Knižní velkoobchod
a organizovaný zločin
Knižní velkoobchod je jedna z největších porevolučních privatizačních kauz. Dodnes není uzavřena. Zůstaly stamilionové dluhy a desítky nespokojených věřitelů. Poslední lukrativní majetek tehdejší majitelé prodali pod cenou a za utržené peníze nakoupili téměř bezcenné „drahokamy“.Drahokamy měl údajně prodávat i Jiří Beneš z Liberce. Ve skutečnosti to byl ale nezaměstnaný malíř a natěrač, který později musel emigrovat do bývalého Sovětského svazu (!!!) a policie případ dodnes nevyšetřila.
Majetek bývalého státního podniku Knižní velkoobchod představoval v době
privatizace stovky milionů. Nakonec ho získala firma J. R. Vilímek - velkoobchod
s knihami pánů Miroslava Macka (místopředseda ODS) a Jiřího Menzela za pouhých 23 milionů. Podezření, že se při této privatizaci nepostupovalo běžnými metodami, nebylo nikdy hodnověrně rozptýleno. Dluhy firmy dnes dosahují téměř 400 milionů, když TRŽNÍ cena poslední prodávané nemovitosti Knižního velkoobchodu v Opatovické ulici byla 480 milionů(!!!)… Přesto nebyly dluhy uhrazeny.
Nezaměstnaný malíř a natěrač Jiří Beneš má mít na svědomí skutečnost, že při posledním obchodu se z J. R. Vilímek ztratilo definitivně 80 milionů, utržených za bývalý dům Knižního velkoobchodu na Opatovické ulici.
Jiří Beneš k tomu dnes říká: „Jednou jsem seděl v hospodě a povídali jsme s klukama, že bych potřeboval nějakej kšeftík, vydělat si. Za týden pak přišel kámoš Milan, že by měl nějaký kšeft.“
Privatizace však proběhla dávno předtím, než se na scéně objevil Jiří Beneš:
Privatizační projekt na Knižní velkoobchod podala společnost Telegraf, ještě během privatizace přejmenovaná na J. R. Vilímek - velkoobchod s knihami. Po schválení privatizačního projektu část majetku byla velmi výhodně rozprodána, přitom však nedocházelo k uspokojování věřitelů. K dispozici nejsou řadu let už ani privatizační projekty, ani soupisy původního majetku, který dnes připomíná jen dům na Opatovické ulici.
Jaroslav Kmenta, redaktor MF Dnes: „Myslím si, že to je podvod, který sahá do politických výšin, že např. dneska brání došetření celého toho případu jedině opoziční dohoda ODS i ČSSD.“
Jiří Kučera, předseda věřitelského výboru spol. J. R. Vilímek: „Přiznávám, že jsme měli asi dvě jednání s panem doktorem Mackem. A zvláště při tom našem prvém jednání, jsme věřili, že to chce spustit, nastartovat znova - ten Knižní velkoobchod. My jsme mu ze začátku věřili, čili jsme ani moc ze začátku nebojovali.“
Součástí privatizovaného majetku Knižního velkoobchodu byly rekreační objekty, další nemovitosti, pozemky a sklady knih. Zmizela nejenom značná část tohoto majetku, ale i dokumentace o jeho privatizaci a následném pohybu. Už 20. listopadu 1992 podali věřitelé návrh na konkurz majetku J. R. Vilímek. Soud se však návrhem nezabýval. Konkurz prohlásil na firmu až tehdy, když v ní nezbylo téměř nic a když už patřila dalšímu majiteli…
Ty knihy se všechny odtud vyvezly?
