OPERAČNÍ ŠTÁBY GENERÁLA LORENCE
V LETECH 1988-1989:
KRIZOVÝ MANAGEMENT FMV V AKCI

Pavel ŽÁČEK

Totalitní režim Komunistické strany Československa měl v potlačování masových opozičních projevů mnohaletou praxi. S trochou nadsázky lze říci, že tato forma represe, prováděná vybranými útvary Sboru národní bezpečnosti, doprovázela režim od jeho prvních hodin v únoru 1948 až do posledních koncem roku 1989. Zástupci všech poválečných generací v Československu měli možnost seznámit se s razantními zásahy tzv. pořádkových jednotek a nepochopitelně tvrdým postupem jednotlivých příslušníků těchto útvarů. Nejde ani tak o historii pohotovostních útvarů, byť by byla jistě zajímavá. Konkrétní postup zásahových jednotek je nejen rozsáhle dokumentován obrazovými materiály, ale i svědectvími demonstrujících občanů. Co však zůstávalo nezasvěceným až dosud ukryto, bylo organizační i informační zázemí represivního aparátu. Za jakých okolností, z jaké úrovně moci a na základě jakých informací byly zásahové jednotky nasazovány? Jak byly jednotlivé demonstrace hodnoceny, popř. jakou hrozbu pro komunistický systém znamenaly?¹⁾

Soustředěná dokumentace - ač bohužel neúplná - umožňuje poměrně rozsáhle nahlédnout do zákulisí moci konce osmdesátých let. Tato studie, poněkud asymetricky sestavená ze tří nesouměřitelných celků, by měla pomoci zorientovat se v širších souvislostech. V úvodní spíše teoretické části jsou rozebrána "pravidly hry" tzv. mimořádných bezpečnostních opatření (MBO). Podrobné interní směrnice federálního ministerstva vnitra upravovaly jednotlivá organizační opatření vrcholového represivního managementu, definovaly druh a stupeň vyhlášených opatření i zodpovědnost jednotlivých funkcionářů. Ve druhé části jsou porovnávány závažné dokumenty z provenience pomocného personálu krizového managementu: nejvyšší akty řízení - rozkazy ministra vnitra ČSSR (RMV ČSSR). V rozkazech k mimořádným bezpečnostním opatřením je výrazným způsobem zachycena zkušenost vedení FMV i podřízených veřejnobezpečnostních i státobezpečnostních složek a její kontinuální vývoj ve sledovaném období. Třetí a poslední část tohoto příspěvku se zabývá přípravou, průběhem a hodnocením provedených preventivních i represivních opatření za MBO let 1988-1989; vychází z dokumentace nejvyššího orgánu výkonného řízení MBO - operačního štábu FMV (OŠ FMV) gen. ing. Alojze Lorence, CSc.²⁾

I. LEGISLATIVNÍ PŘÍPRAVA

Předělem ve způsobu zásahu státní moci proti demonstrujícím občanům byl bezesporu 21. srpen 1969. Koordinovaný zásah všech represivních uniformovaných složek režimu³⁾ se stal předlohou teoretickému zpracování postupu komunistické moci vůči masovým projevům odporu proti totalitě.

Pokud vedení federálního ministerstva vnitra dospělo k názoru, že bezpečnostní situaci v jakémkoli regionu ČSSR nebylo možno k určitému datu zvládnout běžným výkonem služby, vyhlašovala se tzv. mimořádná bezpečnostní opatření. Ve druhé polovině osmdesátých let byla MBO vyhlašována na základě nařízení ministra vnitra ČSSR č. 9 z 1. července 1982.⁴⁾ Ústřední plány MBO (viz dále) měly být dle rozhodnutí Rady obrany státu zpracovány všemi represivními složkami režimu potenciálně využitelnými proti jednotlivým demonstracím opozice či rozsáhlejším nepokojům obyvatelstva: Sborem národní bezpečnosti (SNB), vojsky ministerstva vnitra, resorty ministerstev vnitra (MV ČSSR, MV ČSR, MV SSR), federálním ministerstvem národní obrany (FMNO), Lidovými milicemi (LM) i Sborem nápravné výchovy (SNV).

DOKUMENTACE MBO

Tzv. územní plány MBO v rámci SNB se měly připravit na úrovni federálního ministerstva vnitra (centrální plán), ministerstev vnitra ČSR a SSR (republikové), krajských (krajské) a okresních správ SNB (okresní plány). Dílčí plány MBO měly sestavit také jednotlivé útvary SNB a MV, útvary vojsk MV, hlavní správa Pohraniční stráže a ochrany státní hranice (HS PS OSH) i krajské odbory OSH. Mezi dokumenty územních plánů MBO byly zařazeny operační mapy příslušného území, plány velkých průmyslových aglomerací, přehledy o dislokaci podřízených útvarů SNB a vojsk MV (včetně počtu příslušníků) a skladů, jednotek v záloze (včetně speciální techniky vojsk MV, Československé lidové armády, LM, SNV a Požární ochrany), schéma spojení, seznam objektů určených ke střežení, tabulka početních stavů pořádkových jednotek Veřejné bezpečnosti (VB) a konečně i plány zákroků proti tzv. hromadným protisocialistickým vystoupením (HPSV). Snad nejdůležitější písemností tohoto souboru dokumentů byl vždy statut operačního štábu (OŠ), určující složení a způsob práce; federální a republikovou podobu OŠ schvalovali příslušní ministři, krajskou a okresní tamější náčelníci.

Nařízení specifikovalo druhy objektů, které bylo nutno během MBO střežit, v následujícím pořadí: budovy politických a státních orgánů, hromadných sdělovacích prostředků (zejména rozhlasová a televizní studia), zařízení spojů (především mezinárodní a meziměstské telefonní ústředny, důležité spojovací uzly, zesilovací stanice a vysílače), skladiště zbraní, munice, trhavin či jedů, objekty plynáren, elektráren (a další objekty alespoň okresního významu), symboly československo-sovětského přátelství, pomníky apod. Seznam střežených objektů schvalovala každá teritoriálně zodpovědná Rada obrany.

OPERAČNÍ ŠTÁBY

Systém územních MBO byl aktivizován v období vyhlášení mimořádného bezpečnostního opatření. Ústředním orgánem měl být společný operační štáb (SOŠ) ČSSR, řízený federálním ministrem vnitra. Činnost SOŠ a jeho pravomoci měly být upraveny zvláštní směrnicí.⁵⁾

Členy republikových operačních štábů (OŠ ČSR, OŠ SSR) byli náměstek ministra vnitra ČSR nebo SSR, který ho řídil, náčelník republikového orgánu LM (v ČSR pověřený pracovník hlavního štábu LM) nebo jeho zástupce, velitel příslušného vojenského okruhu (či jeho zástupce), zástupce náčelníka X. správy SNB pro vnitřní zpravodajství, náčelník správy vojenské kontrarozvědky (VKR) západního vojenského okruhu (v OŠ SSR zástupce náčelníka XII. S-SNB z Bratislavy a zároveň náčelník odboru VKR východního vojenského okruhu), náčelník (nebo jeho zástupce) správy Sboru nápravné výchovy a náčelník (či jeho zástupce) hlavní správy Požární ochrany. Zasedání republikových OŠ se mimoto měli zúčastnit zástupce oddělení státní administrativy ÚV KSČ (KSS), vedoucí odboru obrany a bezpečnosti Úřadu vlády ČSR (SSR), vedoucí tajemník hlavního výboru KSČ (KSS) při MV a sekretář Rady obrany ČSR (SSR).

Ihned po vyhlášení MBO měl být zřízen OŠ FMV (poprvé je takto zmíněn až v čl. 9 nařízení č. 9/1982), vedený náčelníkem sekretariátu federálního ministra vnitra,⁶⁾ a to ve složení: náměstek ministra vnitra ČSR řídící OŠ ČSR (paralelně i náměstek MV SSR řídící OŠ SSR), náčelníci složek Státní bezpečnosti - hlavní správy rozvědky (krycím označením I. S-SNB), správy kontrarozvědky pro boj s vnějším nepřítelem (II. S-SNB), hlavní správy vojenské kontrarozvědky (III. S-SNB), správy sledování (IV. S-SNB), správy ochrany stranických a ústavních činitelů (V. S-SNB), správy výkonné zpravodajské techniky (VI. S-SNB), správy kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem (X. S-SNB), správy kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky (XI. S-SNB), správy kontrarozvědky v Bratislavě (XII. S-SNB), správy pro boj proti mimořádným a závažným formám trestné činnosti (XIV. S-SNB), správy vyšetřování StB (SV StB), náčelníci útvarů FMV - správy spojení FMV (VII. správa), zvláštní správy FMV, správy pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost FMV (IX. správa), ekonomické správy FMV,⁷⁾ inspekce ministra vnitra, náčelník útvaru VB - federální správy VB, náčelníci útvarů podřízených FMV - HS PS OSH, správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, správy SNB hl. m. Bratislavy a Západoslovenského kraje. Náčelník OŠ FMV byl kompetentní pozvat na zasedání i další "nezbytně potřebné" funkcionáře. Úkolem členů OŠ FMV bylo zajistit ve svých resortech a útvarech "realizaci závěrů" ministra vnitra ČSSR ze zasedání SOŠ ČSSR a koordinaci všech bezpečnostních opatření "k ochraně klidu a veřejného pořádku" na území federace. Autoři směrnice si neodpustili zdůraznit: "Závěry ze zasedání OŠ FMV jsou závazné pro všechny příslušníky SNB a vojáky vojsk MV plnící úkoly MBO."

V průběhu MBO byly k plnění úkolů "ochrany" nebo "obnovy klidu a veřejného pořádku" určovány nejen úplné útvary SNB a MV, ale také jednotky a skupiny příslušníků zvlášť vyčleněné z nenasazených útvarů SNB a MV, vybraní příslušníci a jednotky vojsk MV, ČSLA a LM, výkonné a funkční útvary SNV a PO, členové Pomocné stráže VB a speciální technika vojsk MV, ČSLA, PO.

OŠ všech stupňů⁸⁾ měly z vyčleněných jednotek, skupin i jednotlivých příslušníků vytvořit zálohy a v případě jejich nasazení do akce proti demonstrantům bylo povinností štábu zorganizovat zálohu novou, jejíž síla měla být odvislá od celkového počtu "sil a prostředků" a rozsahu předpokládaných úkolů. Do záloh SOŠ ČSSR byly určeny jednotky vojsk MV, pohotovostní útvary SNB, škol SNB a Vysoké školy SNB; použití těchto složek podléhalo souhlasu ministra vnitra ČSSR. Zálohy republikových ministrů vnitra tvořily jednotky a skupiny MV ČSR, (MV SSR), další "síly a prostředky" (např. internátně ubytovaní posluchači škol SNB obou republikových resortů) mohly být dány k dispozici pouze rozhodnutím federálního ministra vnitra ze záloh SOŠ ČSSR.

DRUHY MBO

Ministr vnitra ČSSR vyhlašoval dle stanovených kriterií (čl. 12 NMV č. 9/1982) následující stupně MBO:

1. stupeň - "k zabránění vzniku HSPV postačí zvýšená aktivita sil a prostředků kontrarozvědných a vyšetřovacích útvarů a je třeba zesílit kontrarozvědnou činnost StB, operativní činnost VB a HS PS OSH k zachycení signálů o přípravách HSPV". MBO se vztahovala na všechny útvary SNB, MV a vojsk MV, dále se aktivizovaly ty útvary uvedených složek, "které se podílejí na plnění kontrarozvědných, operativně pátracích, vyšetřovacích nebo organizačních úkolů"; funkcionáři ČSLA, LM, SNV a PO byli o vyhlášení pouze informováni.

2. stupeň - "k zabránění vzniku HSPV je třeba mimořádné aktivity bezpečnostních sil a prostředků". U SNB, MV (včetně vojsk MV) byla prověřována funkčnost plánů MBO, plány ochrany a obrany vlastních objektů a systému spojení.

3. stupeň - "k zabránění vzniku HSPV je třeba aktivizovat vyčleňované skupiny a jednotky SNB". Do dispozice příslušných OŠ byly převeleny "operativní skupiny k průzkumu, dohledu, rozkládání a dokumentaci HSPV",⁹⁾ strážní skupiny k ostraze a ochraně vlastních, popřípadě zvlášť určených objektů a pořádkové jednotky k potlačení HSPV.

4. stupeň - "je nutno posílit pořádkové jednotky VB vyčleněnými silami z LM a ČSLA a části speciální (dopravní) techniky vojsk MV a ČSLA". V první řadě bylo MBO vyhlášeno u LM a ČSLA; funkcionáři SNV a PO byli jen informováni. Útvary MV podle zvláštního rozhodnutí posilovaly dopravními prostředky pořádkovou službu VB, vybraní příslušníci LM byli přidělováni do smíšených a samostatných pořádkových hlídek VB.¹⁰⁾

5. stupeň - "proti možným HPSV je třeba zabezpečit nebo zvýšit ochranu a obranu zvlášť určených objektů strážními jednotkami LM a ČSLA". MBO tohoto stupně se vyhlašovalo u útvarů PO; útvary SNV byly informovány prostřednictvím funkcionářů zasedajících v OŠ. LM a ČSLA měly vyčlenit strážní jednotky a zahájit střežení určených objektů a zároveň společně s útvary SNB a vojsk MV sestavit pořádkové jednotky včetně speciální techniky určené "k podpoře likvidace HPSV".

6. stupeň - "jestliže HPSV bezprostředně hrozí nebo k nim dochází a k jejich potlačení, obnovení a ochraně veřejného pořádku je nutno aktivizovat a nasadit pořádkové jednotky a prostředky SNB, vojsk MV, LM, ČSLA, SNV a PO". Předposlední stupeň MBO se vztahoval na všechny útvary SNV a PO a na vyčleňované jednotky LM a ČSLA. Útvary StB (včetně vojenské kontrarozvědky) a VB organizovaly podle potřeby společné vyšetřovací skupiny k vyšetřování osob předvedených nebo zajištěných v průběhu HPSV. Členové skupin neměli jen prověřovat aktivity osob, které se jim podařilo zajistit v místě demonstrace, ale i "další související trestnou činnost". Připraveny byly pořádkové jednotky i speciální technika s obsluhou, vytvořené z útvarů vojsk MV, LM, ČSLA a PO; pořádkové jednotky SNV jsou aktivizovány pouze v případě, jestliže se HSPV "účastní... skupiny uprchlých vězňů".

7. stupeň - "k likvidaci HPSV je třeba dalších vyčleněných sil a prostředků, a to k provedení rozhodnutí nejvyšších politických a státních orgánů ČSSR". Rozhodnutí o použití dalších "původně nevyčleněných" útvarů a jednotek ČSLA a LM, u nichž plán nepředpokládal nasazení proti demonstrantům, byly oprávněny vydat pouze politické (předsednictvo ÚV KSČ) a státní orgány (Rada obrany státu).

Nařízení pamatovalo i na alternativu, kdy v průběhu MBO mohla být vyhlášena branná pohotovost státu (BPS). Tehdy měl SNB postupovat dle zvláštní směrnice o bojové pohotovosti, mobilizačních plánů a plánů MBO; plnění bojových a mobilizačních úkolů se v tuto chvíli mělo stát prioritní záležitostí.

Přímo nezapojené organizační celky útvarů MV a SNB měly samozřejmě nadále plnit své hlavní úkoly, svoji činnost však měly uzpůsobit tak, aby zajišťovaly "vzájemnou součinnost" k plnění úkolů vyhlášeného stupně MBO, materiálně technické zabezpečení "vyčleňovaných" jednotek a techniky, dále pak aby zabezpečovaly spojení a udržovaly "v neustálé aktuálnosti dokumentaci pohotovosti k MBO". Útvary bez operačního střediska či operačních (dozorčích) důstojníků organizovaly "nepřetržitou službu u telefonů náčelníků".

Pohotovost či dosažitelnost v období MBO bylo možno vyhlásit ústně nebo písemně, důvod pohotovosti (dosažitelnosti) se však měl uvést "otevřeně" (= pravdivě). "Základní procento" pohotovosti (dosažitelnosti) příslušníků SNB a vojsk MV stanovoval ministr vnitra ČSSR; republikoví ministři a jejich náměstci, náčelníci útvarů FMV a SNB, KS SNB a OS SNB pak s "přihlédnutím" k vývoji bezpečnostní situace na příslušném teritoriu.

INFORMAČNÍ TOK

K zajištění přenosu informací během MBO se využívalo spojení SNB a "součinnostního" spojení s ostatními složkami zapojenými do MBO. Jednotný informační systém ("podávání, zpracovávání a distribuci informací") zajišťovala operační střediska, která se automaticky stávala součástí sekretariátů OŠ. První tři stupně MBO byly tedy zabezpečovány spojovacími prostředky SNB, při vyhlášení 4. stupně měl být napojen informační systém LM a ČSLA a u 5. stupně také SNV a PO. Již při prvním stupni se měly aktivizovat útvary StB, VB a HS PS OSH k získávání relevantních informací, "zvláštní pozornost" měla být věnována "přípravám, organizování a vzniku HSPV a protisocialistickým, protispolečenským provokacím a signálům o terorismu a záškodnictví". Za objektivnost a úplnost získaných informací ručily sekretariáty a analytická pracoviště útvarů SNB. Neuvedené, ale zúčastněné útvary předávaly zjištěné poznatky prostřednictvím svých zástupců v OŠ. Útvary nižších stupňů, součinnostní složky a vedoucí stranické a státní orgány byly náčelníkem OŠ informovány "v rozsahu nezbytném pro výkon jejich působnosti a v čase".¹¹⁾

"MATERIÁLNĚ TECHNICKÉ ZABEZPEČENÍ"

Výstroj a výzbroj (zbraně, kasr, ochranné brýle, krátký a dlouhý gumový obušek, ochranný štít, přilby atp.), tedy tzv. materiálně technické prostředky, zajišťovaly v rámci materiálně technického zabezpečení (MTZ) jednotlivé útvary SNB a MV. MTZ určené pro MBO byly uloženy odděleně tak, aby byly kdykoliv připraveny "pro urychlený výdej". Nesměly být použity pro plnění jiných úkolů (snad kromě počtu nezbytného pro výcvik a přípravu potlačování demonstrací). Ve skladech byly "udržovány ve stavu schopném pro okamžité použití, ve stanovených počtech jako nesnižitelná zásoba běžných zásob". MTZ mohly být "formou zápůjčky" vydány také LM a ČSLA. Úplné vybavení příslušníků vyčleněných v rámci MBO (včetně LM a ČSLA) k potlačování tzv. HPSV bylo vymezeno tabulkově.¹²⁾ Použití nedotknutelných zásob byly vázáno na rozkaz (či pouze souhlas) příslušného ministra vnitra. "Při souběhu 4. a vyššího stupně MBO s opatřeními uvádějícími ČSSR do BPS [= branná pohotovost státu] organizuje se MTZ podle předpisů platných pro BPS."¹³⁾

Nařízení dále řešilo proviantní zabezpečení všech vyčleněných a nasazených příslušníků a vojáků. Příslušníci SNB vykonávající službu v místě stálé dislokace útvaru byli povinni hradit si stravu z vlastních prostředků, v případě služby mimo dislokaci obdrželi bezplatně jídlo jako náhradu za stravné či odlučné, posluchačům internátních škol, a to i těm, kteří byli zařazeni u pohotovostních útvarů VB, byla poskytnuta strava či peněžitá náhrada, vojáci z povolání vojsk MV měli nárok na bezplatný odběr stravy. Stravování vojáků ČSLA zabezpečovaly jejich vlastní útvary, útvary SNB hradily náklady pouze v případě využití jídelen SNB a armádě je nefakturovaly. Milicionáři měli také nárok na bezplatné stravování, v jejich případě však náklady šly na konto útvarů SNB bez ohledu na to, zda využili kuchyně vlastní či nikoliv. Jestliže byly LM nasazeny "přímo v akci" i po 22. hodině, obdržely přídavek v hodnotě 8 Kčs. V případě, že příslušníci "šedé armády" nedostali potravu "v naturální formě", náležela jim náhrada "za nedodanou stravu".¹⁴⁾ Členům PS VB účastnícím se výkonu služby bylo stravné poskytováno dle zvláštních předpisů.¹⁵⁾ I další náklady (včetně odměn udělovaných ministrem vnitra) šly z rozpočtu FMV: milicionářům byla hrazena ušlá mzda, případné škody napáchané kýmkoliv z nasazených byly také řešeny z financí bezpečnostního resortu. Hnán k úhradě mohl být pouze příslušník, který při zásahu překročil svou pravomoc.

Na závěr uveďme zajímavou podrobnost: v každé pořádkové jednotce měli být zařazeni dva speciálně proškolení sběrači raněných, označení na pravém rameni páskou s červeným křížem a vybavení zdravotnickou brašnou. Dále mohly být zřízeny "vysunuté" či "pojízdné" ošetřovny. Náčelník zdravotnické služby měl jako jediný - po schválení náčelníkem KS SNB - "právo" použít potřebného materiálu z nedotknutelných zásob.

MIMOŘÁDNÁ BEZPEČNOSTNÍ AKCE

Hlava druhá probíraného nařízení formulovala pravidla mimořádné bezpečnostní akce (MBA).¹⁶⁾ Dle definice byla MBA "souhrnem rozsáhlých bezpečnostních opatření směřujících k uskutečnění závažných bezpečnostních úkolů, jejichž plnění zpravidla vyžaduje nasazení značného počtu příslušníků SNB a prostředků nad stanovenou základní dobu služby v týdnu po delší časové údobí, posílení příslušníky SNB z útvarů dislokovaných v jiných místech, než je dislokován útvar, který MBA zajišťuje, anebo útvarů mu nepodřízených, popřípadě též posilovými jednotkami". Pod pojmem "závažné" úkoly se rozumělo "zejména" zajištění sjezdů KSČ a KSS, oslavy 1. máje v hlavních či krajských městech, světová (evropská) sportovní vystoupení, výstavy a veletrhy celostátního významu, významná státní (mezinárodní) jednání, návštěvy atd., "jestliže se těchto událostí účastní značné množství návštěvníků a provádějí se rozsáhlá dopravní opatření". MBA vyhlašovali přímo ministři vnitra nebo po předchozím souhlasu také jejich náměstci či jim podřízení náčelníci útvarů SNB (včetně náčelníků krajských správ). Rozsah a dobu "pohotovosti" stanovil služební funkcionář, který MBA vyhlašoval; opět byl však nutný souhlas ministra. Pohotovost mohla být vyhlášena i ústně. Organizace MBA vyžadovala zpracování typových plánů řešících v předstihu všechny potenciálně hrozící situace.

Nižším stupněm tohoto opatření byla bezpečnostní akce (BA).¹⁷⁾ V podstatě šlo o tentýž druh jako MBA, bylo pouze na zodpovědnosti příslušného funkcionáře, aby rozhodl, zda bezpečnostní situace je taková, že je nutno vyhlásit nějaká opatření, avšak "není třeba vyhlašovat MBO nebo MBA". Pravomoc k vyhlášení BA byla delegována od úrovně ministra vnitra až po náčelníka OS SNB. Náčelník okresní správy SNB si pouze musel - pokud nešlo "o nebezpečí z prodlení" - své rozhodnutí o provedení akce nechat schválit nadřízeným krajským náčelníkem.

SPOLEČNÝ OPERAČNÍ ŠTÁB

K 1. květnu 1983 vstoupil v platnost statut společného operačního štábu Československé socialistické republiky,¹⁸⁾ zřízený na základě usnesení 8. schůze Rady obrany státu dne 3. října 1970 jako poradní orgán federálního ministra vnitra "při realizaci zásad centrálního plánu mimořádných bezpečnostních akcí". SOŠ dle statutu předsedal ministr vnitra ČSSR a jeho členy byli: ministr národní obrany (nebo jeho zástupce), náčelník hlavního štábu Lidových milicí (nebo jeho zástupce), republikoví ministři vnitra a náměstci federálního ministra vnitra. Zasedání se měli zúčastňovat vedoucí (nebo jeho zástupce) oddělení státní administrativy ÚV KSČ, vedoucí odboru obrany a bezpečnosti Úřadu předsednictva vlády ČSSR, vedoucí tajemník hlavního výboru KSČ při FMV a vybraní pracovníci sekretariátu SOŠ. Na doporučení mohli být přizváni také náčelníci a vybraní specialisté resortů ministerstev vnitra, FMNO a LM.

