V roce 1968 byl vypracován tzv. malý rozvědný program, který však vycházel z možností tehdejší doby. Nebyl však realizován, ani nepočítal se situací, která je v ČSFR a ve světě nyní. Model československé zpravodajské služby v současné době je nutno vybudovat tak, aby odpovídal současným potřebám ČSFR a plnil úkoly, které vyplývají ze současných potřeb bezpečnosti státu a jeho vedení. Zpravodajská služba (dále jen ZS) by měla ve své podstatě pracovat na základě společenské objednávky FMZV, FMZO a podobně. ZS v nedávné době, ale i v současné, je ve své podstatě něco mezi muzeem a divadlem. Muzeem proto, že převzala po roce 1948 metody a způsob práce speciálních služeb SSSR (dodnes zřejmě nejlepších na světě!!! – pozn. NN), které se o mnoho od carské ochranky nezměnily. Používání metod práce, které byly základem práce sovětské rozvědky v období mezi dvěma válkami, se používají dodnes. Přes provedené prověrky zůstává zde většina lidí, kteří mají kursy a školy KGB. V podstatě ještě v lednu se vraceli ze škol KGB pracovníci ZS a nijak se netají svými negativními postoji k polistopadovému vývoji v ČSFR (například Dobiáš atd.). Stejně tak se u mnohých nezměnil postoj k členství v KSČ, bylo zjištěno, že někteří pracovníci posílají na ÚV KSČ složenkami peníze na známky a v předvolební době se v budově vyskytovaly i nápisy volte KSČ. Divadlem byla ZS proto, že v podstatě se po celá léta práce předstírala a ZS neplnila vůbec svůj účel (to pod vedením a kontrolou I. správy KGB nepřipadalo vůbec v úvahu!!! – pozn. NN), jelikož bylo nutno podávat hlášení a zprávy takového druhu, které byly přáním jak nadřízených, tak hlavně plnila úkoly ÚV KSČ a XIII. odd. Podle přání ÚV KSČ a poradců z KGB se práce ZS zaměřovala na aktivní opatření proti nepohodlným osobám tehdejšímu vedení, a dále podle různých přání některých soudruhů z KSČ je zásobovala elektronikou a různým jiným zbožím (např. Obzina - dovoz elektroniky prostřednictvím ZS). Divadlo v podstatě pokračuje i v současné době, ne ze shora uvedených důvodů, ale proto, že DÍKY PORADCŮM Z KGB, KTEŘÍ MĚLI ZS POD KONTROLOU, JE VŠE O NAŠÍ ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBĚ A JEJÍ DOMÁCÍ I ZAHRANIČNÍ AGENTUŘE ZNÁMO V SSSR. Stejná situace je v tomto směru i na Západě, díky deflektorům z řad ZS (Rak, Pant, a v prosinci 1989 Hejný, Hejná). Z těchto důvodů není možné v nové ZS použít lidi ze staré ZS, ale JE NUTNÉ NOVOU ZS VYBUDOVAT ZCELA ODDĚLENĚ OD STARÉ. Jen tak může být zajištěno hledisko konspirace před cizími speciálními službami.

Problém současné doby spočívá v tom, že již nebude možno dovolit činnost ZS na území ČSFR. Tím ztrácí ZS podstatnou bázi agentury, ze které žila. Toto souvisí úzce s tím, že odpadá smysl a význam oblastních odborů na KS SNB v republice, ZE KTERÝCH SE I. SPRÁVA ŽIVILA a tím rovněž ODPADÁ 90% SOUČASNÉ AGENTURY (AGENTURY ROZVĚDKY, VYUŽÍVANÉ KOMUNISTICKOU I. SPRÁVOU StB NA ÚZEMÍ REPUBLIKY z 90% PROTI VNITŘNÍMU NEPŘÍTELI !!!!! – dopl. NN). Oblastní odbory na KS SNB pracovaly také jako typaři, a pro ulehčení své práce vždy s „plackou v ruce“. Odbory dodávaly typy na agenty centrále. Z politického hlediska si nemůže FMV dovolit jakýkoliv skandál nebo konflikt na území republiky. Kdo převezme současnou ZS, musí si uvědomit, že přebírá z 98% neschopný aparát a z 99% neschopnou agenturu (vysoce nevěrohodné tvrzení, porovnáme-li je s informacemi o stupni infiltrace nejdůležitějších institucí Západu komunistickými rozvědkami, řízenými a kontrolovanými KGB nebo armádní GRU, např. NN 13/2000: „RUSKÝ STÁTNÍ ORGANISOVANÝ ZLOČIN A SVĚTOVÉ FINANČNÍ A POLITICKÉ TRHY“, strana 21 – 24 nebo s knihami přeběhlých komunistických špionů popř. s autobiografickými pracemi důstojníků západních kontrarozvědek – dopl. NN).

