Domnívám se, že splněním tohoto rozkazu se dopustím trestného činu (nedodržím ustanovení § 15 odst.3), který mi ukládá ochranu zdroje před vyzrazením a tím mu způsobím újmu na cti a následně pravděpodobně i na zdraví i na životě. Proto Vám toto oznamuji a zároveň se odvolávám proti Vašemu personálnímu rozkazu o mém propuštění z BIS, který mi byl osobně předán dne 16.2.2001 a to v době, kdy jsem byl lékařem uznán práce neschopným. Protože mám zato, že jste s rozkazem seznámen a shledáváte jej v pořádku, v souladu se zákonem 1154/1994 Sb. § 48 odst.3) oznámím celou záležitost Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

5. Po vydání příkazu k ukončení mojí činnosti jsem uzavřel a uložil příslušné svazky a zároveň jsem ukončil spolupráci se zdroji tak, jak bylo při zahájení spolupráce dohodnuto. Tímto jsem dodržel podmínku zdrojů, že nezanechám ve svazcích či v jiné evidenci žádný doklad, který by jednoznačně identifikoval osoby zdrojů jako spolupracovníků BIS.

6. Snahy o identifikaci mých zdrojů jsem zaznamenal již v roce 1997 a to ze strany Policie ČR, zvláště pak v souvislosti s jejich šetřením výbuchů v Přerově. V současnosti, kdy se ve služebních záležitostech BIS angažují vysocí činitelé PČR, to ve mně vyvolává přesvědčení, že došlo k dohodě mezi vedením BIS a pracovníky MV, respektive PČR o předání identifikačních údajů k mým zdrojům Policii ČR. Toto považuji, jak jsem výše uvedl, za trestný čin. Proto jsem byl povinen odepřít splnění rozkazu, což jsem učinil.

7. Osoba ředitele TO Olomouc plk. Prince je pro mne osobou naprosto nedůvěryhodnou, která nemá potřebný přehled pro zacházeni s požadovanými informacemi a nechápu, k čemu by jí tyto údaje byly, kromě předání dalším ještě méně kompetentním osobám. Samotné zjištění, že se plk. Princ stal ředitelem TO Olomouc vyvolalo u mých zdrojů výraznou obavu z možné dekonspirace. Tato obava mých zdrojů vyplývá z všeobecně známých charakterových vlastností plk Prince.