Část II.
Represe a solidarita

Poznámky vydavatele:
1. Původní usnesení o zahájení trestního stíhání z 16. 3. 1976, vydané vyhledávacím orgánem OO-VB Štěchovice, okres Praha - západ pod ČV: VB - 17/1976 a případná usnesení o trestním stíhání (tj. vznesení obvinění) konkrétních osob, které byly zadrženy, obviněny a většinou uvrženy do vazby mezi 17. březnem a 1. květnem 1976, se nedochovala, resp. nejsou vydavateli k dispozici.
Předkládané usnesení o rozšíření trestního stíhání bylo vydáno orgány VB jednak proto, aby bylo možno použít vyšší trestní sazby (obvinění byli původně stíháni podle 1. odstavce ő 202 tr. zákona, tímto usnesením jsou však stíháni podle 2. odstavce - viz poznámku níže), jednak proto, aby bylo možno trestně stíhat i ty osoby, které se vystoupení v Bojanovicích nezúčastnily, resp. tam veřejně nevystoupily, a to v rámci rozšíření tr. stíhání všech obviněných za činnost, kterou vykonávali nejen 21. 2. 1976 v Bojanovicích, ale v průběhu posledních pěti let.
2. Znění zákonného ustanovení podle ő 202 tr. zákona je toto:
Výtržnictví
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.
3. Během tří týdnů, které následovaly po 17. březnu 1976, bylo orgány VB obviněno 19 osob. Většina z nich prošla vazbou. O třech z nich, kteří byli později souzeni okresním a krajským soudem v Plzni (tzv. přeštický případ), pojednáváme zvlášť ve III. části sborníku. Osudy ostatních můžeme stručně popsat následujícím přehledem, v němž jsou zahrnuty události do konce roku 1976. Přehled sice časově překračuje rámec "jarního kola", tj. zahájení trestního stíhání, jemuž věnujeme tuto část (II.) sborníku, ale čtenáři ulehčí orientaci při studiu dalších dokumentů.
Ivan Jirous, 1944
abs. FF UK-historik dějin
umění, novinář, nyní dělník
umělecký vedoucí PP
ve vazbě od 18. 3. 76 stále
21. - 23. 9. 1976 hl. líčení,
11. 11. odvol. řízení,
odsouzen na 18 měs.
předpokl. konec trestu odnětí
svobody: 18. 9. 1977
Pavel Zajíček, 1951
čtyři semestry ČVUT
jevištní technik,
nyní lesní dělník
textař a zpěvák DG
ve vazbě od 17. 3. 1976, stále
21. - 23. 9. 1976 hl. líčení,
11. 11. odvol. řízení,
odsouzen na 1 rok
předpokládaný konec trestu:
17. 3. 1977
Svatopluk Karásek, 1942
abs. Komenského evang.
bohoslovecké fak., duchovní,
před zadržením správce depozitáře
sólový zpěvák
ve vazbě od 18. 3. 1976 stále
21. - 23. 9. 1976 hl. líčení,
11. 11. odvol. řízení,
odsouzen na 8 měs.,
z výkonu trestu propuštěn dne 18. 11. 1976
Vratislav Brabenec, 1945
neukončená Komenského
evang. bohosl. fak.,
dělník
altsaxofon PP
ve vazbě od 18. 3. 76 stále
dále totéž jako u S. Karáska
(Trestní řízení proti Svatoplukovi Karáskovi a Vratislavu Brabencovi je tedy skončeno; proti Ivanu Jirousovi a Pavlu Zajíčkovi je skončeno pouze trestní stíhání, neboť trestní řízení pokračuje probíhajícím trestem odnětí svobody.)
Milan Hlavsa, 1951
základní vzdělání
hudebník, nyní dělník (řidič)
komponista, zpěvák a
baskytarista PP i DG
ve vazbě od 17. 3. 76 do 30. 8. 76
dne 3. 9. vyloučen ze společného řízení
v prosinci 1976 byl znovu seznámen
se spisem chystaného procesu "šesti"
Josef Janíček, 1947
vyuč. zámečník, nyní dělník (údržbář)
v PP kapelník, zpěvák,
kytara a klavifon
totéž jako Milan Hlavsa
Karel Soukup, 1951
zákl. vzděl. a LŠU, kde
později vyučoval hře na kytaru,
nástrojař, nyní lesní dělník,
sólový zpěvák
totéž jako Milan Hlavsa
Jiří Kabeš, 1946
středoškolské vzděl.
výtvarník (grafik)
v PP elektron. viola
a teremin
vazba od 22. 3. 76 do 30. 4. 76
dále jako Milan Hlavsa
Jaroslav Vožniak, 1955
gymnázium
skladník
bubeník PP
vazba od 20. 3. 76 do 30. 4. 76
dále jako Milan Hlavsa
Jaroslav Kukal, 1949
vyuč. elektromontér
dělník (elektromontér)
v PP rekvizity a foto;
hudebník DG
vazby od 6. 4. do 30. 4. 76
dále jako Milan Hlavsa
(Milan Hlavsa, Josef Janíček, Karel Soukup, Jiří Kabeš, Jaroslav Vožniak a Jaroslav Kukal byli zač. prosince 1976 seznámeni s "novým" spisem, z něhož byly vyňaty výpovědi čtyř obviněných, kteří již byli odsouzeni; lze proto předpokládat, že se chystá další soudní proces, tentokráte s těmito šesti obviněnými. Jaroslav Vožniak byl navíc na podzim 1976 odsouzen k 18 měs. podmíněně na 3 roky za tr. čin nenastoupení služby v ozbrojených silách, rozsudek nenabyl právní moci, prokurátor se odvolal.)
Jan Kindl, 1955
vyučen
lesní dělník
hudebník DG
nebyl ve vazbě, zadržen 5. 4.,
propuštěn 9. 4. 76, dne 3. 9. 76
vyloučen ze společného řízení
Otakar Michl, 1949
středoškolské vzděl.
programátor
baskytarista DG
totéž jako J. Kindl, datum
zadržení o den později
Pavel Zeman, 1948
základní vzděl.
dělník (skladník)
hudebník DG, dříve v PP
bubeník
totéž jako J. Kindl, datum
zadržení o dva dny později
Vladimír Vyšín, 1950
základní vzděl.
dělník (truhlář)
DG - rytmika
neprošel vazbou, byl obviněn
zač. dubna 1976, dne 3. 9. 76
vyloučen ze společného řízení
(Jan Kindl, Otakar Michl, Pavel Zeman a Vladimír Vyšín nebyli zač. prosince seznámeni s novým spisem, takže bezprostřední nebezpečí procesu nehrozí. Nebyli ani formálně odděleni od skupiny "šesti", tj. opět vyloučeni ze společného řízení. Trestní stíhání proti nim nebylo zastaveno, takže v budoucnu může kdykoli dojít k soudnímu řízení, tedy procesu.)
Zdeněk Fišer, 1953
abs. elektrotech. prům.
technik
zvukař PP
ve vazbě od 17. 3. do května 76,
kdy byl propuštěn z vazby a bylo
zastaveno trestní stíhání proti němu
dne 13. 9. 76 byla soudem nařízena
ambulantní ochranná léčba
Zdeněk Vokatý, 1951
základ. vzděl.
hudebník, nyní dělník
(natěrač)
sólo kytara - nebyl v PP ani DG
ve vazbě od 17. 3. 76 do 22. 4. 76
dále stíhán na svobodě
trestní stíhání proti němu
později zastaveno

4. V druhé části sborníku (část II.) uvádíme dokumenty, týkající se bezprostředně začátku trestního stíhání. Po zmíněném usnesení následuje dopis určený Amnesty International, který zhruba shrnuje tehdejší informace, přejímané západními sdělovacími prostředky. Podrobnosti jsou uvedeny ve zprávě, která pochází z téže doby; zařadili jsme ji za dopis určený Amnesty Int. Není v našich silách reprodukovat zde pořad Čs. televize ze 7. 4. 76, referující o zatčených "výtržnících" a ohražující se proti zájmu západních sdělovacích prostředků o tento případ. Odpověď Věry Jirousové, kterou čtenáři rovněž předkládáme, publikovaly později Listy (č. 4/76) a informační bulletin Amnesty International v srpnu 1976. Po zářijovém procesu tento televizní pořad znovu připomněli ve svém dopise Janu Zelenkovi Věra Jirousová, Václav Havel a Jiří Němec; jejich dopis najde čtenář v VI. části. "Jarní kampaň" čs. sdělovacích prostředků proti Plastikům je ilustrována pěti články z tisku oné doby. Pro přesnost dodejme, že tato první domácí kampaň následovala okamžitě po besedě pracovníků ministerstva vnitra s novináři, na které byly uváděny zkreslené nebo falešné skutečnosti. Tak například byl účastníkům promítnut amatérský film se záznamem vystoupení avantgardní skupiny, které se zcela legálně uskutečnilo v r. 1971 ve smíchovském F-klubu, zařízení kulturního domu pracujících ve strojírenství. Hudebníci, používající snad poněkud neobvyklých nástrojů, byli pracovníky MV vydáváni za zatčené, ačkoliv šlo o zcela jinou, mimopražskou skupinu.
O reakcích zahraničního tisku na začátek trestního stíhání se zmíníme později.
5. Z pochopitelných příčin nemůžeme posloužit opisy vyšetřovacích protokolů, které obsahují výpovědi více než 160 vyslechnutých osob (z toho okolo 120 svědků). Zajímavým rysem těchto výslechů byl zájem o soukromý život, názory s jednání jak obviněných a svědků, tak řady osobností kulturního a politického života, které s dotyčným případem neměly nic společného.