Statut SOŠ vymezoval následující okruh činnosti SOŠ: především šlo o vyhlašování a odvolávání 4. až 7. stupně MBO (při 1. až 5. byl svoláván federálním ministrem vnitra ČSSR "dle potřeby" a při předposledním a posledním zasedal nepřetržitě), určení způsobu využití záloh sil a prostředků SOŠ jako "výpomoc" nižším stupňům řízení, vytváření nových záloh SOŠ, použití útvarů SNB a vyčleněných jednotek ostatních spolupracujících složek, použití jednotek SNV (je-li HPSV "vedeno proti nápravně výchovným ústavům" či účastní-li se nepokojů uprchlí vězňové), použití zvláštních záloh ministra národní obrany a náčelníka HŠ LM, jestliže nestačí dle plánu zařazené jednotky. Dále měl SOŠ informovat stranické i státní orgány a nižší stupně MBO, navrhovat federální vládě opatření u dalších orgánů státní správy (včetně hospodářských organizací), iniciovat zvláštní opatření "ve vztahu" k 1/ rozhlasu, tisku a televizi, 2/ shromažďování a spolčování občanů, 3/ cestám osob přes státní hranice, 4/ dopravnímu provozu, 5/ zastupitelským úřadům západních států a cizím státním příslušníkům přechodně pobývajícím na území ČSSR (v "součinnosti" s federálním ministerstvem zahraničních věcí).

Sekretariát SOŠ měl zabezpečovat organizační chod štábu, vypracovávat neprodleně zápis z jeho jednání, jenž měl být po schválení ministrem vnitra ČSSR do čtyřiadvaceti hodin doručen generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ, předsedovi vlády ČSSR a členům SOŠ. Tajemník SOŠ (náčelník sekretariátu FMV) měl k plnění úkolu využívat zejména operační odbor a odbor analytiky informací a plánování (OAIP) sekretariátu federálního ministra vnitra. Po vyhlášení MBO se sekretariát SOŠ automaticky doplnil o 5 důstojníků ze sekretariátu FMV a po jednom z I., II., III., V., VI., VII., VIII., X., XI., XIV. správy SNB, HS PS OSH, správy vojsk MV, ekonomické správy FMV, FS VB (v případě vyhlášení 1. až 3. stupně), dva styčné důstojníky dodalo FMNO a jednoho pracovníka hlavní štáb LM.

Doporučit vyhlášení příslušného stupně MBO mohli funkcionáři od úrovně náčelníka krajské správy SNB po republikové ministry. Ministr vnitra ČSSR vyhlášení 1. až 3. stupně předkládal předsednictvu ÚV KSČ (v případě nebezpečí z prodlení předsedovi Rady obrany státu), a to zpravidla po poradě se členy SOŠ - funkcionáři federálního i republikových resortů vnitra. Zbývající členové byli pouze informováni. Návrhy na vyšší stupně MBO musel ministr předkládat předsednictvu ÚV KSČ po poradě se všemi členy štábu. Ihned po schválení nejvyšším orgánem stranické hierarchie svolal ministr zasedání SOŠ s jediným bodem - projednání rozsahu prováděných opatření. Ve své činnosti se již nijak nelišil od operačních štábů nižších stupňů.

II. ROZKAZY MINISTRA VNITRA ČSSR

V polovině osmdesátých let nebyla distribuce posilových jednotek v rámci bezpečnostních opatření vyhlašována rozkazy ministra vnitra ČSSR, ale prostřednictvím pokynů či rozhodnutí ministra Vratislava Vajnara. Příliš se nerozlišovalo, zda šlo o cizí návštěvu, oslavy 1. máje či pohřeb vysokého stranického funkcionáře.¹⁹⁾

LÉTA KLIDU (1986-1987)

Závěry stockholmské schůzky Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) přinutily aparát federálního ministerstva vnitra reagovat pozoruhodným řídícím aktem. Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 18 z konce roku 1986²⁰⁾ byl věnován aktivitám inspekčních skupin i jednotlivých západních pozorovatelů. Jeho příloha obsahovala "Směrnici o bezpečnostních opatřeních v souvislosti se závěry Konference o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti a o odzbrojení v Evropě", která kodifikovala úkoly vybraných centrálních správ StB (I. - III., X. - XII. S-SNB) a operativních útvarů krajských správ SNB, správy pasů a víz a HS PS OSH. Ze zástupců jmenovaných složek byl sestaven štáb, v jehož čele stanul zmocněnec FMV, náměstek ministra vnitra genmjr. JUDr. Vladimír Hrušecký²¹⁾ (jako jeho zástupce byl určen náčelník II. správy SNB plk. JUDr. Karel Fiřt²²⁾). Zmocněnec FMV především odpovídal za úkoly vyplývající pro FMV ze závěrů KBSE, vedl štáb, koordinoval činnost s federálním ministerstvem zahraničních věcí a FMNO a s východními zpravodajskými partnery.

Jednotlivé centrální útvary zodpovídaly za opatření spadající do rámce jejich působnosti. Hlavní správa rozvědky měla získávat informace "o záměrech k zneužívání konference proti základům ČSSR, její bezpečnosti a obranyschopnosti..., k osobám ve funkci pozorovatelů, členů inspekčních skupin..., o technických prostředcích, které by mohly být využity inspektory k nepřátelské činnosti". Zároveň měla hlavní správa rozvědky provádět "efektivní opatření" s cílem podpořit zahraniční politiku ČSSR a celého komunistického bloku a "diskreditovat a ovlivňovat záměry nepřátelské činnosti".

Kontrarozvědná II. správa SNB měla provádět kontrolu inspektorů v ČSSR, odhalovat jejich "nepřátelskou" činnost a jejich - z hlediska StB - "významné" styky (včetně pracovníků západních zastupitelských úřadů účastnících se práce inspektorů).

Hlavní správa vojenské kontrarozvědky měla na starosti inspektory z řad československých občanů; kromě jejich "kontrarozvědné ochrany" je měla také "ofenzívně využívat" za účelem ochrany "základů" ČSSR. Správa pasů a víz ve spolupráci s HS PS OSH zajišťovala nejenom zrychlené udílení vstupních víz inspektorům, ale i zjišťovala, zda nejde o osoby zařazené v Indexu nežádoucích osob (INN).

V neposlední řadě měl štáb bezpečnostního opatření výslovně nařízeno spolupracovat s útvary zvláštního odboru Výboru pro státní bezpečnost SSSR při Střední skupině sovětských vojsk, jak zněl oficiální název detašovaného pracoviště KGB s centrálou v Milovicích. Rozkaz na jedné straně formálně zajišťoval aplikaci závěrů schůzky, na straně druhé a priori předpokládal "nepřátelskou činnost" vykonavatelů této politiky, nařizoval je tajně kontrolovat, tzv. "rozpracovávat" a následně využít k případné kompromitaci celého procesu dorozumění obou světových politických bloků.

Poněkud atypická MBA byla vyhlášena federálním ministrem vnitra v polovině února 1987.²³⁾ Od 18. února do 2. března 1987 zajišťovaly operativní správy centrály (včetně IV. a VIII. S-SNB) a správy StB Košice a Banská Bystrica, HS PS OSH a SV MV "bezpečnost republiky, klidu a veřejného pořádku při přípravě a konání XIII. Světové zimní univerziády 1987 ve Vysokých Tatrách". Do čela štábu "státobezpečnostního" opatření se sídlem v objektu MV SSR '1. Máj' ve Starém Smokovci, byl jmenován náčelník správy StB Košice. Operační štáb zjišťoval "ohlasy" na přípravu i průběh univerziády, zachycoval "signály o případných snahách o její narušení", byl zodpovědný za nevydání víz "vytypovaným osobám", organizování "zvýšené" kontroly činnosti zejména západních zastupitelských úřadů, akreditovaných i neakreditovaných novinářů a dalších cizinců. Zúčastněné složky - především X. správa, krajské správy a útvar StB okresní správy SNB Poprad - "odhalovaly" osoby "ve spojení s rozvědkami, nepřátelskými emigrantskými centry nebo vnitřním nepřítelem", znemožňovaly rozšiřování "nezákonných písemností, navazování styků s pravicovými exponenty, popřípadě provokatéry", důsledně kontrolovaly "nepřátelské" osoby (nesměly pracovat jako personál univerziády, ba ani jako tlumočníci či hostesky; "vytypovaným" z řad "vnitřního nepřítele" mělo být zabráněno v příjezdu), organizovaly "individuální preventivní a rozkladná opatření" vůči "potenciálním [sic!] pachatelům a organizátorům provokační nebo jiné závažné činnosti" včetně "operativního dohledu nad osobami či skupinami osob" s údajnými sklony k "teroristické činnosti".

Vojenská kontrarozvědka "zvýšeným" způsobem chránila vojenské objekty ČSLA před zraky zvědavých cizinců; ekonomická kontrarozvědka "účinně" zabraňovala "mimořádným událostem", zejména pak záškodnictví a zneužití reprografické techniky. Příslušníci Pohraniční stráže společně s orgány celní správy věnovaly větší pozornost také "dovozu nezákonných písemností".

Následující dva Vajnarovy rozkazy č. 5/1987²⁴⁾ (vyhlášení MBO) a 11/1987²⁵⁾ (vyhlášení MBA) zajišťovaly "klid a veřejný pořádek" u příležitosti "návštěvy" sovětského vůdce, generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova, a "oficiální přátelské návštěvy" generálního tajemníka ÚV Komunistické strany Číny a předsedy státní rady Čínské lidové republiky Čao č-janga.

Gorbačovova návštěva pro resorty ministerstev vnitra (ČSSR, ČSR, SSR) znamenala v době od poledne 4. dubna do ranních hodin 10. dubna 1987 vyhlášení 3. stupně MBO "bez aktivizace vyčleňovaných skupin a jednotek SNB". Zřízeny byly operační štáb v čele s I. náměstkem ministra vnitra gen. Lorencem, OŠ Praha, OŠ Bratislava a OŠ V. S-SNB pod vedením genmjr. Milana Buchvaldka.²⁶⁾ Zúčastněné útvary FMV (kromě stavební výroby FMV) i SNB (včetně podřízených FMV), republikové pohotovostní pluky i jednotlivé krajské správy zajišťovaly požadavky OŠ FMV, vyčleňovaly "síly a prostředky" a "důsledně" dodržovaly stanovený režim "hlásné služby". V případě potřeby neprodleně informovaly sekretariát OŠ FMV prostřednictvím ústředního operačního střediska FMV.

Čínský nejvyšší stranický představitel sice přijel (na rozdíl od Gorbačova) na návštěvu přátelskou, ale evidentně tolik ochrany nepotřeboval. Pouhá MBA v době od 22.00 hod. dne 10. června do poledních hodin dne 14. června aktivizovala pouze správy SNB hl. m. Prahy a Sčk. a SNB Bratislavy a Zsk., V. správu SNB, správu vojsk MV a pohotovostní útvary republikových ministerstev. Padesátiprocentní "služební" pohotovost měli příslušníci SNB zařazení v odboru zvláštního určení (OZU) správy vojsk MV. Kromě toho ministr vnitra ČSSR nařídil veliteli PÚ VB pro SSR vyčlenit dne 13. června 200 uniformovaných příslušníků SNB a o den později dalších 100 ve prospěch krajské správy Bratislava. Po oba dva dny bylo nadto v záloze po 30 příslušnících s autobusem, eskortními vozidly a dvěma vodními děly s obsluhou.

Vyhlášení MBA v termínu 29. dubna až 10. května 1987 vyžadovaly oslavy Svátku práce a výročí 42. osvobození Československa Sovětskou armádou.²⁷⁾ Náčelníci a velitelé v celé ČSSR měli volnou ruku k vyhlášení služební dosažitelnosti či pohotovosti, pouze do zálohy ministra vnitra ČSSR nařídil rozkaz vyčlenit po jedné rotě pohotovostního pluku VB ČSSR, pohotovostního útvaru VB pro SSR, VŠ SNB v Praze, 4. fakulty VŠ SNB v Bratislavě, Důstojnické školy SNB, PS a vojsk MV v Holešově a Praporčické školy v Brně a 50% pohotovost pro příslušníky OZU.

Určení funkcionáři provedli kontrolu územních a dílčích plánů MBO a BA, zabezpečili "důslednou" přípravu činnosti dle typových projektů BA pro oslavy Svátku práce a Dne osvobození a vytvoření výše uvedené zálohy. Krajští náčelníci dále informovali teritoriální vedoucí tajemníky KSČ a KSS o vyhlášení MBA, případně dle jejich pokynů kontaktovali štáby Lidových milicí.

DOBA PROCITNUTÍ (LEDEN - SRPEN 1988)

Referenti sekretariátu federálního ministra vnitra si zřejmě chtěli ulehčit práci a na rok 1988 předložili ministru Vajnarovi k podpisu RMV č. 1/1988,²⁸⁾ vyhlašující již "jednotné řízení a účelné využití sil" a cílevědomou koordinaci BO na období 23. - 26. února, března (v době konání okresních a krajských konferencí KSČ a KSS), 29. dubna - 2. května a 19. - 22. srpna 1988. Rozkaz aktivizoval okamžité vytvoření OŠ FMV, OŠ Praha i OŠ Bratislava; ukončení jejich činnosti se předpokládalo až 25. srpna 1988.

Rozkaz především požadoval: "Aktivizovat agenturně operativní činnost k vyhledávání signálů o pokusech narušit veřejný pořádek a bezpečnost. Zabezpečit soustřeďování a důsledné vyhodnocování získávaných informací." Dalším bodem bylo: "Zabezpečit důsledný dohled nad vytypovanými nepřátelskými osobami z řad vnitřního protivníka, organizovat preventivní opatření vůči skupinám závadové mládeže, potenciálním pachatelům závažné trestné činnosti a iniciátorům provokací. Zintenzivnit kontrolu diplomatů kapitalistických ZÚ a akreditovaných novinářů, kteří udržují styky s osobami z řad vnitřního protivníka. Přijmout opatření k zabezpečení urychleného administrativního vyhoštění narušitelů veřejného pořádku z řad cizinců z nesocialistických států." Vedení ministerstva šlo nakonec tak daleko, že požadovalo: "Projednat s příslušnými orgány opatření k dočasné izolaci nebezpečných psychopatů, zejména se sklony k páchání závažné trestné činnosti (narkomanů, pyromanů, sexuálních deviantů apod.), a to především ve dnech konání stranických konferencí." Účinná opatření měla vést ke zjištění "pachatelů" anonymních výhrůžných telefonátů a dopisů. Tři až pět dní před "sledovanými" událostmi měly končit preventivně bezpečnostní akce zaměřené do problematik a/ Zbraně a střelivo, b/ Mládež a alkohol, c/ Příživníci a d/ Razie.

Při srpnové reorganizaci federálního kolosu ministerstva vnitra byl nejen zredukován počet centrálních útvarů ministerstva i Státní bezpečnosti, ale došlo i k rozsáhlým personálním změnám. Prvním zástupcem nově zřízené vnitřní a organizační správy FMV se kupř. stal kpt. (od 1. března 1989 mjr.) JUDr. Václav Novotný.²⁹⁾ K přípravám rozkazů a vyhlášení MBO později³⁰⁾ vypověděl: "Vlastní zpracování rozkazů ministra k jednotlivým MBO zajišťovala VOS. Bylo to jednak z toho důvodu, že součástí této správy byl i právní odbor, který konečné znění rozkazu kontroloval z hlediska zákonnosti, dále to bylo dáno tím, že sekretariátem operačního štábu se v době MBO stávalo operační oddělení ústředního operačního střediska, které na tuto dobu přecházelo do podřízenosti prvního náměstka.³¹⁾ Tento sekretariát tedy zpracoval návrh rozkazu, rozkaz prošel schvalovacím procesem, který končí u ministra..."³²⁾ Odbor analytiky a informací VOS vycházel při přípravě RMV ČSSR i z konkrétních materiálů, jako např. z celkového hodnocení bezpečnostní situace či z návrhu hlavního zaměření činnosti SNB, PS a OSH a vojsk MV pro následující rok. "Tyto dokumenty byly zpracovávány na základě podkladů příslušných správ a vždy v listopadu byly předkládány na ÚV KSČ. Součástí toho druhého dokumentu bylo i hodnocení situace na úseku vnitřního zpravodajství a z tohoto materiálu jsme pak vycházeli při zpracovávání jednotlivých rozkazů, neboť tento materiál byl pro tento účel zcela postačující. Pouze v případě potřeby byly některé otázky konzultovány s prvním náměstkem a po jeho případném doplnění byl konečný návrh dán do oběhu a nakonec schválen. Je tedy možno konstatovat, že územní útvary ani jednotlivé součásti FMV neposkytovaly žádné zvláštní materiály pro přípravu rozkazů..."³³⁾

Náčelník právního odboru VOS FMV mjr. JUDr. Milan Jebavý³⁴⁾ tvrdil poněkud alibisticky:³⁵⁾ "...podíleli [jsme se] a v některých případech přímo řídili přípravu a vydávání normativních právních aktů, dbali jsme na náležitosti, zejména formálně právní stránky, pokud se týká rozkazů MBO či MBA... gestorem těchto rozkazů byl operační odbor FMV, tento spadal pod sekretariát VOS, na jehož čele byl nejdříve Krása³⁶⁾ a potom Dostál.³⁷⁾ My jsme měli při zpracování rozkazů MBO či MBA i dohlížet na stránku zákonnou, stejně tak tomu bylo i u všech norem, které jsme zpracovávali... Chtěli jsme dosáhnout toho, aby nás řídil přímo ministr a abychom si mohli před ním obhájit svá stanoviska. Za normálních okolností jsme spadali pod náčelníka VOS, přes něhož šly veškeré naše materiály, a v podstatě náčelník VOS měl na starosti třeba přípravu a formulování některých materiálů po věcné stránce a zejména se to potom týkalo rozkazů k MBO či MBA. Dalo by se říci možná přesněji, že tyto rozkazy zpracovávalo pracoviště náčelníka VOS podřízené pokynům prvního náměstka Lorence. Pamatuji se a vím zcela pozitivně o tom, že některé rozkazy jsme ani nedostávali. Oni si je na VOS nebo na operačním středisku v některých případech i sami napsali, namnožili i distribuovali. Ve zbývajících případech jsme dostávali materiály s takovým časovým zpožděním, že jsme měli minimální čas, třeba hodinu až dvě, pouze na jejich formální úpravu, vydání a distribuci. V některých případech jsme je dostávali k vydání až po podpisu ministra a tehdy jsme prováděli pouze úpravu gramatickou..."

Na přímý dotaz³⁸⁾ charakterizoval Novotný stručně, leč výstižně osobnost posledního předlistopadového ministra vnitra: "Kincl byl dost ovladatelný člověk, byl vyloženě pod vlivem politických orgánů a postupně i pod vlivem svých náměstků. Dá se říci, že ministr do činnosti související s průběhem a přípravou MBO v podstatě nezasahoval, alespoň pokud vím, mohl případně ovlivňovat prvního náměstka. Vlastní činnost operačního štábu pak ale vždy řídil první náměstek. Pokud vím, ministr ani nijak významně nezasahoval do obsahu rozkazů vydávaných k MBO, vycházel hlavně z informací prvního náměstka."³⁹⁾

Ač mjr. Jebavý od října 1987 vykonával nikoli zanedbatelnou funkci náčelníka právního odboru (nejprve sekretariátu FMV, posléze VOS FMV), při výslechu k některým pasážím (konkrétně k preventivní izolaci osob) rozkazů ministra vnitra k MBO a MBA řekl vyšetřovatelům, že v něm "tehdy i dnes" vyvolávaly "pocity", že byly "mimo právo, stejně jako celá Státní bezpečnost, resp. všechny její předpisy", neboť ty byly - jak formuloval - "opřeny o plot". Svůj názor do protokolu dále rozvedl: "Pro činnost StB chyběla jakákoliv zákonná úprava, chybělo zmocnění ohledně úpravy metod a prostředků, které Státní bezpečnost používala... Rozkazy k MBO a MBA vlastně používaly stejných formulací jako předpisy, které rezortně upravovaly činnost StB, přičemž tyto rozkazy byly pouze řídícími akty, ne právními normami a v podstatě sloužily jenom k tomu, aby bylo možno v době různých výročí zajistit zvýšenou pohotovost příslušníků VB, platit jim náhrady atp." Svůj diskurz však zakončil - "tyto rozkazy samy o sobě [byly] v souladu se zákonem, nezákonná byla jejich realizace".⁴⁰⁾

DOBA PROBUZENÍ (ŘÍJEN 1988 - LEDEN 1989)

Ve druhé polovině října 1988 byly "u příležitosti 70. výročí vyhlášení samostatnosti ČSR, 20. výročí schválení ústavního zákona o čs. federaci a Dne znárodnění" nuceny špičky bezpečnostní pyramidy vyhlásit další MBO.

RMV č. 16/1988⁴¹⁾, aktivizující 3. stupeň MBO v době od 22. do 31. října 1988, podepsal již nový ministr vnitra ČSSR gen. ing. František Kincl. Rozkaz nepřinesl mnoho nového. Požadoval "prověřit zpohotovení pořádkových jednotek VB a SNB, výjezdových skupin a skupin vyšetřování dopravních nehod VB a zajistit jejich neustálou akceschopnost..." a pro potřebu OŠ FMV "vytvořit... v době vyhlášení 3. stupně mimořádných bezpečnostních opatření zálohy Společného operačního štábu ČSSR...".

Počátkem roku 1989 byl bezpečnostní aparát ministerstev vnitra (ČSSR, ČSR) nucen neočekávaně potlačovat nepokoje v centru Prahy. Dne 13. ledna parafoval federální ministr svůj rozkaz č. 2/1989, jímž vyhlásil MBO na území Prahy a Středočeského kraje u "příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Palacha".⁴²⁾ Okamžitě byl zřízen operační štáb Praha (od ranních hodin 13. do půlnoci 25. ledna), dále společný OŠ II. a IV. S-SNB za vedení obou náčelníků správ s úkolem "řídit a koordinovat" opatření za součinnosti s náčelníkem krajské správy hlavního města. Na dny 14. a 15. ledna bylo vyčleněno "ve prospěch" S-SNB hl. m. Prahy a Sčk ještě 200 studujících příslušníků VŠ SNB Praha. Nebyl zřejmě čas formulovat nějaká nová či specifická opatření, a tak se ostatní nařizované body rozkazu nijak neliší od předchozích aktů řízení vydaných při příležitosti masových demonstrací.

Situace na náměstích nakonec vygradovala natolik, že ji krajská správa mohla zvládnout až za pomoci jednotek a útvarů vyčleněných z republikového i federálního ministerstva vnitra v rámci 4. stupně MBO. V termínu od 14. do 15. a od 21. do 22. ledna bylo nadto povoláno 1 300 milicionářů "k posílení pořádkové služby" na území Prahy.

"ČEŠI, POJĎTE S NÁMI!" (KVĚTEN 1989)

"Češi, pojďte s námi!" rozléhalo se téměř pravidelně pražskými náměstími a ulicemi. Šlo o jedno z nejoblíbenějších hesel demonstrujících oponentů komunistického normalizačního režimu. Jeden z těch, kdo se v zákulisí podíleli na jejich rozhánění, byl starší operační důstojník ústředního operačního střediska VOS FMV mjr. Bohumil Böhm,⁴³⁾ který měl od února 1989 na starosti administrativní přípravu pouliční formy represe. "Vlastní postup byl následující - neustále se sledovala bezpečnostní situace, současně probíhala i analýza a v případě potřeby se přijímalo náležité opatření, pokud šlo o opatření v celostátním měřítku a bylo nutno zajistit jednotný systém řízení, tak bylo nutno vyhlásit, přesně řečeno v každém případě byla vyhlašována MBO. Celý tento systém se vyznačoval určitou šablonovitostí, vycházelo se z toho, že u jednotlivých státních svátků, případně jiných výročí, se předpokládala shromáždění většího počtu lidí a bylo zřejmé, že situaci nebude možno zvládnout běžnými prostředky.

Pokud tedy bylo zřejmé, že bude nutné vyhlásit MBO, bylo nutno nejprve zpracovat rozkaz ministra vnitra, který pak byl základním dokumentem pro jednotlivé útvary. Tento rozkaz mimo jiné stanovil stupeň pohotovosti a dosažitelnosti, systém řízení a velení, úkoly týkající se materiálně technického zabezpečení příslušníků, úkoly týkající se součinnosti a řešil otázku záloh. Dále bylo stanoveno jednotlivým náčelníkům zpracovat vlastní rozkazy pro podmínky jejich útvarů nebo teritorií. Vlastní postup probíhal tak, že podnět ke zpracování rozkazu nám dával náčelník operačního odboru, my jako referenti jsme zpracovávali návrh rozkazu s patřičným odůvodněním, který pak byl dán do schvalovacího koloběhu, nejprve se k němu vyjadřoval a případně jej schvaloval náčelník operačního odboru, dále náčelník VOS FMV, poté náměstek ministra a nakonec ministr. Ještě před tím byl rozkaz předáván na právní odbor, tedy jeho návrh, a právní odbor jej posuzoval z hlediska zákonnosti. V případě vyhlášení MBO ještě bylo nutno vyžádat souhlas předsedy ROS, bez tohoto souhlasu by opatření nemohla být vyhlášena. Konkrétně to probíhalo tak, [že] já jsem v tomto smyslu zpracoval dopis předsedovi ROS, který pak byl odesílán s jedním návrhem rozkazu. Kopie tohoto dopisu byla zachycena na jedné straně referátníku. Na ROS byl návrh odesílán poté, co byl schválen ministrem...".⁴⁴⁾

Krátce po lednových MBO, počátkem února 1989, následoval RMV ČSSR č. 3/1989,⁴⁵⁾ zajišťující přípravu a průběh "oslav 41. výročí vítězství československého pracujícího lidu v únoru 1948". První vyhlášený stupeň uvedl od 22. do 27. února v život krajské OŠ (samozřejmě včetně Prahy a Bratislavy). Už výše citovaný bod rozkazu, týkající se preventivních opatření proti skupinám obyvatel, doznal určitého vývoje: "Vzít pod dohled pravicové exponenty a další nepřátelské osoby, kriminální recidivisty a skupiny závadové mládeže, organizovat individuální preventivní opatření proti vybraným osobám, potenciálním pachatelům a organizátorům provokací nebo trestné činnosti."