Helena Přibylová, členka zastupitelstva Nové Vsi: „No, ty se vyvezly bůhví kam. I ten Macek snad ani nevěděl, co koupil, protože dohledávali, co k tomu vůbec patří. Ale pan Macek, jako takovej, dluží dislokační poplatky.“
Macek dnes tvrdí, že tehdy dělal jen to, co mohl dělat každý občan starší 18 let…
Jiří Kučera: „Pan doktor Macek, když firmu přebíral, tak v té době ta tržní hodnota opravdu se mohla blížit k 700 milionům. Kdyby vlastně to prodal v té době, tak z toho musel, když ne 700, tak 600 milionů mít.“
Podařilo se nám získat kupní smlouvu mezi Fondem národního majetku a společností J. R. Vilímek - velkoobchod s knihami o prodeji Knižního velkoobchodu. Poté, co byla část majetku bývalého Knižního velkoobchodu rozprodána, prodali pánové Menzel a Macek své podíly ve firmě J. R. Vilímek v březnu 94 zcela neznámému architektovi Rostislavu Šábrtovi z Liberce.
Macek: „Zřejmě o tom víte více než já. Protože já o tom nevím v podstatě nic. Já jediné, co si pamatuji, je, že nějaký ten člověk z Liberce, který od nás koupil Knižní velkoobchod, prodal pak dál někomu nějakou budovu. Ten snad pak jako tam něco dělal s nějakými kameny, které vezl někde do Angoly nebo kam. V okamžiku, kdy jsme podíly prodali, v tu vteřinu jsem se přestal o Knižní velkoobchod zcela zajímat, protože už to nebyl můj podnik, neměl jsem k němu žádnou vazbu. A co se pak dělo dál, to šlo zcela mimo mě a nic o tom nevím.“
Jiří Kučera: „Zejména budova Opatovická 18, když jsme jednali s panem doktorem Mackem, tak ten tržní odhad byl dokonce asi 480 milionů, kolem těch 360 milionů a to vlastně byla výše pohledávek za Knižní velkoobchod, všech věřitelů.“
Ve společnosti J. R. Vilímek zůstaly stomilionové dluhy a věřitelé společnosti jsou dnes uspokojováni z peněz nás - daňových poplatníků. Záruku za to, že budou uspokojeni, převzal podle tehdy platných zákonů stát. Nového majitele se nám zastihnout doma nepodařilo.
Václav Marek: zvláštní správce konkurzní podstaty spol. J. R. Vilímek: „Šestnáctého března 94 byl zapsán jako jednatel a jediný společník společnosti J. R. Vilímek pan architekt Šábrt.“
Liberecký architekt Šábrt se stal společníkem J. R. Vilímek 16. března 1994. O čtyři dny později (!!!) už nový majitel prodává dům na Opatovické ulici, který byl ohodnocený původně téměř na půl miliardy(!!!), za pouhých 80 milionů(!!!!!). O měsíc později je na J. R. Vilímek prohlášen konkurz...
Mezitím se ovšem odehrálo několik dalších zvláštních transakcí.
Václav Marek: „A pak přišla ta transakce, kterou jste začala, 6. dubna 1994. Za 80 milionů, které J. R. Vilímek utržil prodejem toho domu, nakoupil soubor drahých kamenů. 28. dubna 1994 byl poprvé prohlášen konkurz. Nechtějte po mně další komentář.“
Dobrý den, pane Šábrt.
Otec R. Šábrta: „Jdi do hajzlu. Podám si na vás, no, stěžovat si budu.“ (Jednání rozeného estébáka... Možná není náhoda, že v seznamu agentů StB je registrován jistý František Šábrt z Liberce, tajný spolupracovník, krycí jméno Blesk, naverbován ke spolupráci krajskou správou StB Üstí nad Labem, číslo svazku 5347).
Prosím vás, můžete nám dát kontakt na vašeho syna?
Otec R. Šábrta: „Běžte si, no, víte kam? Tak, já vám to doporučím. Takovej trouba, kterej vzal na sebe takovejhle úkol, kterej z toho nemá vůbec nic, jo? A vy je chcete zostuďovat?“
Tak nám, prosím vás, řekněte, o jaký úkol šlo? My ho nechceme zostudit.
Chtěli jsme se zeptat, proč kupoval společnost J. R. Vilímek a už čtyři dny na to (!!!) prodal její nejlukrativnější část za pětinu (!!!) ceny. Podařilo se nám zjistit, že za 80 milionů utržených za dům v Opatovické ulici pan Šábrt ihned (!!!) nakoupil „drahé“ kameny (naprosto bezcenné!!!), a to právě od onoho nemajetného nezaměstnaného malíře a natěrače Jiřího Beneše (!!!).
