| Zatah na hackery
| Rad a chaos v elektronickem pohranici
|
| Bruce Sterling | 8
| prelozil: Vaclav Barta, 2:423/59.1 nnn
nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
A nyni nastal cas, abyste se vy, ctenari, sami podivali
na
Dokument 911. Tento sestistrankovy text byl oficialnim duvodem
federalniho soudu, jez mohl dostat elektronickeho vydavatele
do
vezeni na tricet nebo dokonce sedesat let. Byl oficialnim duvodem
domovni prohlidky a zabaveni pocitacu Steva Jacksona, legitimniho
vydavatele tistenych knih. Byl i oficialnim duvodem prohlidky
a zabaveni Mentorova boardu "Projekt Fenix" a pro razii u Erika
Bloodaxe. Mel take mnoho co delat se zabavenim unixovskeho
Jolnetu Richarda Andrewse a odpojenim nodu AT&T spravovaneho
Charlesem Boykinem. Dokument 911 byl tim nejdulezitejsim
jednotlivym dukazem Zatahu na hackery. Nelze postupovat jinak nez
predlozit dokument samotny.
==Phrack Inc.==
Svazek 2, cislo 24, soubor 5 z 13
Struktura Kontrolniho odboru
pro rozsirene sluzby
zvlastnim sluzbam a vyznamnym zakaznikum 911
autor: Eavesdropper
brezen 1988
Popis sluzby
~~~~~~~~~~~~
Kontrolni odbor systemu tisnoveho volani 911 je v souladu
s existujicimi standardnimi procedurami zarazen pod nekterou
z nasledujicich central:
o Centrala specialnich sluzeb (CSS)
o Centrala vyznamnych zakazniku (CVZ)
o Pomocna testovaci centrala (PTC)
o Centrala kontroly poplatku (CKP)
Oznaceni CSS/CVZ je v tomto dokumentu pouzivano zamenitelne
pro vsechny ctyri tyto centraly. Centraly specialnich sluzeb
(CSS) a Centraly vyznamnych zakazniku (CVZ) byly koncipovany
jako kontaktni mista pro hlaseni problemu pro vsechny
zakazniky systemu 911 (VBVB), kteri hlasi problemy.
Predplatitele, kteri maji problemy uskutecnit hovor
v systemu 911 budou i nadale kontaktovat mistni opravarske
sluzby (COSRB), ktere podaji o problemech zpravu CSS/CVZ,
kdykoli to bude na miste.
Vzhledem ke kriticke dulezitosti sluzeb systemu 911
je
vyzadovano rizeni a vcasne opravy problemu. Jako primarni
kontakt pro zakazniky 911 ma CSS/CVZ nejvhodnejsi pozici
k monitorovani stavu problemu a zajisteni jejich reseni.
Prehled systemu
~~~~~~~~~~~~~~~
Cislo 911 je koncipovano jako celostatni univerzalni
telefonni cislo, poskytujici verejnosti primy pristup
k Verejnym bezpecnostnim vstupnim bodum (VBVB). VBVB je take
oznacovan jako Kancelar tisnovych sluzeb (KTS). VBVB
je
organizace ci uradovna, autorizovana mistnimi organy
prijimat a reagovat na zadosti o sluzby policie, pozarniku
a/nebo rychle lekarske pomoci. V uradovne VBVB je pritomen
jeden nebo vice sluzeb, kteri prijimaji a vyrizuji hovory
tisnove povahy v souladu s pozadavky mistnich organu.
Dulezitou vyhodou systemu tisnoveho volani 911 je zlepsena
(zkracena) doba odezvy na tisnova volani. Take uzka
spoluprace mezi institucemi poskytujicimi ruzne sluzby
v nouzovych situacich je cennym rysem systemu 911.
Zakladem site 911 jsou ustredny 1A, smerujici vsechny hovory
911 do prislusneho (primarniho) VBVB, prirazeneho volajici
stanici. Vlastnost 911 byla vyvinuta zejmena proto, aby
umoznila smerovani vsech hovoru 911 prislusnemu VBVB.
Specialni smerovani umoznuje, aby byl hovor 911 z konkretni
stanice umistene v konkretnim okrsku, zone ci meste smerovan
primarnimu VBVB, jez ma slouzit teto stanici bez ohledu
na
hranice telefonnich obvodu. Specialni smerovani tedy
eliminuje problem hranic telefonnich obvodu, jez
se
neprekryvaji s hranicemi okrsku ci jinych politickych uzemi.
V systemu 911 jsou dostupne mj. nasledujici sluzby:
Nucene preruseni spojeni Implicitni smerovani
Alternativni smerovani Nocni sluzba
Selektivni smerovani Automaticka cisla
Identifikace (ANI)
Selektivni transfer Automaticka lokalizace
Identifikace (ALI)
Uvodni a instalacni procedury
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Po podepsani kontraktu na system 911 ma Sitovy marketing
zodpovednost za vytvoreni vyboru pro implementaci
a pripravne prace, v nemz by mel byt zastupce CSS/CVZ.
Povinnosti Implementacniho tymu 911 zahrnuji koordinaci
vsech fazi uvadeni systemu 911 do provozu a zformovani
staleho podvyboru pro udrzbu 911.
Marketing je zodpovedny za poskytnuti nasledujicich
informaci o zakaznikovi CSS/CVZ, drive nez bude zahajen
zkusebni provoz:
o Vsechny VBVB (jmeno, adresa, mistni kontakt)
o Sitova identifikacni cisla vsech VBVB
o Zadost o system 911, formular 1004 vcetne detailnich
pozadavku VBVB na sluzby VBVB (1004, sekce K, L, M)
o Konfigurace site
o Veskere informace o prodejcich (cislo, telefon, vybaveni)
[...]
Ctenari je nutno prominout, byl-li zcela neschopen tento
dokument precist. [A ctenar tohoto prekladu to snad promine
prekladateli - kompletni text je dostupny v anglickem originale.]
John Perry Barlow si na jeho ucet uzil ve "Zlocinu a tajemstvi"
spoustu legrace: "Byrokraticky zargon neprekonatelne
nesrozumitelnosti... Precist cely text na jeden zatah
a nezkolabovat vyzaduje bud stroj, nebo cloveka, jez ma prilis
mnoho praxe ve strojovem mysleni. Kazdy, kdo mu dokaze okamzite
a plne porozumet, zmenil sve vedomi natolik, ze navzdy ztratil
schopnost cist Blakea, Whitmana ci Tolsteho... Tento dokument
nemuze zaujmout nikoho krome studenta pokrocile organizacni
paralyzy."
Ale s Dokumentem 911 pri ruce, presne v te forme, v niz byl
(zkraceny na sest stran) publikovan ve *Phracku*, si ctenar muze
overit nekolik tvrzeni o jeho povaze. Za prve, v dokumentu neni
zadny pocitacovy kod. Neni to programovaci jazyk jako Fortran
ci
C++, je psan anglicky; vsechny vety maji podnety a prisudky
a interpunkci. Nevysvetluje, jak proniknout do systemu 911.
Nemluvi o cestach k jeho zniceni ci poskozeni.
V Dokumentu 911 nejsou zadne pristupove kody a zadna
pocitacova hesla. Nevysvetluje, jak se vyhnout placeni dalkovych
hovoru. Nevysvetluje, jak se vloupat do telefonni ustredny. Neni
v nem nic o pouzivani pocitace ci modemu, at k dobremu ci zlemu.
Peclive studium ukaze, ze tento dokument neni o strojich.
Dokument 911 je o *organizaci*. Popisuje, jak se vytvareji
a spravuji jiste organizacni jednotky telekomunikacni byrokracie:
Centraly specialnich sluzeb a Centraly vyznamnych zakazniku
(CSS/CVZ). Popisuje, jakymi cestami maji tyto centraly
distribuovat zodpovednost za provoz systemu 911 jinym
organizacnim jednotkam v hierarchii telekomunikacni spolecnosti.
Popisuje, kdo odpovida na stiznosti zakazniku, kdo prebira
hovory, kdo podava zpravy o poruchach techniky, kdo na
ne
reaguje, kdo se stara o udrzbu, kdo vede podvybory, kdo dava
rozkazy, kdo je plni, *kdo* *komu* rika, co ma delat. Dokument
911 neni "mapou" ukazujici cesty k pocitacum. Dokument 911
ukazuje cesty *k lidem*.
Jako pomucka pro pronikani do pocitacovych systemu je tento
dokument *k nicemu*. Jako pomucka k obtezovani a klamani spojaru
by ale mohl byt uzitecny (zvlaste se svym glosarem, ktery zde
neni uveden). Dukladnym a dlouhodobym studiem Dokumentu 911
a jeho glosare, spolu s mnoha dalsimi takovymi dokumenty, by
se
clovek mohl naucit mluvit jako zamestnanec telefonni spolecnosti.
A zamestnanci telekomunikaci *ziji* reci - telefonnimi hovory.
Kdyz je v telefonu dokazes presvedcit, ze jsi jednim z nich,
muzes na nich uplatnit "socialni inzenyrstvi". Kdyz je dokazes
podvest, muzes mezi nimi zpusobit chaos. Muzes je donutit, aby
prestali verit jeden druhemu; muzes v nich vypestovat paranoiu.
Muzes prerusit svazky, ktere drzi jejich komunitu pohromade.
A lide budou branit svoji komunitu s vetsim nasazenim nez sebe
same.
Toto byla prava, skutecna hrozba casopisu *Phrack*. Boj
se
ve skutecnosti vedl o kontrolu jazyka spojaru a jejich znalosti.
Byl to boj o membranu oddelujici jejich komunitu, o material zdi
jejich slonovinove veze. Branili zargon, ktery jim umoznuje
poznat jeden druheho a odhalit sarlatany, zlodeje a plebs.
A obzaloba to verejne konstatovala. Opakovane upozornovali
na
hrozbu, jez pro profesionalni spojare predstavuje "socialni
inzenyrstvi".
Nicmene Craig Neidorf nebyl souzen za to, ze se ucil mluvit
jako profesionalni odbornik na telekomunikace. Craig Neidorf byl
souzen za podvod s pouzitim pristupoveho zarizeni a prepravu
kradeneho majetku. Byl souzen za kradez udajne velmi citliveho
dokumentu, jez mel udajne cenu desitek tisic dolaru.
John Nagle si precetl Dokument 911. Dospel ke svym vlastnim
zaverum. A ukazal Zennerovi a jeho tymu krabici plnou podobneho
materialu, ziskaneho zejmena z technickych knihoven Stanfordske
univerzity. Behem soudu studoval tym obhajoby - Zenner, pul tuctu
dalsich pravniku, Nagle, Neidorf a specialistka na pocitacovou
bezpecnost Dorothy Denningova - Dokument 911 radek po radku.
Odpoledne 25. cervence 1990 zacal Zenner s krizovym
vyslechem Billie Williamsove, manazerky pro sluzby Southern Bellu
v Atlante. Pani Williamsova byla zodpovedna za Dokument 911
(Nebyla jeho autorkou - jeho puvodnim "autorem" byl personalni
manazer Southern Bellu Richard Helms. Nicmene z existence
Dokumentu 911 by nemel byt vinen jen on; prispelo k nemu mnoho
uredniku Southern Bellu a lidi starajicich se o udrzbu site.
