení, které jsme v této věci my sami zaslali nejprve československým sdělovacím prostředkům a posléze zveřejnili i v zahraničí.
Vy dobře víte, že svoboda je nedělitelná a ať se kdekoli stane předmětem stíhání, je tím ohrožena všude. Proto má hluboké oprávnění i taková solidarita, která přesahuje nejen hranice tvůrčích disciplin, ale i hranice států a společenských systémů.
Ivan Jirous, Svatopluk Karásek, Karel Soukup, Vratislav Brabenec a další mladí lidé, kteří budou nyní v Praze souzeni, nejsou osobnostmi všeobecně známými a daleko snadněji mohou být proto pronásledováni. Tím důležitější se nám zdá být, když se evropská kulturní veřejnost zastane právě jich. My sami to cítíme zvlášť intenzivně, protože se nemůžeme zbavit pocitu, že tito mladí lidé jsou tak tvrdě pronásledováni vlastně tak trochu za nás - totiž právě proto, že se mohou méně než my opřít o solidaritu svých zahraničních kolegů. I když my sami působíme v jiných oblastech kultury, odmítáme přijmout statut jakýchsi prominentních "chráněných zvířat" a smířit se mlčky s tím, že jiní, méně "chránění" mohou být bez povšimnutí kulturního světa souzeni jako kriminální zločinci.
Prosíme Vás, abyste se zastal mladých lidí postavených před soud v podstatě za to, že se snažili důsledně si uchovat svou osobní a tvůrčí integritu - a v těchto mladých lidech vlastně celé naší mladé generace, která má být chystaným procesem vystavena novému tlaku.
S přátelským pozdravem
Jaroslav Seifert, básník, národní umělec
Prof. Dr. Jan Patočka DrSc., Dr.h.c., filosof
Prof. Dr. Václav Černý, Dr.h.c., literární historik
Prof. Dr. Karel Kosík, DrSc, filosof
Pavel Kohout, spisovatel
Ivan Klíma, spisovatel
Václav Havel, spisovatel
V Praze 16. 8. 1976
(otištěno 28. 8. 1976 ve Frankfurter Allgemeine Ztg.)
Vážený Jaroslave Seiferte,
když mi oznámili Váš dopis, četl jsem právě podruhé knihu Reinera Kunzeho "Die wunderbaren Jahre" a naskakovala mi při tom stále více husí kůže; a co od Vás a Vašich přátel jsem se potom dozvěděl, zdálo se mi být ilustrací ke Kunzeho knize, která pojednává o "divuplných letech dorůstajících a nikoli odrostlých". Váš dopis líčí beznadějný stav, absurdnější, než by se dalo vymyslet, a přece jsem z Vašeho dopisu vyciťoval něco jako útěchu: není mi známo, že by se v nějaké jiné socialistické zemi obrátila skupina básníků, filosofů, profesorů na veřejnost mimo svoji zemi (když se nemůže obrátit na veřejnost v ní, neboť sdělovací prostředky nemá k dispozici) a to ve věci neznámých mladistvých, jejichž těžký přečin spočívá ve zpěvu a provozování hudby.
Největší dojem na mne však dělá fakt, že odmítáte to, co nazýváte chráněnou zvířenou, onu svatozář prominentnosti, které se používá všude ve světě k zamlžování problémů. Tato otázka je právě tak mezinárodní jako pokusy zastrašit, ohnout, výrazu zbavit mladé lidi, vynutit z nich účast na (obvykle) reakční představě o společnosti bez konfliktů s předepsanými myšlenkami, s předepsanou hudbou a četbou a s předepsanými způsoby chování.
Nemohu posoudit, zda odložení procesu způsobil náhled, že "bychom se sotva mohli více zesměšnit, než konáním takového procesu". Pro postižené to není nikterak směšné, a i když k procesu nedojde, neboť ohrožení přece zůstává.