Změnu vnitropolitického vývoje explicitně zaznamenal až Kinclův rozkaz č. 5/1989 k "májovým" dnům:⁴⁶⁾ "Oslavy Svátku práce a 44. výročí osvobození Československé socialistické [sic!] republiky Sovětskou armádou budou klást na Sbor národní bezpečnosti, Pohraniční stráž a vojska ministerstva vnitra mimořádné nároky... na celém území republiky." I. stupeň MBO byl vyhlášen od odpoledne 29. dubna do rána 2. května, dále od 5. do 6. a konečně od 9. do 10. května 1989. OŠ FMV (a zároveň OŠ Praha, OŠ Bratislava a OŠ V. S-SNB) zahájil činnost v den vyhlášení rozkazu. Opatření opět nebyla nijak nová, pouze byl kladen důraz "na místa konání prvomájových manifestací a pietních aktů u památníků a pomníků osvobození ČSSR" a "zvýšeným výkonem hlídkové a obchůzkové služby" (včetně PS VB) se mělo zabraňovat "výskytu hanlivých nápisů, strhávání vlajek apod.".

Kromě toho I. náměstek ministra vnitra ČSSR gen. Lorenc poprvé (a nikoliv naposledy) viditelně posílil své pravomoci, neboť z titulu své funkce náčelníka štábu OŠ FMV mohl nadále - kromě ministra - rozhodovat o nasazení zálohy "sil a prostředků" společného operačního štábu ČSSR.

"HORKÝ" SRPEN (SRPEN 1989)

Na výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy se státní moc připravovala jako na klíčovou událost své existence. V dostatečném předstihu, již k 24. červenci 1989, připravil mjr. Böhm návrh RMV ČSSR č. 9/1989,⁴⁷⁾ který ještě téhož dne schválili v zastoupení náčelníka ÚOS mjr. Karel Rozhoň a zástupce náčelníka právního odboru kpt. Pavel Mikeš. Po podpisu 1. zástupce náčelníka vnitřní a organizační správy FMV mjr. JUDr. Václava Novotného návrh odsouhlasili 25. července náčelník správy plk. JUDr. Milouš Krása a I. náměstek gen. ing. Alojz Lorenc.

V doprovodné informaci společně doporučovali vyhlášení 3. stupně MBO spolu s upozorněním generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše na možnost povolání příslušníků Lidových milicí "k plnění úkolů SNB", jak to předpokládal zákon č. 40/1974 Sb. Opatření zahrnovala minimálně 50% dosažitelnost příslušníků FMV a dalších resortních útvarů po dobu celého období MBO, tzn. od 16.00 hod. 15. srpna do 08.00 hod. 23. srpna. Předpokládala se nejen aktivizace operačních štábů na úrovni FMV, Prahy a Bratislavy, ale i jednotlivých KS SNB.

Rozkaz vyhlásil uvedení do pohotovosti Pohotovostního pluku VB ČSR a Pohotovostního útvaru VB SSR,⁴⁸⁾ 40 příslušníků z Důstojnické školy (DŠ) SNB Praha po celou dobu MBO, od vyhlášení do rána 21. srpna také 150 příslušníků SNB z Praporčické školy (PŠ) v Brně (poté 250), 550 příslušníků 1. a 2. fakulty a konečně 250 studentů 3. a 4. fakulty VŠ SNB. Všechny tyto složky, soustředěné v záloze SOŠ ČSSR, měl na povel již pouze náčelník OŠ FMV.

Agenturní síť operativních útvarů StB byla zaměřena k co nejčastějšímu získávání informací o předpokládaných protirežimních demonstracích. Útvary "vnitřního zpravodajství" zabezpečovaly kontrolu představitelů opozice či prostě jen nonkonformních občanů, tedy v řeči tajné policie "pravicových exponentů" a "nepřátelsky zaměřených závadových osob". Zároveň byla pozornost jednotlivých složek SNB zaměřena na opoziční letáky a protikomunistické nápisy.

Na žádost náčelníků S-SNB Praha a S-SNB Bratislava plk. JUDr. Antonína Chmelíčka a plk. JUDr. Štefana Mikuly z počátku srpna navrhl sekretariát OŠ FMV vedení FMV posílení "bezpečnostních opatření v období 21. výročí internacionální pomoci vojsk států Varšavské smlouvy Československu". Rozhodnutím ministra Kincla z 11. srpna⁴⁹⁾ bylo vyčleněno ve prospěch pražské správy SNB:

Příslušníci SNB vyčlenění na Chmelíčkovu žádost se rekrutovali ze studentů VŠ a DŠ SNB Praha, pracovníků kádrové správy FMV, republikového ministerstva vnitra a životního prostředí, federální správy VB, Pohotovostního pluku VB ČSR a správy vojsk MV.

Bratislavská správa obdržela pomoc z řad fakulty vyšetřování VŠ SNB a Pohotovostního útvaru VB pro SSR v rozsahu:

Do úplného výčtu "sil a prostředků" ještě patří pohotovostní prapor PS v síle 400 mužů, vyčleněný "pro možný zásah" v Praze, dvě pohotovostní roty (v počtu 152 a 113 vojáků) pro zásah v Brně a v Bratislavě a jedna rota (100 osob) v záloze.⁵¹⁾ I bez úplné znalosti údajů o přípravách Lidových milicí a hlavně ČSLA⁵²⁾ můžeme konstatovat, že šlo o největší koncentraci represivních složek proti demonstracím československých občanů od srpnových událostí roku 1969.

"REPUBLIKU SI ROZVRACET NEDÁME!" (ŘÍJEN 1989)

Poslední předlistopadové MBO se týkalo "zajištění klidu a veřejného pořádku... u příležitosti 71. výročí vyhlášení samostatnosti ČSR, 21. výročí schválení ústavního zákona o čs. federaci a Dne znárodnění v roce 1945". Přestože vedení FMV hodnotilo srpnové opatření veskrze kladně a na dny od 25. do 30. října 1989 stanovil RMV č. 14/1989⁵³⁾ pouze 30% dosažitelnost všech zainteresovaných útvarů a jednotek, požadoval provedení řady závažných změn. Vedení bezpečnostního resortu se naposledy snažilo ofenzivněji ovlivnit zrychlující se vývoj v ČSSR. Již nestačilo pouze "aktivizovat" agenturní síť, ale bylo zapotřebí "organizovat vlivová a preventivně rozkladná opatření na utlumení protispolečenských akcí, likvidaci rozmnožovacích středisek samizdatů, zamezení přístupu vnitřního protivníka k rozmnožovací technice a v narušení jeho spojení do zahraničí". Projekt KLÍN se odrazil i na vrcholové směrnici postupu při mimořádných opatřeních. Československé opozici měly být zamezeny pokusy "o koordinovaný postup... s protisocialistickými skupinami v sousedních socialistických zemích", nejaktivnější "exponenty nelegálních struktur" bylo nutno přímo "izolovat... a zabránit jim v přímé účasti na připravovaných akcích" a v neposlední řadě "zabezpečit kvalitní procesně využitelnou dokumentaci podvratné činnosti... vnitřního protivníka k provedení dalších opatření ve smyslu právních předpisů". Pozornosti neušli ani pracovníci západních zastupitelských úřadů a akreditovaní novináři; zvýšená pozornost měla být věnována ochraně objektů sovětské armády "před útoky protivníka". Politruci v SNB měli pozitivně "politickovýchovně" působit především na příslušníky operativní služby a pořádkových jednotek VB. A snad nejhrozivěji vypadá nevinná věta o navazování "úzké" součinnosti nejen s územními štáby LM, ale také již s vojenskými správami ČSLA, aby tak byla zajištěna připravenost "jejich sil a prostředků pro případ využití k posílení bezpečnostních opatření".

Náčelník kádrové správy FMV dostal za úkol uvést do pohotovosti jako zálohu SOŠ 200 příslušníků z PŠ SNB Brno, 100 příslušníků DŠ a PŠ SNB, PS a vojsk MV Holešov a 40 příslušníků z DŠ Pardubice; velitel PP VB ČSR jeden prapor s přidělenou dopravní technikou (velitel PÚ VB pro SSR dvě roty), náčelník VŠ SNB 350 (1. a 2. fakulta) a 150 (3. a 4. fakulta) svých studentů a náčelník SV MV dvě zásahové skupiny OZU.

STUDENTI VERSUS MBA (LISTOPAD 1989)

Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 16 ze 17. listopadu 1989⁵⁴⁾ byl formálně vydán na žádost náčelníka S-SNB Praha plk. Chmelíčka z předchozího dne. Referent organizačního a operativního odboru S-SNB mjr. J. Dubec, který zpracoval příslušný referátník, "v souvislosti s oslavou 50. výročí úmrtí Jana OPLETALA" v něm uvedl: "Dle získaných poznatků chtějí tzv. nezávislé iniciativy zneužít tohoto výročí k organizaci nepovolených manifestací." Jako protiopatření měl být dle představ krajské správy nasazen ve dnech 17. - 18. 11. 1989 "značný počet" příslušníků místní správy, hlavní správy kontrarozvědky, správy sledování, Pohotovostního pluku VB a správy vojsk MV.

Již pozdní termín požadavku na vyhlášení RMV nesvědčí o pečlivé přípravě, ale spíše o podcenění této události. (Vinen však byl zřejmě také předlouhý politický proces povolování této akce.) Mjr. Böhm, který návrh rozkazu k vyhlášení MBA "na území Československé socialistické republiky v souvislosti s přípravou nelegálních struktur zneužít Mezinárodního dne studentstva k protisocialistickému vystoupení" ráno 17. listopadu rutinním způsobem připravil, navrhl pouze nařídit zainteresovaným útvarům zaujmout opatření dle vlastního výkladu "bezpečnostní situace" a rozšířil dobu aktivizace MBA až do ranních hodin 20. listopadu. Návrh rozkazu zrychleným řízením schválili příslušní funkcionáři - náčelník ÚOS mjr. JUDr. Jiří Kuklík,⁵⁵⁾ 1. zástupce náčelníka správy mjr. JUDr. Václav Novotný, náčelník VOS FMV pplk. JUDr. Miroslav Dostál a na jejich doporučení samozřejmě i ministr genpor. Ing. František Kincl.

V pondělí dopoledne 20. listopadu analyzovalo ústřední operační středisko VOS FMV situaci za uplynulý víkend: "Úsilí vnitřních a vnějších nepřátel, směřující k vyvolávání neklidu, emocí, chaosu a masových protestních akcí k destabilizaci vnitropolitické situace, stupňované v posledním období, vyvrcholilo ve dnech 17. - 19. listopadu 1989 v Praze... Cílem bylo vyprovokovat masová vystoupení podle vzoru NDR a tím vytvořit soustředěný politický tlak na stranické a státní orgány."

Během těchto dvou dnů se společenská situace tak zdramatizovala, že nezbývalo než "ke zmaření záměrů protivníka a zajištění klidu a veřejného pořádku na území ČSSR" vyhlásit až do odvolání 3. stupeň MBO. Rozkaz č. 17 z 20. listopadu 1989⁵⁶⁾ konstatoval: "U příležitosti výročí 17. listopadu organizuje vnitřní a vnější protivník provokační a nátlakové akce, do nichž se snaží masově zapojit zejména mládež a pracovníky kulturní fronty." RMV nařizoval okamžité zřízení operačního štábu FMV a štábů krajských SNB včetně obou hlavních měst a minimálně 50% dosažitelnost pro zúčastněné útvary. Vlastně již od prvního dne měl rozsáhlý bezpečnostní aparát věnovat "zvláštní pozornost... pokusům antisocialistických živlů" o pronikání "na závody a do prostředí mládeže s cílem zneužít je k otevřeným provokačním a nátlakovým akcím", dále se měl zabývat letákovými akcemi, ochraně vybraných stranických, státních a hospodářských objektů. Pohraniční stráž a další složky měly zneprodyšnit hranice a zabránit tak vstupu "nežádoucích osob do ČSSR" a "dovozu nepřátelských písemností a materiálů". Situace vyžadovala aktivizaci součinnosti s územními štáby LM i vojenskými správami ČSLA s cílem "zajistit připravenost jejich sil a prostředků pro případ využití k posílení" přijatých opatření. Příslušné stranické a státní orgány měly být průběžně seznamovány se situací "na daných teritoriích". V neposlední řadě měla Státní bezpečnost "zabezpečit kvalitní procesně využitelnou dokumentaci podvratné činnosti vnitřního protivníka k provedení dalších opatření".

Náčelníkovi kádrové správy FMV bylo nařízeno uvést na dobu neurčitou do pohotovosti 300 příslušníků z Praporčické školy SNB Brno, 100 z Důstojnické a praporčické školy SNB, PS a vojsk MV Holešov, 60 z Důstojnických škol v Pardubicích a v Praze a 30 z Jazykové školy Praha, všechny jako zálohu SOŠ ČSSR. Velitel Pohotovostního pluku VB ČSR uvolnil tři prapory příslušníků SNB a jeho slovenský protějšek tři roty s dopravní technikou. Z rozsáhlého lidského reservoáru - Vysoké školy SNB - byla MBO dotována 400 příslušníky - studenty 1. a 2. fakulty a 200 ze 3. a 4. fakulty. Do zálohy byly určeny také dvě zásahové skupiny odboru zvláštního určení správy vojsk MV.⁵⁷⁾

O vyhlášení 3. stupně MBO byl dopisem informován předseda Rady obrany státu a zároveň generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš.⁵⁸⁾ Následujícího dne - 21. listopadu 1989 - se gen. Lorenc snažil zastavit využívání reprografických a kopírovacích strojů všech druhů stávkujícími studenty (akce "REŽIM"), zabránit ovládnutí místních, zejména podnikových, tiskovin a rozhlasu, "zneužití" sirén (sic!) a dále "získávat poznatky o organizování účasti skupin mládeže na nepřátelských akcích v Praze a přijímat opatření k jejímu předcházení".⁵⁹⁾

O tři dny později vydal náčelník OŠ FMV pokyn ke 100% dosažitelnosti posluchačů VŠ SNB, 30% pohotovosti a 70% dosažitelnosti stálého stavu VŠ SNB. Podobně byla řešena ještě zdaleka ne tak výbušná situace v Bratislavě: rozhodnutím gen. Lorence byl západoslovenský krajský útvar SNB posílen na dobu od 12.00 hod. 24. listopadu do 06.00 hod. 1. prosince 1989 dvěma rotami z PÚ VB pro SSR a 200 příslušníky SNB a PS ze 3. a 4. fakulty VŠ SNB. Jejich nasazení bylo limitováno souhlasem náměstka MVŽP SSR genmjr. Jána Krajčiho.⁶⁰⁾

Dne 28. listopadu přiznalo vedení ministerstva neschopnost zvládnout situaci a navrhlo ministru Kinclovi snížit stupeň MBO na první. V úvodu RMV ČSSR č. 18/1989⁶¹⁾ je konstatován vznik "napjaté" situace na území ČSSR, dále pak nutnost ochrany "životů a zdraví občanů", ba dokonce již i majetku v osobním vlastnictví! Prioritou však stále zůstávala "aktivizace" agenturně operativní činnosti "k vyhledávání, soustřeďování a vyhodnocování signálů o pokusech [sic!] narušovat klid, veřejný pořádek, výrobu a zásobování", ale i zajištění "kvalitní" procesně využitelné dokumentace "k nepřátelské činnosti protivníka". Státní bezpečnost i nadále myslela na budoucnost a stále se ještě nevzdávala naděje na řešení zjitřelé situace ve svůj prospěch. S orgány LM a ČSLA měla být nadále již jen "udržována součinnost". Zrušení se dočkaly pokyny a rozhodnutí z předchozího týdne. Tandem z ústředního operačního střediska VOS FMV - majoři Rozhoň a Böhm - ještě navrhl - rozhodnutím náčelníka OŠ FMV na požádání náčelníka S-SNB hl. m. Bratislavy - vyčlenit 200 příslušníků SNB a PS z VŠ SNB a jednu rotu PÚ VB se dvěma vodními děly, což však už nebylo realizováno.

Prvního prosince 1989 byl ÚOS ještě pro ministra vnitra Františka Kincla připraven rozkaz ke zrušení mimořádných bezpečnostních opatření (k 16.00 hodin 5. 12.) a k přechodu na "běžný výkon služby". Nevíme, co se tehdy odehrálo za zdmi FMV, ale nejvyšším funkcionářem podepsaným na referátníku zůstal 1. zástupce VOS FMV mjr. Novotný.⁶²⁾

Krátce po ukončení jistého bezvládí, druhý den po nástupu nového ministra vnitra ČSSR ing. Františka Pince, byla opět konstatována nemožnost zajistit "úkoly SNB" běžným výkonem služby. RMV č. 21 ze 6. prosince⁶³⁾ udržel 1. stupeň MBO, snížil sice na 30% dosažitelnost zúčastněných složek, ale jako zálohu SOŠ ČSSR zpohotovil 150 příslušníků SNB z PŠ Brno a DŠ a PŠ Holešov, jeden prapor PP VB (na Slovensku 1 rotu PÚ VB) a 200 studentů všech fakult VŠ SNB. Případné nasazení těchto sil si vyhradil nový ministr vnitra Pinc.

Ing. Pincovi nebylo dopřáno mnoho času, a tak rozkaz č. 22/1989 vyhlašující od 16.00 hodin dne 11. prosince 1989 zrušení MBO a konečný přechod bezpečnostního aparátu na normální chod musel - jako by symbolicky - signovat sám náčelník OŠ FMV I. náměstek MV ČSSR gen. Lorenc.⁶⁴⁾

III. ZASEDÁNÍ OPERAČNÍCH ŠTÁBŮ FMV

Již pouhé svolání operačního štábu FMV na 16. února 1988⁶⁵⁾ bylo kvalitativně novým krokem, který jakoby předjímal události roku radikálních systémových změn. Kromě organizačních opatření a informace o "vývoji" bezpečnostní situace z pohledu FMV měly být rozebírány zkušenosti získané při MBO v předchozích dvou letech. Jakési "instrukčně metodické zaměstnání" v závěru jednání štábu měli zabezpečit náčelníci S-SNB hl. m. Praha a Sčk., KS SNB Brno a X. správy SNB.

Rozšířeného zasedání OŠ FMV se zúčastnili všichni náčelníci KS SNB.⁶⁶⁾ V úvodu byli členové štábu i přizvaní hosté seznámeni s rozkazem MV ČSSR č. 1 a s aktivizací OŠ FMV, jehož vedením byl pověřen I. náměstek FMV genmjr. Alojz Lorenc, CSc. Případná neúčast členů měla být přísně kontrolována, s případnou omluvou musel náčelník OŠ vyjádřit souhlas. Vedením sekretariátu štábu byl pověřen plk. ing. Jaroslav Michna,⁶⁷⁾ jeho dalšími pracovníky byli mjr. JUDr. Karel Rozhoň,⁶⁸⁾ kpt. JUDr. Bohumil Charvát⁶⁹⁾ a administrativní síla z operačního odboru sekretariátu FMV. Sekretariát OŠ zajišťoval "informační tok" z podkladů odboru analytiky informací a plánování, spolupráci s právním odborem v otázce legislativních a některých dalších služeb vnitřního odboru sekretariátu FMV.

Na začátku jednání OŠ FMV dne 16. února 1988 mjr. Rozhoň a kpt. Charvát konstatovali, že "bezpečnostní situace na území ČSSR je stabilizována". Kriminální trestná činnost nepřekročila běžný průměr a pouze "živly" sdružené kolem Charty 77 se snažily využít "rozvoje komplexní přestavby hospodářského mechanismu". K čemu - zatím nebylo řečeno.

Z analýzy dosavadní činnosti a ze zhodnocení získaných zkušeností vyplynuly pro OŠ FMV okruhy předpokládaných problémů. Byla např. předpokladána intenzivnější činnost "nepřátelských živlů", nové formy a pokusy "o zneužití plánovaných oslav" či snahy o svolávání nepovolených demonstrací. Vysoká "úroveň" ochrany veřejného pořádku měla být zabezpečena především v místech konání krajských a okresních konferencí KSČ a KSS. Aktivizace agenturně operativní činnosti měla i v budoucnu zabezpečit včasnou informovanost, "aby nedošlo v činnosti bezpečnostních orgánů k improvizacím", "akce protivníka" měly být právně posouzeny tak, aby bylo možno "opřít... vlastní zákrok bezchybně... o příslušné právní normy". Od zúčastněných vysokých funkcionářů SNB se dokonce požadovalo zvážení "dopadu" každého zákroku, "abychom svým jednáním nepodpořili akci protivníka". Jak již bylo naznačeno, ve většině případů z let 1988-1989 však nakonec došlo vedení FMV (ale i ÚV KSČ) k závěru, že případná represe demonstrujících občanů akce těchto "protivníků" nepodpoří, že je třeba jakékoliv pokusy opozice o širší jednání nepřipustit, protože by mohl vzniknout dojem "o naší slabosti a nepřipravenosti".

Už v této první diskusi o novém postupu zmínil jeden z dvojice náměstků republikových ministrů vnitra gen. Karel Novák⁷⁰⁾ - Ján Krajči (ze záznamu není jasno který z nich) později využité a rozvinuté opatření: "doporučit příslušným vedoucím funkcionářům ministerstev vydání pokynů ředitelům ÚNZ k dočasné izolaci nebezpečných psychopatů, hlavně osob se sklony k páchání závažné trestné činnosti (narkomani, pyromani), zejména ve dnech vyhlášení MBO..."

Druhé jednání OŠ FMV v roce 1988 proběhlo 22. února⁷¹⁾ a mělo stejný scénář: vstupní informaci přednesl mjr. Rozhoň a členové štábu uváděli podrobnější informace. Z nich jsou pro nás zajímavé snad pouze údaje o dopisu gen. Lorence velení ČSLA, týkajícího se okamžitého navázání spolupráce, resp. zajištění "doporučených úkolů" ze strany armády. Pplk. JUDr. Vojtěch Zamykal⁷²⁾ např. seznámil přítomné "závažnou" zpravodajskou informací: "je zjišťován zvýšený zájem pracovníků zastupitelských úřadů kapitalistických států, zejména USA a NSR, o přestavbu". Nelze se spokojit s faktem, "že nejsou získá[vá]ny poznatky k činnosti vnějšího i vnitřního protivníka", zdůraznil na závěr tohoto bloku gen. Lorenc (a bezděky tak vyjádřil vžitou snahu Státní bezpečnosti najít něco na "protivníka" za každou cenu). "Musíme proto počítat s tím, že nám dosud i neznámé osoby nepřátelského zaměření mohou vyvíjet aktivní činnost."

Náčelníci plk. Zdeněk Wiederlechner⁷³⁾ (X. S-SNB), genmjr. Milan Buchvaldek (V. S-SNB) a genmjr. Bohumil Carda⁷⁴⁾ (S-SNB Praha) měli dokladovat zadané úkoly do 24. února. Další zasedání OŠ FMV, jež mělo být svoláno "dle vývoje bezpečnostní situace v ČSSR", se s největší pravděpodobností v tomto období nekonalo. Zachován (či přístupný) je každopádně až záznam zasedání OŠ FMV dne 21. dubna 1988.⁷⁵⁾

Úvodem byli pozvaní funkcionáři informováni mjr. Rozhoněm o vývoji bezpečnostní a operativní situace za uplynulé dva měsíce a o jednotkách vyčleněných "ve prospěch" správ SNB obou hlavních měst. Snad s ohledem na církevní oslavy svátku sv. Vojtěcha v Praze bylo sledování"reakčního" kléru a nelegálních církví předřazeno monitorování aktivit ostatních skupin "vnitřního protivníka".