Dokument 911 nebyl ani tak "napsan" jedinym autorem jako sestaven
prislusnym vyborem z betonovych bloku zargonu.)
Pani Williamsova byla povolana jako svedek obzaloby
a energicky se pokousela objasnit zakladni technickou strukturu
systemu 911, pomahajic si nekolika diagramy.
Ted byla rada na Zennerovi. Nejdrive objasnil, ze znacka
"duverne", kterou spolecnost BellSouth pouzila na Dokumentu 911,
byla davana na *kazdy* dokument, ktery byl v BellSouth napsan
- na *tisice* dokumentu. "Nepublikujeme nic jineho nez dokumenty
pro spolecnost," vysvetlila pani Williamsova. "Kazdy dokument
tohoto druhu je spolecnosti povazovan za duverny." Nikdo nemel
na
starosti vybirani specialnich, zvlaste citlivych materialu, jimz
by byla venovana specialni, zvlaste dukladna ochrana. *Vsechny*
byly specialni, i ty nejtrivialnejsi, bez ohledu na to, co v nich
bylo - jakmile byl nejaky dokument napsan, byl oznacen jako
duverny, a toto oznaceni nebylo nikdy odstranovano.
Zenner se zeptal, jsou-li diagramy, jez pouzivala pri
vysvetlovani principu systemu 911, take "duverne". Nebo byly tyto
diagramy a predlozena fakta o VBVB, ALI, uzlech a mistnich
koncovych ustrednach *verejnou informaci*? Mohl vzit tyto
diagramy na ulici a ukazovat je kolemjdoucim, "aniz by se
to
pricilo nejake predstave, kterou ma spolecnost BellSouth o svem
vlastnictvi?"
Pani Williamsova projevila urcitou nerozhodnost, ale nakonec
souhlasila s tim, ze diagramy jsou vskutku verejne.
"Ale copak to, co jste rekla, neni v podstate to, co
se
objevilo ve *Phracku*?
Pani Williamsova to odmitla.
Zenner nyni zduraznil, ze verze Dokumentu 911 publikovana
ve
*Phracku* byla pouze polovicni ve srovnani s originalem (jak
ho
ziskal Prophet). Polovina byla smazana - vypustena Neidorfem.
Pani Williamsova namitla, ze "vetsina informaci v textovem
souboru je redundantnich."
Zenner patral dal. Presne ktere informace v Dokumentu 911
byly ve skutecnosti verejnosti nezname? Umisteni pocitacu systemu
911? Telefonni cisla zamestnancu spolecnosti? Slozeni stalych
podvyboru pro udrzbu? Neodstranil Neidorf vetsinu techto
informaci?
Pak uderil. "Jste obeznamena s Technickou referencni
priruckou Bellcore, dokumentem TR-TSY-000350?" Jeho oficialni
nazev byl, jak Zenner vysvetlil, "Rozhrani Verejneho
bezpecnostniho vstupniho bodu mezi ustrednou 1-1AESS a vybavenim
zakaznika v systemu 911". Obsahoval vysoce detailni a specificke
technicke informace o systemu 911. Byl publikovan Bellcore
a dostupny verejnosti asi za dvacet dolaru.
Ukazal svedkyni katalog Bellcore, v nemz byly tisice
dokumentu od Bellcore a vsech ostatnich naslednickych spolecnosti
Bellu vcetne BellSouth. Katalog, jak Zenner zduraznil, byl
zdarma. Kazdy majitel kreditni karty mohl zavolat Bellcore (hovor
byl placen volanym) a objednat si kterykoli z techto dokumentu,
jez byly zakaznikum rozesilany bez jakychkoli otazek. Vcetne,
napriklad, "Rozhrani BellSouth pro vybaveni zakaznika ve Verejnem
bezpecnostnim vstupnim bode systemu 911".
Zenner dal svedkyni kopii "Rozhrani BellSouth", jez stala,
jak zduraznil, 13 dolaru, objednanou podle katalogu. "Podivejte
se na ni peclive," vyzval pani Williamsovou, "a reknete mi, zdali
neobsahuje asi tak dvakrat vice detailu o systemu 911 spolecnosti
BellSouth, nez se objevilo kdekoli ve *Phracku*.
"Vy chcete, abych..." Pani Williamsova se zajikla.
"Nerozumim."
"Podivejte se peclive," nalehal Zenner. "Prohlednete
si
tento dokument, a az s tim budete hotova, reknete mi, zdali
vskutku neobsahuje mnohem vice detailu o systemu 911, nez
se
objevilo ve *Phracku*."
"*Phrack* nevychazel z tohohle," rekla pani Williamsova.
"Prosim?" rekl Zenner.
"*Phrack* nevychazel z tohohle."
"Neslysim vas," rekl Zenner.
"*Phrack* nevychazel z tohoto dokumentu. Nerozumim vasi
otazce."
"Asi opravdu ne," rekl Zenner.
Pripad obzaloby utrpel smrtelnou ranu. Pani Williamsova byla
uprimne nestastna a zmatena. *Phrack* nevychazel z zadneho
verejne dostupneho dokumentu BellSouth. Dokument 911 zverejneny
ve *Phracku* byl ukraden z pocitacu jeji vlastni spolecnosti,
z textovych dat jeji vlastni spolecnosti, ktera napsali a peclive
revidovali jeji vlastni kolegove.
Ale *hodnota* Dokumentu 911 byla v troskach. Nestal
za
osmdesat tisic dolaru. Podle Bellcore stal za trinact.
A zlovestna hrozba, kterou udajne predstavoval, byla odhalena
jako bezmocny strasak. Samotne Bellovy laboratore prodavaly
mnohem detailnejsi a "nebezpecnejsi" material komukoli, kdo mel
kreditni kartu a telefon.
Ve skutecnosti Bellcore nedavalo sve informace jednoduse
komukoli. Davalo je *komukoli, kdo o ne pozadal*, ale zadatelu
nebylo mnoho. Nebylo mnoho lidi, kteri vedeli, ze Bellcore
ma
katalog a cislo placene volanym. John Nagle to vedel, ale
prumerny nezletily telefanda urcite ne. Tuc, Neidorfuv pritel
a prilezitostny prispevatel *Phracku*, to vedel, a byl za scenou
velmi uzitecnym pomocnikem obhajoby. Ale clenove Legion of Doom
to nevedeli - jinak by nikdy neztraceli tolik casu vybiranim
popelnic. Cook to nevedel. Foley to nevedel. Kluepfel to nevedel.
Prava ruka Bellcore nevedela, co dela leva. Prava nelitostne
stihala hackery, zatimco leva distribuovala dusevni vlastnictvi
Bellcore kazdemu, koho zajimaly technicke detaily telefonu
- zjevne jen par excentrikum.
Digitalni underground byl tak amatersky a spatne
organizovany, ze tento nehlidany poklad nikdy neobjevil.
Slonovinova vez telecomu byla tak zahalena mlhou sve vlastni
technicke komplikovanosti, ze mohla mit vsechna okna otevrena
a dvere dokoran. A nikdo si toho nevsiml.
Zenner si vzal dalsi hrebik do rakve. Predlozil cislo
casopisu *Telefonni technika a management*, vyznamneho tisteneho
periodika specializovaneho na telekomunikace, vydavaneho dvakrat
mesicne a stojiciho rocne 27 dolaru. Toto konkretni cislo *TT&M*
se jmenovalo *Novinky 911* a obsahovalo zaplavu technickych
detailu o systemu 911 a glosar mnohem rozsahlejsi nez
ve
*Phracku*.
Proces pokracoval v podstate uz jen svou vlastni
setrvacnosti. Tim Foley svedcil o tom, jak vyslychal Neidorfa.
Neidorfovo pisemne priznani, ze vedel, ze Dokument 911 byl ziskan
ilegalne, bylo oficialne precteno do soudniho zaznamu.
Objevila se zajimava vedlejsi otazka: Terminus kdysi poslal
Neidorfovi unixovsky program spolecnosti AT&T, zpracovavajici
prihlasovani uzivatelu, rafinovane upraveny tak, aby umoznoval
zachycovani hesel. Program sam byl ilegalne zkopirovanym majetkem
AT&T, a zpusob, jakym ho Terminus upravil, ho zmenil na nastroj
pro usnadnovani pruniku do pocitacu. Terminus sam se nakonec
priznal ke kradezi tohoto programu a Chicagska operacni skupina
ho za to poslala do vezeni. Ale jeho vyznam v Neidorfove pripade
byl pochybny. Neidorf onen program nenapsal. Nebyl obvinen
z toho, ze by ho kdy pouzil. A nebyl obzalovan z kradeze softwaru
ani z vlastnictvi nastroje na zachycovani hesel.
Dalsi den presel Zenner do utoku. Ochranci obcanskych prav
ted nasadili svou vlastni neobvyklou a nevyzkousenou zbran
- Zakon o soukromi v elektronicke komunikaci z roku 1986,
paragraf 2701 a nasledujici. Podle paragrafu 2701 je zlocinem
umyslne a bez opravneni vniknout do zarizeni poskytujiciho
elektronickou komunikaci - v zasade je to zakon proti
elektronickym stenicim a odposlechu telefonu, jehoz ucelem
je
rozsirit tradicni ochranu telefonu na dalsi elektronicke formy
komunikace. Ovsem krome trestu pro amaterske cmuchaly vymezuje
paragraf 2701 i nekolik proceduralnich pozadavku na policejni
stenice a odposlech.
Tajna sluzba USA, reprezentovana Timem Foleym, predlozila
Richardu Andrewsovi, v ramci sveho pronasledovani Propheta,
Dokumentu 911 a Terminusovy site pro sireni softwaru, predvolani
pred federalni velkou porotu. Ale podle Zakona o soukromi
v elektronicke komunikaci ma "poskytovatel dalkovych pocitacovych
sluzeb" pravni narok na "predchozi upozorneni" vlady, nez
je
pouzito predvolani. Richard Andrews a jeho sklepni unixovsky node
Jolnet nedostali zadne "predchozi upozorneni". Tim Foley udajne
porusil Zakon o soukromi v elektronicke komunikaci a spachal
pocitacovy zlocin! Zenner usiloval o svoleni soudu ke krizovemu
vyslechu Foleyho o jeho vlastnim elektronickem masle na hlave.
Cook argumentoval, ze Jolnet Richarda Andrewse byl soukromym
boardem a nespadal pod Zakon o soukromi v elektronicke
komunikaci. Soudce Bua uznal zadost vlady o zakaz krizoveho
vyslechu k tomuto bodu a Zennerova ofenziva ztratila dech. Slo
nicmene o prvni vazne zpochybneni legality akci samotne Chicagske
operacni skupiny - prvni tvrzeni, ze oni sami porusili zakon
a mohou byt, mozna, volani k zodpovednosti.
V kazdem pripade Zenner Zakon o soukromi v elektronicke
komunikaci nijak zvlast nepotreboval. Misto toho zahnal Foleyho
do defenzivy otazkami o neprehlednutelnych rozporech v udajne
cene Dokumentu 911. Prezentoval take trapnou skutecnost,
ze
udajne smrtelne nebezpecny Dokument 911 lezel nekolik mesicu
na
Jolnetu, s Kluepfelovym vedomim, a Kluepfel se nijak nesnazil
neco s tim udelat.
