Aleš Hušák: „My jsme rádi, že to dostala policie, protože jsme rádi, aby to bylo vyšetřeno velmi poctivě.“

Aleš Hušák: „Za těch několik let, co děláme obchody na kapitálových trzích, jsme udělali tisíce obchodů a ten zisk se pohybuje vysoko přes 400 milionů.“

Miroslav Svoboda, někdejší předseda představenstva pověřený řízením Sazky, a.s.: „Nepovažuji za správné, aby Sazka vůbec v tomto rozsahu na kapitálových trzích, ať už přímo nebo zprostředkovaně operovala prostě proto, protože byla zřízena k úplně jinému účelu a já tvrdím, že kdyby ten úplně jiný účel naplnila, tak by ty výnosy z provozování těch nových systémů už podstatným způsobem převyšovaly zisky, které může Sazka získávat z jakýchkoliv kapitálových operací.“

Václav Sládek, ekonom: „V situaci, kdy porovnáním výnosnosti vložené koruny či tisícikoruny jako kapitálu do loterijní činnosti po několik posledních let klesá, měla by akcionáře a nejen akcionáře zajímat otázka, proč se tak děje. Přestala loterijní činnost být tak výnosná?“

Kde ovšem Sazka brala peníze na takové obchody? Zřejmě z loterijní činnosti, ale hlavně z navyšování jmění. Takřka každý rok Sazka navyšovala jmění o 150 milionů korun. Za rok 1997 dokonce kromě tradičních 150 milionů o dalších 400. Tyto peníze museli vyplácet Sazce její akcionáři, tedy sportovní svazy a kluby.

Miroslav Svoboda: „Ty zdroje měly sloužit údajně k posílení toho volnokapitálového zdroje, ze kterého měly být pořizovány nové technologie.“

A byly ?

Miroslav Svoboda: „No, tak jak já se mohu dívat na Sazku zvenčí, tak já nevidím, že by od roku 1995 Sazka přišla s něčím skutečně novým, co by jaksi si nárokovalo nějaké větší investice.“

Václav Sládek, ekonom: „Je zřejmé, že není možné ponechat subjekt zprivatizovaný svým způsobem tak, jak je to ve společnosti Sazka, dlouhodobě plnit veřejný účel a ponechat ho ryze soukromé kontrole v situaci, kdy ten veřejný účel v dané souvislosti, pokud jde o společnost Sazka, nepřevažuje.“

Martin Gardavský, někdejší zástupce AT JSK, akcionáře Sazky, a.s.: „My jsme nakonec navýšit to základní jmění museli v rámci těch 400 milionů korun, protože nám bylo jaksi znemožněno na valné hromadě svůj názor na toto navýšení vyjádřit. My jsme sice hlasovali proti tomu navýšení jako jediní ze všech akcionářů, nicméně vzhledem ke stanovám, obchodnímu zákoníku atd. jsme byli nuceni navýšit. Tak jsme pak navýšili.“

Gardavský: „Půjčili jsme si.“

Kde?

Gardavský: „U jednoho subjektu ze sportovní sféry.“

Můžete konkrétněji?

Gardavský: „Nemůžu.“

Kde vzali akcionáři peníze? Sazka ručila na úvěr své dceřiné akciové společnosti Sportinvest, která si 400 milionů půjčila od Komerční banky a přes Sportinvest s.r.o. přišly peníze akcionářům. Ti navýšili jmění Sazky, která na tento úvěr ručila směnkou.

Gardavský: „Já se domnívám, že by to mohlo být v rozporu s obchodním zákoníkem.“

Václav Sládek, ekonom: „Tyto prostředky získané díky stavu, který zákon umožňuje, ty jsou používány pro ryze soukromé účely. V takovém případě se naskýtá otázka, proč stát ponechává Sazku nakládat s finančními prostředky způsobem, jakým ponechává, protože se zřejmé, že Sazka se svými prostředky nakládá způsobem, který potřebuje její vedení, nikoliv tedy účel.“

Gardavský: „K tomu já se nebudu vyjadřovat.“

Ale víte to, ty okolnosti?

