Vlastní analýza Necenzurovaných novin o pozadí
levicového převratu ve Čtyřkoalici a dopadu postupného
rozkladu české pravice na politickou scénu ČR

Tímto souvětím odpovídá Karel Kuhnl již půl roku na otázky novinářů, jaká je situace ve 4K a s kým by raději sestavil vládu. Jestli s ODS či nakonec s tradičně problémovými národněfrontovními Lidovci, které si komunisté tak oblíbili, že, po zrušení Agrárníků a Národních demokratů v roce 1945, mohli vstoupit do jejich kolaborantské pseudokoaliční Národní fronty, 100% ovládané komunisty a sovětským NKVD. Ze slušnosti připomínáme, že tzv, „buržoazní předáci„ zakázaných stran, pokud nestačili před vládou komunistické Národní fronty na Západ, byli po stovkách vyvražďování, mučení a vězněni, zatímco vládní Lidovci budovali lidovou demokracii Národní fronty jako vyšší formu demokracie, jak vzkázal „levicový křesťan“ Msgr. Šrámek nedlouho předtím, než jeho samého a řadu dalších „jejich“ komunisté uvěznili…

To je jediný vzkaz lidovecké representace ostatním malým stranám. Je politicky i lidsky tristní, že ani ODA či US, natož DEU, nepochopily, že stínová vláda je pouze virtuální hračkou pro obtížný hmyz. Ta skutečná vláda bude sestavována až podle výsledků voleb Cyrilem Svobodou a tím pádem ve spolupráci s ČSSD. (Kalousek v té době bude pravděpodobně ve vazbě a Jan KASAL se těší hlavně na sociální zajištění v podobě předsedy Sněmovny). Jediným vítězem žďárského levicového puče je tedy rudý křesťan Cyril Svoboda a tedy síly, které ho používají. Lidovci ovšem vynikají vzácnou schopností sjednotit svoje jinak neslučitelné zájmy v případech, když se jedná o tažení proti jiným subjektům. Proto jim ani tak nevadí, že stranu ovládne rudý křesťan Cyril Svoboda, za „týlové podpory„ socialisty Vladimíra Mlynáře. Od roku 1948 si na to dostatečně zvykli. Lidoveckým representantům pouze až k nepříčetnosti vadí, že jediné NN 02/2001 demaskovaly skutečnou tvář jejich strany. Ani ne tak před politickou konkurencí, ta si o nich už dávno nedělá žádné iluse, ale před svými vlastními členy a voliči, kteří o skutečných praktikách svých zástupců nemají většinou ani ponětí. Kasal nezuřil ze stále sílícího vlivu rudého křesťana Cyrila Svobody, ale ze skutečného pojmenování pravé tváře této národněfrontovní strejcovské partaje. Ani sám věhlasný „odpůrce komunismu a pravicový křesťan“ Jan Kasal nemá svůj štít ani zdaleka čistý. Necenzurované noviny už před mnoha lety zveřejnili informace, týkající se skutečných politických a mravních postojů ing. Jana Kasala během komunistické diktatury a sovětské okupace: Někdy v letech 1987 - 88 vyzvala okresní organisace ČSL ve Žďáře nad Sázavou své členy a sympatisující k dobrovolnému dárcovství krve. Tuto