U KP ani v době nejhlubší totality nebylo dosaženo jakékoliv legalizace. Průměrný pracovník z FMZO a FMZV věděl, kdo je pracovníkem rezidentury. KP měl jiný pracovní režim, okamžitý nárok na auto a jiné výhody. Rezident stále někde jezdil, zatímco pracovníci ZÚ šetřili. Tak bylo dosaženo pouze toho, jelikož jiným speciálním službám je toto známo, okamžitého dekonspirování. (Proto komunistické rozvědky pracovaly převážně prostřednictvím svých zahraničních televizních, rozhlasových a tiskových zpravodajů, obchodních zástupců, vybraných a vyškolených z desítek tisíc pracovníků svých exportních podniků, působících převážně mimo ambasády, sportovců, trenérů, umělců, vědeckých pracovníků, v omezené míře i vybraných studentů, prostřednictvím svých „politických uprchlíků“ a „politických vězňů“ atd. atd. Viz. NN07/2000: „KOMUNISTICKÁ ŠPIONÁŽ A PODNIKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, část 1.“, strana 15 – 16, NN 13/2000: „KOMUNISTICKÁ ŠPIONÁŽ A PODNIKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, část 2.“, strana 23 – 24, NN 14/2000: „KOMUNISTICKÁ ŠPIONÁŽ A PODNIKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, část 3.“, strana 19 – 20, NN 15/2000: „KOMUNISTICKÁ ŠPIONÁŽ A PODNIKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, část 4.“, strana 25 a NN 20/2000: „KOMUNISTICKÁ ŠPIONÁŽ A PODNIKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU, část 5.“, strana 15 – 17. Tohle je popis komunistické minulosti, přítomnosti a budoucnosti její špionáže… - dopl. NN). Rezidenta lze přirovnat k „parašutistovi, vysazenému v týlu nepřítele“, jelikož neměl známé jak je u lidí z civilu běžné, ani neměl legalizovanou práci. V ČSFR není možné, aby se KP za pomoci průkazu dožadoval mlčení o svém poslání. Stejně tak není možné jakékoliv mocenské vystupování rezidenta.

Ze současného stavu by postačovalo 2 % pracovníků ZS k vytvoření základu centrály a budování nového modelu ZS. Stávající aparát i po provedené reorganizaci v dané struktuře je mnohopočetný, byrokratický a neefektivní. Nezastupitelné místo zde má i hledisko bezpečnostní vzhledem k tomu, jak byl výběr na I. správě prováděn, a je zde i ta skutečnost, že většina PROVĚŘENÝCH (!!!) pracovníků má kurzy a školy KGB. Vynaložené náklady v letošním roce (100 miliónů Kčs a 30 miliónů devizových korun) vzhledem k výslednosti práce a přínosu pro republiku jsou zcela nezdůvodnitelné. Při budování v navrhované formě není při nové organizaci potřeba takových nákladů. V podstatě v nové struktuře by bylo možno zajistit provoz ZS jednou třetinou současných nákladů. Nová činnost rezidentur při nové struktuře by rovněž měla znamenat pouze 1/3 práce, a to proto, že pro ČSFR není potřebné pracovat v některých částech světa, např. rozvojové státy apod. V této oblasti v Africe a Latinské Americe zcela jednoznačně pracovala naše rezidentura, financována naším státem, pro SSSR. Útvar INFO, který hodnotil získané zprávy, některé předané věci pro jejich malou hodnotu ani nebral, protože byly nepodstatné. V takový případech však náčelníci díky svým osobním kontaktům s poradci KGB je předávali k posouzení jim. Poradci KGB je pak většinou označili prvním nebo druhým stupněm zájmu. Na toto náčelníci spoléhali a používali při hodnocení své práce. Proti tomuto argumentu nebyla obrana. (Pro srovnání doporučujeme seznámit se se současnými představami o struktuře a úkolech české rozvědky, publikované v NN 03/2000: „NEBEZPEČNÁ BEZPEČNOST SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE“, strana 23 – 40 a NN 02/2001, strana 02 – 03, pozn. NN).