Odpoledne byl priveden Prophet, jez mel svedcit pro
obzalobu. (Prophet, jak znamo, byl v tomto procesu rovnez
obzalovan jako Neidorfuv partner pri podvodu.) V Atlante
se
Prophet uz priznal k jednomu spiknuti, jednomu telefonnimu
podvodu a jedne mezistatni preprave kradeneho majetku. Obvineni
z telefonniho podvodu a z mezistatni prepravy kradeneho majetku
se primo tykala Dokumentu 911.
Dvacetilety Prophet se choval melancholicky. Na otazky
odpovidal zdvorile, ale tak potichu, ze skoro nebyl slyset,
a jeho hlas se na konci vet vytracel. Byl neustale vyzyvan, aby
mluvil hlasiteji.
Cook, vyslychajici Propheta, ho primel k priznani, ze mel
kdysi "potize s drogami" - zneuzival amphetaminy, marihuanu,
kokain a LSD. Mohlo to presvedcit porotu, ze "hackeri" jsou, nebo
mohou byt, spinave odpudive trosky, ale take to mohlo poskodit
Prophetovu verohodnost. Zenner pozdeji prohlasil, ze drogy mohly
narusit Prophetovu pamet. Objevil se i pozoruhodna skutecnost,
ze
Prophet se nikdy fyzicky nesetkal s Craigem Neidorfem. Neznal ani
jeho prijmeni - prinejmensim do zahajeni procesu.
Prophet potvrdil zakladni fakta o sve hackerske kariere. Byl
clenem Legion of Doom. Zneuzival pristupove kody, reprogramoval
telefonni ustredny a presmerovaval hovory, pripojoval se
na
piratske boardy. Vnikl do pocitace systemu AIMSX spolecnosti
BellSouth, zkopiroval Dokument 911, ulozil ho na Jolnetu a poslal
Neidorfovi. Spolu s Neidorfem ho editovali a Neidorf vedel, odkud
dokument pochazi.
Na Zennerovu vyzvu ale take potvrdil, ze Neidorf nebyl
clenem Legion of Doom a nenavadel Propheta, aby se vloupal
do
pocitace BellSouth. Neidorf po Prophetovi nikdy nechtel, aby
nekoho podvedl ci neco ukradl. Prophet take pripustil, ze mu neni
znamo, ze by Neidorf kdy pronikl do nejakeho pocitace. Prophet
rekl, ze zadny clen Legion of Doom nikdy nepovazoval Craiga
Neidorfa za "hackera". Neidorf nebyl odbornikem na Unix
a jednoduse nemel znalosti a schopnosti potrebne k pronikani
do
pocitacu. Neidorf proste vydaval casopis.
V patek 27. cervence 1990 se pripad proti Neidorfovi
zhroutil. Cook pozadal o zruseni procesu, z duvodu "novych
informaci, jez nam pred podanim obzaloby nebyly dostupne". Soudce
Bua pochvalil obzalobu za tuto akci, jiz nazval "velmi
zodpovednou", propustil porotu a prohlasil soud za zmatecny.
Neidorf byl volny. Ale jeho obhajoba prisla jeho i jeho
rodinu draho. Ztratil nekolik mesicu zivota ve viru nebezpecne
krize; jeho nejblizsi pratele se k nemu obratili zady jako
k pocitacovemu zlocinci. Dluzil svym pravnikum vice nez sto tisic
dolaru, i kdyz Mitch Kapor velkoryse prispel na jeho obhajobu.
Neidorf nebyl shledan nevinnym. Jeho proces byl proste
zrusen. Nicmene 9. zari 1991 uznal soudce Bua Neidorfovu zadost
o "vymaz a zapeceteni" zaznamu o jeho obzalobe. Tajna sluzba USA
dostala prikaz odstranit a znicit vsechny otisky prstu,
fotografie a ostatni zaznamy o zatceni a dalsich procesnich
ukonech souvisejicich s Neidorfovym obvinenim, vcetne pisemnych
dokumentu a pocitacovych zaznamu.
Neidorf se vratil do skoly, skalopevne rozhodnut stat
se
advokatem. Po pohledu zblizka na praci justicniho systemu ztratil
mnoho ze sveho entuziasmu pro pouhou technickou moc. V dobe
vzniku teto knihy pracuje Craig Neidorf ve Washingtonu jako
reserser pro American Civil Liberties Union.
Vysledek Neidorfova procesu pres noc zmenil EFF z hlasu
volajiciho na pousti na medialni reprezentaci nove zeme.
Z ciste pravniho hlediska nebyl Neidorfuv pripad triumfem
zadne zucastnene strany. Nebyly stanoveny zadne ustavni principy.
Otazky "svobody slova" elektronickych vydavatelu nebyly reseny.
Na verejnosti se sirily myty o tomto pripadu. Mnoho lidi
si
myslelo, ze Neidorf byl shledan nevinnym a Kapor zaplatil jeho
advokatum vsechny jeho dluhy. Pravdou bylo, ze vlada proste
odstoupila od projednavani jeho pripadu a Neidorfova rodina
se
tezce zadluzila, aby ho mohla podporit.
Ale Neidorfuv pripad poskytl jeden znicujici citat:
*Policajti tvrdili, ze to ma cenu osmdesat tisic dolaru, a pritom
to stalo trinact.*
Toto je nejpametihodnejsi okolnost Neidorfova procesu. Zadna
seriozni zprava o nem nevynechala tento komentar. Ani policajti
si ho nemohli precist, aniz by se zarazili a smutne potrasli
hlavou. Duveryhodnost organizatoru zatahu byla v troskach.
Zatah sam ovsem jeste pokracoval. Dvojice Prophetovych
obvineni, zalozena na Dokumentu 911, byla pri jeho odsouzeni tise
vynechana - prestoze Prophet se k nim uz priznal. Georgijsti
federalni zalobci durazne zadali nepodminene tresty pro
Atlantskou trojku, argumentujice "nutnosti vyslat hackerum
signal", ktery "jejich komunita po cele zemi potrebuje slyset".
V oduvodneni jejich rozsudku bylo venovano mnoho mista
ruznym ohavnym vecem, ktere spachali ruzni jini hackeri (i kdyz
clenove Atlantske trojky sami se techto zlocinu nedopustili).
Bylo v nem take mnoho spekulaci o straslivych vecech, ktere
Atlantska trojka *mohla* udelat a *byla schopna* udelat (i kdyz
ve skutecnosti je neudelali). Argumentace obzaloby byla uspesna.
Clenove Atlantske trojky byli poslani do vezeni: Urvile a Leftist
dostali po ctrnacti mesicich, a Prophet, ktery uz byl trestan,
21 mesicu.
Atlantske trojce byly take vymereny neuveritelne pokuty
na
"nahradu skody": kazdemu 233 000 dolaru. Spolecnost BellSouth
tvrdila, ze obzalovani "ukradli" "asi za 233 000 dolaru"
"duvernych informaci o pristupu k pocitacum" - konkretne
pocitacovych hesel a pripojovacich adres. Fantasticka suma,
na
kterou spolecnost BellSouth ocenila sva vlastni pocitacova hesla
a adresy, byla georgijskym soudem beze zbytku akceptovana. Navic
(jakoby pro zdurazneni jeji teoreticke povahy) nebyla tato castka
mezi Atlantskou trojku rozdelena, ale kazdy z nich musel zaplatit
celou.
Pozoruhodnou casti rozsudku nad cleny Atlantske trojky byl
vyslovny zakaz pouzivat pocitace jinde nez v praci nebo pod
dohledem. Zbavit hackery domacich pocitacu a modemu dava smysl,
jsou-li povazovani za "pocitacove narkomany", ale EFF,
vystupujici v procesu jako zainteresovana strana, podala stiznost
na neustavnost tohoto trestu, ktery podle ni zbavil Atlantskou
trojku svobody spolcovani a projevu prostrednictvim
elektronickych medii.
"Dokonaly hacker" Terminus byl nakonec v dusledku vytrvale
snahy Chicagske operacni skupiny poslan na rok do vezeni.
Zlocinem, k nemuz se priznal, bylo sireni unixovskeho odchytavace
hesel. Jeho cena byla AT&T stanovena na 77 000 dolaru, coz
vyvolalo zasadni pochybnosti lidi obeznamenych s unixovskymi
programy login.c.
Odsouzeni Terminuse a atlantskych legionaru soudneho dne ale
nevyvolalo v EFF zadne pocity porazky ci prohry. Naopak, hnuti
ochrancu obcanskych prav rychle nabiralo na sile.
Jednim z jeho prvnich mocnych privrzencu byl senator Patrick
Leahy, demokrat z Vermontu, jez byl navrhovatelem Zakona
o soukromi v elektronicke komunikaci. Jeste pred Neidorfovym
procesem Leahy verejne obhajoval hackery a "svobodu klavesnice":
"Nesmime nepatricne omezovat zvidaveho trinactileteho chlapce,
ktery, smi-li dnes experimentovat, muze zitra vyvinout
telekomunikacni ci pocitacovou technologii, jez povede Spojene
staty do jednadvacateho stoleti. Predstavuje nasi budoucnost
a nasi nejvetsi nadeji, ze Amerika zustane technologicky vyspelym
statem."
Bylo to pekne prohlaseni, jehoz ucinnost byla patrne jeste
podporena faktem, ze organizatori zatahu *nemeli* zadne senatory
mluvici v jejich prospech. Naopak, jejich utajene akce a taktika,
vsechna ta "zapecetena povoleni" a "prisne tajne prubehy
vysetrovani" jim mohly vynest kratky ohnostroj publicity, ale
v dlouhodobe ideologicke valce byly zasadnimi nevyhodami. Gail
Thackerayove zbyly jen prazdne hrozby. "Nekteri z tech lidi,
co
ted krici nejhlasiteji, se proste vytrati," predpovidala
v casopise *Newsweek* - az vsechna fakta vyjdou najevo
a policiste budou ospravedlneni.
Ale ne vsechna fakta vysla najevo, a ta, jez vysla, nebyla
prilis lichotiva. A policiste nebyli ospravedlneni. A Gail
Thackerayova prisla o misto. Pred koncem roku 1991 opustil
i William Cook verejny sektor.
Rok 1990 patril Zatahu, ale uz v roce 1991 se jeho
protagoniste dostali do defenzivy a ochranci obcanskych prav
zahajili vitezne tazeni. A jejich kauza ziskavala nove priznivce.
Zvlaste zajimavym spojencem byl Mike Godwin z Austinu
v Texasu. Godwin byl osobnosti popsatelnou temer stejne obtizne
jako Barlow; byl sefredaktorem studentskeho casopisu Texaske
univerzity, prodejcem pocitacu, programatorem, a v roce 1990 byl
opet ve skole a usiloval o titul advokata.
