aneb JÁ NIC, JÁ MUZIKANT…

Evropská komise napsala celkem vlídnou zprávu o České republice a se zlou se potázala. Rozhořčeni byli především ti, kdo se dožadovali potvrzení vlastní výbornosti, kterou již dlouho předem hlásali občanům - tedy Zeman a Kavan - , a ti, kteří se dožadovali potvrzení zločinnosti Evropské komise - tedy Klaus a Zahradil. Někteří z nich nejspíš zprávu ani nečetli.

Zpráva komise je byrokratický dokument, zcela postrádající jakýkoli jazykový půvab, utápějící tvrdé skutečnosti v mlze kompromisních formulací a trpící i některými drobnými věcnými chybami (Komisi lze možná odpustit, že si plete Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s Radou pro Českou televizi (24) - totéž lze říci o devadesáti procentech české populace; plést si děčínský přístav s děčínským letištěm je o poznání legračnější (57). V zásadě se však zpráva opírá o fakta a čísla, která mluví jasnou řečí. A z té jasně vyplývá, že rozhořčen by měl být především český občan, jenže ne na Evropskou komisi, nýbrž na ty u nás doma, kteří nám soustavně lžou.

V oblasti politických kritérií přistoupení loňská zpráva konstatovala, že je zejména zapotřebí reformovat soudnictví, zlepšit situaci romské menšiny a účinně bojovat s hospodářskou kriminalitou a korupcí (str.16). Letošní zpráva v této oblasti konstatuje, že došlo k zrychlení zákonodárné činnosti (str.17), a chválí snahu o zlepšení situace romské menšiny (str. 25-26). Na druhé straně kritizuje zpoždění přípravy zákona o státní službě (str.17). Doslova uvádí, že „reforma státní správy výrazně nepokročila, takže krátkodobá priorita přístupového partnerství v této oblasti nebyla splněna (27)“. Zpráva kritizuje zbrždění reformy soudního systému (20, 27) a naprostý neúspěch akce Čisté ruce jako nástroje Zemanovy vlády pro boj s korupcí (22, 27).

V oblasti hospodářských kritérií jsme chváleni za zlepšování makroekonomické situace (28), za urychlení strukturálních reforem (29) i za stoupající příliv investic (36). Kritizován je nedostatek fiskální průhlednosti a rostoucí mimorozpočtové výdaje vlády (32). Neutrálními výrazy účetní řeči se zde vyjadřuje skutečnost, že vláda (a její smluvně opoziční partner) se při přijímání rozpočtu dopouštějí cynického podvodu na nás všech. Relevantní pasáž zní doslova: „Pokud by do oficiálního fiskálního deficitu veřejných rozpočtů byly zahrnuty výdaje všech mimorozpočtových subjektů, byl by fiskální deficit značně vyšší. Kromě toho se akumulují značné související závazky prostřednictvím mimorozpočtových fondů a rozsáhlým používáním státních záruk. Pokud by tyto závazky byly správně zúčtovány, výše veřejného dluhu by se zdvojnásobila. Nanejvýš znepokojující je skutečnost, že situace se stále zhoršuje. Vytvářejí se nové mimorozpočtové subjekty - fond dopravy a fond bydlení - a v souvislosti s restrukturací bank a podniků rychle narůstá výše státních záruk“ (32-33, zvýraznění autor). Zpráva dále kritizuje skutečnost dobře známou všem drobným a středním podnikatelům - „Mechanismy pro vstup na trh... dostatečně nefungují. Registrace obchodních aktivit v České republice je nadále zdlouhavým a nejasným procesem, poznamenaným nerovným zacházením“ (33). Poučná je i zmínka o revitalizačním programu pro některé podniky - „není zřejmé podle čeho jsou tyto společnosti vybírány“ (36).

Pětek nebylo mnoho, ale byly. Jedna velká kule z oblasti bankovnictví - „Přijaté pozměňující návrhy k Zákonu o ČNB jsou neslučitelné se Smlouvou /o Evropské Unii/“ (63), další v oblasti spravedlnosti a vnitra - „S výjimkou cizinecké a azylové legislativy byl pokrok v této oblasti nedostatečný (89)“. Zejména se to týkalo boje s korupcí a organizovaným zločinem: „Odhalování a represe daňových podvodů, bankrotů, praní peněz, korupce a běžné hospodářské kriminality je většinou neefektivní. (92)“

Proč tedy takový povyk? Obsahuje snad zpráva Unie něco, co jsme nevěděli nebo alespoň netušili? Nikoli, pouze je jí usvědčen ze lži Bezectný skunk , který popíral, že Zákon o ČNB je neslučitelný se smlouvou o Evropské Unii, ty, kteří se opájejí neexistujícími úspěchy akce Čisté ruce, a ty, kteří pod heslem Po nás potopa zatěžují naše děti a jejich děti závratným dluhem promrhaným na antisociální sociální politiku, záchranu nezachranitelných průmyslových podniků, byrokracii a korupci. Hněvají se ne proto, že by to nikdo nevěděl, ale proto, že konečně je tu někdo, koho není možné ani umlčet, ani uplatit ani zdiskreditovat. My ostatní pak máme příležitost k uspokojení nad tím, že bílá je pořád ještě bílá a černá pořád ještě černá, i nad skutečným pokrokem, který Česká republika na cestě do Unie učinila, a za který, jsme-li skuteční vlastenci, můžeme pochválit i vládu tam, kde si pochvalu zaslouží.

Čísla v závorkách odkazují na stránky anglického textu pravidelné Zprávy Evropské komise o pokroku České republiky na cestě ke vstupu do Evropské unie za rok 2000