KOMENTÁŘ K "STASI ZÁKONU"¹⁾

Rozdíl v přístupu k vypořádání se s totalitní minulostí více než čtyřiceti let komunistického režimu v politickém, právním a morálním smyslu mezi B. R. D. a ČSFR, nyní ČR, je dán především vyvojem a existencí demokracie v západní části Německa po roce 1945, vyspělostí a úrovní německého právního státu a zkušeností s jíž jednou prováděnou detotalizací - denacifikací.

Dosažený stupeň demokratické legislativy a dokonalost právního řádu v B. R. D. umožnila vydání zákona: "O zpřístupnění materiálů státní bezpečnosti bývalé NDR" (Gesetz über die Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen DDR - dále jen STASI GESETZ) ze dne 20. 12. 1991.

Jak známo, poválečná západoněmecká ekonomika prodělala tzv. hospodářský zázrak, který jí umožnil stát se nejvyspělejší zemí Evropy. Ještě větším zázrakem se však pro tuto zemi stala mravní katarze, politicko-společenský přerod, v jehož důsledku získaly nové poválečné generace Němců demokratické přesvědčení a staly se rozhodnou většinou imunní vůči totalitní indoktrinaci.

Výmýcení totalitního ducha po staletí militantně vychovávaných generací Němců, tak blízkého jejich mentalitě a povaze, bylo skutečným kulturním a politickým zázrakem, který lze dokumentovat např. i na způsobu, jak se B.R.D. chovala k politickým uprchlíkům z ČSR a ČSSR prakticky až do konce komunistického režimu. BRD a specielně Bavorsko byly vstupní branou pro uprchlíky z "komunistického ráje", které německé úřady velkoryse přijímaly, staraly se o jejich zakotvení či jim pomáhaly v jejich tranzitu přes BRD do dalších zemí.

Specifická situace BRD vystupující v roli staršího, rozumnějšího a vyspělejšího bratra vůči novým spolkovým zemím - bývalé NDR, dokazuje, jakým vyspělým učitelem může být ten stát, jehož tradice demokracie a míra právní kultury odpovídá nejen historii vývoje právního myšlení, ale i po desetiletí existujícího pluralitního parlamentarismu, na rozdíl od státu, jehož jedinou poválečnou či poúnorovou "demokratickou tradici" představoval perestrojkový socialismus s lidskou tváří a postsocialističtí právní ideologové, kteří položili základy nového právního řádu, který přinejmenším projevil totální neschopnost vypořádat se s dědictvím minulosti a dědictvím StB zvláště.

Čtyřicet pět paragrafů STASI ZÁKONA dává odpověď i na to, jakých zbytečných afér, insinuací, hysterie a času jsme si mohli ušetřit, kdyby takový zákon byl přijat včas i u nás. KDYBY jak známo jsou chyby a tato chyba je největší z těch, které má naše polistopadová reprezentace na svědomí.

Tato chyba nebyla odstraněna dosud, o podobném zákonu se zatím mluví toliko v politických narážkách, příprava tohoto zákona není dosud na programu parlamentu.

Než budeme hodnotit ono KDYBY, jehož důsledky poneseme ještě nejméně desetiletí a činit zpětnou prognózu politického vývoje v případě přijetí takového podobného zákona i u nás v roce 1990 či v roce 1991, seznámíme se stručně s německým zákonem:

Jeho uvozující články taxativně stanovují:

1. Účel a okruh použití zákona.
2. Způsob evidence, uchovávání a zpracování materiálů Stasi.
3. Práva jednotlivých občanů (na přístup k těmto materiálům).
4. Způsob a možnost použití těchto podkladů úředními a neúředními místy.
5. Speciální zákazy pro použití materiálů ve stanovených případech.
6. Jednotlivé kategorie osob majících co do činění se ZÁKONEM.
7. Identifikaci materiálů STASI.
8. Povinnost úředních a neúředních míst vydat Úřadu materiály STASI.
9. Povinnost vydat související materiály SED pro potřeby Úřadu a občanů.
10. Vydání a vrácení jiných materiálů Úřadu pro potřebu oficielní a jednotlivých občanů.

Vzhledem ke specifické situaci NDR a bezprostřednějšímu vlivu západní části Německa prostřednictvím jazykové identity, působením masmédií, příbuzenských vztahů, společné historie, nepřirozeností geografického rozdělení, psychologického efektu ZDI a dalších faktorů, bylo sledování občanů bývalé NDR daleko intenzívnější než obdobná činnost StB u nás.

STASI založila šest miliónů svazků na občany bývalé NDR (podezřelé či nepřátelské osoby), které zpracovávalo cca 85.OOO pracovníků STASI metodou GHG (Gucken, Horchen und Greifen) - slídit, odposlouchávat a chytat.