Godwin byl take znalcem BBS. V austinske komunite uzivatelu
boardu byl velmi dobre znam pod svym pseudonymem "Johnny
Mnemonic", jez prijal podle cyberpunkove sci-fi povidky Williama
Gibsona. Godwin byl vasnivym fanouskem cyberpunkove sci-fi. Ja,
jako austinsky rodak blizkeho veku a blizkych zajmu, jsem Godwina
spolecensky znal uz mnoho let. Kdyz jsme s Williamem Gibsonem
psali nasi spolecnou sci-fi novelu *The Difference Engine*
("Diferencni motor"), byl Godwin nasim technickym poradcem pri
propojovani pocitacu Apple, na nichz vznikala, z Austinu
do
Vancouveru. Gibson a ja jsme byli tak poteseni jeho nezistnou
odbornou pomoci, ze jsme jednu z postav novely nazvali na jeho
pocest "Michael Godwin".
Handle "Mnemonic" se ke Godwinovi dobre hodila. Jeho erudice
a prehled o drobnych faktech vzbuzovaly nejen respekt, ale primo
ohromeni; jeho vasniva zvidavost se zdala neukojitelna, a touha
debatovat a argumentovat byla patrne hlavni hybnou silou jeho
zivota. Godwin dokonce zalozil v Austinu svoji vlastni debatni
spolecnost, znamou pod ironickym nazvem "Klub natvrdlych".
V osobnim styku mohl byt Godwin znicujici - polyhistor
s absolutni pameti, ktery se od zadne myslenky nedokazal
odtrhnout. Ale mediu boardu Godwinovy logicky vystavene, jazykove
vytribene a erudovane zpravy vyhovovaly; na mistnich boardech
se
stal znamou osobnosti.
Mike Godwin byl z nejvetsi casti zodpovedny za celostatni
zverejneni pripadu Steva Jacksona. Zabaveni Izenbergova vybaveni
v Austinu se nevenoval vubec zadny list. Raziim 1. brezna
u Mentora, Bloodaxe a ve firme Steve Jackson Games byl venovan
kratky clanek na prvni strane listu *Austin American-Statesman*,
jez byl ale zmateny a spatne informovany; povoleni k domovni
prohlidce byla zapecetena a Tajna sluzba USA mlcela. Vypadalo to,
ze Steve Jackson je odsouzen k zapomneni. Jackson nebyl zatcen;
nebyl obvinen ze zadneho zlocinu; nebyl souzen. V prubehu
vysetrovani prisel o nejake pocitace - no a co? Jackson se snazil
informovat o skutecnem rozsahu svych problemu, ale bezuspesne;
nikdo, kdo by mu mohl pomoci, zjevne nechapal podstatu sporu.
Ale Godwin byl vyjimecne, temer zazracne kvalifikovan
pro prezentaci Jacksonova pripadu okolnimu svetu. Godwin byl
milovnik boardu, fanousek sci-fi, byvaly novinar, prodejce
pocitacu, budouci pravnik a obyvatel Austinu. Jeste
neuveritelnejsi shodou nahod se Godwin ve svem poslednim rocniku
pravnicke skoly specializoval na federalni zaloby a vysetrovaci
procedury. Jen pro svou satisfakci sestavil Godwin informace
o pripadu pro novinare, shrnujici sporne otazky a uzitecne
kontakty pro reportery. Jeho snaha v zakulisi (kterou vyvinul
v podstate proto, aby dokazal sve tvrzeni v debate na mistnim
boardu) privedlo pribeh opet do *Austin American-Statesmanu*
a posleze do *Newsweeku*.
Zivot Mika Godwina se tim zasadne zmenil. Kdyz se zapojil
do
vznikajici debaty o obcanskych pravech na Internetu, bylo vsem
zucastnenym jasne, ze prisel clovek, ktery, uprostred vseobecneho
tapani a zmatku, *opravdu rozumi vsemu, o cem mluvi*. Nesouvisle
prvky Godwinovy diletantske kariery do sebe nahle zapadly jako
casti hlavolamu.
Kdyz prisel cas najmout pravnika EFF na plny uvazek, byl
Godwin prvnim kandidatem. Slozil texaskou pravnickou zkousku,
opustil Austin, prestehoval se do Cambridge v Massachusetts, stal
se placenym, profesionalnim ochrancem pocitacovych obcanskych
prav a brzy z povereni EFF jezdil po celych USA a poradal dobre
prijimane prednasky o techto otazkach publikum tak rozdilnym,
jako univerzitni hodnostari, prumyslnici, fanousci sci-fi
a federalni policiste.
V soucasnosti je Michael Godwin hlavnim pravnim poradcem
Nadace elektronickeho pohranici.
Jednim z dalsich vlivnych ucastniku kontroverze, kteri
se
pridali mezi prvnimi, byla Dorothy Denningova. Profesorka
Denningova byla mezi zajemci o pocitacovy underground vyjimecna
v tom, ze nevstoupila do debaty s zadnymi politickymi motivy.
Byla profesionalni kryptografkou, tedy odbornici na sifry,
a specialistkou na pocitacovou bezpecnost; jeji primarni zajem
o hackery byl *studijni*. Mela bakalarsky a magistersky titul
z matematiky a doktorsky titul z pocitacovych ved na univerzite
v Purdue. Pracovala pro SRI International, kalifornsky vyzkumny
institut, jez byl i domovem zakladatele pocitacove bezpecnosti
Donna Parkera, a napsala casto citovany text *Kryptografie
a bezpecnost dat*. V roce 1990 pracovala profesorka Denningova
pro spolecnost Digital Equipment Corporation v jejim Systems
Reseach Center. Jeji manzel, Peter Denning, byl take odbornikem
na pocitacovou bezpecnost, pracujicim pro Research Institute for
Advanced Computer Science, soucast NASA. Sestavil cenenou knihu
*Utok na pocitace: pruniky, cervi a viry*.
Profesorka Denningova se rozhodla kontaktovat digitalni
underground z vicemene antropologickeho zajmu. Zjistila,
ze
hackeri, pronikajici do pocitacu, kteri byli charakterizovani
jako nemoralni, nezodpovedni a pro spolecnost nebezpecni, maji
ve
skutecnosti svou vlastni subkulturu a sva vlastni pravidla.
Nebyla to prilis promyslena pravidla, nicmene lepsi nez nic.
V zasade byla dve: nebrat penize a nenicit.
Jeji suche zpravy o sociologickych vyzkumech byly velmi
dulezite pri ovlivnovani serioznich pocitacovych profesionalu
- tech lidi, kteri jen obraceli oci v sloup, kdyz slyseli
rapsodie o cyberspace Johna Perryho Barlowa.
Pro mlade hackery z digitalniho undergroundu bylo setkani
s Dorothy Denningovou vpravde nepredstavitelnym zazitkem. Tahle
uhledna, usedle oblecena, subtilni osubka pripominala vetsine
hackeru jejich maminky ci tety. Jenze umela programovat systemy
IBM, mela hluboke odborne znalosti o pocitacovych architekturach
a zabezpecovani informacnich toku a osobni pratele v FBI a NSA.
Dorothy Denningova byla zarnym prikladem osobnosti americke
matematicke intelektualni elity, vskutku inteligentni osoba
ze
stredu akademickych pocitacovych kruhu. A ted se laskave
vyptavala divokych dvacetiletych telefandu na hluboke eticke
dusledky jejich chovani.
Pri setkani s touto opravdu milou pani se hackeri vetsinou
slusne posadili a ze vsech sil se vynasnazili zjemnit
anarchistickou atmosferu na co nejslabsi zapach siry. Nicmene
hackeri *byli* pripraveni vest s Dorothy Denningovou vaznou
diskusi o vaznych otazkach. Byli ochotni vyslovit nevyslovitelne,
obhajovat neobhajitelne a postavit se za sve presvedceni,
ze
informace nemuze byt vlastnictvim a ze databaze vlad a velkych
organizaci jsou hrozbou pro prava a soukromi jednotlivcu.
Clanky Denningove objasnily mnohym, ze "hackeri" nejsou
proste vandalove ci dabelska klika psychopatu. Nejsou
neprirozenou hrozbou, jez bude zazehnana, bude-li se ignorovat,
ci zlikvidovana zavrenim nekolika vudcu. Ve skutecnosti jsou
hackeri symptomem rostouciho, zasadniho sporu o znalosti a moc
v informacnim veku.
Denningova zduraznovala, ze postoje hackeru jsou
prinejmensim castecne sdileny nekonvencnimi teoretiky
managementu, lidmi jako Peter Drucker a Tom Peters. Peter Drucker
ve sve knize *Nove reality* konstatuje, ze "kontrola informaci
vladou neni nadale mozna. Informace je nyni vskutku
transnacionalni. Nema, podobne jako penize, zadnou 'vlast'."
A expert na teorii rizeni Tom Peters kritizoval duraz
velkych spolecnosti na copyright a kontrolu informaci ve svem
bestselleru *Vlada chaosu*: "V americkem prumyslu, jak
ve
sluzbach, tak ve vyrobe, je bezne kreckovani informaci, zvlaste
politicky motivovanymi strukturami chranicimi svoji moc, jez bude
nesnesitelnym bremenem pro organizace zitrka."
Dorothy Denningova narusila socialni izolaci digitalniho
undergroundu. Zucastnila se Neidorfova procesu, pripravena
svedcit jako expert obhajoby. Byla sedou eminenci za organizaci
dvou z nejdulezitejsich celostatnich setkani ochrancu
pocitacovych obcanskych prav. Dorothy Denningova neni fanatikem
jakekoli cesty, a snad prave proto dokazala privest disparatni
prvky elektronicke komunity k prekvapivemu a plodnemu setkani.
V soucasnosti je Dorothy Denningova vedouci katedry
pocitacovych ved na Georgetownske univerzite ve Washingtonu.
V komunite ochrancu obcanskych prav bylo mnoho vyraznych
osobnosti. Jeji nejvlivnejsi postavou byl vsak bezesporu Mitchell
D. Kapor. Jini lide mohli mit formalni tituly, vladni pozice,
vice zkusenosti se zlocinem, nebo se zakonem, nebo s hlubinami
pocitacove bezpecnosti ci ustavni teorie. Ale v roce 1991 Kapor
presahl vsechny takove uzke role. Z Kapora se stal "Mitch."
Mitch se stal vrchnim ad-hokratem ochrancu obcanskych prav.
Povstal prvni, mluvil hlasite, primo, se zapalem a hnevive
a vsadil svou vlastni reputaci a vlastni naprosto nezanedbatelny
kapital. V polovine roku 1991 byl Kapor nejslavnejsim advokatem
sve kauzy, *osobne* znamym prakticky kazdemu cloveku v Americe
s nejakym primym vlivem na otazku obcanskych prav v cyberspace.
Mitch budoval mosty, prekonaval propasti, menil paradigmata,
vymyslel metafory, telefonoval a rozdaval vizitky s tak
dramatickym efektem, ze pro kazdeho, kdo chtel v "hackerske
otazce" neco podniknout, bylo nemozne nepremyslet, co si o tom
Mitch bude myslet, co rekne a co poradi svym pratelum.
EFF "zesitovala" novy status quo. To take bylo od pocatku
jeji promyslenou strategii. Barlow i Kapor nesnaseli byrokracie
a vedome se rozhodli pracovat temer vyhradne s elektronickou
pavucinou osobnich kontaktu.