Jestliže Vám a všem přátelům, kteří dopis spolupodepsali, se zvláštní srdečností děkuji, pak proto, že kromě sdělení o nadcházejícím procesu uvádí tato definice "chráněné zvířeny", kterou Vy a Vaši přátelé odmítáte být, na kulturní scénu zcela novou dimenzi. Že máme také zde všechny důvody k tomu, rozebrat svoji ochrannou svatozář a patřičnou nedůvěru, patří do oborů samozřejmostí, stejně jako výraz společenství, který Vy tak srdečně zdůrazňujete.
Děkuji Vám za Váš dopis, který moji přátelé zde pociťují jako adresovaný rovněž jim, a když Vás srdečně zdravím a všem spolupodepsaným děkuji, mám právo vyjádřit spolu s tím pozdravy četných přátel.
Velmi srdečně s pozdravy též mladým hudebníkům, Váš
Heinrich Böll
Otištěno ve Frankfurter Allgemeine Zeitung 6. 9. 1976
Paní předsedkyně senátu,
seznámili jsme se v hrubých rysech s obžalobou proti Ivanu Jirousovi, a členům skupin Plastic People of Universe a DG 307 a dalším umělcům a s průběhem hlavního líčení proti Karlu Havelkovi, Miroslavu Skalickému a Františku Stárkovi, které proběhlo ve dnech 5. a 6. 7. 1976 u okresního soudu pro Plzeň - jih.
Z průběhu hlavního líčení v Plzni je zřejmé, že obžalovaní jsou sice formálně odsouzeni za výtržnictví, ale pravá podstata jejich soudního postihu vyplývá z jejich umělecké aktivity a společenských postojů. Není podstatné, zda jejich názorové postoje sdílíme, ani jaké stanovisko k nim zaujímáme. Jsme však přesvědčeni, že tito obžalovaní, stejně jako všichni ostatní občané mají nezadatelné právo pokusit se vyjádřit své dojmy ze světa, který je obklopuje, způsobem, který považují za výstižný.
Vulgární výrazy tvoří dnes naprosto běžnou součást hovorové řeči, a mladý člověk, který nikdy neslyšel slovo "hovno" nebo "prdel", ať už na pracovišti, v restauraci, ve vlaku, v tramvaji či na ulici, je ojedinělou výjimkou. Pokoušejí-li se tedy tito mladí lidé vyjádřit své pocity, nemůžeme se pozastavovat nad tím, že k tomu používají jazyka, s nímž se běžně denně setkávají. Z toho jasně vyplývá, že pokud hrají a zpívají před svými vrstevníky, jsou vulgární výrazy považovány za součást umělecké formy. Nejde nám o posouzení umělecké kvality těchto skupin, ale o něco, co považujeme za podstatně důležitější: totiž o to, že se tito mladí lidé pokoušejí spontánně a bez snahy o oficiální ocenění vyjádřit své dojmy, že se pokoušejí seberealizovat. V naší zemi, která je doslova zahlcena televizí, rozhlasem a banálními komerčními texty považujeme snahu o vlastní tvůrčí projev za vzácnou a hodnou ocenění a jakékoli pronásledování za škodlivé.
Protestujeme proti tomu, aby byl kdokoli nucen k jedinému způsobu kulturního vyžití, protestujeme proti tomu, aby každý, kdo projevuje nějakým způsobem tvůrčí originalitu, byl souzen a trestán odnětím svobody.
Žádáme, aby všichni obžalovaní causy Jirous a spol. byli osvobozeni.
Žádáme, aby s textem našeho dopisu byli seznámeni přísedící senátu, prokurátor, obhájci a všichni obžalovaní.
