| Zatah na hackery
| Rad a chaos v elektronickem pohranici
|
| Bruce Sterling | 6
| prelozil: Vaclav Barta, 2:423/59.1 nnn
nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
Muzi zakona
Zlocinne boardy / Nejvetsi svetova razie na hackery /
Dejte jim lekci / Tajna sluzba Spojenych statu americkych /
Tajna sluzba proti penezokazum / Prochazka mestem / FCIC:
oblak s ostrim / Serifove elektronickeho pohranici / Skola
stoparu
Ze vsech ruznych policejnich akci roku 1990 byla "Operace
Sundevil" tou zdaleka nejznamejsi. Razie celostatniho rozsahu
z 8. kvetna 1990 mela bezprecedentni rozsah a dostalo se ji
velke, byt dosti selektivni, publicity.
Na rozdil od aktivit Chicagske operacni skupiny nemela
Operace Sundevil za cil zadrzet hackery pronikajici do cizich
pocitacu a zkusene reprogramujici telefonni ustredny. Nemela take
nic co delat s hackery kopirujicimi software AT&T ani s duvernymi
dokumenty BellSouth.
Operace Sundevil byla razii na tradicni nectnosti
digitalniho undergroundu: kradeze kreditnich karet a zneuzivani
telefonnich kodu. Ambiciozni aktivity Chicaga ani mene zname,
nicmene energicke akce newyorske policie proti hackerum nikdy
nebyly vlastni soucasti Operace Sundevil, jez byla rizena
z Arizony.
Nicmene po spektakularni razii z 8. kvetna spojila
verejnost, zmatena policejni neochotou podavat informace, panikou
hackeru a bezradnymi americkymi novinari, vsechny slozky
celostatniho zatahu na hackery pod spolecny nazev Operace
Sundevil. "Sundevil" je stale tim nejznamejsim synonymem pro
zatah roku 1990. Ale arizonsti organizatori "Sundevilu" si tuto
reputaci ve skutecnosti nezaslouzi - stejne jako si mnozi hackeri
nezaslouzi "hackerskou" reputaci.
Tento nepresny pristup se, pravda, dal ospravedlnit. Zmatek
byl napriklad podnecovan washingtonskou uradovnou Tajne sluzby
USA, jez odpovidala na dotazy o Operaci Sundevil, vznesene podle
Zakona o svobode informaci, odkazy zadatelu na verejne zname
pripady Knight Lightninga a Atlantske trojky. A "Sundevil" byl
urcite tou nejvetsi slozkou zatahu, byl nejlepe naplanovany
a nejefektivneji provedeny. Byl to zatah na elektronicke
podvodniky a jako takovemu mu chybelo freneticke tempo valky
s Legion of Doom; naopak, terce Operace Sundevil byly vybirany
s chladnou peclivosti v prubehu systematickeho vysetrovani
trvajiciho plne dva roky.
Temito terci byly opet BBS.
Boardy mohou byt dulezitou pomuckou organizovanych kradezi.
Na undergroundovych boardech probihaji zive, rozsahle, detailni
a casto velice nestydate "diskuse" o metodach a aktivitach
porusujicich zakon. Abstraktne "diskutovat" o zlocinu ci
o detailech kriminalnich pripadu neni protizakonne - ale existuji
prisne federalni i statni zakony proti spikleneckym skupinam,
chladnokrevne planujicim sve zlociny.
Policie nepovazuje skupiny lidi, kteri aktivne konspiruji
o nezakonnych cilech, za "kluby", "debatni salony", "skupiny
uzivatelu" ci "priznivce svobody slova". Takovi lide spise
zjistuji, ze byli formalne obvineni jako clenove "gangu",
"vyderacskych skupin", "spikleneckych organizaci" a "zlocinnych
spolceni".
Navic ilegalni data prechovavana na nezakonnych boardech
sahaji mnohem dal nez k pouhym verbalnim projevum ci moznemu
zlocinnemu spiknuti. Jak jsme videli, je v digitalnim
undergroundu beznou praxi zverejnovat na boardech ukradene
telefonni kody, aby je mohl zneuzit jakykoli telefanda ci hacker,
ktery o to stoji. Ma snad byt takoveto zverejnovani digitalni
koristi chraneno Prvnim dodatkem ustavy? Stezi - ackoli ani tento
spor, jako ostatne vetsina sporu v cyberspace, neni rozhodnut
s konecnou platnosti. Nekteri teoretikove tvrdi, ze pouhe
*oznameni* cisla verejnosti neni ilegalni - pouze jeho *uziti* je
ilegalni. Ale policiste pronasledujici hackery zduraznuji, ze
noviny a casopisy (tedy tradicnejsi instituce profitujici ze
svobody slova) ukradene telefonni kody nikdy nepublikuji (i kdyz
by to docela dobre mohlo zvysit jejich naklad).
Ukradena cisla kreditnich karet, jez jsou cennejsi
a riskantnejsi, nebyla na boardech zverejnovana tak casto - ale
neni sporu o tom, ze nektere undergroundove boardy
zprostredkovavaly zpravy o "kreditnim nakupu", zpravidla
v soukrome poste.
Undergroundove boardy obsahovaly i prakticke programy pro
systematicke zkouseni telefonnich kodu a najezdy na spolecnosti
poskytujici kreditni karty, stejne jako obvykle provokativni
hromady piratskeho softwaru, ilegalne ziskanych hesel, schemat
"modrych skrinek", navodu na pronikani do pocitacu,
anarchistickych a pornografickych souboru atd.
Krome sve neprijemne schopnosti sirit zakazane vedeni maji
boardy pro profesionalniho vysetrovatele jeste jeden svrchovane
dulezity aspekt. Jsou primo nacpany *dukazy*. Cely ten
neustavajici proud elektronicke posty, vsechno hackerske
vychloubani, chvastani a naparovani, dokonce i ukradene kody
a cisla karet, to vse jsou uhledne, kompletni, elektronicke
zaznamy kriminalnich aktivit. Jako vysetrovatel, ktery zabavil
piratsky board, mate k dispozici stejne presvedcive dukazy jako
z odposlouchavani telefonu a kontrolovani posty. Ale pritom
nemusite odposlouchavat zadne telefony a kontrolovat zadnou
postu. Procedury pro ziskavani dukazu telefonnimi odposlechy
a kontrolou posty prosly dlouhym vyvojem, jsou prisne a policie,
prokuratori i advokati obhajoby jim velice dobre rozumeji.
Procedury pro ziskavani dukazu z boardu jsou nove, plne der
a nerozumi jim vubec nikdo.
Operace Sundevil byla tou nejvetsi razii na boardy
v historii. 7., 8. a 9. kvetna 1990 bylo zabaveno asi ctyricet
dva pocitacovych systemu. Boardy bezely priblizne na petadvaceti
z techto dvaactyriceti pocitacu. (Neurcitost techto tvrzeni plyne
z neurcitosti za a) pojmu "pocitacovy system" a za b) cinnosti
"beziciho boardu" - na jednom, dvou nebo trech pocitacich.)
V kvetnu 1990 zmizelo do uschovy policie priblizne
petadvacet boardu. Jak jsme videli, pocet boardu v Americe se
dnes odhaduje na 30 000. Predpokladame-li, ze na jednom boardu ze
sta probihaji nekale operace s pristupovymi kody a cisly karet
(coz je velmi lichotive oceneni pocestnosti jejich uzivatelu),
plyne z toho, ze Operace Sundevil vynechala 2 975 nezakonnych
boardu. V jejim prubehu byla zabavena asi desetina procenta
americkych boardu. Objektivne receno, systematicky utok na vsech
frontach vypada jinak. V roce 1990 meli organizatori Sundevilu
- tym uradovny Tajne sluzby USA ve Phoenixu a Urad generalniho
prokuratora statu Arizona - seznam prinejmensim *tri set* boardu,
ktere si podle nich zaslouzily vydani povoleni k domovni
prohlidce a zabaveni dukazu. Petadvacet skutecne zabavenych
boardu byly z techto kandidatu pouze nejznamejsi
a nejkriklavejsi. Vsechny tyto boardy byly predem prozkoumany
- bud informatory, kteri predali vysledky sveho pruzkumu Tajne
sluzbe, nebo samotnymi jejimi agenty, kteri nejen ze maji modemy,
ale take s nimi umeji zachazet.
[...]