Iva Čvandová, správce konkurzní podstaty spol. J. R. Vilímek: „Já mám k dispozici notářský zápis, kterým byl prodán ten dům v Opatovické ulici, příjmový pokladní doklad na 80 milionů, výdajový pokladní doklad na 80 milionů.“
Takže, pan architekt Šábrt má nějakou kupní smlouvu, že ty kameny kupuje? A od koho?
„Ano, pan Beneš z Liberce.“
A tak zřejmě ze společnosti J. R. Vilímek zmizel poslední významný majetek…
Viděl jste někdy alespoň jeden z těch kamenů, o které se mělo jednat?
Jiří Beneš, malíř, natěrač: „Kameny jsem zatím neviděl.“
Jak velký byl největší balík peněz, který jste kdy v životě viděl?
Jiří Beneš, malíř,natěrač: „Asi 80 tisíc. To bylo jako na výplaty, když jsem dělal.“
Krátce po transakci vypovídá Beneš na policii. Ta ale nezasahuje(!!!). Místo toho jej „skupina libereckých podnikatelů“ posílá do emigrace v Kyrgyzstánu(!!!). Sám dnes nevěří, jak rychle se všechno vyřídilo.
To jste si vyřizoval vy, ten „živnostňák“?
Jiří Beneš, malíř, natěrač: „Ne, já jsem tam jenom byl s nimi. Oni mně ho vystavili a to bylo všechno. Bez čekání, bez jakýkoliv prodlevy. On to měl taky přes známé.“
To bylo vystaveno 6. dubna 1994? A ještě toho 6. dubna hned se podepisovala ta smlouva. Kde se podepisovala, ve kterých místech?
Jiří Beneš: „V Jablonci u Many na parkovišti v autě před půlnocí.“
Během 10 minut se uskutečnila transakce, díky níž z J.R. Vilímek zmizelo posledních 80 milionů...
Účastnil se toho kdo všechno?
Beneš: „Pan Šábrt tam byl a ještě asi jeden nebo dva právníci u toho byli. Pan Šábrt, ten seděl vpředu. Pak ten řidič, to nevím, jestli to byl právník. A vedle mě nějakej právník. To bylo všechno.“
Za architektem Šábrtem, který drahé kameny kupoval, jsme byli celkem pětkrát. Přesto, že jsme ho viděli vcházet do domu, vzkázal nám, že není doma…
Jiří Beneš: malíř, natěrač: „Stačilo si založit konto a čekat na peníze.“
Tak, a kolik vám tam na to konto v tom zahraničí přišlo peněz?
„Milan Kaděra vždycky zavolal, nebo pak psal i dopisy, že už by měly být peníze. A zatím jako že 200 marek měsíčně, že bude posílat na konto.“
A ty posílal? Aby tam bylo jako z čeho žít.
„No, to poslal asi třikrát nebo čtyřikrát.“
Přes několik pokusů se nám libereckého podnikatele Milana Kaděru (viz. Kaděra Milan 24.07.1971, U cihelny 1148 46330-Liberec 30, název firmy
GLASSIMEX, s.r.o., IČO 25031724, založené 28.01.1998 a sídlící na tř. 1. máje 97 46077- LIBEREC), majitele firmy, zabývající se, soudě podle názvu, obchodem s broušeným sklem (!!!) poštěstilo vidět pouze na balkoně jeho nového domu… Broušené sklo vyrábí v Liberci, za komunismu bývalý vězeňský závod, patřící pod n. p. Preciosa Jablonec nad Nisou, kde vězni, včetně politických, v nelidských podmínkách brousili komunistům bižuterii pro vývoz na Západ…
Lukrativní majetek Knižního velkoobchodu majitelé postupně prodali. Za poslední utržené peníze nakoupili v podstatě bezcenné „drahokamy“. A kdo je současným majitelem někdejšího sídla společnosti, která kdysi tiskla a vydávala knihy? Firma „Nelson“ jistého libereckého podnikatele Evžena Petkova, který se skrývá v zahraničí a policie po něm údajně neúspěšně pátrá.