Po roce cinnosti EFF meli Barlow a Kapor pri pohledu zpet
vsechny duvody ke spokojenosti. EFF zalozila svuj vlastni
internetovsky node, eff.org, s dobre zasobenym archivem dokumentu
o elektronickych obcanskych pravech, otazkach soukromi
a akademicke svobode. EFF take publikovala tisteny ctvrtletnik
*EFFector* a elektronicky *EFFector Online* s vice nez 1200
odberateli. I na WELLu se EFF rozvijela.
EFF mela sidlo v Cambridgi v Massachusetts a stale
zamestnance. Mela radne cleny a verejnou podporu. Mela take
podporu asi triceti advokatu specializovanych na obcanska prava,
pripravenych a ochotnych k neplacene praci na obrane ustavy
v cyberspace.
Ve Washingtonu a v Massachusetts EFF uspesne lobbovala
za
zmenu statnich a federalnich zakonu o pocitacovych sitich. Zvlast
Kapor se stal zadanym odbornym svedkem a clenem Vyboru pro
pocitacove vedy a telekomunikace Narodni akademie pro vedu
a vyzkum.
EFF sponzorovala akce jako "Pocitace, svoboda a soukromi"
a kulaty stul organizovany Computer Professionals for Social
Responsibility. Uskutecnila publicistickou kampan, ktera, slovy
casopisu *EFFector*, "zmenila nazor verejnosti na pocitacove site
a zvratila vlnu 'hackerske hysterie', jez se zacala spolecnosti
zmocnovat."
Pomohla zabranit odsouzeni Craiga Neidorfa.
A, nakonec, ale rozhodne nikoli v posledni rade, podala
Nadace elektronickeho pohranici federalni zalobu jmenem Steva
Jacksona, spolecnosti Steve Jackson Games a tri uzivatelu boardu
Illuminati. Obzalovani byli, a jsou, Tajna sluzba USA, William
Cook, Tim Foley, Barbara Goldenova a Henry Kluepfel.
Pripad, jez je v case vzniku teto knihy ve stadiu
predbeznych procedur pred federalnim soudem v Austinu, je civilni
zalobou o nahradu skody za udajne poruseni prvniho a ctvrteho
dodatku ustavy Spojenych statu americkych, stejne jako Zakona
o soukromi a Zakona o soukromi v elektronicke komunikaci.
EFF prokazala, ze ma serioznost. Prokazala take, ze ma zuby.
Na podzim roku 1991 jsem se vydal do Massachusetts
k osobnimu rozhovoru s Mitchem Kaporem. Bylo to me posledni
interview pro tuto knihu.
[...]
Kapor me srdecne vita ve sve kancelari. Je mu neco malo pres
ctyricet, je zenaty a otcem dvou deti. Ma kulatou tvar, vysoke
celo, rovny nos a mirne rozcuchanou hrivu cernych vlasu
postrikanych sedi. Jeho velke hnede oci jsou posazene daleko
od
sebe, zamyslene, skoro by se dalo rici odusevnele. Pohrda
kravatami a obvykle nosi pestrobarevne kosile s tropickymi
motivy, ani ne tak kriklave jako spis vesele a jen trosku
nezvykle.
Mitch Kapor vyzaruje jen slaby odlesk hackerskeho ohne.
Mozna nema ono jezdecke, cerne kozene, kytarove charisma sveho
wyomingskeho kolegy Barlowa, ale presto je v nem cosi, co nuti
cloveka k zamysleni. Ma vzhled velkomestskeho svihaka v anglickem
klobouku - zasneneho, Longfellowa citujiciho hrace pokeru, ktery
proste *zna* presnou matematickou sanci sve vyhry. I mezi svymi
kolegy z pocitacove branze, kteri jsou stezi povestni pomalym
myslenim, pusobi Kapor silnym dojmem inteligentniho muze. Mluvi
rychle, s duraznymi gesty a jeho bostonsky prizvuk je obcas
vystridan ostrymi nosovymi zvuky jeho mladi na newyorskem Long
Islandu.
Kapor, jehoz Kaporova rodinna nadace uskutecnuje mnoho
z jeho filantropicke prace, vyznamne podporuje Bostonske
pocitacove muzeum. Kaporuv zajem o historii jeho prumyslu
mu
prinesl nekolik pozoruhodnych kuriozit, napriklad "byte" pred
dvermi jeho kancelare. Tento "byte" - osm digitalnich bitu - byl
zachranen z trosek elektronkoveho pocitace pretranzistoroveho
veku. Je to bronzova krabice asi velikosti male mikrovlnne
trouby; ma osm zdirek s rucne pajenymi obvody, v nichz jsou
elektronky velikosti palce. Kdyby vam spadl ze stolu na nohu,
snadno by vas mohl zmrzacit, ale ve ctyricatych letech to byl
vrchol pocitacove techniky. (Pro uchovani prvni casti teto knihy
by bylo treba presne 157 184 techto pravekych konstrukci.)
Je zde i svijejici se pestrobarevny supinaty drak, vytvoreny
nejakym osvicenym techno-punkovym umelcem jen z tranzistoru,
kondenzatoru a dratu s barevnou plastikovou izolaci.
V kancelari Kapor zada o okamzik strpeni, chape se mysi
a chvilku se venuje domacim pracem na svem osobnim Macintoshi
IIfx. Kdyby byla jeho prerostla obrazovka otevrenym oknem, jen
trochu pruzny clovek by ji dokazal prolezt. U Kaporova lokte
je
hrnek na kavu, suvenyr z jeho nedavne cesty do vychodni Evropy,
na nemz je reprodukovana cernobila fotografie s popiskem TURNE
KAPITALISTICKYCH TROUBU. To je Kapor, Barlow a dva jejich znami
kalifornsti specialiste na zakladani novych podniku, ctyri
rozcuchani, sklebici se svihaci z povalecne generace v kozenych
sakach, kovbojskych botach a dzinach, s batohy, na pristavaci
draze nejakeho letiste za byvalou zeleznou oponou. Tvari se, jako
kdyby se v zivote tak dobre nebavili.
Kapor ma nostalgickou naladu. Chvilku se bavime o jeho mladi
- o "matematickem knihomolstvi" na stredni skole, o sobotach
na
kursech pro pokrocile studenty poradanych Kolumbijskou
univerzitou, kde poprve zkousel programovat. IBM 1620, v roce
1965 a 66. "Hrozne me to zaujalo," rika Kapor. "A pak jsem sel
na
vysokou a zlakaly me drogy, sex a rokenrol, jako tehdy kazdeho,
kdo nemel v hlave uplne prazdno!" Po skole se nekolik let venoval
progresivnimu rocku jako discjockey v Hartfordu v Connecticutu.
Ptam se, jestli mu nekdy nechybi jeho rokenrolove dny
- jestli si nekdy nepral vratit se do radia.
Rozhodne vrti hlavou. "Prestal jsem uvazovat o tom, ze bych
byl znova DJ, den po Altamontu."
V roce 1974 se Kapor prestehoval do Bostonu a zacal pracovat
jako programator na salovych pocitacich v COBOLu. Vubec ho
to
nebavilo. Dal vypoved a stal se ucitelem transcedentalni
meditace. (Kaporuv dlouholety zajem o vychodni mystiku dal svetu
znacku "Lotus" ("Lotos")).
V roce 1976 odjel Kapor do Svycarska, kde si sdruzeni
Transcedentalni meditace pronajalo obrovsky viktoriansky hotel
v St-Moritz. Byla to vyhradne muzska skupina - sto dvacet lidi
- rozhodnuta dosahnout osviceni nebo krachu. Kapor se snazil
o transcedenci ze vsech svych sil. "Fanaticnost v organizaci"
ho
zacinala odpuzovat. "Ucili lidi levitovat," rika, divaje se
na
podlahu. O oktavu hlubsim hlasem rozhodne dodava: "*A
nelevituji*."
Kapor si vybral krach. Vratil se do Ameriky a ziskal diplom
v psychologickem poradenstvi. Chvilku pracoval v nemocnici, ale
ani tam nedokazal vydrzet. "Povidalo se o mne," rika, "ze jsem
hrozne chytry kluk s ohromnymi moznostmi, ktery se nemuze najit.
Skoro tricet. Tak nejak ztraceny."
Kapor byl nezamestnany, kdyz si koupil svuj prvni osobni
pocitac - Apple II. Prodal stereo, aby na nej mel, a jel
ho
koupit do statu New Hampshire, aby nemusel platit dan.
"Den potom, co jsem si ho koupil," rika mi Kapor, "jsem
postaval v jednom pocitacovem obchode a videl nejakeho cloveka,
asi ctyricatnika, dobre obleceneho, a odposlechnul jsem jeho
rozhovor s prodavacem. O pocitacich nevedel vubec nic. Ja dokazal
programovat v BASICu. Naucil jsem se to. Tak jsem sel k nemu
a proste ho presvedcil, aby me prijal jako konzultanta." Okamzik
mlci. "Nevim, kde jsem k tomu sebral odvahu. Bylo to nenormalni.
Proste jsem rekl 'Myslim, ze vam mohu pomoci. Poslouchal jsem
vas, potrebujete to a to a ja to pro vas mohu udelat.' A on
me
prijal! To byl muj prvni klient. Stal jsem se pocitacovym
konzultantem den potom, co jsem si koupil Apple II."
Kapor nasel svou zivotni drahu. Ziskal pro svou
konzultantskou zivnost dalsi klienty a zalozil organizaci
uzivatelu pocitacu Apple.
Kaporuv pritel Erik Rosenfeld, student posledniho rocniku
MITu, mel problem. Delal diplomovou praci o jiste komplikovane
metode financni statistiky, ale nedokazal se dostat k vytizenym
salovym pocitacum MITu. (Zde je mozno poznamenat, ze kdyby se pan
Rosenfeld zachoval nepocestne a do pocitacu MITu se vloupal,
Kapor vubec nemusel vyvinout Lotus 1-2-3 a vyvoj obchodu
s osobnimi pocitaci se mohl zpozdit o cela leta!) Ale Erik
Rosenfeld mel Apple II a napadlo ho, ze problem by se dal resit
v mensim meritku. Kapor mu napsal, jako pratelskou sluzbu,
program, ktery to zvladl.
Pak ty dva z cista jasna napadlo, ze onen program by se dal
*prodat*. Distribuovali ho sami, v plastickych obalech, kus asi
za sto dolaru, na objednavku postou. "Garazovy obchod
bezvyznamneho konzultanta," rika Kapor hrde. "Vazne jsem zacinal
takhle."
Rosenfeld, jez se pozdeji stal velmi vyznamnym muzem na Wall
Street, presvedcil Kapora, aby se zapsal na studium ekonomie
na
MITu a zkusil ziskat MBA. Kapor tam vydrzel sedm mesicu, ale
titulu nedosahl. Naucil se ledacos uzitecneho - hlavne pravidla
ucetnictvi - a, podle svych vlastnich slov, "mluvit jako ekonom".
Pak toho nechal a prestehoval se do Silicon Valley.
Vyvojari programu VisiCalc, prvniho financniho programu pro
Apple, projevili o Mitche Kapora zajem. Kapor pro ne sest mesicu
pilne pracoval, nasytil se Kalifornie a vratil se do Bostonu, kde
meli lepsi knihkupectvi. Vyvojari VisiCalcu udelali kritickou
chybu, kdyz se spojili s "profesionalnim managementem". "To jim
pristrihlo kridla," rika Kapor.
