Důvěrníci a agenti komunistické Státní bezpečnosti ve sdělovacích prostředcích nadále formují české veřejné mínění

( 2. díl )

***

Autor: Josef Maraczi

***

Naše sdělovací prostředky ještě v roce 1999 jsou různou měrou ovlivňovány antichartisty, kolaboranty bývalé KSČ, spolupracovníky komunistické (kontra) rozvědky, kteří v nich píší, poskytují médiím rozhovory, jako lékaři v nich radí národu nebo »jenom« točí pořady pro rozhlas a televizi.

Ke kategoriím D a KTS

Přestože kandidáti tajné spolupráce (KTS) nebyli nikdy zveřejněni, jejich seznam (79. 000 údajů) existuje. Stali se z nich v mnoha případech důvěrníci StB (D - StB), (79. 248 záznamů), poté agenti (A - StB), tajní spolupracovníci - agenti (TS - A - StB) nebo držitelé propůjčených bytů (DPB - StB). V případě DPB jde o 6. 085 záznamů.

Přestože kategorii důvěrník StB za spornou označil Ústavní soud, je všeobecně známé, že někteří důvěrníci byli výkonnější víc než běžní agenti. Jaroslav Bašta, někdejší zástupce ředitele FBIS, v roce 1992 tvrdil, že podíl spolupracujících D - StB vůči nespolupracujícím je 5 ku 95 ze sta, což řada odborníků označila za nesmysl. “A k tomu, co říká pan Bašta mohu pouze říci, že jde o zavádějící údaj,” řekl Petr Folk, člen bývalé nezávislé komise při FMV.

Je nutno přiznat, že u důvěrníků (i KTS) nebyly prováděny prověrky spolehlivosti v takové míře jako u jiných kategorií, “déčkaři” nemuseli podepisovat vázací akty a přístup pracovníků StB k nim byl velmi individuální. Estébák do kategorií D a KTS však zavedl pouze lidi většinou tzv. oťukané, u kterých si byl jist a které měl již vyzkoušené. Samozřejmě, že estébák pracující laxně, mohl do této kategorie zavést lidi, které nikdy neviděl. Přesto je nutné zveřejňovat důvěrníky jako osoby veřejně činné nebo ty ve vysokých funkcí.

Nekladu si za cíl, hodnotit jednotlivé osoby, kolik měly schůzek se svým řídícím orgánem, kdy podepsali vázací akt ke spolupráci, koho udávali. Uvádím jejich jména a příjmení s daty narozeními, která jsou shodná se jmény a dalšími osobními údaji vedenými v databázi bývalého Ministerstva vnitra (MV).

“Očištěná” státní správa

Jak jsou činní agenti ve státní správě, si ukažme na dvou názorných příkladech. Právníkem legislativního oddělení Odboru ochrany prostředí (OOP) Magistrátu hl. m. Prahy (MHMP) v ulici Řásnovka 8, je důchodce prof. JUDr. Milan Král, CSc., (*28. 12. 1931), TS - A “Míla” (11984). Ač o jeho minulosti MHMP ví, jeho pracovníci tvrdí, že Král svou funkcí nespadá do povinnosti být lustrován a za plat, který Král pobírá, jim prý těžko bude nějaký právník pracovat.

Předsedou přestupkové komise Úřadu městské části (ÚMČ) Brno - město, sídlícího na Dominikánském náměstí, je JUDr. major Josef Drahovzal, (*13. 11. 1944), bývalý náčelník oblastního odboru (rozvědky) Správy StB Brna a Jihomoravského kraje, který u StB sloužil od počátku do normalizace až do listopadových událostí. U StB pracovala i jeho manželka ppor. Marie Drahovzalová (* 2. 8. 1947), oba bytem v Brně, Kubíkova 2. Ač se konala řada akcí za odvolání Drahovzala z této funkce, dodnes se tak nestalo. Velkou demonstrací byla ta konaná 22. března 1995 před sídlem ÚMČ. Tehdejší starostka ÚMČ Brno - střed paní Horová (ODS) ho označila za potřebného a za nepostradatelného odborníka. Drahovzal rovněž tvrdil, že u StB chránil disidenty, například Evu Trudu Vidlařovou, ta to však popřela a žádný s disidentů nepotvrdil, že byl Drahovzalem chráněn.

TV NOVA: Část expozitury StB”

Šéfredaktorem zábavy TV NOVA je Ivan Rössler, (* 21. 12. 1945), D - StB “Evžen” (31969), který je scénáristou pořadu IQ. V letech 1990 - 1992 byl ved. redaktor ČRo, šéfdramaturg Porty a předseda rady Sdružení Porta, do roku 1993 šéfredaktor ČRo - stanice Praha, je členem Syndikátu novinářů ČR (SN ČR).

Pořady Novoty nebo IQ režíruje Jiří Adamec. (* 9. 3. 1948), D - StB “Adam”, (21704, 24669). /Adamec je režisérem např. prorežimních seriálů Rodáci a Dlouhá míle./ V týdeníku Story (11/99) se doslovně píše: “Ve své kariéře zažil slávu (televizní režisérská hvězda 80. let) i pád (po roce 1989 mu v ČT nabídli místo vrátného)”.

Novácký pořad Kotel moderuje Michaela Jílková (dcera dramatika Jana Jílka). O ní napsal publicista Jan Rejžek jako o tvoru s jejím morálním kreditem, “která při festivalu klubové tvorby v Šumperku v říjnu 1989 »natvrdo« upozornila policii na jistého kotelníka Pavla Dostála, který tam šířil petici Několik vět.” (Literární noviny, 17. února 1999).”S paní Jílkovou jsem měl jisté problémy. My jsme si to vyříkali, podali ruce. Zachovala se zřejmě pitomě, bylo jí tehdy 18 nebo 19 let,” říká Dostál. V rozhlasovém Press klubu Frekvence 1 (18. 5. 1999) Jílková všechno kategoricky popřela: “V životě jsem nikoho neudala, přísahám na zdraví svého dítěte. Nevěděla jsem, že tam šíří petici 2. 000 slov či jak se jmenovala. Já mám v tomto čisté svědomí,” řekla Jílková. Je otázkou, komu uvěřit. V roce 1992 se na schůzi Konfederace politických vězňů ČR v Olomouci dostavil Dostál s tím, že o něm jeden z politických vězňů v Hanáckých novinách napsal, že je bolševik. Dostál tvrdil, že byl v KSČ sedm měsíců. Ve skutečnosti byl členem bývalé KSČ sedm let.

Na Nově podle Rejžka našly laskavý azyl i další zkompromitované zjevy normalizační Čs. televize jako Pavel Dumbrovský (...) nebo lidé s problematickými lustračními výsledky jako Ivan Hoppe.” (Narodil se 19. 6. 1950, v databázi MV je veden jako TS - A “Ivan” /3094201/).

Je třeba připomenout, že ve čtvrtek 15. 4. 1999 v pořadu Riskuj, (uvádí sympatický Petr Svoboda), se v režii Luďka Ausobskýho ve finále pro soutěžící objevila otázka s ukázkou hudby, jejímž autorem byl známý textař Zdeněk Rytíř (* 11. 4. 1944), A - StB “Skladatel” (30018).

Náš vstup no NATO

Na Pražském hradě se v sobotu 13. března 1999 konal čtvrtý armádní reprezentační ples jako oslava přijetí ČR do NATO. Nebyli naň pozváni ani veteráni z Perského zálivu, kteří mají zásluhu na tom, že liberecká 9. rota chemické ochrany je první, která byla začleněna do sil ALiance. Na plesu celebrit (jak byl novináři nazýván), zazpívaly již “předlistopadové hvězdy”, Petra Janů a Eva Pilarová, zahrál soubor Václava Hybše, *3. 6. 1935, dirigenta, aranžéra, producenta, ale také důvěrníka StB i držitele propůjčeného bytu (DPB) StB, s krycím jménem “Kapela”. A aby toho nebylo málo, před Matyášovou bránou asi 30 anarchistů pískalo na protest příchozím na ples do kroku a bylo ztlučeno ruku v ruce se zasahujícími vojáky i policisty. Co na tom, že proti civilistům by měla zasahovat jen a pouze Policie ČR. Pro účastníky plesu Anthonyho Cragga, náměstka generálního tajemníka NATO či pro amerického generála Alana Trashera z Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE), to byla vskutku parádní podívaná. Stejně jako krátce předtím, když se v americkém městě Inddependce - jako hlavní představitel našeho státu - předávání ratifikačních listin o vstupu ČR do Severoatlantické aliance, zúčastnil Jan “Kato” Kavan, ministr zahraničí s problematickým “lustrákem”.