Rovněž tak nebude možné udržovat objekty, které nyní rezidentura využívala, pro jejich dekonspiraci. Stejně tak nebude možné udržovat vozový park v té formě, jaká je dosud. Je nutné, aby vozový park přešel na normální činnost podniků nebo soukromníků. Nelze využívat pro opravy vozidel dílen FMV, kde dochází k dekonspiraci, a rovněž tak současného krytí v evidencích motorových vozidel. V této oblasti docházelo zcela běžně k dekonspiraci z malicherných důvodů, např. ZÚ se dotázal na SPZ vozidla, které postříkalo jejich pracovníka. Činnost rezidentur v objektech musí podléhat normálnímu režimu a běžným zvyklostem práce těchto organizací (krycích). Do určité míry by se svou legální činností částečně měla i sama financovat. Zbytek finančních částek by měl být doplňován rezidenturou. Činnost v zahraničí by se měla odvíjet na bázi ekonomické - stáže, nadace, stipendia, afilace, smíšené podniky. Rozvědnou činnost není možné řídit ze zastupitelského úřadu, již vzhledem k tomu, že by se tento vystavoval nebezpečí kompromitace politiky ČSFR. Dále i proto, že v případě provalu práce rozvědky ze ZÚ v tisku cizí země by ministerstvo zahraničních věcí zdůvodňovalo činnost. Tak by se stalo to, že během krátké doby by vztahy mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem zahraničních věcí byly na bodu mrazu. Pracovníci zařazení jako KP na ZÚ nemohou v žádném případě pracovat rozvědně, ale pouze v oblasti zajištění obrany ZÚ z hlediska průniku cizích služeb. Agenturní činnost na úřadu není možná rovněž z toho důvodu, že by zde došlo dříve či později ke konfliktu s velvyslancem.

Současná situace v obchodním světě umožňuje budování podniků v zahraničí, a to kdekoliv. Tato skutečnost by měla být základním východiskem pro cestu budování nové rozvědky. Tato forma zachovává i hledisko konspirace, protože kontrola ZÚ je zcela jednoduchá a tyto hlídají zahraniční služby. Při legalizaci ve formě podniků, akciových společností apod. je možné zachování konspirace již z důvodu velkého pohybu lidí a ohromné stykové báze osobních kontaktů. V současné době je nutno vycházet z vnitřních rezidentur. Musí být vzhledem k tomu, že je nutno nějak efektivně začít. Měl by to být odrazový můstek nové ZS.

Důležitým hlediskem je agentura. Ze současné agentury je použitelných jen málo agentů v rámci ZS. Tyto agenty by měli převzít ti, co budou tvořit základ nové ZS. Tato agentura by po vyhodnocení měla být základním kapitálem. Ostatní archivovat. Důvodem pro to je to, že jak výběr, tak úkolování bylo nekvalitní a podle potřeb bývalého režimu. Její výchova a výcvik byl veden, vycházeje ze současné situace a pozic, proti Československu. Zde je nutno brát v úvahu i to, že agentura je známa KGB, která v minulosti využívala agentury tak, že si agenta převzala, několik let řídila a pak vrátila československé straně bez jakéhokoliv vyhodnocení. Většinou však došlo u takto předaných agentů k dekonspiraci (Anglie). V současné době by měla mít agentura nové úkoly v nových podmínkách. Nadále je nutno jít metodou hlavního článku, tzn. budovat agenturu špičkovou a ne neomezenou.

