PRESIDENTŮV VĚZEŇ VLADIMÍR HUČÍN
BÝVALÝ PŘÍSLUŠNÍK BIS A DISIDENT VLADIMÍR HUČÍN
O AKCÍCH PROTI KOMUNISMU A PRÁCI VE VNITŘNÍ ROZVĚDCE
V boji s totalitou jsem neprolil kapku krve

Pane Hučíne, jste na neschopence. Co vás trápí?

Měl jsem trochu zvýšený tlak a rozhozené EKG. Zřejmě pod vlivem situací, které mé neschopnosti předcházely.

Proč jste musel odejít z Bezpečnostní informační služby?

Na podzim minulého roku jsem se dostal do velmi těžké situace. Tehdy k BIS v Olomouci opět nastoupil Jan Princ, se kterým jsem měl neshody již od počátku. Měl podivný postoj vůči Konfederaci politických vězňů, která mě doporučila k této instituci. Dospěl jsem k názoru, že JAN PRINC je naprosto nezpůsobilý pro práci v rozvědce, neboť se jedná o člověka, který má velmi podivné charakterové vlastnosti. Viděl jsem, že PRINC SE SNAŽÍ ODŘÍZNOUT POLITICKÉ VĚZNĚ OD PRÁCE V KONTRAROZVĚDCE. NEUSTÁLE ZDŮRAZŇOVAL, ŽE KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZŇŮ MÁ NEDOBRÝ POSTOJ VŮČI MINULOSTI A ŽE JE NUTNÉ SE ORIENTOVAT SPÍŠE NA CHARTU77 A VŮBEC NA LIDI, KTEŘÍ TVOŘILI DISENT, UNDERGROUND A PODOBNĚ. (ŽE BY PLUKOVNÍK JAN PRINC MĚL NA MYSLI LIDI, JAKO JE PETR CIBULKA? – pozn. NN). LIDI, KTEŘÍ BYLI ZKUŠENÍ V KONTRAROZVĚDNÉ PRÁCI VE TŘETÍM ODBOJI, SE SNAŽIL VYLOŽENĚ ODSUNOUT a mě odříznout od konfederace. Měl jsem k tomu řadu důkazů a dokumentů. Princovu příchodu předcházelo odstavení podplukovníka Petra Částečky, který VĚDĚL, ŽE PRIORITOU BY MĚLO BÝT TO, ABYCHOM SE NEVRÁTILI PŘED 17.LISTOPAD. Nicméně KDYŽ NASTOUPIL JAN PRINC, TAK NEJDŘÍVE ZASTAVIL VEŠKERÉ AKTIVITY PO LINII LEVICOVÉHO EXTREMISMU, UKONČIL VŠECHNY OPERACE A CHTĚL ZNÁT MOJE ZDROJE. ODMÍTL JSEM JE PROZRADIT. OHROZIL BYCH TAK JEJICH ZDRAVÍ A ŽIVOTY.

Jak si vysvětlujete, že vám bylo odebráno osvědčení o bezpečnostní prověrce? Co vám k tomu řekli?

Neřekli mi k tomu vůbec nic. Odebrání osvědčení předcházely podivné zákulisní aktivity. Věděl jsem, že BEZPEČNOSTNÍ PROVĚRKY PROBÍHAJÍ ZA VELMI PODIVNÝCH OKOLNOSTÍ A ORGANISUJÍ JE LIDÉ S VELMI PODEZŘELOU MINULOSTÍ. ŘADA Z NICH BYLA ZA SOVĚTSKÉ OKUPACE ČLENY KOMUNISTICKÉ STRANY, PRACOVALI U STÁTNÍ BEZPEČNOSTI... Já jsem nejprve osvědčení dostal se zpožděním, přece jen jsem měl ten zbytkový trest. Poté, když už byly celkem známé moje radikální názory na vyrovnání se s minulostí, jsem se dostal do potíží, jež nebylo možné nějak lokalizovat. Byly to takové nejasné útoky. Potom mi odebrali osvědčení bez udání důvodu.
Váš případ není jediný. Z olomoucké expozitury BIS odešli minimálně další tři lidé kvůli tomu, že buď neprošli prověrkou, nebo jim služba osvědčení vzala. Považujete prověrky tak, jak teď probíhají, za objektivní?

Když jsem k BIS nastoupil, měl jsem určité představy, že se tam setkám s lidmi mého ražení, ne s různými absolventy VUMLu a lidmi, kteří přednášeli na socialistických akademiích. Krátce na to jsem se dostával do těžkých problémů s lidmi, kteří s komunistickou minulostí měli hodně moc společného. Profesionalita? Já nevím. Myslím si, že JSOU TAM LIDÉ, KTERÝM NEJDE O VĚC, O VYŠŠÍ PRINCIP, ALE JEN O ZISK. KDYBY V NAŠÍ ZEMI NASTALA NĚJAKÁ DRAMATICKÁ SITUACE, TAK BY ČESKÁ KONTRAROZVĚDKA NEPROKÁZALA ŽÁDNÉ ZVLÁŠTNÍ ZÁSLUHY V BOJI ZA DEMOKRACII.