Český rozhlas - Regina Praha

Na rozhlasových vlnách této stanice je možné slyšet novináře Ivana Hanouska, (* 14. 5. 1942), D - StB “Deili” (14633), který v roce 1968 emigroval do Mnichova. Dnes je rovněž tajemníkem redakce.

Dalším z důvěrníků je Jiří Vejvoda, (27. 3. 1951), “Vodnář” (45348). Ten ve večerních hodinách v úterý 8. června rozmlouval s Doc. MUDr. Oldřichem Vinařem, DrSc., (* 9. 12. 1925), TS - A “Psycholog” (2560801). Vinař je psycholog, psychiatr a vědecký pracovník. Zastává rovněž funkci místopředsedy Svazu českých lékařů, je členem rady výběrových mezinárodních vědeckých společností, členem různých redakčních rad a zahraničních vědeckých časopisů. Přednášel na mnoha univerzitách v USA, Kanadě a Mexiku a byl spoluorganizátorem řady přednášek a kongresů.

V oblasti sportu je možné na této stanici zaslechnout PhDr. Karla Malinu, (* 21. 2. 1931), A - StB “Reportér” (740088). Jeho hlas ze sportovních klání přenáší také ČRo 1 - Praha a “kopretinové radio” Frekvence 1. Malina je rovněž místopředsedou Klubu fair play.

MF Dnes, Metro a “Lidovky”

Komentátorem zahraničního oddělení MfD je Jiří Doubrava, (*28. 12. 1948), A - StB “Bor” a “Patrik” (17340, 18934).

Řady externích dopisovatelů na vnitřní dvoustraně deníku Metro již dávno doplnil Jiří Margolius, (* 9. 11. 1936), D - StB a A - StB “Redaktor” (1432701). A tak si čtenáři např. v úterý 14. dubna mohli od něho přečíst článek “Zámeček pro paní a dívky”, ve čtvrtek 3. června se mohli čtenáři dozvědět, že “i Otec vlasti Karel IV. pil vinohradské burgundské,” nebo 10. června článek o Lidicích “Plameny pro celý svět.”

V Lidových novinách 6. února “99 dostal prostor herec Jan Tříska (* 4. 11. 1936), A - StB “Toman” (5680). Tentýž Tříska za tehdejšího disidenta V. Havla v Rakousku (1988) přebíral cenu Erasma Rotterdamského a za poslední prezidentovo svatby (1998) mu byl za svědka při svatebním obřadu na žižkovské radnici.

TV NOVA: Agenti StB v hospodě

Málokdo z televizních diváků, sledujících na TV NOVA televizní seriál Hospoda, si uvědomí, s jakými herci má co do činění. Mezi herci Nárožným, Menzelem, Potměšilem či Krytinářem se pohybuje Bronislav Poloczek, (* 7. 8. 1939), A - StB “Josef” (38950). Je možné ho také spatřit na prknech činohry Národního divadla v roli zchudlého obchodníka Jitrocína.

Tajným spolupracovníkem - agentem StB je herec Jan Kanyza (* 25. 10. 1947), “Honza” (24695). Tentýž Kanyza, který těsně po listopadu 1989 veřejně vystupoval na mítincích KANu, řka: “Já mám ten KAN už v příjmení.” Kanyza je dnes členem redakční rady Playboye, hned vedle V. Klause. Do “svaté” třetice chybí Josef Dvořák, (* 25. 4. 1942), D - StB “Komik” (31014).

ČT: Kufr, Na plovárně s...

“Česká televize si uvědomuje svoji zodpovědnost v kulturní tvorbě,” prohlásil 27. února 1999 gen. řed. ČT Jakub Puchalský u příležitosti vyhlášení vítězů soutěže Český lev “98 a předávání cen nejlepším a nejúspěšnějším českým filmům a jejich tvůrcům.

Ve čtvrtek 25. února 1999 (12, 30) v pořadu Na plovárně s Vojtěchem Jasným jej zpovídal Marek Eben. Filmový režisér Jasný (* 30. 11. 1925), který od roku 1969 pobýval v USA je v databázi MV veden jako agent StB “Ondřej” (8252).

V neděli 14. března v pořadu ČT 2 Z očí do očí byl hostem Antonína Přidala dramatik Pavel Kohout (* 20. 7. 1928, A - StB “Olek”, 3567).

Nedělní pořad Kufr nadále režíruje Jan Bonaventura, televizní režisér, (* 21. 3. 1943), A - StB “Bonet” (1492888).

V roli hlasatele je možné na televizní obrazovce spatřit taktéž Alexandera Hemalu (* 3. 9. 1952), D - StB “Lexa” (30286).

Rovněž Vlastimil Weiner, zpravodaj ČT z východních Čech, kdysi na 1. máje moderoval slavnostní pochody či komentoval televizní šoty z krajských sjezdů KSČ. Byl kamarádem Jana Zusky, šéfem krajské vyšetřovačky StB, synem pražského primátora.

“Vovka” - “disident” z TV NOVA

Vladimír Železný dostal v poslední době “pár facek” od života. Byl odvolán z funkce gen. ředitele, předtím podveden (koupil několik falzyfikátů obrazů předních českých malířů pro zamýšlenou veřejnou galerii s klubem v Dlouhé ulici) a je obviněn z “tunelování” TV NOVA. Co to je za muže” Estébák není, komunista také ne. Kdo tedy”

Dne 18. srpna 1997 Železný na internetu (prostřednictvím Real Video) zveřejnil anglickou verzi pořadu Volejte řediteli a svůj oficiální životopis, (prostřednictvím servisu Central Europe Online), ve kterém se představuje jako bývalý politický disident a píše se v něm: “Dr. Železný byl mezi třemi novináři, kteří začali časně ráno 21. srpna 1968 vysílat televizní zprávy zaměřené proti sovětské invazi do Československa.” V rozhovoru pro Playboy (1/1999) tuto skutečnost označil jako mezní situaci: “Určitě to bylo obsazení Měšťanské besedy 21. srpna 1968. Záhy poté, kdy jsme rozběhli vysílání, vtrhla do budovy první vlna okupantů - středoasijské sovětské jednotky, které nás zatkly, v atriu postavily ke zdi a natáhly uzávěry samopalů.” Kamila Moučková, která v ČST tehdy pracovala, se usmívá: “Železný v televizi pobíhal, takový ušatý kluk, s nějakými krabicemi, snad pomáhal produkčním.” Jak uvedl jeden debatér na internetovém Neviditelném psu, v Železného životopisu není uvedeno, že Železný v ČST na obrazovce komentoval sovětské kosmické lety.

Podle “honorářových lístků” bývalé ČST z období od 23. února do 7. listopadu 1973 Železný byl autorem textů nebo je přímo režíroval, těchto témat: Výročí sovětské armády (23. 2.), Ohlasy na výročí února (24. 2.), Májový pozdrav z Moskvy (1. 5.), Příjezd Bežněva do Bílého domu a jeho pobyt v USA (18. 5 a 23. 6.) nebo Reportáže z oslav 56. výročí VŘSR (7. 11. 1973).

Z televize byl vyhozen až roku 1973, stal se normálním redaktorem Technického magazínu. Železný do ČST nastoupil v červnu 1963 po prvních neúspěšných zkouškách na Fakultu sociálních věd (FSV) a začal pracovat jako asistent produkce, produkční a později redaktor. V roce 1967, už jako student FSV, byl předsedou fakultního výboru ČSM (který tehdy rebeloval proti celostátnímu vedení této organizace) a aktivistou krátkodobě existujících nekomunistických studentských struktur. Železný nikdy nebyl disidentem, Chartu 77 nepodepsal.

