The New York Times, 28.kvetna 2004 Autor: Paul Krugman Rici pravdu Nektere sdelovaci prostredky vcetne The New York Times se dnes sebektricky ptaji po sve roli pri priprave valky proti Iraku. Ptaji se pravem proc slabe podlozene dukazy o hrozicim nebezpeci byly nekriticky publikovany na hlavnich strankach, zatimco opacne dukazy byly budto ignorovany, anebo byl jejich vyznam snizovan. Ale to neni jenom Irak a to nejsou jenom New York Times. Mnozi zurnaliste zda se lituji take sveho sirsiho kontextu zpravodajstvi o Iraku v prostredi ve kterem tisk nebyl ochoten publikovat negativni zpravy o George Bushovi. Lide kteri preleti hlavni stranku novin anebo se divaji na TV musi byt zmateni nahlou zmenou charakteru pana Bushe. Vice nez dve leta po 9/11 byl otevreny, vysoke moralky a poctivy. Ale dnes tito lide slysi o presidentovi ktery nechce otevrene rici proc nas zavedl do valky v Iraku anebo jak se valka vyviji, ktery nechce pripustit chyby a poucit se z nich a ktery je nevypocitatelny pro sebe i pro jine. Co se stalo ? Samozrejmou odpovedi je jen ta ze ten otevreny poctivec nikdy neexistoval. Byl to fiktivni charakter presentovany tiskem z ruznych duvodu jako realita. Pravdou je, ze charakterove chyby, ktere dnes rozciluji i konservativni autority byly uz davno viditelne. Problem pana Bushe s pravdou byl uz davno zjevny pro kazdeho, kdo zacal kontrolovat jeho rozpocet. Take jeho neschopnost priznat chyby byla dlouho zjevna. Ja jsem napsal svuj prvni prispevek o Bushove „komplexu neomylnosti“ pred vice nez dvema lety a to jsem nebyl prvni. Proc tedy pripisoval tisk panu Bushovi schopnosti o kterych reporteri vedeli ze je nema? Jednou z odpovedi je nemisty patriotismus. Po 9/11 se zda se vetsina tisku rozhodla, ze je v zajmu jednoty naroda potlacit kritiku vrchniho velitele. Jinou odpovedi je tyranie nestrannosti. Moderatni a liberalni zurnaliste, reporteri i komentatori se casto otocili na podpadku, aby rekli neco positivniho o konservativcich. Jeste to neni tak davno, co mnozi komentatori, kteri jsou dnes zziravymi Bushovymi kritiky se horlive snazili odlisit od „tech co irracionalne nenavidi Bushe“, kteri ani nenavideli, ani nebyli irracionalni – a jejichz kritika vypada hodne mirna ve svetle dnesnich odhaleni. Nekteri zurnaliste se porad jeste nemohou premoci uverit, ze president Spojenych statu byl nepoctivy v zavaznych vecech. A konecne neprehledneme roli zastrasovani. Po 9/11, pokud jste myslel na to rici neco negativniho o presidentovi, musel jste byt pripraven na lavinu nenavistne posty. Musel jste ocekavat pravicove autority a publikace delat vsechno pro to, aby zruinovali vasi reputaci a musel jste si delat starosti o to, ze ztratite pristup k duvernymi informacim, coz je zaklad mnohe zurnalisticke kariery. Bushova vlada vedoma si toho vseho hrala na nastroj tisku jako virtuos na housle. Ale je uz konec toho vseho? Novy pruzkum (institutu Pew) mineni zjistil ze 55 procent zurnalistu narodnich medii veri, ze tisk nebyl dost kriticky k panu Bushovi, srovnano s jenom 8 procenty kteri veri, ze byl prilis kriticky. A co je vice dulezite, zurnaliste, zda se, podle toho jednaji. Ohromujici veci se staly v posledni dobe. Ti, kteri jsou obvykle podezreli, se snazili umlcet reportaze o tyrani ve vezenich tak, ze obvinovali kritiky z podkopavani moralky vojaku – ale zpravy proudily dale. Statni nadvladni vyhlasil novy stupen ohrozeni – ale tisk se zacal ptat proc. (Behem dopoledni informace tisku v Bilem dome rekl Terry Morgan od agentury ABC News to, co si mnozi mysleli behem vyhodne casovanych varovani: „Existuje znepokojiva moznost ze vydanou zpravou manipulujete americkou verejnost umyslne.“ Asi uz to nebude stacit. V cervenci 2002 podle Dana Milbank z Washington Post – ktery se snazil s velikym risikem pro svou karieru nabidnout realisticky obraz presidentovani Bushe – mu „tiskovy urad Bileho domu ukazal zuby“, po prve od 9/11. Nebylo to naposledy: vlada nechal virit v bubny na cestu do valky a vetsina tisku se znovu stala povolnou. Ale dnesek muze byt jiny. A jestli se to stane, pak bude mit pan Bush – ktery byl vzdy zavisly na povolnosti tisku – mit vice problemu, nez naznacuji posledni pruzkumy verejneho mineni.