výzvu vyslyšel i tehdejší aktivista protikomunistické oposice, usilující v dobách komunistické diktatury a sovětské okupace o obranu základních lidských práv, mladý křesťan Milan Kočík. Když přišel při tomto bezplatném odběru krve na řadu a zeptali se ho, jestli taky dává krev za národněfrontovní lidovou stranu, odpověděl, že on dává svou krev za Chartu77. Milan Kočík ještě po mnoha letech vzpomínal na hysterickou scénu, kterou tam ztropil jistý místní lidovecký funkcionář - ing.Jan Kasal, nadšený budovatel sověty okupované společnosti, mnohonásobný zlepšovatel (viz. jeho vlastní životopis v knize KDO JE KDO NA PŘELOMU STOLETÍ). Kdyby měli komunisté a sovětští okupanti víc takových ing.Janů Kasalů a JUDr.Cyrilů Svobodů, mohli zde být ještě nejméně 100 let. Jan Kasal hulákal na Milana Kočíka, že on tady takové politické a protisocialistické provokace a výtržnosti nestrpí a že žádá, aby Milan Kočík okamžitě odešel. Ten tomuto hrubému nátlaku ustoupil, ale do dalšího života si odnesl hluboký otřes z projevu takového Kasalova pojetí „příslovečné smířlivosti, pokory a odpuštění, které mají být součástí křesťanského projevu“ (citát katolického publicisty a spolupracovníka odvěkého lidoveckého poslance Jiřího Karase (za komunismu vystudoval na Západě a jeho žena byla za komunismu zaměstnána jako recepční v hotelu…) pana Ferdinanda Peroutky, použitý ve čtvrté otázce zásadního rozhovoru s Petrem Cibulkou. Viz. NN 21/2000: „OTÁZKY KŘESŤANSKÉHO MEZINÁRODNÍHO REPORTU PRO PŘEDSEDU POLITICKÉ STRANY PRAVÝ BLOK“, strana 22 - 26). Bolševické chování dobře vybraných lidoveckých špiček tím samozřejmě neskončilo. Dokázali to, čeho se neodvážil ani bývalý postsocialistický předseda KDU-ČSL Josef LUX, často přezdívaný „had na tři“. Zbavili čestného členství v celostátním výboru KDU-ČSL Augustina Navrátila, legendární postavu a představitele jinak tak vzácného dlouholetého křesťanského protikomunistického odboje za právo svobodně vyznávat svoji víru a boje za dodržování všech základních lidských práv. Za tuto činnost komunisté Augustina Navrátila po desetiletí pronásledovali, vyšetřovali, věznili, uvrhli do svých estébáckých „psychušek“, přičemž jeho vlastní národněfrontovní lidovečtí funkcionáři jim v tom, navíc proti svému členu už od konce 40. let, ze všech sil pomáhali a většina prostých lidí se ani neodvážila pomyslet, že by mu a jeho 11-ti členné rodině v této situaci měla pomoci… A tohoto člověka, NA KTERÉHO BY MĚL BÝT KAŽDÝ POCTIVÝ ČLOVĚK HRDÝ, dnes KDU-ČSL, pod vedením triumvirátu KASAL – SVOBODA – KALOUSEK, zbavila čestného členství se zdůvodněním, že „při jmenování do této čestné funkce nebylo uvedeno slovo funkce a proto je toto jmenování PRÁVNĚ NEPLATNÉ“(!!!).

