Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a ODS (Naostro, 7. 1. 2001): „Já bych chtěl každému zodpovědně říci, že drtivá většina poslanců jmenování těchto rad považuje za tak okrajovou věc, že kdybyste před touto krizí zkoušeli poslance, zda znají někoho v těchto radách, tak by vám zodpovědně řekli, že

určitě neznají.“

Milan Šíma, redaktor ČT: „A není to chyba?“

Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a ODS (Naostro, 7. 1. 2001): „No možná, že ano, ale jako že se démonizuje politická hra kolem těchto rad, tak to bych prosil každého člověka, aby uvěřil, že lidé jako já, by nemohli vyjmenovat nikdy žádné členy této rady, protože je neznají, v životě je neviděli, apod.“

Čerstvě odvolaná Rada ČT si na nezájem politiků rozhodně stěžovat nemohla. Dokazují to výpisy z mobilních telefonů dnes už bývalých radních. Radním tyto přístroje poskytuje Česká televize a má tak k dispozici i měsíční výpisy. V nich je zaznamenáno každé volání. Některá čísla se nám podařilo identifikovat a ta

dokládají, že v prosinci 2000, kdy byl odvolán generální ředitel Dušan Chmelíček a na jeho místo takřka obratem jmenován Jiří Hodač, uskutečnili radní stovky telefonátů s různými politiky. Vraťme se ale nejdříve do jara minulého roku. Rada ČT byla zvolena 14. dubna 2000, a to přesně podle stranického klíče a v duchu opoziční smlouvy. Sociální demokracie jako vítěz posledních parlamentních voleb obsadila v devítičlenné radě 4 posty. Nominovala mediálního specialistu Jiřího Kratochvíla, hvězdáře a vyškovského zastupitele Petra Hájka a dva spisovatele, Marcellu Marboe-Hrabincovou a Václava Erbena, který je přímo členem sociální

demokracie. Také ODS nominovala jednoho svého člena, krkonošskou majitelku penzionu Janu Dědečkovou. Dále pak příslušníky organizace Mladých konzervativců, spřízněných s ODS, politologa a pozdějšího předsedu rady Miroslava Mareše a redaktora časopisu PROGLAS (bývalá těsně předlistopadová a tajemstvím zahalená moravská mutace pražského samizdatového časopisu STŘEDNÍ EVROPA) a nakladatele Františka Mikše. KDU-ČSL dodala rozhlasového redaktora Petra Kabzana. Unii svobody reprezentoval evangelický farář Miloš Rejchrt, který však ještě před Hodačovým zvolením rezignoval.

Miloš Rejchrt, bývalý člen Rady ČT (20. 12. 2000): „Myslím, že tam došlo k probuzení vášní a že se rada proměnila v jakousi uzavřenou skupinu podobnou partyzánskému oddílu, který se rozhodl provést ráznou akci. V noci z úterka na středu mi došlo, že se tady připravuje katastrofa, ke které dochází.“

Kateřina Dostálová: poslankyně PS PČR, ODS, členka mediální komise: (14. 4. 200) : „Já bych zde chtěla poukázat na jiný fakt. Mě zaráží to, že se zde nevede diskuse nad tím, že mezi nominovanými kandidáty jsou členové minulé Rady ČT. Jsou to lidé, kteří v podstatě dva roky přihlíželi k tomu stavu a k tomu všemu, co se dělo v České televizi a mě zaráží, že tento fakt není nikým komentován.“

Poslankyně Dostálová měla na mysli zástupce čtyřkoalice Pavla Kabzana nominovaného KDU-ČSL a reprezentanta US Miloše Rejchrta. Shodou okolností to byli jediní dva radní, u kterých se nám nepodařilo v prosincových účtech za provoz mobilních telefonů identifikovat žádná čísla patřící stranickým špičkám lidovců a unionistů. (Vzhledem k současnému mediálnímu a politickému vývoji kolem výpisů z telefonních účtů zřejmě byli tito lidé před monitorovaným telefonováním včas varováni!!! Jedná se tedy o dobře připravenou akci. Není totiž možné, aby se senátoři Jan Ruml, Michal Žantovský, Václav Fischer a řada dalších „televizních“ politiků, spřízněných se Čtyřkoalicí, v těchto vypjatých dnech vůbec nezajímali o to, co se na Kavčích horách děje – pozn. NN). Nevíme ovšem, zda se politici těchto stran nepokusili radní kontaktovat sami. (O čistotě a neposkvrněnosti příznivců odvolaného generálního ředitele Dušana Chmelíčka, syna plukovníka komunistické StB a posledního předlistopadového náčelníka SNB Prahy a Středočeského kraje JUDr. Antonína Chmelíčka /viz. NN 12/2000: „KDO JE NOVÝ GENERÁLNÍ ŘEDITEL VEŘEJNOPRÁVNÍ ČESKÉ TELEVIZE Mgr. DUŠAN CHMELÍČEK, strana 10 – 12/, svědčí nejlépe analýzy a dokumenty, zveřejněné v NN č. 24/2000: „VÁCLAV FISCHER VE SLUŽBÁCH KOMUNISMU“, strana 10 – 11 a NN 02/2001: „LEVICOVÝ PUČ VE ČTYŘKOALICI aneb PLES RUDÝCH UPÍRŮ“, strana 06 – 09).