SNB - Oddělení vyšetřování VB
Praha - západ
150 93 Praha 5
OVS: VV-58/1976
V Praze dne 1. května 1976
Usnesení
Podle ő 165 odst. 1-4 trestního řádu stíhám obviněné:
Brabence Vratislava
nar. 28. 4. 1943 v Praze, dělníka stavebně výrobního podniku Technosport Ústí nad Labem, trvale bytem Praha-9 Horní Počernice, Koněvova 752, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Fišera Zdeňka
nar. 22. 9. 1953 v Příbrami, technika n.p. ZPA, Praha 9 - Čakovice, trvale bytem Praha 9, Čerpadlová 536/4, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Hlavsu Milana
nar. 6. 3. 1951 v Praze, dělníka n.p. Pražské mlýny a pekárny, Praha 9, trvale bytem Praha 6 - Břevnov, Šlikova 1119/9, přechodně bytem Praha 2, Ječná 7, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Janíčka Josefa
nar. 28. 12. 1947 v Praze, dělníka školské správy ONV Praha 3, trvale bytem Praha 2, Podskalská 295/4, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Jirouse Ivana
nar. 23. 9. 1944 v Humpolci, dělníka stavebně výrobního podniku Technosport Ústí nad Labem, trvale bytem Praha 1, Navrátilova 11, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Kabeše Jiřího
nar. 26. 3. 1946 v Křesíně, grafika n.p. Tesla Karlín, trvale bytem Praha 4 - Nusle, Čestmírova 148/10, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Karáska Svatopluka
nar. 18. 10. 1942 v Praze, správce depozitáře Státní knihovny ČSR na zámku Houska, trvale bytem Praha 5, Holečkova 14, přechodně bytem zámek Houska, pošta Tubož, okres Česká Lípa, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Kindla Jana
nar. 28. 12. 1955 v Praze, lesního dělníka Lesního závodu Česká Lípa - polesí Mařenice, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Na Benátkách 397/4;
Kukala Jaroslava
nar. 28. 3. 1949 v Praze, dělníka n.p. Průmstav Praha 1, trvale bytem Psáry 58, okres Praha-západ, t.č. Praha 8 - Bohnice II E/497;
Michla Otakara
nar. 15. 1. 1949 v Praze, programátora Čs. obchodní banky v Praze, trvale bytem Praha 7, U smaltovny 1335/20;
Soukupa Karla
nar. 22. 1. 1951 v Praze, lesního dělníka Lesního závodu Česká Lípa - polesí Mařenice, trvale bytem Praha 2, Anny Letenské 916/16, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Vokatého Zdeňka
nar. 13. 11. 1951 v Klatovech, dělníka Lesního závodu Česká Lípa - pracoviště Houska, trvale bytem Nový Malín 408, okres Šumperk, přechodně bytem Praha 6, Leninova 660/93;
Vožniaka Jaroslava
nar. 30. 10. 1954 v Praze, t.č. bez prac. poměru, trvale bytem Praha 5 - Zbraslav, Vančurova 22;
Vyšína Vladimíra
nar. 10. 9. 1950 ve Velkých Přílepech, závozníka ČSAD dopravní závod 105 Praha, trvale bytem Velké Přílepy 47, okres Praha-západ;
Zajíčka Pavla
nar. 15. 4. 1951 v Praze, lesního dělníka Lesního závodu Česká Lípa - polesí Mařenice, trvale bytem Praha 5 - Radotín, Erbenova 455/18, přechodně bytem Praha 2, Jugoslávská 580/20, t.č. ve vazbě okresního prokurátora pro Prahu-západ vykonávané ve věznici MS č. 1 v Praze 6 - Ruzyni;
Zemana Pavla
nar. 16. 7. 1948 v Praze, dělníka Díla - podniku ČFVU Praha, trvale bytem Praha 6, U Ladronky 68;
též jako obviněné z trestného činu výtržnictví podle ő 202/1,2 tr. zákona, spáchaného ve vzájemném spolupachatelství ve smyslu ő 9/2 tr. zákona, neboť na podkladě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněný závěr, že tito shora jmenovaní, po předcházejících dohodách o uvedených programech a nazkoušení vystoupení, se v průběhu let 1971 až 1976 na různých místech ČSSR aktivně účastnili vystoupení amatérských beatových skupin a zpěváků, v jejichž průběhu byly uváděny veřejně texty písní obsahující četné hrubé neslušnosti.
Odůvodnění
Trestné stíhání v této tr. věci bylo zahájeno usnesením vyhledávacího orgánu OO-VB Štěchovice, okres Praha-západ, vydaným dne 16. 3. 1976 pod ČVS: VB-37/1976, pro tr. čin výtržnictví podle ő 220/1 tr. zákona, neboť na podkladě v té době zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněný závěr, že ve večerních hodinách dne 21. 2. 1976 v místní restauraci LSD Jednota v Bojanovicích, okres Praha-západ, došlo k veřejnému vystoupení několika amatérských beatových skupin a sólistů, a že mnozí ze zde vystoupivších skupin a sólistů v textech zde veřejně uváděných písní uvedli četné hrubé neslušnosti.
Vzhledem k tomu, že někteří z obviněných v této věci byli vzati prokurátorem do vazby, bylo nutno dále konat v této tr. věci vyšetřování.
Shora obvinění, s výjimkou obviněného Zdeňka Fišera, byli dosud v této tr. věci stíháni pouze jako obvinění ze spolupachatelství k tr. činu výtržnictví podle ő 9/2 k ő 202/1,2 tr. zákona, obv. Zdeněk Fišer byl pak dosud stíhán jako obviněný z pomoci k tr. činu výtržnictví podle ő 10/10 k ő 202/1,2 tr. zákona, pro svoji aktivní činnost na shora uvedeném výtržnictví v Bojanovicích dne 21. 2. 1976.
V průběhu vyšetřování předmětné tr. věci bylo však zjištěno, že shora jmenovaní obvinění se aktivně účastnili nejen výtržností v Bojanovicích dne 21. 2. 1976, nýbrž i mnohých dalších obdobných výtržností spáchaných na různých místech ČSSR v období let 1971 až 1976. Výtržnost v Bojanovicích byla pouze posledním trestním jednáním z po delší dobu pokračujícího jednání obviněných.
Vlastním veřejným vystoupením, v jejichž rámci k výtržnostem docházelo, předcházelo opakované nazkoušení celého posléze uvedeného repertoáru - včetně mnohých hrubých neslušností v textech písní - a dohody o uváděném programu.
Dle dosud provedených důkazů se obvinění v průběhu let 1971 až 1976 aktivně spolupodíleli svým trestním jednáním zejména na vystoupeních konaných v Praze 5 - Klukovicích, v Postupicích, okres Benešov; v Černošicích - Mokropsech, okres Praha-západ; v Kostelci u Křížku, okres Praha-východ a v Bojanovicích, okres Praha-západ.
Společenskou nebezpečnost jednání obviněných zvyšuje zejména ta skutečnost, že páchali svoji tr. činnost po delší dobu a na různých místech ČSSR.
Vzhledem k těmto odůvodňujícím skutečnostem bylo rozhodnuto tak, jak je ve výrokové části tohoto usnesení uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto usnesení je možnost podat stížnost do tří dnů od jeho oznámení, prostřednictvím vyšetřovatele zdejší součásti VB. Stížnost nemá odkladného účinku.
Vyšetřovatel VB:
Por. podpis rukou
por. Koudelka
Kulaté razítko s textem:
SNB - oddělení vyšetřování
VB Praha - západ 1


Dopis pro Amnesty International
Vyzýváme vás - pomozte. V minulých dnech došlo v Československu k rozsáhlému zatýkání mladých lidí, kteří se provinili jedinou, ovšem pro nynější politický systém, zásadní věcí. Odmítali spolupracovat se zdejším totalitním režimem na poli oficiálně povolené společenské aktivity a pokoušeli se žít nekonformním, v rámci možností nezávislým a svobodným životem. Formou jejich protestu proti všeobecnému násilí byla hudba, nekonformní texty a poezie, kterým se věnovali s mladou, hravou spontancitou.
Ve dnech 17. března 1976 a v několika následujících dnech bylo v Praze a dalších českých městech zatčeno více jak 17 lidí. Toto zatýkání pokračovalo i počátkem dubna 1976, kdy dne 5. a 6. 4. 1976 byli zatčení další dva lidé. Proti této skupině mladých lidí je vedeno trestní stíhání podle ő 9/2 k ő 202/2 trestního zákona ČSSR. Prozatím se nám podařilo zjistit jména 14 lidí, kteří byli zatčeni nebo jsou vězněni v Praze. Ostatních, minimálně dalších pět lidí, bylo zatčeno (dle údajů prokuratury) v jiných českých městech.
Zatčeni byli:
1. Ivan Jirous,
nar. 23. 9. 1944, promovaný historik dějin umění, nyní dělník n.p. Technosport Ústí nad Labem, bytem Pod Zvonařkou 6, Praha 2.
2. ThDr. Svatopluk Karásek,
nar. 18. 10. 1942, původním povoláním evangelický kněz, nyní bez státního souhlasu k výkonu úřadu, kastelán hradu Houska, bytem tamtéž, pošta Tubož, okres Česká Lípa.
3. Pavel Zajíček,
nar. 15. 4. 1951, lesní dělník závodu Cvikov, polesí Mařenice, bytem Erbenova 455, Radotín u Prahy.
4. Milan Hlavsy,
nar. 6. 3. 1951, řidič pražských pekáren a mlýnů, bytem Šlikova 9, Praha 6.
5. Zdeněk Vokatý,
nar. 13. 11. 1951, lakýrník v Novém Boru, bytem Nový Malín 408, okres Šumperk.
6. Karel Soukup,
nar. 31. 1. 1951, lesní dělník závodu Cvikov, polesí Mařenice, bytem Anny Letenské 16, Praha 2.
7. Vratislav Brabenec,
nar. 9. 4. 1945, zahradní projektant n.p. Technosport Ústí nad Labem, bytem Koněvova 452, Praha - Horní Počernice.
8. Jiří Kabeš,
nar. 26. 3. 1946, výtvarník n.p. Tesla-Karlín, bytem Čestmírova 10, Praha 4.
9. Josef Janíček,
nar. 28. 12. 1947, údržbář školské správy Praha, bytem Podskalská 4, Praha 2.
10. František Stárek,
nar. 1952, lesní dělník závodu Cvikov, polesí Mařenice, bytem Praha 8.
11. Jaroslav Vožniak,
nar. 1955, skladník Filmového podniku Praha, bytem Praha - Zbraslav.
12. Zdeněk Fišer,
programátor ZPA Čakovice, bytem Čerpadlová ul. 4/536, Praha 9.