Zadny zatykany hacker dodnes nevytahl zbran, ackoli na
boardech se obcas chlubi, ze presne tohle udelaji. Tyto hrozby
jsou brany vazne. Razie na hackery uskutecnene Tajnou sluzbou USA
jsou rychle, dukladne a ucastni se jich dostatek (nekdy az
prilis) muzu; agenti zpravidla rozrazi vsechny dvere v dome
naraz, nekdy s tasenymi zbranemi. Jakykoli potencialni odpor je
rychle uklidnen. Razie na hackery probihaji zpravidla
v soukromych domech. A razie v americkem dome muze byt velmi
nebezpecna - lide snadno zpanikari, kdyz do jejich soukromi
vtrhnou cizinci. Statisticky tou nejnebezpecnejsi veci, kterou
policista muze udelat, je vstoupit do ciziho domu. (Druhou
nejnebezpecnejsi je zastavit cizi auto.) Lide maji doma zbrane.
V soukromych domech je zraneno mnohem vice policistu nez
v motorkarskych hospodach ci masaznich salonech.
Behem Operace Sundevil, a ostatne nikdy v prubehu Zatahu na
hackery, nebyl ovsem zranen nikdo.
Nevyskytly se ani zadne stiznosti na spatne zachazeni
s podezrelymi. Podezreli byli zadrzovani s tasenymi zbranemi
a jejich vyslechy byly ostre a dlouhe, ale zadny z nich si v roce
1990 nestezoval, ze by se k nemu nejaky policista choval
brutalne.
Krome asi ctyriceti pocitacu bylo behem Operace Sundevil
zabaveno obzvlaste velke mnozstvi disket - priblizne 23 000
- a na nich prirozene vsechny mozne druhy ilegalnich dat:
piratske kopie her, kradene telefonni kody a cisla kreditnich
karet, kompletni posta a software celych piratskych boardu. Tyto
diskety, dodnes opatrovane policii, predstavuji pro policejni
vysetrovani giganticky, temer nezvladnutelne bohaty zdroj. Techto
23 000 disket take obsahuje dosud nezname mnozstvi legalne
koupenych pocitacovych her, legalniho softwaru, teoreticky
"soukrome" elektronicke posty, obchodnich zaznamu a osobni
korespondence vseho druhu.
Standardni formulace povoleni k prohlidce pri vysetrovani
pocitacovych zlocinu davaji velky duraz na zabaveni pisemnych
dokumentu stejne jako pocitacu - explicitne zminuji fotokopie,
pocitacove vypisy, telefonni ucty, adresare, deniky, zaznamy,
poznamky a korespondenci. V praxi to znamena, ze diare, hracske
casopisy, softwarova dokumentace, literatura faktu o hackerech
a pocitacove bezpecnosti a nekdy i sci-fi knihy mizi do policejni
uschovy. Mizi i siroke spektrum elektrickych spotrebicu, vcetne
telefonu, televizi, zaznamniku, walkmanu, tiskaren, CD disku
a magnetofonovych pasek.
Ne mene nez 150 agentu Tajne sluzby USA bylo v prubehu
Operace Sundevil vyslano do akce. Zpravidla byli doprovazeni
prislusniky mistni a/nebo statni policie. Vetsina z techto
policistu - zejmena mistnich - se nikdy predtim zadne razie na
hackery nezucastnila. (To byl ostatne jeden z dobrych duvodu,
proc na ni byli pozvani.) Krome toho pritomnost uniformovaneho
policisty ubezpecuje lidi na miste razie, ze do jejich domu
vtrhla opravdu policie. Agenti Tajne sluzby USA chodi v civilu.
A v civilu chodi i bezpecnostni odbornici telekomunikaci, kteri
je pri raziich casto doprovazeji (a kteri se nijak zvlast nesnazi
identifikovat jako pouzi zamestnanci soukrome spolecnosti).
Typicka razie na hackery probiha asi takto. Za prve, policie
bleskurychle vtrhne dovnitr, vsemi vchody najednou a plnou silou,
podle predpokladu, ze tato taktika snizi ztraty na minimum. Za
druhe, potencialni podezreli jsou okamzite oddeleni ode vsech
dostupnych pocitacovych systemu, aby nemeli sanci odstranit nebo
znicit pocitacove dukazy. Jsou odvedeni do mistnosti bez
pocitacu, treba do obyvaciho pokoje, a hlidani; ne *ozbrojenou*
strazi - revolvery jsou rychle schovany zpet do pouzder - ale
prece jenom strazi. Je jim predlozeno povoleni k domovni
prohlidce a jsou varovani, ze vsechno, co reknou, muze byt
pouzito proti nim. Vetsinou maji hodne co rict, zejmena nic
netusici rodice.
Nekde v dome je "centrala" - pocitac pripojeny k telefonni
lince (nekdy i nekolik pocitacu na nekolika telefonnich linkach).
Obvykle je to hackerova loznice, ale muze to byt kdekoli v dome;
a hledanych mist muze byt i vic. "Centrala" je sverena
dvouclennemu tymu agentu, "patraci" a "zapisovateli". "Patrac" ma
pocitacovou kvalifikaci, casto je to agent, ktery ma pripad na
starosti a ktery osobne ziskal od soudce povoleni k domovni
prohlidce. Vi, co ma hledat, a vlastnorucne uskutecnuje sber
dukazu: rozpojuje kabely, otvira skrine a zasuvky, prohlizi
papirove poradace a boxy s disketami atd. "Zapisovatel"
fotografuje veskere vybaveni, jak stoji a lezi - zvlast zmet
kabelu za pocitacem, jejiz obnoveni muze byt bez navodu praci
primo sisyfovskou. "Zapisovatel" take zpravidla vyfotografuje
vsechny pokoje v dome, aby zadny rafinovany zlocinec nemohl
tvrdit, ze mu policie behem prohlidky neco ukradla. Nekteri
"zapisovatele" pouzivaji videokamery nebo diktafony, ale prosty
pisemny zapis je obvyklejsi. Objekty zabavovane patracem jsou
ocislovany a popsany, vetsinou na standardnich policejnich
inventarnich listcich.
Agenti Tajne sluzby USA nebyli - a nejsou - pocitacovymi
experty. Nedelali - a nedelaji - zavery na miste o tom,
predstavuje-li urcity kus pocitacoveho vybaveni dukaz ci hrozbu.
Mohou byt pristupni argumentum; mohou napriklad nechat tatinkovi
jeho pocitac, ale *nemuseji*. Povoleni k domovni prohlidce,
vydavana pri vysetrovani pocitacovych zlocinu, ktera byla
standardizovana pocatkem 80. let, pouzivaji velmi obecne vyrazy,
vztahujici se na pocitace, temer vsechno, co je pripojeno
k pocitaci, temer vsechno, cim se pocitac ovlada, temer vsechno,
co pocitac vzdalene pripomina, plus uplne vsechny pisemnosti
nachazejici se v okoli pocitace. Vysetrovatele pocitacovych
zlocinu agenty durazne upozornuji, aby sebrali vsechno.
V tomto smyslu slavila Operace Sundevil uspech. Zastavila
provoz boardu z cele Ameriky, ktere byly hromadne dopraveny do
kriminalisticke pocitacove laboratore Tajne sluzby USA ve
Washingtonu, stejne jako 23 000 disket a nezname mnozstvi
tistenych materialu.
Ale zabaveni petadvaceti boardu a gigabytovych hor
potencialnich dukazu nachazejicich se v techto boardech
(a v dalsich pocitacich jejich majitelu, jez byly rovnez prevzaty
do policejni uschovy) nebylo ani zdaleka jedinym motivem Operace
Sundevil. Motivy tak bezprecedentni, velke a ambiciozni akce
museji byt chapany jako *politicke*. Operace Sundevil byla
propagacni akci a jejim cilem bylo vyslat jiste signaly
a objasnit jiste okolnosti, a to jak verejnosti, tak ruznym
spolecenskym skupinam lidi okolo elektroniky.
Za prve - a tato motivace byla podstatna - vyslala policie
"zpravu" digitalnimu undergroundu. Tato zprava byla velmi jasne
formulovana Garrym M. Jenkinsem, zastupcem reditele Tajne sluzby
USA, na tiskove konferenci o Operaci Sundevil ve Phoenixu, 9.
kvetna 1990, tedy bezprostredne po razii. Strucne receno, hackeri
se hrube zmylili, kdyz si mysleli, ze se mohou schovavat "za sve
relativne anonymni pocitacove terminaly". Naopak, mohou si byt
jisti, ze mistni i federalni policiste patroluji v cyberspace
stejne jako vsude jinde a ze vedi i o odpornych, spinavych
doupatech elektronicke neresti, tedy o undergroundovych boardech.