Dvacet tisíc řídících orgánů řídilo 110.000 aktivních spolupracovníků, v záloze bylo připraveno k aktivaci dalších 500.000 spolupracovníků, 5.000 sledovačů sledovalo kroky svých spoluobčanů, 6.000 odposlouchávalo jejich hovory a 2.100 jich kontrolovalo poštu. Agentománie šla tak daleko, že šéf STASI Erich Mielke nechal odposlouchávat nejen svého zástupce Marcuse Wolfa, ale i Honeckera.

NDR se tak stalo vzorovým policejním státem, který nahlížel jak do soukromí, tak i do svědomí svých spoluobčanů. Systematické organizování pracovních, osobních či rodinných neúspěchů bylo náplní činnosti STASI, stejně tak i jako ruinování životů nepohodlných občanů, ničení jejich pověsti, manželství, přátelství nebo duševního a tělesného zdraví.

Má-li se národ, jehož každý třicátý občan byl spolupracovníkem STASI zbavit špiclovského traumatu, je to možné jen co nejotevřenějším informováním.

Stalo se tak zřízením úřadu "Der Beauftragte für Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen DDR", v jehož čele stojí bývalý umírněný představitel východoněmecké opozice, evengelický duchovní Joachim Gauck (Spolkový pověřenec pro podklady STASI bývalé NDR). Komplex budov v Ruschestrasse v Berlíně, kdysi sídlo všemocné STASI, změnilo štít firmy. Jen archivy, kartotéky a registry zůstaly. Do této budovy putují tisíce občanů bývalé NDR po předchozí žádosti a výzvě, aby si prostudovali svazek vedený STASI na jejich osobu. Z něj se dozví, co Orwellovo východoněmecké "ministrerstvo strachu" vědělo nejenom o jejich názorech politických, ale i o věcech rodinných a osobních. Nic nemělo zůstat utajeno, nevěry, finanční poměry, lékařské záznamy, přátelství, milenecké vztahy, sexuální zvyky, soukromé zájmy, problémy v zaměstnání a neshody s manželem či manželkou. Nejotřesnější zjistění jsou ta, že mezi spolupracovníky patřili i nejbližší a členové rodiny.

Všechna zakódovaná jména informátorů si může žádatel vyhledat ve speciálním slovníku spolupracovníků STASI, s výjimkou těch, kterým v době činnosti bylo méně než 18 let. Jde o specifickou ochranu mladistvých informátorů.

Do nynější doby využilo možnosti seznámit se s materiály STASI více než jeden milión bývalých občanů NDR.

Zákon rozeznává několik kategorií "oprávněných":

- BETROFFENE byly osoby, na které STASI získávala cíleně informace na základě prováděného šetření a špehování,

- BEGÜNSTIGTE * prioritní osoby odměňované výhodami v povolání, podporou v kariéře, či poskytováním materielních odměn,

* osoby chráněné před eventuelním trestním stíháním
* osoby, které spolupracovaly se STASI a podporovaly její trestnou činnost dobrovolně, na základě vlastního přesvědčení a ideové motivace

- DRITTE - ostatní tzv. třetí osoby, na které STASI sbírala informace

- MITARBEITER DES STAATSSICHERSHEITSDIENSTES jsou spolupracovníci, agenti, informátoři

Nejde jen o možnost oprávněných dozvědět se, kdo a jak řídil jejich osudy či jaké osudy jim byly plánovány, ale zároveň zákon zamezuje možnost, aby STASI získané informace mohly posloužit poškození jejich občanských a politických práv.

Zákon obsahuje i důležité ustanovení o tom, že každá oprávněná osoba má možnost informace o vlastní osobě získané z materiálů STASI použít v rámci existujících zákonů, přičemž nesmí být porušeny oprávněné zájmy dalších osob.

Lidové hnutí odporu po prolomení ZDI dokázalo včas obsadit archivy STASI a zabránit dalšímu ničení dokladů. Tak se vedení STASI podařilo zlikvidovat jen dokumentaci o činnosti rozvědky a seznamy jejích agentů v zahraničí. Převážná část akt, svazků a další dokumentace kontrarozvědky byla zachráněna, i když za cenu další úmorné práce. "Der Beauftragte" opatruje v budově Úřadu též 20.000 pytlů s ručně roztrhanými akty, které se budou všechny skládat dohromady. STASI obrazová skládačka "puzzle" pro dospělé je připravena.

V zájmu ochrany osob blízkých osobám vedených ve svazcích, osob zmizelých či zemřelých mají právo na poskytnutí informací i manželé, rodiče, děti, vnuci a sourozenci těchto osob. O preciznosti zákona svědčí fakt, že tomu tak není, pokud by zájmová osoba zanechala svědectví, že si to nepřeje.