Sociální demokratka Petra “Pavla”

Petra Buzková (* 7. 12. 1965), místopředsedkyně ČSSD, je mj. nejoblíbenějším politikem v ČR a naposledy do této stranické funkce byla zvolena v Praze v neděli 11. dubna 1999 na 29. sjezdu sociálních demokratů. Za její zvolení se zasloužilo 68,5 % sjezdových voličů. Nemění to však nic na tom, že je evidována jako D - StB “Pavla” (45958). Dnes si těžko vzpomene, jak před vstupem do řad ČSSD jako průvodkyně pražskými památkami, pracovala společně s Jiřím Markem, A - StB “Radek” (28189). Možná si “Pavla” už nevzpomíná ani na to, jak 9. července 1993 (v 19, 20) před závěrečným hlasováním o přijetí Zákona o protikomunistickém odboji a odporu proti němu radši utekla a sebou vzala i Václava Grulicha, dnešního ministra vnitra ČR. A pokud jde o svazek Petry Buzkové, ten byl uložen na II. správě StB pod č. jednacím 2b - 1 (značka odboru) s datem 23. ledna 1989 a jako řídící orgán jí byl přidělen příslušník Správy StB hl. m. Prahy a SČ kraje nstržm. K. Tichý (č. služ. průkazu 225223, rodné č. 600113/1334, bytem: Zengrova 15, Praha 6). V její složce však chybí tzv. “oznamovací” dopisy, které neměla možnost shlédnout nezávislá lustrační komise, jejímž tehdejším předsedou byl Jaroslav Bašta.

Hudební a knižní soutěže

Vyhlašování vítězů různých soutěží již patří ke koloritu našeho společenského života. V té souvislosti si vzpomenu na loňský výrok historika Milana Churaně, který od podzimu 1990 pracoval v Úřadě na ochranu ústavy a demokracie (ÚOÚD, později FBIS): “Konfidenti StB existovali velice reálně a po krátké době strachu a nejistot po listopadu 1989 se dnes vysmívají ostatním i z významných postavení ve všech oborech života společnosti.”

K legalizaci autorů, tím pádem i zla, pomáhají samotní konzumenti umění. Například výtězem ankety Tý Tý za rok 1998, ankety čtenářů Týdeníku Televize o nejoblíbenější tváře obrazovky, vyhlášené v sobotu 6. 2. 1999 se v kategorii Hlasy v dabingu stala Valérie Zawadská, (* 19. 9. 1958), A - StB “Eva” (44226, 2653803), herečka Městských divadel pražských. Pátou nejprodávanější knihou v Arbesově knihkupectví koncem dubna 1999 se stala kniha Rozhovory s Janem Werichem, kterou napsal novinář Jiří Janoušek, A - StB “Sorré”, (podle ev. č. svazku A 2336/303/S - 14607). Deník rudé Právo (11. 6. “99) dokonce zveřejnil další anketu nejprodávanějších knih Arbesova knihkupectví, kde na prvním místě figuruje kniha Čas ani prd nezastavíš aneb Arbes by se divil autorů Vratislava Ebra “Erba” a Otakara Brůny.

Cena Akademie populární hudby za rok 1998, v kategorii Folk, byla 4. března 1999 udělena Jaromírovi Nohavicovi ( * 7. 6. 1953), TS - A “Mirek” (2932007). Pro přesnost dodávám, že konečné dvojčíslí 07 označuje, že Nohavica byl veden u KS StB v Brně.

Agenti mezi skauty = bobřík mlčení

Protože jsem se vždy snažil skautům pomoci, následující text jsem nechtěl publikovat. Činím tak na přání některých old skautů. Skautským činovníkem v Praze 2 je Ing. Vladimír Kopřiva, (* 23. 3. 1929), A - StB “Vlk” (4309). Kopřiva skautskou přezdívku “Vlk” používal od roku 1945. Po vydání seznamů agentů StB nás zažaloval u soudu, kde jsme s Petrem Cibulkou skončili. Jeho žalobu projednával 16. dubna 1993 Krajský soud v Brně. Kopřiva se v ní domáhal zveřejnění omluvy “za uveřejnění jeho jména v seznamu spolupracovníků StB”. Požadoval určení, že vydavatel Necenzurovaných novin je povinen se zdržet všech neoprávněných zásahů do práv žalobce na ochranu osobnosti. Na počátku soudního jednání však žalobce vzal zpět tu část žalobu, v níž se domáhal výroku, že nebyl agentem StB. Kopřiva totiž uvedl, že nechce, aby soudem bylo prokazováno, zda byl či nebyl agentem StB. Kopřiva uvedl, že lustrační osvědčení již obdržel, na dotaz soudce, s jakým výsledkem byl lustrován, odmítl odpovědět. Protože má soud právo si tyto důkazy obstarat sám, soud konstatoval, že tak učinil a vyžádaná zpráva MV potvrzuje, že žalobce byl spolupracovníkem StB.

Na Svobodné Evropě 13. 2. 1999 (uváděla Martina Mašková), s ní rozmlouval Dr. Jiří Navrátil, který byl kdysi ve Foglarově skupině Dvojka. Po listopadu 1989 byl dlouholetým starostou Svazu skautů a skautek ČR (od roku 1992) a nyní je skautským místostarostou. Navrátil (* 10. 9. 1923), je veden jako D i A - StB “Junák” (8079). Pozitivně byl rovněž vylustrován FBIS mezi členy Syndikátu novinářů. Za války byl zatčen gestapem, v roce 1949 odsouzen k 20 letům těžkého žaláře pro velezradu, po 11 letech propuštěn na amnestii. V letech 1989 - 1990 byl šéfredaktorem Lidové demokracie. Na Svobodce mluvil o bobřících ušlechtilosti, že je třeba denně udělat dobrý skutek a mladým skautům vzkázal: “Buďte slušní, chovejte se poctivě.”

V letech 1990 - 1993 byl starostou Českého junáka PhDr. Jarmil Burghauser (* 21. 10. 1921), TS - A “Mokrý” (94188). Ten rovněž zastával funkci předsedy Společnosti A. Dvořáka, místopředsedy Dvořák Society of Great Britain a v letech 1990 - 1992 byl předsedou Společnosti skladatelů. Šlo o hudebního skladatele a muzikologa, který v roce 1998 zemřel.

100 + 1 a bývalá ČSTK

Československá tisková kancelář (ČSTK), ještě za komunistického režimu byla mj. vydavatelem čtrnáctideníku 100 + 1 - zahraniční zajímavost. Za mezinárodní redakci byl v roce 1989 šéfredaktorem Jiří Brotánek, který byl taktéž předsedou redakční rady, sestávající se z deseti lidí. K ní patřilo ještě osm redaktorů. V této redakční radě byli hned dva tajní spolupracovníci - agenti. Bořivoj Homola (* 12. 9. 1924) “Borek” (359888) a Ivo Štolc (* 12. 7. 1935) “Samuraj” (570888).

Článek “U přátel za oceánem” (100 + 1, č. 3 - 1989) je bohatě doplněn fotografiemi M. Jakeše a M. Štěpána s Fidelem Castrem, sjezdovými fotografiemi. Pojednává o návštěvě těchto aparátčíků v Havaně, jehož autorem je Pavel Zavadil, zpravodaj ČTK v Havaně, kde Castro dostal Řád Klementa Gottwalda. Článek z Nikaragujské republiky nás informuje o Jakešovo návštěvě v pionýrském táboře a o předání nejvyššího nikaragujského vyznamenání - Řádu Augusta Césara Sandina - M. Jakešovi. Autorkou článku je Ilona Kovaříková, zvláštní zpravodajka ČTK v Managui. Tato tichá a nenápadná žena dnes pracuje v zahraniční redakci Zemských novin.