Dále byli 5. a 6. 4. 1976 zatčeni:
13. Jan Kindl,
nar. 1956, lesní dělník závodu Cvikov, polesí Mařenice, bytem Praha - Radotín.
14. Jaroslav Kukal,
nar. 29. 3. 1949, elekromontér, bytem Praha - Bohnice.

Jádro zadržených tvoří hudební skupina The Plastic People of the Universe, která v letech 1969 - 1971 působila profesionálně. V roce 1971 byla této skupině odebrána licence k veřejným vystoupením, kterou přes mnohé pokusy již nazpět nezískala. Proto se omezovala na jednotlivé soukromé koncerty pro radost a potěšení přátel a příznivců.
Poslední vystoupení této skupiny se konalo 21. února 1976 v sále Pohostinství Jednoty v Bojanovicích u Prahy, konané u příležitosti soukromé oslavy svatby zatčeného Ivana Jirouse. Této oslavy se ještě zúčastnilo několik dalších amatérských skupin a jednotlivých zpěváků. Sál k oslavě byl řádně pronajat, MNV v Bojanovicích byl informován a povolil prodloužení zavírací doby uvedeného pohostinství. Během koncertu se do hostince dostavila pravidelná hlídka VB, která shledala vše v pořádku a po všeobecné kontrole se vzdálila bez jakéhokoliv opatření či zásahu. Až do konce oslavy byl v hostinci naprostý pořádek, nedošlo k žádné výtržnosti místní veřejností ani vedením hostince. Přestože se tato oslava, spojená s koncertem, obešla bez nejmenší výtržnosti nebo veřejného pohoršování, byla pro StB záminkou k zatýkání a rozsáhlé perzekuci podle ő 9/2 k ő 202/2, neboť prý údajně došlo k výtržnictví.
Přestože prováděný výklad k ő 202 nepřipouští vyšetřovací vazbu ani domovní prohlídku, byly za účelem prokázání trestné činnosti této skupiny provedeny četné rozsáhlé domovní prohlídky, při kterých StB zabavovala především všechny strojem či rukopisem psané texty, ať již to byly vlastní texty zatčených nebo opsané, magnetofonové pásky, fotografický a filmový materiál. Všechny tyto věci byly bezpochyby sbírány pro potřeby obžaloby, která se bude pokoušet ze zabavených "dokladů" vykonstruovat trestní činnost zatčených na organizovaném výtržnictví, neboť jak jinak si vysvětlit snahu StB interpretovat zabavené texty některých skladeb udáním, že obsahují "vulgární a hrubé" výrazy. Stejně nepochybně slouží StB k doplnění "mozaiky provinění" i mnohahodinové výslechy desítek přátel a kamarádů ženicha Ivana Jirouse.
Nabízí se otázka, jak si vysvětlit tuto předsjezdovou aktivitu StB. Veškeré okolnosti nasvědčují, že se rozhodně nejedná o náhodnou akci této instituce, jak to dosvědčuje nejen způsob a provedení zatčení a domovních prohlídek, ale i odstup, který uplynul od posledního vystoupení skupiny The Plastic People of the Universe na soukromé oslavě svatby v Bojanovicích. Je mimo vší pochybnost, že tato akce byla ze strany StB pečlivě a dobře připravena a delší dobu naplánována. Proto koncert a s ním spojené "pobuřování" jsou jen záminkou k tomuto represivnímu aktu.
Vlastním smyslem všech těchto mocenských opatření je zastrašení a odrazení velké skupiny mládeže, která se zajímala o tvorbu hudební skupiny The Plastic People of the Universe a několika dalších hudebních skupin. Základním pojítkem všech těchto, převážně mladých, lidí byla a je spontánní radost z muziky a především snaha vyhnout se sterilní přistřiženosti oficiální nabídky. Proto je vládnoucí strana, reprezentující moc, díky své totální povaze, velmi alergická na vše, co vybočuje z naplánované řady bezduché zábavy.
Smyslem celé akce ze strany StB je nahnání strachu a dovršení naprosté atomizace veškeré mládeže této země pod jednotným pláštěm všeobecné poslušnosti a nemyšlení. Takto je nutno chápat smysl akce této instituce proti našim přátelům a kamarádům. V tomto pohledu se zatčení a věznění této skupiny mladých lidí promítne jinak, nabývá okamžitě nového, zcela politického smyslu. Proto je ve vyšším slova smyslu toto násilí ze strany StB aktem politickým s hlubokým společenským dopadem, přes všechnu snahu oficiálních míst dodat tomuto zatýkání zdání protispolečenské kriminality, neboť se jedná o bezprostřední postih nejmladší kulturní tvorby.
Proto se obracíme na Vás, abyste se pokusili intervenovat ve prospěch našich kamarádů, kteří proto, že neodpovídali oficiálnímu státnímu klišé, budou bezpochyby při zdejší praxi československé justice odsouzeni na mnoho měsíců do kriminálu.
Proto Vás žádáme, abyste zasáhli ve prospěch lidskosti a normálního lidského života, který je za stávajícího stavu východní totality naprosto vyloučen.
Proto Vás prosíme, zasáhněte proti tomuto bezpráví. Zajistěte tomuto případu naprosté cynické zvůle širokou publicitu, neboť to je za zdejších podmínek jediná možná cesta jak docílit alespoň nějaké nápravy, alespoň trochu spravedlnosti.
Praha 7. dubna 1976
Zpráva
Ve dnech 17. března tohoto roku a následujících bylo vzato do vazby celkem 22 osob. Po téměř dvou měsících je osm z těchto obviněných ve vyšetřovací vazbě ve věznici v Praze 6 - Ruzyni, 7 dalších ve věznici v Plzni - Borech a 7 osob bylo postupně propuštěno k vyšetřování na svobodě.
Všichni obvinění jsou trestně stíháni pro trestný čin výtržnictví podle ő 9/2 k ő 202/1,2 trestního zákona. V usneseních, jimiž prokurátor uvalil vyšetřovací vazbu na první zadržené, je velmi obecně řečeno, že tohoto trestného činu se dopustili dne 21. 2. t.r. v sále pohostinství v Bojanovicích, kde během hudebního vystoupení užívali hrubých a vulgárních výrazů, které pohoršily větší počet občanů. Když vyšlo najevo, že byla vzata do vazby i osoba, která v Bojanovicích vůbec nevystoupila, bylo obvinění ještě více zobecněno, takže se v něm praví, že další obviněné osoby se dopustily tohoto trestného činu stejným způsobem v minulosti (blíže nevymezené) na různých místech ČSR. U všech obviněných byly v rozporu s prováděcími pokyny k příslušnému paragrafu se zadržením, provedeny domovní prohlídky. Byly zabavovány všechny strojem psané texty, soukromá korespondence, zejm. cizojazyčná, magnetofonové pásky a fotografie. Posléze byla zajištěna kompletní elektronická aparatura jedné hudební skupiny, jejíž členové jsou všichni v tomto trestním řízení, včetně některých hudebních nástrojů (např. soupravy bicích). Aparaturu hudebníci sami stavěli po léta ze svých vlastních prostředků a její cena přesahuje 50.000 Kč. Jako vazební důvod u všech osob bylo uváděno nebezpečí pokračování v trestné činnosti a ovlivňování svědků. Svědeckých výslechů v Praze již bylo provedeno více než 100. Výslechy svědků i obviněných jsou vedeny vyšetřovateli kriminální bezpečnosti pod vedením státní tajné bezpečnosti.
K této rozporuplné základní situaci pak přistoupila oficiální insinuace, která je zcela v rozporu se skutečností. V rozhlase a televizi ze dne 7. 4. a ve veškerém denním tisku ze dne 8. 4. a v týdeníku pro politiku, vědu a kulturu Tvorba ze dne 15. 4. byl zveřejněn velmi jednohlasý a ostrý útok proti skupině obviněných. Dozvěděli jsme se odtud, že těchto mladých lidí se zastaly západní sdělovací prostředky jako "opozičních umělců". Dle tvrzení čs. sdělovacích prostředků se prý však, jako obvykle, jedná o výmysl a pomluvu. Na tiskové konferenci se zástupci státní bezpečnosti byli pracovníci našich sdělovacích prostředků seznámeni s touto verzí: bezpečnostní orgány byly nuceny po bezvýsledném několikaletém preventivním výchovném působení, kdy nepomohly domluvy, opakované peněžité pokuty ani jiné tresty, zajistit několik mladých lidí, které jen ztěží je možno vydávat za umělce. Jedná se o zkrachovalé vysokoškoláky, individua trvale se vyhýbající poctivé práci, z nichž většina již byla trestána a psychiatricky léčena. Holdují nadměrnému požívání alkoholu, drog a jiných omamných látek. Jejich vystoupení končila výtržnostmi, demolicemi a orgiemi s požíváním drog. K zvýšení působnosti tohoto sdělení byl předveden film z vystoupení, při kterém se novináři pohoršili nad sóly na hoblík, štípáním dříví na podiu atd. Podle uváděných údajů pohoršlivých scén mohl však ten, kdo před léty sledoval produkci avantgardní hudby, rozeznat záznam oficiálního vystoupení z r. 1971, dnes již pět let zaniklé skupiny, která s činností zadržených nemá nic společného. Na televizní obrazovce mohli např. všichni příbuzní a známí jednoho z obžalovaných zahlédnout jeho fotografii s urážlivým tvrzením, že jde o recidivistu, narkomana atd., ačkoliv se jedná o vždy řádně zaměstnaného středoškoláka, který se vzorně stará o svou manželku a osmiměsíčního syna a který nebyl ani nikdy trestán ani pokutován. Jaká je tedy skutečnost?
Pokusíme se představit jednotlivě nám známé osobnosti zajištěných. Jedná se především o 5 hudebníků beatrockové skupiny The Plastic People of the Universe, o jejich zvukového technika a uměleckého vedoucího.