Triumvirát Carda - Buchvaldek - Wiederlechner měl kromě již určených úkolů zajistit přípravu složek schopných "rozptýlení možného procesí věřících na území Prahy". Zvážena měla být i alternativa vyhlášení Pražského hradu (samozřejmě "v součinnosti se státními a stranickými orgány") za "státní" památku "s omezením různých akcí". I oslavy 1. máje vyžadovaly "zvýšenou pozornost oproti dřívějším rokům", "nepřátelsky zaměřené osoby" chtěly totiž této příležitosti využít "ke zveřejnění nevhodných hesel a požadavků". V krajích měla být zaktivizována agenturní síť a také "operativní" hlídky měly dosáhnout "maximálně možného počtu".

Jednání užšího operačního štábu se kromě gen. Lorence dne 26. dubna 1988⁷⁶⁾ zúčastnili náčelníci S-SNB hl. m. Prahy, II. S-SNB (zástupci pplk. Zamykal a mjr. Ivo Juska⁷⁷⁾ za náčelníka správy plk. Fiřta), V. S-SNB (plk. Vasil Čarnota⁷⁸⁾), VI. S-SNB, X. S-SNB a plk. Michna. Z přednesených dokladů všech účastníků porady byl učiněn následující závěr - "bezpečnostní situace na území ČSSR je ovlivněna zvýšenou aktivitou vnitřních nepřátel... Je zjištěno z prostředí nepřátelsky zaměřených osob, že počítají s možností vystoupení v prvomájových průvodech i s takovými hesly, která sice nebudou pobuřující, přesto však nebudou v souladu se současnou linií strany a státních orgánů." Kromě obvyklých opatření měla V. S-SNB ve spolupráci s náčelníkem ÚV Svazarmu genplk. Horáčkem zajistit zákaz provádění letů - v sekcích leteckého a raketového modelářství - s modely dne 1. května. Zasedání OŠ FMV v období od konce dubna do začátku srpna opět nejsou doložena.

Jednání rozšířeného OŠ 4. srpna 1988⁷⁹⁾ se podle zápisu zúčastnil i zástupce vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ Jakub Solík.⁸⁰⁾ Prvním bodem jednání byla právě zahájená reorganizace FMV. Rozhoňova informace o "bezpečnostní situaci" zdůrazňovala snahu "vnitřního protivníka, především osob soustředěných kolem tzv. charty" zneužít "procesu přestavby v SSSR i u nás" a politizaci činnosti opozice, mající zvýšit její vliv na čs. veřejnost. Gen. Carda k tomu uvedl: "Aktivita vnitřního protivníka, která směřuje k vyvolávání masovějších provokačních shromáždění, nenalézá širší ohlas a podporu..." Náčelník Inspekce ministra vnitra ČSSR pplk. Otakar Pilský⁸¹⁾ kritizoval "nežádoucí sebeuspokojování některých náčelníků a operativních pracovníků StB, kteří hodnotí tendenčně kladně současnou situaci..."

Následující zasedání štábu dne 12. srpna⁸²⁾ (opět za účasti J. Solíka) zahájil mjr. Charvát. Jako bezpečnostní opatření byla k srpnovému výročí připravována zjednodušená verze akce VLNA⁸³⁾ a zpohotovění dvou skupin OZU SV MV a jednoho vrtulníku letecké správy SNB pro jejich urychlené "zasazení" do akce. Do 15. srpna měl být připraven podklad pro jednání s náčelníkem GŠ ČSLA genplk. Miroslavem Vackem a náčelníkem HŠ LM ČSSR Miroslavem Novákem.⁸⁴⁾ Ze zápisu z jednání OŠ FMV lze vyčíst i jisté obavy před možnou "necitlivostí" zakročujících příslušníků SNB: "S ohledem na silné přelidnění v hl. m. Praze a Bratislavě a některých dalších městech v ČSSR vyžaduje zabezpečování klidu a veřejného pořádku maximální citlivost, zejména při zákrocích. Je nutné mít na zřeteli, že snaha protivníka může v některých případech směřovat k vyprovokování neúměrného zákroku a jeho pozdějšímu zneužití k antisocialistické propagandě."⁸⁵⁾

Jednání z 18. srpna 1988⁸⁶⁾ probíhalo obvyklým způsobem: Charvátovu informaci o bezpečnostní situaci postupně doplňovali členové štábu; hlavním objektem zájmu zástupců různých bezpečnostních složek tentokrát byli především cizí státní příslušníci. "Vývoj bezpečnostní situace ukazuje, že ke třem dosud uplatňovaným základním okruhům nepřátelské činnosti protivníka je nutné přičíst i další - zvýšenou protispolečenskou aktivitu cizích státních příslušníků. Z tohoto vyplývá úkol... čelit provokacím skupin cizích státních příslušníků... Zejména na území hlavních měst nelze připustit vyvěšování či nošení transparentů, čtení výzev, provokační proslovy, manifestační pochody apod." Opětně bylo při jednání štábu zdůrazněno: "Při provádění zákroků je vždy nutné sledovat i otázku jeho politického dopadu. Brát do úvahy, že jedním z cílů protivníka je vyvolat konfrontaci, které by bylo zneužito proti politice strany a státu." Kromě několika pokynů z OŠ FMV, určených krajům a okresům,⁸⁷⁾ nejsou další materiály k činnosti OŠ FMV k srpnu 1988 k dispozici.

První námi představovaná informace z provenience analytiků OŠ FMV, resp. VOS FMV, postoupená prostřednictvím ministra Vajnara PÚV KSČ ("Informace k současným aktivitám vnitřního protivníka, zejména v souvislosti se 70. výročím založení ČSSR"), nese datum 22. září 1988.⁸⁸⁾ Jde o závažný dokument, jehož podrobný rozbor může poukázat na některé zajímavé souvislosti vztahů mezi nejvyšším vedením KSČ a aparátem FMV. Hned v úvodu je uveden stručný rozbor postupu a cílů opozice: "Vývoj bezpečnostní situace v tomto roce potvrzuje, že... nabývá na intenzitě tlak především na zformování akceschopné opoziční síly, jako předpokladu pro:

- dosažení změny současného čs. společensko politického systému   v pluralitní a tím i

- vytváření podmínek pro naplňování strategického cíle vnějšího   a vnitřního protivníka, kterým je destabilizace socialistického   společenského zřízení v ČSSR a jeho postupná likvidace.

Nepřátelské prostředí přitom spekuluje s tím, že demokratizace společnosti je spojena s širokým rozvojem aktivity mas, který současné politické a administrativní struktury nedokážou dostatečně účinně organizačně pokrýt[,] a tím se vytváří vhodné nástupiště pro převzetí iniciativy opozičními silami formou vytváření tzv. nezávislých seskupení."

Vedení FMV prostřednictvím svých analytiků muselo velice vyváženě kombinovat zavrženíhodné názory opozice a svůj pohled na řešení společenských problémů. Jejich situaci ztěžoval fakt, že nebyli v úplnosti schopni odhadnout reakci adresátů ve vedení strany. Zmínili své analýzy informací o hodnocení 21. srpna v "prostředí" opozice, neopomněli připomenout, jaký důraz nezávislé iniciativy přikládají výročí vzniku republiky 28. října. "Svědčí o tom záměry směřující k rozdmýchávání nacionalistických a protisovětských tendencí, včetně oživování masarykismu."

Informace neopomněla vyzdvihnout "přijaté rozhodnutí politického orgánu doporučit uzákonění státního svátku" jako příklad "účinnost politických forem práce". Předpokládala také výrazné oslabení "možnosti argumentace nepřátelského prostředí" a následně i "ovlivňování veřejného mínění".

Vedení FMV doporučovalo jako významný prostředek "eliminace nepřátelského působení" na veřejnost "aktivizaci masově výchovné práce" včetně "širšího využití" médií "při objasňování" procesu demokratizace. Členové předsednictva ÚV KSČ byli dokonce nabádáni: "V tomto směru má rostoucí význam i aktivizace společenských organizací v rámci Národní fronty."

Ani následující odstavce nerozvíjely nějaké reformní myšlenky, ba naopak predeterminovaly tvrdý mocenský postih představitelů opozice i účastníků protikomunistických demonstrací: "V postupu orgánů činných v trestním řízení je třeba zabezpečit účinnější využívání stávajících právních norem k diferencovanému trestnímu postihu organizátorů a aktivních účastníků protispolečenských akcí a vystoupení a v případech, kde platné právní normy neumožňují odpovídající výchovné působení ani pružné a účinné využití donucovacích sankcí, jako je tomu v případě tiskového zákona a zákona č. 126/68 Sb., [je třeba] urychleně připravit jejich novelizaci."

Státní bezpečnost i nadále preferovala infiltraci a postupný rozklad opozičních skupin: "Specifické prostředky státobezpečnostní práce zaměřovat nadále především na včasné odhalování a signalizaci záměrů nepřátelského prostředí a pronikání do nově vytvářených struktur k zajištění vybudování pozic umožňujících skryté vnitřní rozkladné působení ve vlastním nepřátelském prostředí." Zcela v intencích celostátního projektu "KLÍN"⁸⁹⁾ bylo předsednictvo ÚV KSČ informováno: "K jednotlivým projevům protivníka přistupovat diferencovaně a podle jejich závažnosti přijímat opatření k jejich kontrole, zabránění a maření."

Týden před výročím republiky, dne 20. října, bylo svoláno zasedání rozšířeného OŠ FMV.⁹⁰⁾ Stálí členové OŠ FMV, krajští náčelníci i zástupce vedoucí 13. oddělení J. Solík byli seznámeni s RMV ČSSR č. 16/1988. K diskusi byli vyzváni všichni přítomní. Z formulace závěrů vyplývá, že na tehdejší bezpečnostní situaci měla - dle analýzy OŠ FMV - vliv - kromě aktivit zahraničního i domácího "protivníka" - i "míra, s jakou se daří naplňovat linii strany, zejména v ekonomické oblasti[,] a jejich [její?] vliv na zásobování trhu, činnost služeb..." a "faktor aktivizace Národní fronty a politické izolace skupin vnitřního protivníka". Pokud dnes čteme tyto řádky pozorně, chtělo tím vedení FMV, resp. Státní bezpečnosti, vlastně sdělit, že "míra" linie strany v ekonomické oblasti se nenaplňovala, faktor "aktivizace" Národní fronty nebylo možno brát vážně a ani "politická izolace" opozičních skupin se nekonala.

Zcela nepokrytě pak bylo řečeno: snaha zabránit realizaci politických cílů opozice vyžadovala "mimořádná opatření všech útvarů SNB". Obava z možného vypuknutí nepokojů i mimo Prahu byla schována za preventivní upozornění zúčastněného náčelnického sestavu, "že i v Bratislavě a Brně, popřípadě v dalších krajských městech může nastat situace, která si vyžádá obdobná opatření, která byla přijata vůči Praze". Krajským náčelníkům byla dále zdůrazněna nutnost urychlené represe v součinnosti s orgány prokuratury a soudů "proti osobám, které se dopustily nepřátelské činnosti sledovaného charakteru". Náčelník II. S-SNB měl dále ve spolupráci s krajskými útvary StB zpracovat seznamy "nepřátelských živlů, ke kterým budou přijata opatření s cílem nedopustit jejich přítomnost v Praze". Zájmové osoby, kterým by se přece jen podařilo dostat se v inkriminovaném období do Prahy, měly být identifikovány operativními pracovníky vyslanými z teritoriálních útvarů k posílení výkonu služby v Praze. Teritoriálním útvarům SNB bylo nařízeno provést "součinnostní pohovory" s funkcionáři LM a krajských vojenských správ (KVS), za účelem dojednání "konkrétní možností a nasazení jejich příslušníků v rámci prováděných opatření".

Dne 26. října 1988 zasedl užší operační štáb⁹¹⁾ a na základě aktualizovaných informací konstatoval: "Administrativní cestou se nepodařilo utlumit aktivitu vnitřního i vnějšího protivníka, jehož úsilí směřuje ke konfrontaci se státními orgány. Reálný předpoklad nepřátelského vystoupení antisocialistických sil je zejména v Praze a Brně." Ještě jednou se funkcionáři OŠ FMV ubezpečovali, zda jsou připravovaná opatření dostatečná. Nakonec byla Praha posílena o 50 mužů.

Na závěr tohoto jednání dostal slovo i zástupce vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSČ, který OŠ FMV informoval o slavnostním zasedání ÚV KSČ, NF a vlády ČSSR a "poukázal na nutnost přijetí takových opatření, které zabrání provokacím protivníka, a to nejen v centru Prahy". Ve dnech 27. a 28. října měl zasednout užší OŠ FMV, průběh těchto jednání však neznáme.⁹²⁾ Samotný postup bezpečnostních složek je však podrobně dokumentován ve zprávách ministra vnitra Kincla pro federální vládu a PÚV KSČ ze 4. listopadu 1988.⁹³⁾

Rozkazem MV ČSSR č. 2 ze 13. ledna 1989 byl sice vyhlášen čtvrtý - historicky nejvyšší stupeň aktivity v rámci MBO (z čehož můžeme usuzovat, jak byl aparát FMV zaskočen), ale jinak v podstatě veškerá opatření prováděla pražská krajská správa. Z úrovně centrály jsou tedy události z počátku roku 1989 dokumentovány pouze analyticky: 25. ledna poslal ministr Kincl pětadvacet kusů 'Informace o protispolečenských akcích antisocialistických elementů ve dnech 15. - 22. ledna 1989 v Praze a ve Všetatech, okr. Mělník[,] a o průběhu bezpečnostních opatření k zajištění klidu a veřejného pořádku' premiérovi Ladislavu Adamcovi k projednání na schůzi vlády. Ministři federální vlády si tak mohli pročíst velice tendenční zprávu Státní bezpečnosti o "protistátním vystoupení antisocialistických elementů": "Potvrdilo se, že protivník zvolil centrum Prahy k veřejným konfrontačním vystoupením záměrně, s cílem dosáhnout co nejširší publicity a zdání masovosti s ohledem na frekvenci pohybu občanů i návštěvníků Prahy... V důsledku jednotného postupu orgánů státní moci a správy se antisocialistické živly dočasně stáhly do ústraní a vyčkávají dalšího vývoje... Je zřejmé, že přehodnocují situaci a taktiku dalšího postupu."⁹⁴⁾

Interní rozbor situace požadoval ráznější kroky: "Tohoto období utlumení jejich otevřené aktivity je nezbytné využít k ofenzivnímu rozvinutí politických forem boje s vnitřním nepřítelem a k aktivizaci masově politické a ideologické práce. Současně důsledně realizovat opatření trestně právního i administrativně správního charakteru vůči všem zadrženým účastníkům nepřátelských akcí."⁹⁵⁾

Další zprávu o bezpečnostní situaci v ČSSR obdržela vláda po 22. březnu.⁹⁶⁾ Podle ní "antisocialistické síly" parazitovaly "na existujících problémech ve společnosti" a snažily se "dokázat, že jejich řešení není možné v rámci současného socialistického společenského systému".

O vyhlášení nejbližšího "májového" MBO byli automaticky informováni generální tajemník Jakeš a náčelník generálního štábu a I. zástupce ministra národní obrany genplk. ing. Miroslav Vacek, který zároveň obdržel i příkaz k zostření ochrany objektů a zařízení ČSLA. Již 11. dubna rozeslal sekretariát pozvánky všem přísedícím rozšířeného operačního štábu, o šest dní později byly pečlivě připraveny podklady k jeho jednání. Na úvod zasedání byla připravena zpráva o bezpečnostní situaci.⁹⁷⁾ Pociťovaná gradace aktivit "vnitřních i vnějších nepřátel" donutila operativní složky v rámci nového přístupu k situaci rozlišovat polaritu "dvou základních proudů mezi nepřátelskými seskupeními - radikálního a reformního". Jiný přístup měl být uplatňován vůči snaze o změnu orientace a postavení satelitních stran Národní fronty: byla konstatována nutnost "infiltrace" a ovlivňování činnosti společenských organizací a vůbec "oficiálních struktur". Autoři zprávy vyjádřili dokonce obavu z možnosti postupného rozkladu ROH a "proniknutí" opozice do dělnického prostředí.

Dne 20. dubna na rozšířeném zasedání OŠ FMV⁹⁸⁾ byli přítomní náčelníci informováni o vyhlášení 1. stupně MBO v rámci RMV ČSSR č. 5/1989, o "doporučení" jistých opatření Československé lidové armádě a Lidovým milicím, o aktivizaci operačních štábů na nižších úrovních a o zřízení sekretariátu OŠ FMV. Kromě dohodnuté koordinace všech správ prostřednictvím přítomných náčelníků měla porada i význam pedagogický: gen. Lorenc funkcionářům "zvýraznil" dlouhodobé "hlavní trendy činnosti protivníka", na něž mělo být reagováno tzv. kontrarozvědnou ochranou "oficiálních společenských struktur", bráněním snaze "protivníka pronikat do dělnického prostředí" a především změnám "v politické orientaci" ostatních stran Národní fronty včetně změny "vztahu" ke komunistické straně.

Špičky FMV se především obávaly "zneužití Májových oslav k provokacím" či pořádání "tzv. kontraoslav". Teprve v dalším bodě jsou zmíněny úkoly v souvislosti s neobjasněnými výbuchy v Ústí nad Labem a dalších místech.

V průběhu jednání OŠ FMV dne 27. dubna 1989⁹⁹⁾ gen. Lorenc opakovaně zdůraznil, "že je nutné počítat s pokusy protivníka o uskutečňování nepřátelských akcí", a proto bylo údajně nezbytné "všemi dostupnými prostředky zjišťovat jeho záměry a neprodleně je likvidovat" (sic!). Konkrétně Lorenc jmenoval "exponenta pravice" Tomáše Hradílka, uvedl úkol KS SNB Ústí na Labem a KS SNB Hradec Králové zabránit "účasti aktivních nepřátelských osob na prvomájové manifestaci v Praze". Jedním z dalších úkolů bylo dokonce i znemožnění návštěvy "dekadentní" skupiny PLASTIC PEOPLE v MLR. Maximální síly měla nasadit VI. S-SNB "s cílem" získat především prostřednictvím odposlechů a sledováním korespondence "co nejvíce poznatků k záměrům protivníka".

Informace určená PÚV KSČ z 27. dubna 1989¹⁰⁰⁾ ukazuje ve zhuštěné formě znalosti StB o opozici, resp. způsob zpracování těchto znalostí. Vedení FMV identifikovalo jako "zjevný cíl... nepřátel využít případného zákroku pořádkových jednotek k rozpoutání široké protičeskoslovenské kampaně v zahraničí a z porušování závěrů vídeňské následné schůzky KBSE". Jako podpůrný důkaz byl uveden i "mimořádný zájem západních žurnalistů o vydání čs. víz na období májových oslav".

Z uvedených připravovaných bezpečnostních opatření je zajímavá především "státobezpečnostní" prověrka všech občanů bydlících na Václavském náměstí, rozdělení historicky nejdůležitějšího pražského náměstí na devět úseků, do nichž mělo být rozdistribuováno 1 616 příslušníků SNB. Důraz byl "kladen zejména na výkon služby v civilním oděvu"; příslušníci pořádkové služby VB měli být "do výkonu veleni jen v nezbytném počtu". Šest "úderných skupin" příslušníků SNB v civilu mělo být připraveno zasáhnout v případě "narušení oslav". Místo "předpokládaného zásahu" poblíž tribuny stranických představitelů hlídalo kromě 350 milicionářů (z celkového počtu 2 350) pět pořádkových jednotek VB v počtu cca 300 příslušníků, umístěných ve "skrytých stanovištích".

O týden později, 3. května 1989, postoupil ministr vnitra nejvyššímu orgánu KSČ hodnocení provedených bezpečnostních opatření.¹⁰¹⁾ Moc již neměla takovou sílu, aby paralyzovala opoziční představitele prostřednictvím preventivních pohovorů a výstrah. "Nejaktivnější" osoby musela StB dokonce zadržet v celách zajištění a zadržení (CZZ). "Nad ostatními vytypovanými exponenty byl po celou dobu oslav vykonáván přímý operativní dohled." Závěr byl jednoznačný: "nepříteli se nepodařilo realizovat zamýšlený záměr využít Májových oslav k vyvolání hromadného protispolečenského vystoupení".

Dne 14. července 1989 ministr vnitra předal 65 výtisků "Informace o bezpečnostní situaci" premiérovi Adamcovi. Zpráva poměrně obsažně analyzovala - samozřejmě ze specifického pohledu FMV, resp. Státní bezpečnosti - další aktivity "nepřátel" komunistického režimu včetně uvedení stavu "politické" i běžné kriminality. O necelý týden později obdrželo PÚV KSČ obdobnou informaci, zaměřenou více na aktivity opozice související se srpnovým výročím.¹⁰²⁾

Sekretariát OŠ FMV v předstihu připravil návrh dopisu náčelníka OŠ FMV, jímž měl být genplk. Vacek informován o vyhlášení 3. stupně MBO ve dnech 15. - 22. srpna.¹⁰³⁾ Zároveň Lorenc požadoval - v případě potřeby - přijetí "opatření" v rámci ČSLA. Za "podstatného" zhoršení situace by dokonce v souladu se zněním zákona č. 40/1974 Sb. ministr vnitra povolal "k posílení výkonu bezpečnostní služby" určitý "potřebný" počet příslušníků ČSLA. Doprovodný přípis upřesňoval požadovaná opatření ze strany armády.¹⁰⁴⁾ Podobná žádost měla být odeslána i hlavnímu štábu LM.¹⁰⁵⁾

Před rozhodujícím střetnutím nemělo být nic ponecháno náhodě (včetně personálního posílení sekretariátu štábu). Podklady na poradu OŠ 8. srpna¹⁰⁶⁾ doplňovala "Informace o bezpečnostní situaci před 21. srpnem".¹⁰⁷⁾ Zasedání rozšířeného štábu se konalo za přítomnosti zástupce 13. oddělení RSDr. Viliama Babulíka,¹⁰⁸⁾ vedoucího HV KSČ FMV plk. RSDr. Václava Zajíčka¹⁰⁹⁾ a poprvé i tiskového mluvčího FMV mjr. JUDr. Jiřího Bělohlávka.¹¹⁰⁾

Na úrovni nejvyššího exekutivního mocenského orgánu byla tehdejší činnost "vnitřního protivníka" analyzována následujícím způsobem: "K nepřátelským akcím hodlá protivník zneužít i nadcházející výročí 21. srpna. Jeho záměrem je vyvolat v Praze a dalších městech protestní akce za přítomnosti co největšího počtu občanů. Své vystoupení směřuje do termínů 20. a 21. srpna a předpokládá dvě varianty akcí. Tichou - protestním korzem, bojkotem kultury a dalších forem společenského života - a přímou konfrontaci, při které by použil proti bezpečnostním silám i klacky a řetězy."¹¹¹⁾ Jak (a proč) se dostaly "klacky a řetězy" až na stůl OŠ FMV, není úplně jasné. Snad šlo o agenturní informaci, při níž selhal kontrolní mechanismus, anebo nebyla záměrně prověřena z dalšího zdroje. S největší pravděpodobností ji lze zařadit mezi účelově využité náhodně získané informace (nejspíše od hospodského stolu).

Zcela názorně je možno tento trend vystopovat v zachovaných zprávách, které zachycovaly situaci v ČSSR před či po významných protikomunistických vystoupeních obyvatelstva. Vrcholná analytika FMV na podkladě agenturně operativních a technických zdrojů Státní bezpečnosti před výročím vstupu pěti vojsk Varšavského paktu do Československa konstatovala: "Zřejmým cílem [opozice] je na srpnových událostech před 21 lety kompromitovat vedoucí postavení a politiku KSČ a veřejnou demonstrací vlastní síly se projevit jako zásadní společensko politický faktor. V... činnosti [nepřátel] se stále výrazněji projevuje tendence přechodu od kritiky k politické aktivitě namířené proti základům socialistického státu. Akce 20. a 21. 8. mají podle představ protivníka urychlit spád a vývoj událostí ve státě s cílem dosažení jejich záměrů."¹¹²⁾ Za jeden "z hlavních prostředků k naplnění těchto cílů" byla považována "kampaň rozvířená" kolem Několika vět. "Aktivita protivníka si vynutila přijetí rozsáhlých opatření." FMV zde zcela nepokrytě přiznávalo účelově politický postup proti vůdčím představitelům opozičních struktur. "Bylo zahájeno tr. stíhání ve věci pro tr. čin pobuřování podle § 100 tr. zákona." Několika domovními prohlídkami bylo jako obvykle autorizováno ("potvrzeno") předchozí zjištění zpravodajských prostředků, "že hlavním organizátorem a autorem pamfletu je Václav HAVEL". Zajištěnou dokumentaci "trestné činnosti" tzv. hlavních organizátorů nepřátelské kampaně "bude možno... úspěšně" využít v rámci trestního stíhání těchto osob pouze "v případě, že budou postiženi všichni organizátoři, včetně Václava HAVLA, k němuž je také soustředěn důkazní materiál. Vznesení obvinění a vzetí do vazby je třeba posuzovat z hlediska vývoje bezpečnostní situace a rozhodnout, zda k trestnímu stíhání přikročit ihned nebo v období po 21. 8. 1989."