"Jo, o VisiCalcu neni posledni dobou moc slyset," uvazuji.
Kapor vypada prekvapene. "No, Lotus... my jsme je koupili."
"Vy jste je *koupili*?"
"Jo."
"Jako Bell koupil Western Union?"
Kapor se zakreni. "Jo, jo. To je presne ono!"
Mitch Kapor nebyl svrchovanym panem pocitacoveho prumyslu
ani sveho osudu. Nejlukrativnejsim softwarem na pocatku 80. let
byly *pocitacove hry* - zdalo se, ze Atari dobude domov kazdeho
kluka v Americe. Kapor se dal na financni programy proste proto,
ze pro pocitacove hry mu chybel cit. Ale byl vyjimecne rychly,
otevreny novym myslenkam a duveroval svym instinktum. A jeho
instinkty se osvedcily. Vybral si dobre spolupracovniky
- talentovaneho programatora Jonathana Sachse (spoluautora Lotusu
1-2-3), financniho kouzelnika Erika Rosenfelda, ostrileneho
wallstreetskeho analytika a specialistu na zakladani novych
podniku Bena Rosena. Kapor se stal zakladatelem a reditelem
spolecnosti Lotus, jednoho z nejslavnejsich a nejuspesnejsich
podniku druhe poloviny dvacateho stoleti.
Nyni je neobycejne bohatym muzem. Ptam se ho, zda vi, kolik
penez ve skutecnosti ma.
"Ano," rika. "Presne na procento nebo dve."
Kolik tedy?
Potrasa hlavou. "Hodne. Hodne. To neni nic, o cem bych
mluvil. Penize a postaveni jsou veci, ktere maji prilis velky
vliv."
Nenaleham. Je to od veci. Nezdvorile by se dalo
predpokladat, ze Kapor ma prinejmensim ctyricet milionu -
to
vydelal ten rok, kdy opustil Lotus. Lide, kteri by to meli vedet,
tvrdi, ze Kapor ma asi sto padesat milionu, v zavislosti na bezne
cene jeho akcii. Kdyby se Kapor drzel Lotusu, jako se jeho
kolega, pritel a rival Bill Gates drzel sve spolecnosti
Microsoft, mel by asi stejne jmeni, jake ma Gates - okolo tri
miliard, plus minus par set milionu. Mitch Kapor ma tolik penez,
kolik chce. Penize pro nej ztratily vsechno kouzlo, ktere kdy
mohly mit - a nejspis ho ostatne nikdy moc nemely. Kdyz
se
spolecnost Lotus stala prilis sesnerovanou, prilis byrokratickou,
prilis vzdalenou od toho, co ho tesi, Kapor ji opustil. Proste
s ni prerusil veskere styky. Kazdy nad tim zasl - krome tech,
kteri ho dobre znali.
Kapor nemusel pretezovat sve financni zdroje, aby mohl
transformovat politiku v cyberspace. Prvni rocni rozpocet EFF byl
kolem ctvrt milionu dolaru. Kapor ji plati ze sveho kapesneho.
Kapor mi zduraznuje, ze on sam se neciti byt ochrancem
obcanskych prav v pravem smyslu slova. Posledni dobou travil
s opravdovymi ochranci obcanskych prav mnoho casu a jejich
'political correctness' ho drazdi. Zda se mu, ze venuji neumerne
velkou energii pravnimu hnidopisstvi a na vlastni uplatnovani
obcanskych prav v realnem svete jim uz nezbyva.
Kapor je manazer. Jako vsichni hackeri dava prednost
primemu, osobnimu a bezprostrednimu pristupu. "Je velka vec,
ze
EFF ma node na Internetu. Jsme vydavatele. Distribuujeme
informace." Mezi informacemi dostupnymi na eff.org jsou i stara
cisla *Phracku*. V EFF se o tom rozvinula vnitrni debata, nicmene
nakonec se rozhodli, ze je zverejni. Mohou zpristupnovat i dalsi
undergroundove publikace, ale, jak rika, "v kazdem pripade budeme
mit Donna Parkera a cokoli, co chce sirit Gail Thackerayova. Dame
to do verejne knihovny, ta ma nejruznejsi vyuziti. Vyviji se tak,
aby umoznila lidem vytvorit si svuj vlastni nazor." Zasklebi se.
"Vsechny redakcni clanky se pokusime oznacit."
Kapor je odhodlan ve verejnem zajmu prekonat technickou
slozitost Internetu. "Problem je, ze kdyz mate dneska node
na
Siti, musite k nemu privazat technickeho specialistu. My mame
na
kroceni te potvory Chrise Davise. Sami bysme to nikdy nezvladli!"
Odmlci se. "Takze jeden smer, ve kterem se technologie musi
vyvijet, jsou mnohem standardizovanejsi stavebni prvky, ktere
budou vyhovovat i netechnikum. Je to ten samy posun jako
od
minipocitacu k osobnim pocitacum. Predstavuju si budoucnost, kdy
kazdy clovek muze mit node na Siti. Kazdy clovek muze byt
vydavatel. To je lepsi nez media, ktera mame ted. A je to mozne.
Pracujeme na tom."
Kapor je nyni ve svem zivlu, mluvi plynne a sve tema
dokonale ovlada. "Kdyz reknete hardwarovemu hackerovi
na
Internetu, ze kazdy by mel mit na Siti svuj vlastni node,"
pokracuje, "uplne automaticky vam odpovi, ze 'IP neni
rozsiritelny'!" (IP je "interface protocol" neboli format
komunikace Internetu. Jeho soucasna podoba nema schopnost
nekonecneho rustu; pocet moznych adres je omezeny a nelze
ho
zvetsit.) "Odpoved," tvrdi Kapor, "je *zdokonalte protokol*!
Dejte dohromady chytre lidi a vymyslete reseni. Pridat ID? Pridat
novy protokol? Nerikejte jen, ze 'to nejde'."
Davat dohromady chytre lidi a vymyslet reseni je cinnost,
ve
ktere Kapor jasne vynika. Oponuji mu, ze lide na Internetu jsou
dost pysni na svuj elitni technicky status a pro demokratizaci
Site se zjevne nehodlaji pretrhnout.
Kapor souhlasi a projevuje opovrzeni. "Rikam jim, ze je
to
snobstvi puritanu na *Mayflower*, divajicich se svrchu na lidi,
kteri prijeli do Ameriky *az druhou lodi*! Jen proto, ze se tam
dostali rok, nebo pet let, nebo deset let pred ostatnimi, nejsou
majiteli cyberspace! Jakym pravem?"
Podotykam, ze i spojari maji elektronickou sit a sve
specializovane vedomosti si zarlive strezi.
Kapor opaci, ze telefony a Internet jsou uplne jine svety.
"Internet je otevreny system, vsechno je publikovano, o vsem
se
diskutuje, v podstate s kazdym, kdo se chce pridat. Z vetsi casti
je tenhle system tak exkluzivni a elitarsky jen proto, ze je tak
tezce zvladnutelny. Udelejme ho pristupnejsi."
Na druhe strane, uznava a rychle meni duraz, i ti takzvani
elitari maji kus pravdy. "Nez prijdou novi lide, zacnou
predkladat navrhy a kritizovat Sit jako 'uplne zpackanou'... Meli
by investovat nejaky cas do pochopeni jeji kultury, podivat se
na
ni zevnitr. Ma svou historii, ktera by se nemela ignorovat.
V tomhle jsem konzervativec."
Internet je Kaporovym paradigmatem pro budoucnost
telekomunikaci. Je decentralizovany, nerizeny, temer
anarchisticky. Nejsou v nem zadni sefove, zadna hierarchicka
struktura, zadna tajna data. Ma-li kazdy node obecne standardni
rozhrani, je centralni autorita site proste nadbytecna.
Znamena to snad, ptam se, ze AT&T jako instituce
je
odsouzena k zaniku?
Takova vyhlidka Kapora nijak nezarazi. "Maji velkou vyhodu,
v soucasne dobe, ze jim patri vsechny draty. Ale probihaji dve
zmeny. Kazdy, kdo ma prilezitost, poklada vlastni kabely.
Zeleznice, treba Southern Pacific, a podobne - existuje spousta
'temneho vlakna'." ("Temne vlakno" je opticky kabel, jehoz
ohromna kapacita natolik prevysuje soucasne pozadavky, ze vetsina
vlaken dosud vubec neprenasi signaly - jsou "temna", cekaji
na
pouziti v budoucnosti.)
"A druha zmena je, ze mistni prenosy zacinaji byt
bezdratove. Kazdy od Bellcore pres majitele kabelovych televizi
po AT&T chce poskytovat to, cemu rikaji 'osobni komunikacni
systemy'. V mistnich hovorech muze byt konkurence - spousta lidi,
v ruznych lokalitach, stavi anteny. A dalsi lidi pokladaji temne
vlakno. Takze co bude s telefonnimi spolecnostmi? Jsou pod
obrovskym tlakem, z obou stran.
Cim vic se na to koukam, tim vic verim,
ze
v postindustrialnim, digitalnim svete je princip regulovanych
monopolu spatny. Az to pro lidi bude minulost, reknou, ze v 19.
a 20. stoleti byla myslenka komunalnich siti rozumnym
kompromisem. V zemi musely byt jen jedny draty. Jine moznosti
byly ekonomicky neefektivni. A to znamenalo, ze je bude ridit
jedna organizace. Ale ted, kdyz jsou casti site bezdratove, budou
spojeni realizovana pres obecna rozhrani, ne pres draty. Chci
rict, ze *na nejnizsi urovni* budou draty - ale draty jsou proste
surovina. Jako opticke vlakno, jako frekvence radia. Uz *neni
treba* komunalni sit."
Vodovod? Rozvod plynu?
Ty jsou samozrejme porad nezbytne, souhlasi. "Ale kdyz
hybete s informaci, ne s hmotnymi latkami, muzete se ridit jinymi
pravidly. Ted je prave formulujeme! Doufejme, ze je mozne
vytvorit mnohem decentralizovanejsi system a trh s vetsi
konkurenci.
Ukolem vlady bude zajistit, aby nikdo nepodvadel. Vytycit
prislovecnou 'hraci plochu'. Politiku, ktera zabrani
monopolizaci. Vysledkem by mely byt lepsi sluzby, nizsi ceny,
vetsi vyber a rozvoj samospravy." Usmiva se. "Jsem velkym
priznivcem samospravy."
Kapor ma vizi. Je to velmi neotrela vize a on i jeho
kolegove ji propracovavaji detailne a s velkou energii. Ja, jako
temny, cynicky a morbidni cyberpunker, uvazuji i o pochmurnejsich
implikacich "decentralizovanych, nehierarchickych a samosprav-
nych" siti.
Poznamenavam, ze nekteri teoretikove soudi, ze elektronicka
komunikace - faxy, telefony, male kopirky - hrala dulezitou ulohu
v nahlodavani moci centralizovaneho komunismu a byla jednou
z pricin kolapsu Varsavske smlouvy.
Socialismus je dokonale zdiskreditovan, rika Kapor, ktery
se
prave vratil z Vychodni Evropy. Predstava, ze to udelaly faxy,
samy o sobe, to je proste prani otcem myslenky.