Gardavský: „Nebudu se vám k tomu vyjadřovat.“

Josef Prouza, zástupce Sazka, a.s.: „Akciové společnosti Sazka nebyla taková nabídka nikdy učiněna. Sazka kupovala od společnosti Dali Real, která měla na pozemky od CinemArtu exkluzivní právo.“

Jan Jíra, člen představenstva výše uvedené „exkluzivní“ společnosti CinemArt: „Se Sazkou jsme byli spojeni delší dobu, poněvadž v souvislosti se stavbou jejich domu. Na tom pozemku Sazka postavila tu svoji honosnou budovu, tak jsme jim ho nabízeli k prodeji a oni tu naši cenu odmítli, tu nabídku.“

Aleš Hušák: „My jsme nakupovali od CinemArtu ty pozemky v té hodnotě 61 milionů korun za 1 660 korun za metr.“

Jan Jíra: „Jestliže Sazka o to měla zájem, tak věděla, čí to je. To bezesporu museli vědět. Stačil jeden telefon, jedna návštěva a říci: Prosím vás, my bychom měli o celý ten pozemek zájem dneska.“

Byl to výhodný obchod?

Hušák: „Já myslím, že velice.“

Jan Grosam, advokát: „Prosím vás, co je na tom obchodu výhodného? Na tom obchodu Sazka tratila několik desítek milionů korun a navíc dodnes, pokud vím, nemá vyřešené vlastnické vztahy, protože katastrální úřad jim vlastnické právo nevložil.“ (Jinak i JUDr.Jana Grosama najdeme, hned vedle mnohonásobného agenta komunistické StB Pavla Kraciny, nar. 11.04.1925, v dozorčí radě firmy NEOINVEST, a.s. „v likvidaci“…).

Vzápětí totiž prodává předseda představenstva Dali Real Vladimír Hrubý pozemky dál firmě Dione, a to za 10 milionů korun. Také byl za to odsouzen. Pozemky však dodnes nepatří ani Sazce, ani žádné jí kontrolované společnosti. Vydali jsme se za některými původními akcionáři Dali Real, kteří na tomto obchodě získali dohromady 27 milionů korun.

Vladimír Hrubý, bývalý předseda představenstva Dali Real, a.s.: „Ten průřez těmi akcionářemi, to jsem byl já, pan inženýr Vacek (? – že by se v tomto případě jednalo o UTO Tel1 Název Tel2 Ulice Obec Část obce

2 24251688 Vacek Alexandr Ing. Americká 38 Praha – dopl. NN), pan doktor Kozák z Bontonu (Ve skutečnosti se v tomto případě především jedná o bývalého člena představenstva Lucernafilmu a CinemArtu JUDr. Zdeňka Kozáka, nar. 31.07.1964, Praha 4, Hrdličkova 2189, což platilo od 14.12.1993 až do 12.06.1995 a tedy o člověka, jehož jméno najdeme v mnoha a mnoha firmách, dlouhodobě působícího v daném prostředí na obou stranách „fronty“ CinemArtu a Dali Real, a.s. – dopl. NN), pan doktor Lichtenberg (opravdu mimořádně zajímavá postava z okruhu Michala „MUK“ Kocába a Martina Kratochvíla: NYNÍ spolumajitel uměl. a rekl. agentury Art Production K., a. s. - viceprezident, prezident HC Sparta Praha (hokej). ST: práv. fak. UK, Praha 85. VÁŽÍ SI M. Kocába – krycí jméno „MUK“, prof. Jana Kříže – krycí jména „REPORTÉR“, „KADET“ a „REGINA“, prof. Knapa, (vedoucího kanceláře komunistického presidenta KLEMENTA GOTTWALDA, přičemž V TÉTO FUNKCI ZAMÍTAL ŽÁDOSTI OBĚTÍ KOMUNISMU O MILOST PŘED JEJICH POPRAVOU!!!). P: 85 - justič. čekatel Krajského soudu v Hradci Králové, 87-90 ministerstvo kultury České republiky - ved. legisl. práv., později autorskopráv. odd., 90 založil s M. Kocábem a M. Zapletalem uměl. a rekl. agenturu Art Production K., a. s., zvolen jako akcionář do funkce viceprez. – dopl. NN), paní Kolnerová.“

Kdo to je paní Kolnerová?