Pro úplnost dodejme, že kolektiv dnešních “četkařů” doplňuje fotograf Jiří Kruliš (* 26. 9. 1942), TS - A “Rudolf” (2573488).

Dr. Jiří Stehlík - pěkný “Ptáček”

Řada “normalizačních” a dnes již “demokraticky” se chovajících umělců, kteří jsou v databázi MV ČSSR vedeni jako agenti, shodně tvrdí, že nikdy nikoho neudali anebo ještě lépe - zapřísáhle mlčí. Ukažme si skutečnost na případu jednoho z nich, který však nebyl nikterak známou osobou.

Pracoviště Sekce ochrany utajovaných skutečností archivní a spisové služby MV ČR v Pardubicích dne 1. června 1998 odtajnilo spis z roku 1985, s krycím názvem “Skladatel” (reg. č. 37639). Spis se týká prověřované osoby Rudolfa Růžičky, hudebního skladatele v oblasti tzv. počítačové hudby, který se pohyboval v disidentských okruzích.

Růžičku udával Dr. Jiří Stehlík z Brna, (* 28. 7. 1936), TS - A “Ptáček” (33545). Státní bezpečnost o Růžičku projevila zájem když zjistila, že udržuje kontakty s Petrem Cibulkou. Bylo přijato dílčí preventivní opatření k osobě Růžičky, jehož cílem bylo prosazení Růžičkovo izolace vůči zahraničí a tvůrčím skupinám v tehdejší ČSSR. “Ptáček” zanesl do prostředí bývalého Svazu českých skladatelů a hudebních umělců (SČSHU) atmosféru, že Růžička je neschopný v hudební oblasti. Na základě toho Růžička nesplnil finanční příjmový limit, protože nedostával příležitost realizovat své hudební skladby a byl ze svazu vyloučen. (P. Cibulka o něco později zase skončil v komunistickém vězení). K vyloučení Růžičky ze svazu došlo i přesto, že v roce 1984 vyhrál soutěž v Paříži, kterou obeslal. Ve stejném městě a době mu bylo znemožněno setkání a Pavlem Tigridem.

Pro přesnost uvádím, že citováno je z přísně tajného materiálu ze dne 9. 10. 1985, vedeného ve Správě StB, II. odbor, 4. oddělení. Svazek podepsali tři důstojníci StB. Nadporučík (později kapitán) Josef Jeřábek, npor. Milan Michalík a vypracoval ho npor. Pavel Foltýn. Více k případu, s přesnou a obsáhlou citací ze svazku, si můžete přečíst na internetu (new/cib-text.htm)

Agenti v politických stranách

Osoby s nejasnou minulostí, pokud jde o vztah k tajné komunistické službě, není však jen problémem ČSSD, která je plna bývalých komunistů (poslanci za KSČ (M) M. Šlouf, J. Soural, M. Kraus, za OV KSČ Praha 4 K. Heřman, poslanci za LB Z. Vorlíček, J. Palas, čl. KSČ od 1952 do 1989 Y. Strecková, v šedesátých letech poslanec KSČ Z. Jičínský nebo býv. čl. ÚV KSČ V. Kočandrle).

Komunisté jsou z protestu největšími odpírači lustračního zákona. Místopředseda KSČM Doc. PhDr. Zdeněk Klanica, CSc., (* 28. 11. 1938), rovnou tvrdí, že za komunistický teror 50. let mohlo ovzduší studené války. Klanica (nar. 28. 11. 1938) je v databázi Ministerstva vnitra (MV) veden v kategorii důvěrník (D) StB pod krycím jménem “Černý” a jako tajný spolupracovník - TS - A “Zdeněk”, (31576, 17572). V sobotním magazínu deníku rudé Právo (30. 4. 1999), může na fotografii čtenář vidět Klanicu ležícího v nemocnici, kterak ho zde navštívil “velký šéf” Grebeníček, aby mu donesl štos “ruďásků”.

Další dnešní místopředseda KSČM a poslanec Parlamentu ČR, RNDr. Václav Exner, CSc., (* 20. 9. 1942), je D - StB, “Vrba” a “Izák”, (35151, 37278). Na stránkách Ekonomu (19/99), týdeníku Hospodářských novin, dal Exnerovi prostor Oskar Krejčí (o něm v kapitole o HN). Poslanec v rozhovoru, nazvaném Válku válce - komunisté k bombardování Jugoslávie, Exner říká: “Posuzujeme v současné době společné vystoupení komunistických a dělnických stran v celé Evropě, a to nejen formou demonstrací, ale i účastí na některých akcích přímo v Jugoslávii či manifestacích před ambasádami.”

Státní bezpečnost se nevyhnula ani Miroslavu Štěpánovi, (* 5. 8. 1945), kterého strana ze svých řad vypudila, aby (společně s poručíkem StB Ludvíkem Zifčákem, č. služ. průkazu 216868, RČ 600111/0995, bytem Valšov 6, Bruntál) založil Stranu československých komunistů (SČK). Štěpán se tak (konečně) stal vysněným generálním tajemníkem, byť pouze SČK, a jako D - StB má krycí jméno “Mirek”, (18421).

Třešničkou na dortu je Zdeněk Pfeiler (* 23. 6. 1931), který ještě v roce 1994 kandidoval za KSČM ve Vsetíně, ač je u bývalé StB veden jako držitel propůjčeného bytu (DPB) s krycím jménem “Věž” (20449).

Český rozhlas 2 - stanice Praha

Na této stanici uvádí pořad Tobogan Eduard Hrubeš, * 27. 12. 1936, D - StB, bez krycího jména, dříve vedoucí souboru Velkopopovická kozlovka. V dalším pořadu “Neváhej a povídej” (pořad představuje známé osobnosti), který Hrubeš uvádí, je jeho spoluatorem Jiří Melíšek, * 16. 6. 1932, A - StB “Henry”.

Po dříve uvedeném pořadu s Miroslavem Plzákem, (*25. 8. 1925), TS - A - StB, “Karel”, se ve stejnojmenném pořadu velikonoční neděle v pořadí již třináctém (4. dubna 1999 v 11, 15), blýskla další hvězda, a to zpěvačka Judita Čeřovská, (* 21. 4. 1929), TS - A - StB, (ev. č. 12305, 230588) “Dita”. Hrubeš ji uvedl jako “milého hosta a dámu, obdařenou vším, co příroda umí nadělit.” Čeřovská oba protagonisty pořadu titulovala “Edo” a “Jiříčku””, pochlubila se, že dostávala spoustu erotických anonymů a že poprvé byla v Rusku v roce 1962. Hrubeš upozornil, že má “krásné křestní jméno”, že “patří mezi kuchařky s korunou na hlavě” a kdyby měl klobouk, tak ho smekne. Společně pak vzpomenuli zpěváka “Pepíčka” Zímu (* 11. 5. 1932), A - StB “Tulipán” (11808). Pořad se opakuje téhož dne krátce po půlnoci a aby nikomu neušel, upoutal na něj např. týdeník Reflex (č. 13 / 99) v rubrice Styl reflexe.

Čeřovskou prý rozčiluje špína a agrese a děla, že “v Řevnicích má spoustu přátel”. Zajímalo by mě, o čem si svatá trojice povídá, když se sejdou s Čeřovskou v Řevnicích bydlící Ondřej Hejma, (* 3. 2. 1951), D - StB “Rony” (44963), A - StB, “Rony” a textař Zdeněk Rytíř (* 11. 4. 1944), A - StB “Skladatel” (30018).

Vyznamenaný Pavel Kohout

Jeden z prvních signatářů Charty 77 byl Pavel Kohout, (* 20. 7. 1928, A - StB “Olek”, 3567). V pondělí 8. února 1999 v Praze vyznamenán Rakouským čestným křížem za vědu a umění I. třídy. Stalo se tak na pražském konzulátu rakouské země. Předseda rakouského parlamentu Heinz Fischer při slavnosti zdůraznil, že “Kohout si získal úctu svým životem a napsal výtečné hry.” Spolu s Kohoutem si připili premiér Miloš Zeman, který ocenil jeho uměleckou i životní cestu, Pavel Dostál, ministr kultury ČR a Heinze Fischer.

