Kosmická energie versus aura V dob?, kdy Aristoteles obeznámil sv?t fyziky s novým pojmem „éter“, byl tento fenomén již n?kolik tisíciletí využíván. Éter je sou?ástí energie, která v každé kultu?e m?la své pojmenování. Taoisté ji nazývali „?chi“, Babylo?ané „ti“, Indové „Ódžas“, Japonci „rei ki“, Hebrejci „rauch“, Tibeané „šugs rlung“, védské náboženství „prána“. O ?ty?i tisíce let pozd?ji p?id?lil okultista Reichenbach prostorovému vyza?ování životní energie jméno „ód“. V mnoha p?ípadech novodobé historie byla energie živé hmoty vyza?ující do okolí ozna?ována jako „magnetismus“. Tento zavád?jící název vycházel z p?edpokladu, že „magnetismus“ vzniká výhradn? vlivem proudící krve, která vytvá?í v provazcích tepen, žil a vláse?nic elektromagnetické pole. Nesprávná teorie vyplynula z poznatku, že p?i zástav? srdce a následném zastavení proudící krve v t?le zem?elého „magnetismus“ z t?la nezmizel. Uvedená „tajemná“ energie ale zasloužen? vyvolává naši stále v?tší pozornost, proto by bylo vhodné její p?íliš dlouhé názvosloví sjednotit. V literatu?e bývá ?asto ozna?ována jako kosmická energie, tak jsme ji také nazvali v našem empirickém výzkumu a myslím, že tento název je výstižný. Ze stejného d?vodu bude lepší, když první energetickou složku kosmické energie, kterou jsme dosud v našem výzkumu nazývali „energetický prostor“, budeme nazývat zažitým názvem aura. Kosmická energie se skládá ze t?í energetických složek – aury, zón a interzón. Éter se skládá ze dvou energetických složek - zón a interzón. Kosmická energie = aura + zóny + interzóny Éter = zóny + interzóny Vlastnosti aury se vztahují na veškerou hmotu, nejen na organismy, jak je n?kdy uvád?no. Experimentováním s aurou jsme dosp?li k poznatku, že p?i vzájemném kontaktu aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v jednu v?tší spole?nou auru. Z dalších experiment? vyplynulo, že mezi hmotami, které spole?nou auru vytvá?ejí, dochází k pozvolným p?estup?m energie až do vyrovnání jejich energetických potenciál?. Tento fenomén, který nebyl dosud nikde popsán, umož?uje výklad pro mnohé nevysv?tlené jevy. Nejde o nic nového - vlastnosti aury, které se budeme u?it poznávat, využívali lidé již 2 000 rok? p?ed stavbou první pyramidy. Na www.miroslavprovod.com , v ?ásti „diagrams“ naleznete grafické znázorn?ní t?í složek kosmické energie - aury, zón a interzón, s podrobným výkladem jejich vlastností. Dosud nikdo neusp?l p?i hledání p?esv?d?ivé motivace pro budování statisíc? megalitických staveb, p?i?emž vlastnosti aury nabízejí pr?kazná vysv?tlení. Umístíme-li horninu do aury vodního toku, aury obou hmot splynou v jednu spole?nou a hornina získává energii. Funguje to stejn?, umístíme-li do aury vodního toku i jinou hmotu v?etn? organism?. Funguje to tak mezi hmotami všech prvk? – ve spole?né au?e hmota s menším energetickým potenciálem p?ejímá energii od hmoty s v?tším energetickým potenciálem. P?íklad? energetického spolup?sobení hmot je bezpo?et, podobn? jako u jiného fyzikálního zákona. Velikostí aury je snadné manipulovat, nejrychleji a nejú?inn?ji toho lze dosáhnout pomocí skupin velkokapacitních kondenzátor?. Nedoporu?ujeme ale experimentovat s kondenzátory o vyšším nap?tí, dochází p?i tom ke zvyšování nap?tí na bun??ných membránách, což se m?