Vladimír Hrubý: „To byste se měli zeptat spíš pana doktora Jana Kříže, nebo pana Hušáka, kdo je paní Kolnerová. „

Hrubý: „Ona do toho vstoupila až v závěrečné fázi, kdy v podstatě na direktivu, tak jako na mnoho direktiv jednoho z členů z těchto akcionářů do hry vstoupila tak, aby zcela jistě a prokazatelně zastupovala zájmy někoho dalšího.“

Jaroslava Kolnerová, bývalá akcionářka Dali Real, a.s.: „Já nevím, co bych vám k tomu mohla říci. To byl uzavřený obchod a já jsem to pustila z hlavy už. Už si ani nepamatuji detaily.“

Ale deset milionů by si člověk pamatovat mohl.

Kolnerová: „Já jsem od té doby uzavřela spoustu jiných transakcí.“

Hušák: „My jsme se dohodli na ceně 61 milionů korun a jakým způsobem pak se ten obchod realizoval, je druhá věc.“

Hrubý: „Bylo jasné, že Sazka v podstatě přijde o 27 milionů a že tyto peníze půjdou do soukromých kapes lidí, kteří tenhle obchod vymysleli.“

Dobře. Tam ale nikde nefiguruje pan Hušák na tom seznamu.

Hrubý: „No tak bodejť by figuroval, že jo. Protože kdyby figuroval takto naprosto zřetelně, tam jde o střet zájmů a myslím si, že to by nikde neobstál a ani by to neustál. A bylo asi pravděpodobně třeba dát do popředí někoho, kdo bude hájit nejenom jeho zájmy, ale i dalších promotérů tohoto obchodu.“

Kolnerová: „Radši bych ne, nemyslím si, že by to bylo nutné komentovat.“

Hrubý: „Otázka je, proč zrovna CinemArt rovnou neprodali společnosti Sazka ty pozemky a bylo by to za 34 milionů a nemuselo se žádných 27 rozdělovat.“

Jan Jíra: „To víte, kdyby nám někdo nabídl těch 60, tak bychom to uvítali.“

Na Sazku?

Lichtenberg: „CinemArt nám adresovalo nabídku. Ve chvíli, kdy jsme ji získali, šli jsme na Sazku, Sazce ty pozemky nabídli, aby je koupila. Byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, která prostě nebyla právně průstřelná, už nikdo nemohl jednat přímo se CinemArtem, ale musel jednat pouze se společností Dali Real.“

Že by tak trochu střet zájmů?

Lichtenberg: „Hušák od té doby s námi přerušil spolupráci, zrušil Tutovku a už jsme nikdy žádný džob od Sazky nedostali.“

Václav Sládek, ekonom: „Tristní na celé operaci je, že přes vynaložení těchto prostředků společnost Sazka nadále tyto pozemky nevlastní.“

Lichtenberg: „V září mi volali ze Sazky, že prostě Dali Real prodali ty pozemky jenom proto, že prostě pan Hrubý zůstal předsedou představenstva a pod prdelí Sazky, stoprocentního vlastníka společnosti, jí za naprosto směšnou, neslýchanou a samozřejmě podvodnou cenou prodal tyto pozemky dál.“

Vy jste vlastně defraudant.

Hrubý: „Tak podle rozsudku městského soudu, který posléze potvrdil Vrchní soud až v druhém kole, to tak vypadá, ale nemyslím si to už jenom z toho prostého důvodu, že jsem si pouze vzal to, na co jsem měl nárok.“

Vladimír Hrubý totiž tvrdí, že mu Sazka dlužila 10 milionů, za které demonstrativně prodal pozemky dál. Dokládá to sice poměrně věrohodnými doklady, skutečností však je, že byl za tento čin odsouzen.

Hrubý: „Podáváme tedy znovu se svým advokátem žádost o obnovu řízení. Jelikož do té doby, než to, co se teď dělo okolo Sazky, atd., jsem měl trochu obavy a strach říci zcela otevřeně i to A k tomu B, za které jsem byl v podstatě odsouzen.“