V Praze 26. srpna 1976
Zdena Brettschneiderová, Antonie Boťová, Eugen Brikcius, Jan Dostál, Karel Freund, Jan Frolík, Jiří Chmel, Věra Jirousová, Ludvík Kavín, Zina Kočová, Vavřinec Korčiš, Karel Kubíček, František Kukla, Jan Kugler, Jiří Kugler, Jan Lopatka, Pavel Maňásek, Jaroslav Mezník, Jiří Mrázek, Pavel Muraško, Jiří Němec, Dana Němcová, Karel Oujezdský, Zdeněk Padělek, Jan Patočka ml., Karel Pecka, Jan Petránek, Jiří Plaček, Jan Princ, Jana Převratská, Jindřich Rácek, Aleš Richter, Zuzana Richterová, Andrej Stankovič, Jaroslav Suk, Josef Svoboda, Jan Šabata, Anna Šabatová ml., Lenka Šabatová, Ivo Šerý, Pavel Šremer, Petruška Šustrová, Petr Taťoun, Jiří Tichý, Petr Uhl, Jan Vančura, Zdeněk Vašíček, Robert Wifman, Petr Zeman
V současné době se připravuje soudní proces proti beatrockovým skupinám Plastic People of Universe a DG 307 a proti zpěvákům Svatopluku Karáskovi a Karlu Soukupovi. Spolu se čtrnácti obžalovanými má být před soud postavena celá nekonformní a neoficiální kultura. Proces, který začne v Praze 30. srpna, je dalším stupněm oklešťování kultury a omezování svobodného projevu.
Proti chystanému soudnímu procesu a dalším represáliím energicky protestujeme.
Protestujeme i proti pronásledování celé nezávislé kultury.
Obáváme se, že tento proces může posílit úzkoprsé a prudérní měšťáctví a může uměle vyvolávat - za pomoci tendenční propagandy - generační problémy, hraničící s pogromistickou vlnou proti stoupencům nekonformního stylu života.
Prohlašujeme, že jsme s mluvčími, s hudebníky, zpěváky a textaři pronásledovaného československého undergroundu solidární. Dnes mlčet nemůžeme a nesmíme.
Svobodu pro Ivana Jirouse a jeho kamarády!
Praha 26. srpna 1976
Vladislav Balabán, zámečník, Karel Bartošek, historik a dělník, Jaroslav Bašta, dělník, Jitka Bidlasová, v domácnosti, Antonie Boťová, technička, Nika Brettschneiderová, herečka, Eugen Brikcius, dělník, Aleš Březina, sanitář, Jano Carlan, Egon Čierny, laborant, Pavel Čihák, elektromechanik, Jan Dostál, číšník, Drester, Ivan Duchoň, Jan Dvořák, dělník, PhDr Zbyněk Fišer CSc, Pavel Freml, instalatér, Karel Freund, zaměstnanec služeb, Hassler, Jiří Chmel, dělník, Miroslav Jirounek, dělník, Věra Jirousová, historička dějin umění, Johanidesová, Josef Kádský, prom. fil., Ludvík Kavín, v dom., Zina Kočová, Otto Kliška, montér, Bohuslav Kolář, dělník, Vavřinec Korčiš, dělník, Jiří Kořínek, ekonom, Jan Kozlík, technik, René Kraus, Karel Kubíček, dělník, Kukněla, Jan Lopatka, prom. filolog, Milan Machovec, varhaník, Jaroslav Mezník, historik a dělník, Jiří Mrázek, dělník, PhDr Pavel Muraško, dělník, Dana Němcová, psycholožka, Jiří Němec, psycholog, Karel Oujezdský, technik, Jan Patočka ml., dělník, Karel Pecka, spisovatel, Jan Petránek, novinář, Jiří Plaček, dělník, Jan Plasák, Jan Pospíšil, dělník, Jan Princ, odborný asistent, Jana Převratská, zdravotní sestra, Josef Rössler, dělník, Jan Schneider, dělník, Andrej Stankovič, noční hlídač, Josef Stehlík, dělník, Danuše Stehlíková, úřednice, Jaroslav Suk, dělník, Dagmar Suková, v domácnosti, Josef Svoboda, dělník, Jan Šabata, topič, Václav Šabata, svobodný umělec, Anna Šabatová ml., úřednice, Lenka Šabatová, laborantka, Jan Šafránek, výtvarník, Vlastislav Šnajdr, dělník, Petruška Šustrová, úřednice, Petr Taťoun, dělník, Jiří Tichý, typograf, Petr Uhl, technik, Karel Valenta, PhDr Zdeněk Vašíček, dělník, Vladimír Voják, Lubomír K. Weiss, dělník, Robert Wittman, noční hlídač, Květuše Záňová, Stanislav Žák, technik, Ota Žvádej, dělník