že projevit nejr?zn?jšími zdravotními anomáliemi. Vlastnosti aury nelze dát do souvislosti s ú?inkem, jaký bychom p?edpokládali. Negativn? nás ovlivní aura skupiny kondenzátor? o polom?ru 40 cm, naproti tomu je ?asem ov??eno, že aura mobilního telefonu o polom?ru šesti metr? lidské zdraví neovlivní. Aura – první energetická složka každé hmoty – je známý název. V souvislosti s kosmickou energií jsou neznámými názvy zóny a interzóny, druhá a t?etí energetická složka každé hmoty. Zóny kopírují tvar aury jako slupky a v r?zných rozestupech, v?tšími vzdálenostmi od zdroje nabývají ob?ích rozm?r? a jejich dosah nelze zjistit. Nevíme pro?, ale každá t?etí zóna je desetkrát širší než první a druhá zóna. V prostoru mezi zónami se nacházejí energeticky slabší interzóny. Jsou zpravidla ?ty?i, v n?kterých p?ípadech je jich více a vždy se nacházejí blíže u zóny, která sm??uje ke zdroji. Spole?n? se zónami je jich velké množství a vytvá?ejí hustý trojrozm?rný rastr – éter. V oblastech jakékoliv hmoty, tj. i v oblasti plynných planet nebo mrak?, se tedy vždy setkáme se t?emi složkami kosmické energie. Samostatnou auru, zóny a interzóny m?že mít kámen, hromada kamení, budova, seskupení budov, ?lov?k, lidmi zapln?ný sportovní stadion, potok, bou?kový mrak, strom, planeta – až do okamžiku, než dojde ke kontaktu s aurou jiné hmoty. V takovém p?ípad? ob? splynou v jednu energeticky spole?nou hmotu se spole?nými energetickými složkami. Tak to funguje v p?evážné v?tšin? p?ípad?, jsou ale i výjimky. Naše planeta Zem? má nepochybn? nejv?tší auru podle pravidla, které výše uvádím, všechny aury na Zemi by tedy m?ly mít se Zemí auru spole?nou. Není tomu tak, snad v budoucnosti n?co napoví m??icí p?ístroje. Protínající se zóny a interzóny vypl?ují povrch a okolní prostor naší nebo jakékoliv jiné planety. Tyto éterické složky jsou v prostoru celého vesmíru doslova všudyp?ítomné a od jejich prom?nlivé éterické intenzity jsme schopni ur?it hustotou a složení jejich energetického zdrojového jádra, neboli strukturálního složení a podstaty jejich „mate?ské“ hmoty. Každá hmota vytvá?í specifické ší?ky a vnit?ní vzdálenosti mezi zónami a interzónami a také vytvá?í, resp. vysílá do okolního prostoru své specifické éterické složky – jakýsi pro danou hmotu charakteristický ?árový kód. Není daleko doba, kdy za pomoci speciálních sníma?? a výpo?etní techniky budeme schopni identifikovat druh, množství a vzdálenost ur?itých prvk? pod zemským povrchem a to do vzdálenosti n?kolika kilometr?. Na naší planet? se tedy vždy v souvislosti s éterem setkáme se zónami a interzónami. Kosmickou energii a její t?i energetické složky využívají lidé již tisíce let. Einstein existenci éteru svou neochv?jnou logikou zavrhl a pop?el. Éter nepodléhá gravitaci, je nehmotný – éter je „nic.“ Není vid?t, nelze zm??it ani zvážit. Vypo?ítat jej neumíme „NIC“ tedy nem?že existovat. Logika a znalosti sou?asné fyziky nedovolují v?dc?m proti Einsteinovu vetu protestovat a existenci éteru znovu p?ijmout. Sou?asná fyzika prost? není schopna na základ? svých poznatk? existenci éteru akceptovat, proto ji musí odmítat. Nehmotný nebo spíše jemn? hmotný energetický éter však p?esto existuje. Existenci éteru podporuje také satelitní optikou zadokumentovaná skute?nost, že oblaky nevysílají blesky pouze k jiným oblak?m nebo k zemi, ale také na druhou stranu, n?kam do neznáma, sm?rem od Zem?. Kudy a kam te?e tato nesmírná energie? D?vod a princip tohoto jevu nebyl dosud nikde vysv?tlen. Stejné fyzikální vakuum se týká vzniku nesmírné energie až 1000 x energeticky vyšších náboj? blesk? na Saturnu, jak je zdokumentovala sonda Cassini. Einstein byl bezesporu geniální, nebyl ale neomylný. V sou?asnosti již nap?. víme, že rychlost sv?tla není rychlostí maximální. Za n?jaký ?as již budeme také v?d?t, že tím, kdo se s hypotézou o éteru zmýlil, nebyl Aristoteles, nýbrž Einstein. N?kte?