V sobotu 13. února 1999 (23,20) byl hostem Lídy Rakušanové v redakci Svobodná Evropa. Posluchačům sdělil, že nepíše o problémech ale o lidech, který ten problém nesou. “V každé společnosti existuje spodina,” řekl Kohout, který citoval spisovatele Milana Kunderu: “Pravda se před námi skrývá.”

Na Velvyslanectví Rakouské republiky jsem se dostavil ve čtvrtek 4. března a žádal jsem pouze písemné vyjádření. To jsem od Dr. Petera Niesnera obdržel obratem a cituji z něho: “Upřesňuji, že dle přístupných informací pan Kohout svého času po své emigraci do Rakouska svoji bývalou návaznost na KSČ oznámil a se za tyto svoje činy ve svém mládí omluvil. Vyznamenání bylo panu Kohoutovi přiznáno z rozhodnutí našeho pana prezidenta Spolkové republiky, pana Thomase Klestila. S pozdravem Dr. Peter Niesner, velvyslanec.”

Paradoxem je, že z části Kohoutova “pardubického svazku”, který odtajnilo Pracoviště Sekce ochrany utajovaných skutečností archivní a spisové služby MV ČR v Pardubicích, je zcela zřejmé, že sám Kohout byl udáván, agenty, kteří na něj donášeli, uvedl jen krycími jmény a dodal: “Bylo by až směšně trapné namlouvat sobě i jiným, že ten mohutný aparát, snažící se zlomit nezlomné, vyráběl po desítky let tak rafinované falešné důkazy proti zlomeným, kteří pro něj měli jen cenu dočasných špiclů,” (LN, Orientace, 2. 5. 1998). Na Kohouta (ale i na V. Havla, P. Uhla, O. Bednářovou, L. Vaculíka, I. Klímu ad.) donášel již nežijící spisovatel Vladimír Škutina, na agenta StB naverbován 4. června 1974 s krycím jménem “Historik”, který ze 142 schůzek s řídícími orgány předal 194 “zpráv dobré kvality” a na odměnách tak získal 38. 590 Kčs.

Deník rudé Právo

Guvernér České národní banky (ČNB) Josef Tošovský předal 30. března 1999 v Praze ceny 5. ročníku soutěže ekonomických novinářů O cenu ČNB a O cenu guvernéra ČNB za příspěvky zveřejněné v roce 1998. První cena nebyla udělena, druhou (za článek Finanční systém dokrňuje k nule) získal Zbyněk Fiala, (* 9. 4. 1946, A - StB “Oto”, 13099, 309988), který píše do deníku rudé Právo. Fiala je redaktor předlistopadového svazáckého deníku MF, odkud odešel na české ministerstvo financí, za premiera M. Čalfy byl tiskovým mluvčím Vlády ČSFR

V příloze deníku )S(a)l(o)n(, v rubrice /K věci/ se 11. března vyznal čtenářům spisovatel Václav Dušek, (* 2. 9. 1944), D - StB a A - StB “Dana” (1177204),

Týdeník Ring

Pokud bych měl vyhlašovat soutěž a jejího vítěze, pokud jde o počet agentů StB zaměstnaných v redakcích, tak Ring je na tom společně s Hospodářskými novinami na českém mediálním trhu na prvním místě. A to i přesto, že došlo k výměně šéfredaktora, jímž se stal Petr Dudek. “Předně bych Vám chtěl oznámit, že Herbert Kratzer není v Ringu zaměstnán jako odborník na tajné služby. O jeho minulosti navíc nic nevím, takže nemohu posoudit, zda byl Bert opravdu agentem StB či nikoliv,” napsal mi 8. dubna “99 pan Dudek, pověřený řízením redakce.

Po odchodu PhDr. Gabriely Převrátilové, (“Ina”, “Pátý””Lada”) v redakčním kolektivu zůstal Herbert Kratzer, (* 4. 8. 1944), TS - A, “Bert”, (3691601). Za trvání nového šéfredaktora kolektiv doplnil Ivan Kuptík (* 1. 12. 1952), TS - A “Kupec” (35405). Ten píše převážně policejní témata. V Ringu 13/99 psal o antikomunistovi Petrovi Cibulkovi a nazýval ho jako disidenta Václava Cibulku. Možná je to lepší zlo, než dělat rozhovory s psychiatrem Miroslavem Plzákem (* 25. 8. 1925), D - StB “Karel” (2105), TS - A, “Karel” (8) a (2105), jak tomu bylo v Ringu 12/99 (autor Michal Hrubý). V redakci také nechybí JUDr. Jan Stach, redaktor branně bezpečnostního oddělení Signálu za dob šéfredaktorování komunistického agenta Ing. Pavla Minaříka, CSc., “bombera” ze Svobodné Evropy. V Ringu nechybí ani jméno Mgr. Jaroslavy Růžičkové, která v tomtéž Signálu pracovala v předvýrobním oddělení. Kolektivu “vhodně” Arnošt Tabášek, bývalý zástupce šéfredaktora Karla Sýse, komunistického básníka v týdeníku Kmen, jež vydával Svaz českých spisovatelů.

Pokud si v Ringu (rubrika zábava) chcete přečíst horoskop, připravuje ho pro vás astrolog Petr Messany (* 30. 11. 1935), DPB “Oskar” (20725). Ten v lednu 1989 svědčil v politickém procesu proti Janě Petrové, Alexandrovi Vondrovi, Daně Němcové a dalším v souvislosti s položením květin u sochy sv. Václava na Václavském náměstí u příležitosti 20. výročí sebeupálení Jana Palacha. “Rozsudek byl opřen o falešné svědectví P. Messanyho, který u soudu dosvědčil, že slyšel, co slyšet nemohl: Jak jsme údajně hrubě uráželi příslušníky VB. Dva z nás dostali nepodmíněné tresty - já osobně devět měsíců,” řekla Blesku (16. 2. 1999) Jana Petrová - Marcová. Messany na dotazy ohledně svého udávání odpovídá vyhýbavě, že on není udavačem z Václaváku, že to byl jakýsi Mesároš a že jde o záměnu.

Pro úplnost dodejme, že šestihodinový závod MEDIACUP “99 v hotelu Diplomat, kde Ring získal druhé místo, moderoval Alexander Hemala (“Lexa”), hlasatel Čs. televize, který v divácké anketě byl zvolen nejoblíběnějším TV hlasatelem za rok 1990.

Večerník Praha a Blesk

Tento “deník Pražanů” vede František Vonderka, (* 11. 2. 1951), A - StB, “Franta”. Mezi pravidelné autory večerníku patří Jiří Melíšek, (* 16. 6. 1932), D - StB “Henry” (2451, 11985) A - StB “Henry” (245188). Ten zde píše rubriku s příhodným názvem Kdo, kde, s kým, jak a o čem. Nezapomíná v ní občas vychválit své kamarády, jako např. Ivana R”sslera, D - StB “Evžen” (18. 1.), paní Bubílkovou, kterou brzy přestanou pouštět na večerní představení do kina, jak dobře vypadá (22. 2.). V Blesku Melíšek píše rubriku taktéž s výstižným názvem Viděno, slyšeno. A tak nezapomene v ní vynachválit E. Hrubeše (4. 2. a 14. 4.), s nímž pracuje na pořadu v ČRo, herce Kanyzu dokonce nazval Janem Křtitelem Kanyzou (Nedělní blesk 7. 3.). Melíšek by si neměl plést fakta. K pořadu Peříčko napsal (11. 5.), že na dotaz, jak se přemlouvají slečny, aby se svlékly, jeden z debatujících fotografů, řekl: “Dáš jí 5. 000” (ve skutečnosti to bylo 50. 000) a v reakci na televizní pořad ČT (VP 14. 5.) nazval tvůrčí skupinu Anny Beckové jako skupinu Anny Peckové. Ve Večerníku Praha (28. 5.) se Melíšek dokonce objevil TV tipech Dnes vybírá...