Okresní prokuratura Praha - západ
Praha 1, Karmelitská 19
PV 227/76
V Praze 3. září 1976
Usnesení
Okresní prokurátor pro Prahu - západ rozhodl v trestní věci proti Ivanu Jirousovi a spol. pro trestné činy výtržnictví podle ő 9 odst. 2, ő 202 odst. 1,2 tr.z. a další takto:
Podle ő 23 odst. 1 tr.ř. se řízení proti obviněným Milanu Hlavsovi, Karlu Soukupovi, Josefu Janíčkovi, Jiřímu Kabešovi, Jaroslavu Kukalovi, Pavlu Zemanovi, Jaroslavu Vožniakovi, Vladimíru Vyšínovi, Janu Kindlovi a Otakaru Michlovi pro trestný čin výtržnictví podle ő 9 odst. 2, ő 202 odst. 1,2 tr.zák. vylučuje ze společného řízení.
Odůvodnění
Okresní prokurátor pro Prahu - západ podal v této trest. věci dne 16. 7. 1976 obžalobu u okresního soudu pro Prahu - západ. Usnesením téhož soudu čj. T 302/76 ze dne 30. 8. 1976 byli obvinění Milan Hlavsa, Karel Soukup a Josef Janíček propuštěni z vazby. Dne 2. 9. 1976 vzal okresní prokurátor obžalobu zpět za účelem upřesnění některých skutků, pro které jsou obvinění stíháni a posouzení míry zavinění jednotlivých obviněných.
Vzhledem k většímu počtu pachatelů a skutků, které jsou předmětem trestního stíhání, bylo možno dosud toto doplnění provést pouze u obviněných, kteří byli ponecháni soudem ve vazbě. Pro urychlení řízení proti nim vedenému bylo proto řízení proti obviněným, kteří jsou stíháni na svobodě, ze společného řízení vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná (ő 141 odst. 2 tr. ř.).
Za správnost vyhotovení
podpis nečitelný
Okresní prokurátor
JUDr. Jan Kovařík, v.r.
kulaté razítko
Okresní prokuratury pro Prahu - západ
Otevřený dopis politickým činitelům odpovědným za zákonnost v ČSSR
Od jara letošního roku je v Československu vězněna desítka mladých lidí, jejichž proviněním je, že skládali, zpívali a hráli hudbu a texty, které jsou proti gustu různých oficiálních orgánů a administrátorů v kultuře a politice. Jde o Ivana Jirouse a jeho přátele, především z hudebních skupin Plastic People of Universe a DG 307.
Jako kriminální živly mají být postiženi mladí lidé, hlásící se u nás k hudebnímu a ideovému proudu, zvanému "underground culture", který lze pozorovat v různých industriálně vyspělých zemích dnešního světa. Jsem marxista a v idejích tohoto proudu nespatřuji společenské východisko z krizových situací, do nichž staví člověka - a zejména mladého člověka - moderní industriální civilizace. Avšak i jako marxista i jako právník musím protestovat proti tomu, aby stát, který se nazývá socialistickým, reagoval na podobné hnutí mladých lidí tím, že zneužije trestní zákon a autory či interprety nepohodlných textů a hudby zavře do kriminálu jako zločince.