í jedinci, kte?í dokáží neopticky identifikovat pohybující se živou hmotu, nap?. ?lov?ka a to i ?asto na zna?nou vzdálenost, hovo?í mnohdy o tom, že „registrují“ pohyb lidské aury. Tento termín je ale zavád?jící a nesprávný. Energeticky pr?m?rný jedinec má auru „tlustou,“ širokou, nebo spíše vysokou p?ibližn? t?icet centimetr?. Pokud tedy osoby s extrémn? vyvinutou citlivostí registrují ve statické poloze pohyb éterických energetických složek pohybujícího se ?lov?ka, pak na zna?nou vzdálenost neregistrují pohyb samotné aury, nýbrž éterické prostorové „nárazy“ pohybujících se a od aury do okolního prostoru se „donekone?na rozprost?ených“ éterických zón a interzón. Energetická hodnota hmoty (hladina kosmické energie) vzr?stá nap?. s rostoucím tlakem na danou hmotu. „Auru“ vody je možno mimo p?sobícího tlaku také navýšit na ješt? vyšší hladinu tepelným nebo mikrovlnným oh?evem. Dalšího energetického nár?stu u kapalin lze také docílit tzv. dynamizací. (V laborato?i dojde k dynamizaci prostým prot?epáním, kterým docílíme mechanického intenzivního vzájemného t?ení molekul kapaliny. Zvýšeným vnit?ním a vn?jším t?ecím pohybem dynamizovaná mo?ská voda vykazuje u pob?eží vyšší vnit?ní energetické hodnoty, jejichž navýšením dochází i k zv?tšení okolní aury, resp. její kosmické energie.) Pozoruhodné je, že každá hmota má svou „energetickou pam?.“ Znamená to, že nap?. nerost, který po vystavení zna?nému tlaku získá nár?st hladiny kosmické energie, po odstran?ní p?sobení tlaku sv?j energetický náboj okamžit? neztrácí. Každá hmota má tedy ur?itou schopnost v sob? vytvo?enou kosmickou energii na n?jaký ?as akumulovat. Všichni známe místa jako jsou Lurdy, kde v souvislosti s vodními prameny došlo ke spontánnímu uzdravení. Ve v?tšin? p?ípad? jsou na t?chto místech vystav?ny poutní kostely nad vodními prameny. Mnozí skeptici hovo?í o zázra?ných vylé?eních na takovýchto místech nebo o ne?ekaných vylé?eních v oby?ejných termálních lázních s neskrývaným despektem. V t?chto p?ípadech jde o energeticky upravenou vodu, nebo tato voda byla v hlubinách zem? vystavena zna?nému tlaku a byla zah?átá. Je známo, že v n?kterých lázních získává voda také energii z hornin obsahující energeticky silné kovové rudy. Existují i lázn?, kde dochází k ne?ekaným uzdravením vlivem odebrané energie hlubinné vody od radioaktivních hornin, které obsahují nap?. vysoce energetický prvek uran. V n?kterých lázních dochází k posílení t?lesné energie pitím podzemní energeticky intenzivní vody, jinde zase p?echází kosmická energie do t?la p?i koupání, kdy dochází k plošnému p?enosu kosmické energie z nabité vody do organismu pacienta. Je známo, že nemocný ?lov?k ?asto nepot?ebuje pro své vylé?ení speciální léky, nýbrž pouze dostatek „vnit?ní,“ tj. kosmické energie, aby jeho t?lo bylo schopno samo iniciovat lé?ebné procesy. Zejména starším osobám ?asto chybí dostatek energie k pro vylé?ení jejich zdravotního problému. T?lesné bu?ky mají u n?kterých lidí mnohdy podstatn? nižší intenzitu kosmické energie, než obsahují molekuly lé?ivé vody. Pobytem v energeticky vydatné vod? získávají bu?ky lé?ených osob vyšší energetickou hladinu na svých bun??ných membránách, která je základním p?edpokladem správné funkce bun?k a zárove? jakýmsi spoušt?cím mechanismem pro jejich uzdravení. Energetické složky kosmické energie, mají ale v mnoha sm?rech velmi podobné vlastnosti jako energie elektrická. U složek neznámé podstaty vytvá?ející kosmickou energii také dochází u jakýchkoliv hrot?, podobn? jako je tomu u elektron?, k fyzikálnímu jevu, který nazýváme „sání hrotem.