Josef Janíček, osmadvacetiletý, svobodný, vyučený zámečník. Byl vždy řádně zaměstnán. Do r. 1971 působil jako profesionální hudebník. V posledních letech pracuje jako údržbář školské správy ONV v Praze 3. Na pracovišti i v místě bydliště má dobrou pověst. Podporuje svou matku důchodkyni. Nikdy nepil ani nepožíval drogy. Nikdy nebyl trestán. K jmenované skupině patří od jejího vzniku v r. 1969. V předchozích letech byl členem skupiny The Primitiveřs Group. V současné době je jejím kapelníkem, zpěvákem, hraje na sólovou kytaru a na klavifon.
Milan Hlavsa, dvacetipětiletý, vzdělání základní, ženatý. Vede spořádaný život (jeho manželka ukončí letos zdravotní školu). Je v dlouhodobém psychiatrickém léčení pro svou hypersenzitivitu a sníženou schopnost adaptace k stressovým podmínkám. Původním zaměstnáním byl profesionální hudebník. V současné době pracoval jako řidič Pražských pekáren a mlýnů. Do vazby byl vzat v pracovní neschopnosti, ordinované lékařem psychiatrem. V minulosti mu byl uložen krátkodobý podmíněný trest (pro ublížení na těle), v podmínce se osvědčil, takže trest byl zahlazen.
Jedná se o komponistu, zpěváka a basového kytaristu skupiny. Je také spoluzakladatelem, komponistou a hudebníkem skupiny DG 307, o které bude řeč později. Hudební výraz obou skupin je zcela vyhraněný a odlišný. Svědčí o mimořádném rozsahu hudebního nadání Milana Hlavsy.
Vratislav Brabenec, třiatřicetiletý, absolvent střední školy zemědělské, několik let studia evangelické teologie. Svobodný, žije ve společné domácnosti s matkou důchodkyní. Vždy byl řádně zaměstnán, poslední tři roky pracoval jako vedoucí rekonstrukce zámeckého parku v okolí Prahy. Ve skupině se velmi výrazně uplatňuje svou výtečnou technikou hry na altsaxofon, za niž byl mnohokrát vyznamenán v amatérských soutěžích.
Jiří Kabeš, třicetiletý, vzdělání středoškolské, ženatý. Vede řádný rodinný život, má osmiměsíční dítě. Po řadu let je zaměstnán jako grafik v pražském závodě Tesla - Karlín. V hudební skupině se uplatňuje jako nadaný a tvořivý hráč na elektronickou violu a na teremin. V posledních dnech byl propuštěn k vyšetřování na svobodě.
Jaroslav Vožniak, dvacetiletý, svobodný, jmenovec svého otce - známého malíře. Po maturitě na gymnáziu byl rok zaměstnán v barrandovských ateliérech. Po roce se pokusil o přijetí na vysokou školu. Byl přijat na školu technického rázu, která neodpovídala jeho zaměření a tak vzápětí studium přerušil a vrátil se do zaměstnání jako skladník filmových materiálů. V poslední době si hledal přiměřenější zaměstnání. Jeho soukromý život byl zcela bezúhonný. Nikdy nebyl trestán. Byl propuštěn z vyšetřovací vazby současně s Kabešem k vyšetřování na svobodě.
Zdeněk Fišer, dvacetiletý, absolvent střední průmyslové školy elektrotechnické, po ukončení školy byl vždy řádně zaměstnán. Pomýšlel na dálkové vysokoškolské studium v příštím roce. Také jeho soukromý život je zcela spořádaný. V květnu letošního roku se mínil oženit. Pro skupinu pracuje po dva roky jako zvukový technik.
Ivan Jirous, dvaatřicetiletý, absolvent filosofické fakulty University Karlovy, obor dějiny umění. Ženatý. Jeho profesionálním i osobním zájmem je současné neoficiální umění v Československu. Po ukončení vysokoškolského studia pracoval jako redaktor časopisu Výtvarná práce až do jeho zrušení v r. 1971. Během své redakční činnosti věnoval péči nejen modernímu umění v ČSSR a novým podnětům světového umění, ale i kulturním hodnotám současného životního prostředí v urbanistických konceptech měst vysoké památkové úrovně (Krumlov) a ochraně kulturních památek v krajině (Kuks, barokní sochy ve Valči aj.). V následujících letech shromažďoval materiál o veřejnosti těžko přístupných uměleckých aktivitách v oboru výtvarného, hudebního a literárního projevu. Zpracovával koncepty psychedelického výtvarného pojetí hudebních vystoupení právě tak jako různé akce landartu, akce nového výtvarného cítění, které mnohdy inspiroval a účastnil se jich spolu s okruhem Plastic People. Je jedním z mála teoretiků spontánního proudu undergroundové aktivity a prakticky jediným, který důsledně sdílel tento životní styl bez ohledu na to, že mu nemůže poskytnout "ni zisk ni slávu".
Ivan Jirous je jediným z obviněných, který již byl trestán. V roce 1973 byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výši desíti měsíců pro trestný čin hanobení spřáteleného národa a skupiny obyvatelstva. Svědkem obžaloby byl penzionovaný major StB. Výkonu trestu se podrobil a po
návratu na svobodu byl zaměstnán jako dělník v restaurovaném
parku, kde pracoval spolu s Vratislavem Brabencem. Je v dlouhodobém psychiatrickém léčení pro těžší neurotické poruchy. Nikdy však nebyl léčen pro alkoholismus. Je zásadním a programovým odpůrcem drog. S hudební skupinou PP pracoval od jejího vzniku jako umělecký a organizační vedoucí.
Pavel Zajíček je další výraznou osobností mezi zajištěnými. Spolu s již jmenovaným Milanem Hlavsou a dalšími čtyřmi obviněnými reprezentují hudební skupinu DG 307. Pavel Zajíček právě oslavil ve vězení své dvacátépáté narozeniny. Je ženatý, má jednu pětiletou dceru. Po pěti semestrech přerušil studium stavební fakulty ČVUT. Od té doby byl vždy řádně zaměstnán. Delší dobu pracoval s Milanem Hlavsou jako jevištní technik jednoho pražského divadla. V poslední době byl spolu s pěti přáteli zaměstnán jako lesní dělník v Mařenicích v Lužických horách. Jeho snahou (tak jako Karla Soukupa, o kterém později) bylo, práci pro obživu spojit s vytvářením smysluplného společenství, které by po vykonané fyzické práci poutaly společné zájmy a vzájemné přátelské vztahy. Horská hájovna se tak stala místem často navštěvovaným pražskými i mimopražskými přáteli. Kromě rekreace se zde poslouchala a hrála hudba, četly texty atd. Zajíček nebyl nikdy trestán. Jeho psychiatrické obtíže ho čas od času donutí vyhledat lékařskou péči. Název hudební skupiny DG 307 volil případně podle psychiatrické diagnozy, která se týká přechodných situačních poruch chování, které vznikají v obtížné a stressové situaci. Ze své rozsáhlé básnické tvorby věnoval některé své texty skupině
ke zhudebnění a většinu jich sám zpíval.
Jaroslav Kukal, asi dvacetišestiletý, ženatý, má jedno dítě. Je vyučený elektromontér a na svém pracovišti velice vážený dělník. Jeho pracoviště okamžitě nabídlo svou společenskou záruku a požadovalo propuštění z vazby. Kukal byl
v minulosti trestán krátkým podmínečným trestem, který mu byl amnestován. Na několika hudebních vystoupeních DG 307 účinkoval jako hudebník. Se skupinou PP pracoval jako rekvizitář a fotograf - amatér. V posledních dnech (30. dubna) byl propuštěn k vyšetřování na svobodě.
Jan Kindl, dvacetiletý, vyučený, svobodný, dobré pověsti, vždy řádně zaměstnaný. V současné době pracuje jako dělník lesní správy ve zmíněných Mařenicích. Nikdy nebyl trestán. Z vyšetřovací vazby byl propuštěn a je nadále vyšetřován na svobodě pro svou spoluúčast na hudební produkci skupiny DG 307.
Otto Michl, pětadvacetiletý, svobodný. Středoškolák, bezúhonné pověsti v bydlišti i na pracovišti. Je již delší dobu zaměstnán jako programátor Čs. obchodní banky. Nebyl dosud soudně stíhán. Byl propuštěn z policejní vazby a jako člen skupiny DG 307 je nadále vyšetřován na svobodě.
Pavel Zeman, dvacetišestiletý, vzdělání základní. Ženatý, má jednoho syna. Vždy byl řádně zaměstnán, v poslední době jako skladník. Před léty byl bubeníkem PP, v poslední době hrál s DG 307. Z vazby byl propuštěn a je vyšetřován na svobodě.
Další tři obviněné osoby jsou sólisté.
Zdeněk Vokatý, čtyřiadvacetiletý, svobodný, základní vzdělání. Počátkem sedmdesátých let působil jako hudebník - profesionál v západočeském kraji. V poslední době působil jako dělník natěrač na hradě Houska. Při posledním hudebním setkání v Bojanovicích zahrál jednu instrumentální skladbu na španělskou kytaru. Nepronesl do mikrofonu ani slovo a tak je nepochopitelné zejména v tomto případě, že z vyšetřovací vazby pod záminkou výtržnictví, způsobeného hrubými a urážlivými výrazy ve zpívaných textech, byl propuštěn více než po šesti týdnech. Nadále je vyšetřován na svobodě.
Karel Soukup, dvacetisedmiletý, vzdělání základní a hudební LŠU. Ženatý, v nejbližší době se mu narodí druhé dítě. Před zajištěním pracoval jako lesní dělník v Mařenicích. Nikdy nebyl trestán ani psychiatricky léčen.
Karel Soukup zpívá své vlastní texty a doprovází se na španělskou kytaru. Jeho písně jsou veselou ironií, postihující veškeré "hodnoty" spotřební společnosti, ať už je jimi bezmyšlenkovitý poslech rádia či televize, různé masové akce, národní jídlo "vepřo-knedlo-zelo", dobře vykrmené děti bez dostatečného rodinného zázemí nebo "fetování" a nekritický obdiv k USA.