Členství v politické straně rozhodně není hřích. Vzhledem ke stranickým stanovám je ovšem v rozporu s nezávislostí radního České televize. Ústřední postava dnes už bývalé Rady ČT, členka ODS Jana Dědečková se při veřejném slyšení v Senátu 12.1. 2001 proti nařčení z politického zaujetí hájila takto.

Jana Dědečková: „Tím, že jsem v ODS, zastávám ideově tento politický směr. Jak je často podsouváno, že člen strany musí naslouchat stanovám nebo řídit se stanovami strany, já bych chtěla říci, že nad stanovami strany je zákon. A já jsem rozhodnuta důsledně naplňovat zákon. V případě mé funkce je to zákon o České televizi.“

„Nepatřím k lidem, kteří by měli jakékoliv styky s politiky. Jediný, s kým jsem měla přátelský vztah nebo mám dosud, tak je poslankyně Alena Páralová, která mě do funkce navrhla. Samozřejmě v dnešní situaci, kdy jsem byla na mediální komisi na parlamentu, poznala jsem tam politiků více, ale dříve jsem je neznala. Jediný styk, který jsem měla telefonický, jsem měla s panem Langerem, a to proběhlo i tiskem.“

Výpisy za listopad a prosinec z mobilního telefonu, který Jana Dědečková používala, však ostře kontrastují s jejími prohlášeními. Dříve než agendu jejích telefonních hovorů probereme podrobněji, připomeňme si ještě jednou tvrzení paní Dědečkové.

Jana Dědečková: Dříve jsem je neznala. Jediný styk, který jsem měla telefonický, jsem měla s panem Langerem.

Jana Dědečková vzápětí po senátním slyšení poskytla České televizi rozhovor. Vy jste tady řekla při veřejném slyšení, že jste byla v kontaktu s panem Langerem.

Jana Dědečková: To možná vyznělo špatně. Asi jsem to špatně vysvětlila. Pan Langer mi volal, když jsem chtěla v srpnu 2000 dávat návrh na odvolání generálního ředitele Dušana Chmelíčka a dá se říci, že mi volal a říkal mi, že jsem nepostupovala správně, že poškozuji stranu. Já jsem mu na to řekla, že já jsem tam v zájmu koncesionářů a že si myslím, že i pro ODS je nejlepší přece otevřenost.

Výpis uskutečněných hovorů ovšem usvědčuje Janu Dědečkovou minimálně ze špatné paměti. Podle výpisu sama Jana Dědečková telefonovala místopředsedovi ODS a předsedovi mediální komise v parlamentu Ivanu Langerovi celkem dvanáctkrát. Dvanáctkrát telefonovala i místopředsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a neúspěšnému kandidátovi ODS do Senátu Petru Štěpánkovi. Výslovně přitom odmítla, že by měla kontakty se členkou mediální rady parlamentu a svou stranickou kolegyní Kateřinou Dostálovou:

Jana Dědečková: „S paní Dostálovou jsem nebyla nikdy v kontaktu.“

Nikdy?

Jana Dědečková: „Ne, nikdy. Paní Dostálovou uznáván, uznávám její názory. Sleduji její vystoupení a dá se říci, že jsem jejím příznivcem pro její otevřenost.“

Výpis ovšem zcela jasně říká, že třeba 12. prosince 2000, tedy v den, kdy rada odvolala generálního ředitele Dušana Chmelíčka, spolu Jana Dědečková a Kateřina Dostálová hovořili ještě před verdiktem rady téměř osm minut. V předvečer uzavření přihlášek výběrového řízení na generálního ředitele, tedy 17. prosince, spolu mluvili více než 11 minut, 20. prosince, v den, kdy rada oznámila vítěze konkurzu Jiřího Hodače, hovořila Dědečková s Dostálovou dvě a třičtvrtě minuty. Kateřina Dostálová přitom osobní kontakty s Janou Dědečkovou s jedinou výjimkou popírá.