Váš bývalý přímý nadřízený pplk.ing.Petr Částečka řekl, že vaše metody nebyly zrovna klasické, nicméně výsledky hovořily pro to, že jste byl nejlepším pracovníkem expozitury. Vy jste po propuštění uvedl, že se budete bránit právní cestou. Už jste podnikl kroky, abyste toto rozhodnutí zvrátil?

Podal jsem odvolání proti propuštění, ve kterém jsem uvedl některé základní body, například že se svými informačními zdroji, které pracují v krajně nebezpečných podmínkách, jsem měl dohodu, a tudíž jsem je nemohl identifikovat. Navíc po zkušenostech, kdy byl usmrcen můj zdroj za velmi podivných okolností zřejmě kvůli tomu, že pro mě pracoval, musel jsem být velmi opatrný. Nehodlal jsem svoje zdroje ohrozit tím, že dám jejich jména na někomu papír.

Řeknete nebo alespoň naznačíte, k čemu jste se při své práci v kontrarozvědce na poli levicového extremismu dostal?
Prokázal jsem, že KSČM v mnoha případech podporuje krajně levicové aktivisty a je s nimi v kontaktu. Například před jednáním Mezinárodního měnového fondu došlo k několika spojením mezi nimi a bylo zřejmé, že jde o takovou vzájemnou symbiózu v těchto aktivitách. Nechci o tom podrobně hovořit, přece jen se jedná o tajnou práci. PROKÁZAL JSEM TAKÉ ÚZKÉ PROPOJENÍ MEZI ČESKOU POLICIÍ A KRAJNĚ LEVICOVÝMI EXTREMISTY. (V TÉTO SOUVISLOSTI SE NEJČASTĚJI OBJEVUJÍ JMÉNA POLICEJNÍCH ŘEDITELŮ: Z OKRESU PŘEROV JIŘÍHO ZLÁMALA A Z OSTRAVSKÉHO KRAJE JIŘÍHO PŠČOLKY– pozn. NN).

Policie ale tvrdí, že levicový extremismus kromě úzké skupinky lidí na severní Moravě neexistuje. Co si myslíte vy?

V kraji, jako je Bruntálsko nebo severomoravský kraj, kde je určité sociální napětí, zvýšená nezaměstnanost, tam bude mít levicový extremismus vždy větší podhoubí než v lokalitách, kde se lidem daří. Musíme si uvědomit, že v čele levicového extremismu je důstojník StB Ludvík Zifčák, který má operativní schopnosti a je schopen rozehrát takové zpravodajské hry, které dokážou vzbudit podezření, že je tady prováděn nějaký terorismus. Přitom to dovede stočit na někoho úplně jiného, koho potřebuje paralyzovat. Já dávám výbuchy do souvislosti s jeho aktivitami. Vím, že se na mě zaměřoval řadu let, nejdříve v podobě peticí, letáků a protestních akcí. Pak začaly výbuchy a já jsem věděl, že přituhuje.

Dostal jste se při pátrání i k pachatelům přerovských výbuchů?

Tento případ mě zajímal i nad profesní rámec, protože výbuchy jsou jednoznačně zaměřeny tak, aby mě poškodily, aby zabránily obnovení procesů, o které se pokouším u okresních soudů v Přerově a Olomouci. Již na počátku práce u BIS jsem zavedl svazek na problematiku levicového extremismu, v němž jsem upozorňoval na to, že jsou signály, které ukazují, že například ZE SKLADŮ KOMUNISTICKÝCH LIDOVÝCH MILICÍ SE ZTRATILO NĚKOLIK DESÍTEK KUSŮ ZBRANÍ, MNOHO KILOGRAMŮ VÝBUŠNIN A MATERIÁLU, KTERÝ MŮŽE BÝT POUŽIT K DESTRUKCÍM. Dostal jsem se k dosti zajímavým a podstatným informacím, nicméně nelze policii vše předat, protože naše práce je trochu jiná než policejní. Mám také poznatky o tom, že V ŘADÁCH POLICIE JE SPOUSTA TĚCH, KTEŘÍ CHTĚJÍ VYŠETŘOVÁNÍ NĚJAKÝM ZPŮSOBEM NASMĚROVAT TAKOVÝM ZPŮSOBEM, ABY NEBYLO ODHALITELNÉ TO, CO BYCH SI JÁ PŘEDSTAVOVAL.

Iniciátor, který je provádí, musí být dobře seznámen s operativními svazky bývalé státní bezpečnosti nebo s trestními spisy, které obsahují určité indicie o výbuších. Například výbuch na Horním náměstí z 25. února. Svého času jsem plánoval ve věži muzea výbuch. Věděl jsem, že je tam umístěna rušička Svobodné Evropy, a navíc jsme tenkrát chtěli zničit přívod elektrického proudu na obrovskou neonovou rudou hvězdu, která zářila nad Přerovem. Současné výbuchy mají vždy nějaké indicie, které se shodují s mými aktivitami, a tím je to pro mne nebezpečné.