“ Z oblastí vyšších energetických hladin se kosmická energie p?esouvá do oblastí energií nižších. Zatímco u energie elektrické dochází k p?esunu skokovou rychlostí, energie kosmická se p?emisuje mezi r?znými zdroji rychlostí mnohem pomalejší. N?které vlastnosti kosmické energie jsou od energie elektrické ale zcela odlišné. Elektromagnetické vlny nepronikají Faradayovou klecí, u kosmické energie je tomu jinak. Umístíme-li do trezoru (zdroje kosmické energie), jakýkoliv jiný zdroj kosmické energie, je s ním v interakci a výslednou hodnotou je sou?et obou energetických zdroj?. Stopy po manipulaci s kosmickou energií a s éterem procházejí celé v?ky. Nahlédneme tedy do historie a budeme zde spole?n? objevovat nezm?rné úsilí našich p?edk?, kte?í velmi dob?e znali rovnici p?ímo úm?rného vztahu a souvislosti mezi intenzitou éterického potenciálu svého t?la a zajišt?ní svého pevn?jšího zdraví. Vyhodnotíme-li z hlediska kosmické energie megalitické stavby, zjistíme, že hornina ve tvaru hrotu umíst?na do aury vodního toku, nebo do místa, které je aktivováno zónami vodního toku, získává od vodního zdroje energii a stává se menhirem. S ohledem na specifickou váhu a složení horniny získává stojící hrot – menhir - v?tší energetickou hodnotu, než by za stejných podmínek získal stojící hrot – ?lov?k. Hornina funguje jako jakýsi energetický akumulátor. Horní více „dynamizované“ vodní toky s rychlejším pr?tokem a s kamenným podložím vykazují v?tší energii, než toky dolní s pomalejším pr?tokem po m?kkém dnu. Dokazuje to i situování menhir? do prostor? horních vodních tok?, zejména do prostor? jejich vnit?ních ohyb?, kde p?ekrytím zahušt?né zóny vytvá?ejí vyšší energetickou hodnotu. Lze to snadno ov??it jednoduchým experimentem. Horninu o výšce asi 2 metry ovineme plastovou hadicí. Hodnotou její aury m?žeme manipulovat po?tem závit? hadice, nebo množstvím protékající vody. K energetickému nár?stu ale nedojde nijak rychle. Kosmická energie se p?esunuje, jak jsme již uvedli, velmi pomalu. Nejde o „akceleraci,“ jako když v aut? p?idáváme plyn. Hmota horniny vykazuje zna?nou energetickou setrva?nost, k energetickému nár?stu bude docházet podle hmotnosti horniny po dobu n?kolika hodin. Stejného energetického „dopingu,“ tj. nár?stu kosmické energie na bun??ných membránách bun?k lidského t?la dosáhneme u osoby sedící na židli, která je desítkami závit? ovinuta plastovou hadicí s protékající vodou. Horninu lze aktivovat nejen energií vodních tok? (podzemní prameny, potoky, ?eky, mo?ské proudy), ale i jinými energetickými zdroji jako nap?.: kovy, ohn?m, bou?kovými mraky a celou ?adou jiných zdroj?. Klasickým p?íkladem pro energetický zisk horniny z éteru byl menhir „Mené er Groah“ (zni?il jej úder blesku), vysoký 23,5 metru, u Locmariaqueru v Bretani. Jde o p?