Svatopluk Karásek, třiatřicetiletý, ženatý, dvě děti. Jedná se o absolventa evangelické bohoslovecké fakulty a duchovního této církve. Před několika lety byl zbaven státního souhlasu k výkonu funkce duchovního. Byl pak zaměstnán jako správce depozitáře Universitní knihovny
na hradě Houska. Jeho osobní život je zcela příkladný. Ve svém prostředí trvale působí jako všestranná opora. Je to pevný a zásadový člověk. Má rád mladé lidi a nadšeně jim zpívá své písně a doprovází se na španělskou kytaru. Skládá je na motivy spirituálů. Jako host několikrát vystoupil se známou a oblíbenou skupinou Berani, jejich produkce je adaptací duchovní tvorby černé Ameriky. Karáskovy vlastní texty jsou však jeho osobním a živě oslovujícím vyznáním radostné evangelijní zvěsti a lidské naděje.
František Stárek, třiadvacetiletý, svobodný, maturoval na střední škole v Teplicích. Podporuje svou matku důchodkyni. Byl vždy řádně zaměstnán a není známo, že by byl kdy v konfliktu se zákonem. V poslední době pracoval rovněž jako lesní dělník v Mařenicích. V minulosti vytvořil scénář happeningu, který měl v úmyslu realizovat v Teplicích. Přestože se jednalo o nezávadnou akci, zaměřenou velmi citlivě k ochraně životního prostředí, místní policie mu v uskutečnění zabránila. Je o něm známo, že se věnuje fotografii a filmu. Snad tedy snaha vyšetřovatelů získat tento materiál přivedla Stárka do vyšetřovací vazby v Plzni - Borech. S ním je tamtéž ve vazbě dalších šest osob z okruhu jeho známých z mimopražských bydlišť. Nepodařilo se dosud získat informace o osudu těchto postižených. Předpokládáme, že jejich osobní charakteristiky by byly přibližně stejné a společným jmenovatelem obvinění by bylo výtržnictví, údajně spáchané v Přešticích u Plzně v prosinci loňského roku nebo v Bojanovicích u Prahy.
Tyto konkrétní stručné charakteristiky jednotlivých obviněných jsme považovali za nutné připojit, aby bylo zřejmé, že československé sdělovací prostředky se pokusily hrubými pomluvami ovlivnit veřejné mínění u nás
i v zahraničí (zprávy u nás publikované dala ČTK k dispozici i zahraničním novinářům).
Tendence vydávat obviněné za deklasované živly a zkrachovalé existence je v hrubém rozporu se skutečností. Jediný oficiální údaj má v sobě cosi pravdy: že totiž celá řada těchto osob byla psychiatricky léčena. Je však pobuřující zneužívat tohoto jevu, postihujícího ostatně velkou část naší společnosti, a překrucovat ho v léčení pro drogovou a protialkoholní léčbu, což v této skupině obviněných neplatí ani v jediném případě.
V další části zprávy se pokusíme naznačit, jak skutečně probíhala činnost obviněných skupin a jednotlivců.
Nejbohatší minulost má skupina The Plastic People of the Universe. Vstoupili do ní hudebníci, kteří byli populární již v první pražské profesionální beatové skupině The Primitiveřs Group. Tato skupina proslula dvěma slavnými vystoupeními v r. 1967, na kterých se též významnou měrou podílel umělecký vedoucí, který v dalších letech pracoval se skupinou Plastic People, Ivan Jirous. Tato vystoupení proběhla v pražském F-klubu a zapsala se do historie českého beatu jako "Beard - Feast" a "Fish - Feast".
Skupina Plastic People profesionálně působila na pražských scénách v létech 1969 - 1971. Ve svém repertoáru k nám uvedla skladby Franka Zappy a jeho skupiny Mothers of Invention, Andyho Varhola The Velvet Underground, některé ze skladeb Erica Burdona, z produkce Doors a řadu dalších. Velkou část programu skupiny zaujímala vlastní tvorba. Důraz byl kladen také na výtvarnou stránku vystoupení. Za svého působení získala skupina v těchto letech cenu Mladého světa, oficiálního týdeníku, věnovaného mládeži a cenu pražského Beat Salon. Tato uznání svědčí jak o dobré hudební úrovni skupiny, tak o její velké oblibě u mladého publika.
V roce 1971 se zostřil kulturně politický dohled natolik, že skupina byla postavena před volbu: ostříhat se, změnit název kapely a repertoár a dál působit profesionálně nebo rezignovat na možnost živit se hudbou, kterou chce hrát. Kapela PP se rozhodla pro druhou možnost. Členové skupiny se zřekli všech výhod profesionálů spolu s odmítnutím nároků, které byly na ně kladeny a vstoupili do občanských zaměstnání. Pokračovali dál v produkci jako skupina amatérská. Tehdy již početné nadšené publikum samo zařizovalo vystoupení formou smlouvy o dílo na různých místech republiky. Nabídek bylo mnohem více, než mohli hudebníci při svém zaměstnání realizovat. A tak každé z jednotlivých vystoupení bylo slavností, navštívenou příznivci kapely z celé republiky.
V roce 1973 se ukázalo nezbytným, aby každá amatérská skupina, v rámci dalších administrativních opatření, měla nějakou uznávanou společenskou organizaci jako svého zřizovatele. V té době měla skupina řadu nabídek mládežnických organizací SSM. Nikdo z hudebníků však nechtěl vstoupit do této politické organizace a tak se role zřizovatele ujala jistá tělovýchovná organizace. Několik dalších koncertů proběhlo na základě platné smlouvy mezi pořadatelem a zřizovatelem. Přestože návštěvnost těchto vystoupení byla velmi vysoká, nikdy nedošlo ke konfliktu s pořadatelskou organizací nebo s místními obyvateli. Publikum se chovalo ukázněně, protože vědělo, že jakýkoli nepokoj by byl použit jako záminka proti veřejnému vystupování kapely.
Téhož roku (1973) na jaře se skupina přihlásila ke kvalifikačním zkouškám profesionálních kapel, aniž by učinila jakýkoliv ústupek od svých pozic. Porota se skládala z hudebních znalců a z byrokratických zástupců společenských organizací. Poté, co skupina PP předvedla své skladby, došlo v porotě k bouřlivému sporu. Hudební znalci trvali na stanovisku, že skupina splňuje všechny umělecké nároky a zástupce NV hlav. města Prahy zase na tom, že "to je underground a zaslouží ostříhat, zavřít a do dolů". Komise nakonec rozhodla, že skupina PP profesionální zkoušky složila a že jí bude přiznána druhá kvalifikační skupina. Bdělost politických pracovníků však opět dosáhla svého a tak po čtrnácti dnech byl kapelník skupiny písemně vyrozumět, že monopolní zřizovatel pražských hudebních skupin, totiž Pražské kulturní středisko, neuděluje kapele PP statut profesionální skupiny "vzhledem k společenskému dopadu působení na publikum". Na ústní dotaz, co je tímto zdůvodněním míněno, bylo řečeno, že text skladby byl morbidní. Jednalo se o zhudebněný text Jiřího Koláře a o záminku.
V létě téhož roku byl zatčen umělecký vedoucí skupiny Ivan Jirous. Současně se začala rodit další skupina, DG 307. Jejím textařem byl Pavel Zajíček a komponistou Milan Hlavsa, basový kytarista a komponista skupiny PP, který tak uplatnil přebytky svých hudebních nápadů.
Na podzim proběhly ještě dva úspěšné koncerty PP, navštívené několika sty mladých lidí. V rámci jednoho vystoupení se několika skladbami představila skupina DG 307. Také při těchto vystoupeních nedošlo k žádným nepořádkům. Až dosud nebyl nikdo z hudebníků ani z publika podroben žádné sankci.
Osudným však se ukázal 30. březen následujícího roku. Českobudějovická skupina pozvala obě pražské skupiny, aby několika skladbami přispěly k jejich hudebnímu vystoupení v Rudolfově u Českých Budějovice. Došlo však k nešťastné shodě několika okolností, které nikdo předtím netušil. Jednak byl právě ten den podstatně zdražen benzín a VB byla v pohotovosti pro případ nepříznivé odezvy tohoto opatření u občanů, jednak v předvečer vystoupení v témž sále proběhla taneční zábava, pořádaná jinou hardrockovou skupinou a její návštěvníci se spojili s těmi, kteří přijeli poslechnout PP a DG 307. Tak se stalo, že v restauraci malé obce u Čes. Budějovic se kromě místní mládeže shromáždilo několik set mladých, převážně vlasatých lidí. Přestože nezpůsobili žádnou výtržnost, předseda MNV preventivně vystoupení zakázal, takže žádná ze skupin ani nezahrála a než stačili návštěvníci vyklidit sál, přivolal pohotovostní oddíly VB, které se dostavily na místo během dvaceti minut s auty, se psy a počínali si vůči publiku, které se slušně rozcházelo, jako proti nepříteli, kterého je potřeba nejtvrdšími prostředky zneškodnit. Bylo použito obušků, psů, najíždění policejními vozy a deportace s vojenským doprovodem ve vlaku. Policejní razie proběhla ve všech veřejných místnostech v Č. Budějovicích. Kdo nebyl perlustrován cestou z Rudolfova nebo v Budějovicích, byl vzat do záznamu ve vlaku. Přes sto lidí bylo odvezeno na OO VB v Budějovicích. Tak rozsáhlý policejní zásah bylo nutno nějak zdůvodnit. Přítomnost početného publika v Rudolfově byla kvalifikována jako výtržnost. Stovky lidí byly v následujících dnech pokutovány pořádkovou komisí MNV Rudolfov a nepomohla žádná vysvětlování ani odvolání. Šest lidí bylo dokonce postaveno před soud a byli usvědčováni příslušníky VB, že jim říkali, e si počínají jako gestapo nebo junta v Chile. Celý zákrok byl namířen proti publiku a nikoho z hudebníků osobně nepostihl. Co však bylo horší, tehdy se v policejních mozcích zahnízdila myšlenka, že okolo skupiny PP musí existovat dobře fungující organizace. Zdálo se jim nepochopitelné, že spontánní zájem o hudbu bez organizačního aparátu může shromáždit stovky lidí z celé republiky, jak vyšlo najevo perlustrací. Aparátníci u nás už nevěří v jakoukoliv iniciativu "zdola". Takže tedy začal hon na neexistující organizaci, který však ve svých důsledcích přinutil hudební skupiny PP a DG 307 k organizačním opatřením v zájmu vlastním i publika a tak jen podezření zesílil. Tuto souvislost rozvedeme dále.