O vedení Státní bezpečnosti se rozhodně nedá říct, že by podporovalo nějaký dialog s nezávislými strukturami, naopak se zcela pragmaticky snažilo využít mocenského zásahu proti iniciátorům Několika vět ve svůj prospěch. Otázkou, jak se zdá, nebylo, zda trestně stíhat, ale kdy je pro moc nejvhodnější doba trestní stíhání zahájit.

Až dosud se nijak nepotvrzují polistopadová tvrzení některých představitelů Státní bezpečnosti o zpracovávání alternativních řešení případných demonstrací pro vedení FMV, resp. ÚV KSČ. Nejen v srpnu roku 1989 byl zvolen postup jediný: "V případě, že budou pořádána tzv. 'tichá korza', bude prováděna perlustrace a předvádění aktivně vystupujících osob na útvary SNB. Dojde-li k podpisovým akcím, verbálním útokům, či spontánním projevům odporu proti stranickému, státnímu vedení a politice KSČ, nastoupí pořádková jednotka, která provede vytlačení davu z prostoru a jeho rozptýlení." A pokud by "i přes prováděná opatření" protesty občanů překročily určitou mez a došlo "k masovému protispolečenskému vystoupení", byly by "nasazeny pořádkové síly k provedení nutného rozhodného zákroku a obnovení veřejného pořádku, s využitím technických prostředků".¹¹³⁾

Náčelník sekretariátu již 10. srpna 1989 informoval druhého muže XIII. oddělení ÚV KSČ Viliama Babulíka o programu jednání OŠ FMV plánovaného na 16. srpna.¹¹⁴⁾ Druhého dne bylo zpracováno již citované rozhodnutí MV ČSSR o vyčlenění dalších sil a prostředků ve prospěch pražské a bratislavské správy SNB.¹¹⁵⁾ Dne 14. srpna byly ještě dokončeny aktualizované podklady pro nadcházející poradu.¹¹⁶⁾

Zasedání OŠ FMV dne 16. srpna se zúčastnil vedoucí odboru XIII. oddělení ÚV KSČ plk. V. Zajíček; naopak se z pozvaných nezúčastnil náčelník kádrové správy FMV.¹¹⁷⁾ Kromě obvyklých opatření měla být věnována rozsáhlá pozornost sportovním akcím (např. mistrovství světa v ploché dráze). Správa StB Bratislava dokonce objevila mezi organizátory autobusových zájezdů do Prahy na fotbalové utkání Sparta - Dunajská Streda "závadové osoby". Sledovány měly být i aktivity několika tisíc Poláků a maďarských demokratických organizací, které se připravovaly na srpnové demonstrace v Praze.

Rozsah příprav lze dokumentovat i zřízením čtyř operačních štábů - "v čele se zkušenými funkcionáři" - pro řízení zásahů proti demonstrantům v prostoru Václavského, Staroměstského a Hradčanského náměstí a náměstí Míru, které byly samozřejmě podřízeny a koordinovány OŠ Praha.

Hlavní správa rozvědky SNB (I. S-SNB) dostala prostřednictvím pověřeného náčelníka pplk. Viléma Václavka-KAINARA¹¹⁸⁾ úkol zajistit "identifikaci zájmových osob" na hraničních přechodech. V případě potřeby měla být na základě pokynu gen. Lorence posílena "sledovači" ze IV. S-SNB. Vykypělova hlavní správa kontrarozvědky měla "dynamicky" provádět "opatření zaměřená k fyzické kontrole vytypovaných nejaktivnějších nepřátelských živlů"; počet takto "kontrolovaných" osob byla II. S-SNB "dle vývoje situace" oprávněna v podstatě libovolně rozšiřovat. Ve spolupráci se správou vyšetřování StB se připravovala varianta "jejich zadržení". Vedoucí osobnosti disentu byly uvedeny jmenovitě: "...mimořádnou pozornost věnovat osobě HAVLA a nepřipustit, aby opustil bydliště a účastnil se nepřátelských akcí."

V průběhu MBO vydával gen. Lorenc z titulu funkce náčelníka operačního štábu FMV pokyny určené náčelníkům KS SNB. Nařizoval v nich zabránit příjezdu hromadných zájezdů "nepřátelsky zaměřených osob" do Prahy, kontrolu polských občanů, monitorování činnosti aktivistů italské Radikální strany, ochranu vybraných stranických podniků, lékařských zařízení a objektů Střední skupiny sovětských vojsk, ale také zdůraznil pro nastávající kritické dny "nezbytnost plynulého a nerušeného zásobování maloobchodní sítě potravinami". Informace o zjištěných nedostatcích měly být "neprodleně" předávány územním orgánům KSČ.¹¹⁹⁾

V podkladech na jednání OŠ 19. srpna 1989 zazněla i sebechvála: "Vývoj bezpečnostní situace potvrzuje správnost předpokladů z jejího hodnocení na předcházejících jednáních OŠ FMV." Jinak bylo navrhováno vesměs pouze "dokladování" splnění již nařízených opatření.

Samotné jednání štábu se poněkud atypicky konalo bez členů OŠ FMV ze SSR, kteří byli posléze o jeho průběhu informováni samotným Lorencem.¹²⁰⁾ Lorenc po příspěvcích jednotlivých náčelníků s uspokojením konstatoval, "že stanovená opatření jsou v daných termínech jednotlivými útvary plněna". Podstatná byla i jeho informace "o stanovisku předsednictva ÚV KSČ, které vyslovilo plnou podporu přijatým opatřením k zabezpečení klidu a veřejného pořádku".

Mezi uloženými úkoly, které měly být "intenzivně" plněny, byla také akce NÁSTUP, v jejímž rámci měla hlavní správa vojenské kontrarozvědky "dotáhnout důsledně do konce" opatření vůči všem osobám "zahrnutým" do seznamu povolaných k mimořádnému cvičení v průběhu několika kritických dní výročí okupace. "Odpovídající" postih měl být zvolen vůči těm "povolancům", "kteří porušili platné právní normy", tzn. nenastoupili. O výsledcích akce chtěl být informován přímo I. NMV gen. Lorenc. Opakovanému tlaku (samozřejmě "pokud jsou zákonné důvody") na trestní stíhání V. Šilhána, A. Šabatové a L. Lise byl vystaven náčelník správy vyšetřování StB plk. JUDr. Ondrej Tomko. S tímtéž cílem a neméně "intenzivně" měl útvar plk. Vykypěla sledovat špičky disentu, jinak řečeno "soustřeďovat dokumentační materiál k nepřátelské činnosti vytypovaných nejaktivnějších nepřátelských živlů". Zároveň bylo nařízeno náčelníkovi sekretariátu OŠ mjr. Václavu Novotnému "zajistit cestou" tiskového mluvčího FMV publikování "kladných výsledků činnosti orgánů Bezpečnosti, zejména na úseku zjišťování pachatelů výhrůžných telefonátů a dopisů".

V závěru Lorenc zopakoval nutnost demonstrovat "rozhodnost" postupu Sboru národní bezpečnosti, jinými slovy "neprodleně likvidovat... každý pokus o protispolečenské jednání", respektive "v samotném zárodku [narušení klidu a veřejného pořádku] provést důsledný zákrok a nepřipustit jeho zbytečné protahování".

Krátké podklady zpracoval sekretariát operačního štábu na zasedání 20. srpna:¹²¹⁾ předpokládaly poskytnutí nebývalého prostoru všech zúčastněným funkcionářům (dotaz na případné problémy, či zda případně nenavrhují nějaká další opatření). Prioritně měla být věnována pozornost účasti cizích státních příslušníků (včetně zahraničních novinářů) a dále měly být hlášeny poznatky k předpokládaným místům i drobnějších demonstrací.

Dva další dokumenty¹²²⁾ zachycují tehdejší informovanost Státní bezpečnosti o situaci krátce před 21. srpnem ve všech sledovaných problematikách (především tedy "pohyb" uvnitř opozice). Druhá z těchto písemností - "Informace o provedených opatřeních k vytypovaným osobám" - shrnuje opatření Státní bezpečnosti provedená do 11. hodiny dopolední dne 20. srpna, hlavně však informuje o pokusech "umístit" vybrané představitele nezávislých struktur do cel zadržení a zajištění. Celkem bylo takto postiženo 34 osob (25 v Praze, 5 v Plzni a 4 v Ostravě), u dalších dvanácti se to prozatím kontrarozvědným součástem StB nepodařilo. Nadto byla jedna osoba "na základě rozhodnutí lékaře" umístěna v Psychiatrické léčebně Praha - Bohnice. Autoři zprávy (bezesporu z II. S-SNB) uvedli i jména některých vyhoštěných cizinců, včetně dvou pracovníků polské Solidarity, kteří nebyli (zřejmě díky spolupráci s polskou Státní bezpečností) vpuštěni na území ČSSR. Rozsah tzv. státobezpečnostních opatření je patrný i z celkového čísla 651 provedených preventivně rozkladných pohovorů a 8 výstrah náčelníků SNB.

Na zasedání 20. srpna nebyli opět přítomni členové OŠ FMV ze Slovenska, ale ani náčelník S-SNB hl. m. Prahy plk. JUDr. Antonín Chmelíček.¹²³⁾ Kromě zástupce XIII. oddělení ÚV KSČ plk. V. Zajíčka byl přítomen i další muž z vedení MV ČSSR, náměstek minitra vnitra plk. Otto Sedlák.¹²⁴⁾ V rámci kampaně proti cizincům tipovali operativní pracovníci jednotlivých krajských správ i centrální II. S-SNB "potenciální účastníky nepřátelských akcí" již v mezinárodních rychlících. Podobnou akci Státní bezpečnost realizovala i proti "závadové mládeži", tentokrát ve vnitrostátní vlakové dopravě. Nepřítomný Chmelíček dostal mj. příkaz "přijmout opatření k předpokládanému soustřeďování nepřátelských elementů z MLR v restauraci U Fleků na Praze 1". Náčelník sekretariátu OŠ FMV mjr. Novotný měl zabezpečit "zpracování informace o bezpečnostní situaci a výsledcích opatření přijatých proti účasti cizinců na nepřátelských akcích", vyžádané ministrem Kinclem.¹²⁵⁾

Ve stejné sestavě proběhlo i zasedání 21. srpna. V úvodu bylo mj. konstatováno: kontrarozvědce se "dosud nepodařilo zjistit pobyt 5 osob... z vytypovaných nejaktivnějších čs. pravicových exponentů... ostatní jsou pod kontrolou". Do ČSSR nebylo vpuštěno 218 Poláků, 15 Maďarů a 27 Italů.¹²⁶⁾ Na základě prezentovaných informací gen. Lorenc shrnul: "Dnešní den je nutno... považovat za rozhodující." Rozsah dosud provedených opatření však neměl ubrat na razanci a rozsahu těch zbývajících: "Skutečnost, že se podařilo eliminovat činnost protivníka a zabránit mu v závažnějším narušení klidu a veřejného pořádku[,] neznamená, že oslabíme přijatá opatření."¹²⁷⁾

Členové OŠ FMV z českých zemí, včetně plk. Zajíčka z XIII. oddělení ÚV KSČ, byli 22. srpna náčelníkem štábu obeznámeni se "závěrečnou fází MBO". Rozuměla se tím analýza provedeného MBO a mocenské vyrovnání s osobami zajištěnými "v souvislosti s účastí na nepřátelských akcích". Příslušní náčelníci měli nasadit "potřebné síly k urychlenému dořešení všech případů" za přísného dodržování procesních právních norem "a vyvarování se i nedostatků formálního charakteru". Nikdo ze zajištěných 21. srpna tak nesměl uniknout "závěrečné fázi".¹²⁸⁾

Následujícího dne vyjádřil ministr vnitra ČSSR Kincl "uznání a soudružské poděkování... za iniciativní, odpovědné a úspěšné splnění stanovených úkolů..." všem náčelníkům a jejich podřízeným účastnícím se akce SRPEN. Na závěr již jen apel na čest: "Zároveň vyjadřuji přesvědčení, že Tebou řízený útvar čestně splní náročné úkoly, které stojí před bezpečnostním aparátem v následujícím období."¹²⁹⁾ Téhož dne bylo vyhotoveno zhodnocení provedených opatření, předložené prostřednictvím Kincla PÚV KSČ. Činovníci nejvyššího orgánu KSČ se tak v závěrečném shrnutí dozvěděli, jak jejich "jednoznačný postoj" společně se širokou propagandistickou kampaní čsl. sdělovacích prostředků a preventivními opatřeními Bezpečnosti přispěly "značnou měrou... k utlumení aktivity vnitřních nepřátel". Byl tak "zmařen záměr protivníka" podnítit na různých místech ČSSR "hromadná protispolečenská vystoupení", která měla iniciovat "série dalších akcí, směrovaných k diskreditování současného vedení strany a státu a postupnému získávání mocenských pozic podle polského vzoru". Vedení FMV neopomnělo zdůraznit, že jenom díky zkušenostem získaným "z likvidace" masových projevů rezistence vůči režimu od října 1988 do května 1989 "se podstatně zlepšilo řízení i taktika vlastního zásahu pořádkových jednotek".¹³⁰⁾

Zásadním dokumentem pak bylo "Vyhodnocení souboru opatření přijatých v období mimořádných bezpečnostních opatření k 21. srpnu 1989",¹³¹⁾ zpracované sekretariátem OŠ FMV a schválené gen. Lorencem 15. září 1989. Hlášení hodnotilo kromě opozičních aktivit¹³²⁾ i organizaci mocenského zásahu, který byl "na základě rozboru činnosti nepřátelského prostředí a vyhodnocení poznatků získaných o připravovaných akcích" připraven resortem FMV v předstihu. Mezi pestrou škálou aktivit FMV, resp. útvarů Státní bezpečnosti, byla zmíněna i porada vedení StB 20. července.¹³³⁾ V období před srpnem se poprvé vedení resortu snažilo o komplexní řešení vyhrocené společenské situace, skloubení krátkodobých opatření s dlouhodobými. "Tento soubor komplexních opatření v preventivní a represivní oblasti, postavený na zajištění dostatku prostředků, příznivě ovlivnil narušování příprav protivníka k nepřátelským akcím." Podřízení gen. Lorence neopomněli zdůraznit, že "na výslednosti přijatých opatření se výrazně podílelo přijímání vstřícných úkolů SNB v potřebném časovém předstihu a jejich koordinace I. náměstkem ministra vnitra ČSSR a náčelníkem operačního štábu FMV". Především díky tomu "všechna opatření byla splněna včas a s potřebným dopadem na protivníka".¹³⁴⁾

S nadcházejícím koncem komunistického režimu v Československu jako by se události začaly zrychlovat. S předstihem jednoho týdne upozorňoval 5. října 1989 gen. Lorenc členy rozšířeného OŠ FMV, že nastal čas připravit se na říjnové výročí.¹³⁵⁾ V podkladech k jednání nebyl pouze výčet v záloze SOŠ ČSSR zpohotovených sil (Vysoká školy SNB přispěla 500 příslušníky SNB, kádrové správa FMV 340 příslušníky SNB, Pohotovostní pluk VB ČSR 1 praporem, Pohotovostní útvar VB pro SSR 2 rotami a správa vojsk MV jako vždy vyčlenila 2 zásahové skupiny OZU), ale náčelníci měli být mimo to vyzváni k podnětům, jak odstranit případné nedostatky z předchozího MBO. Poslední bod po sekretariátu OŠ FMV požadoval, "aby na pracovní úrovni projednal s pracovníky operační správy GŠ FMNO a HŠ LM otázky součinnosti v období MBO". Vzájemná spolupráce, především s představiteli ministerstva obrany, vstupovala do nové fáze.¹³⁶⁾

Den před prvním říjnovým jednáním operačního štábu předložil ministr Kincl předsednictvu ÚV KSČ zprávu resortu FMV o zjištěné činnosti nezávislých iniciativ. "K utlumení aktivity nepřátelského prostředí je vyvíjen rozsáhlý, soustavný tlak realizací opatření vyplývajících ze stanovených úkolů v boji proti vnitřním nepřátelům, která směřují k maření organizačních snah o sjednocení jednotlivých seskupení a ideových proudů a narušení nepřátelské činnosti. Tato opatření jsou především preventivního a vlivového charakteru." Analytici se ještě vrátili k srpnové demonstraci: "V rámci komplexních opatření... bylo umístěno 34 hlavních organizátorů v celách zadržení a zajištění, s 1 039 osobami byly provedeny preventivní pohovory a 11ti osobám byla vyhlášena výstraha SNB." Nezapomněli se zmínit ani o následném postihu účastníků předchozího "protispolečenského vystoupení": "23 osob [je] stíháno pro trestný čin, 230 pro přečin a 262 osob řešeno pro přestupek proti veřejnému pořádku." Jedna po druhé byly stručně hodnoceny skupinky "hlavních organizátorů" z jednotlivých iniciativ; z formulací je patrna snaha o jejich trestně právní postih.¹³⁷⁾

Na zasedání štábu (za asistence náměstka ministra vnitra ČSSR plk. Sedláka) řešil gen. Lorenc v první řadě dlouhodobé problémy Státní bezpečnosti, otevřené už na poradě 20. července. Náčelníci II. S-SNB, SV StB i krajských správ SNB dostali za úkol k termínům 23. října a 15. listopadu 1989 vyhodnotit úroveň "dokumentace trestné činnosti vytypovaných nejaktivnějších nepřátelských osob... podle naléhavosti a stupně nebezpečnosti jejich podvratné činnosti". Teprve další body programu pak byly věnovány formě postupu proti demonstraci 28. října. Plynulý informační tok měl mimořádně registrovat i "ohlasy občanů z různých prostředí na jednání a opatření stranických a státních orgánů včetně 15. zasedání ÚV KSČ", vliv "rušivých jevů" v národním hospodářství "na nálady veřejnosti" a "pokusy o pronikání vnitřního protivníka do dělnického prostředí, na vysoké školy, do kulturní fronty". Hlavním taktickým plánem vůči představitelům nezávislých iniciativ bylo za každou cenu "mařit schůzky pravicových živlů a znemožnit jim organizování nepřátelské činnosti a koordinaci postupu". Gen. Lorenc štábu zdůraznil, "že důslednou realizací těchto úkolů je nezbytné dát protivníkovi najevo, že mu nebude uvolněn prostor pro jeho nepřátelské akce".¹³⁸⁾ S mírným zpožděním dostala také federální vláda upravenou informaci o bezpečnostní situaci ve státě před výročím vzniku republiky, původně zpracovanou sekretariátem již v příloze k závěru jednání OŠ FMV dne 12. října.¹³⁹⁾

Pouze jediný dokument zachycuje odložení jednání štáhu "ze služebních důvodů", a to z 19. na 25. října 1989¹⁴⁰⁾: pečlivá příprava MBO jako v období před srpnem se tedy zřejmě nekonala.

Podklady na jednání OŠ dne 25. 10. doporučovaly především osvědčenou represi "nejaktivnějších nepřátelských osob a skupin". Útvary StB, které navíc soustředily "důkazní materiál", měly zahájit trestní stíhání. Provedeno mělo být i "zabezpečení kontrarozvědné ochrany legálních struktur před působením protivníka", pozornost Státní bezpečnosti byla opět obrácena do dělnického prostředí, do prostředí kulturní fronty a vysokých škol. Operativní součásti SNB měly přihlédnout mj. i k tomu údajnému faktu, že opozice "k aktivizaci občanů může zneužít i rozšířených fám o 'velkém zdražování'". V případě zákroku proti demonstrantům měli příslušníci SNB "postupovat nekompromisně, rychle a nepřipustit různé "tahanice" a dohadování.¹⁴¹⁾

Pestrou škálu funkcionářů účastnících se jednání OŠ FMV tři dny před 28. říjnem 1989 rozmožil vedoucí odboru bezpečnostní politiky 13. oddělení ÚV KSČ Milan Kružík.¹⁴²⁾ Porada se nesla v duchu využití "všech sil a prostředků k utlumení činnosti protivníka". Plk. Vykypěl se stal osobně zodpovědným za realizaci opatření zpracovaných hlavní správou kontrarozvědky, projednaných a schválených vedením resortu.¹⁴³⁾ V doprovodné informaci závěrů z tohoto jednání se prezentovala především "úspěšná" snaha StB o "narušování" schůzek opozičního "protivníka", trestní stíhání pěti osob v souvislosti s rozšiřování Manifestu HOSu, ale i informace o protestním shromáždění "mladých radikálů" z nezávislých iniciativ "proti vydání nové 100,- Kčs bankovky s portrétem K. Gottwalda v Praze na pěší zóně dne 25. 10. 1989". Zpráva byla doplněna několika statistickými údaji o provedených represivních opatřeních: 43 "exponentů" zadrženo a předvedeno, někteří dokonce opakovaně; třiadvaceti z nich orgány SNB "vyhlásily" varování, třem výstrahu náčelníka II. S-SNB a pěti výstrahu vyšetřovatele StB. V kooperaci s prokuraturou se měla vyhlásit výstraha dalším 23 opozičním představitelům.¹⁴⁴⁾

Dne 26. října využil gen. Lorenc svého práva a vydal rozhodnutí I. NMV o posílení připravovaných jednotek (podobně vyčleňoval další síly ještě i 29. 10. 1989).¹⁴⁵⁾

Osmadvacátého října v 7.30 hod. se sešel užší operační štáb: I. náměstek FMV, I. náměstek MV ČSR, náčelník hlavní správy kontrarozvědky, jeho zástupce po "vnitřní linii" a náčelník sekretariátu operačního štábu. Gen. Lorenc se seznámil se situací v jednotlivých městech, izolací "aktivních organizátorů" a aktivizací řídících štábů i pořádkových jednotek a zdůraznil "nezbytnost citlivého, včasného a adekvátního reagování na konkrétní vývoj situace, průběžné, intenzivní rozkládání vznikajících skupin s cílem předcházet většímu srocení lidí. V případě srocení většího počtu osob je nezbytné zabezpečit jejich lokalizaci a nepřipustit nekontrolovatelný pohyb demonstrantů po Praze."

Bezprostředně po zakončení akce na Václavském náměstí byla zformulována informace o nasazení 1 687 příslušníků SNB a 540 milicionářů. Při zásahu bylo perlustrováno 430 osob (včetně 50 cizinců) a 377 "aktivních osob" bylo zadrženo (18 cizinců). Zranění - dle těchto oficiálních údajů - byla údajně vyrovnána: obvodní ústavy národního zdraví poskytly ošetření sedmi "civilistům" a SNB zároveň registroval zranění pěti svých příslušníků. Závěr: "nepřátelům se nezdařil záměr vyvolat masové protestní akce v předpokládané rozsahu."¹⁴⁶⁾

Dne 30. října informovalo vedení FMV federální vládu ČSSR o průběhu demonstrací. Zdůrazněna byla hlavně "vyšší agresivita především u mladých účastníků" demonstrací, kteří údajně "proti příslušníkům SNB vrhali přinesené šrouby, kameny, láhve", ba dokonce někteří měli být "ozbrojeni holemi". Pochvaly se dočkalo zajištění "hlavních organizátorů" v CZZ. Díky tomuto tzv. preventivnímu opatření se údajně "v demonstrujícím davu v Praze nenašla taková osobnost, která by byla schopná uvést jej do cílevědomějšího pohybu a tlaku". Pozitivně byla zhodnocena i přítomnost masy milicionářů v místech střetů s demonstranty v centru Prahy, neboť prý byla "významnou morální posilou pro mladé příslušníky zásahových jednotek".¹⁴⁷⁾

Další činnost krizového managementu FMV dokládají až písemnosti z provenience OŠ FMV vzniklé po 17. listopadu 1989. Situační zpráva náčelníka sekretariátu OŠ FMV mjr. Novotného, určená pro informaci krajských správ, analyzovala rychlý spád událostí: "Vývoj událostí ukazuje, že vnitřní protivník za výrazné podpory ze zahraničí přešel k frontálnímu a z jejich pohledu rozhodujícímu útoku za prosazení svých politických cílů po vzoru Polska a Maďarska."¹⁴⁸⁾

Na rychle sezvaném zasedání OŠ FMV, jehož se mj. zúčastnili i náměstci MV ČSSR genmjr. Stanislav Nezval¹⁴⁹⁾ a plk. Sedlák, zástupci KSČ - vedoucí tajemník HV KSČ na FMV Václav Správka,¹⁵⁰⁾ politický pracovník 13. oddělení František Komorous¹⁵¹⁾ a tiskový mluvčí FMV mjr. Bělohlávek, konstatoval gen. Lorenc - po vyslechnutí aktuálních připomínek k situaci -, "že nepřátelské síly vyvíjejí frontální útok na politické poměry v naší společnosti /po vzoru NDR/", a nařídil sekretariátu zpracovat "ucelenou informaci" pro PÚV KSČ, federální vládu a vedoucí funkcionáře StB postihující vývoj situace v Praze i krajích, na vysokých školách, "v prostředí středoškolské mládeže" a na závodech a postoje "oficiálních struktur". V rámci prováděných protiopatření měla zabezpečovat II. S-SNB i "nadále" úkoly v rámci akce "KRUH". Obecně měla být věnována pozornost propagandě a politicko-výchovné práci, "zejména mezi mladými příslušníky SNB". Náčelník OŠ požadoval "citlivě... vážit, zda situaci řešit politickými prostředky, operativními prostředky anebo jako krajní řešení využít přímý zásah pořádkových sil". Upozornil i na možnost přenesení nepokojů do dalších regionů. Územní orgány SNB měly "postupovat v úzké součinnosti se stranickými orgány".¹⁵²⁾

V závěru zasedání z 20. listopadu je zmínka o svolání užšího OŠ FMV již na ráno následujícího dne, jehož průběh však neznáme, a tak se musíme spokojit až se zápisem rozšířeného štábu z 23. listopadu.¹⁵³⁾ Kromě krajských náčelníků byli přítomni náměstci MV ČSSR, resortní vedoucí KSČ, Milan Kružík z 13. oddělení a náčelník správy pasů a víz SNB plk. Miloslav Konrád. Teritoriální náčelníci SNB provedli zajímavé hodnocení "operativní" situace ve svých regionech, především mezi mládeží, na závodech a v podnicích. I přes pro komunistickou stranu a aparát FMV tak kritickou situaci, vyžadující rychlé reakce, gen. Lorenc našel čas zamyslit se nad "závažnou otázkou": "proč se mládež stala tak rychle živnou půdou pro uskutečnění záměrů protivníka". Odpověď však již není doložena.