ípad ojedin?lý, ale nadmíru pou?ný, který dokumentuje znalosti dávných kultur o energetických vlastnostech éteru. Stavitel?m bylo uloženo na daném míst? vybudovat energetický zdroj s požadovanou kapacitou. Nejsnadn?jším ?ešením by bylo hmotu vysokého menhiru rozložit do více menhir?. To ale nebylo možné, protože v nízkých polohách neposkytovaly zóny éteru dostate?nou hodnotu - ta se nacházela nad zemským povrchem výše. Stavitelé byli tak nuceni požadavek ?ešit vysokým menhirem. Obelisky budované v pozd?jších kulturách m?ly stejnou energetickou podstatu jako menhir „Mené er Groah“. Osam?le stojící menhir byl nejjednodušší megalitickou stavbou, která mohla lidem dopl?ovat energii. Pro dopln?ní ?i navýšení hladiny kosmické energie v organismu nebylo ale nutné si sednout na n?kolik hodin na vrchol menhiru. Bylo posta?ující, když se „lé?ená“ osoba nacházela pouze v prostoru aury menhiru nebo i v míst? od menhiru vzdálen?jší zóny. Lidem neuniklo, že rychleji mohou získat v?tší množství energie v prostoru mezi dv?ma nebo více menhiry, kde dochází k zahušt?ní jejich aury. To je inspirovalo k p?ekrytí hrotu menhir? další horninou. Takto vznikl energeticky „hodnotn?jší“ dolmen. Dosud existující dolmeny lze po?ítat na statisíce. Dávní stavitelé dob?e v?d?li, že není lhostejné, z jakého druhu hornin jsou „lé?ebné plošiny“ sestaveny. Snaha dosáhnout maximální hodnoty kosmické energie a schopnost porovnat velikost vzájemné energetické interakce související s vnit?ní chemickou strukturou jednotlivých druh? hornin p?inutila dávné šamany a lé?itele k mnohdy velmi náro?nému transportu odlišných kamen?. Tito stavitelé museli energetické hodnoty vzniklých vzájemných interakcí velmi dob?e znát, nebo p?estože m?li možnost na menhirovou hrotovou nohu položit desku vytvá?ející dolmen z kamene nacházejícího se v blízkém okolí, transportovali strukturáln? chemicky odlišné velké kameny ?asto z velkých vzdáleností. Dalším vývojovým stupn?m energetických staveb minulosti byly zikkuraty (Babylonská v?ž). Pokrok došel postupem ?asu k poznatku, že hmota stavby, která získává energii z éterických zón, nemusí být monolit ani hornina, ale m?že to být také hlína ve v?tším množství. Navíc v zikkuratech byla hmota stavby aktivována kovem (na vrcholu byla umíst?na socha božstva ze zlata). V pozd?jších dobách bylo t?chto poznatk? využíváno u všech megalitických i sakrálních staveb. V?že se zvony, minarety s pozlacenými kopulemi apod. energii objekt? dynamicky stále zvyšovaly. Nár?st kosmické energie ale není možné pro zdraví ?lov?ka využívat donekone?na stále v p?ímé úm?rnosti. P?i budování sakrálních staveb se ?asem dosp?lo k poznatku, že více znamená mén?, jinými slovy - z hlediska poznatk? sou?asné v?dy - bylo zjišt?no, že p?ekro?ení optimální hladiny náboje na bun??ných membránách je pro zdraví ?lov?ka stejn? nebo více nebezpe?né, jako energetický deficit. Hmota stavby musela být pe?liv? vyvážena energetickým ziskem, délkou pobytu ve svatyni a po?tem lidí uvnit? se nacházejících. Z t?chto d?vod? byly fary budovány mimo energetický dosah sakrální stavby. Energetické regulace bylo snadné dosáhnout po?tem a výškou v?ží. V?že tak získávají energii ze t?í zdroj? – p?i pr?niku zónami éteru, podle známého jevu sáním hrotem a jsou aktivovány kovem zvon?. Nelze pominout polohu zvon?. V 15. a 16. století bývaly zvony zav?šovány také opa?n? než je obvyklé – srdcem nahoru. Bylo to výhodné zvlášt? pro t?žké zvony, které tak bylo snadné rozhoupat – zvon se rozhoupal vlastní vahou a v pohybu dále udržoval šlapáním. Protože tento zp?sob zav?šování byl v 17. století považován za nekatolický, na v?tšin? v?ží byly takto umíst?né zvony zav?šeny srdcem dol?. Jednoduchým experimentem je snadné prokázat, že zvony zav?šené srdcem dol? zv?tšují základní energetickou hodnotu v?že o 250 %. P?í zav?šení zvonu srdcem nahoru se základní energetická hodnota hmoty v?že zmenší o 30 %. Tvar hmoty zvonu funguje podobn? jako tvar hmoty vodního toku, kopule, nebo klenby: vytvá?