NN 02/2001 naznačily a vyjádřily obavu z případné stranické selekce těch členů, kteří nebudou vyhovovat levicovému vkusu Cyrila Svobody. Z dobře informovaného zdroje v KDU-ČSL je zřejmé, že Cyril Svoboda je již dnes d o m l u v e n s Vladimírem Špidlou na změnách Ústavy ve prospěch přímé volby presidenta republiky (což politická strana Pravý Blok může jedině vřele uvítat), stejně tak je Cyril domluven na provedení politické izolace uvnitř KDU-ČSL polepšeného komunisty a kandidáta v parlamentních prezidentských volbách Petra Pitharta, který si svoje bolševické poblouznění alespoň odpracoval v opozici, když pomáhal v disentu překládat Slovník politického myšlení Rogera Scrutona. Komunistu v sobě ovšem nezapře, neboť autorem překladu je z dobře informovaných zdrojů především amerikanista Doc. Calda, když si Pithart práci na překladu přivlastnil sám pro sebe. Od bývalého komunisty, autora důležité knihy „Osmašedesátý“, se na druhou stranu zase nedá čekat nic jiného. Na druhou stranu dnešní Pithart vyjadřuje konsenzus hladkého a pokojného předání moci a není především zapojen přímo ani nepřímo do tunelů na mnisterstvu obrany, což se nedá říct o vlivné lidovecké klice (Výborný, Holáň, Kalousek). Petr Pithart nebude Cyrilem Svobodou odstraněn jako kandidát na úřad presidenta pro svoji radikální bolševickou minulost, ale proto, že je na vkus rudého křesťana a těch, kteří stojí za ním, příliš „pravicově konzervativní„. Logickým vyvrcholením hry podle sovětských partitur je fakt, že poslanec J.K za KDU, od poloviny 90.let podezíraný ze spolupráce s KGB, připravuje „opravdovou konzervativní frakci uvnitř KDU“. Máme se tedy opět na co těšit… Takové obsazení hlavních rolí tedy opravdu slibuje nevšední politický zážitek, srovnatelný snad už jenom se „sametovou revolucí“, tentokrát, pro historiky, zřejmě číslo 2 !!! Další politik KDU, který bude odstraněn Cyrilem Svobodou, je bývalá a úspěšná ředitelka Vinohradské nemocnice Zuzana Roithová, která je na vkus Cyrila Svobody také příliš pravicová, zatímco členka KSČ a pracovnice investičního oddělení ÚV KSČ Helena Rognerová (podrobnosti viz. NN 24/2000: „VÁCLAV FISCHER VE SLUŽBÁCH KOMUNISMU“, strana 10 – 11) byla prosazena RUDYM ORCHESTREM jako kandidátka do senátních voleb v roce 2000. Zvolena byla mimo jiné díky hlasům komunistů, proti kterým neměla senátorka Benešová (ODS) šanci. Změna politického stylu tedy spočívá k návratu politiky OF - OH a Hradní poskoci mají konečně příležitost vyřídit si s Klausem svoje účty za rozbití OF a vytlačení levicových liberálů do OH. Dnes se tito lidé vracejí zpět do politiky, pouze s tím rozdílem, že ONI se DEKLARUJÍ JAKO PRAVICE! Hlavním politickým poradcem Cyrila Svobody je komunista a estébák Marian Čalfa, tečka. (Viz. NN 02/2001: „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI aneb PLES RUDÝCH UPÍRŮ“, strana 06 – 09). Cyril Svoboda je tedy opravdu „politik Hradu“, ale ani ne tak Václava Havla, jako Mariana Čalfy a dalších silných figur, kterými je Havel obklopen, resp. kterými se sám obklopil…

Putinem ovládaný český tisk zamlčuje či filtruje některá zásadní fakta, spojená s odstraněním legendárního kancléře Helmuta Kohla. Především se tímto způsobem podařilo odstranit celé původní Kohlovo vedení CDU a to včetně prověřených a osvědčených Kohlových nástupců, které si za desetiletí vychovával. Na jeho místo byla zvolena východoněmecká funkcionářka komunistického svazu mládeže a mnohanásobná vítězska recitačních soutěží sovětské poezie přímo v ruštině Angela Merkelová (representovala komunistické Německo dokonce až v Leningradě…). Ta i s celou jejich rodinou, její otec byl