V NN v roce cca 1994 vyšel velmi zajímavý článek, týkající se okradení Stanislava Rakouše, soukromě hospodařícího rolníka ve Velké Dobré, okres Kladno, bývalým důstojníkem StB kpt. JUDr.Jiřím Motlem. Podle informací člena Občanských prověrkových komisí Jiřího Lukáče (zveřejněných v deníku Špígl 6. února 2001 v článku „HONZÍKOVA CESTA, AGENTI SE NEZAPŘOU“) a dále doplněné dne 12.03.2001členy Občanských komisí, kpt.JUDr.Jiří Motl, absolvent prestižní Vysoké školy KGB v Moskvě, připravoval kádry komunistické rozvědky pro výsadek na Střední východ (Sýrie, Jordánsko, Libanon, Izrael...). Mezi nimi byl údajně i ing.Jan Klas, dnešní poslanec parlamentu za ODS a předseda Výboru pro kontrolu BIS, bojující dnes v rámci nejlepších revolučních tradic i proti současnému „vnitřnímu nepříteli“... Nic na tom, že oba dva jsou židovského původu, to je v naprostém pořádku (do roku 1945 Klass nebo Klaas). Podle přesvědčení kladenských členů Občanských komisí však existuje podezření na jejich spolupráci s izraelskou tajnou službou Mossad a přitom zřejmě i nadále s BIS, o zastřešení KGB raději ani nemluvě... Dělat karieru s takovou podporou je pak u nás v jakékoliv oblasti úplná hračka.

Ing.Jan Klas pochází ze slušné, zřejmě ovšem superkomunistické rodiny. Jeho otec v roce 1968 nesouhlasil se sovětskou okupací Československa a byl za svůj statečný postoj vyhozen ze zaměstnání. Jak dlouho ve svém zásadovém postoji vytrval není známo. V každém případě jeho syn Jan Klas, na rozdíl od ostatních dětí z podobně postižených rodin, byl přijat na střední školu a světe div se, i na vysokou školu(!!!). Po vystudování - zřejmě prominentní Vysoké školy ekonomické v Praze - nastoupil do SONP Kladno (Poldi Kladno), kde si ho vybral za svého asistenta investiční náměstek Antonín Junk (zuřivý stalinista a normalisátor a vysoký důstojník StB, stejně jako jeho otec!!!). Náměstek Junk později zahynul při autonehodě. Sestra Jana Klase pracovala v letech sovětské okupace a komunistické diktatury na ministerstvu vnitra... S deklarovaným protiokupačním odporem to tedy u Klasů zřejmě nebude zase tak žhavé... Sestra Jana Klase si vzala JUDr.Josefa Kolaju, jehož bratr František Kolaja byl po „sametové revoluci“ povýšen na vysoce strategický post, ze kterého na ministerstvu zemědělství rozhoduje o miliardových částkách, zejména KDO má dostat do státu zemědělské subvence a KOLIK. JUDr.Josef Kolaja zase po 17.listopadu 1989 povýšil na ministerstvu vnitra do jedné z vůbec nejdůležitějších funkcí: Ředitel inspekce ministra vnitra Jana Rumla. Po odchodu z vnitra začal podnikat. Dnes vlastní na Kladně dva domy, několik firem a PRODÁVÁ VE VELKÉM ZBRANĚ... Oba švagři Jana Klase jsou nejlepším důkazem, že schopným (všehoschopným?) lidem se u nás opravdu daří. Jak před 17.listopadem, tak hlavně po něm... Na závěr jenom tolik, že v seznamu komunistických prokurátorů a soudců z let 1948-94, zveřejněném v NN 13/2000, najdeme na straně 11 prokurátora Miroslava Kolaju, který nechal v 50.letech popravit několik lidí... Ve stejné době psal Jiří Ruml v Rudém právu oslavné články na hrdelní tresty, vynášené komunistickou justicí nad bojovníky za svobodu a demokracii. Opravdu krásná rodinka!