Že jde o zneužití trestního zákona, to zcela jasně ukázalo soudní líčení u okresního soudu pro Plzeň - jih dne 5. a 6. července letošního roku. Tento soud odsoudil k nepodmíněným trestům odnětí svobody v trvání od osmi měsíců do dvou a půl roku K. Havelku, M. Skalického, F. Stárka (všichni ve věku 24-26 let, pracovali v dělnických povoláních) za to, že se údajně dopustili trestného činu výtržnictví (ő 202 tr.z.) tím, že umožnili v klubu SSM v Přešticích u Plzně veřejné vystoupení Ivana Jirouse a zpěváků Karla Soukupa a Svatopluka Karáska, které obsahovalo "hrubě neslušné a vulgární výrazy". Tři mladí lidé mají tedy být po mnoho měsíců vězněni jen za to, že pomáhali organizovat schůzku jiných mladých lidí, na níž měly být pronášeny "vulgární výrazy"! A to všechno nikoli v pověstných Zvonokosech, nikoli v Kalvínově Ženevě na konci středověku, nýbrž v Československé socialistické republice roku 1976.
Plzeňský soud vycházel z toho, že "trestný čin" výtržnictví je plně prokázán tím, že v interpretovaných písňových textech bylo zjištěno několik běžných hovorových vulgárních slov, jako např. hovno, prdel, vysrat se apod. Soudu přitom muselo být zjevné, že nikdy nešlo o samoúčelné nadávky, nýbrž že tato slova byla součástí textů, vyjadřujících určitý životní pocit nebo názor. Tak např. jeden svědek vypověděl, že slyšel výrok "člověče, čemu se podobáš ve své velikosti ... hovnu".
Představitelé moci obvykle nikdy a nikde nechtějí připustit, že by se ve své velikosti podobali čemukoliv jinému, než vtělení nejsvětějších ideálů lidstva. Avšak normální člověk nemá tak trvalé pocity sebeuspokojení, normální lidé propadají i pocitům bezmoci a skepse. I břitké sebeironizování šokujícími slovy je proto pro normální lidi lidské; za citovaným příměrem vyciťují mnohem spíše biblické "Prach jsi a v prach se obrátíš, než úmysl páchat "trestný čin výtržnictví".
Ani vulgární, v lidové češtině však zcela běžná slova, nejsou žádnou novinkou nebo zvláštností textů k "underground" hudbě. Jen nahlédnutím do akademického Slovníku spisovného jazyka českého (Academia díl I.-IV. Praha 1960-71) lze bez obtíží zjistit, že "výtržnictví" v podobě publikace takových slov se dopouštěli mnozí čeští umělci dávno před nyní vězněnými autory a interprety: Díl III., str. 499: "já na zákon seru" (Karel Čapek). Tamtéž: "co s námi svedou? sračku starou" (Pavel Bojar). Díl II., str. 879: "no, do prdele vám mluvit nebudu" (Ivan Olbracht). Tamtéž: "jděte do prdele s vaší Amerikou" (E. F. Sedláček). Díl IV., str. 344: "víš, že se ti na to stejně vysereme" (Miroslav Hanuš) - a tak dále, a tak dále.
Podle měřítek, uplatňovaných v trestním řízení proti přátelům I. Jirouse, by musela být trestně stíhána i veřejná četba četných textů nejenom Jaroslava Haška, ale třeba také Vítězslava Nezvala a mnoha dalších našich literátů. Nic podobného jsme však zatím ještě ani v dnešním Československu neviděli a pravděpodobně ani neuvidíme. Neboť trestní řízení proti Ivanu Jirousovi a jeho přátelům ve skutečnosti nebylo zahájeno kvůli "vulgárním výrazům". Bylo zahájeno proto, aby postrašilo a umlčelo mladé lidi, kteří odmítají podřídit se, oficiálním, státně uznávaným kritériím, podle nichž má mladý člověk žít a bavit se, cítit a posuzovat hodnoty ve společnosti i ve svém životě. Jde o zastrašení a potlačení těch, kteří se protiví - byť i tak nevinným činem, jako je zpívané slovo - uznat alespoň navenek, alespoň licoměrně, že všechno oficiálně vynucované je jedině správné a dobré.