Nelegální rozvědka budovaná podle modelu SSSR ztratila své opodstatnění a jen v minimálním procentu bude v budoucnu využitelná. Je zbytečné, aby se někdo 5 let školil a byl NA POLITICKÝ AZYL vysazen např. do USA. Tento ruský vzor, který byl převzat I. správou StB, má své kořeny v době před II. světovou válkou, kdy SSSR nemělo své zastupitelské úřady ve světě. V tomto pokračovali i po válce, kdy po r. 1955 již naprosto tento válečný způsob agentury ztratil zcela opodstatnění a význam. Nelegální rozvědku v současné době dekonspiruje a potírá vlastní evidence obyvatel. Na počítači nelze tuto osobu ukrýt, jak u nás, tak již vůbec ne v zahraničí, kde je tento systém zaveden již dávno. Číselný kód na identifikační kartě na Západě není možné technicky padělat. Tudíž nelegální agentura likviduje sama sebe propojení na různé počítače, jako je zdravotnictví, pojištění, banka apod.

Vzhledem k blížícímu se sjednocení Německa vyvstává pro ČSFR problém nelegální rozvědky v SRN (!!!), a to proto, že nelegálové používali pro své krytí dokladů NDR. Sjednocením získají speciální služby SRN přístup k základním evidencím, např. obyvatel, a tím bude docházet k dekonspiraci nelegálů.

Budoucnost ZS je poznamenána i skartací, která byla na I. správě provedena. Jednalo se údajně o skartaci nepodstatných materiálů bez zpravodajské hodnoty. Je tedy otázkou, když po této skartaci zůstaly jen materiály s nízkou nebo žádnou zpravodajskou hodnotou, co po celá léta I. správa dělala. Skartace na I. správě byly provedeny tak, že v současné ani budoucí době se stát nebude moci bránit jakémukoliv nařčení doma i ve světě, a to hlavně v oblasti AO (aktivní opatření) a VO (vlivová opatření). Byly skartovány všechny materiály AO, VO a akcí, na kterých se podílela KGB. Paradoxem, a to bylo pravděpodobně úmyslem skartací, je ta skutečnost, že kopie důležitých AO, VO a akcí, stejně tak agenturních zpráv, se předávaly poradcům KGB. KGB je může, na rozdíl od ČSFR, kdykoliv použít k čemukoliv (vydírání, skandalizaci, agenturní spolupráci). Vzhledem k tomu, že pokyn vydaný gen. Lorencem dálnopisem dne 4. 12. 1989 (viz. NN 06/1991: „KDO U NÁS KRYJE AGENTURU KGB?“, strana 01 a 03, - pozn. NN) se netýkal skartací na I. správě, ale pouze byl určen pro útvary kontrarozvědky, byla záležitost skartací dne 23. 5. 1990 předána inspekci federálního ministra vnitra k dalšímu opatření. (A tím celá záležitost definitivně skončila – pozn. NN).

Jak již bylo uvedeno, pracovala agentura I. správy na území ČSFR. Stínově tak v některých oblastech duplikovala, nahrazovala bývalou II. Správu (boj proti vnitřnímu nepříteli), se kterou úzce spolupracovala hlavně v oblasti AO a VO. Agentura I. správy byla směřována do vládních orgánů, na ministerstva, do hromadných sdělovacích prostředků, podniků zahraničního obchodu a pod. (Do dnešního dne je tato agentura pro naši i zahraniční demokratickou veřejnost tajná!!! Ne ovšem pro KGB!!!!! – pozn. NN).