Hledáme firmu „Nelson“.
Vrátný, dům na Opatovické ulici: „Jakoubek z Liberce.“
A odkdy je pan Jakoubek majitelem objektu?
Vrátný: „Minoritní 49 %(!!!) a jediný, který se tu ukazuje, neboť Petkov má nějakej zájem v Německu.“
V libereckém telefonním seznamu je jediný: Jakoubek Tomáš Mgr., Revoluční 17/123 Liberec…
Tomáš Jakoubek, nynější správce majetku spol. J. R.Vilímek: „Ne, ne, ne, nejsem žádný podílník, nemám žádná procenta ze společnosti. Jsem jenom zaměstnanec společnosti Nelson s.r.o.“
Podle výpisu je tam jediný jednatel, jediný majitel. A tím je pan Petkov, ano?
Tomáš Jakoubek: „Ano.“
O pana Petkova se zajímá policie, dokonce byl na něho vystaven zatykač. Pan Petkov se ozval policii dvě hodiny poté, co měl být zatčen, z Německa.
Tomáš Jakoubek: „Tyto věci absolutně já neznám.“
Takže vy vůbec nevíte o tom, že o osud pana Petkova se zajímá policie? Vůbec netušíte?
Tomáš Jakoubek: „Kdysi dávno nějaký zatykač údajně existoval. Nikdy mě nenavštívila policie, aby se mě ptala na tyto věci, které slyším já od vás poprvé. Pan Petkov se nezdržuje na území republiky.“
Jste s ním v kontaktu?
Tomáš Jakoubek: „Řeknu vám to jinak. S kým já se setkávám, to je čistě jenom moje osobní věc.“
Firma Nelson má sídlo v Liberci na adrese Slavíčkova 68. Na jejího majitele Evžena Petkova byl vydán 4. dubna 96 zatykač pro jinou trestnou činnost. Dnes se údajně zdržuje na neznámém místě.
Jiří Kučera: „On byl jedním z vlastníků libereckých tiskáren a je snad i dosud.“ Na pana Petkova byl vydán zatykač. Údajně ho měli zatýkat a on odešel pro kabát a pak se ozval večer z Německa…
Jiří Kučera: „Dokonce i to, že hlídali jeho auto až do druhého dne a nakonec i to auto zmizelo. Čili, něco mi to připomíná bratry Helbigovy...“
Firma Nelson vlastní ten dům na té Opatovické. Jakým způsobem s ním komunikujete?
Václav Marek: „Tu firmu zastupuje pan Petr Veselý, takže komunikace směřuje na něj. Ale, bohužel, je spíše jednosměrná.“
Firmu „Nelson“ Evžena Petkova dnes zastupuje bývalý šéf liberecké hospodářské kriminálky Petr Veselý (!!!). V libereckém telefonním seznamu jsme našli pouze: Veselý Petr JUDr., Na Pískovně 179, Liberec… V tzv. „Vilímkově domě“ dnes sídlí řada firem, a ty platí nájemné. Peníze však nekončí v kapsách věřitelů, ale ve firmě policií hledaného Evžena Petkova…
Václav Marek : „Já mám obavu, že ty peněžní částky nenávratně zmizí a já už je z firmy „Nelson“ nevymůžu.“
Transakce byla zřejmě dopředu dobře vymyšlená. Kameny, které měl kupovat architekt Šábrt od nemajetného Beneše, ve skutečnosti kupoval on sám přímo od firmy, na kterou byl propojen majitel „Nelsonu“ Petkov. Tam bude třeba hledat rozdíl 400 milionů Kč v ceně nemovitosti… Podařilo se nám totiž zjistit, že kameny, které měl Šábrt koupit 6. dubna 1994 na parkovišti, si sám nechával 14 dnů před tím ocenit u soudního znalce doktora Turnovce. (Dr. Ivan Turnovec, shodou okolností z Turnova, svého času sídla III. Správy KGB v ČSSR, jinak nevinnost sama, je jednou z hlavních postav v podvodu za 30 miliard Kč, které zaplatí ze svých kapes všichni daňoví poplatníci, viz. NN 20/2000: „AKCE „ŠUTR“ A „DIAMANTY“ KGB“, str. 10 – 11).