Byl váš ozbrojený odpor k minulému režimu legitimní? Co kdyby při vašich akcích byli zraněni nebo zemřeli lidé?

Každou akci jsem pečlivě připravoval. Mohu to demonstrovat na případu, kdy jsem použil výbušninu permonex na Antonína Mikeše. Měl jsem důkazy, že je spolupracovníkem StB. Dotyčný, který bombu kladl, tehdy viděl daleko kolem místa, kde mělo k výbuchu dojít. Natáhl k bombě drát, což znamená, že u toho musel být a viděl, že kolem nikdo není. V té době jsme disponovali celkem značným množstvím časovaných zařízení, a přesto jsme použili ten nejhorší způsob z hlediska naší bezpečnosti. Bezpečnost ostatních ale byla pro nás prioritou. Nikdy nebyla prolita ani kapka krve.

Jsem přesvědčen, že ANI PADESÁT PALACHŮ BY NEDOKÁZALO POHNOUT SVĚDOMÍM NÁRODA. KOLABORACE BYLA ROZSÁHLÁ a devastace národa v takovém stupni, že jsem se snažil alespoň v rámci svých možností útočit proti systému, který byl jednoznačně zločinný jako v padesátých letech.

Minulý týden vyhověl soud vaší žádosti o obnovení procesu ze sedmdesátých let, kdy jste byl odsouzen za nedovolené ozbrojování k devítiměsíčnímu věznění. Co chcete obnovením procesu docílit?

Chci prokázat především to, že můj odpor byl v rámci zákona, v rámci protikomunistického odboje a že jsem to nedělal z nějakého vnitřního uspokojení, ale že jsem k tomu byl dohnán. Měl jsem dvě možnosti. Buď jsem se mohl po prvním odsouzení v roce 1971 ohnout, nebo se proti totalitě postavit. Vybral jsem si druhou možnost, i když to byla cesta do pekel. Když se ale podívám do operativních svazků státní bezpečnosti, tak drtivá většina mých akcí byla naprosto úspěšná.

Kdo je vaším vzorem v boji proti totalitě?

Již odmalička jsou to bratři Mašínové. Pokusil jsem se jejich některá prohlášení a petici za jejich uznání v odboji vyvěsit na nástěnce BIS v Olomouci, což na Jana Prince působilo asi jako česnek na upíry. Zalekl se toho a svého nohsleda okamžitě úkoloval, aby to sundal a prohlédl, zda ještě někde něco nevisí. Myslím si, že bratři Mašínové by měli být historií vyhodnoceni a považováni jako vzor, protože těch světlých výjimek v našich dějinách moc nemáme.

Co teď chcete dělat? Čím se budete živit?

Musím se napřed nějak zamyslet nad sebou, tak ještě přesně nevím. Těžké práce se ale nebojím. Byl jsem zvyklý na ty nejtěžší práce třeba i s lopatou a se sbíječkou, ačkoli když je člověk starší, tak už nemá do toho takový elán. S určitou nadsázkou ovšem říkám, že pro mě třetí odboj tak úplně neskončil. Za těch devět let jsem získal velké zkušenosti, které mě opravňují k tomu, že mohu tvrdit, že 17. listopad byl tak trochu o něčem jiném, než je obecně veřejnosti vnucováno. Už v roce 1988 byla celá akce připravena. Vybraní lidé z disentu se měli dostat na určité posty. Byl to záměr, aby zachránili určitou garnituru, aby přechod k ekonomice bývalých nomenklatur a komunistů proběhl tak, jak proběhl. O revoluci jako takovou se skutečně ani nejednalo. Dnes se na ty události nedívám jinak. Za těch devět let jsem měl možnost nahlédnout do materiálu, ke kterým se normální smrtelník nedostane, takže mám svůj důvod, proč to tak říkám.

VLADIMÍR HUČÍN má 48 let. Vyučil se jemným mechanikem, z Meopty však musel odejít, neboť odmítl vstoupit do SSM. Od roku 1971 vykonával různé pomocné práce v pohřebnictví či slévárně. Za protistátní činnost v období komunismu byl čtyřikrát uvězněn. Po roce 1989 se stal členem městského zastupitelstva, byl předsedou Občanské prověrkové komise při Federálním ministerstvu vnitra a soudcem z lidu. V roce 1990 ho Konfederace politických vězňů a Klub angažovaných nestraníků doporučily k práci u FBIS, později BIS. V lednu 2001 byl bez udání důvodu odstaven od zpravodajské práce v olomoucké pobočce a předminulý týden okamžitě propuštěn. Vladimír HUČÍN žije v Přerově, je ženatý, má jedno dítě.

Mladá fronta DNES Ze střední Moravy: V boji s totalitou jsem neprolil kapku krve

28.02.2001