Dalším přispěvovatelem VP (např. 28. 5. 1999) je spisovatel Pavel Toufar ( * 13. 7. 1948), D - StB “Černý” (24074), v letech 1990 - 1991 šéfredaktor Signálu.

Večerník Praha šel dokonce tak daleko, že fotografii Vratislava Ebra, (* 20. 10. 1942), TS - A StB, “Erb” (589 801), majitele pražského Arbesova knihkupectví na Smíchově, uveřejňovala na první straně, zda ho čtenáři poznají a uhodnou rok jeho narození. V pondělí 22. února pak zveřejnil jména vylosovaných výherců knih a Ebra nazval “předním pražským knihkupcem”. Věnoval mu článek ještě 28. 4. (autorka Jana Soprová), a ocenil v Ebrově Salonu spisovatelů přítomnost Jana Cimickýho (* 23. 2. 1948), který je veden v kategorii důvěrník StB “Pinel” (46485), jenž byl komunistou a funkcionářem normalizačního Svazu spisovatelů.

Jako “nejprodávanější zpěvák v Čechách” byl v Blesku (11. 3. 1999 - Dana Kaplanová) nazván Richard Müller, (* 6. 9. 1961), A - StB “Herec” (25920). /V sobotu 13. 3. byl Müller hostem Swing bandu Ferdinanda Havlíka na ČRo 2 - Praha. V Reflexu 13-99 se Müller objevil v anketě “Co vás v poslední době zaujalo”. Ondřej Bezr v “lidovkách” - 26. 3. “99 - mu věnoval recenzi/.

Chadima: “Jim Čert je lidská zrůda”

Podle publicisty Vladimíra Hendricha (Kalifornie, USA), ještě v dubnu 1996 písničkář a harmonikář Jim Čert (vl. jm. František Horáček), mu v interview tvrdil, že si otevřeně popovídají hlavně na ožehavý téma jeho údajné spolupráce s StB, kterou naustále popíral. Čert je pouze jeden ze sta tajných spolupracovníků - agentů, kteří patří mezi veřejně známé osoby.

Podle Hendricha Jim Čert spolupráci s StB podepsal 21. června 1979 v Hradci Králové krycím jménem “Akord” a jako řídícího orgána měl poručíka Antonína Jílka. Dne 23. října 1981 byl převeden do Prahy na II. správu StB ke kpt. René Špringerovi. V Praze měl krycí jméno “Homér”. (V databázi MV je veden s datem narození 25. 2. 1926, jako “Homér”, ač je ročník 1956. Jde o překlep při přepisování z osobního svazku - pozn. aut.) Jimova spolupráce s StB byla oficiálně ukončena 14. března 1989, mj. pod záminkou jeho chronického zánětu jater. Čert - Horáček, podle estébáckých záznamů za celou dobu spolupráce ze zvláštních fondů obdržel 7. 200 Kčs včetně poukázek do obchodních domů plus asi tisíc korun na úhradu výdajů. Podle Hendricha Jim nebyl údajně úkolován na konkrétní osoby, ale na hnutí tzv. “volné mládeže”.

Michal Hýbek se 4. června 1998 v archivu MV v Pardubicích seznámil se svazkem s krycím jménem “Tiskař”, (založen 9. 12. 1980), který na něho StB vedla. V něm je popisován styk pramene (Jim Čert) s Hýbkem i okolnosti vydání nového časopisu Vokno. Spolu s dalšími spolupracovníky Vokna byl Hýbek zatčen v listopadu 1981 a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmnácti měsíců. V hlavičce výše citovaného agenturního záznamu je jako pramen uveden tajný spolupracovník s krycím jménem “Akord”.

Tak končí éra jednoho ze zpívajících disidentů, kterého rocker Mikoláš Chadima nazval “lidskou zrůdou”. Písničkář Vlasta Třešňák odpovídal na otázku, zda někdy potřeboval v tvorbě nepřítele: “S výjimkou písničky o Františkovi Čertojc, kterej práskal estébákům za prachy, nemám na kontě žádnej protestsong (Reflex 10/99).

Agent StB “uctil” památku K. Kryla

Když se “zpívající krajánek” Karel Kryl vrátil v roce 1989 do tehdejší ČSSR, vystoupil třetího prosince s písničkářem Nohavicou a Hutkou v pražské Sportovní hale. O den déle na balkoně Melantrichu s Karlem Gottem zazpívali čs. hymnu a Jiří Černý je představil jako dva populární Karly. Kryl se tehdy cítil podveden. Potom ale vylezla ta skutečnost, že Jaromír Nohavica (*7. 6. 1953) spolupracoval s StB jako TS - A “Mirek” (2932007). Vázací akt podepsal v Brně roku 1987 aby mu pak vyšla jeho první LP deska.

“Druhá věc je Jarkovo údajné spolupracování s StB. Dodneška postrádám jeho jasné a srozumitelné vyjádření. Mlčení je moc špatná zbraň,” prohlásil v roce 1994 Kryl. Umřel “na bolest z české demokracie,” řekla Krylova přítelkyně Věra Rollerová z kanadského Toronta, když Kryl 3. března 1994 v Mnichově zemřel. Zpěvák Jarek Hutka dodal: “Umřel i na tu svou věčnou nespokojenost.” Pavel Tigrid v pátek 11. března 1994, na hřbitově za břevnovským klášterem, se nad čerstvým Krylovým hrobem zeptal: “Nevím, jestli jsme ti něco nezůstali dlužni.” Pravděpodobně narážel na skutečnost, že ani Václav Havel nikdy nepřijal Kryla mezi své vyvolené.

Jaké bylo překvapení, když v pořadu ČT věnované country a folku s názvem Aport (15. 4. 1999) na závěr vystoupil Nohavica s písní, věnovanou památce nedožitých 55. narozenin Karla Kryla (narozen 12. 4. 1944). A ještě větší zděšení zavládlo, když brněnská televize, v tom samém městě, kde byl Nohavica na KS StB evidován a vytěžován, odvysílala 26. dubna ve 22, 30 hodin pořad Vzpomínka na Karla Kryla, s podtitulkem “Jaromír Nohavica zpívá písničky legendárního písničkáře” v režii V. Fatky.

Nedá se jinak reagovat než slovy Jirky Pallase ze Švédska, který po Krylovo odchodu z tohoto světa prohlásil: “Bylo velmi smutné vidět, jak se ještě na nevystydlého barda vrhají politici a další parazité.” Ať je pro K. K. malou satisfakcí odhalení jeho busty před sborovnou keramické školy v Bechyni, kde roku 1962 maturoval. Odhalena byla v sobotu 24. dubna 1999, na svátek svatého Jiří.

Týdeník Vlasta, Květy a Avízo

V týdeníku Vlasta (12/99) se na straně 13 ve fotografiích Otakara Gembaly objevil zpěvák Václav Neckář (* 23. 10. 1943), D - StB “Bacil” (29313) a další zpěvák Viktor Sodoma (* 5. 7. 1945), TS - A “Matador” (2491588).

V devatenáctém čísle Květů se v Duelu s lékařem Pavlem Pafkem přel karlínský spisovatel Václav Dušek, (* 2. 9. 1944), D - StB a A - StB “Dana” (1177204), člen Pen-klubu a Klubu českých spisovatelů.

V Květech č.8 - “99 se objevil, spolu s kapelníkem Ladislavem Kubešem, zpěvák Josef Zíma (* 11. 5. 1932), A - StB “Tulipán” (11802), aby s tímto kapelníkem zazpíval Řípeckou šenkýřku u příležitosti připravovaného televizního pořadu. “Tulipán” se rovněž v Nedělním Blesku (4. 6. “99) svěřil, proč tyto noviny kupuje.

V květech č. 47/98 dostala prostor po určité době po odchodu z týdeníku Ring, Gabriela Převrátilová, vedena v kategoriích D - StB “Ina” a “Pátý” a jako TS - A “Lada”. Její rozhovor s fotografem Jadranem Šetlíkem se objevil v rubrice Kultura plus na stranách 32-33.