Neni nijak neobvykle, ze se policie obraci k porusovatelum
zakona s takovouto zpravou. Je to standardni zprava, novy je
pouze kontext. V tomto smyslu byly razie "Sundevilu" digitalnim
ekvivalentem beznych prohlidek v erotickych salonech, sexshopech,
barech narkomanu a ilegalnich sazkovych kancelarich. Pri takove
razii je zatceno jen malo lidi, pokud vubec nekdo; zadne
vyslechy, zadna obvineni, zadne soudy. V techto pripadech policie
proste zabavuje: eroticke casopisy, pornograficke videokazety,
sexualni pomucky, vybaveni heren, pytle marihuany...
Samozrejme, kdyz policiste objevi pri razii neco opravdu
hrozneho, nasleduje zatykani a trestni stihani. Ovsem daleko
casteji je jejim dusledkem proste kratkodobe, ale vyrazne
naruseni uzavreneho sveta prestupniku. Cilem je "valka nervu".
"Cervena." "Studena sprcha" pro porusovatele zakona. A,
samozrejme, okamzita ztrata zabavenych predmetu. Je velice
nepravdepodobne, ze cokoli z odneseneho materialu bude kdy
vraceno. At uz jsou podezreli obvineni, pripadne odsouzeni, ci
nikoli, temer jiste nebudou mit nervy zadat o vraceni sveho
majetku.
Zatykani, soudy a vubec dostavani lidi za mrize musi pocitat
s vsemoznymi pravnimi klickami; ale zajistovani prace pro soudni
system neni ani zdaleka jedinym ukolem policie. Cilem policie
neni jednoduse zatykat lidi a dostavat je do vezeni. Policiste
chapou svou praci jinak. Policie "chrani a slouzi". Policie
"udrzuje klid a poradek". Stejne jako ostatni formy policejni
prace, ani udrzovani poradku neni exaktni veda. Udrzovani poradku
je neco jako umelecka disciplina.
Kdyz se skupina hrozive vyhlizejicich mladistvych chuliganu
poflakuje na rohu ulice, nikoho neprekvapi, ze k nim prijde
uniformovany straznik a razne je vyzve, aby "to rozpustili".
Naopak velmi prekvapive by bylo, kdyby nektery z techto flakacu
zamiril k nejblizsi telefonni budce, zavolal pravnikovi a pozadal
soud o ochranu svych ustavnich prav na svobodu slova a svobodu
shromazdovani. Ovsem cosi zcela analogickeho bylo jen jednim
z mnoha anomalnich dusledku Zatahu na hackery.
Operace Sundevil vyslala i jine uzitecne zpravy dalsim
spolecenskym skupinam lidi okolo pocitacu. Tyto zpravy nemusely
byt nutne cteny z podia ve Phoenixu shromazdenym novinarum, ale
to neznamena, ze byly nezretelne. Uklidnujici zprava byla urcena
hlavnim obetem kradezi kodu a "kreditniho nakupu":
telekomunikacnim spolecnostem a bankam poskytujicim kreditni
karty. Bezpecnostni specialiste spolecnosti pouzivajicich
elektroniku "Sundevil" radostne uvitali. Po letech zneuzivani
techniky a nasobicich se ztrat prijmu byly jejich stiznosti na
bezostysne porusovani zakona vzaty policii vazne. Uz zadne
vytacky a krceni ramen; zadne hloupe vymluvy na "nedostatek
kvalifikovanych policistu" a nizkou prioritu vysetrovani
pocitacovych "zlocinu bilych limecku", jez nemaji "prime obeti".
Odbornici na pocitacovy zlocin jiz dlouho soudi, ze mnoho
pripadu zneuziti pocitace neni oznameno policii. Povazuji to za
velky skandal sveho oboru. Nektere obeti si nestezuji, protoze si
mysli, ze policiste jsou pocitacove negramotni a nedokazou ani
nechteji vysetrovat pocitacove zlociny. Jine jsou zahanbeny svou
zranitelnosti a prijimaji ucinna opatreni, aby se vyhnuly
publicite. To plati zvlast o bankach, jez se obavaji ztraty
duvery investoru v dusledku verejneho vysetrovani zpronevery ci
telekomunikacniho podvodu. A nektere obeti jsou tak zmatene svou
vlastni moderni technologii, ze si ani nevsimnou, ze doslo
k zlocinu - ani tehdy, jsou-li obrany az na kost.
Dusledky teto situace jsou neradostne. Zlocinci unikaji
dopadeni a trestu. Existujici jednotky pro potirani pocitacoveho
zlocinu nemaji praci. Skutecny stav pocitacoveho zlocinu - jeho
rozsah, povaha, hrozba, kterou predstavuje, i legalni opatreni,
jez by mu mela branit - to vse zustava nezname. O dalsim problemu
mluvi policiste jen zridkakdy, jakkoli jim pusobi vazne starosti.
Kdyz policie nechrani obcany proti zlocinu, mohou vzit pravo do
svych rukou. Telekomunikacni spolecnosti, banky poskytujici
kreditni karty, velke koncerny udrzujici rozsahle pocitacove
site, ktere mohou byt cilem hackeru - to jsou mocne, bohate
a politicky vlivne organizace. Nejsou ochotne nechat si diktovat
pravidla hry od zlodeju (a v podstate ani od nikoho jineho).
Casto si plati dobre organizovane soukrome bezpecnostni agentury,
bezne vedene zkusenymi veterany z armady ci policie, kteri odesli
ze sluzby verejnosti na zelenejsi pastviny soukromeho sektoru.
Pro policii muze byt bezpecnostni odbornik soukrome spolecnosti
mocnym spojencem; ale nenajde-li tento muz spojence v radach
policie, a je-li vystaven tlaku sve spravni rady, muze se potichu
pustit do samostatne akce.
A najemni pomocnici bezpecnostniho odboru se vzdycky najdou.
Soukrome bezpecnostni agentury - a vubec "obchod s bezpecnosti"
- v 80. letech bourlive rostl. Dnes existuji cele spionazni
armady "bezpecnostnich konzultantu", "osobnich strazcu",
"soukromych detektivu" a "externich expertu" - vsechny druhy
podezrelych podnikavcu prodavajicich "vysledky" a diskretnost.
Samozrejme, mnoho z techto panu a dam muze byt prikladem
profesionalnich i obcanskych ctnosti. Ale jak vi kazdy ctenar
detektivnich pribehu "drsne skoly", policie zpravidla neni
nadsena takovou soukromou konkurenci.
Je znamo, ze nektere spolecnosti si ve snaze o sve
pocitacove zabezpeceni najaly hackery. Policii takova vyhlidka
primo desi.
Policie chrani sve dobre vztahy se svetem obchodu jako oko
v hlave. Zridkakdy je nektery policista tak indiskretni, aby
verejne prohlasil, ze nejaky vyznamny zamestnavatel v jeho state
ci meste podlehl paranoidnim predstavam a utrhl se ze retezu.
Nicmene policie - a zvlaste pocitacova policie - je si teto
moznosti vedoma. Policiste specializovani na vysetrovani
pocitacovych zlocinu bezne travi polovinu sve pracovni doby
pestovanim vztahu s verejnosti na seminarich a predvadenim
"zivych policajtu" pro skupiny rodicu ci uzivatele pocitacu, ale
zpravidla pro sve stale publikum: potencialni obeti pocitacoveho
zlocinu. To jsou samozrejme telekomunikace, banky nabizejici
kreditni karty a velke koncerny s rozsahlymi pocitacovymi sitemi.
Policie je durazne vyzyva, aby jako radni obcane hlasili trestne
ciny, o kterych se dozvedi, a vznaseli obvineni. Upozornuji, ze
v prislusnych institucich pracuji chapavi a schopni lide, kteri
umeji prijmout ucinna opatreni, dojde-li k pocitacovemu zlocinu.
Ale verbalni ujistovani je lacine. Operace Sundevil byla
opravdova.