Napadlo ho, ze elektronicke site mohou rozezrat prumyslovou
a politickou infrastrukturu Ameriky do te miry, ze se stane
neovladatelnou a nefunkcni - a stare poradky se proste zhrouti,
jako ve Vychodni Evrope?
"Ne," rika Kapor presvedcene. "Podle meho je to extremne
nepravdepodobne. Taky proto, ze pred deseti patnacti lety jsem
choval podobne nadeje o osobnich pocitacich - a velice jsem
se
zklamal." Zasklebi se, pak se jeho oci zuzi. "*Nemam rad*
technoutopie. Kdykoli nejakou vidim, utecu, nebo ji zkusim
zlikvidovat."
Dochazi mi, ze Mitch Kapor se nepokousi zmenit svet v zajmu
demokracie. Rozhodne se ho nepokousi zmenit v zajmu anarchistu
a snilku, a ze vseho nejmene v zajmu lidi pronikajicich
do
pocitacu a elektronickych sidicu. O co se opravdu snazi je zmenit
svet v zajmu budoucich Mitchu Kaporu. Svet decentralizovanych,
snadno ziskatelnych nodu s okamzitym a globalnim rozsahem pro
ty
nejlepsi a nejchytrejsi by byl dokonalym prostredim pro
"garazove" kapitalisty s minimalnim rozpoctem, pro podnikatele,
jakym byl ve svych zacatcich i Mitch Kapor.
Kapor je velice inteligentni muz. Ma vzacnou kombinaci
vizionarskeho zapalu se smyslem pro realitu. Clenove Rady Nadace
elektronickeho pohranici - John Barlow, Jerry Berman z American
Civil Liberties Union, Stewart Brand, John Gilmore, Steve Wozniak
a Esther Dysonova, prvni dama americkeho pocitacoveho prumyslu
- sdileji jeho schopnosti, jeho vizi a jeho talent pro vytvareni
organizacnich struktur v elektronickych sitich. Jsou to deti 60.
let, zoceleni tehdejsimi konflikty a odmeneni bohatstvim
a vlivem. Jedni z nejlepsich a nejchytrejsich predstavitelu
elektronicke komunity. Ale dokazi se prosadit ve skutecnem svete?
Nebo jenom sni? Je jich tak malo. A tak mnoho stoji proti nim.
[...]
"Pocitace, svoboda a soukromi." Ctyri stovky lidi ze vsech
predstavitelnych slozek americke elektronicke komunity. Jako
autor sci-fi jsem se sveho casu zucastnil nekolika *dost*
podivnych srazu, ale pred timhle proste blednou. I samotny
"Cyberthon", organizovany Point Foundation a nazyvany
"Woodstockem cyberspace", kde se sanfranciska psychedelie stretla
se vznikajicim svetem virtualni reality, pripomina ve srovnani
s touto ohromujici akci schuzi sokolskeho spolku.
"Elektronicka komunita" dosahla zenitu. Byli pritomni
prakticky vsichni hrdinove teto knihy. Ochranci obcanskych prav.
Pocitacovi policajti. Digitalni underground. Dokonce i par
nenapadnych zamestnancu telecomu. Jsou rozdavany barevne nalepky
na jmenovky. Svoboda slova. Zakon. Pocitacova bezpecnost.
Soukromi. Zurnaliste. Pravnici. Lektori. Knihovnici.
Programatori. Stylove cerne nalepky pro hackery a telefandy.
Temer kazdy ucastnik nosi osm nebo devet nalepek, specializuje
se
na sest nebo sedm odbornosti.
Je to komunita. Mozna trochu jako Libanon, ale stejne
- digitalni spolecenstvi. Lide, kteri spolu cely rok vedli
tiskove polemiky a chovali nejtemnejsi podezreni o motivech
a etice svych protivniku, sedi nyni u jednoho stolu. Bylo mnoho
duvodu k predpovedi, ze se konference "Pocitace, svoboda
a soukromi" zvrhne v osklivou konfrontaci, ale navzdory tomu
na
ni vladla prekvapive srdecna atmosfera, jen s malymi erupcemi
kryptickych nesmyslu z extremistickeho okraje komunity.
Konference pripominala svatebni obrad, v nemz mlady par,
hystericka novomanzelka a sarlatansky novomanzel, vstupuji
do
svazku jasne odsouzeneho ke katastrofe.
Obema rodinam - a ostatne i sousedum a nahodnym hostum -
je
jasne, ze tento vztah nemuze vydrzet, ale novomanzele se jednou
maji radi a nehodlaji vyckavat. Proste si nemohou pomoci. Bude
letat nadobi, rev z jejich spolecne domacnosti bude budit cely
blok, rozvod se vznasi nad hlavou jako sup nad Kalahari, ale ted
maji svatbu a budou mit deti. Tragedie konci smrti, komedie
svatbou. Zatah na hackery konci svatbou. I deti budou.
Prubeh konference je od pocatku netypicky. Mezi pritomnymi
je i John Perry Barlow, rancer cyberspace. Jeho barevna
fotografie v magazinu *New York Times*, na ktere stoji v chmurne
krajine zasnezeneho Wyomingu, v dlouhem cernem kabate, tmavem
klobouku, s Macintoshem SE30 postavenym na ohrade a hrozivou
hranicarskou puskou pres rameno, je tim nejpusobivejsim
fotografickym obrazem Zatahu na hackery. Je cestnym hostem
konference - spolu s Gail Thackerayovou z FCIC! Co proboha
cekaji, ze tihle hoste spolecne predvedou? Valcik?
Barlow se ujima slova jako prvni. Kupodivu chrapti - dlouha
snura projevu ho vycerpala. Jeho rec je kratka. Mluvi srdecne,
vyzyva k usmireni a ma bourlivy aplaus.
Pak vystupuje na podium Gail Thackerayova. Je viditelne
nervozni. Posledni dobou stravila hodne casu na WELLu. Cetla
Barlowovy zpravy. Nasledovat Barlowa je vyzva. Na pocest slavneho
textare Grateful Dead, oznamuje vysokym napjatym hlasem, precte
- *basen*. Basen, kterou sama slozila.
Je to hrozna basen, rymovacka v nejhorsi anglosaske tradici,
nicmene opravdova basen. Jmenuje se *Balada elektronickeho
pohranici* a je o Zatahu na hackery a fantasticke
nepravdepodobnosti konference "Pocitace, svoboda a soukromi".
Je
plna vtipu pro zasvecene. Asi dva tucty policajtu v obecenstvu,
sedici pohromade v nervoznim hloucku, doslova sili. Gailina basen
je ta nejsrandovnejsi vec, jakou kdy slyseli. Hackeri
a aktiviste, kteri si Thackerayovou predstavovali zhruba jako
Ilsu-vlcici z SS, ziraji s usty dokoran. Ani v nejdivocejsim
vytrysku jejich fantazie je nenapadlo, ze je schopna udelat neco
tak spontanniho. Viditelne "restartuji" sve mysli. Proboha!
Ta
zenska je hackersky original! *Je zrovna jako my!* To uplne meni
situaci!
Al Bayse, pocitacovy technik FBI, se jako jediny policajt
zucastnil kulateho stolu Computer Professionals for Social
Responsibility, kam ho pres jeho protesty zatahla Dorothy
Denningova. Tam byl ostrazity a malomluvny; "lev predhozeny
krestanum".
Na konferenci "Pocitace, svoboda a soukromi", se skupinou
kolegu v zadech, je Bayse nahle recnik, dokonce bavic. Popisuje
"NCIC 2000", giganticky digitalni katalog kriminalistickych
zaznamu zalozeny FBI, tonem George Orwella zkrizeneho s Georgem
Gobelem. Nenapadne udela matematicky vtip o statisticke analyze.
Aspon tretina posluchacu se rozchechta.
"Pri mem poslednim projevu se tomu nesmali," poznamenava
Bayse. Tehdy mluvil k policajtum - *normalnim* policajtum, ne
od
pocitacu. Da se predpokladat, ze to bylo platne a uzitecne
setkani, ale nic jako *tohle*. *Nikdy* nebylo nic jako tohle. Bez
jakehokoli ponoukani, bez pripravy, zacinaji lide v obecenstvu
klast otazky. Vlasatci, pochybne zjevy, matematikove. Bayse,
odpovidajici zdvorile, ochotne a podrobne, jako by se vznasel.
Salem se siri atmosfera surealna. Advokatka za mnou se poti
a kolem jejich pazi se siri horky zavan prekvapive silneho
pizmoveho parfemu.
Lide se bavi jako o pouti. Jsou zaujati az k fascinaci, maji
rozsirene a tmave zritelnice, jako by byli eroticky vzruseni.
V salech, kolem baru, na schodistich se formuji nepravdepodobne
krouzky: policajti s hackery, aktiviste s FBI, Tajna sluzba USA
s telefandy.
Gail Thackerayova vypada skvele v bilem vlnenem svetru
s malym logem Tajne sluzby USA. "Potkala jsem u telefonu Phiber
Optika - kdyz videl muj svetr, zmenil se v solny sloup!" sklebi
se.
Phiber podrobne rozebira svuj pripad s policistou, ktery
ho
zatykal, Donem Delaneym z newyorske policie. Po hodinovem
rozhovoru ti dva vypadaji, ze se co nevidet daji do sboroveho
zpevu. Phiber se konecne odhodlava k vysloveni sve nejvetsi
stiznosti. Nejde ani tak o zatceni. Ale to *obvineni*. Kradeni
sluzeb z cisel, na ktera se da volat zadarmo. Ja jsem
*programator*, prohlasuje Phiber. Takovehle ubohe obvineni
mi
zkazi reputaci. Bylo by fajn byt pristizen pri necem velkem, jako
pronikani do duleziteho pocitace. Mozna nejaky zlocin, ktery byl
sotva vymyslen. Ale mizerna kradez sluzeb. Fuj.
Delaney se tvari litostive. Mel k dispozici bohaty vyber
trestnych cinu, ze kterych mohl Phiber Optika obzalovat. Stejne
se prizna. Je to poprve, to se vzdycky priznavaji. Mohl
ho
obvinit celkem z cehokoli, a vysledek by byl nakonec stejny.
Vypada to, ze Delaneyho opravdu mrzi, ze Phiberovi tuto nevinnou
radost nedopral. Ted uz je pozde. Phiber uz se priznal. Lonsky
snih. Co se da delat?
Delaney rozumi hackerske mentalite. Na tiskove konferenci,
poradane pote, co dopadl nekolik nezletilych clenu Masters
of
Deception, se ho nejaky reporter zeptal: "Nazval byste tyto lidi
*genii*?" Delaneyho chladna odpoved byla dokonala: "Ne, nazval
bych je *obvinenymi*." Delaney chytne kluka, ktery ziskava
pristupove kody automatickym vytacenim cisel. Rekne tisku,
ze
moderni NYNEX umi tohle zjistit naprosto bez problemu a ze kluk
musi byt *trouba*, kdyz dela neco, na co se tak snadno prijde.
Opet do cerneho - hackerum nevadi, kdyz maji u verejnosti povest
Cingischana, ale jestli jim neco nedela dobre, tak jsou-li
nazyvani *hlupaky*.
