VOJENSKÝ PRŮMYSLOVĚ-TECHNOLOGICKÝ FINANČNÍ KOMPLEX
SPOLEČNĚ OPĚT FORMUJÍ VYSOKO NAD HLAVAMI
SVÝCH NÁRODŮ, STÁTŮ A JEJICH (NE)DEMOKRATICKÝCH VLÁD
TVÁŘ TOHOTO SVĚTA PODLE SVÝCH SPOLEČNÝCH POTŘEB !!!
Ruská agresivní činnost – další problém svobodné Ameriky
Zatímco se všichni zabýváme sledováním pokusů demokratického kandidáta Al Gora (viz. články ze seriálu „AMERIČTÍ PRESIDENTI A JEJICH KOMUNISTICKÉ ROZVĚDKY: „Komunistické rozvědky a jejich Al Gore“, N.N. 23/2000, str. 16 a „Komunistické rozvědky a jejich Bill Clinton“ N.N. 22/2000, str. 12-17) sabotovat výsledky presidentských voleb, potenciální nepřátelé Ameriky zvyšují svoji protiamerickou činnost.
Díky osmileté inkompetenci vlády Clinton - Gore se pokoušejí získat převahu nad Spojenými státy, což v některých případech provádějí otevřenou agresí vůči americkému vojsku.
Podle zpráv moskevského tisku došlo například k tomu, že 17. října a 9. listopadu 2000 proniklo ruské bojové letadlo do vzdušného obranného systému skupiny amerických válečných letadlových lodí v Japonském moři, a při tankování pohonných hmot přeletělo „několik stop nad horní palubou“ americké válečné lodi Kitty Hawk.
Došlo k tomu během řádného námořního cvičení, kdy americké lodě byly při prvním incidentu na cestě do výcvikové oblasti v neutrálních vodách a pozdějšího data se z ní vracely.
Jak ruská státní televizní stanice ORT 15. listopadu „hrdě“ oznámila, při obou příležitostech ruské letadlo Su-24R a dva doprovodné bojové letouny Su-27 z ruské 11. vojenské letky přeletěly bojovou skupinu Kitty Hawk aniž by byly identifikovány. Nedošlo ani k pokusu o zmaření tohoto přeletu. ORT také sdělila, že pokud by bývalo šlo o bojovou misi, bylo by „zničení letadlové lodě zaručeno“.
„Zpravodajské výsledky z této mise jsou velice působivé“, oznámila ORT. „Muselo to být nanejvýš děsivé. Naše letadlo zaznamenalo na palubě Kitty Hawk paniku, ale její bojové letouny neměly vůbec šanci na to, aby včas vzlétly a zabránily přeletu. Posádka ruského letadla obdržela nejvyšší vojenská vyznamenání.“
Podle ruských médií „se nic podobného nestalo za posledních 30 let od té doby, kdy v roce 1970 sovětský letoun TU-16 narušil vzdušný prostor nad skupinou letadlových lodí. Tato nadmíru úspěšná mise proti Kitty Hawk byla zorganizována ruskou vojenskou rozvědkou GRU, která chtěla zjistit, zda by její letectvo mohlo nepozorovaně přeletět a narušit vzdušný prostor důležitých amerických vojenských pozic, které byly dříve považovány za nezranitelné.“
Ve skutečnosti se nejednalo o nic jiného než o otevřenou agresivní akci proti americkému vojsku v neutrálních vodách. Před osmi lety by stejný agresivní čin vážně ovlivnil vztahy mezi Washingtonem a Moskvou, avšak nynější americká vláda a hlavní deníky v zemi tuto činnost prakticky ignorovaly.
Důležitou poznámkou je, že 20. listopadu ruský ministr zahraničí Igor Ivanov při svém rozhovoru pro TV ORT tuto agresivní akci označil za „normální vztahy v současné situaci.“
Celá Amerika se momentálně soustředí na Floridu, a Moskva si v klidu buduje svůj moderní zbrojní systém, který si americké vojsko nemůže finančně dovolit. Ruské námořnictvo zahájilo například své první testy v moři se svým Gepardem, což je ponorka vybudovaná k tomu, aby mohla být použita proti americkým a jiným vojenským ponorkám.