A posledni zprava "Sundevilu" byla urcena pro vnitrni
potrebu policejnich sboru. Operace Sundevil byla dukazem, ze
americka pocitacova policie dospela. Byla dukazem, ze nyni je
mozno zorganizovat velkoryse operace. Byla dukazem, ze Tajna
sluzba USA a jeji spojenci z mistnich policejnich jednotek dokazi
pracovat jako dobre namazany stroj (pres komplikace s pouzivanim
tech otravnych telefonu kodujicich hlas). Byla dukazem, ze jeji
iniciatori z arizonske "Organized Crime and Racketeering Unit"
("Jednotka proti organizovanemu zlocinu a vyderacstvi") patri do
svetove extraligy, co se tyce ambici, organizace a opravdu
koncepcni velkorysosti.
A poslednim tahem stetce byla zprava, kterou Tajna sluzba
USA poslala svym davnym rivalum z FBI. Podle dekretu Kongresu
sdileji Tajna sluzba USA a FBI zodpovednost za federalni
vysetrovani pocitacovych zlocinu. Zadnou z techto organizaci
tento mlhavy kompromis nikdy ani zdaleka neuspokojil. Vypada to,
jako by se Kongres nemohl rozhodnout, ktera z nich je
kvalifikovanejsi. A stezi existuje nejaky G-man ci zvlastni
agent, ktery by v teto otazce nemel zcela jasno.
[...]
Nikdo, kdo se zajima o Operaci Sundevil - a vubec o americky
pocitacovy zlocin - nemuze neznat jmeno Gail Thackerayove,
pomocne statni zastupkyne statu Arizona. Prirucky pro
vysetrovatele pocitacovych zlocinu casto uvadeji jeji skupinu
jako priklad a cituji jeji prace; mela nejvyssi funkci ve statni
administrative ze vsech uredniku specializujicich se na
odhalovani pocitacove trestne cinnosti. Jeji jmeno bylo uvedeno
v tiskove zprave o Operaci Sundevil (byt skromne notny kus za
mistnim federalnim prokuratorem a sefem uradovny Tajne sluzby USA
ve Phoenixu). Jak se komentare k Zatahu na hackery - a jeho
kritika - zacaly mnozit, stavala se arizonska statni urednice cim
dal tim znamejsi. Ackoli nerekla temer nic specifickeho o samotne
Operaci Sundevil, byla Gail Thackerayova autorkou tech
nejlakonictejsich vyroku zacinajici propagandisticke valky, treba
"Agenti pracuji v dobre vire, a nemyslim, ze totez muzete rici
o hackerske komunite". Dalsim bylo slavne "Nejsem zadny
prokuratorsky fanatik" (v *Houston Chronicle* 2. zari 1990). Ve
stejne dobe zachovavala Tajna sluzba USA svou obvyklou
diskretnost a Chicagska operacni skupina, poucena nasledky
skandalu kolem Steve Jackson Games, uplne zalezla.
Pri usporadavani sve rostouci kolekce novinovych vystrizku
jsem si potvrdil, ze Gail Thackerayova je ve srovnani s ostatnimi
verejnymi zdroji o policejnich operacich uplnou fontanou
vedomosti.
Rozhodl jsem se, ze bych se s ni mel seznamit osobne. Napsal
jsem ji do arizonskeho uradu statniho zastupce.
Nejen ze mi zdvorile odpovedela, ale k memu uzasu velice
dobre vedela, co je to "cyberpunkova" science-fiction.
Kratce pote prisla Gail Thackerayova o zamestnani. A ja jsem
docasne povesil na hrebik svou karieru sci-fi spisovatele a stal
se novinarem specializujicim se na pocitacovy zlocin. Zacatkem
brezna 1991 jsem priletel do Phoenixu v Arizone udelat interview
s Gail Thackerayovou pro svou knihu o zatahu na hackery.
"Kreditni karty byvaly zadarmo," rika Gail Thackerayova.
"Dneska stoji ctyricet dolaru - jen na pokryti ztrat zpusobenych
'sidici'."
Elektronicti zlodejicci jsou paraziti. Jako jednotlivci
nejsou moc nebezpecni, nic zvlastniho. Ale nikdy neprichazeji
jako jednotlivci. Prichazeji v tlupach, bandach, houfech, nekdy
v celych subkulturach. A kousou. Kazdemu, kdo si dnes poridi
kreditni kartu, odsaje tento zvlastni druh komaru nejake penize.
Ktere formy elektronickeho zlocinu jsou podle jejiho odborneho
nazoru nejhorsi, ptam se a nahlizim do svych poznamek. Kradeze
kreditnich karet? Vloupani do bankomatu? Telefandovstvi? Pruniky
do pocitacu? Sireni viru? Kradeze pristupovych kodu? Manipulace
databazi? Softwarove piratstvi? Pornograficke BBS? Cerne
prijimace satelitni televize? Kradeze kabeloveho spojeni? Je to
dlouhy seznam. Jeho odrikavani me privadi do pesimisticke nalady.
"Ale ne," odpovida Gail Thackerayova a energicky se naklani nad
stul, nefalsovane rozcilena. "Nejhorsi je telefonni zpronevera.
Falesne loterie, falesne dobrocinne sbirky. Podvodne charitativni
nadace. S tim, co tihle lidi ukradnou, by se dal zaplatit statni
dluh... Zameruji se na duchodce, pouzivaji kreditni prehledy
a demograficke statistiky, okradaji stare a slabe." Mluvi rychle
a vztekle.
Zalozit falesnou nadaci je jednoduche. Podvodnici zacali
mamit z lidi penize telefonem uz pred desetiletimi. Anglicke
slovo "phoney" (falesny) je odvozeno ze slova "phone" (telefon)!
Ale dnes je to o tolik *snazsi*, straslive zjednodusene
technologickym pokrokem a komplikovanou strukturou moderni
telefonni site. Ti sami profesionalni podvodnici to delaji znovu
a znovu, rika mi Thackerayova, schovavaji se za vrstvami
nastrcenych firem... za deviti nebo deseticlankovym retezem
falesnych holdingovych spolecnosti po celem kontinentu. Nechaji
si zavest telefon na falesne jmeno do prazdneho bezpecneho domu.
A propoji vsechny hovory z tohoto telefonu do jineho telefonu,
ktery klidne muze byt v jinem *state*. Neplati ani telefonni
ucty; za mesic se proste vypari. A pak se ta sama banda zkusenych
zlodeju usadi nekde jinde, v nejake jine Zlamane Lhote. Koupi
nebo ukradnou obchodni prehledy o pouzivani kreditnich karet,
nacpou je do pocitace a nechaji si vybrat lidi nad petasedesat
let, kteri davaji hodne na dobrocinnost. Zivi se tim cela
subkultura nelitostnych podvodniku.
"'Zarovky pro slepe'," rika Thackerayova s hlubokym odporem.
"Neni jim konce."
[...]
I *delikventi* zadaji Gail Thackerayovou o radu. Telefandove
ji volaji do kancelare. Velice dobre vedi, co je zac. Doluji z ni
informace o tom, co maji policiste za lubem a kolik toho vedi.
Nekdy ji volaji cele *skupiny* telefandu, spojene do ilegalni
telefonicke konference. Vysmivaji se ji. A, jako obvykle,
vychloubaji se. Telefandove, opravdovi, nenapravitelni
telefandove, proste *nedokazou zmlknout*. Vydrzi se vybavovat
cele hodiny.
Jsou-li ponechani sami sobe, mluvi vetsinou o detailech
kolem sizeni telefonu; je to asi tak zajimave jako poslouchat,
jak se automechanici bavi o perovani a predstihu zapalovani. Take
pomlouvaji jeden druheho. A kdyz mluvi s Gail Thackerayovou,
obvinuji sami sebe. "Mam pasky," konstatuje Thackerayova suse.
Telefandove mluvi proste jako blazni. Napriklad "Dial-Tone"
("Volaci ton") z Alabamy stravil sveho casu pul hodiny proste
ctenim ukradenych pristupovych kodu do zaznamniku hlasove posty.
Stovky, tisice cisel, monotonne recitovanych bez jedine pauzy
- abnormalni pripad. Kdyz je telefanda zatcen, jen zcela
vyjimecne neprozradi vsechny podrobnosti o kazdem, koho zna.
Hackeri nejsou o nic lepsi. Ktery jiny druh zlocincu,
poklada Thackerayova recnickou otazku, vydava casopisy a porada
srazy? Zda se, ze nebetycna drzost takoveho jednani ji doopravdy
drazdi, ackoli nezaujateho pozorovatele muze takova aktivita
primet k pochybam o tom, zdali by hackeri vubec meli byt
povazovani za "zlocince". Skateboardiste maji casopisy,
a dopousteji se rady deliktu. Amatersti automobilovi konstrukteri
maji casopisy, a prekracuji rychlostni omezeni a obcas zabijeji
lidi...