Objednával si u vás někdo posudek pro firmu „Vilímek“?
Ivan Turnovec: Soudní znalec v oboru drahé kovy a kameny: „To je dokonce, to je jediná, to je zajímavé, protože tehdy to byla záležitost, že se křičelo kolem toho, no, kolem toho, že mi dali jako jedinému objednávku. Tady je ta věc, že v podstatě všechno, co já jsem dělal, tak se dělalo pro tu „Ikonu“. Čili, proto mě zaráží, když za mnou někdo přijde a ptá se na něco jiného, protože já jsem to dělal stabilně v podstatě pro stejnou skupinu lidí.“
Obchody s kameny se pohybovaly řádově v miliardách. Existují banky, které právě na téměř bezcenné kameny poskytovaly miliardové úvěry dodnes neznámým osobám (!!!). Inu, bankovní tajemství, však to znáte… Vždyť to nakonec stejně všechno zaplatí ze svých daní naši občané!!!
V případě J. R. Vilímek vystavil doktor Turnovec posudek pouze s přepočtem částek ceníku renomované německé firmy. Podle tohoto posudku měly mít kameny architekta Šábrta hodnotu dokonce 106 milionů. Zjistilo se ale, že ceník německé firmy je falsifikát. V loni byl vypracován posudek nový a ukázalo se, že „drahokamy“ mají cenu minimálně dvacetkrát nižší.
Iva Čvandová: „Můj odhad zněl, že kdyby se to podařilo zpeněžit v době, kdy byl ten majetek sepsán, pak by řádově mohlo být docíleno zpeněžení v hodnotě mezi 15 a 20 miliony korun. Já nejsem schopna získat ani privatizační projekt. Když jsem se obrátila na Fond národního majetku, tak mi bylo řečeno, že oni nic nemají a že část té spisové dokumentace nebo veškerou spisovou dokumentaci podstoupili, nevím, podstoupili orgánům policie. Když jsem se ptala, co vyšetřují a proč, tak mi na to nikdo nedokázal odpovědět.“
Jaroslav Bronczek, bývalý vyšetřovatel týmu „Šutr“: „Že tyto peníze z knižního velkoobchodu byly vyvedeny, tak to je zcela zřejmé. Kvůli tomu byly nastrčeny ty kameny, aby se vlastně ty peníze nemusely tehdy rozdělit mezi věřitele.“
„Podnikatel z Liberce“: „Ty kameny sem vlastně přišly, no, hodily se mi načerno přes hranice, protože na Frýdlantsku, tam byla vlastně závora, o který vím, kde byl klíč. Tam se odemykalo, mohlo se chodit sem a tam(!!!). To vlastně bylo to místo, že tam ani nebylo vidět. Když ale se tam pojedete podívat, natočíte si tu „Andělku“, tak uvidíte vlastně, že tam je výhled, že tam uvidíte, kdo tam přijíždí, odkud přijíždí a to, na tu hranici. Já jsem byl „Sudeťák“, a to šlo z Německa. Oznámil jsem to na policii, ministerstvo vnitra, nejvyššího státního zástupce, ministra spravedlnosti. Odevšad chodilo, že se něco dělá, ale nedělalo se vůbec nic za ty roky(!!!). A ti policisté, kteří na tom opravdu čestně pracovali, tak byli odstaveni z případu(!!!).“
Radek Zapletal (StB?), bývalý vyšetřovatel týmu „Šutr“: „Tým „Šutr“ byl rozpuštěn v závěru roku 98. (Několik měsíců po vítězství ČSSD ve volbách a nástupu ministra vnitra Václava Grulicha a jeho policejního presidenta Jiřího Koláře, viz. NN 06/2000: „Z PŘÍTOMNOSTI KOMUNISTICKÉHO PUČE“, str. 16 – 25). Při mém předání spisu scházelo k jeho ukončení pravděpodobně 5 až 7 úkonů, které jsem po svém opuštění vyšetřování předal svému nadřízenému. To znamená z mého pohledu, že šlo o celkem banální nedodělky, které se mohly provést do dvou měsíců.“
Bývalí vyšetřovatelé zájem o prošetření měli a měli i důkazy. V některých případech bylo dokonce připraveno obvinění. Místo toho byl speciální vyšetřovací tým „Šutr“, který se zabýval vytunelováním firmy J. R. Vilímek, rozpuštěn. Vše nasvědčuje tomu, že někteří policisté a jejich nadřízení při vyšetřování nehráli čistou hru.