Gepard je již jedenáctou lodí, kterou v severodvinských docích vyrobili. Konstrukční program této ponorky je efektivně dotován z peněz amerických daňových poplatníků, určených na pomoc při rozebírání starších ruských ponorek. Pokud se při testech v moři Gepard osvědčí, očekává se, že koncem prosince 2000 zahájí aktivní službu.
Gepard patří do třídy ponorek Akula (ruský název pro žraloka), a z ruských útočných ponorek zatím patří mezi nejtišší. Ve skutečnosti je tak tichá, že podle týdeníku Jane´s Defense Weekly ji americký akustický systém SOSUS neměl vůbec šanci v první polovině devadesátých let zaznamenat.
V těchto dnech se také zesílila propaganda moskevských vůdců proti Spojeným státům a jejich přátelům a spojencům. Při této kampani Moskva zneužívá tragédii ruské nukleární ponorky Kursk, která se 12. srpna 2000 potopila na dno Barentsova moře. V době, kdy se američtí a další odborníci z NATO snaží ruskému námořnictvu pomoci odhalit hlavní důvod této tragédie, Moskva se pokouší přenést zodpovědnost za tragédii na americké a britské ponorky. 19. listopadu zástupce premiéra Ilja Klebanov prohlásil, že zvuky, které byly dříve považovány za tísňové signály od posádky z Kursku, pocházely vlastně z jiné ponorky v dané oblasti. Tato ponorka, údajně americká nebo anglická, vyslala tyto signály po srážce s Kurskem, při které zahynulo všech 118 členů posádky. Tato domnělá ponorka prý v oblasti prováděla špionážní činnost. Žádný důkaz však nebyl předložen.
Ruský president Putin se snaží udržet obranný systém USA na bázi dohody v roce 1972, jinak podle svého varování ze 14. listopadu 2000 roztrhá všechny písemné úmluvy ohledně zbrojení uzavřené s Washingtonem. Kreml touží za každou cenu ovládat budoucí možný vývoj národní obrany Spojených států. Pro Ameriku jsou jeho návrhy absolutně nepřijatelné, neboť její povinností je chránit svá vojska, své přátele a spojence ve všech možných koutech světa.
Je na pováženou, že současná vláda v Americe nevěnuje těmto záležitostem vážnou pozornost. Sice stále sídlí ve Washingtonu, ale poslední roky naznačují, že za současné vlády se z Ameriky stává spíš papírový čert, nikoliv dominantní světová velmoc.
Podívejme se na několik hrozících ohnisek,
která neohrožují pouze USA, nýbrž všechny
demokratické země tohoto světa
IRÁK. Saddam Hussein se ze všech sil snaží vybudovat své vlastní společenství v Perském zálivu se záměrem zastavení dodávek ropy do USA. Z uvalených sankcí si těžkou hlavu vůbec nedělá, naopak se mu dostává konzultací, kdo by ve zmíněné oblasti a v Evropě měl či neměl být americkým spojencem. Usilovně obnovuje svůj arzenál biologických a atomových zbraní – ty všechny jsou namířeny proti americkým lidem, jejich dětem a spojencům.
RUSKO. V úplných hospodářských troskách, kde chybí hotové peníze, Putinovo Rusko prodává zbraně kterémukoliv národu, jež je zapálený pro společné vojenské intriky proti Spojeným státům. Nic není nebezpečnějšího než obrovský národ, jež byl po ekonomické stránce dohnán k úplnému zoufalství, kdy jeho armáda ztrácí trpělivost a sila s raketovými střelami čekají na využití.
AMERICKÁ ARMÁDA. Za vlády Clintona-Gora byla zanedbána natolik, že nedokáže adekvátně reagovat na válku na dvou frontách. Spojené státy již nejsou vojensky nezranitelné. Staly se lákavou pozvánkou k napadení. A existují zatvrzelí nepřátelé, kteří nebudou váhat to zkusit.
KOMUNISTICKÁ ČÍNA. Čína investuje všechno do vrcholné strategie na vedení a vítězství ve válce proti Americe. Vše co je zapotřebí k moderní válečné mašinérii se nechá zcizit nebo koupit od ochotné Clintonovy-Gorovy vlády nebo může být dodáno na objednávku z moskevského katalogu. Nyní testuje, zda Amerika připustí, aby se Taiwan vrátil znovu do vězení.
KOMUNISTICKÁ SEVERNÍ KOREA. Další příklad hospodářského zoufalství spojeného s vojenskou sílou. Málokdo si je vědom skutečnosti, že Severní Korea má jednu z nejsilnějších ozbrojených armád na světě.