Ptam se ji, bylo-li by pro spolecnost ztratou, kdyby vsichni
telefandove a hackeri svuj konicek proste opustili a nechali
lezet ladem, takze uz by to nikdo nikdy nedelal. Vypada
prekvapene. "Ne," rika bez vahani. "Mozna trochu... za starych
casu... na MITu... Ale dneska muzete s pocitaci delat spoustu
uzasnych legalnich veci, nepotrebujete se vloupavat do cizich,
jen abyste se s nimi naucili zachazet. Tahle vymluva uz
neexistuje. Muzete se ucit, jak je vam libo." "Pronikala jste
nekdy do pocitacu?," ptam se.
Ucastnici kursu v Glyncu to delaji. Aby videli, kde jsou
systemy zranitelne. Tahle predstava ji nechava chladnou.
Nevzrusuje ji to. "Jaky pocitac mate?"
"Compaq 286LE," rika tise.
"A jaky byste *chtela* mit?"
Po teto otazce se v ocich Gail Thackerayove rozhori pravy
hackersky ohen. Naprimi se a mluvi rychle a vzrusene: "Amigu
2000, s IBM kartou a Macovskou emulaci! Nejvic hackeru ma Amigy
a Commodory. A Apply." Kdyby mela Amigu, vysvetluje
entuziasticky, mohla by zkoumat cele svety disket zabavenych jako
dukaz pohodlne a prakticky na jedinem univerzalnim stroji.
A lacinem. Ne jako ve stare laboratori na generalni prokurature,
kde meli praveky CP/M, nejake Amigy a Apply, par IBM, vsechny
mozne pomocne programy... ale zadne Commodory. Pracovni stanice
na generalni prokurature jsou Wangy, jednoucelove pocitace pro
psani textu. Krotke stroje uvazane ke kancelarske siti - i kdyz
pravda, maji pristup on-line do pravnickych databazi Lexis
a Westlaw...
Nerikam nic, ale bezpecne rozpoznavam priznaky. Tato
pocitacova horecka se siri vrstvami americke spolecnosti uz leta.
Lide *touzi* po megahertzech a megabytech. A je to epidemicka
choroba; kosi spolecenske vecirky, jejichz ucastnici se vrhaji do
nejhlubsich a nejtemnejsich propasti konverzace o verzich
softwaru a drahych periferiich... Odznak hackerske selmy. Ja ho
mam taky. Cela "elektronicka komunita" - at uz to sakra znamena
co chce - ho ma. Gail Thackerayova ho ma. Gail Thackerayova je
hackersky policajt. Moji bezprostredni reakci je zachvat urazene
litosti: *proc te dame nikdo nekoupi Amigu?!* Nechce prece zadny
superpocitac, zadny Cray X-MP; Amiga je pekna mala hracka.
Podvodnici nas stoji nespocetne miliony; soud s jedinym hackerem
muze snadno prijit na sto tisic dolaru. Jak to, ze nikdo neda
dohromady mizerne ctyri tisice, aby mohla Gail Thackerayova delat
svoji praci? Za sto tisic bychom mohli koupit Amigu kazdemu
pocitacovemu policajtovi v Americe. Neni jich zas tolik.
[...]
A zlocinci se uci rychle. Neni-li "krivka uceni" prilis
prikra, nevyzaduje-li nova technologie odrazujici mnozstvi
znalosti a zkusenosti, jsou zlocinci casto mezi jejimi prvnimi
prukopniky. Zvlaste kdyz jim pomaha skryt se. Zlocinci se topi
v penezich. Nove komunikacni technologie - pagery, mobilni
telefony, faxy, Federalni expresni postu - pouzivali jako prvni
bohati manazeri, a zlocinci. V pocatcich pouzivani pageru
a pipatek si obchodnici s drogami tuto technologii zamilovali
natolik, ze vlastnictvi pipatka bylo prakticky dukazem obchodu
s kokainem. Amaterska radia se bourlive rozsirila, kdyz byla
rychlost na silnicich omezena na 55 mil a jeji prekracovani se
stalo narodnim sportem. Obchodnici s drogami posilaji hotovost
Federalni expresni postou presto, a nebo mozna *prave proto*, ze
v kazdem jejim urade visi varovani, abyste to nikdy nezkouseli.
Federalni expresni posta kontroluje zasilky rentgenem a psy, aby
zamezila preprave drog. Nestaci to.
Mobilni telefony obchodniky s drogami nadchly. Je snadne
zmenit identifikacni cislo mobilniho telefonu a zajistit si tak
telefonni spojeni z pohybliveho mista, bezplatne a prakticky
nevystopovatelne. Spolecnosti poskytujici mobilni telefony, ktere
jsou jejich obeti, nyni bezne predkladaji ohromne seznamy
nezaplacenych hovoru do Kolumbie a Pakistanu.
Rozhodnuti soudce Greena o rozdeleni AT&T se pro
kriminalisty stalo nocni murou. *Ctyri tisice* telekomunikacnich
spolecnosti. Exponencialni narust zpronevery. Vsechno, co se da
za penize koupit, dostupne pomoci telefonu a cisla kreditni
karty. Zlociny beze stop. Cely svet novych elegantnich podrazu.
Kdyby si Thackerayova mohla vybrat jedno splnene prani, byla
by to prima legalni cesta timto fragmentovanym labyrintem.
Nejaka nova forma povoleni k elektronicke domovni prohlidce,
elektronicka "carte blanche" vydana soudcem. Pouzivala by se
stejne vyjimecne jako odposlech a umoznovala by "elektronicky
pohotovostni zasah" - bleskurychly postup pres statni hranice
a zajisteni spoluprace vsech zainteresovanych provozovatelu
klasickych i mobilnich telefonu, optickych, podnikovych
a pocitacovych siti, AT&T a jejich dcerinnych spolecnosti,
nezavislych podniku poskytujicich dalkove hovory i majitelu
radii. Nejake opravneni, nejaky mocny soudni prikaz, ktery by
dokazal proniknout ctyrmi tisici ruznych byrokratickych lejster
ke zdroji telefonickeho hovoru, ke zdroji viru, ke zdroji hrozeb
sirenych elektronickou postou, vyhruzek bombami a unosy.
"V dnesni dobe," rika, "Lindbergovo unesene dite vzdycky zemre."
Neco, co by zastavilo Sit, treba jen na okamzik. Neco, co by
ji dalo kridla. Sedmimilove boty. To by potrebovala. "Tem chlapum
staci nanosekundy a ja pouzivam Pony Expres." A pak je tu
prichazejici internacionalizace. Elektronicky zlocin nikdy nebylo
snadne lokalizovat a urcit mistni organy, do jejichz pravomoci
spada jeho stihani. Telefandove a hackeri nesnaseji hranice
a prekracuji je, kdykoli maji prilezitost. Anglicani. Holandani.
A Nemci, zvlast vsudypritomny Chaos Computer Club. Australani. Ti
vsichni se v Americe naucili zneuzivat telefony. A podsveti
roste. Mezinarodni site jsou globalni, ale vlady a policie proste
ne. Ani zakony. Ani zakonne principy ochrany obcanu.
Ale existuje jeden globalni jazyk - anglictina. Telefandove
mluvi anglicky; je to jejich prirozeny jazyk, i kdyz jsou Nemci.
Anglictina mohla kdysi byt jazykem Anglicanu, ale nyni je jazykem
Site; zrovna tak dobre by se ji mohlo rikat "CNNstina".
Asiaty telefandovstvi nijak zvlast nelaka. Zato jsou v prvni
lize organizovaneho softwaroveho piratstvi. Nevenuji se mu ani
Francouzi. Francouzi se s pomoci pocitacu venuji prumyslove
spionazi.
Za starych casu pravych hackeru z MITu shazovani systemu
nikoho nebolelo. Aspon ne moc. Ne trvale. Ted je situace jina.
Nasledky jsou horsi. Hackeri brzo zacnou zabijet lidi. Uz dnes
existuji metody zahlceni linek systemu 911, rozcilujici policii
a mozna vedouci k smrti nejake nevinne obeti marne volajici
o pomoc. Hackeri v pocitacich ridicich provoz vlaku a letist
jednou nekoho zabiji. Mozna mnoho lidi. Gail Thackerayova je
o tom presvedcena.