V informačním a reklamním časopisu AVÍZO byl jako muž známý z mnoha publikací, zábavných i jiných rozhlasových a televizních pořadů představen astrolog Petr Messany, držitel propůjčeného bytu s krycím jménem “Oskar”. Ten se v článku hrdě hlásí k astrologovi Pavlu Turnovskému, svěřuje se, že k němu chodí na poradu politikové a “já jsem s mírnou nadsázkou možná v roli svatého Jana Nepomuckého (!!!), říká Messany o sobě a dodává: “Přívěsek je osobní talisman, který pochází z Indie a podle indické mythologie má svého nositele chránit hlavně před lidskou zlobou. Možná přece jen tyto předměty trochu dotvářejí osobní image.”

“Přísně tajní” spisovatelé

Pražská vydavatelská společnost (PVS) pravidelně vydává publikaci Přísně tajné - literatura faktu. Tématy jsou pohledy do zákulisí historie, aféry, skandály, špionáž, nevšední osudy atd. Převážná část kolektivu je složena z důvěrníků Státní bezpečnosti. Šéfredaktorem PVS je PhDr. Karel Richter, CSc., (* 15. 6. 1930). Jde o jazykového redaktora a vědeckého pracovníka Vojenského historického ústavu.

Dalším autorem je spisovatel PhDr. Miroslav Ivanov, (* 10. 4. 1929), “Adne” (15065), který je členem vedení Klubu 89 (spisovatelů nekomunistů) a předsedou Klubu autorů literatury faktu. Ivanov je čestným občanem rodného města Jaroměř (1994) a dalších dvou měst a herec Zdeněk Svěrák v pondělí 7. června “99 v pražském Domě knihy pokřtil jeho 35. knihu názvu 52 + 2, čtení pro každý týden v roce a dva navíc.

Mezi autory nechybí ani Roman Cílek, (* 4. 3. 1937), “Svoboda” (19935), který pod společným pseudonymem Karel Pavlík psával společně s Rudolfem Kalčíkem. Posledním z deseti autorů, kdo je veden v databázi MV jako důvěrník StB je Pavel Toufar, (* 13. 7. 1948) “Černý” (24074). Ten je spisovatelem a novinářem a přispívá do Večerníku Praha (např. 28. 5. “99).

ČRo 1 - debatující agent “Pixa”

V pondělí 15. 3. “99 v pořadu Dva na jednoho, který moderovali Vladimír Kroc a Andrea Říhová, u příležitosti 75. narozenin byl do redakce pozván PhDr. Lubomír Dorůžka, (* 18. 3. 1924), hudební publicista a spisovatel, který je nazýván nestorem hudebních kritiků. Jako agent StB je evidován pod krycím jménem “Pixa” (1686888). Je také místopředsedou České jazzové společnosti. Dorůžka od roku 1947 často pobýval v Anglii, v roce 1964 byl šéfredaktorem Melodie, v roce 1968 spoluzakládal Evropskou (později Mezinárodní) jazzovou federaci a v roce 1971 odešel do zahraničního oddělení Supraphonu, kde měl na starosti subdodavatelské nakladatelské smlouvy. K jeho cti patří, že když byla za bolševiků souzena Jazzová sekce (JS), kde Dorůžka svědčil, JS neshodil a proti ní nesvědčil. Dnes na ČRo 2 - stanice Vltava uvádí pořady Jazzová ochutnávka (25 minut), Příběhy a postavy českého jazzu (jednou za čtrnáct dní), nebo pořad Jazzmani vyprávějí, kde své vlastní názory prezentují muzikanti.

V časopisu Týden (6/”99) na Lubomíra Dorůžku, jako na gentlemana jazzového věku, zavzpomínal hudební publicista Josef Vlček (* 8. 1. 1951), kterému jsme říkali “Zub” Vlček. V databázi MV je veden jako A - StB “Tesák” (31897). Vlček je dnes redaktorem hudebního časopisu Rock + Pop.

Story Haliny Pawlowské

Ve Story 11 / 99 dostal prostor režisér Jiří Adamec (* 9. 3. 1948, D - StB “Adam”, 21704, 24669), autor silvestrovského pořadu nebo Novot na TV NOVA ČNTS. V článku se píše, že Adamec ve své kariéře zažil slávu jako televizní režisérská hvězda 80. let a po roce 1989 pád, protože mu v České televizi nabídli místo vrátného a tudíž se ocitl na dně. “Ovšem právě to patří k vlastnostem mužů ve znamení Králíka, - (podle čínského horoskopu - pozn. aut.) - kteří hledají únosný poměr mezi ideálem a možnostmi. Vyčítá se jim kariérismus, i když luneárně jde o pouhé prosazení talentu,” vyznal se Adamec.

Ve stejném čísle na straně 14 se do ankety dostal Jiří Datel Novotný, herec a moderátor, (* 8. 4. 1944) A - StB “Holar”, který vyjádřil obdiv na díly malířů Josefa Šímy, Jana Zrzavýho a Kamila Lhotáka. Nutno dodat, že Novotný byl jedním z prvních zakladatelů Občanského fora.

Kolektiv doplňuje také spisovatel Vladimír Páral, (*10. 8. 1932), A - StB “Mirek” a “Slávek” (1218704). “Spisovatel Páral byl jako vždy velice elegantní,” píše o něm na první straně deník Špígl (11. 6. “99). “A jako častý čtenář Špíglu na uvítanou přinesl vydavateli Froňkovi pivo...” (Kde jsou ty doby, když ve Špíglu, jako redaktorka vyhozená z Československé televize (ČST), pracovala Kateřina Perknerová - “Éter”, které se v ČST říkalo “stříbrná pila”.)

Hospodářské noviny a týdeník Ekonom

V čele nakladatelství Economia je od roku 1990 ve funkci ředitele Ing. Miroslav Pavel, * 6. 9. 1941, A - StB “Mládežník” a “Ekonom” (5500, 30264,). Economia vydává řadu odporných časopisů, např. Stavitel, Technik, Domov, Finance a úvěr, Odpady, Chatař a Chalupář, Fotografie magazín, Listy.

Dalším redaktorem HN je Milan Syrůček, (* 28. 1. 1932), TS - A “Vladimír” (1734501, 3898701). Ten dříve pracoval v zahraniční redakci ČTK a v České televizi a dnes se podepisuje bez kroužku nad písmenem “u” - tedy jako Syruček. Zastává rovněž funkci ředitele divize ekonomického tisku a. s. Economia.

V redakci HN však nechybí ani Květa Šubertová - Buschová, (* 10. 7. 1947), D - StB “Knihovnice”, uvedena jako Květoslava Buschová, (17894) a A - StB “Květa” (1093088) ve svazcích zanesena jako Květa Buschová. Je zástupkyní vedoucího zahraniční redakce.

A samozřejmě v kolektivu týdeníku Ekonom, přílohy HN, nechybí Oskar Krejčí (* 13. 7. 1948), D - StB “Oskar” a “Kaláb” (8478, 18797, 37617), TS - A “Oskar” (847888) a rezident StB “Oskar” (847888)). Ten v redakci pracuje jako editor a má na starosti politiku. Krejčí se pustil do zprávy stavu Unie (4/99), kde píše: “Všichni hovoří o lidských právech, ale ne každý umí jednat.” V čísle šestém se věnuje lidským právům a naftě (“Cílem je vyšachovat Rusko”), válce na Balkáně a NATO (č. 13, 14, 15/”99) a v čísle 16 označuje tuto válku za “sociální objednávku na zabíjení”. V sedmnáctém čísle kritizuje media: “Oligarchizace moci se dnes projevuje ne likvidací protivníka, ale ovládnutím klíčových televizních stanic, přičemž důležité není pouze to, co televize řekne, ale i to, co neřekne, koho nenechá promluvit a komu nasadí oslí hlavu,” píše Krejčí. Nemá si však na co stěžovat. Již v listopadu 1998 byl Krejčí hostem v pořadu Dobré ráno (uváděl ho redaktor Jiří Velebný) a Krejčí ve veřejnoprávní televizi zaníceně mluvil o akci čisté ruce.