Také spolupracovníci a agenti mají zákonné právo nahlížet do svých svazků. Mohou se seznámit s celou svou činností, se svými hodnoceními a oceněními, kterých se jim od STASI dostalo, neplatí to však, pokud by tomu odporoval protizájem osob jimi poškozených. To samé platí i o dalších kategoriích oprávněných (Begünstigte, Dritte).

Přístup k aktům, svazkům osob sledovaných, či svazkům agentů mají i úřední a neúřední místa včetně fyzických osob, prokáží-li zájem na věci. Týká se to především soudů, prokuratur a policie, které mají tak k dispozici důkazy pro eventuelní potřebu.

Zákon však nadevše chrání práva osob sledovaných, na které STASI soustřeďovala informace (personenbezogene Informationen) a uvedená práva je možno realizovat jen za předpokladu nepoškození zájmů sledovaných osob. To zákon garantuje tím, že taxativně vymezuje možný okruh použití těchto informací úředními i neúředními místy.

Specielní ustanovení zákona se týkají použití materiálů STASI parlamentním vyšetřovacím výborem, orgány trestního řízení v případě hrozícího nebezpečí veřejné bezpečnosti, ohrožení státu či připravovaných trestních činů. Že ani takováto ustanovení zákona nejsou zbytečná, dokazují právě u nás probíhající aféry.

Důkladnost a preciznost zákona dokumentují i ustanovení vedlejší, z nichž nejzajímavější jsou ta, která umožňují např. soudní přezkoumání správnosti rozhodnutí "Spolkového pověřence", který jinak o věcech podle STASI-zákona rozhoduje jako poslední instance.

Zákon upravuje i způsob použití materiálů STASI, při zpracování její činnosti pro účely politické a historické a možnost využití těchto materiálů tiskem, rozhlasem, televizí a filmem.

Vypořádat se s obyčejným majetkovým dědictvím je problém pro mnohé pozůstalé dědice. Vypořádat se s tak tíživým dědictvím totalitní minulosti, jaké zanechaly tajné politické policie komunistických států, dokázal zatím jen tento Zákon. Vytvořil právní předpoklady pro postupné odstranění totalitního traumatu, morální devastace a zakódovaného strachu.

Znemožnil budoucí politická vydírání, skandály a aféry a dal občanům, do nedávna poddaným bez občanských a politických práv, právní jistotu života v demokratickém státě.

STASI-GESETZ je produktem legislativy vyspělého demokratického státu. Ze srovnání jeho existence s neexistencí podobného zákona u nás je možné učinit analogická srovnání nejen pokud jde o vyspělost naší demokracie, legislativy a dosaženého stupně právního státu, ale i úrovně naší polistopadové politické reprezentace. Co všechno jsme si mohli ušetřit za poslední léta, kdyby takovýto nebo podobný zákon byl vydán u nás?

Současná situace je alarmující. I po zrušení StB je uvaleno TABU na její materiály. Díky kontinuitě socialistického právního řádu je tajena činnost zločinecké organizace, za kterou už byla StB prohlášena Zákonem o protiprávnosti komunistického režimu.

Zákon o ochraně dat č. 256/92 Sb. se zjevně na tuto ochranu nevztahuje. Občan dodnes nemá možnost se dozvědět, kdo zavinil, že byl vyhozen z práce, ze školy, že nemohl vycestovat, že jeho děti se nedostaly na školy, kdo z něj činil páriu a omezoval ho na svobodě všeho druhu.

A co je nejdůležitější? Tento německý zákon nedémonizuje spolupracovníky STASI jen proto, že jsou uvedeni v seznamu spolupracovníků, jako se tomu stalo u nás, ale ostrakizuje pouze ty, kteří poskytovali informace, poškozující jejich spoluobčany.

Zanecháním registrů spolupracovníků StB, zničením svazků aktivních spolupracovníků do 17. 11. 1989 a odkázáním lustračních křížovek nám StB zanechala odúmrť, se kterou se nedokázala polistopadová politická reprezentace včetně FS vypořádat.

Obávám se, že čas, který mezitím uplynul, pro někoho pracoval. Pro koho, začíná ukazovat přítomnost a ještě více to učiní budoucnost. Změnit tuto budoucnost může jen přijetí Zákona o zpřístupnění materiálů StB.

¹⁾ Článek "Stasi zákon" JUDr. Milana Hulíka byl publikován v Českém deníku dne 27. srpna 1993.

Copyright © 1999 Ministerstvo vnitra České republiky
| úvodní stránka |