Priste uz to pro Phibera nebude takova legrace.
Po
opakovanem zlocinu pujde do vezeni. Hackeri prekracuji zakon.
Nejsou geniove a budou obvineni. A presto, uvazuje Delaney nad
sklenickou v hotelovem baru, zjistil, ze se k nim nemuze chovat
jako k obycejnym zlocincum. Delaney zna zlocince. Ale tihle kluci
jsou jini - nemaji zlocineckou vizaz, ten pravy oder, nejsou
proste tak *zli*.
Delaney zazil dost. Byl ve Vietnamu. Strileli po nem, a
on
strilel do nich. Je z oddeleni vrazd v New Yorku. Vypada jako
chlap, ktery nejen videl spoustu spiny, ale zil a pracoval
v ulicich, ve kterych se hromadila a kvasila po cela leta. Vi,
jak to na svete chodi.
Posloucha, jak Steve Jackson vypravi svuj pribeh. Zasneny
tvurce her dostal spatny list. Hral s nim, jak nejlepe dokazal.
Pod jeho vizazi introvertniho fanouska sci-fi je jadro ze zeleza.
Jeho pratele rikaji, ze Steve Jackson veri na pravidla, na fair
play. Nikdy se nezproneveri svym principum, nikdy se nevzda.
"Steve", rika mu Delaney, "at se proti tobe pustil kdokoli,
troufli si dost. Mas pravdu!" Uzasly Jackson se zarazi a doslova
zardi potesenim.
Neidorf behem posledniho roku poradne vyrostl. Uci
se
rychle, to mu nemuzete uprit. V obleku, ktery mu vybrala jeho
maminka, modni reditelka celostatni site obchodu s odevy, predci
missoursky student a pocitacovy fanousek svou eleganci vsechny
pritomne s vyjimkou tech nejmondennejsich advokatu z vychodniho
pobrezi. Zelezna tlama vezeni zaklapla bez neho a nyni mu mava
pravnicka skola. Vypada jako budouci kongresman.
Zadny hacker, pan Neidorf. Informatika ho nezajima. Proc
by
mela? Nechce psat az do smrti programy v C, a krome toho videl,
kam smeruje proud. Pro svet informatiky byl on a *Phrack* jen
kuriozitou. Ale pro svet zakona... Naucil se, jak to na svete
chodi. Svuj notebook s novinovymi vystrizky nosi vsude s sebou.
Phiber Optik si dela z Neidorfa legraci a rika mu, ze
je
prerijni krtek, kdyz veri, ze Acid Phreak jede acid a posloucha
acid rock. Houby! Acid nikdy nezkousel acid. Acid posloucha
*acid house*. Jezisikriste. Ta predstava, zkouset LSD. Nasi
*rodice* zkouseli LSD, ty komiku.
Thackerayova nahle obraci celou svoji zarivou pozornost
na
Craiga Neidorfa a zahajuje odhodlany pulhodinovy pokus *ziskat
ho
na svoji stranu*. Johanka z Arku pocitacoveho zlocinu
*doporucuje karieru Knight Lightningovi*! "Vase zkusenosti
by
byly velmi uzitecne - opravdovy prinos," rika se svou
nezamenitelnou srdecnosti. Neidorf je fascinovan. Nasloucha
s nelicenym zajmem. Kyva a rika ano, madam. Ano, Craigu, i
ty
muzes zapomenout na penize a vstoupit do zariveho a priserne
spatne placeneho sveta ELEKTRONICKE POLICIE! Muzes dostavat sve
byvale pratele do vezeni - aj...
Nemuzete vecne bojovat pres drat. Nemuzete ztriskat
protivnika do bezvedomi srolovanymi novinovymi vystrizky. Drive
nebo pozdeji musi dojit k osobni konfrontaci. Nicmene uz samo
uskutecneni tohoto shromazdeni zasadne zmenilo celou situaci.
John Quarterman, autor knihy *The Matrix*, vysvetluje na sve
panelove diskusi Internet. Je to nejvetsi informacni sit
na
svete, prekotne roste, ale jeji velikost se neda zmerit, protoze
Internet nelze zastavit. Nelze ho zastavit, protoze na celem
svete neni nikdo, kdo by k tomu mel opravneni. Meni se, to ano,
roste, prostupuje postindustrialnim, postmodernim svetem
a vyvolava k zivotu nove komunity, a to vsechno dela sam od sebe.
Phiber je jedinecny. Velmi fin de siecle. Barlow rika,
ze
vypada jako dandy z edwardianske Anglie, a ma pravdu. Vyholeny
krk, vlasy po stranach lebky po rapersku sestrihane, rozcuchana
cerna hriva nad nimi vypada napomadovana, zustava vzhuru do ctyr
rano, vynechava vsechny prednasky a pak se potlouka kolem
verejnych telefonnich automatu se svym akustickym propojovacem
a drze PRONIKA DO SYSTEMU ROVNOU UPROSTRED NEJDRSNEJSICH
POCITACOVYCH POLICAJTU V AMERICE, nebo to aspon *predstira*...
Neni jako Frank Drake. Drake, ktery napsal Dorothy
Denningove, pozadal ji o interview pro svuj laciny cyberpunkovy
fanzin a zacal se ji vyptavat na jeji etiku. Vytacela se...
Drake, vysoky jako strasak, s blond cirem, rozpadajicimi
se
teniskami a cernou kozenou bundou s cervenym napisem ILLUMINATI
ma nezamenitelny vzhled bohemskeho intelektuala. Drake je ten
typ, co cte anglicke casopisy o prumyslovem designu a ocenuje
Williama Gibsona za literarni kvality jeho prozy. I kdyby az
do
smrti nesahl na telefon ci klavesnici, porad by mu zustal jeho
krouzek v nose, zasedle fanziny z fotokopirky a pasky
s industrialni hudbou. Radikalni punker s pocitacovym
vydavatelstvim na stole a adresou na Internetu. Vedle Draka
vypada maly Phiber jako by vypucel z telefonni linky. Zrozen pro
telefon.
Dorothy Denningova se nahle obraci na Phibera. Ti dva jsou
priblizne stejne vysoci a staveni. Modre oci Denningove
se
blyskaji za skly jejich bryli. "Proc jste rekl, ze jsem
'graciezni'"? pta se graciezne.
Je to dokonale prilehavy popis, ale Phiber je zmaten... "No,
ja, vite..."
"Ja si take myslim, ze jste graciezni," specham mu na pomoc
s novinarskymi tlachy... Je uhledna a ziva a pritom ma v sobe
tajemstvi, neco jako Panna Marie za olovnatym sklem; kdyby byla
sest palcu vysoka, hodila by se Dorothy Denningova skvele mezi
porcelanove panenky... Kryptografka... Kryptograficka... Tak
neco... Je neuveritelne, jak podobny je Peter Denning sve
manzelce, dokazali byste ho poznat mezi tisici muzi jako
polovicku Dorothy Denningove. Obleceny ve sportovnich kalhotach
na miru, zarive cistem chlupatem svetru v univerzitnich barvach
a s uhlednou akademickou kravatou... Zda se, ze tento elegantni,
vybrane zdvorily, dokonale civilizovany par prisel z nejakeho
cistsiho a jemnejsiho paralelniho vesmiru, v nemz je smyslem
existence lidstva psat hadankarsky sloupek v casopise Scientific
American. Proc se tato dama styka s tak pochybnymi zjevy?
Protoze k tomu nastal cas. Protoze v tom, co dela,
je
nejlepsi ze vsech.
Je tu i Donn Parker, "Velky plesaty orel pocitacoveho
zlocinu"... Vizionarsky pionyr, vysoky, s holou hlavou
a obrovskyma lincolnovskyma rukama, pluje mezi obycejnymi
smrtelniky jako ledoborec... Jeho oci jsou upreny do budoucnosti
s nehybnosti bronzove sochy... Nakonec, rika svym posluchacum,
budou vsechny zlociny bilych limecku pocitacove, protoze vsechny
obchody pujdou pres pocitac. "Pocitacovy zlocin" jako specialni
kategorie zanikne.
Do te doby budou vzkvetat a upadat a mizet kratkodeche
senzace... Parkeruv velitelsky, zvucny hlas zni jako hlas Sfingy,
vse je nazirano z jakesi neskutecne vyspy radikalni historicke
abstrakce... Vynorily se a zase zmizely, bubliny vzruseni
ve
svete pocitacu... Treba skandal s radiovym vyzarovanim... KGB,
MI5, CIA to delaji kazdy den, je to snadne, ale nikdo jiny
to
nikdy nezkousel... Salamova metoda zpronevery, v podstate
mytus... Rika jim "krimoidy". Soucasnym sampionem krimoidu jsou
pocitacove viry, mnohem mene nebezpecne, nez si vetsina lidi
mysli, ale uz prestavaji byt novinkou a v soucasnosti se ceka
na
dalsi krimoid, media zjevne hladovi po necem drastictejsim...
Velky muz nam predklada nekolik svych spekulaci o moznych
kandidatech... Pocitacove padelatelstvi! To je neco... Pocitace
ukradene jen kvuli datum, ktere v nich jsou - unosy dat! To
se
pred nedavnem stalo v Anglii, mozna se to rozsiri... Falesne uzly
Internetu!
Parker vklada obrazky do sveho projektoru, jako by slouzil
msi... Ma na sobe sedivy dvouradovy oblek, svetlemodrou kosili
a velice usedlou kravatu s jemnym hnedo-modrym vzorkem... Pronasi
aforismy s pomalym, tezkym durazem... Neexistuje nic takoveho
jako spolehlive bezpecny pocitac, kdyz proti vam stoji dostatecne
mocny protivnik... Odstrasovani je spolecensky nejuzitecnejsi
aspekt bezpecnosti... Hlavni slabinou vsech informacnich systemu
jsou lide... Cele zaklady pocitacove bezpecnosti musi byt
posunuty smerem vzhuru... Nikdy neporusujte svou bezpecnost
verejnym popisem vasich bezpecnostnich opatreni...
Lide v publiku se zacinaji nespokojene vrtet, ale prece jen
- na klasicke cistote filozofie tohoto cloveka je neco,
co
vzbuzuje respekt... Parker zni tak trochu jako jediny racionalni
clovek v zachrannem clunu. Ten, ktery umi nevyvratitelne odvodit,
z hlubokych moralnich principu, ze tady Harvey, se zlomenou nohou
a pochybnou minulosti, musi byt, ehm... tedy, pan Harvey je v
te
nejlepsi pozici k vykonani nezbytne obeti pro bezpecnost a samo
preziti zbytku posadky tohoto clunu... Pocitacova bezpecnost,
rika Parker smutne, je osklive tema, a vsichni si prejeme,
abychom ji nepotrebovali... Odbornik na bezpecnost, ozbrojeny
metodou a logikou, musi premyslet - predstavte si to - o vsem,
co
by mohl udelat jeho protivnik, drive, nez to udela. Jako by temna
zlocinecka mysl byla rozsahlym podprogramem v zarive lebce Donna
Parkera. Je Sherlock Holmes, jehoz Moriarty dosud v podstate
neexistuje a tedy musi byt dokonale simulovan.
Konference "Pocitace, svoboda a soukromi" je stastna
udalost, stastn