Kateřina Dostálová, poslankyně PS PČR, ODS, členka mediální komise: „V osobním kontaktu jednou jsem byla v létě se podívat na penzion paní Dědečkové, když jsem trávila týden dovolené v Krkonoších. Ale tam šlo o mou dovolenou a o podívání se Krkonoš a jejího penzionu, ale vůbec ne o záležitosti České televize. Ty si myslím, že by se měly řešit standardními způsoby.“

Jana Dědečková zase popřela, že by ještě před odvoláním Dušana Chmelíčka měla jakékoliv kontakty s jeho nástupcem Jiřím Hodačem a jím jmenovanou ředitelkou zpravodajství Janou Bobošíkovou (vysoce prominentní funkcionářkou komunistického svazu mládeže – dopl. NN). My jsme se dozvěděli, což je dokazatelné, že jste paní Dostálové telefonovala, ale nejen paní Dostálové, před odvoláním pana Chmelíčka i paní Bobošíkové, panu Hodačovi.

Jana Dědečková:, To ne, to určitě ne, vaše informace jsou mylné.

Výpisy ovšem vypovídají zcela neúprosně. Už v listopadu vytočila Dědečková číslo Jany Bobošíkové devatenáctkrát. Kateřině Dostálové telefonovala devětkrát a budoucímu generálnímu řediteli Hodačovi rovněž devětkrát. Druhého listopadu mezi desátou a čtrnáctou hodinou dokonce hovořila Jana Dědečková výhradně s výše zmíněnou trojicí. Tyto kontakty pokračovaly i v prosinci.

Kateřině Dostálové jsme v neděli poskytli ještě jednu šanci obhájit téměř neobhajitelné:

Kateřina Dostálová: „A můžu se vás zeptat, jak víte, že jsem byla v čilém telefonním kontaktu? Já se chci v této chvíli zodpovědně zeptat na to, zda společnost EuroTel vám poskytla mé telefonní výpisy?

Ne, neposkytla.

Kateřina Dostálová: „Jak můžete, pane redaktore, vědět, s kým jsem byla či nebyla v telefonickém kontaktu? Já mám pocit, že to zavání útokem na soukromí osob v této zemi. To prostě považuji za naprosto skandální.

Nikdo neřekl, paní poslankyně, že bychom měli vaše výpisy, tady jde o výpisy radních, které jsou k dispozici, protože jejich telefony patří České televizi.

Kateřina Dostálová: „A vy máte právo kontrolovat osobní výpisy telefonů rady ČT?“

Já je nekontroloval.

Kateřina Dostálová: „No zřejmě jste je kontroloval.“

Ale vy se vyhýbáte odpovědi.

Kateřina Dostálová: „Já se nevyhýbám odpovědi, já vám dávám jednu jedinou odpověď, že považuji za naprosto skandální, aby si vzbouření redaktoři České televize, zaměstnanci, kteří nerespektují zákony této země, jakýmkoliv způsobem opatřovali či přisvojovali telefonní výpisy osob, jakýchkoliv osob v této zemi. To je skandál.

Můžete mi odpovědět na tu otázku?

Kateřina Dostálová: „Neodpovím vám na tu otázku, tu odpověď jsem vám dala, že je to naprosto skandální a já to považuji za takzvané estébácké praktiky, které tady byly v minulosti, to, co se tady v tuto chvíli děje.

Miloslav Kučera, poslanec PS PČR, ČSSD: „Pane redaktore, jste už druhý, kdo se mě na to podobným způsobem ptá. Včera se mě na to ptal pan redaktor Šídlo z Respektu (Respekt patří mezi firmy zapletené do vysoce podezřelého hospodaření veřejnoprávní ČTV – dopl. NN). Ten dokonce chtěl vědět, o čem jsme se bavili, tak jsem mu říkal, že o obvyklých normálních otázkách jako je o počasí, o rodině, o hokeji, o psech. Mohu jmenovat samozřejmě celou řadu dalších a dalších témat. Já si myslím, že o tom, s kým si telefonuji a o čem, to je moje soukromá záležitost a odmítám na tyto otázky odpovídat.“

Horlivý zastánce legálnosti Hodačovy volby neměl vůbec pocit, že by tak častý telefonický kontakt vyvolával podezření z ovlivňování rady.

Vy jako dlouholetý člen mediální komise parlamentu, byl jste v kontaktu potom s těmi členy za ČSSD v Radě ČT během roku?