Krátce před vysláním ing.Jana Klase na Střední východ, kde měl podle scénáře vystupovat jako obchodní zástupce SONP Kladno prodávající ocel, bohužel došlo k k jedné, pro něj a jeho přátele velmi nepříjemné události: K 17. listopadu 1989. Ing.Jan Klas však ani na vteřinu nezaváhal a vstoupil do Občanského fóra. V „revolučních“ kruzích se mu díky dobrému vedení a značným zkušenostem z přípravy pro Střední východ podařilo snadno získat důvěru tradičně zcela neinformovaných a politicky nezkušených občanů. Za OF byl díky tomu v listopadu 1990 zvolen do kladenského zastupitelstva. Po rozpadu OF vsadil na dobrou kartu, odmítl Občanské hnutí vedené Jiřím Dienstbierem, Pavlem Rychetským a Petrem Pithartem a stal se členem Občanské demokratické strany, vedené Václavem Klausem, Miroslavem Mackem a Josefem Zieleniencem, za kterou byl taky zvolen už v roce 1992 do parlamentu. I nadále však udržuje přátelské až srdečné vztahy s kpt.JUDr.Jiřím Motlem...

Tchán ing.Jana Klase „Láďa“ Salač byl za komunismu zaměstnancem státních Pošt, kde měl údajně na starosti odposlechy... Jistá Salačová pak pracovala na Pozemkovém úřadu, kam za ní nastoupil kpt.JUDr.Jiří Motl... Po 17. listopadu 1989 se podle informací z článku Jiřího Lukáče ing.Jan Klas vyhnul problémům s bezpečnostními prověrkami, spojenými s nástupem do vysoce exponované funkce předsedy Výboru pro dohled nad činností BIS tím způsobem, že se se svou ženou rozvedl. Možná snad dokonce jenom naoko... Aby to všechno nebylo málo, ve vedení Soukromé speciální školy Slunce, o.p.s. působí, pracovníky NBÚ jistě vysoce kvalitně prověřený, ing.Jan Klas společně s agentem Centrály komunistické StB Jaroslavem Fričem, krycí jméno VALENTIN... Bylo by vhodné zmapovat všechny další podobné aktivity Jana Klase a pokusit se o nemožné: Informovat téměř neinformovatelnou veřejnost!!! Třeba se někteří z nás nad tím zamyslí. NBÚ, vedený dříve Irenejem Kratochvílem a dnes Tomášem Kadlecem, to za nás rozhodně neudělá. Viz. NN 06/2000: „Z PŘÍTOMNOSTI KOMUNISTICKÉHO PUČE“, strana 21 - 25.

Kpt. StB JUDr.Jiří Motl se za sovětské okupace proslavil mezi kladenskými občany zejména causou Pavla Husníka, který setkání s krajským tajemníkem KSČ Hanusem a jeho ochráncem Motlem nepřežil. Motl se ovšem po 17. listopadu 1989, tak jako mnozí jiní, vyhnul nejenom trestnímu stíhání, ale i prověrkám a s vysokým finančním odstupným a doživotními měsíčními příplatky 7000, - Kč, odškodněním za to, že už nemůže sloužit ve zločinecké organisaci sovětským okupantům, od StB odešel. Díky svým přátelům a přátelům přátel nastoupil do velmi zodpovědné funkce na Pozemkový úřad, kde měl na starosti speciální úkol - navracení komunisty konfiskovaných majetků zemědělcům, podnikatelům a exulantům ze Západu. Přitom se, ve shodě se všeobecným očekáváním, pravděpodobně dopouštěl na obětech komunismu rozsáhlých podvodů. Za jeden z nich, týkajícího se právě soukromého rolníka Stanislava Rakouše, byl nakonec zatčen a nějaký čas strávil ve vyšetřovací vazbě. Při zatčení vykřikoval na zasahující policisty: „Víte kdo já jsem?!“ „Za tohle budete mít velké problémy!!!“ „Stejně mě budou muset brzy pustit!!!“ atp. Opravdu byl brzy propuštěn a k soudu se dostavil „z volné nohy“. Pokud byl vůbec odsouzen, bylo to zřejmě k nějakému symbolickému trestu...

Po propuštění z vazby zašel do pražské redakce Necenzurovaných novin na Senovážném máměstí 2, vydával se za nespravedlivě pronásledovaného a z tehdejšího vedoucího redakce Přemysla Vachalovského se pokoušel vyzvědět, kdo o něm a jeho podvodech napsal článek do Necenzurovaných novin. Opravdu dobrák od kosti...