Jiří Beneš: „Když jsem odcházel jako z policie, tak mě slyšel pan starosta. Co mě slyšel, taky se hned oblékl a šel někam pryč někam do města. A další den už to všechno věděli. Milan už to věděl, že všechno ví. Že to je jako podplacené. Že to nevadí.“
V souvislosti s kauzou drahých kamenů bylo zahájeno vyšetřování vysokého policejního důstojníka. Ten se zřejmě podílel na tom, že ani jeden z účastníků této trestné činnosti nebyl potrestán.
Jan Kučera: „V tomto pracovním úřadu vstupoval do jejich profesních úkonů, vydával svá vlastní rozhodnutí, rušil rozhodnutí vyšetřovatelů, nebo vydával pokyny k věci - buď prošetřovat nebo neprověřovat. Tyto pokyny vydával i policejním orgánům, aby se tady nezabývali v některých případech touto trestnou činností. Tak pro tuto činnost tedy byl tedy podán návrh z ministerstva vnitra cestou státního zastupitelství na Úřad vyšetřování vyšetřovateli.“
Jaroslav Kmenta, redaktor MF Dnes: „Je to občas pocit beznaděje, samozřejmě, asi to prožil každý novinář, který se do něčeho pustil a něco odhalil, něco rozkryl. Ale, samozřejmě, takové velké kauzy, jako třeba Knižní velkoobchod, tak to vyvolává u novinářů pocit beznaděje v tom, že státní úřady nepoženou nikoho k zodpovědnosti. Já myslím, že i obecně v lidech to musí vyvolávat stejný pocit.“
Ano, to má pan Kmenta pravdu, pocit beznaděje tyto kauzy skutečně vyvolávají, neboť opoziční smlouva (zdaleka nejen „oposiční smlouva“ – ta do roku 1998 neexistovala!!! Co do té doby dělal ministr vnitra Jan Ruml, jeho lidovecký náměstek Jaroslav Kopřiva, rudý křesťan ministr vnitra Cyril Svoboda atd. atd… - NN) znemožnila skutečný průběh „akce čisté ruce“, kdy by Miroslav Macek spolu se svými přáteli s knižního velkoobchodu jistě figuroval mezi obviněnými. Akce 99 vydala seznam budovatelů mafiánského kapitalismu (poz. red. NN č. 13/2000) kde je uvedeno 99 největším budovatelů mafiánského kapitalismu, kteří tvoří první podlaží struktury tzv. mléčného komunismu, který se z ideových rovin obrací k hospodářské rovině a přes ni pak se stává skutečným vládcem v zemi. Novinkou je postavení organizovaného zločinu v mléčném komunismu. Zatímco před listopadem byl organisovaný zločin využíván komunistickou nomenklaturou a StB (KGB) pro jejich vlastní operace, stává se po roce 89, po splynutí s nimi, jedním z rozhodujících činitelů (viz. NN 03/2000 a další: „ORGANISOVANÝ ZLOČIN - NEJMOCNĚJŠÍ RESORT ČR“), určujících politický a hospodářský vývoj v zemi.
Podle reportáže České televize pořadu Klekánice zpracoval
František Červenka, Pravý Blok
e-mail: post.bohemia@seznam.cz
DODATEK N.N.: Obrovskou informační databázi ke cause Miroslav Macek – Knižní velkoobchod najdete na Internetu v článcích Necenzurovaných novin, které jí tehdy věnovaly maximální pozornost, z let 1992 –1993. Od té doby, po vyčerpání všech našich tehdejších možností, zavládlo v této věci hluboké mediální mlčení…