Za takto vzniklé situace, kdy sama přítomnost početnějšího dlouhovlasého publika byla prohlášena za výtržnost, nebylo ani pomyšlení, že by kterýkoli národní výbor schválil veřejné vystoupení takto proslulých skupin. Přitom hudebníci měli stále spoustu nových hudebních nápadů. Hráli už dlouho pouze vlastní skladby na české texty, které publikum oslovovaly. Pokud neměli možnost zahrát jen publiku, zanikaly nenávratně starší a dobré skladby v nové a nové tvorbě. Do této situace se vrátil z výkonu trestu koncem května 1974 umělecký vedoucí skupiny Ivan Jirous. Hudebníci ho uvítali prvním přesně organizovaným soukromým koncertem asi pro šedesát zvaných hostů v ateliéru jednoho výtvarníka.
Bylo zřejmé, že nadále hrát v rámci platných právních předpisů bude možné pouze polosoukromou formou. V červnu byl tedy soukromě pronajat parník na Vltavě k oslavě svatby Karla Soukupa. Koncert se však příliš nevydařil, protože akustické a technické možnosti parníku neodpovídaly potřebám hudebníků. Tato okolnost dala vzniknout četným hudebním improvizacím a tak atmosféra společného setkání byla radostná. Zajímavostí tohoto pokusu bylo, že zaměstnanci StB, kteří měli na parníku službu, odeslali po přistání v přístavišti hlídky VB, protože svatební hosté na parníku, ač převážně vlasatí, se chovali tak vzorně, že nepotřebovali dle jejich vyjádření policejní dohled. Další společná akce se odehrávala v září r. 1974. Na Benešovsku se ženil jeden pár mladých příznivců kapel. V obci Postupice byl pronajat sál místní sokolovny s jevištěm, aby se zde konala hudební oslava svatby. Protože se jednalo o soukromou slavnost a nikoli o veřejné vystoupení, bylo osobně pozváno asi 300 přátel. Z Prahy byla společná doprava zajištěna dvěma pronajatými autobusy. Sestava pozvaných byla velmi různorodá. Byli zde lidé s akademickým vzděláním, umělci a teoretici umění právě tak jako dělnická a studující mládež. Tyto rozdíly, tak jako rozdíly věku, nehrály vůbec žádnou roli. Vzájemné přátelské vztahy a radost z oblíbené hudby byly pojítkem, které v průběhu celé slavnosti vytvořilo zvláštní a krásnou atmosféru. Vědomí společenství ještě zesílil pocit ohrožení, protože již v dopoledních hodinách, kdy se hosté začali sjíždět, dostavili se zástupci Státní bezpečnosti v uniformách i v civilu a vykonávali nátlak na místní pořadatele, aby oslavu odřekli. Když však jim byl předložen doklad o tom, že sál je řádně pronajat a oslava povolena MNV, vydali alespoň pokyn, že nikdo z hostů se nesmí po dobu trvání oslavy vzdalovat ze sálu. Dále oslava nerušeně probíhala až do konce ve 20. hod. Svatebčanům zde zahráli nejen hudebníci PP a DG 307. Své hudební dárky jim odevzdala řada dalších hudebníků - amatérů. Vystřídaly se skupiny rockandrollové, country, jazzové i lidové. Prvně zde vystoupili sólisté Karel Soukup a Svatopluk Karásek. Lidé společně tančili, zpívali a improvizovali na různé hudební nástroje. Básník, jehož četné texty zhudebnila skupina PP, jinak asistent FF UK v důchodu a kandidát věd, přednesl z pódia jednu svou báseň. Atmosféra společného veselí nebyla ničím rušena. Ačkoliv v sále byly prodávány alkoholické nápoje, nikdo se nechoval jako opilec. O požívání omamných prostředků nemůže být rovněž ani řeči. Ostatně celá oslava probíhala pod "nevtíravým dohledem" civilních orgánů státní bezpečnosti. Z této akce byl pořízen soukromý záznam televizních profesionálů a řada filmových a fotografických amatérských materiálů, po kterých v současné době vyšetřující orgány pátrají. Po ukončení oslavy byl sál opuštěn v naprostém pořádku. Novinkou v komunikaci s bezpečnostními orgány byl tehdejší postup: za obcí byly připraveny silné jednotky, které neměly důvod k zákroku a tak pouze na zpáteční cestě naprosto všechny účastníky svatby, pěší, v autech i v autobusech zlegitimovali a zapsali. Nikdo nebyl zajištěn, protože u všech byly shledány všechny záležitosti v pořádku. Policejní akce proběhla v celkem korektním duchu. Tento postup jsme chápali jako "sebekritiku" zbytečného drastického zákroku v Budějovicích. Současně nám bylo jasné, že jeho účelem bylo získat údaje o personální skladbě zájemců o tento druh umění. Mladí manželé byli dodatečně vyslýcháni a zastrašováni. Zřejmě však nebyl důvod k postihu a tak jen přibyl další materiál k aktům, věnovaným té "podezřelé" společnosti a činnosti kolem kapel PP a DG 307. Zejména naléhavou se stávala otázka "organizátorů".
Mezi mladými lidmi, kteří se tohoto setkání zúčastnili, radost z tvorby přátel dala vznik novým malým uměleckým skupinám, které se pokoušely o zhudebnění vlastních textů. Jedna z těchto nových skupin, Umělá hmota, chtěla svými pokusy potěšit přátele na prahu nového roku. 30. prosince se asi 100 lidí vydalo do malé obce Líšnice, kde dal hospodský k dispozici prázdný sál. Přes chodbu byly další prostory restaurace, kde měli současně soukromou oslavu členové MNV a místní myslivci. Tehdy se ukázalo, že bez výslovného souhlasu správních orgánů se lidé nemohou shromáždit ani na tak veřejném místě, jakým je hospoda s pouhým souhlasem hostinského. Předseda MNV zavolal hlídku VB a naši přítomnost v sále označil jako nepovolené shromáždění a žádal okamžité vyklizení sálu. Příslušníci VB, kteří se dostavili na místo s jedním vozem, nás v rozpacích žádali, abychom se rozešli, protože domluva s předsedou NV nebyla možná. S pocitem trpkosti a zaraženi touto svévolí jsme tehdy ponechali celou hospodu několika místním mocipánům. Umělou hmotu zájemci ve větším počtu prvně slyšeli od příštího roku v Mokropsích u Prahy, kde proběhla opět v řádně pronajatém sále oslava církevní svatby manželů Kukalových. Zahrály jim i skupiny PP a DG 307. Policejní orgány se o nás tentokrát nezajímaly, běžná hlídka VB shledala, že vše je v pořádku a nikdo z hostů se nedopouští výtržností. Místní hosté, kteří se zdržovali ve výčepu restaurace, byli naopak naším veselím potěšeni a jedna starší místní občanka zazpívala svatebčanům z pódia několik lidových písní. K oslavě zásnub Milana Hlavsy se sešel menší okruh přátel. Při této příležitosti se nehrálo, ale filosof, básník a spisovatel, kterého jsme již uváděli ve zmínce o Postupicích, přečetl část svého nepublikovaného díla.
Bylo zřejmé, že kulturní aktivita tohoto okruhu se na jedné straně prohlubuje a zintenzivňuje. Na druhé straně však byl z potěšení účastnit se přehlídek této spontánní tvorby vyloučen mnohem širší okruh zájemců, než mohly pojmout soukromé akce. Ivan Jirous se tedy rozhodl vypracovat přehlednou zprávu o všech proběhlých akcích a působících tendencích, použít magnetofonových a filmových záznamů, rukopisných sborníků nejmladší básnické generace a seznámit tak i zájemce ze vzdálenějších měst s tím, co se děje v oblasti, kterou nazval "druhou kulturou" na rozdíl od kultury oficiální.
Povzbudivý účinek takového akce se projevil na jaře 1975 v Jihlavě. Místní mládež organizačně a technicky zajistila možnost takovéhoto setkání. Potěšena vším, co se děje v oblasti jejích zájmů, pozvala na podzim tři nové malé skupiny pražských amatérů beatrockového stylu, aby jim zahrály v Cerekvičce u Jihlavy. Koncert proběhl zcela hladce, ačkoliv i na toto místo se dostavila pravidelná hlídka VB. Důvod k zákroku neměla.
Touto souvislostí jsme předběhli další velkou slavnost v červnu 1975, která proběhla v Kostelci u Křížku jako oslava svatby Milana Hlavsy. Jednalo se o velký samostatný koncert skupiny DG 307. Tím, že všechny zhudebněné texty Pavla Zajíčka vycházejí z autentického životního postoje mladého člověka v konkrétní situaci a době a že hudba zvláštního uměleckého provedení přesně odpovídá tomuto životnímu pocitu, byl prožitek poslechu skutečně vyjímečný. Publikum byli spíše usebrané než rozjařené. Pozváno bylo více než 300 osob. Těsně po skončení koncertu se náhle mezi hustě obsazenými stoly zazelenaly uniformy příslušníků VB. Přijeli v několika antonech a s několika prázdnými autobusy. Byli patrně připraveni na rozsáhlou likvidaci "výtržnosti". Shledali však organizační požadavky splněny a lidi spořádaně upíjející pivo u stolů. Provedli tedy opět pouze soupis zjištěných totožností a odvezli s sebou asi 16 osob, u kterých shledali nesrovnalosti v občanských průkazech nebo měli podezření, že tyto osoby jsou podnapilé. Zadržené osoby byly odvezeny do ruzyňské věznice, kde byl současně připraven prokurátor. Nesrovnalosti v OP se však vysvětlily a provedené zkoušky na obsah alkoholu a omamných látek v krvi byly negativní. Všechny zadržené osoby byly propuštěny. Na podzim r. 1975 se obě skupiny, PP i DG 307, přihlásily k amatérským přehrávkám. O výsledku zkoušek nebyly vůbec vyrozuměny. Proslechlo se však, že jeden z hudebních expertů rezignoval na práci v hodnotící komisi, protože její kritéria nejsou umělecká, ale byrokratická.