Nejen Státní bezpečnost, ale i ostatní bezpečnostní složky měly především zabezpečit "klidný a nerušený průběh" zasedání pléna ÚV KSČ a "zmaření" nebo alespoň co "nejvýraznější otupení" generální stávky. "Intenzivní zpravodajská činnost" měla mít za cíl "oslabit působení protivníka", doprovodná "účinná" propaganda dostala za úkol zaměřit se na "odhalování 'pravé tváře' nepřítele, jeho praktik a záměrů". Operativní útvary StB byly i nadále úkolovány k získávání přehledu o "nových osobách z řad protivníka", k ovlivňování a usměrňování jednotlivých stávkových výborů všemi "dostupnými prostředky... žádoucím směrem". Činnost opozice měla být podrobně dokumentována, zejména obrazově.

Nakonec gen. Lorenc připravil bezpečnostní špičky na dvě možné varianty:

1) Uklidnění situace v ČSSR. Na základě nové metodiky by se Státní bezpečnost měla "připravit... na práci v nových podmínkách", tzn. v pluralitním politickém systému.

2) "Eskalace jednání protivníka" by vyžadovala přípravu na "adekvátní variantu postupu", tj. připravit SNB, PS a vojska MV k zásahu. Poněkud nelogicky vyzněla slova o "nutnosti uváženého, ale účinného postupu", zvláště když dne 24. listopadu 1989 sekretariát připravil pokyn náčelníka OŠ FMV, jímž vyhlásil od 17.00 hod. téhož dne až do odvolání "100% dosažitelnost posluchačů VŠ SNB, 30% pohotovost příslušníků stálého stavu VŠ SNB a 70% dosažitelnost zbytků příslušníků stálého stavu".¹⁵⁴⁾

Poslední dokumentovaná porada OŠ FMV se konala 27. listopadu 1989.¹⁵⁵⁾ Zasedání se účastnili všichni náměstci FMV a náčelník politického odboru FMV plk. Zajíček. Gen. Lorenc definitivně zavrhl mocenské řešení krize v Československu: "...po vystoupení generálního tajemníka ÚV KSČ s. URBÁNKA k národu se ukazuje, že bude vnitropolitická situace v ČSSR řešena politickými prostředky." Vedení FMV však zdaleka ještě nevzdalo svůj boj: spolu s plněním zadaných operativních úkolů měly být nasazeny "všechny dostupné prostředky k ofenzivnímu rozvinutí vlivové propagandy, především na závodech, mezi příslušníky LM, ČSLA a v prostředí mládeže". Rozkol mezi stranou a Státní bezpečností zatím ještě nenastal: "Cílem je získat podporu novému vedení strany a postupně paralyzovat působení protivníka." I morálně politický stav příslušníků jednotlivých útvarů byl stále hodnocen kladně. "Pouze ojediněle se vyskytly případy, kdy příslušníci psychicky nezvládli situaci."

Státní bezpečnost se stále ještě nevzdávala potenciálního postihu osob angažovaných v ataku mocenských pozic KSČ po 17. listopadu 1989. Za tím účelem byla plánována koordinační skupina soustřeďující "dokumentační materiál k činnosti nepřátelských struktur" a po zhodnocení přijímající "odpovídající opatření k jeho využití". Závažným bodem bylo i doporučené využití výsledků "operativní činnosti" při působení "vlivovou propagandou". Do 15. prosince 1989 bylo uloženo navrhnout řešení "ochrany operativní dokumentace" správy kontrarozvědky v Bratislavě. Ihned měly být posouzeny změny "v technologii plnění operativních úkolů, které vyžadují nové podmínky naší činnosti". V případě "negativního jednání" samotných příslušníků Sboru národní bezpečnosti, "které vyplývá ze změn současné politické situace", měly sice být soustředěny příslušné materiály, ale s tím, že k řešení jednotlivých případů by došlo až dodatečně. V úplném závěru jedné éry gen. Lorenc ještě jednou zdůraznil "nezbytnost svědomitého plnění úkolů všemi útvary SNB, PS a vojsk MV".

IV. ZÁVĚR

Obavy špiček komunistické moci z masových projevů odporu byly tak značné, že i v době zdánlivého klidu - v září 1986 - schválil sekretariát ÚV KSČ cestu společné delegace FMV, MV ČSR a MV SSR pod vedením I. náměstka MV ČSR genmjr. RSDr. Karla Nováka do PLR "k získání zkušeností z organizace, přípravy a nasazení sil a prostředků pořádkové služby určených k likvidaci hromadných protispolečenských vystoupení...".¹⁵⁶⁾

Počátek roku 1988 přinesl změnu přístupu k organizování MBO. Operační štáby FMV zasedaly pravidelněji než v předchozích letech (v tomto roce se konalo minimálně jedenáct zasedání, v následujícím nejméně čtrnáct). Od ledna 1988 do prosince 1989 bylo vydáno dvanáct rozkazů MV ČSSR vyhlašujících MBO (z toho dva pro rok 1988; první z nich byl platný pro období leden až srpen). Ze stejného období jsou zápisy z jednání doloženy k třiadvaceti zasedáním OŠ FMV (nepřístupné byly některé ze srpna a října 1988 a možná i další). V posledních dvou letech komunistického režimu byly MBO z úrovně ministra vnitra ČSSR vyhlašovány v deseti případech z ideologicko-historických důvodů (výročí 25. února, 1. máje, 5. a 9. května, 21. srpna, 28. října) a ve třech, resp. v šesti, z aktuálně politických (k ochraně okresních a krajských konferencí KSČ, kvůli masovým demonstracím v lednu, listopadu a prosinci 1989). Každé vyhlášení MBO znamenalo pro republikové i federální bezpečnostní resorty značné personální, materiální i finanční zatížení - v roce 1988 statisticky šlo o něco více než tři týdny, ale v rozhodujícím roce 1989 již nejméně o 75 dnů.

Pokud se tedy vedení FMV, resp. ÚV KSČ, domnívalo, že je z různých důvodů nutno posílit běžný výkon služby více než 70 000 osob¹⁵⁷⁾ placených z rozpočtů tří ministerstev vnitra, případně část útvarů či jednotek přesunout do míst předpokládaných anebo již probíhajících demonstrací, byla prostřednictvím rozkazů MV ČSSR, resp. dalších prováděcích interních směrnic, vyhlášována svérázná forma omezeného výjimečného stavu.¹⁵⁸⁾

Nezastupitelnou úlohu po dobu výjimečné situace MBO samozřejmě hrála vrcholová instituce řízení represivního aparátu - operační štáb FMV, koordinující využití ohromného lidského i technického potenciálu bezpečnostních resortů. Základním úkolem OŠ FMV bylo všemi myslitelnými způsoby zabránit neorganizovaným srocením většího množství občanů, zastrašit představitele opozice i nonkonformní osobnosti ochotné veřejně prezentovat svůj odpor proti totalitnímu režimu. Další zásadní funkcí byla funkce informační. Zúčastnění vysocí funkcionáři jednotlivých útvarů nebyli seznamováni pouze s aktuální "operativní" situací v celém Československu či na teritoriích jednotlivých krajů, ale mnohdy také s dlouhodobými opatřeními komunistické kontrarozvědky z rámce tzv. komplexního postupu proti politické opozici.¹⁵⁸⁾

Pro gen. Lorence jako I. náměstka MV ČSSR znamenala funkce náčelníka OŠ FMV výjimečnou situaci, za níž řídil náčelníky (či jejich zástupce) těch útvarů FMV, SNB či přímo StB, které byly za normální situace podřízeny jinému náměstkovi MV ČSSR, republikovému ministerstvu anebo dokonce ministrovi vnitra ČSSR. Ze zachovaných podkladů z provenience třiadvaceti zasedání OŠ FMV (jde o zmínky v samotných zápisech z jednání, pouze v jedenácti případech z roku 1989 jsou zachovány i úplné prezenční listiny) vyplývá, že od ledna 1988 do listopadu 1989 se jich zúčastnilo minimálně 75 funkcionářů FMV, MV ČSR a MV SSR. Z uvedeného počtu šlo v patnácti případech o představitele krajských správ SNB (náčelníci KS SNB či jejich zástupci - náčelníci S-StB), čtyři zástupce republikových resortů (I. NMV MV ČSR a I. NMV MV SSR, případně náčelníci sekretariátů republikových ministrů vnitra, resp. republikových VOS), předsedu hlavního výboru KSČ na FMV a náčelníka politického odboru FMV. Zbytek množiny tvořili náčelníci (či jejich zástupci) operativních i neoperativních centrálních správ SNB anebo správ přímo podřízených FMV. Nejčastěji je doložena přítomnost náčelníka IV. S-SNB Mencla a zástupce náčelníka X. S-SNB, později náčelníka II. S-SNB Vykypěla - minimálně 16x. Minimálně 14x se zúčastnili také I. NMV ČSR Novák, náčelník IMV ČSSR Pilský a náčelník SV StB Tomko.

Jedinou institucí schopnou kontrolovat činnost OŠ FMV byl ÚV KSČ. Kromě toho, že ÚV KSČ schvaloval vyhlašování MBO, byli 13. oddělením ÚV KSČ v době od 8. srpna 1988 do 27. listopadu 1989 na jednání OŠ FMV vysláni Jakub Solík, Miroslav Cihlář (je doloženo pouze jeho pozvání, nikoliv přítomnost při jednání štábu), Viliam Babulík, Václav Zajíček a Milan Kružík. Z vedení MV ČSSR byl na OŠ FMV dne 20. srpna 1989 pozván i náměstek MV ČSSR Sedlák. Ten se však prokazatelně zúčastnil až jednání 12. října a dále pak spolu s dalším náměstkem MV ČSSR Nezvalem zasedání ve dnech 23. a 27. listopadu 1989. Federální ministr vnitra Kincl byl přítomen pouze na jednání, které se konalo 23. listopadu 1989.

Budoucí podrobnější analýza jednotlivých kroků operačních štábů FMV bezesporu zdůrazní ošidnost kumulace moci do jednoho centra pod rouškou "zachování veřejného pořádku" a její obecné závěry budou jistě poučné nejen v souvislosti se zkoumáním mechanismů represivního aparátu komunistické moci.

¹⁾ První a dosud jedinou publikací postihující problematiku protirežimních demonstrací je monografie Oldřicha Tůmy Zítra zase tady ! (Praha 1994). Autor stručně a výstižně formuloval svůj pohled na politické a sociální souvislosti předlistopadových demonstrací v Praze; jeho znalost mechanismu moci byla pochopitelně limitována především šíří pramenné základny, z níž mohl čerpat.

²⁾ Genmjr. (od 1. 4. 1989 genpor.) ing. Alojz Lorenc, CSc., (1939) byl ustanoven do funkce I. náměstka ministra vnitra ČSSR 1. 11. 1985 a odvolán 21. 12. 1989; následujícího dne ustanoven do funkce konzultanta kanceláře ministra vnitra VOS FMV, 16. 2. 1990 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené příslušníky SNB a 31. 3. 1990 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB. K příchodu do vedení FMV srovn. také Lorenc Alojz: Ministerstvo strachu? Neskartované vzpomínky generála Lorence, Bratislava 1992, str. 70-72.

³⁾ K postupu mocenských složek v srpnu 1969 srovn. Tůma Oldřich a kol.: Srpen '69. Edice dokumentů, Praha 1996.

⁴⁾ Nařízení ministra vnitra ČSSR č. 9/1982 z 1. července 1982 o systému mimořádných bezpečnostních opatření a bezpečnostních akcí, publikované ve Věstníku federálního ministerstva vnitra, vstoupilo v platnost 1. 10. 1982. Články 2-46 první části byly věnovány MBO.

⁵⁾ Statut SOŠ ČSSR byl vydán jako příloha č. 1 dokumentu Centrální plán MBO (viz pozn. 18). Zajímavým faktem je, že takto definovaný SOŠ nikdy nezasedl. Šlo pravděpodobně o anomálii zapříčiněnou nesouměřitelnou situací v obou teritoriích federace, dále pak "silným" I. náměstkem MV ČSSR, příp. zaneprázdněním ministra vnitra stranickými a státními politickými rituály.

⁶⁾ Ve sledovaném období nikdy nezasedl v čele operačního štábu FMV náčelník sekretariátu ministra vnitra ČSSR, ale vždy I. náměstek MV ČSSR. Možné důvody tohoto zásadního nedodržení směrnic jsou uvedeny v předchozí poznámce.

⁷⁾ Názvy jednotlivých správ, resp. celá organizace FMV ve sledované době, se odvozovaly z RMV ČSSR č. 1 ze 4. února 1982. XIV. S-SNB byla zrušena k 1. prosinci 1985. Za poslední reorganizace FMV (srovn. RMV č. 12 z 22. 7. 1988) byly spojeny II., X. a XI. správa SNB v hlavní správu kontrarozvědky (II. S-SNB), VI. S-SNB se přejmenovala na správu zpravodajské techniky SNB, zvláštní správa SNB obdržela krycí název XIII. S-SNB, VII. správa se změnila na správu spojení SNB a IX. správa byla zrušena vůbec.

⁸⁾ Náčelník atypické pražské správy SNB např. zřizoval "OŠ Praha" ve složení: zástupci náčelníků II., III., IV., V., VI., VII., VIII., X., XI., XIV. správy SNB/FMV, federální správy VB, ekonomické správy FMV, náčelníci štábu HS PS OSH, městské správy VB Praha, správy StB Praha, správy VB Praha a zástupce náčelníka štábu MV ČSR, příp. další funkcionáři S-SNB Praha. OŠ Bratislava v čele s náčelníkem S-SNB Bratislava zasedal ve složení: zástupce náčelníka XII. S-SNB a 7. odboru V. správy SNB, náčelníka městské správy VB Bratislava, S-StB Bratislava, VB S-SNB Bratislava, 7. odboru S-SNB Bratislava, zástupce náčelníka štábu MV SSR, velitel 11. brigády Pohraniční stráže Bratislava, resp. další přizvaní příslušníci S-SNB Bratislava.

⁹⁾ V příloze nařízení ministra vnitra č. 43 z 24. září 1971 byla publikována "Směrnice pro činnost speciálních operativních skupin k průzkumu, dohledu, rozkládání a dokumentaci hromadných protispolečenských vystoupení v období mimořádných bezpečnostních opatření". Operativní útvary StB a VB při vyhlášení 3. stupně MBO měly vyčlenit 3 - 5členné operativní skupiny, složené z velitele a zkušených příslušníků SNB v občanském oděvu. Tyto skupiny, řízené přímo náčelníkem útvaru, náčelníkem OŠ či velitelem bezpečnostní akce, byly vyzbrojeny pistolemi se dvěma zásobníky (25 nábojů na osobu), kasrem, obuškem a pouty. Kromě toho "zpravidla" měly přiděleny motorové vozidlo, fotoaparát, magnetofon (pro skryté fotografování a nahrávání), rádiové pojítko (se skrytým spojením pro pěší), rádiové pojítko ve vozidle, chemické nástrahy pro identifikaci osob, svítilnu, ochranné brýle, lékárničku "s dostatečným množstvím látek k ošetření očí". Před nasazením do "vznikajících ohnisek nebo probíhajících HPSV" byli vybraní příslušníci instruováni "o politické a bezpečnostní situaci, o místě a charakteru vznikajících nebo probíhajících HPSV a o úkolech, které mají přímo v prostředí HPSV plnit", informováni "o způsobu spojení s velitelem bezpečnostní akce, s pořádkovou jednotkou zakročující proti HPSV a s nejbližším útvarem VB nebo StB", obdrželi "heslo a vizuální označení pro případ potřeby osobního styku se zakročující pořádkovou jednotkou nebo příslušníky SNB nebo pro případ vzájemného poznání při likvidaci HPSV pořádkovými jednotkami, případně pro vyžádání perlustrace nebo zadržení osob příslušníky pořádkové jednotky VB" a nakonec se dozvěděli i místo "soustřeďování zadržených osob" a pro případ potřeby i "umístění vyšetřovací skupiny".

Konkrétně byly úkoly operativní skupiny stanoveny následovně:

"- je-li k tomu vhodná situace, zejména v případě vznikajících ohnisek HPSV nebo početně slabších srocení osob, působí členové operativní skupiny k rozkladu takového ohniska nebo srocení,

- zjišťuje směry pohybu HPSV, organizátory a vedoucí HPSV, spojky mezi jednotlivými HPSV, nálady v davu, shromáždění svědčící o přípravě protistátní nebo kriminální trestné činnosti, pachatele trestných činů, zejména verbálních deliktů, poškozování a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, poškozování výzdoby a symbolů našeho i ostatních socialistických států, útoků na veřejné činitele,

- zjišťuje přítomnost a charakter činnosti cizinců, zejména činnost cizích novinářů, filmařů a členů zastupitelských úřadů kapitalistických států v ČSSR,

- dokumentuje skutečnosti významné pro přípravné a soudní řízení, zejména tajným fotografováním a filmováním, příp. záznamem na magnetofonový pásek, zajišťováním věcných důkazů protiprávního jednání apod.,

- provádí kontrolu totožnosti osob, jen nehrozí-li přitom prozrazení členů skupiny před ostatními účastníky HPSV, jinak vhodnou součinností s příslušníky pořádkových jednotek nebo s jinými příslušníky SNB, LM a ostatních ozbrojených složek; v případě potřeby provádí zjišťování totožnosti osob sledováním,

- v případě nebezpečí z prodlení zadržuje osoby přistižené při činu, pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti,

- v případě likvidace HPSV pořádkovými jednotkami, zejména je-li k tomu vhodná situace, označuje zvláště aktivní účastníky HPSV,

- zjišťuje účast kriminálně závadových osob na probíhajících HPSV."

¹⁰⁾ Zároveň měla správa vojsk MV (SV MV) předat do podřízenosti náčelníka V. správy SNB útvar Hradní stráže ČSSR, strážní prapor Hradní stráže byl převeden do dispozice SOŠ ČSSR, zabezpečovací pluk (bez spojovací roty) také SOŠ ČSSR, spojovací rota zabezpečovacího pluku FMV náčelníkovi S-SNB Praha a zabezpečovací roty náčelníkům OŠ KS SNB. Srovn. čl. 12, hlava první, část první NMV č. 9/1982. Nařízením ministra vnitra č. 5 ze 16. března 1983 se posléze zrušil převod spojovací roty do podřízenosti náčelníka S-SNB Praha a spolu se zabezpečovacím plukem FMV byla rota předána do dispozice SOŠ FMV.

¹¹⁾ Informační systém SNB MBO byl upraven nařízením ministra vnitra ČSSR č. 46 ze 7. října 1971, v jehož příloze vyšla "Směrnice pro aktivizaci informačního systému StB a VB v době mimořádných bezpečnostních opatření". V úvodu stálo: "Jedním ze základních úkolů v době MBO je zabezpečení rychlého, pravidelného a přesného informačního systému na všech stupních řízení a velení, jednotně organizovaného a uplatňovaného... Současně s vyhlášením MBO je nutné odstranit neucelenost toku informací vztahujících se k problematice MBO a zamezit zasílání informací ve vertikální a horizontální linii bez prověření a vyhodnocení. Nezbytné je zajistit regulaci a distribuci informací podle jejich charakteru a závažnosti a prvořadou pozornost věnovat skutečnostem souvisejícím s HPSV." Informace dělila směrnice na "a) informace mající vztah k MBO, a to aa) informace o připravovaných nebo uskutečněných protispolečenských vystoupeních, ab) informace obecně politického charakteru o politických náladách obyvatelstva, o jeho reakci na politická a jiná opatření stranických a státních orgánů, o připravovaných nebo uskutečněných akcích politického charakteru, jako jsou velké aktivy, manifestace a podobně, a o jejich průběhu, b) ostatní informace obecně charakterizující stávající bezpečnostní situace (z oblasti státně bezpečnostní, kriminální, pořádkové a dopravní služby)". Z hlediska "spěšnosti" byly informace rozděleny na a) informace neodkladné, "o kterých je nutné okamžitě informovat nadřízený operační štáb", a b) ostatní informace, "u nichž není nebezpečí z prodlení, které budou zpracovány do pravidelné souhrnné informace". Souhrnné informace popisující situaci do 22.00 hod. měly být předávány OŠ okresu do 24.00 hod., OŠ kraje do 03.00 hod., OŠ republik (včetně informačního oddělení sekretariátu, později VOS FMV) do 6.00 hod. Vedení SOŠ mělo celkovou informaci dostat v 9.00 hod. Zvýšená pozornost byla požadována především

"a) v problematice politického charakteru:

- aktivizace bývalých politických stran, nepřátelské zaměření některých členů nebo funkcionářů složek NF, mládeže, kulturní fronty a jiných organizací,

- nespokojenost, provolace, nepřátelské projevy a zaměření ve školách, vědeckých ústavech a institucích, úřadech, závodech a podnicích apod.,

- rozšiřování poplašných zpráv, které mohou znepokojit obyvatelstvo a vyvolat rozruch na veřejnosti,

- letákové akce většího rozsahu s výzvami ke stávkám, pasivní resistenci, odboji, sabotážím, záškodnictví, teroru proti stranickým a státním funkcionářům, skupinám obyvatelstva a k ozbrojenému vystoupení,

- útoky, pomluvy, výhružné a anonymní dopisy vůči veřejným a politickým činitelům a jejich rodinným příslušníkům,

- aktivizace a činnost zakázaných organizací, jako např. KAN, K-231, dále nepřátelské zaměření církví, náboženských sekt apod.,

- aktivní nepřátelské postoje a vystupování bývalých politických nebo státních funkcionářů,

- soustřeďování zpolitizovaných kriminálních a protispolečenských živlů, recidivistů - fluktuantů v určitých místech, hlavně ve velkých městech, k páchání trestné činnosti, případně k HPSV,

- svolání velkých shromáždění osob k různým společenským, kulturním a církevním příležitostem, které by mohly být zneužity protisocialistickými a protispolečenskými živly k HPSV,

- strhávání vlajek, psaní štvavých hesel, ničení výzdoby, poškozování památníků zejména dělnického hnutí a československo-sovětského přátelství a hrobů padlých sovětských vojáků,

b) v problematice národního hospodářství:

- závažná situace vzniklá narušením zásobování obyvatelstva, třeba jen části příslušného teritoria,

- příprava stávek a demonstrací s protistátním zaměřením v podnicích národního hospodářství,

- krádeže zbraní, střeliva, trhavin a jedů většího rozsahu, které mohou být zneužity k nepřátelským akcím,

- příprava a uskutečnění sabotáží a záškodnictví na všeobecně prospěšných zařízeních (plynárny, vodárny, teplárny, elektrárny, železniční doprava a podobně),

- signály o přípravách k přepadení pošt, rozhlasových zařízení, televizních objektů, spojovacích objektů nebo pokusy o jejich zneužití k šíření nepřátelských zpráv, k desinformaci obyvatelstva, případně k přímým výzvám k HPSV,

