Jsou po deseti letech od proklamovaného „vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí“, tato významná ústavní práva chráněna nebo omezována a potlačována?

Hra čísel

Nevídaná horlivost

Již samotná diference mezi počtem zahájených trestních stíhání a počtem soudně projednávaných je alarmující. Připočteme-li k tomu horlivost, s níž orgány, mnohdy trestuhodně nečinné při prošetřování závažných kriminálních deliktů, přistupují ke stíhání novinářů pro prakticky neexistující skutek, pak je zcela nezbytné tímto excesem se důkladně zabývat. Tato nutnost nabývá na významu, přihlédneme-li k tomu, že ke stíhání novinářů pro pomluvu došlo téměř vždy poté, když odhalili a zveřejnili informace o významné aféře, která svými rozměry zasáhla vrcholky politické nebo státní sféry.

Plíživá normalizace

Dnešní postup policejních orgánů proti novinářům až nápadně připomíná praktiky, realizované kdysi podle nechvalně známé směrnice Federálního ministerstva vnitra ČSFR, vydané v říjnu 1969. Příslušníci StB v ní byli instruováni, jak nakládat s  tzv. antisocialistickými živly. Směrnice, která byla návodem k jejich KRIMINALISACI přinesla záhy své ovoce. Z režimních oponentů se rázem stali kriminální živly, účelově obvinění a mnohdy i odsouzení z vykonstruovaných trestných deliktů. Pro většinu z takto „vyrobených“ delikventů znamenal tento specifický „státní zájem“ existenční likvidaci - ukončení studií, ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny…

Podobný osud postihl i mnohé z novinářů, kteří byli v průběhu posledních deseti polistopadových let, tedy dvacet, respektive třicet let po vydání zmíněné směrnice za výkon svého povolání kriminalizováni. Mnozí se stejně jako kdysi oponenti totalitního režimu ocitli bez zaměstnání. Mnohdy, jako v případě veřejnoprávní televize, byla dokonce zlikvidována celá redakce (Nadoraz), zaměstnávající v té době více jak deset novinářů.

Udavači bez skrupulí

Zvláštním a velice nebezpečným fenoménem poslední doby jsou trestní oznámení, podávaná na novináře vysokými státními úředníky a ministry. Jev na západ od našich hranic nemyslitelný a naprosto nevídaný. Za posledních deset let nepodal žádný ministr členských zemí NATO a EU, trestní oznámení na novináře. Brání jim v tom nejen nepsané morální a etické zásady, ale zejména vyjímečnost postavení, které nelze zneužít k udávání novinářů.

Zato naši ministři v poslední době zásobují orgány činné v trestním řízení podněty, za něž by se v padesátých letech nemuseli stydět ani sovětští poradci. Jejich udání obsahují totiž i paragrafy typu „vyzrazení státního tajemství, vyzrazení služebního tajemství, neoprávněném nakládání s osobními údaji“. Snad nejkurióznější v tomto směru, navíc vlastnoručně podepsané, podal prostřednictvím jisté advokátní kanceláře ministr zahraničí Jan Kavan na editory a vydavatele knihy o jeho „nevědomé“ spolupráci s StB. Viní je v něm ze spáchání sedmi trestných činů, z toho dvou prvohlavových – „protistátních“.

Ve stejnou dobu jako Jan Kavan, podal podobné, méně rozsáhlé udání na dva redaktory MF Dnes jeho kolega, ministr bez porfeje Karel Březina. Měli se provinit tím, že na veřejnost vyzradili vnitrostranické intriky (aféra Olovo), které se podle jejich informací a následně i závěrů dosavadního šetření odehrály ve sboru premiérových poradců. „Vlk se nažral, koza zůstala celá“, tak by se dal označit postup vyšetřovatelky případu, která v okamžiku kdy původní „vládní“ konstrukce o akci blíže nespecifikované „mediální záškodnické instituce“ padla, obvinila redaktory alespoň z trestného činu „nadržování“. Toho se měli dopustit tím, že splnili jednu ze základních novinářských zásad a odmítli vyzradit zdroj svých informací.

Ani další významní státní úředníci a instituce nezůstávají v udávání pozadu. Již několik měsíců je z vyzrazení státního a služebního tajemství obviněn bývalý redaktor TV Nova. Toho se měl dopustit v reportáži o nezákonných praktikách dnešního ředitele BIS. Nedávno byla obviněna z podobného deliktu také redaktorka časopisu Týden Rebeka Křižanová, tentokrát za komentář, v němž popsala pozadí událostí, okolo falešného lustračního osvědčení bývalého předsedy FNM. Dotyčnou redaktorku na základě oznámení Úřadu vlády již předtím vyslýchaly policejní vyšetřovatelé, v souvislosti s „důkladně prošetřenou“ Bamberskou aférou, na jejímž televizním zpracování se v  již zrušené redakci Nadoraz autorsky podílela. Tehdy jejich snaha o kriminalizaci redaktorů ČT1 vyšla naprázdno, nyní se výslednost jejich účelových praktik o sto procent zlepšila.

Nelichotivé vyhlídky