V prosinci v Přešticích u Plzně proběhla podobná akce jako v Jihlavě. Jednalo se o čtení, poslech magnetofonových nahrávek, projekci filmů a diapozitivů. Shromáždilo se asi 150 zájemců ze západních Čech. Všichni přítomní byli opět zjištěni a organizátoři vyslýcháni pracovníky státní bezpečnosti v civilu. Průběh předem schválené akce však nebyl předčasně ukončen. Ani zde nebyly žádné projevy výtržnictví.
Konečně 21. 2. 1976 byla poslední příležitost slyšet naše hudebníky na soukromé oslavě svatby Ivana Jirouse v Bojanovicích u Prahy. Hudební vystoupení a pronájem sálu pohostinství byly schváleny příslušným NV. Pozvaných bylo asi 300 osob. Svatebním hostům v radostné atmosféře zahrály všechny již známé a další nové hudební skupiny i sólisté. Průběh byl zcela důstojný, nedošlo opět k žádné výtržnosti, nespokojenosti místního obyvatelstva nebo obsluhujícího personálu. Dokonce i policejní asistence byla tentokrát omezena na pravidelnou hlídku, která pouze zjistila, že v pohostinství panuje pořádek. Přesto právě tato poslední slavnost byla použita za záminku k trestnímu stíhání. Údajně zde měl být spáchán trestný čin výtržnictví tím, že ve zpívaných textech byly obsaženy hrubé a vulgární výrazy, které pobouřily více občanů. Dosavadní průběh vyšetřování však se neomezuje pouze na tento trestný čin. Na jedné straně mnohahodinové výslechy sledují zcela jiné cíle, než prokázat závadné výroky. Na druhé straně snižování osob obviněných v jejich lidské i umělecké podobě, jaké bylo zveřejněno ve sdělovacích prostředcích, naznačuje tendenci vyhnout se zveřejnění hlubší roztržky mladé generace s oficiální konzumní kulturou.
Proto Vám překládáme tuto pravdivou informaci o celém rozsahu činnosti v posledních letech a naléhavě Vás žádáme, abyste všemi prostředku v zájmu lidskosti dbali o legalitu připravovaného procesu a nepřipustili snižování lidské důstojnosti, ať už v osobách postižených nebo v tom, o co skutečně usilovaly. Jejich tvorba byla jedním z mála pokusů mezi mladými lidmi, jak "žít důstojně a vesele" v této zemi. Jejich nepřítomnost mezi námi pociťujeme stejně, jako bychom my všichni byli odsouzeni pro svou snahu o nekonformní autentickou nepoplatnou existenci.

Dopis V. Jirousové
Dne 7. 4. 1976 vysílaly Čs. rozhlas a Čs. televize obsáhlou zprávu o zatčení dvaceti mladých hudebníků. Tato zpráva měla dementovat informace, které o této policejní akci přinesly západní sdělovací prostředky a které údajně neodpovídaly pravdě. Jako teoretička současného umění, která publikovala do r. 1971 v odborném tisku, a bývalá žena jednoho ze zatčených, výtvarného teoretika Ivana Jirouse, jsem po léta sledovala umělecký vývoj skupin, o něž se jedná. Mohu proto odpovědně prohlásit, že zkreslené informace obsahují naopak zprávy Čs. rozhlasu a Čs. televize.
1. Především není vůbec pravda, že zatčení při svých hudebních vystoupeních používali zvuku motocyklu, hukotu pily, řezání polínek, jejich házení do obyvatelstva. Není samozřejmě podstatné vyvracet tyto podrobnosti, jimiž je brán v potaz "umělecký charakter" hudební produkce. Je ale příznačné, že se tu zatčeným přičítá činnost v oblasti konkrétní hudby, se kterou vystoupila dávno zaniklá progresivní skupina Aktual na oficiálním vystoupení v Praze v roce 1971. Je však naopak třeba zdůraznit, že ani tehdy, ani kdy jindy, nebyl při vystoupení kohokoli ze zatčených ničen žádný majetek.
2. Oproti tvrzení čs. sdělovacích prostředků prohlašuji, že všichni ze zatčených jsou řádně zaměstnáni a nevyhýbají se práci. Několik z nich přijalo v poslední době zaměstnání dřevorubců, aby mohli společně pracovat a literárně a hudebně se vzdělávat.
3. Dále prohlašuji, že shledávám nejen nepravdivým, ale i urážlivým údaj, že "většina z nich holduje drogám a alkoholu". Nikdo ze zatčených není narkoman, ani se na narkomanii neléčil. Právě tak nikdo ze zatčených nepodstoupil protialkoholní léčbu. Při některých dřívějších vystoupeních zatčených hudebníků byly prováděny policejní kontroly. Nikdy při nich nebylo zjištěno, že by někdo z přítomných, ať hudebníků nebo jejich posluchačů, byl pod vlivem jakékoli drogy. Uvádí-li Čs. rozhlas a Čs. televize, že se někteří ze zatčených psychiatricky léčí, je to netaktní k velkému počtu čs. občanů, neboť psychiatrická diagnóza je v Československu jedním z častých důvodů pracovní neschopnosti. Až dosud v celém civilizovaném světě nebyla psychiatrická léčba argumentem pro osobní difamaci.
4. Zatčení rovněž nejsou recidivisté. Ve výkonu trestu byl pouze jeden ze zatčených, totiž můj bývalý manžel. Byl odsouzen k deseti měsícům vězení pro pobuřování a urážku, které se dopustil ve skupině ve veřejné místnosti.
5. Čs. sdělovací prostředky se pozastavují nad tím,ž e většina ze zatčených hudebníků nemá odborné hudební vzdělání. Chci se však zeptat: od kdy je amatérismus hanbou? Někteří ze zatčených (skupina Plastic People) měli statut profesionálů. Byl jim však v r. 1971 odňat - a to nikoli proto, že by se stali horšími hudebníky, nýbrž protože se změnila kritéria posuzování u oficiálních posuzovacích komisí. Když se pak tito hudebníci stali amatéry, dodržovali předpisy pro vystupování amatérských hudebních těles. Jestliže vystoupili při soukromých svatebních oslavách v legálně najmutém sále před uzavřenou společností přátel, byl to jejich svatební dar novomanželům. Myslím, že vhodnější, než kdyby jen hodovali a pili.
6. K obsahu a formě zhudebněných textů chci říci toto zásadní stanovisko: Čs. sdělovací prostředky tvrdí, že nejde o umění, ale o vulgaritu "hudebních výlevů", zkrátka záměrnou výtržnost. Mohu s veškerou odpovědností jako teoretička a historička umění a před lety i autorka několika zhudebněných textů prohlásit, že texty tohoto druhu je třeba posuzovat v jejich celkovém vyznění, porozumět jejich odporu k frázím a konzumnímu měšťáckému životnímu stylu. Dnes se celý svět naučil dobře rozumět textům Rolling Stones, Fugs, Franka Zappy a jiných progresívních hudebních skupin právě tak jako literárnímu výrazivu postav našeho klasika a nejpřekládanějšího autora Jaroslava Haška.
7. Na závěr bych chtěla ještě poznamenat, že od roku 1974 vystupovali zatčení pouze při legálně povolených soukromých svatebních oslavách, při nichž byl zachován klid a pořádek. Sama jsem byla svědkem, že kontrolující příslušníci veřejné bezpečnosti oceňovali dobrovolnou kázeň účastníků.
Považuji tedy za politováníhodné, že čs. sdělovací prostředky informovaly veřejnost o celém případu nepravdivě a že se dopustily veřejné urážky na cti čs. občanů. Mám na mysli konkrétně dva hudebníky - Jiřího Kabeše a Vratislava Brabence - jejichž fotografie byly zveřejněny při televizním vysílání s nepravdivým tvrzením, že jde o recidivisty a narkomany. Přitom bylo zdůrazněno, že postup čs. orgánů je mnohem tolerantnější než na Západě, kde se prý vůči "extravagantním skupinám" postupuje mnohem tvrději. Slyšeli jsme vskutku o zákrocích při masových beatových a rockových koncertech. Bylo by ovšem opravdu přitažené za vlasy srovnávat vystoupení českých amatérských kapel Plastic People nebo DG 307 s těmito desetitisícovými shromážděními.
Moji přátelé z řad zatčených už nemají ani tu možnost předvést své dílo uzavřené soukromé společnosti svatebčanů. Milan Hlavsa, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček, Karel Soukup, Svatopluk Karásek a další zatčení jsou skuteční umělci - hudebníci, komponisté, básníci a textaři, kteří poctivě hledají vlastní nekonvenční, pravdivý a zodpovědný výraz a závažná umělecká tvorba je jim životním osudem.
V Praze 7. 4. 1976
Věra Jirousová
Praha 1, Navrátilova 11

Rudé právo, 8. 4. 1976:
Poznámka
Zbytečná starost
Některé západní sdělovací prostředky jsou neúnavné ve vymýšlení různých pomluv a výmyslů na adresu socialistického Československa. V posledních dnech přinesly zprávy, že u nás byly zatčeny nejméně dvě desítky "opozičních umělců", mezi nimiž jsou hudebníci, skladatelé, básníci, malíři a výtvarní umělci. Prostě v československé kultuře prý vládne bezuzdný teror.
Jako v ostatních případech i zde svým čtenářům a posluchačům předkládají fakta notně přitažená za vlasy. V uplynulých 14 dnech bylo u nás skutečně zajištěno několik mladých lidí. Ovšem 33 nebo 34 let je již věkem, kdy člověk může sám zcela odpovědně posuzovat své činy. Tito lidé, kteří několikrát změnili zaměstnání a vyhýbali se poctivé práci, se v řadě míst dopouštěli výtržností a dalších trestných činů. Jako členové malých beatových skupin, které před několika lety naprosto propadly při kvalifikační zkoušce, organizovali podvodně veřejná vystoupení, která se zvrhla v orgie a výtržnosti, narušující klid a pořádek v městech a obcích.