í v?tší energetickou hustotu. V?že sakrálních staveb, které mají na svém vrcholu umíst?ný kalich (jde o podobný p?ípad jako u zvonu zav?šeného srdcem nahoru), tím snižují energetickou hodnotu stavby. Vypo?ítat optimální množství hmoty a výšku v?ží p?ed zapo?etím stavby bylo s ohledem na vzniklé vztahy s energetikou okolních zón a interzón nemožné. Až v pr?b?hu stavby se energetika objektu p?izp?sobovala regulací objemu hmoty, množstvím kov?, energeticky silných krystalických polodrahokam? ?i výškou sacích hrot? na jejich optimální energetickou hodnotu. Charakteristickými energetickými znaky pro všechny druhy sakrálních staveb byla jejich nadm?rná hmotnost, v?že, oblé tvary a dopl?kové aktiva?ní prvky jako kovy, ohn? apod. Motivace budování menhir?, dolmen?, kromlech?, mounds, mohyl a jiných podobných staveb byla oby?ejn? vysv?tlována d?vody astronomickými, kalendá?ními, zem?d?lskými a rituálními. Nelze se tomu divit, známé skute?nosti nemohly jiná zd?vodn?ní nabídnout. Ale jsou zde ješt? mnohem záhadn?jší megalitické stavby – tisíce kamenných koulí o hmotnosti až 15 tun. Nacházejí se v Kostarice, na americkém kontinent?, a n?které dokonce poblíž severního pólu. Pokusy o jejich zd?vodn?ní nebyly p?esv?d?ivé, ale chápu to, bez znalostí struktury éteru to není možné. Hornina ve tvaru koule umíst?ná v zón? éteru, je energeticky aktivována a stane se samostatným zdrojem, který do prostoru vyza?uje kulovité zóny. Ty protínají jiné energeticky siln?jší éterové zóny, jsou s nimi v interakci, a svou vodivostí p?ivedou do místa, kde je umíst?na kamenná koule v?tší množství kosmické energie. Je pravd?podobné, že kamenné hlavy Olmék? p?ibližn? o stejné hmotnosti, mohly mít podobnou funkci. Na planin? Nazca jsou zvýrazn?ny zóny éteru v rovin? terénu. Um?lé podzemní toky sloužily k propojení zón a tak mohla být energie sm?rována na jiné místo. Neklamným d?kazem o energetickém posílení zón na planin? Nazca jsou ?ady kamen? umíst?ných v t?sné blízkosti n?kterých zón (kameny jsou se zónou v interakci). Sou?asná architektura se energetikou staveb nezabývá, n?která stavba m?že být „rakovinový d?m“, nebo pouze plíživ? negativn? ovliv?uje své obyvatele. Skeptici mohou namítnout, že na ocelových konstrukcích mrakodrap? a jejich výškou by se negativní vliv musel výrazn?ji projevit. Vysv?tlení lze nalézt v historii, když na americkém kontinent? lidé budovali více než sto tisíc mounds, d?sledn? dbali na to aby hlin?né valy nebyly založeny na skalním podloží, ale pe?liv? jej od nich odizolovali organickou hmotou. Stejné technologické postupy respektovali lidé i na evropském kontinent? p?i budování mohyl. P?i stavb? mrakodrap? si nelze ani p?edstavit, že by mohly být založeny jinak než na pevném skalním podloží. Z toho lze odvodit, že kontakt stavby s kamennou základní spárou funguje jako uzemn?ní s tím, že energii odvádí do zem?. Jinak tomu ale mohlo být u n?kterých nízkopodlažních staveb, založených na hlin?ných základových spárách. V t?chto souvislostech by mohlo být zajímavé statisticky vyhodnotit úmrtnost v r?zných nemocnicích. Je nelehké uv??it skute?nosti, že již lidé v dávnov?ku disponovali v?domostmi o éterické energii, kterou se naše civilizace bude u?it poznávat. Pr?b?h dvacátého století, kdy se tisíce v?dc? marn? snažily odhalit tajemství megalitické kultury, potvrzuje, že vysv?tlení se nenachází v oblasti známých skute?ností. Odpov?ï na stavební hádanky naší historie jsme proto hledali jinde. Duben 2006 Miroslav Provod sen. + jun.