[...]
Federalni vybor pro pocitacove vysetrovani (Federal Computer
Investigations Committee cili FCIC) je nejdulezitejsi
a nejvlivnejsi americkou organizaci potirajici pocitacovy zlocin.
A protoze policie jinych zemi prebira vetsinu svych metod boje
proti pocitacovemu zlocinu z Ameriky, muze byt FCIC klidne nazvan
nejdulezitejsi takovou skupinou na svete.
Je to take organizace, ve srovnani s jinymi americkymi
federalnimi institucemi, velmi neortodoxni. Jsou v ni mistni
a statni vysetrovatele spolu s federalnimi agenty. Pravnici,
ucetni auditori a programatori specializovani na pocitacovou
bezpecnost si vymenuji zkusenosti s uniformovanymi strazniky.
Zabezpecovaci firmy a bezpecnostni experti telekomunikaci
prichazeji, aby vysvetlili, co umeji jejich nastroje, a zadaji
o ochranu a spravedlnost. Soukromi vysetrovatele, akademicti
experti a komercni poradci prispivaji svou troskou do mlyna. FCIC
je antitezi formalni byrokraticke struktury. A jeho clenove jsou
na to hrdi; chapou, ze jejich skupina je abnormalni, ale jsou
zcela presvedceni, ze takove, pro statni zamestnance naprosto
*groteskni* chovani je *zcela nezbytne*, pokud chteji dobre delat
svou praci.
Aktivni clenove FCIC - z Tajne sluzby USA, FBI, financni
prokuratury, Ministerstva prace, uradu federalnich prokuratoru,
statni policie, vojenskeho letectva a kontraspionaze - casto
navstevuji konference, poradane na ruznych mistech Spojenych
statu, na sve vlastni utraty. FCIC nedostava granty. Clenstvi
v nem je bezplatne. Nema sefa. Nema ani kancelar - jen postovni
schranku ve Washingtonu, na Odboru zpronevery Tajne sluzby USA.
Nema rozpocet. Nema plan cinnosti. Clenove se setkavaji trikrat
do roka - vicemene. FCIC cas od casu vydava brozury, ale nema
staleho vydavatele, pokladnika, dokonce ani sekretarku.
Konference FCIC nemaji psany program. Lide, kteri nepracuji pro
federalni instituce, jsou povazovani za "nehlasujici cleny",
ovsem k hlasovani prakticky nedochazi. Visacky, odznaky ani
clenske prukazy FCIC neexistuji. Vsichni clenove si navzajem
tykaji. Je jich asi ctyricet. Kolik presne, nikdo nevi. Lide
prichazeji a odchazeji, nekdy formalne odejdou, ale stale se
podileji na cinnosti skupiny. Nikdo se nikdy nepokousel
specifikovat, co presne znamena "clenstvi" v tomto "vyboru".
Jakkoli takova "organizace" muze nekomu pripadat podivna,
kazdy, kdo zna socialni struktury lidi kolem pocitacu, ji snadno
rozezna.
Ekonomove a teoretici rizeni uz leta spekuluji, ze vlna
informacni revoluce znici nepruzne, hierarchicke byrokracie, kde
je vsechno rizeno centralne shora dolu. Vysoce kvalifikovani
"zamestnanci" prevezmou mnohem vetsi zodpovednost, budou
iniciativne zahajovat praci na novych ukolech a resit je bez
dozoru nadrizenych, budou se rychle a pruzne presouvat z mista na
misto a od jedne ulohy k druhe. Zavladne "ad-hokracie", skupiny
lidi spontanne vznikajici napric tradicni organizacni strukturou
pro reseni konkretniho problemu, s vyznamnou pomoci pocitacem
podporovanych expertiz, a opet zanikajici po jeho vyreseni.
V podstate toto se opravdu stalo ve svete pocitacoveho
zlocinu. S vyraznou vyjimkou telefonnich spolecnosti, ktere jsou
koneckoncu pres sto let stare, funguje prakticky *kazda*
organizace, o ktere je v teto knize rec, stejne jako FCIC.
Chicagska operacni skupina, arizonska Jednotka proti
organizovanemu zlocinu a vyderacstvi, Legion of Doom,
prispevatele *Phracku*, Nadace elektronickeho pohranici - ti
*vsichni* vypadaji a jednaji jako "komanda" a "uzivatelske
skupiny". To vsechno jsou elektronicke ad-hokracie, spontanne
vznikajici a menici svou strukturu podle potreby. Nekteri z nich
jsou policiste. Nekteri jsou, prisne vzato, zlocinci. Nekteri
jsou politicti lobbyiste. Ale kazda z techto skupin se chova
stejne spontanne - "Hej, vy! Strejda ma hospodu - pojdte si tam
zahrat!"
Kazda z techto skupin se za svuj "amaterismus" stydi
a pestuje si image pro nepocitacovy svet - snazi se vypadat co
mozna nejpusobiveji, nejseriozneji a nejformalneji. Obyvatele
elektronickeho pohranici se tak podobaji pionyrum devatenacteho
stoleti touzicim po vlastni statnosti. Ale v historicke
zkusenosti "pionyru" devatenacteho a jednadvacateho stoleti
existuji dva zasadni rozdily.
Za prve, mocne informacni technologie *prospivaji* malym,
pruznym, volne organizovanym skupinam. Vzdycky existovali
"pionyri", "hobbyiste", "fanousci", "amateri", "dobrovolnici",
"hnuti", "uzivatelske skupiny" a "nezavisli experti". Ale takova
skupina, ma-li technicke moznosti sirit ohromne mnozstvi
specializovanych informaci rychlosti svetla svym clenum, vlade
a tisku, to je proste uplne jine zvire. Je to jako rozdil mezi
uhorem a elektrickym uhorem.
Druhym zasadnim rozdilem je, ze americka spolecnost je nyni
ve stavu blizicim se permanentni technologicke revoluci. Zejmena
ve svete pocitacu je prakticky nemozne *prestat* byt pionyrem,
pokud neumrete nebo se dobrovolne na vsechno nevykaslete. Vyvoj
se nikdy nezpomalil natolik, aby se scena mohla nejak
institucializovat. "Pocitacova revoluce" pokracuje po dvaceti,
triceti, ctyriceti letech, stale se rozsiruje do novych oblasti
spolecnosti. Vsechno, co doopravdy funguje, je uz zastarale.
Kdyz jste "pionyr" po celou dobu sve dospelosti, ztrati pro
vas slovo "pionyr" svuj vyznam. Cim dal tim mene budete chapat
svuj zpusob zivota jako pripravu na neco jineho, neco usedlejsiho
a organizovanejsiho, a stale vice jako *normalni stav*. V pojmu
"permanentni revoluce" je ve skutecnosti neodstranitelny rozpor.
Kdyz "chaos" trva dost dlouho, stane se z nej proste *novy
spolecensky rad* - a historie se opakuje, s novymi hraci a novymi
pravidly. Aplikujte toto tvrzeni na svet muzu zakona na konci
dvacateho stoleti, a dostanete skutecne originalni a pozoruhodne
vysledky. Jakakoli byrokraticka prirucka o vysetrovani
pocitacovych zlocinu bude zastaravajici, nez ji dopisete, a temer
starozitnost, nez bude vytistena. Pruznost a rychle reakce FCIC
mu davaji v tomto smeru velkou vyhodu a vysvetluji jeho uspech.
Ani pri nejlepsi vuli (kterou ostatne nema) se organizace
velikosti FBI nemuze prizpusobit rychlosti zmen teorie a praxe
pocitacoveho zlocinu. Kdyby se pokusili cvicit vsechny sve agenty
tak, aby byli na spici vyvoje, bylo by to *sebevrazedne*, protoze
*nic jineho uz by nikdy nestihli*.
FBI uci sve agenty zakladum teorie elektronickeho zlocinu na
sve zakladne v Quanticu ve Virginii. A Tajna sluzba USA porada
spolu s dalsimi federalnimi organizacemi uspesne a hojne
navstevovane kursy o telefonni zpronevere, pocitacovem zlocinu
a pronikani do pocitacu ve Federalnim policejnim treninkovem
centru (Federal Law Enforcement Training Center cili FLETC, cteno
"fletsy") v Glyncu v Georgii. Ale ani maximalni snaha techto
tradicnich organizaci neodstranuje absolutni nezbytnost "oblaku
s ostrim", jakym je FCIC.
Clenove FCIC jsou totiz *uciteli* ostatnich policejnich
instituci. Prakticky a doslovne vzato je Fakulta pocitacoveho
zlocinu v Glyncu jen jine jmeno pro FCIC. Kdyby autobus s jeho
cleny havaroval, byli by americti policiste ve svete pocitacoveho
zlocinu slepi, hlusi a nemi, a brzy by pocitili zoufalou nutnost
vymyslet FCIC znovu. A ted vubec neni vhodna doba zacinat zase od
zacatku.
11. cervna 1991 jsem opet prijel do Phoenixu v Arizone,
abych se zucastnil zatim posledni konference Federalniho vyboru
pro pocitacove vysetrovani. Bylo to priblizne dvacate setkani
teto slavne skupiny. Udaj je neurcity, protoze nikdo nevi, zdali
pocitat setkani "Kolokvia", jak byl FCIC nazyvan v polovine 80.
let, predtim, nez mu byla doprana dustojnost vlastni zkratky.
[...]
Popovidali jsme si o "Isis", nebo presneji IACIS cili
International Association of Computer Investigation Specialists
("Mezinarodni asociace specialistu na pocitacove vysetrovani").
Zabyvaji se "pocitacovymi dukazy" - metodami rozebirani pocitacu,
jez neznici dulezite udaje. IACIS, ktera ma nyni centralu
v Oregonu, se sklada z vysetrovatelu ze Spojenych statu, Kanady,
Taiwanu a Irska. "Taiwanu a Irska?", opakoval jsem. To jsou
*Taiwan* a *Irsko* v tomto oboru na spici? No to zrovna ne,
pripustil muj partner. Jsou to proste ti, kteri o tehle
organizaci uslyseli prvni. A mezinarodni rozmer je dulezity,
protoze problem sam je zjevne mezinarodni. Telefonni linky vedou
vsude.
Konference se zucastnil i zastupce Kanadske jizdni,
a vypadal velice spokojene. Nikdo tohoto Kanadana nevyhodil,
protoze by mohl predstavovat ohrozeni statni bezpecnosti. Tihle
policajti hlidaji cyberspace. Porad maji spoustu starosti
s "uzemni prislusnosti" trestnych cinu, ale pouha geografie je
netrapi. Neukazal se nikdo z Narodniho uradu pro letectvi
a kosmonautiku. NASA ma velke problemy s pruniky do pocitacu,
organizovanych zejmena australskymi najezdniky a nechvalne
znamymi cleny skupiny Chaos Computer Club, a v roce 1990 vzbudilo
kratkou, ale intenzivni pozornost tisku odhaleni, ze jedna
z neverejnych ustreden NASA v Houstonu byla systematicky
zneuzivana gangem telefandu. Ale fondy NASA byly seskrtany.
Museli omezit vsechno.
OSI cili Office of Special Investigations ("Urad zvlastniho
vysetrovani") vojenskeho letectva USA je *jedinou* federalni
organizaci zabyvajici se vyhradne pocitacovou bezpecnosti. Cekalo
se, ze se ukazi v plne sile, ale nekteri odrekli - Pentagon
omezuje rozpocet.
Jak se prazdne lahve hromadily, atmosfera se uvolnovala
a pritomni zacali vypravet vesele prihody. "Jsou to policajti,"
usmala se Thackerayova. "Kdyz nemluvi o praci, mluvi o zenskych
a piti."
Vyslechl jsem prihodu o cloveku, ktery byl pozadan
o "zkopirovani" diskety a *zkopiroval nalepku na ni*. Strcil
disketu do kopirky a vyboj staticke elektriny zcela znicil
informace, ktere na ni byly.
Nejaky jiny nestastnik hodil cely balik zkonfiskovanych
disket do kufru policejniho vozu, hned vedle radia. Radiovy
signal je vymazal. Poslechli jsme si o Dave Genesonovi, prvnim
prokuratorovi, ktery vznasel obzaloby v pripadech pocitacovych
zlocinu. Dave Geneson mel sprintersky start, coz je pri prechodu
do sveta pocitacoveho zlocinu prvni ctnosti. Vetsina
diskutujicich souhlasila s tim, ze je snazsi porozumet nejprve
pocitacum a potom policejni a prokuratorske praci. Muzete vzit
nektere lidi od pocitacu a udelat z nich dobre policajty - ale
samozrejme museji mit *policajtskou mentalitu*. Museji mit
poulicni instinkty. Trpelivost. Vytrvalost. A diskretnost. Musite
si byt jisti, ze to nejsou zadni divocaci, vejtahove, kovbojove.
Vetsina z lidi u baru pracovala puvodne jako vojensti
bezpecnostni experti nebo policiste vysetrujici obchod s drogami
ci vrazdy. Byl vyjadren nezdvorily nazor, ze vojensky expert je
nesmyslny pojem a take ze i odpudivy svet vrazd je cistsi nez
operace proti obchodnikum s drogami. Jeden z pritomnych pracoval
pod cizim jmenem na drogovem pripadu v Evrope nepretrzite ctyri
roky. "Uz jsem se skoro vzpamatoval," prohlasil s kamennou tvari,
s cernym, sziravym, vpravde policajtskym humorem. "Ted uz dokazu
rict 'mrd' a nestrkat pred nej 'matku'."
"V policajtskem svete," prohlasil jiny, "je vsechno dobre
a spatne, cerne a bile. U pocitacu je vsechno sedive."
Jeden ze zakladajicich clenu FCIC, ktery byl clenem teto
skupiny uz v dobe, kdy byla jeste Kolokviem, vypravel o tom, jak
se k tomu dostal. Delal ve Washingtonu v oddeleni vrazd a byl
vyslan vysetrovat "hackersky" pripad. Podle slova "hack"
("sekat") prirozene predpokladal, ze ma najit psychopata s nozem,
a prisel do pocitacoveho strediska ocekavaje krev a mrtvolu. Kdyz
mu konecne doslo, o co jde (po hlasitych a marnych vyzvach, aby
programatori "mluvili anglicky"), zavolal na velitelstvi a rekl
jim, ze o pocitacich nic nevi. Odpovedeli mu, ze vsichni ostatni
vedi zrovna tolik a at se sakra kouka dat do prace.
Takze pouzil srovnani. Analogii. Metaforu. "Nekdo se vloupal
do vaseho pocitace, jo?" Nasilne vniknuti - to znam. "Jak se
dostal dovnitr?" "Telefonem." Vyhruzne telefonaty, to je jasne!
Potrebujeme zaznamnik a zjistit volajiciho!
Fungovalo to. Lepe nez nic. A fungovalo to mnohem lip, kdyz
se seznamil s dalsim policajtem, ktery resil neco podobneho. A ti
dva nasli dalsiho, a dalsiho, a Kolokvium bylo brzy na svete.
Velkou vyhodou bylo, ze snad vsichni znali Carltona Fitzpatricka,
pocitacoveho lektora z Glynka.
Ledy se prolomily ve velkem stylu v Memphisu v roce 1986.
Kolokvium pritahlo spoustu novych lidi - z Tajne sluzby, z FBI,
od vojaku, z jinych federalnich agentur - profesionaly. Nikdo
nechtel nikomu rict ani slovo. Obavali se, ze kdyby se to dostalo
k jejich sefum, prisli by o misto. Stravili neprijemne opatrne
odpoledne.
S formalitami se nedostali nikam. Ale kdyz oficialni program
skoncil, prinesli organizatori basu piv. A jakmile ucastnici
opustili byrokraticke formace a kompetencni spory, vsechno se
zmenilo. "Otevrel jsem sve srdce," vzpominal hrde jeden
z veteranu. Nez nastala noc, staveli z prazdnych pivnich
plechovek pyramidy a malem skladali vlastni bojovou pisen.
FCIC neni jedinou americkou organizaci pocitacovych
policistu. Existovala treba District Attorneys' Technology Theft
Association ("Asociace prokuratoru pro pripady kradezi
technologii") cili DATTA, i kdyz ta se specializovala spise na
kradeze cipu, dusevni vlastnictvi a pocitacovy cerny trh. Nebo
High Tech Computer Investigators Association ("Asociace
pocitacovych vysetrovatelu") cili HTCIA, zalozena v Silicon
Valley v Kalifornii o rok drive nez FCIC, jejimiz cleny byly
osobnosti jako Donald Ingraham. Nebo Law Enforcement Electronic
Technology Assistance Committee ("Vybor pro pomoc policii
v elektronickych technologiich") cili LEETAC na Floride a utvary
pocitacovych kriminalistu v Illinois, Marylandu, Texasu, Ohiu,
Coloradu a Pennsylvanii. Ale to vsechno byly mistni skupiny. FCIC
byl prvni organizaci v opravdu celostatnim meritku a na federalni
urovni.
Clenove FCIC ziji na telefonnich linkach. Ne na boardech
- velice dobre se vyznaji v tom, jak boardy funguji, a vedi, ze
nejsou bezpecne. Kazdy clen FCIC ma telefonni ucet, jakemu byste
neuverili. Lide z FCIC maji uz dlouho tesne kontakty s lidmi od
telefonu. Cyberspace je jejich prirozenym prostredim.
FCIC ma tri zakladni podskupiny: lektory, bezpecnostni
odborniky a vysetrovatele. Proto se take jmenuje "Vybor pro
vysetrovani" a v jeho nazvu se neobjevuje nepopularni termin
"pocitacovy zlocin". Oficialne je FCIC "strechovou organizaci
agentur, nikoli jednotlivcu"; neoficialne je pole jeho pusobnosti
tak specializovane, ze vyznam jednotlivcu je zasadni. Vsichni
pritomni museji byt osobne pozvani, a prakticky kazdy clen FCIC
se povazuje za zivy dukaz tvrzeni, ze doma neni nikdo prorokem.
Slysim to znovu a znovu, ruznymi slovy, ale stejnym tonem.
"Pripadal jsem si jako poustevnik, ktery si povida pro sebe."
"Byl jsem uplne izolovan." "Byl jsem zoufaly." "FCIC je pro
vysetrovani pocitacovych zlocinu v Americe to nejlepsi, co muze
byt." "FCIC skutecne funguje." "Tady najdete lidi, co vam opravdu
reknou, co se ve skutecnosti deje, a ne jen pravniky hledajici
mouchy." "Naucili jsme jeden druheho vsechno, co vime."
Uprimnost techto tvrzeni me presvedcuje, ze jsou pravdiva.
FCIC je funkcni a nenahraditelny. Je take v zasadnim rozporu
z tradici a mocenskou strukturou americkych policejnich
instituci. Skupina tak neformalni a podnikava jako FCIC
pravdepodobne neexistovala od dob pocatku Tajne sluzby USA v 60.
letech 19. stoleti. Lide z FCIC ziji jako lide jednadvacateho
stoleti v prostredi dvacateho stoleti, a jakkoli se da shromazdit
mnoho argumentu pro toto usporadani, da se shromazdit i mnoho
protiargumentu, a rozpocty kontroluji zpravidla ti, kteri
shromazduji protiargumenty. Poslouchal jsem, jak si dva clenove
FCIC z New Jersey vymenuji zivotni zkusenosti. Jeden z nich byl
v 60. letech motorkarem z pomerne drsneho gangu. "Jo, a znal si
toho a toho?", zeptal se jeho kolega z New Jersey. "Kus chlapa,
ramenatej."
"Jo, znal."
"No tak ten byl od nas. Nas agent v gangu."
"Vazne? Sakra! Pamatuju si ho. Fajn chlap."
Thackerayova vzpominala, jak byla oslepena slznym plynem pri
protestech proti valce ve Vietnamu ve Washingtonu v listopadu
1969, ze kterych delala reportaz pro studentsky casopis sve
skoly. "Taky jsem tam byl," usklibl se jiny policista. "Rad
slysim, ze ten slzak nekoho trefil." On sam byl tak slepy,
priznal se, ze pozdeji toho dne zatkl maly stromek.
FCIC je podivna skupina, shromazdena nahodou a nezbytnosti,
lihen policistu noveho typu. Na svete je spousta specializovanych
policajtu - odbornici na skorapkare, na drogy, na dane, ale
pravdepodobne jedinou skupinou, ktera je stejne izolovana jako
FCIC, jsou asi policiste patrajici po detske pornografii. Obe
tyto skupiny se totiz zabyvaji spiklenci, kterym velice zalezi na
vymene ilegalnich dat a na zachovani sve anonymity; a zadny jiny
policista o nich nechce ani slyset.
Clenove FCIC pomerne casto meni zamestnani. Zridkakdy maji
veskere vybaveni a trenink, ktere chteji a potrebuji. A jsou
pomerne casto zalovani.
Jak se pripozdivalo - v baru zacali hrat - nalada se stavala
pochmurnejsi. Vlada nikdy nic neudela, tvrdil kdosi, dokud
nedojde k nejakemu kolapsu. O pocitacove kolapsy neni co stat,
ale neda se poprit, ze velice prospivaji duveryhodnosti FCIC.
Vezmete si treba "Internet Worm". "Leta jsme varovali pred necim
takovym - ale proti tomu, co nas ceka, je to malickost." Tito
lide ocekavaji katastrofu. Vedi, ze dokud nedojde ke katastrofe,
nic podstatneho se nezmeni.
Dalsi den jsme vyslechli rozsahlou prednasku muze, ktery
byval pocitacovym policistou, dostal se do sporu s jistou
arizonskou radnici a nyni se zivil instalovanim pocitacovych siti
(za podstatne vyssi plat). Mluvil o rozebirani siti z optickych
kabelu.
I jediny pocitac, ma-li hodne periferii, je v podstate "sit"
- skupina stroju propojenych draty nesrovnatelne slozitejsim
zpusobem nez treba stereo vez. Clenove FCIC vyvijeji a publikuji
navody, jak zabavovat pocitace a jak z nich ziskavat dukazy.
Nekdy jsou to jednoducha pravidla, nicmene pro obycejneho
policajta, ktery dnes muze zakopnout o bezici pocitac pri
protidrogove razii ci vysetrovani zpronevery, mohou mit zasadni
dulezitost. Napriklad: Vyfotografuj system, nez na nej sahnes.
Oznac konce vsech kabelu, nez je odpojis. "Zaparkuj" hlavicky
pevnych disku, nez s nimi pohnes [u dnesnich pocitacu je toto
zpravidla zajistovano automaticky - pozn. prekl.]. Seber diskety.
Nedavej je do magnetickeho pole. Nepis na ne kulickovym perem.
Seber manualy. Seber vypisy. Seber poznamky lezici u pocitace.
Zkopiruj data, nez se na ne podivas, a zkoumej kopii, ne
original.
Nas prednasejici rozdal namnozene diagramy typicke site LAN
("Local Area Network" cili "mistni sit") odkudsi z Connecticutu.
*Sto padesat devet* osobnich pocitacu, kazdy se svymi vlastnimi
periferiemi. Tri "souborove servery". Pet "hvezdicovitych bran",
kazda s dvaatriceti porty. Jedna sestnactiportova brana na
detasovanem pracovisti. A vsechny tyto stroje komunikuji jeden
s druhym, distribuuji elektronickou postu, software a treba
i dukazy o trestne cinnosti. Vsechny jsou propojeny optickymi
kabely s vysokou prenosovou kapacitou. Pachatel - policajti casto
mluvi o "pachatelich" - muze sedet u PC cislo 47 nebo 123 a mit
vsechna sva ilegalni data na "soukromem" pocitaci nejakeho trouby
v jine kancelari - nebo v jinem patre - nebo klidne dve tri mile
daleko! Data mohou byt i "roztrhana" do necitelnych kousku,
ukrytych na ruznych mistech, na cele rade ruznych disku.
Prednasejici nas vyzval, abychom navrhli postup vysetrovani.
Byl jsem naprosto bezmocny. Kdyby zalezelo na mne, bylo vse
ztraceno. V teto jedine budove bylo pravdepodobne vice disku, nez
bylo zabaveno v prubehu cele "Operace Sundevil". "Informator,"
rekl nekdo. Spravne. Lidsky faktor vzdycky hraje roli, a pri
premysleni o tajemnych zakoutich moderni technologie se na nej
snadno zapomina. Policajti umeji primet lidi, aby se rozpovidali,
a lide od pocitacu, je-li jim venovana zidle a soustredena
pozornost, budou o svych pocitacich mluvit, dokud jim vydrzi
hlasivky. Byl zaznamenan pripad, kdy jedina otazka - "Jak jste to
udelal?" - vyprovokovala souvislou petactyricetiminutovou
odpoved, zaznamenanou na video, v jejimz prubehu se pocitacovy
zlocinec nejen ke vsemu priznal, ale kreslil vysvetlujici
nacrtky.
- pokracovani -
.