V České televizi (ČT) zjistil Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) závažná pochybení při vedení účetnictví. Účetnictví nebylo vedeno odděleně, jak vyžaduje zákon – tj. zvlášť finanční prostředky plynoucí do televize od koncesionářů a zvlášť ostatní. NKÚ přitom může kontrolovat pouze veřejné prostředky. Toto závažné pochybení, zjištěné před lety při kontrolní akci, sdělil úřad příslušným lidem odpovědným za ČT. Ale jak již se u kontrolních závěrů NKÚ stalo zvykem; bylo přezíráno. Od té doby NKÚ v ČT na kontrole nebyl.
Veřejnoprávní instituce (teorii veřejnoprávnosti zatím ale podle vicepremiéra V. Špidly nemáme dostatečně rozpracovanou) si nadále hospodařila podle svého. To znamená, že pokud se někdo z politiků pokusil poukázat na plýtvání a přemrštěné platy redaktorů zpravodajství a publicistiky, o zahraničních zpravodajích ani nemluvě, upadl u televizních profesionálů v hlubokou nelibost.
Dalším vítaným vylepšením ekonomické situace některých pracovníků „molocha z Kavčích hor“ bylo přidělování zakázek pro externisty. Z dobře informovaných kruhů je poznatek, že „zatímco dříve se dávalo 10 procent, tak potom to bylo rovných 50 „.
O zřejmě poněkud zdeformovaných vizích některých spoluobčanů o „veřejnoprávnosti“, „občanské společnosti“ a „nezávislých institucích“ svědčí i ten fakt, že bývalý generální ředitel ČT Ivo Mathé stál u zrodu soukromé společnosti ČT INVEST, která prováděla netransparentní transakce s nemovitostmi. Na tuto, mezitím již ale zlikvidovanou společnost, doporučila novému řediteli Jiřímu Hodačovi upřít pozornost jedna členka Rady ČT. Stejně jako na smlouvy, které s „obecně respektovanými osobostmi“ nasmlouvali další ředitelé – J. Puchalský a Mgr. D. Chmelíček.
Není divu, že se v tzv. velínu i jinde strhla hysterie. Velmi zajímavé jsou i postoje jednotlivých osobností na naší politické scéně – zejména kroky ministra kultury Pavla Dostála, který okamžitě přispěchal na pomoc (ačkoliv televize podle M. Zemana není vládní), aby se na veřejnost nedostaly podložené a ověřené informace o hospodaření dnešního vedoucího Kanceláře prezidenta republiky (KPR) I. Mathého a jeho následovníků. Z řad televizních profesionálů se rekrutuje i dlouholetý mluvčí Václava Havla L. Špaček, a proto asi málokoho překvapí, že Adamu Komersovi (podle vyjádření předsedy vlády Miloše Zemana se jedná o „maoistického hysterika“ – pozn. NN), mluvčímu krizového štábu okupujícího televizi, na Silvestra popřál prezident všechno nejlepší – pochopitelně zcela soukromě.
Dostálův návrh zákona nic neřeší
V rozjitřené atmosféře dokončil urychleně ministr P. Dostál a jeho tým práce na zákoně o ČT. Prvek veřejné kontroly nad veřejnou televizí má prý posílit navrhování členů Rady ČT spolky a církvemi. Takto navržené kandidáty však budou v jakémsi veřejném slyšení zpovídat poslanci, kteří je pak buď zvolí, anebo nezvolí, do tohoto orgánu. Kompetence Rady budou, pokud Parlament vládní návrh zákona schválí, větší než podle dosavadní právní úpravy. Rada bude mít vliv i na jmenování nejbližších podřízených generálního ředitele – tj. především finančního a programového ředitele. Podle názorů některých analytiků se tím veřejnoprávní televize dostane pod ještě větší kontrolu politiků. A ti mají jediný zájem – být znovu zvoleni. K tomu potřebují příznivě naladěné moderátory a publicisty. Je evidentní, komu bude patřit přízeň našich televizních nekompromisních obhájců svobody slova. Senátoři, pro které je prý normální někdy nelhat, budou moci ve studiích bivakovat i přes den, kdy je přeci jenom větší sledovanost. Občan – koncesionář tak může být sycen propagandou dle hesla „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“. A pochopitelně lze časem očekávat i zvýšení koncesionářských poplatků, jež se odhlásit nedají, jak brzy zjistí ta část veřejnosti, která se o odhlášení v dnešních dnech pokouší. Naopak; hrozí pokuta 10 000 korun českých, tj. skoro měsíc průměrně placené práce zdarma pro nenasytné vyznavače televizní svobody.
Televize pod demokratickou kontrolou
Vlivné médium by se mělo dostat pod průzračnou demokratickou kontrolu. Ke společensko-ekonomickým tématům by měly na obrazovce zaznít všechny názory. V televizních diskusích by se diváci potom mohli seznámit se všemi návrhy věcných řešení problémů, které trápí občany naší republiky. Hospodářská kriminalita, drogy, vydírání, bankovní loupeže za bílého dne, ekonomický a sociální úpadek; to jsou témata, kterým by novináři působící v ČT měli věnovat více pozornosti.
Účinnou veřejnou kontrolu by mohla zajistit třeba aplikace obecných principů Pravého bloku (PB) na televizní sféru – přímá volba a možnost odvolání Rady i ředitele ČT. Oligarchům se něco takového zřejmě líbit nebude, ale kdo platí, ten by si měl poroučet. A koncesionářem ČT je každá česká domácnost. Pak bychom na obrazovkách měli snad možnost vidět častěji i jiné politiky, než ty z Prognostického ústavu Akademie věd ČSSR. Jedenáct let jejich účinkování totiž uteklo jako voda, a prognózy o západoevropské, ne-li švýcarské životní úrovni se vůbec nenaplnily. Je čas pro demokratickou změnu.
Václav Čech