Příznačný je nejen vzhled těchto "umělců", ale též názvy jejich souborů. Plastičtí lidé z vesmíru a DG 307. Každý lékař a zdravotní sestra ví, že to druhé vlastně znamená diagnózu: Neurotické potíže vlivem nepříznivých okolností. Řada "umělců" již má za sebou soudní tresty, většina prošla psychiatrickým léčením v důsledku nadměrného požívání drog, jiní byli za různé přestupky i několikrát peněžitě pokutováni.Byla zde několikaletá snaha na ně preventivně výchovně působit. Přesto si nedali říci.
Možná, že na Západě se považuje za umění i hudební sólo na hoblík, třískání na činely spojené dámskou podprsenkou, tlučení na výfuk auta nebo štípání dříví a házení polínek mezi většinou mladistvé obecenstvo. Prý se tomu říká třetí hudební kultura. My o ni u nás nestojíme. Ani o to, aby se někdo před mládeží předváděl s bezduchými texty hemžícími se vulgarismy a nabádáním k činům, které se příčí našim zákonům. Není proto divu, že se nad takovou činností vážně pozastavila řada národních výborů i organizací SSM.
Na Západě mohou své zbytečné starosti pustit za hlavu. Proti skutečným umělcům a pracovníkům široké kulturní fronty se u nás žádné útoky nevedou. Jak to mnozí z nich sami mnohokrát zdůraznili, jsou pevnou součástí socialistické společnosti i našeho lidu. Ti, pro které je však hudba a zpěv - obojí navíc pochybných kvalit - pouze průhledným pláštíkem k soustavnému porušování zákonů, musejí se ze svých činů odpovídat. A to, jak dobře z mnoha vlastních zkušeností znají pánové na Západě, platí nejen v socialistickém Československu, ale kdekoliv na světě.
(jh)
Práce, 8. 4. 1976:
Pomlouvačná kampaň západních sdělovacích prostředků
Pořádek si rozvracet nedáme
V těchto dnech, kdy naše socialistická společnost s hrdostí bilancuje výsledky pětiletého období od XIV. sjezdu KSČ a klade si k XV. sjezdu ještě náročnější cíle, rozpoutaly některé západní sdělovací prostředky proti Československu pomlouvačnou kampaň. Naše úspěchy jsou jim trnem v oku, neboť nevyšla žádná z předpovědí, že se v ČSSR nepodaří zlepšit situaci vzniklou v krizových letech. Proto museli západní "informátoři" sáhnout ke lžím a výmyslům, aby odpoutali pozornost od problémů, kterých mají víc než dost.
V posledních dnech přinesly západní listy zprávu, že v Československu bylo zatčeno 20 významných umělců, skladatelů, básníků, malířů, zpěváků apod. Jak jsme se informovali, jedná se o promyšlený výmysl, který se nezakládá na pravdě.
Zadrženo a dáno do vazby bylo v posledních dnech několik mladých lidí, kteří se dopustili na různých místech republiky výtržností a dalších trestných činů. Jedná se o narušené osoby, požívající drogy, omamné látky a nadměrné množství alkoholu.
Jejich "hudební skupiny" pořádaly převážně po vesnicích od roku 1971 "koncerty", které se zvrhávaly v orgie a hrubá narušení veřejného pořádku. Na tuto skutečnost byly upozorněny národními výbory, společenskými organizacemi, občany samy bezpečností orgány. Ty pak proti organizátorům těchto srazů několikrát zakročily. Ani opakované pokuty však nepomohly. "Skupiny" totiž neměly oprávnění vystupovat, protože při kvalifikačních zkouškách před odbornou porotou neprošly. Snažily se to proto obejít tím, že neoprávněně vystupovaly pod hlavičkou SSM a jiných organizací. Ty také, když to zjistily, tyto samozvané "umělce" jednoznačně odsoudily, jak tomu bylo např. ve Zruči nad Sázavou.
Při většině z jejich 22 "vystoupení" musela zasahovat VB. Mezi zadrženými je např. absolvent filozofické fakulty, bývalý kněz a dále převážně zkrachovalí studenti, někteří bez pracovního poměru. Jedná se o narkomany, kteří se v minulosti podrobili psychiatrickému léčení a byli za výtržnosti víckrát trestáni.
Nejen z vystoupení samých, ale i z fotografií, filmu a vulgárních textů, které u nich byly nalezeny, jsme se mohli přesvědčit, že tyto "hudební skupiny" nemají s kulturou naprosto nic společného. Jako nástrojů používali tito "umělci" vše, co dělá pokud možno největší rámus, např. starý výfuk od automobilu, železné tyče apod.
Proti takovým elementům se brání každá společnost. Protože preventivní opatření nepomohla, shledáváme zásah bezpečnostních orgánů jako naprosto správný a v souladu se zájmy poctivých lidí. Západním sdělovacím prostředkům to opět jednou nevyšlo. Nebo snad jim u nich na veřejném pořádku vůbec nezáleží?
V. Růžička
Svoboda, 8. 4. 1976:
Pomlouvačná kampaň proti ČSSR
Praha (čtk). V posledních dnech uveřejnily některé západní listy zprávy, že v ČSSR bylo zatčeno 20 "opozičních" umělců, mezi nimiž jsou spisovatelé, básníci, výtvarníci a hudebníci.
Není to poprvé, co se na Západě hrubým způsobem překrucují skutečné události v Československu. Je tomu tak i v tomto případě. Veřejná bezpečnost vzala v uplynulých čtrnácti dnech do vazby několik mladých lidí pro trestné činy výtržnictví a některé další. Byli to členové "hudebních skupin", kteří od roku 1971 pořádali převážně na venkově různá "vystoupení", při nichž docházelo k výtržnostem. Většina z nich byla již v minulosti trestána a mnozí prošli psychiatrickým léčením. Téměř všichni holdovali drogám, omamným látkám a alkoholu. Žádná ze skupin nesplnila podmínky kvalifikačních zkoušek v roce 1971 ani později a neměla tudíž žádné oprávnění veřejně vystupovat.
Ostatně jejich produkce neměla s kulturou vůbec nic společného, jak se dnes mohli novináři přesvědčit na ukázkách textů jejich písní a na filmu, který si tito "muzikanti" sami natočili. Několik zkrachovaných vysokoškoláků, jeden absolvent filozofické fakulty, bývalý kněz, individua měnící zaměstnání se snažili zaujmout jen primitivní vulgárností.
Veřejná bezpečnost zasahovala při mnohých z jejich 22 "vystoupení". Ukládala peněžní pokuty a snažila se o preventivní varování. Protože však nadále docházelo k výtržnostem, škodám na zařízení, narkomanii atd., tedy k zjevnému a opakovanému porušování platných čs. zákonů, musela přistoupit k represívním opatřením. Rozruch a pomlouvačná kampaň západních listů je o to absurdnější, že je dobře známo, že proti podobným extravagantním skupinám, narušujícím pořádek, se postupuje i v kapitalistických zemích a mnohem tvrději.
Zemědělské noviny, 8. 4. 1976:
Jak lze z komára učiniti velblouda
Francouzský deník Aurore a některé další západní listy uveřejnily v nedávných dnech bombastické zprávy, podle nichž mělo být v Československu zatčeno asi dvacet "opozičních umělců". Mezi postiženými prý jsou přední básníci, hudební skladatelé, zpěváci, textaři a další kumštýři zvučných jmen... Podobných nesmyslů, zkreslujících naši současnost jsme v posledních letech četli na stránkách některých západních novin víc a je ostatně dobře známo, z jakých pramenů pocházejí. Také uvedený příklad je ilustrací, jak hrubě se překrucují skutečné události v Československu.
Kriminální služba Veřejné bezpečnosti v posledních dvou týdnech zadržela několik - zcela mírně řečeno - výstředních vlasatých mladíků, kteří již delší dobu ignorovali všechny rozumné domluvy a napořád se dostávali do příkrého rozporu se zákonem. Důvodem k zásahu byly stále častější stížnosti občanů na opakované výtržnosti, provázející vystoupení některých tzv. hudebních skupin, působících zejména na venkově. Žádná z nich neměla platné oprávnění veřejně vystupovat, protože nesplnila základní podmínky předepsané kvalifikačními zkouškami. Ostatně ani není divu. Hlučné produkce těchto "hudebních skupin" prezentujících se vulgárními texty, doprovázenými dokonce hrou na hřebeny a na různé instalatérské nářadí představující bicí nástroje a mnohdy ještě vrcholící rozbíjením židlí v sálech, mělo s kulturou pramálo společného.
Jaký příklad dávali tito extrémní "muzikanti" v záplatovaných texaskách mladým lidem na venkově, netřeba vůbec rozvádět. Zcela oprávněně se proto sáhlo k těmto skupinám na zoubek. Jejich organizátoři nejsou ostatně v trestní činnosti žádnými naivními nováčky - mají za sebou už tresty pro příživnictví, mravnostní delikty a narušování veřejného pořádku. Téměř všichni holdovali drogám a jako narkomani také absolvovali pobyt v psychiatrických léčebnách. Činit z takové chásky umělce a navíc "politické případy" nasvědčuje jen tomu, že každý prostředek je dobrý, když chce někdo z komára vyrobit velblouda.
Večerní Praha, 8. 4. 1976:
Tonoucí se stébla chytá
Novinářské "kachny" na Západě se vyskytují často. Ve snaze pošpinit socialismus využívají i deklasovaných živlů.
Včera večer v televizi a v dnešním ranním tisku jsme se dozvěděli o prapodivné tzv. "umělecké činnosti" několika lidí, kteří se živili vystupováním v malých beatových skupinách. Jejich účinkování nemělo ovšem nic společného s uměním. Však také nedokázali ani složit kvalifikační zkoušky a určité stopy hudebního vzdělání vykazoval pouze jeden, který jen krátkou dobu studoval na konzervatoři. Jejich hudební večery skončily výtržnostmi, vulgaritou a protizákonnými činy.
Lidé, kteří se vyhýbají poctivé práci, nemohou mít zelenou. Proti takovým výtržníkům by zakročili v každé zemi. Buržoazní sdělovací prostředky však ztropily povyk o útlaku umělců v ČSSR. Poplach okolo těchto lidé svědčí o jednom: bere-li dějinný vývoj západní propagandě argumenty ve prospěch buržoazního systému, chytá se i stébla - byť to byla činnost asociálních živlů. Zač tedy stojí?
vp