evangelický pastor, emigrovala v roce 1955 z nenáviděného demokratického západního Německa, ovládaného nadevše odpornou CDU pod vedením Adenauera, přesněji z Hamburku, kde zanechali svůj veškerý majetek, do svého vysněného NDR, okupovaného milovanou Rudou armádou a ovládaného nerozborným tandemem KGB – Stasi, s ostnatými dráty a samopalníky na svých hranicích. Její otec-pastor zůstal v tomto ráji i na hromadách mrtvol do dnešního dne zuřivým bolševikem, zatím co matka i bratr přece jen trochu zrůžověli. Matka je dnes v sociální demokracii a bratr u zelených rudého teroristy Joschky Fischera a mnohých dalších… Sama Merkelová s pádem berlínské zdi jakoby mávnutím kouzelného proutku politicky prozřela, stala se křesťanskou aktivistkou a vstoupila pod vedením svého nadřízeného do nové politické strany. Když se provalilo, že tuto stranu (zřejmě jako všechny ostatní) založila Stasi, Merkelová z ní vystoupila a obratem vstoupila nejen do CDU, před kterou celá jejich rodina v roce 1955 v zoufalství prchala do sovětské okupační zóny, ale téměř přímo na trůn k jejímu předsedovi Helmutu Kohlovi. Proto můžeme dnes již opravdu věřit fámám, že v blízkosti Kohla byl vysoce kvalifikovaný agent KGB (téměř s jistotou můžeme tvrdit, nebyl sám – celá operace byla týmová práce), který tuto popravu připravil a to vč. odstranění celé kohlovy vedoucí garnitury CDU. Je proto velmi nepříjemné sledovat, jak se u nás liberální socialista Vladimír Mlynář začíná přihlašovat k myšlenkám křesťanské demokracie a jako „opravdový pravičák“ chce tento politický proud reprezentovat, neboť doslova prohlásil, že by se ODA, DEU a US měly transformovat do české obdoby CDU. Doufejme, že Mlynář nebude ten, který nám bude interpretovat významový obsah pojmu křestanství. Uvnitř CHarty77 totiž působila mocná a vlivná levicová klika kolem marxistického prof. Machovce, která hledala jakousi symbiózu mezi marxismem a křesťanstvím. Tím totiž došlo k zásadnímu a možná rozhodujícímu klamu a významovému posunu, který zřejmě vyhovuje komunistům a Stbákům, ale rozhodně ne křesťanům.

Parlamentní volby jsou již rozhodnuty. Vládu bude sestavovat KDU-ČSL ve spolupráci s ČSSD, přičemž jedno křeslo připadne US, v tomto případě pochopitelně pro Vladimíra Mlynáře a jedno křeslo pro ODA (cokoliv pro Daniela Kroupu - hlavně být u toho). Karel Kuhnl tím také definitivně vypadne z politiky, neboť Mlynář Kuhnla na povolebním sjezdu US naprosto znemožní obviněním z utrpěného volebního neúspěchu, alespoň co se počtu pro US získaných ministerských křesel týče. Karel Kuhnl je v současné době už tak znemožněný politik, že se spolehlivě nechá Mlynářem bez tomu odpovídající otevřené konfrontace znemožnit definitivně. (Nebo se, na pokyn svého bývalého řídícího důstojníka z komunistické rozvědky, BUDE MUSET nechat stáhnout nebo znemožnit ve prospěch Mlynáře?). Tím bude zahájen proces eroze US a zástupy levicových liberálů budou hledat další partaj, kterou by mohli nabourat, rozložit a připojit. Proto je třeba již dnes budovat politickou sílu, která vyhraje volby v roce 2006, ale bez lidí jako je JAN RUML, VLADIMÍR MLYNÁŘ, JAN KASAL, RATIBOR MAJZLÍK, CYRIL SVOBODA, JOSEF „TLUSTÝ PEPA“ ZIELENIEC, JIŘÍ LOBKOWICZ, MICHAL „MUK“ KOCÁB, MONIKA PAJEROVÁ, IVAN LANGER, HANA MARVANOVÁ, TOMÁŠ HALÍK, JIŘÍ PEHE, MICHAL MICHAEL ŽANTOVSKÝ, DANIEL KROUPA, VÁCLAV FISCHER, HELENA ROGNEROVÁ a mnoho a MNOHO dalších, pro které je symbolem pravicové politiky Bill Clinton, který vykonal tak mnoho práce pro světovou socialistickou Internacionálu a pro zničení tradičního chápání skutečných hodnot, kvůli kterým vypukla studená válka a byl veden boj proti komunismu.