V novém modelu by zpravodajská služba měla plnit úkoly vlády, které by rovněž měla být podřízena. Měly by být zřízeny zemské rezidentury odpovídající za činnost podřízených pracovišť rezidentů v příhraničních krajích a na území státu, kde rezidentury budou působit dle pokynů centrály. Zcela dostatečný počet pracovníků zemské rezidentury by měl být 10 osob. Tito by řídili osobním stykem podřízená pracoviště, úkolovaly tato pracoviště a odebírali zprávy. Vysílali by pracovníky na schůzky a jiná agenturní opatření z území ČSFR směrem ven (na Východ nebo na Západ? – otázka NN) a z venku do republiky. Zajišťovali by ekonomické otázky, technické vybavení a finanční podpory pracovišť rezidentur a agentury. Krytí těchto rezidentur by bylo možno uskutečnit prací ve státních orgánech, např. ARCHIVECH, kde by bylo možno umístit prostředky spojení s centrálou na patřičné technické úrovni. Rezidentura by hradila provozní režii, tzn. náklady na vozidla, režii pracovníků na schůzkách a výplaty agentury prostřednictvím ŘO. Hlavním úkolem rezidentury je vybudovat podřízená rozvědná pracoviště v zájmové oblasti. Vedle ní provádí aktivní operativní činnost. Ve spolupráci s centrálou buduje především krycí pracoviště na území protivníka, přičemž využívá k průniku různých akciových, obchodních společností.

Rezidentura by měla rozdělovat a přerozdělovat kádry, hledat schopné lidi v obchodní, finanční a jiných sférách. S těmito pak uzavírat smlouvu na zcela právním podkladě o zpravodajské činnosti. Agentura musí být jen a pouze v zahraničí. Zřízením rezidentur a různých krycích firem v blízkosti hranice zájmové oblasti odpadá i vyšší finanční náklad, již jen z hlediska vzdáleností. Nehledě na skutečnost, že vydání hradí firma sama nebo zákazník, se kterým je podnikán obchod.

Jedním z nejdůležitějších hledisek je ta skutečnost, že u ZS je nutný služební postup tzv. od chodníku. Tzn. z agenta postup na rezidenta a ve vyšším věku do centrály. V útvaru INFO musí dělat jen lidé s rozvědnou praxí, teoretik není schopen vyhodnotit kvalifikovaně žádnou zprávu vzhledem ke znalosti práce ZS. V novém modelu odpadá zcela otázka školství v takové formě, v jaké bylo do současné doby. Základním z hledisek výběru pro práci ZS by měla být jazyková znalost, dále schopnost řídit skutečnou firmu nebo podnik a mimoto provozovat činnost v ÚZS. Výběr do nové zpravodajské služby podřídit již těmto hlediskům - je zcela nutný z hlediska legalizace a konspirace. Osoby, které uzavřou pracovní smlouvu s ZS by měly projít a dostat jen krátkodobé školení dle profese a zaměření. Jeden měsíc zcela postačuje k potřebnému vyškolení pracovníka, a to ve všech oblastech, od práce jiných speciálních služeb, šifry, rádia, sledovačky a pod. Pro příjem k této službě by měly být zpracovány testy, zahrnující oblasti, které jsou pro tuto službu nutné.

K ZS by měli být přijímáni jen ti uchazeči, u kterých budou zaručeny charakterové a morální předpoklady pro službu, příslušná profesionální úroveň i aktivní zájem na práci pro ČSFR. Zůstávající aparát ZS byl a je zcela deformován neustálým soupeřením o moc mezi různými klikami na I. správě, tzv. Německou, Středovýchodní atd. a získání vlivu na I. Správu v boji o výjezdy do zahraničí. V tomto soupeření mělo své místo i 13. oddělení ÚV KSČ, bez jehož schválení nebylo možno na I. správě nic provést. Mravní vlastnosti těchto lidí není potřeba ani komentovat, jejich zájem se orientoval finanční zisk a získání různých výhod.

Poněvadž dosavadními kritérii pro výběr a služební postup v ZS byly především politická příslušnost ke KSČ a patřičná aktivita, popř. dobré styky s nomenklaturními kádry, byla ZS zcela prostoupena známými neduhy totalitního režimu, jako je protekcionářství, kariérismus, v návaznosti na to i neefektivita práce, byrokracie, duplicita činností atd. I za předpokladu, že by do ZS postupně přicházeli noví pracovníci, bezpochybně by naráželi na zavedené metody udržované a vyhovující současnému aparátu a tento stav by se jim dařilo jen s velkými překážkami překonávat. Z těchto důvodů by nejschůdnějším řešením bylo paralelní vybudování nové ZS, která by postupně nahradila stávající ZS. (K tomu bohužel nedošlo – pozn. NN).

Datum 1990