Stoupenci "underground" hudby nejsou trestáni za vulgární výrazy, to je jen záminkou pro zneužití trestního zákona. Mají být potrestáni za to, že odmítají podřídit se, že proti oficiálním zákazům a příkazům chtějí po svém hrát, zpívat a žít. Nejde nyní o to, zda tento způsob jejich vzpoury je nebo není společensky možným východiskem pro řešení krizových situací lidského života. Jde o to, zda mají nebo nemají mít právo, aby zkoušeli ve svém vlastním životě hledat takové východisko, které považují za pravé a hodnotné. Samozřejmě, že pro ně jako pro všechny ostatní občany platí zákony a právní řád, avšak tyto zákony nelze z pohnutek politické libovůle proti nim zneužívat, tendenčně aplikovat.
Snaha utéci ze společnosti, vybudovat mimo oficiální společnost jiné vlastní společenství, v němž by nebylo toho, co člověk pociťuje jako faleš a lež oficiálních společenských struktur - to je snaha mladých lidí v moderní industriální civilizaci častá. Myslím, že marxisté musí hledat, jak obecné společenské příčiny, které k tomu vedou v moderní civilizaci vůbec, tak také konkrétní historické příčiny, které k tomu vedou v různých zřízeních, zemích a státech. Chtějí-li tedy například u nás dnes marxisté tyto snahy nějak ovlivnit, chtějí-li, aby co nejméně mladých lidí hledalo východisko v úniku ze společnosti do izolovaného světa nějaké vlastní sekty, musí se zamyslet nad příčinami, které dnes u nás především k takovým snahám vedou, musí se pokusit odstraňovat takové příčiny. Nemohou však doufat, že kriminálem a jinými formami násilí se pro mladé lidi stanou méně přitažlivé tendence, jež únik ze společnosti a vytváření jiných, náhradních společenství nabízejí jako východisko.
Myslím, že v naší zemi dnes působí celá řada konkrétních faktorů, které zesilují přitažlivost snah utéci ze společnosti pro každého, kdo se chce bránit proti falši a lži. Nehledě na opačná slovní ujištění, je ve skutečnosti faleš a lež uznávána v dnešním našem režimu za občanskou ctnost. Falešná, nepravdivá interpretace našeho společenského vývoje v roce 1968 je dokonce základem celé oficiálně prosazované ideologie. Kdo přijímá nepravdy alespoň navenek, kdo proti nim neprotestuje, je ponechán v klidu, nebo i preferován. Kdo však proti takovým nepravdám protestuje a vystupuje, je pronásledován a ničen. Kdo se přetvařuje a navenek hlásá to, čemu nevěří, a co v soukromí popírá, je považován za spořádaného občana. Kdo otevřeně říká svůj opravdový názor i tehdy, je-li v rozporu s vůlí moci, je pronásledován a šikanován. Víra a přesvědčení jsou v každodenním životě stále více směšným anachronismem, cestu k oficiálnímu úspěchu otevírá naopak cynismus a schopnost popřít cokoli, co se nelíbí oficiální moci. Stále více se rozmáhá všeobecná korupce a koupit lze dnes už téměř všechno v této zemi. Oficiální propaganda sice občas slovy proti tomu brojí, ale ve skutečnosti se režim nemůže proti korupci účinně postavit, neboť se o ni opírá. Jako ctnost se nepokrytě vychvaluje udavačství, pokud slouží politickým záměrům režimu. Práce a kvalifikace velmi často nejsou kritériem pro společenské uplatnění, jež je podmiňováno především stupněm servilnosti vůči oficiální moci. Slepá, úplná poslušnost vůči této moci je ve skutečnosti základní uznávanou ctností. Jakákoli neposlušnost, kritická neústupnost a vlastní hlava jsou naproti tomu občanovi na závadu a mohou se v očích moci lehko stát zločinem.