Miloslav Kučera: „Pane redaktore, nemáte pocit, že vaše otázky začínají být příliš indiskrétní?“

Zajímá mě, zdali poslanec je v kontaktu se členy Rady ČT zvolenými za tuto stranu?

Miloslav Kučera: „Já jsem v kontaktu s redaktory ČT, s redaktory mnohých televizních stanic, jsem v kontaktu s rektory vysokých škol, jsem v kontaktu se spisovateli , s novináři, prostě s každým občanem této země, se kterým chci být v kontaktu a který chce být v kontaktu se mnou a je mi úplně jedno, jestli je členem nějaké rady nebo není.

Miloslav Kučera: „Nemůžu a nic vám po tom není.“

Václav Erben: Můžu odpovědně říci, že mé styky s politiky jsou dost časté obecně, protože mnozí z nich jsou mými osobními přáteli už léta. Ale mohu vás ujistit, oni mě v ničem neovlivňovali, možná proto jsem se choval tak, jak jsem se choval.

Petra Buzková nebyla v posledních dnech a hodinách k zastižení. Její vyjádření se nám tak nepodařilo získat. Její mobil byl stejně nedostupný jako mobil dalšího sociálního demokratického radního Petra Hájka. Hájek v prosinci telefonoval poslanci Kučerovi 18krát. V rozhovoru pro Respekt ovšem Hájek nejprve tvrdil, že číslo pana poslance vůbec nezná a že se s ním nikdy neviděl. „Já mám vlastní rozum, nepotřebuji žádné konzultace.“ Po upozornění na jasnou řeč výpisů ovšem otáčí. „To, že máte výpisy, považuji za zcela skandální do toho nikomu nic není. Já vám také neodposlouchávám telefon.“

Sporadické kontakty s politiky měli také Marcella Marboe-Hrabincová a František Mikš, nominovaní smluvně opozičními ČSSD a ODS. Naproti tomu je jasným rekordmanem sám předseda rady Miroslav Mareš. V prosinci vytočil číslo místopředsedy parlamentu a ODS Ivana Langera celkem 138krát. Oběma pánům slouží ke cti, že vzájemné kontakty alespoň nepopřeli.

Miroslav Mareš, bývalý předseda odvolané Rady ČT: „Ano, komunikoval jsem především s předsedou mediální komise parlamentu, do jejích kompetence spadá i problematika médií.

(V tomto směru je ovšem jeho chování, rozhodně vzhledem ke vzniklé situaci, naprosto normální a logické. Naproti tomu POZDĚJI široce mediálně deklarovaný nezájem a neangažovanost politiků Čtyřkoalice na gradování „televizní“ krize, podtržený dokonce i údajnou neexistencí jakéhokoli doložitelného telefonního kontaktu těchto politiků s jejich zástupci v Radě ČT, působí, a to ze stejných důvodů, naprosto nevěrohodně a pro jejich zájmy silně kontraproduktivně. Víc než cokoli jiného tohle všechno připomíná navození situace podobné té, vyvolané požárem Říšského sněmu v roce 1933 a vedoucí k totálnímu převzetí moci v Německu nacionálními socialisty nebo, tentokrát odstraněním z funkcí skupiny vysokých nekomunistických důstojníků ministerstva vnitra v únoru 1948 komunistickým ministrem Noskem, vyvolání ostré obranné reakce demokratičtější části tehdejšího politického spektra, vedoucí k vládní krizi a konfrontaci s totalitou za pro ni výhodných podmínek a tedy, díky zmanipulování domácího i mezinárodního veřejného mínění, k porážce demokratických sil a k převzetí veškeré moci v Československu internacionálními socialisty řízenými Moskvou – dopl. NN).

Výčet politiků, které radní během prosince 2000 kontaktovali, výše zmíněnými jmény zdaleka nekončí. Podle telefonních čísel se nám dosud podařilo identifikovat občanské demokraty Petra Bendla, Petra Plevu, Petra Nečase, Alenu Páralovou i blízké spolupracovníky Václava Klause, jeho poradce Ladislava Jakla a tiskovou mluvčí Michaelu Maláčovou. Sociální demokraty na seznamu reprezentuje Karel Šplíchal, Jitka Kupčová i ministr vnitra Stanislav Gross, kterému ovšem jednou paradoxně telefonovala radní za ODS Jana Dědečková.

Jana Dědečková: „Já osobně nepatřím k lidem, kteří by měli jakékoliv styky s politiky. Já bydlím v Krkonoších vlastně na samotě. „