- neobvyklá činnost radioamatérských vysílačů, vysílání bez povolení, činnost tajných vysílaček,

- krádeže spojovacích prostředků velké výkonnosti, zejména ve skladech nedotknutelných zásob, nebo odhalení příprav k jejich zneužití, k vyvolání paniky, nespokojenosti apod.,

- přípravy ilegálních úletů letadly Československých aerolinií, Svazarmu nebo jejich zneužití k šíření letáků,

- závažné poruchy v hromadné dopravě pracujících do nebo ze zaměstnání,

- požáry velkého rozsahu, zejména strategických nebo jinak ekonomicky důležitých objektů, skladů apod.,

c) v problematice činnosti zastupitelských úřadů kapitalistických států na území ČSSR:

- zesílené politicko-ideové pronikání zaměřené místně nebo do určitých kruhů čs. občanů s cílem šířit nepřátelskou ideologii, nepravdivé zprávy, výzvy k trestnému činu opuštění republiky, které mohou vyvolat vybírání vkladů, nákupní paniku nebo vyvolat silnou nespokojenost obyvatelstva určitého území,

- zvýšená aktivita informačních středisek na zastupitelských úřadech projevující se zvýšenou návštěvností zastupitelských úřadů čs. občany nebo zvaním jen určitých skupin čs. občanů s nepřátelským zaměřením vůči socialistickému státnímu a společenskému zřízení, zájezdy členů zastupitelských úřadů do míst v ČSSR s přednáškami, filmy, výstavami, a to zejména do západních pohraničních oblastí a na území SSR,

- vytvářením stykové základny v určitém teritoriu nebo skupinách čs. občanů, snaha proniknout do blízkosti objektů zvláštní důležitosti, vojenských objektů a prostorů ČSLA a sovětských vojsk dislokovaných na našem území,

- zvýšená návštěvnost zastupitelských úřadů diplomaty akreditovanými v ČSSR nebo příležitostně do ČSSR přijíždějícími, dále cizími státními příslušníky trvale usedlými na území ČSSR nebo se u nás přechodně zdržujícími, zejména mládeží a studenty cizí i čs. státní příslušnosti,

- výskyt diplomatických osob v místech, kde jsou zjištěny signály o možnosti vzniku HPSV nebo jiné protistátní činnosti nebo kde HPSV probíhají,

d) v problematice ostatních cizinců na území ČSSR:

- neobvyklý vzrůst návštěvnosti některého území ČSSR vízovými cizinci z kapitalistických států, zvláště pracovníků hromadných sdělovacích prostředků (zejména západoněmeckých občanů) v době, kdy jsou známy signály o možnosti vzniku HPSV nebo jiné nepřátelské činnosti v určitém teritoriu,

- soustavná nebo častá provokační činnost vízových cizinců (zejména vysídlených osob, cizích novinářů, reportérů apod.) mezi čs. občany, která by mohla vyvolat nespokojenost nebo protistátní nálady mezi obyvatelstvem,

- neobvyklé a časté schůzky cizinců trvale usedlých na území ČSSR, zejména schůzky s nepřátelským zaměřením, vystupováním a negativním dopadem na obyvatelstvo,

- navazování úzkých styků a spolupráce cizích státních příslušníků s čs. občany nepřátelsky zaměřenými proti socialistickému státnímu a společenskému zřízení, zejména ty styky, které vyúsťují ve vydávání a rozšiřování protistátních materiálů, provolání k čs. občanům, úřadům, institucím apod.,

- převážení nepřátelských tiskovin nebo zbraní do ČSSR ve větším rozsahu,

- zadržení vojenských zběhů na státních hranicích nebo jiných podezřelých osob,

- narušení státních hranic bez zadržení z ČSSR i do ČSSR,

- provokace na státních hranicích ČSSR organizované občany nebo příslušníky ozbrojených složek kapitalistických států v době MBO,

- narušení vzdušného prostoru ČSSR cizími vzdušnými prostředky, včetně případů shozu zbraní, střeliva, nepřátelských tiskovin, výsadků apod.,

- poznatky nasvědčující přípravám ozbrojeného napadení ČSSR ze zahraničí,

- narušení státních hranic příslušníky ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů kapitalistických států,

e) v problematice VKR:

- hromadný výskyt nepřátelských letáků s výzvami k demonstracím, neplnění vojenských povinností apod. ve vojenských objektech,

- ztráty a krádeže vojenské výstroje, výzbroje, radioaktivních a chemických látek, spojovací a jiné speciální techniky, které může být zneužito k podpoře HPSV,

- přípravy k hromadným ozbrojeným zběhnutím, k účasti vojáků na HPSV, přípravy k ilegálním přechodům státních hranic ozbrojenými skupinami vojáků apod.,

- šíření nepřátelské propagandy a rozkladná činnost v jednotkách, z nichž jsou vybráni příslušníci do vyčleňovaných součinnostních jednotek jako výpomoc VB v době MBO, odmítání rozkazů k provedení zákroků při likvidaci HPSV apod.,

- hrubé porušování ochrany a obrany objektů zvláštní důležitosti vojenského charakteru vojáky, čs. občany, vízovými cizinci a diplomaty, zejména vojenskými a leteckými přidělenci zastupitelských úřadů kapitalistických států,

- sabotáže a záškodnictví na vojenských zařízeních i na materiálech uložených v nedotknutelných zásobách, zejména zbrojní, spojovací a dopravní technice určené pro použití při HPSV, přepady vojenských skladů, objektů a stráží,

- nepřátelské akce a výtržnosti skupin vojenských osob uvnitř vojenských objektů, které ohrožují morálně politický stav, mají charakter vzpoury nebo jiné trestné činnosti,

- provokace, napadení, ohrožení (teror, sabotáž, záškodnictví) proti příslušníkům a objektům Sovětské armády na území ČSSR a jiné nepřátelské akce proti nim organizované příslušníky čs. ozbrojených sil, čs. občany nebo cizinci".

¹²⁾ Srovn. přílohu č. 2 NMV č. 9/1982.

¹³⁾ Čl. 22, hlava první, část první NMV ČSSR č. 9/1982.

¹⁴⁾ Náhrada byla určena ve výši 6,50 Kčs za snídani, 10,- Kčs za oběd a 8,50 Kčs za večeři.

¹⁵⁾ Pokud byla strava připravována v závodech veřejného stravování (nejvýše však ve III. cenové skupině), nesměla cena překročit stanovený limit 23,- Kčs.

¹⁶⁾ Srovn. čl. 47-51, hlava druhá, část první NMV ČSSR č. 9/1982.

¹⁷⁾ Srovn. čl. 52-55, část druhá NMV ČSSR č. 9/1982.

¹⁸⁾ Statut SOŠ ČSSR, příloha č. 1 dokumentu Centrální plán MBO, čj. SM-0032/SO-83-ZD. A MV ČR, neuspořádaný materiál.

¹⁹⁾ K 31. květnu 1984 došlo např. na základě rozhodnutí MV ČSSR (čj. SM-0041/S-84) "k posílení bezpečnostních opatření při ochraně klidu a veřejného pořádku v průběhu návštěvy stranické a státní delegace" KLDR v Praze ve dnech 4. až 6. června 1984. I. S-SNB, II. S-SNB, III. S-SNB, IX. S-FMV, VI. S-SNB, FS VB, technická správa FMV, SVA FMV, sekretariát FMV, IMV ČSSR, VŠ SNB "dotovaly" po oba dva dny správu SNB hl. m. Prahy 200 příslušníky. Vajnarův pokyn, vydaný "v souvislosti s úmrtím generálního tajemníka ÚV KSSS a předsedy prezidia Nejvyššího sovětu SSSR" K. U. Černěnka ze dne 11. března 1985 (čj. SM-0183/S-85) nařizoval pouze "100% dosažitelnost vedení určených federálních útvarů SNB a útvarů podřízených FMV, vedení KS SNB, OS SNB a útvarů jim na roveň postavených". Bezpečnostní opatření měla být organizována "podle potřeby", zjištěné "ohlasy" postupovány prostřednictvím ÚOS FMV odboru analytiky, informací a plánování FMV. Dne 16. dubna 1986 bylo vyhlášeno první rozhodnutí MV ČSSR (čj. SM-0025-65/S-86) k zajištění "nerušeného a důstojného průběhu oslav 1. máje a voleb do zastupitelských sborů"; na pomoc Praze bylo k 1. květnu vyčleněno 700 a na dny 22. až 24. května 600 příslušníků SNB pro operativní průzkum, zpohotoveny byly i dvě jednotky odboru zvláštního určení (OZU) správy vojsk MV. Zároveň byly určeny i síly pro Bratislavu (asi o polovinu slabší), část z příslušníků neměla nastoupit v uniformě, ale "v občanském oděvu". Další rozhodnutí, určující 100% dosažitelnost náčelnického sestavu útvarů SNB a FMV a 30% pro všechny příslušníky SNB, vojsk MV a Pohraniční stráže k 1. máji, následovalo 23. dubna 1986. Zároveň ministr Vajnar určil do zálohy OŠ FMV dvě zásahové jednotky OZU, 1 rotu z VŠ SNB Praha a další rotu PP VB MV ČSR. Poslední rozhodnutí z 13. května 1986 vyhlašovalo totožné opatření i na dobu voleb; jediným rozdílem bylo rozšíření zálohy OŠ FMV ještě o jednu rotu PÚ VB MV SSR.

²⁰⁾ RMV ČSSR č. 16 z 27. prosince 1986 - "Bezpečnostní opatření v souvislosti se závěry Konference o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti a o odzbrojení v Evropě", čj. OS-002873/6-86.

²¹⁾ Plk. (od 9. 4. 1980 gemnjr.) JUDr. Vladimír Hrušecký (1930) byl 1. 6. 1979 jmenován náměstkem ministra vnitra ČSSR, odvolán 31. 5. 1988, uvolněn 31. 12. 1988 ze služebního poměru příslušníka SNB.

²²⁾ Plk. JUDr. Karel Fiřt (1932) byl od 1. 1. 1985 náčelníkem II. S-SNB, 1. 8. 1988 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené (v péči II. S-SNB), 31. 12. 1988 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

²³⁾ RMV č. 2 ze dne 17. února 1987 - "Vyhlášení mimořádné bezpečnostní akce", čj. VN-00157/3-87.

²⁴⁾ RMV č. 5 z 13. března 1987 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. SM-0032/S-87.

²⁵⁾ RMV č. 11 z 8. června 1987 - "Vyhlášení mimořádné bezpečností akce", čj. SM-0038/S-87.

²⁶⁾ Genmjr. Milan Buchvaldek (1931) byl k 1. 3. 1973 dočasně (od 1. 7. natrvalo) ustanoven náčelníkem V. S-FMV/SNB, při reorganizaci 1. 8. 1988 potvrzen jako náčelník této správy, 1. 7. 1989 ustanoven konzultantem Kanceláře MV, 1. 10. 1989 zařazen do činné zálohy (ve funkci náčelníka odboru) v péči V. S-SNB, 31. 12. 1989 uvolněn z řad SNB.

²⁷⁾ RMV č. 8/1987 z 23. dubna 1987 - "Vyhlášení MBA", čj. SM-0038/S-87.

²⁸⁾ RMV č. 1/1988 z 3. února 1988 - "Vyhlášení MBO", čj. SM-0027/S-88. Viz dokument č. 1.

²⁹⁾ Mjr. JUDr. Václav Novotný (1947) byl 1. 4. 1987 dočasně pověřen (od 1. 1. 1988 ustanoven) výkonem funkce I. zástupce náčelníka sekretariátu FMV. Vznikem vnitřní a organizační správy FMV se automaticky stal I. zástupcem náčelníka, k 15. 1. 1990 již náčelníkem (od 1. 4. ředitelem) VOS FMV, ze služebního poměru příslušníka SNB uvolněn 15. 4. 1990.

³⁰⁾ Protokol o výslechu JUDr. V. Novotného ze dne 3. ledna 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. VI., č. l. 1011-1018.

³¹⁾ Ve stejném výslechu Novotný uvedl: "Řízení[m] činnosti operačního štábu byl v poslední době pověřen vždy první náměstek ministra, který také řídil jeho činnost po celou dobu trvání MBO." Tamtéž.

³²⁾ Výpověď pokračovala: "...a ještě před nebo po schválení rozkazu ministra... byla jedna kopie zasílána na 13. oddělení ÚV KSČ, které zejména za ministra ing. Kincla mělo dost velké faktické pravomoce. V této době bylo rovněž generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ oznamováno, že se bude vyhlašovat MBO, ale pokud vím, žádná odpověď na to nepřicházela... Jinak mohu uvést, že hlavně ministr Kincl byl často zván na 13. oddělení ÚV KSČ a pracovníci tohoto oddělení se zpravidla zúčastňovali i zasedání operačního štábu. Byl to zpravidla vedoucí odboru Zajíček nebo některý z pracovníků pověřený dohledem na úsek bezpečnosti, vedoucí oddělení Hegenbart se těchto zasedání nezúčastnil nikdy..." Tamtéž.

³³⁾ Tamtéž.

³⁴⁾ Mjr. JUDr. Milan Jebavý (1946) byl 1. 10. 1987 přemístěn z funkce náčelníka analyticko-informačního a plánovacího odboru sekretariátu FMV na post náčelníka právního odboru (po reorganizaci v roce 1988 součást VOS FMV), dne 5. 2. 1990 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené, propuštěn 31. 8. 1991.

³⁵⁾ Protokol o výslechu JUDr. M. Jebavého ze dne 13. února 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. VI., č. l. 1208-1213.

³⁶⁾ Plk. JUDr. Milouš Krása, CSc., (1940) byl 1. 7. 1983 dočasně pověřen funkcí náčelníka Kanceláře MV ČSSR, 1. 3. 1984 ustanoven náčelníkem Kanceláře MV ČSSR, při reorganizaci k 1. 8. 1988 náčelníkem VOS FMV, 1. 11. 1989 ustanoven do funkce náčelníka VŠ SNB, uvolněn ze služebního poměru SNB 15. 4. 1990.

³⁷⁾ Pplk. JUDr. Miroslav Dostál (1944) byl od 1. 3. 1989 na stáži na VOS FMV, 1. 11. 1989 jmenován jejím náčelníkem, 15. 12. náčelníkem odboru pasů a víz S-StB Ostrava, 26. 7. 1990 ukončen služební poměr.

³⁸⁾ Protokol o výslechu JUDr. V. Novotného ze dne 3. ledna 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. VI., č. l. 1011-1018.

³⁹⁾ K problému vztahů mezi ministrem Kinclem a jeho prvním náměstkem se také vyjádřila H. Schreinerová, která od března 1987 pracovala jako sekretářka v sekretariátu I. NMV ČSSR: "Mohu potvrdit, že pracovní režim byl velmi náročný, že 1. náměstek byl vůči sobě i ostatním přísný, žádal precisní práci, chtěl bezchybnou činnost a vyžadoval ji zásadně na všech.

Je rovněž pravdou, že vztah 1. náměstka k ministrovi Kinclovi byl velmi seriosní a mohu zodpovědně prohlásit, že ministr jím byl skutečně perfektně a o všech důležitých akcích informován. Poté, co 1. náměstek přečetl poštu, rozhodl o tom, které materiály budou předloženy ministrovi. Předkládali jsme je písemnou formou. Předkládací zprávu psala obvykle paní Rapantová, když bylo třeba předložit věci urychleně a nebyla tam, např. večer, psala jsem tyto tzv. kartičky i já. Vím, že se pak materiály vracely od ministra zpět s jeho parafou, případně poznámkou. Někdy jsem viděla, že u vrácených materiálů je přiložena i kartička ministra, kterou materiál postupoval k informaci Jakešovi nebo Husákovi. Byla tam i jejich parafa. Z toho usuzuji, že o řadě akcí a materiálů byli informováni jak ministr, tak i vyšší straničtí a státní funkcionáři. Šlo rovněž o materiály týkající se akcí pro[ti] tzv. vnitřnímu protivníkovi, akcí 2. správy...

Je třeba tady říci, že ze stupně I. náměstka nedocházelo k nějakému zamlčování informací, právě naopak, 1. náměstek svědomitě plnil svoje povinnosti a ministra i další nadřízené pravidelně a pravdivě informoval... Závěrem bych chtěla zvýraznit fakt, že ministr byl průběžně a pravidelně informován 1. náměstkem o všech důležitých akcích a materiálech, a to i za dobu, kdy byl nepřítomen a kdy ho náměstek zastupoval. Tehdy po návratu ministra mu dokládal, jaká opatření během zastupování přijal a jaké informace pro ministra došly. Nemůže tedy nikdo tvrdit, že by ministr byl nějakým způsobem od informací oddělován." Protokol o výslechu Hany Schreinerové ze dne 13. září 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. XXXI., č. l. 109-110.

⁴⁰⁾ Protokol o výslechu JUDr. M. Jebavého ze dne 13. února 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. VI., č. l. 1208-1213.

⁴¹⁾ RMV č. 16 z 18. října 1988 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-0042/S-88. Viz dokument č. 17.

⁴²⁾ RMV ČSSR č. 2 z 13. ledna 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-0031/S-89. Viz dokument č. 22.

⁴³⁾ Mjr. Bohumil Böhm (1950) byl od 1. 2. 1989 starším operačním důstojníkem ÚOS VOS FMV, služební poměr ukončen 30. 11. 1990.

⁴⁴⁾ Böhm upřesnil i postup při zpracování rozkazu: "...toto zpracování jsem zajišťoval já jako starší referent specialista a můj nadřízený mjr. Rozhoň jako vedoucí starší referent specialista [= náčelník oddělení]. Kromě nás dvou se na zpracování konceptu nikdo další nepodílel. Na místě přede mnou působil plk. ing. Michna. Podnět ke zpracování návrhu nám dával náčelník odboru mjr. Kuklík, šlo o ústní pokyn, nemělo to nějakou předepsanou formu, tento pokyn byl vydáván zhruba měsíc a půl před konkrétním výročím. Náčelník odboru dostával v tomto směru pokyn od náčelníka vnitřní a organizační správy... Při zpracování návrhu jsme vycházeli hlavně ze zavedené praxe... tedy z předchozích rozkazů, neboť určité pasáže se dost opakovaly, případně bylo přijato konkrétní opatření podle dané situace. Dále... z informací o bezpečnostní situaci, tedy ze souhrnných denních zpráv zpracovávaných odborem analytiky a informací. Žádné další písemné materiály jsme k této činnosti neměli... ani [jsme] nikdy nedostali žádné písemné pokyny, jaká konkrétní opatření máme do návrhu zahrnout. Nikdy jsem také nezažil, že by nám do naší činnosti někdo zasahoval v době, než byl návrh odeslán do schvalovacího koloběhu. V průběhu schvalování návrhu pak připomínky byly, my jsme je zapracovávali do dalšího návrhu [a] celý proces začínal znovu...". Protokol o výslechu Bohumila Böhma ze dne 30. ledna 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. VI., č. l. 1151-1156.

⁴⁵⁾ RMV č. 3 z 8. února 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-0033/S-89. Viz dokument č. 25.

⁴⁶⁾ RMV č. 5 z 30. března 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-0044/S-89. Viz dokument č. 28.

⁴⁷⁾ RMV č. 9 z 31. července 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-0087/S-89. Viz dokument č. 44.

⁴⁸⁾ "Rozhodující silou SNB pro nasazení v případě hromadných protispolečenských vystoupení v Praze jsou Pohotovostní pluk VB ČSR /1 200 posluchačů a 400 příslušníků stálého stavu/ a v Bratislavě Pohotovostní útvar VB pro SSR /565 posluchačů a 190 příslušníků stálého stavu/. K technickému vybavení těchto útvarů patří i obrněné transportéry, vodní stříkače a další zásahové prostředky." Srovn. Informace o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnitřním nepřátelům. Viz dokument č. 53b.

⁴⁹⁾ Rozhodnutí ministra vnitra Československé socialistické republiky z 11. srpna 1989. Viz dokument č. 51.

⁵⁰⁾ Pro srovnání k uvedenému údaji: dvěma zásahovými skupinami OZU SV MV bylo míněno 35 příslušníků OZU pod vedením mjr. Šáry. Viz Vyhodnocení nasazení OZU SV MV k zajištění klidu a veřejného pořádku ve dnech 20. - 22. 8. 1989 z 29. 8. 1989, příloha č. 1 k čj. OZU 0023/89. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. XIX, č. l. 1698.

⁵¹⁾ Srovn. Vyhodnocení splnění úkolů mimořádných bezpečnostních opatření v podmínkách PS OSH z 3. 9. 1989, čj. OSH-001343. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. XIX, č. l. 1556. Ve zprávě z období před 21. srpnem je uveden vyšší počet příslušníků PS vyčleněný pro Prahu: "Ze strany Pohraniční stráže je vytvořena záloha pro nasazení 720 vojáků základní služby a vojáků z povolání s potřebnou technikou, z toho pro Prahu je určeno 460 příslušníků Pohraniční stráže." Srovn. Informace o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnitřním nepřátelům. Viz dokument č. 53b.

⁵²⁾ Z přehledné informace z týdne před srpnovou demonstrací vyplývá, že hlavní štáb LM vyhlásil MBO od 17. do 22. 8. 1989. Jenom v Praze bylo "zpohotoveno" 10 čet milicionářů pro jednotlivé obvodní správy SNB a 1 rota pro městskou správu VB Praha. V záloze bylo připraveno dalších 300 příslušníků LM. Náčelník generálního štábu ČSLA měl vydat k přípravě a posílení SNB "směrnici"; počty vyčleněných vojáků byly stanoveny "dohodou mezi FMV a ČSLA" (pro Prahu bylo připraveno 2 300 vojáků základní služby). "Mezi vyčleněnou technikou ČSLA jsou zejména nákladní automobily, spojovací zařízení, bojová vozidla pěchoty a vodní stříkače... Dále je jako záloha ministra národní obrany připraven tankový pluk /1 160 příslušníků ČSLA s potřebnou technikou/." Srovn. Informace o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnitřním nepřátelům. Viz dokument č. 48b.

⁵³⁾ RMV č. 14 z 4. října 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-00126/S-89. Viz dokument č. 68.

⁵⁴⁾ RMV č. 16 z 17. listopadu 1989 - "Vyhlášení mimořádné bezpečnostní akce", čj. OV-00153/S-89. Viz dokument č. 88.

⁵⁵⁾ Mjr. JUDr. Jiří Kuklík (1945) byl 1. 4. 1988 dočasně pověřen funkcí náčelníka operačního oddělení sekretariátu FMV, od 1. 10. 1988 náčelníkem odboru ÚOS VOS FMV, 27. 7. 1990 uvolněn ze služebního poměru.

⁵⁶⁾ RMV č. 17 z 20. listopadu 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-00155/S-89. Viz dokument č. 91. K další distribuci příslušníků SNB srovn. rozhodnutí ministra vnitra ČSSR z 20. listopadu 1989. Tamtéž.

⁵⁷⁾ Z těchto sil v záloze SOŠ byly zároveň speciálním rozhodnutím federálního ministra vnitra vyčleněny "ve prospěch" S-SNB hl. m. Praha a Sčk. dva prapory s dopravní technikou (z PP VB ČSR), 300 příslušníků-studentů (1. a 2. fakulta VŠ SNB), 150 příslušníků (PŠ Brno), plný počet příslušníků z DŠ Praha a Jazykové školy a jedna skupina OZU. Dále 40 příslušníků SNB z bezpečnostního úseku MVŽP ČSR, 20 z kádrové správy FMV, 20 ze správy pro plán, rozpočet a sociální zabezpečení FMV, 10 z I. S-SNB, 30 z III. S-SNB, 20 z FS VB a 20 ze správy spojení SNB.

⁵⁸⁾ Dopis federálního ministra vnitra gen. Fr. Kincla generálnímu tajemníkovi M. Jakešovi ze dne 20. listopadu 1989. Viz dokument č. 91.

⁵⁹⁾ Pokyn 1. náměstka ministra vnitra ČSSR a náčelníka operačního štábu z 21. listopadu 1989, čj. OV-00160/S-89. Viz dokument č. 94.

⁶⁰⁾ Pokyn 1. náměstka ministra vnitra ČSSR a náčelníka operačního štábu FMV (viz dokument č. 96) a rozhodnutí 1. náměstka ministra vnitra ČSSR a náčelníka operačního štábu FMV, čj. OV-00167/S-89 (viz dokument č. 97).

⁶¹⁾ RMV č. 18 z 28. listopadu 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-00170/S-89. Viz dokument č. 101.

⁶²⁾ Návrh rozkazu MV ČSSR, zpracovaný 1. prosince 1989, čj. OV-0704/S-89. Viz dokument č. 107.

⁶³⁾ RMV č. 21 ze 6. prosince 1989 - "Vyhlášení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-00174/S-89. Viz dokument č. 108.