Teprve režim, který lidem u nás dá možnost, aby proti všemu tomu bojovali, který jim dá svobodu projevu pro účinnou kritiku naší současné nemocné společenské reality, bude mít určitou naději, že mladí lidé začnou častěji uvažovat o tom, jak hledat humánní východisko nikoli v úniku ze společnosti, nýbrž ve společensky integrované aktivitě. Samozřejmě, že ani v jiném než dnešním režimu by nezmizely proudy, orientované podobně jako "underground culture". Avšak mladí lidé by měli svobodnou možnost ověřit si volbu mezi hodnotami, jež lze svobodně hledat a hájit v socialistické společnosti, zbavené maximální měrou cynické licoměrnosti a kasárenské reglementace lidského života. Společnost by se nikterak nemusila bát extremismu "underground culture"; jakákoli i oficiální společností později uznávaná avantgarda umělecká vždy působila v době svého zrodu šokujícím způsobem svými extremistickými prvky, avšak v demokratickém společenství vždy byly nakonec skutečné hodnoty, jež přinášela, integrovány do národní kultury a extremistické rysy vždy společnost, pokud měla skutečnou svobodu volby vlastních hodnotových orientací, prostě zamítla a překonala.
Dnes se u nás sice oficiálně tvrdí, že mladí lidé ve své zdrcující většině podporují současný režim, že si ani nic jiného nepřejí, než dostat se po žebříčku oficiálních struktur poslušně k svému uplatnění a plnit oficiálně uznávané úkoly. Myslím však, že těmto řečem ani představitelé moci u nás ve skutečnosti nevěří. Neboť jinak by nebylo tolik strachu před vlivem takových mladých lidí, jako jsou Ivan Jirous a jeho přátelé. I oficiální místa asi naopak vědí, jak silné je působení nonkonformních postojů a proudů mezi naší mládeží. Vědí, že i pod svěrací kazajkou oficiálně uznávaných monopolních organizací žije mládež docela jinými problémy a hodnotami, než jaké jí předkládají úvodníky v novinách. A proto i ten konkrétní a neomalený pokus vyhlásit stoupence "underground" hudby za výtržníky, chuligány a kriminálníky, zavřít je za užívání "vulgárních slov".
Pokus vydávat politicky účelovou trestní represi proti přátelům Ivana Jirouse za nepolitickou, kriminální záležitost, neobstál jak před veřejným míněním v Československu, tak v zahraničí. Právě proto, že jde o politickou záležitost, staví se proti pokusům o zneužití trestního zákona v tomto případě i řada pokrokových, levicových sil v zahraničí. Vážím si toho, že mezi nimi jsou také italští komunisté a myslím, že hrubý útok "Rudého práva" (dne 2. září 1976) proti ústřednímu tiskovému orgánu IKS "Unita" jen přispěl k tomu, aby si stanoviska italských komunistů vážilo co nejvíce našich občanů. Bude-li "Rudé právo" i nadále zamlčovat, co se děje v Plzni a v Praze, a bude přitom napadat italské komunisty, že "berou pod ochranu protispolečenské živly, chuligány, které vydávají za umělce", pak tím jen podnítí živější zájem československých občanů jak o tento konkrétní případ zneužití trestního práva, tak i o stanoviska italských komunistů k celé řadě problémů rozvoje politické demokracie a lidských práv za socialismu. A to je ovšem nutno jen a jen vítat.
Každý, kdo jen trochu zná mechanismus našeho politického systému, s jistotou ví, že takové akce, jako je uvěznění desítky mladých lidí za činnost, podobnou činnosti přátel Ivana Jirouse, nedělá u nás samostatně ani policie, ani prokuratura a soud. Takové akce se vždy "politicky projednávají" na různých příslušných úrovních v politických, stranických i státních orgánech. Jejich směrnicemi se pak řídí bezpečnost i justiční orgány.
Obracím se proto tímto otevřeným dopisem především k těmto politickým činitelům a orgánům s výzvou:
1. Zastavte trestní stíhání za výtržnictví proti obviněným členům skupiny Plastic People of Universe a DG 307 i proti I. Jirousovi a zpěvákům K. Soukupovi a S. Karáskovi. Pokud budou tito lidé souzeni, bude to stejně jako soudní proces v Plzni jen důkazem nezákonného, politicky účelového zneužívání právního řádu. Zrušte v odvolacím řízení rozsudek okresního soudu pro Plzeň - jih, jímž byli odsouzeni K. Havelka, M. Skalický a F. Stárek. Propusťte na svobodu všechny ještě nyní vězněné mladé lidi, obviněné v souvislosti s tímto případem.