GLOBÁLNÍ TERORISMUS. Americká loď Cole, ambasády v Africe a Světové obchodní centrum – jenom zrnka písku. Ti blázni, co se krčí v jeskyních někde v horách Afghanistánu, mají k dispozici bezedné finanční prostředky a bezpočet ochotných sebevrahů-teroristů.
ARABOVÉ-IZRAELITÉ. Začali mezi sebou bojovat již v biblických dnech a zabíjí se mezi sebou tak dlouho, že už snad zapomněli, kdo si začal jako první. Mírový proces je jenom krutý podvod. Zabránit ohavné válce, která se rozšíří mnohem dál než je území Středního Východu, asi není v moci nikoho.
INDIE-PÁKISTÁN. Tito sousedé mají atomové zbraně namířené přímo jeden na druhého. Jedná se zde o další případ staletí trvající etnické nenávisti a náboženského fanatismu, jež nejeví známky zmírnění. Pokud toto ohnisko vzplane, USA bude muset reagovat.
BALKÁN. Toto území se ještě nevyčistilo a nedalo dohromady. Místní lidé v Jugoslávii jsou si i přes vzdušný útok NATO, invazi a okupaci ještě více vzdáleni než předtím. Staletí pěstovaná etnická nenávist na celém území jenom vyčkává, aby znovu navázala tam, kde na chvíli ustala. Je to jenom otázka času.
NATO-EU. Jediným legitimním důvodem pro NATO bylo vytvořit kolem Západní Evropy obrannou baštu proti invazi ze strany Sovětského svazu. Tento katalyzátor již zmizel, a s ním se ztratila i jednota a účel NATO. Ekonomický a politický protějšek NATO – Evropská unie, je na počátku rozkladu, což pro Spojené státy znamená, že na Kontinentu nebude obranyschopná základna.
IROVÉ. Vážně se někdo domnívá, že přestanou dělat to, co dělají od nepaměti? Kdo převezme zodpovědnost za nebezpečí?
MEXIKO. Hrozí jeho přelití do Spojených států. Jakmile k této lidské přílivové vlně chudoby dojde, nikdo nezabrání mexikanizaci jihozápadu a Kalifornie v USA. Finanční břemeno samo o sobě americké daňové poplatníky úplně vyčerpá.
Panamský průplav. Nyní je to zóna zájmů komunistické Číny. Chybí jenom krůček k tomu, aby se z ní stala nepřátelská vojenská základna přímo na americkém zápraží. Spěte sladce, presidente Jamesi Monroe.
Drogové kartely. Mají moc peněz na to, aby se jim udělala přítrž. Brzy budou mít své vlastní země. Zůstává jediná otázka, zda Spojené státy budou mít dost vůle k tomu, aby mezi ty země nepatřily.
Latinská Amerika. Celý kontinent se potácí mezi zoufalou chudobou a potenciální konzumní společností. Pokud se komunistické Číně zachce, mohla by se stát hlavním obchodním partnerem dříve americké hemisféry.
Ne-vzdělání. Většina Američanů si myslí, že když děti vypraví do škol, dostane se jim tam vzdělání. Ostatní průmyslový svět o tom ví své a čeká, kdy se přesýpací hodiny vzdělávání v Americe vyprázdní.
AIDS. Hubí africký kontinent, sílí v Evropě a metastázuje v Americe. Není to chřipka. Zatím se ještě nikdo nevyléčil.
Před Amerikou i ostatním demokratickým světem stojí těžké zkoušky, při kterých uhájení pozic nebude vůbec snadné. Nemělo by to však být nemožné. Nemělo by být nemožné najít dobré vůdce. Již naši předkové varovali před těmi, kteří toužili po moci, neboť to obyčejně nebyli dobří lidé. Dobří lidé zpravidla po moci netouží. Dobrý vůdce nemá touhu po moci ve svém charakteru, proto také když své poslání naplní, odebere se do ústraní. Dobrého vůdce nenajdeme ve zkorumpovaných politických stranách, ani mezi profesionálními politiky. Najdeme ho mezi skromnými a bystrými patrioty. Takovému pak dáme veškerou svou podporu k tomu, aby v nás znovu vzbudil lidskou hrdost a účel žití.
Překlad: Hana Catalanová
e-mail: hana.catalanova@worldonline.cz