“Oskar” Krejčí byl prostředníkem mezi iniciativou MOST (Michael Kocáb a Michal Horáček, redaktor svazáckého MS), když zprostředkoval setkání Kocába a Horáčka s Ladislavem Adamcem, tehdejším předsedou vlády. Setkání se uskutečnilo jakoby náhodně ve foyeru Nové scény ND v září 1989.

Haló noviny

Haló noviny (HaNo), deník ÚV KSČM, poskytla azyl takovým rudoprávním “esům”, jakým byl jeden z mnoha, Jaroslav Kojzar. (Pamatujete ty útočné Knihovničky Rudého Práva”) Ve čtvrtek 10. června se na jejích stránkách na Jiřího Hanáka rozlobil Karel Sýs. Ano, je to tentýž Sýs, který odmítl po listopadu “89 dát do dražby titul komunistického “zasloužilého umělce”. Hanáka nazval “šmudlou české žurnalistiky a bolševikem ve výslužbě.” A vzpomenul (světe div se!) spisovatele Milana Jungmanna, toho samého, od nějž nedaleko bydlí, ale kterému za bolševického režimu nikdy nepomohl, když Jungmann psát v té době nemohl.

Zatímco v HaNo skončila jako redaktorka pravá ruka Miroslava Sládka z týdeníku Republika Andrea Cerqueová, o úžasném mýtusu života a poesie se tam rozepsal PhDr. Milan Blahynka, CSc., o výboru z esejestiky Jiřího Kuběny. Blahynka se narodil 29. 8. 1933, veden je jako TS - A StB “Hynek” (35892). Tento muž se velikou měrou podílel na tom, aby se tzv. “zakázaní” (nebo také exilový) autoři nedostali do různých encyklopedií, slovníků a panoram české literatury. Blahynka byl autorem knihy Čeští spisovatelé 20. století (s Dušanem Cvekem a Milošem Horanským), ze které byli “eliminováni emigranti a autoři, kteří se ocitli stranou,” jak Blahynka napsal v Sýsově Kmeni (36/1998), kde byl členem redakční rady. Jak se o Blahynkovi říkalo už za “komárů”, (tedy těch, co nám tady přes čtyřicet let pili krev), Blahynka byl “v každé době dobře naladěn a dobře naobědván.”

Zemské noviny (ZN) - Hobby

V Hobby magazínu (5. 3. 1999), příloze ZN, Josef Kobra Kučera vzpomenul na Alexandra Koenigsmarka (* 27. 5. 1944, A - StB “Alex”, 2928601) a na spisovatela Václava Duška, (D a A - StB “Dana”), v článku věnovaném vzpomínce na Karla Kryla. Tentýž autor učinil v pátek 4. 6. “99 rozsáhlý rozhovor s Jiřím Winterem - Nepraktou, krycí jméno “Gráf”, který stejně jako pro Pražský Kudykam hovořil o strašidlech a v článku byl “Gráf” označen za klasika českého kresleného humoru.

Dalším hostem magazínu (9. 4. “99 - autorka Dana Frantálová) byl Petr Messany, DPB - StB “Oskar”, který v něm byl označen za předního astrologa. (Více o něm v článku o složení týdeníku Ring). Messany citoval Nostradamuse, který tvrdí, že dojde k devastaci duchovních hodnot, které budou pošlapány. “Podívejte se na morálku a chování lidí,” dodal. (Jak příznačné, tato slova slyšet z těchto úst.) Pro přesnost dodávám, že držitel propůjčeného bytu je tajný spolupracovník zvlášť získaný za účelem propůjčení bytu či místnosti (dále jen PB) k uskutečňování konspirativních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky. Držitel PB musí poskytovat záruku utajení zájmu kontrarozvědky, proto se prověrka před propůjčením bytu nevztahuje pouze na něho, ale i jeho rodinu, blízké příbuzné, popřípadě i další osoby, jež mají k němu nebo k PB bližší vztah.

Perem Lady Hesové dostal ve čtení na víkend (12. 2. “99) velký prostor také Ondřej Hejma, (* 3. 2. 1951), D - StB “Rony” (44963), A - StB, “Rony”. Ten však přispívá rovněž do týdeníku Reflex, např. v rubrice Řekl bych (16/99) nebo Moje média (Reflex 20/99). Zde přiznal, že čte MfD, Právo, LN a Blesk a že z internetu jde na něj trochu strach. (V Pardubicích dokonce od roku 1992 existuje rockový klub Žlutý pes který každoročně vyhlašuje soutěž Yellow Dog Open.)

Na první straně Slova i Zemských novin (9. června) čtenáři byli informováni, že Hana a Petr Ulrychovi představili v Brně zpěvník s názvem Písně 1964 - 1999. V popisku pod fotografií však nebylo napsáno, že zpěvák, textař a kytarista Ing. Petr Ulrych (* 21. 2. 1944), je veden jako TS - A “Samorost” (2021106).

Pražský Kudykam - O Praze s...

Noviny jsou registrovány u odboru kultury Magistrátu hl. m. Prahy a vydává je Pražský spotřebitelský tisk. V rubrice O Praze s..., kterou fotí a píše Petr Jahn, zavzpomínal (11. 3. “99) režisér komunistických seriálů Vít Olmer, kterak měl na Hradčanech byt s výhledem do Jeleního příkopu a nyní musí bydlet na Smíchově a chodit do vinárny U Věstonického Venouše.

Další hostem a “legendou kresleného humoru” v této rubrice byl 25. února Jiří Winter - Neprakta, (* 12. 7. 1924), D i TS - A StB “Gráf” (24082, 28280), kterého zajímají pražská strašidla a byl Petrem Jahnem nazván jako “člověk osvícený”. V Blesk Magazínu (23/99, autor Emil Schneidr) byl Neprakta dokonce nazván “velkým Čechem”, sám sebe přirovnal k Josefu Ladovi a sdělil, že své najšťastnější období teprve očekává. Winter neopomněl moralizovat: “Ze všeho nejvíc jsem však deprimován při setkání s blbcem. (...) S blbcem se ale jednat vůbec nedá a takoví lidé jsou naprosto beznadějné případy.”

A do třetice (18. 2.) nechyběl “náš přední astrolog” Petr Messany (o něm píši jinde), autorem vyfocen v pražské kavárně Slavia se zeleným světlem na stropě ve tvaru kruhu, takže Messany skutečně vypadá jako svatý.

Estébák před soudem, jiná aféra na obzoru

Jak je patrné, konečně se dočkáme, že bude odsouzen JUDr. Jan Dolanský (* 31. 8. 1941), starší referent a major Správy StB hl. m. Prahy a SČ kraje (č. služ. průkazu 146416, RČ 410831/0040, bytem Anglická 18, Praha 2.) Ten v roce 1980 při výslechu bil nynějšího katolického biskupa Václava Malého a je proto obžalován ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Dolanský tehdy Malého tloukl pěstmi do obličeje, břicha, hrudi a žaludku. Ranou do obličeje výslech Malého ukončil. Dnes JUDr. Jan Dolanský pracuje jako právník Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Prostě řečeno, je to odborník na “slovo vzatý” a naprosto “svatý”. Telefon do bytu má radši veden na manželku Marii, co kdyby...

Po “aféře Zilk” je další aféra na obzoru pokud jde o návrhy na státní vyznamenání na Řád bílého lva, kde je navržen Karel Klapálek, jenž v roce 1948 (po boku Ludvíka Svobody) jako předseda podepisoval v prověrkové komisi všechny propouštěcí rozkazy. Na Medaily Za zásluhy je navržen hudební skladatel Prof. Petr Eben (* 22. 1. 1929), A - StB “Petřík” (6076).

Josef Maraczi v.r.

publicista

(www.cibulka.cz)

Vršní 13 / 798,

182 00 PRAHA 8 - Kobylisy