2. Zrušte administrativní opatření, která některým hudebníkům či jiným uměleckým skupinám oficiálně nedovolují provozovat amatérskou uměleckou činnost. Tato opatření jsou projevem snahy předepisovat lidem - zejména mladým - jak se smějí nebo nesmějí bavit, jak smějí nebo nesmějí cítit a smýšlet ve svém osobním životě a volném čase. Jsou v rozporu jak s elementárními zásadami demokratického politického a právního řádu, tak i se skutečnými zájmy socialistické společnosti, kterou kasárenská reglementace každého kroku v životě lidí poškozuje, diskredituje a odsuzuje ke stagnaci a zaostávání.
V Praze 8. září 1976
Doc. JUDr. Zdeněk Mlynář CSc.
Zasláno:
Předsednictvu Federálního shromáždění ČSSR
Předsednictvu vlády ČSSR
Generálnímu prokurátorovi ČSSR
Předsedovi Nejvyššího soudu ČSSR
Ústřednímu výboru KSČ
Tisku a sdělovacím prostředkům
Dovětek - poznámka vydavatele
IV. část sborníku se týká časově krátkého období, od konce srpna do 23. září 1976, kdy byl vynesen okresním soudem pro Prahu - západ rozsudek.
Z důvodů přehlednosti nebyl v ní dokumentačně zachycen výsledek odvolacího řízení plzeňského procesu (přeštický případ), který časově spadá do téhož období (3. 9.), viz část III. Naopak byla do této části zařazena prohlášení představitelů české kultury z června a července 1976 (a odpověď H. Bölla na červencový dopis), neboť značně přispěla k pozitivní atmosféře, která se pro Plastiky koncem srpna vytvořila a která vedla ke kompromisnímu řešení. Toto řešení je dobře patrné srovnáním tzv. první obžaloby (z 9. 7.) s usnesením z 3. 9., kde se konstatuje, že tři ze sedmi vězněných (nepočítáme Plzeň) byli propuštěni na svobodu, že prokurátor vzal obžalobu zpět a že se deset obviněných ze společné věci vylučuje. Následoval dopis Zdeňka Mlynáře z 8. 9. 1976 (ve výtahu také otištěný velkými západoevropskými novinami), který rovněž přispěl k pozitivnější atmosféře následného procesu.
Pro úplnost budiž zaznamenáno, že první dopis na podporu zatčených poslali již 9. dubna 1976 prezidentu republiky Jan Patočka, Jindřich Chalupecký, Josef Hiršal, Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek. Tento dopis však nebyl určen k zveřejnění.
Českému čtenáři dlužíme vysvětlení, kdo je Reiner Kunze o jehož knize Die wunderbaren Jahre se ve svém dopise Jaroslavu Seifertovi zmiňuje Heinrich Böll. Reiner Kunze je německý spisovatel, který žije v NDR, ale publikuje nyní v Kolíně nad Rýnem. Rozešel se zprvu s SED, později s marxismem a zcela nedávno byl vyloučen ze svazu spisovatelů NDR. Jeho kniha Podivuhodná léta obsahuje reportáže a rozhovory autora s mládeží NDR. Obraz mladé východoněmecké generace, který je součástí pohledu na život v NDR vůbec, je přímo úděsný a to především kontrasty mezi potřebami mládeže a možnostmi a podmínkami, které jí jsou dávány a vnucovány. Proto ona Böllova paralela mezi Kunzeho knihou a případem českého undergroundu.
Čtenář se v této části sborníku seznámil i s dvěma kolektivními prohlášeními, v nichž podepsaní vyjádřili svůj nesouhlas s postupem čs. úřadů. V 70. letech se v Československu dosud nikdy nepodařilo shromáždit tolik podpisů pod protestní prohlášení.