⁶⁴⁾ RMV č. 22 z 11. prosince 1989 - "Ukončení mimořádných bezpečnostních opatření", čj. OV-0708/S-89. Viz dokument č. 109.

⁶⁵⁾ Svolání operačního štábu FMV na 16. února 1988, čj. SM-0025/S-88-7. Viz dokument č. 2.

⁶⁶⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 16. února 1988, čj. SM-0025-11/S-88. Viz dokument č. 3.

⁶⁷⁾ Plk. ing. Jaroslav Michna (1928) byl - dle personální evidence - od 1. 10. 1988 VSRS (vedoucí straší referent specialista) ÚOS VOS FMV (stejně jako mjr. Rozhoň, srovn. následující poznámku), ze služebního poměru příslušníka SNB uvolněn 30. 11. 1989.

⁶⁸⁾ Mjr. JUDr. Karel Rozhoň (1945) byl - dle personální evidence - od 1. 10. 1988 VSRS ÚOS VOS FMV (srovn. pozn. 67), uvolněn ze služebního poměru 31. 10. 1991.

⁶⁹⁾ Kpt./mjr. JUDr. Bohumil Charvát (1947) byl 1. 2. 1977 přidělen na ústřední operační středisko FMV (později v rámci sekreteriátu FMV) jako operační důstojník, od 1. 2. 1983 dokonce jako VSRS MBO operačního odboru, 1. 10. 1988 přemístěn na II. správu SNB, ze SNB uvolněn k 30. 9. 1991.

⁷⁰⁾ Genmjr. RSDr. Karel Novák (1926) byl 1. července 1981 ustanoven náměstkem ministra vnitra ČSR, od 1. dubna 1984 I. náměstkem (po 1. 8. 1988 MVŽP ČSR), 7. 12. 1989 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

⁷¹⁾ Závěry jednání operačního štábu FMV dne 22. února 1988, čj. SM-0025-15/S-88. Viz dokument č. 4.

⁷²⁾ Pplk. JUDr. Vojtěch Zamykal, CSc., (1946) byl dočasně pověřen výkonem funkce I. zástupce náčelníka XI. S-SNB, k 1. 10. 1987 I. zástupcem náčelníka XI. S-SNB, 15. 10. 1987 dočasně pověřen výkonem funkce náčelníka XI. S-SNB. Při reorganizaci k 1. 8. 1988 dočasně pověřen jako zástupce náčelníka II. S-SNB, od 1. 1. 1989 I. zástupce náčelníka II. S-SNB, 4. 2. 1990 odvolán a 15. 4. 1990 uvolněn z řad SNB.

⁷³⁾ Plk. Zdeněk Wiederlechner (1930) byl od 1. 6. 1982 náčelníkem X. S-SNB, 1. 8. 1988 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené příslušníky, 31. 1. 1989 uvolněn ze služebního poměru SNB.

⁷⁴⁾ Genmjr. Bohumil Carda (1928) byl 1. 1. 1982 pověřen výkonem funkce náčelníka S-SNB hl. města Prahy a Středočeského kraje, od 15. 4. 1989 konzultant Kanceláře ministra vnitra, k 1. 9. 1989 zařazen do činné zálohy v péči VOS FMV (funkce náčelníka správy) a konečně 28. 2. 1990 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

⁷⁵⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 21. dubna 1988, čj. SM-0025-28/S-88. Viz dokument č. 5a.

⁷⁶⁾ Závěry z jednání užšího operačního štábu FMV konaného dne 26. dubna 1988, čj. SM-0025-33/S-88. Viz dokument č. 6.

⁷⁷⁾ Mjr. JUDr. Ivo Juska (1947) byl 1. 7. 1987 dočasně pověřen výkonem funkce zástupce náčelníka II. správy SNB, od 1. 2. 1988 zástupce náčelníka II. S-SNB, dne 1. 8. 1988 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené přísl. SNB, 1. 11. 1988 zařazen do činné zálohy, propuštěn ze služebního poměru 25. 6. 1990.

⁷⁸⁾ Plk. RSDr. Vasil Čarnota (1936) byl od 1. 4. 1980 I. zástupcem náčelníka V. S-FMV (později SNB), 1. 8. 1988 potvrzen, 19. 1. 1990 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené, 30. 9. 1990 uvolněn ze služebního poměru SNB.

⁷⁹⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 4. srpna 1988, čj. OV-0025-2/S-88. Viz dokument č. 7a.

⁸⁰⁾ JUDr. Jakub Solík (1931) nastoupil 1. 5. 1984 do funkce zástupce vedoucího oddělení státní administrativy (tzv. XIII. oddělení) ÚV KSČ. Na základě rozhodnutí předsednictva 89. schůze předsednictva ÚV KSČ ze dne 14. 10. 1988 byl ustanoven do funkce vedoucího oddělení státní administrativy ÚV KSS.

⁸¹⁾ Pplk. (od 1. 11. 1988 mimořádně plk.) Otakar Pilský (1935) byl 1. 4. 1987 dočasně (od 1. 2. 1988 regulérně) pověřen výkonem funkce náčelníka Inspekce MV ČSSR, 31. 3. 1990 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

⁸²⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 12. srpna 1988, čj. OV-0025-7/S-88. Viz dokument č. 9.

⁸³⁾ K akci VLNA srov. pozn. 1 u dokumentu č. 23, in: Securitas Imperii č. 3/1996, str. 175. Dále např. šr: Vnitro předalo parlamentu plán akce "VLNA", Denní Telegraf, 7. 12. 1993.

⁸⁴⁾ Miroslav Novák byl zároveň dlouholetým vedoucím odboru pro lidové milice oddělení státní administrativy ÚV KSČ.

⁸⁵⁾ Dokonce v případě tzv. rozptýlené demonstrace došli činovníci OŠ FMV k závěru: "V případě, že budou některé osoby nosit trikolory, jim je nelze strhávat." In: Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 4. srpna 1988 /závěry 3. a 4., bod b)/, čj. OV-0025-2/S-88. Viz dokument č. 7a.

⁸⁶⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 18. srpna 1988, čj. OV-0025-17/S-88. Viz dokument č. 11.

⁸⁷⁾ Pokyny I. náměstka MV ČSSR z 18. srpna, čj. OV-0025-15/S-88 (viz dokument č. 12), čj. OV-0025-16/S-88 (viz dokument č. 13), z 19. srpna, čj. OV-0025-18/S-88 (viz dokument č. 14), z 20. srpna 1988, čj. OV-0025-20/S-88 (viz dokument č. 15).

⁸⁸⁾ Informace FMV pro PÚV KSČ o aktivitách vnitřního protivníka v období před 28. říjnem 1988, čj. OV-0021/AP-88. Viz dokument č. 16.

⁸⁹⁾ K akci "KLÍN" srovn. Žáček Pavel: Celostátní projekt "KLÍN". In: Securitas Imperii č. 1/1994, str. 60-87. Dále pak týž, Iluze a realita: Pokus o reformu Státní bezpečnosti, 1987-1989. In: Securitas Imperii č. 3/1996, str. 10 ad.

⁹⁰⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 20. října 1988, čj. OV-0042/S-88-6. Viz dokument č. 18.

⁹¹⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 26. října 1988, čj. OV-0042/S-88-11. Viz dokument č. 19.

⁹²⁾ Tamtéž, bod 5.

⁹³⁾ Informace FMV pro schůzi vlády ČSR o vývoji bezpečnostní situace v ČSSR v období oslav 28. října 1988 (dokument č. 20) a Vyhodnocení bezpečnostních opatření v období výročí 28. října 1988 pro PÚV KSČ, čj. OV-00112/A-88. Viz dokument č. 21.

⁹⁴⁾ Informace pro schůzi vlády ČSSR o protispolečenských akcích vnitřního protivníka a průběhu bezpečnostních opatření ve dnech 15. - 22. ledna 1989 v Praze a ve Všetatech, čj. OV-016/A-89. Viz dokument č. 24b.

⁹⁵⁾ Předchozí odstavec požadoval: "Vývoj vnitropolitické situace v ČSSR provázený od druhé poloviny minulého roku výraznou aktivizací antisocialistických živlů vyžaduje posoudit politické, právní, administrativní a bezpečnostní aspekty ochrany naší společnosti s ohledem na požadavky vyplývající z procesu přestavby společnosti nejen v současné době, ale i v období po XVIII. sjezdu KSČ." Vyhodnocení bezpečnostních opatření v Praze a Středočeském kraji ve dnech 15. - 22. 1. 1989 a návrh dalšího postupu, příloha k čj. OV-17/A-89. Viz dokument č. 25.

⁹⁶⁾ Informace FMV pro vládu ČSSR o bezpečnostní situaci v ČSSR z 22. března 1989, čj. OV-049/A-89. Viz dokumenty č. 27a, b.

⁹⁷⁾ Informace o vývoji bezpečnostní situace v ČSSR ze 17. dubna 1989. Viz dokument č. 32b.

⁹⁸⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 20. dubna 1989, čj. OV-0056/S-89. Viz dokument č. 33.

⁹⁹⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 27. dubna 1989, čj. OV-0062/S-89. Viz dokument č. 36.

¹⁰⁰⁾ Informace FMV pro předsednictvo ÚV KSČ o bezpečnostní situaci v ČSSR a bezpečnostních opatřeních v období před 1. květnem 1989, čj. OV-00148/A-89. Viz dokument č. 37.

¹⁰¹⁾ Vyhodnocení bezpečnostních opatření v období 1. května 1989 pro předsednictvo ÚV KSČ 3. května 1989, čj. OV-00153/A-89. Viz dokument č. 39.

¹⁰²⁾ Informace FMV pro vládu ČSSR o bezpečnostní situaci ze 14. 7. 1989 (viz dokumenty č. 42a, b) a Informace FMV pro předsednictvo ÚV KSČ o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnitřnímu nepříteli z 20. 7. 1989 (viz dokument č. 43).

¹⁰³⁾ Dopis informující náčelníka GŠ ČSLA o vyhlášení rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 9/1989, čj. OV-0093/S-89. Viz dokument č. 46a.

¹⁰⁴⁾ Bezpečnostní opatření doporučená ČSLA I. náměstkem MV ČSSR. Viz dokument 46b.

¹⁰⁵⁾ Dopis informující náčelníka HŠ LM o vyhlášení RMV ČSSR č. 9/1989. Viz dokumenty 46c, d.

¹⁰⁶⁾ Podklady k jednání operačního štábu FMV dne 8. srpna 1989, čj. OV-0092/S-89. Viz dokument č. 47a.

¹⁰⁷⁾ Informace o bezpečnostní situaci před 21. srpnem 1989. Viz dokument č. 47b.

¹⁰⁸⁾ RSDr. Viliam Babulík (1936) se na základě usnesení 77. schůze sekretariátu ÚV KSČ z 10. 11. 1988 stal zástupcem vedoucího oddělení státní administrativy. Uvolněn byl počátkem dubna 1990.

¹⁰⁹⁾ Plk. RSDr. Václav Zajíček (1940) byl od 1. 7. 1978, po absolvování Vysoké školy politické ÚV KSČ, politickým pracovníkem ideologického oddělení HV KSČ FMV, od 15. 8. 1980 politickým pracovníkem "s určením výkonu funkce na ÚV KSČ" (formálně činná záloha od 1. 3. 1983 ve funkci zástupce náčelníka odboru a 1. 12. 1987 náčelníka odboru), od 1. 11. 1989 - po "vyjmutí ze zálohy" - náčelníkem politického odboru FMV, dne 15. 1. 1990 zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené a 31. 3. 1990 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

¹¹⁰⁾ Mjr. JUDr. Jiří Bělohlávek (1940) byl přijat do služeb SNB jako SR 1. oddělení II. odboru SV-StB pro ČSR (po 1. 7. 1974 např. jmenován SR operativy SV StB), od 1. 9. 1979 starší vyšetřovatel specialista 1. odd. II. odboru (od 1. 1. 1981 3. odd. II. odboru) SV StB, 1. 1. 1982 ustanoven SRS sekretariátu náměstka MV ČSSR Vaníčka, od 1. 3. 1983 náčelníkem tohoto sekretariátu, 1. 8. 1988 dočasně pověřen (k 1. 1. 1989 ustanoven) funkcí zástupce náčelníka SV StB, od 1. 5. 1989 tiskový mluvčí FMV (formálně zařazen v tiskovém oddělení VOS FMV), od 1. 4. 1990 ředitel odboru pro styk s veřejností, 30. 4. odvolán a 31. 8. 1990 uvolněn z řad SNB.

¹¹¹⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV dne 8. srpna 1989, čj. OV-0094/S-89. Viz dokument č. 48a.

¹¹²⁾ Informace o bezpečnostní situaci a dalších úkolech v boji proti vnějšímu nepříteli v období před 21. srpnem 1989. Viz dokument č. 53b.

¹¹³⁾ Tamtéž.

¹¹⁴⁾ Dopis informující zástupce vedoucího 13. oddělení ÚV KSČ o konání operačního štábu FMV dne 16. srpna 1989, čj. OV-0614/S-89. Viz dokument č. 50.

¹¹⁵⁾ Viz pozn. 59.

¹¹⁶⁾ Podklady k jednání operačního štábu FMV dne 16. srpna 1989, čj. OV-009[?]/S-89. Viz dokument č. 52.

¹¹⁷⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV dne konaného 16. srpna 1989, čj. OV-00100/S-89. Viz dokument 53.

¹¹⁸⁾ Pplk. Kainar, vl. jménem Vilém Václavek (1944), byl 1. 6. 1984 dočasně pověřen výkonem funkce zástupce náčelníka I. S-SNB, 1. 3. 1985 ustanoven do téže funkce, od 1. 10. 1986 do konce června 1989 konzultantem Kanceláře ministra vnitra, 1. 7. 1989 ustanoven do funkce I. zástupce náčelníka I. S-SNB, odvolán k 31. 1. 1990, 31. 10. 1991 uvolněn ze služebního poměru.

¹¹⁹⁾ Pokyny I. náměstka MV ČSSR ze 17. srpna 1989, čj. OV-00102/S-89 a OV-0620/S-89 (dokumenty č. 54 a 55) a Pokyn I. náměstka MV ČSSR z 18. srpna 1989, čj. OV-00178/A-89 (viz dokument č. 56).

¹²⁰⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 19. srpna 1989, čj. OV-00104/S-89. Viz dokument č. 58.

¹²¹⁾ Návrh základního zaměření jednání operačního štábu FMV dne 20. srpna 1989. Viz dokument č. 59a.

¹²²⁾ Informace o bezpečnostní situaci k 20. srpnu 1989 (dokument 59b) a Informace o provedených opatřeních k vytypovaným osobám. Viz dokument č. 59c.

¹²³⁾ Plk. JUDr. Antonín Chmelíček (1940) byl od 1. 7. 1987 I. zástupcem náčelníka S-SNB hl. m. Prahy a Sčk. (= náčelník S-StB Praha), od 15. 4. 1989 náčelníkem S-SNB hl. m. Prahy, 7. 12. 1989 zástupcem náčelníka II. S-SNB, 4. 2. 1990 odvolán, 23. 6. 1990 propuštěn ze SNB.

¹²⁴⁾ Plk. Otto Sedlák (1933) se 15. 12. 1988 stal náměstkem ministra vnitra ČSSR, 31. 12. 1989 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

¹²⁵⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 20. srpna 1989, čj. OV-00105/S-89. Viz dokument č. 60.

¹²⁶⁾ Informace o bezpečnostní situaci v ČSSR k 21. srpnu 1989. Viz dokument č. 61b.

¹²⁷⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 21. srpna 1989, čj. OV-00107/S-89. Viz dokument č. 61a.

¹²⁸⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 22. srpna 1989, čj. OV-00108/S-89. Viz dokument č. 63.

¹²⁹⁾ Děkovný dopis ministra vnitra ČSSR za výkon služby v době MBO k 21. srpnu 1989, čj. OV-624/S-89. Viz dokument č. 64.

¹³⁰⁾ Vyhodnocení bezpečnostních opatření v období 21. srpna 1989 pro předsednictvo ÚV KSČ, čj. OV-0104/A-89. Viz dokument č. 65.

¹³¹⁾ Vyhodnocení souboru opatření přijatých v období mimořádných bezpečnostních opatření k 21. srpnu 1989, čj. OV-00124/S-89. Viz dokument č. 67b.

¹³²⁾ I přes průběžné zjišťování nejednotnosti názorů ve špičkách opozice na organizaci protestů 21. srpna 1989 zpráva zcela jednoznačně konstatovala: "Všechny protestní a nátlakové akce[,] připravované nebo uskutečněné v období srpna 1989, měly podle představ hlavních exponentů vnitřního i vnějšího protivníka sehrát roli startéru, který vyvolá řetězovou reakci dalších akcí plánovaných na 28. října, poté v prosinci ke Dni lidských práv a s kulminací v lednu 1990, kdy mají být veřejná protispolečenská vystoupení koncipována jako pietní akty k 1. výročí 'brutálního' zásahu bezpečnostních sil na Václavském náměstí v Praze." Tamtéž.

¹³³⁾ Při vyšetřování v rámci své causy Lorenc červencovou poradu bagatelizoval: "Chci v každém případě zpochybnit vliv porady dne 20. 7. 1989 na běh událostí v rezortu, a to z toho důvodu, že takovýchto porad bylo každé čtvrtletí, i když ne všechny ke stejné problematice vnitřního protivníka... týkaly [se] jednotlivých problematik práce StB. Tato porada neměla na konkrétní postup příslušníků SNB, ať v období 21. 8. či poté 28. 10. 1989 žádný vliv, rozhodující byly rozkazy ministra a potom mé pokyny z operačního štábu. Pokud došlo třeba na OŠ k odkazu na tuto poradu [, bylo to] z důvodu, aby příslušným teritoriálním náčelníkům byly připomenuty určité úkoly, které byly na poradě projednávány. Protokol o výslechu Ing. Alojze Lorence ze dne 8. srpna 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. XXVIII., č. l. 22-41. K rozboru úlohy porady činitelů Státní bezpečnosti a FMV ze dne 20. 7. 1989 srovn. Žáček Pavel: Iluze a realita: Pokus o reformu StB v letech 1987-1989. In: Securitas Imperii č. 3/1996, str. 7-42.

¹³⁴⁾ Viz pozn. 120.

¹³⁵⁾ Svolání operačního štábu FMV na 12. října 1989, čj. OV-0652/S-89. Viz dokument č. 70.

¹³⁶⁾ Podklady k jednání operačního štábu FMV dne 12. října 1989, čj. OV-00128/S-89. Viz dokument č. 71.

¹³⁷⁾ Informace FMV pro ÚV KSČ o bezpečnostní situaci a aktivitách vnitřního protivníka v období 28. října 1989, čj. OV-00191/A-89. Viz dokument č. 72.

¹³⁸⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 12. října 1989, čj. OV-00129/S-89. Viz dokument č. 73.

¹³⁹⁾ Informace FMV pro vládu ČSSR o bezpečnostní situaci v ČSSR, čj. OV-0115/A-89. Viz dokument č. 75.

¹⁴⁰⁾ Dopis náčelníka OŠ FMV informující o přeložení jednání operačního štábu FMV z 18. 10. 1989, čj. OV-0665/S-89. Viz dokument č. 76.

¹⁴¹⁾ Stanovisko k postupu při vydání rozkazu MV ČSSR č. 16. Viz dokument č. 89.

¹⁴²⁾ JUDr. Milan Kružík (1951), byl 21. 9. 1989 na 113. schůzi sekretariátu ÚV KSČ schválen do funkce vedoucího odboru bezpečnostní politiky oddělení státní administrativy ÚV KSČ, 26. 6. 1990 uvolněn z aparátu ÚV KSČ.

¹⁴³⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV dne 25. října 1989, čj. OV-00138/S-89. Viz dokument č. 80a.

¹⁴⁴⁾ Informace o bezpečnostní situaci v období 28. října 1989, příloha č. 1. k čj. OV-00138/S-89. Viz dokument č. 80b.

¹⁴⁵⁾ Rozhodnutí I. náměstka MV ČSSR z 26. 10. 1989, čj. OV-00139/S-89 (dokument č. 82) a Rozhodnutí I. náměstka MV ČSSR z 29. 10. 1989, čj. OV-00132/S-89 (viz dokument č. 85).

¹⁴⁶⁾ Informace o bezpečnostní situaci v ČSSR dne 28. října 1989, čj. OV-0670/S-89. Viz dokument č. 84.

¹⁴⁷⁾ Informace FMV pro vládu ČSSR o opatřeních k zajištění klidu a veřejného pořádku v období 28. října 1989, čj. OV-0122/A-89. Viz dokument č. 86.

¹⁴⁸⁾ Informace o vývoji bezpečnostní situace v období výročí 17. listopadu, čj. OV-00156/S-89. Viz dokument č. 92.

¹⁴⁹⁾ Plk./genmjr. doc. RSDr. Stanislav Nezval (1941) byl jmenován náměstkem ministra vnitra ČSSR 10. 6. 1988, 18. 1. 1990 odvolán usnesením vlády ČSSR, 30. 4. 1990 uvolněn ze služebního poměru SNB.

¹⁵⁰⁾ Václav Správka (1940) byl 18. 3. 1983 schválen do funkce vedoucího tajemníka hlavního výboru KSČ MV ČSSR (pracovníkem XIII. oddělení však již byl z titulu své předchozí stranické funkce tajemníka pro politicko-organizační práci HV KSČ VŠ SNB), uvolněn z aparátu ÚV KSČ až počátkem dubna 1990.

¹⁵¹⁾ František Komorous (1940) byl na 155. schůzi sekretariátu ÚV KSČ 17. 12. 1985 schválen do funkce instruktora odboru pro bezpečnostní politiku oddělení státní administrativy, odvolán 6. 12. 1989.

¹⁵²⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 20. listopadu 1989, čj. OV-00159/S-89. Viz dokument č. 93.

¹⁵³⁾ Závěry z jednání rozšířeného operačního štábu FMV konaného dne 23. listopadu 1989, čj. OV-00165/S-89. Viz dokument č. 95.

¹⁵⁴⁾ Pokyn I. náměstka MV ČSSR z 24. listopadu 1989, čj. OV-166/S-89. Viz dokument č. 96.

¹⁵⁵⁾ Závěry z jednání operačního štábu FMV konaného dne 27. listopadu 1989, čj. OV-00168/S-89. Viz dokument č. 99.

¹⁵⁶⁾ SÚA - A ÚV KSČ, sign. S 10, čj. 988/24, Cesta delegace MV ČSSR, MV ČSR a MV SSR do PLR v termínu 8. - 11. 9. 1986, SÚV KSČ předložena V. Blechtou a V. Vajnarem 5. září 1986. Kromě gen. Nováka měli v rámci této delegace Polsko navštívit náčelník správy pořádkové a dopravní služby MV SSR pplk. JUDr. Michal Zaťko, zástupce náčelníka odboru pořádkové a dopravní služby FS VB pplk. JUDr. Miroslav Pur a zástupce náčelníka odboru obecné kriminality správy kriminální služby MV ČSR mjr. JUDr. Miroslav Vohlídal.

¹⁵⁷⁾ K 28. 2. 1989 byly např. obě republiková ministerstva i federální ministerstvo vnitra složeny z 57 385 příslušníků SNB (z toho 17 534 v centrále a zbytek na KS SNB), 4 023 vojáků z povolání a 12 307 občanských pracovníků; dohromady tedy 73 715 osob. Archiv ministerstva vnitra ČR, neuspořádáný materiál, Operativní porady MV ČSSR, karton 1, čj. FK-0076/KP-89 ZD, Informace o stavu obsazenosti tabulkových míst příslušníků SNB, PS, vojáků z povolání vojsk MV a občanských pracovníků k 28. 2. 1989.

¹⁵⁸⁾ Samotný Lorenc se v jednom ze svých výslechů vyjádřil: "...na operačních štábech byla řešena celá šíře úkolů, za které byl Sbor národní bezpečnosti v situaci, jež odpovídala vyhlášenému stupni MBO, odpovědný. Znamenalo to úkoly na úseku ochrany veřejného pořádku, úkoly kriminální služby, úkoly při ochraně ekonomiky, zejména proti mimořádným událostem v národním hospodářství, úkoly pátrání po zbraních a výbušninách a samozřejmě také úkoly Státní bezpečnosti... Úkolem operačního štábu bylo koordinovat všechna opatření tak, aby v průběhu MBO nemohlo dojít k vážným škodám na životech a zdraví občanů, rovněž materiálním škodám. Samozřejmě, že šlo také o opatření, jež byla zaměřena proti činnosti, která v té době byla hodnocena jako protiústavní a protizákonná...". Protokol o výslechu Ing. Alojze Lorence ze dne 8. 8. 1991. In: A. Lorenc a spol., T 8/91, sv. XXVIII., č. l. 22-41.

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |