[ASCII] [Win-1250] [CP-852] [8859-2] [MacIntosh] [CP-895] [KOI8-CS]

V době, kdy se o koupi domu Pješčak ucházel, vlastnil společně s manželkou čtyřpokojový byt a chatu v Klučenicích, kterou koupil v roce 1970 od bývalého generálního ředitele Bočka, jenž vedl Čs. uranový průmysl a později (sic!) emigroval. Mária byla taktéž spoluvlastnicí ideální čtvrtiny domu ve Velkém Šariši na Slovensku. “Odpůrce měl klíče od nemovitosti ještě předtím, než došlo k jeho prodeji,” tvrdí žalobci.

Marie Hronová, která v letech 1982-1983 pracovala jako referentka na majetkoprávním odboru Finančního referátu Okresního národního výboru (ONV) v Příbrami, zhotovila soupis majetku po emigrantech Beckových a připravovala hospodářskou smlouvu o převodu správy majetku na MěNV Příbram. Popírá však, že by se s Pješčakem osobně znala či se s ním setkala. Údajně neví, kolik zájemců o domek skutečně bylo. Celková stavební hodnota rodinného domku, včetně uhelny, oplocení a venkovních úprav podle odhadu soudního znalce činila 379. 647 korun. Pješčak si dům prohlédl a klíče od nemovitosti převzal ve svátečních dnech 1. nebo 9. května 1983. Tvrdil, že chce ve volném dnu pracovat na zahrádce.

Podle kupní smlouvy, která byla podepsána 20. května 1983, činila cena 355. 959 Kčs. Cena byla snížena o 23. 688 korun kvůli havárii vody. O její snížení Pješčak požádal prostřednictvím soudního znalce Zdeňka Malmuka, po němž žádal posouzení původního znaleckého posudku vůči stavbě, protože v ní bylo údajně prasklé vodovodní potrubí a domek měl být zatopen do výše zhruba 20 centimetrů. Znalec tvrdil, že není dokončeno ochranné zábradlí, vlivem promáčení stropní konstrukce mělo dojít k poškození vnitřních omýtek. Skutečnost je však taková, že Pješčak dům kupoval po opravě, vysušený a vymalovaný. Důvod ke snížení ceny tudíž nebyl. “Nemohu souhlasit se snížením ceny v důsledku tzv. havárie. Veškeré opravy v domě po této »havárii« totiž prováděly UD Příbram a opravy v celé výši hradil ONV v Příbrami,” říká Karel Beck.

Již v dubnu 1983 požádala Marcela Křížová, vedoucí finančního odboru ONV v Příbrami Ministerstvo financí o udělení výjimky pro prodej domu: “O prodej domu je enormní zájem, o čemž svědčí počet žádostí různých občanů. ONV doporučil prodat dům Vasilu Pješčakovi za jeho zásluhy o výstavbu socialistické společnosti.” Žádost na MF odvezl někdo z okruhu Pješčaka, protože byla vyřízena ihned a chybí na ní podací razítko ministerstva, které ještě téhož měsíce výjimku povolilo. Úřednice ONV v Příbrami Marie Hronová vydala v březnu 1983 informaci o stavu rodinného domku, jež byla předložena na usnesení uvolněných poslanců rady MěNV v Příbrami. V ní se píše, že “je možné postupovat dvěma způsoby. Buď rodinný domek včetně stavební parcely bude předán do správy MěNV v Příbrami a tento provede prodej Vasilu Pješčakovi. Za druhé: Finanční odbor požádal 22. 4. 1983 MF prostřednictvím SKNV Praha o udělení výjimky k přímému prodeji předmětného majetku z prozatimní správy ing. Pješčakovi z důvodu, že na finančním odboru se nachází pouze jedna žádost a to ing. Pješčaka, takže zvůvodnění prodeje by bylo daleko jednodušší, než u MěNV Příbram, kde se nachází velký počet žádostí o tento majetek.”

“Navrhuji zamítnutí návrhu a trvám na tom, že nemovitost jsem řádně koupil. V roce 1983 jsem byl na ONV na nějaké poradě, myslím ohledně civilní obrany, a přišel za mnou František Benhák, předseda ONV, který mi oznámil, že pokud budu chtít domek od ONV koupit, je potřeba zažádat o nějakou výjimku. Řekl jsem mu, že o žádnou výjimku nestojím, že nechci, aby byly v Příbrami nějaké řeči. Zda žádost o výjimku byla odevzdána, o tom nevím,” říká Pješčak. “Předseda ONV mi telefonoval, že když o výjimku nestojím, domek bude předán MěNV v Příbrami, který rozhodne, komu domek prodá. Do rozhodnutí rady MNV jsem nikam nechodil, žádnou protekci jsem nesháněl. Nevím kolik zájemců o dům skutečně bylo. Myslím si však, že jsem byl informován předsedou MěNV v Příbrami ing. Černým, který mi telefonicky sdělil, že rada MěNV v Příbrami rozhodla prodat domek mě,” uvedl Pěščak do soudního protokolu. Pješčak dále tvrdí, že od roku 1983 do domku investoval nejméně 150. 000 korun, když předělával schodiště, v jedné místnosti obložil strop dřevem, opravoval střechu, vyspároval podezdívky po obvodu domu apod.

Soudní znalec Zdeněk Melmuk, který dodatkem ke znaleckému posudku snížil kupní cenu domu, si na případ “raději” nepamatuje. V době prodeje nemovitosti byl poslancem MěNV Zdeněk Tyburec, který si vzpomíná, že když měla rada MěNV schválit na svém zasedání prodej konfiskátu, řešila případ třikrát: “Měnil se původní znalecký posudek domu, snížení jeho kupní ceny bylo totiž dost velké. Na jednom zasedání jsme projednávali poskytnutí půjčky z prostředků MěNV Příbram právě na zaplacení kupní ceny domu. Stejně jako v ostatních případech prodeje konfiskátů, vše do rady přicházelo jako předem hotová věc. Případy byly do rady předkládány příslušným místopředsedou, mám dojem, že to byl Tomáš Linha. Dávno před zasedáním rady byl zpracován znalecký posudek a radě bylo navrhováno odsouhlasení prodeje panu Pješčakovi.”

O současných znalcích “Můj případ, stejně jako řada ostatních, jsou tak jednoduché, že mohou být skončeny v průběhu dvou až tří přelíčení. Náš spor se vleče sedm let a dosud nebyl vynesen rozsudek,” řekl Karel Beck. Zároveň poukazuje na skutečnost, jak dlouho trvalo vypracování nového znaleckého posudku na dům. Okresní soud v Berouně 14. října 1994 nařídil Ústavu soudního inženýrství (ÚSI) v Brně, aby vypracoval posudek do 30ti dnů. Až po mnoha urgencích je Beckovi obdrželi v srpnu 1995 a pokládají ho za nepřesvědčivý. Albertu Bradáčovi, znalci ÚSI poslali vyjádření k posudku: “Zatímco soudní znalec si pečlivě všímal váz a zajímal se, zda mají dno, přehlédnul a neocenil obložený krb v obývacím pokoji, modřínové obložení stěn a stropu nebo koženkové zasouvací stěny, které dům zhodnocují a svou cenu mají,” píší Beckovi. Podle nich nebyla znalcem započítána bílá sektorová kuchyně, ve vstupní předsíni do zdi napevno zabudovaná odkládací stěna, vyrobená na zákazku Beckových. Schodiště bylo hodnoceno jako II. kvalitativní třídy, avšak mělo být zařazeno do třídy první.

Podle Daniely Světlíkové, právní zástupkyně Beckových, však tato směrnice dodržena nebyla: “Občané se o prodeji předepsaným způsobem nedozvěděli. Lze těžko předpokládat, že při hlásané rovnosti občanů před zákonem, v zemi tisíců nebydlících rodin, by bylo nejdůležitějším společenským zájmem přidělit dům tomu, kdo bydlí ve čtyřpokojovém bytě, je mu přidělen stavební pozemek, vlastní chatu apod. Skutečnost, že později byl pozemek Pješčakem vrácen nemůže jako argument obstát.” Světlíková rovněž upozorňuje na udělení výjimky MF, jež iniciovala Marcela Křížová, vedoucí finančního odboru ONV v Příbrami. “Ta byla povolena na základě výčtu politických zásluh a vyznamenání žalovaného. O jejím udělení věděl jak ONV tak MěNV a je součástí spisu, tudíž svou funkci plnila již svou existencí. Je třeba také připomenout známý fakt, že Ján Pješčak, bratr žalovaného, zastával vysokou nomeklaturní funkci v komunistickém aparátu.”

Žalobci shodně tvrdí, že pokud by soud došel k závěru, že dosud provedené důkazní řízení nepostačuje k vydání rozsudku, navrhují vypracování dalšího revizního znaleckého posudku, jímž by”ad hoc” bylo pověřeno České vysoké učení technické v Praze 6. Tak se také stalo.

Nelze ani vyloučit, že vliv na zvýhodněný prodej domu měl nomeklaturní kádr Ján Pješčak, Vasilův bratr. Generálmajor Ján Pješčak byl vysokým státním a stranickým činitelem, profesorem Univerzity Karlovy, v letech 1974-1975 rektorem Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti, 1970 až 1982 náměstkem ministra vnitra ČSSR a v roce 1982 ministrem spravedlnosti SSR. V roce 1985 vydal knihu “Socialistická kriminalistika” a kariéru zakončil jako generální prokurátor ČSSR.

Na Jána Pješčaka dne 6. listopadu 1992 podal obvodní prokurátor pro Prahu 4 obžalobu pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele. Bude-li Ján Pješčak uznán vinným, hrozí mu trest odnětí svobody v trvání tří až deseti roků. Ján Pješčak je obžalován z toho, že v roce 1988 převzal a neprověřil oznámení na Vasila Biľaka, který se podle tohoto oznámení měl v roce 1968 pozváním vojsk Varšavské smlouvy dopustit trestného činu vlastizrady. S trestním oznámením, které v roce 1988 podali Rudolf Bereza a Tomáš Hradílek ještě před uplynutím 20leté promlčecí lhůty, naložil zatím nezjištěným způsobem. Ján Pješčak před vyšetřovateli vypověděl, že se před listopadem 1989 nezapojil do akcí proti demonstrantům tzv. nepovolených setkání v okolí Václavského náměstí. Nikdy prý neposkytl písemný materiál nebo ústní konzultaci k používání zákona o SNB, jež mělo mít výchovnou a preventivní stránku. Popřel, že by se podílel na vypracování “Stanoviska k dalšímu postupu proti aktivizaci protisocialistických sil”, které je podle obžaloby výsledkem společné práce Nejvyššího soudu ČSSR, Generální prokuratury ČSSR a federálního ministerstva vnitra. Ján Pješčak řekl, že před mimořádnými bezpečnostními akcemi-podle vlastního vyjádření-jen doporučoval zabezpečit informační tok a dosažitelnost prokurátorů. Porad 13. oddělení ÚV KSČ se se prý nezúčastňoval.