Sazka - rudé impérium
Sazka - podnik s obrovskou reklamou a navíc jako jeden z mála našich podniků má skvělé hospodářské výsledky. Loterijní byznys obecně patří k nejvýnosnějším na celém světě, proto z něj všude odvádějí velké peníze na veřejně-prospěšné účely. U nás je základním posláním Sazky pomáhat sportu. Sazka s mnohamiliardovým obratem dává do sportu stamiliony. Je to hodně nebo málo? Proč se někteří lidé vehementně snažili, aby Česká televize neodvysílala reportáž o Sazce. Generální ředitel Sazky Aleš Hušák intervenoval u ředitele České televize a nakonec byl pořad tři hodiny před odvysíláním stažen a odvvsílán na nátlak veřejnosti a médií v náhradním termínu.
V tomto příběhu jde o velké peníze. Obrat Sazky za rok 99 přesahuje neuvěřitelných 12 miliard korun. A z toho šlo na sport 860 milionů korun. Tyto peníze si rozdělují sami akcionáři Sazky, tedy některé sportovní svazy jako ČSTV, Sokol, Olympijský výbor a další. Mnozí sportovci si však stěžují na absolutní nedostatek prostředků ke své existenci.
Loterie vždy byly a zůstanou výhodným hazardním byznysem. Proto se v nich všude ve světě odvádí významné procento na charitu. Sazka je tu proto, aby pomáhala sportu, což sama deklaruje ve svých výročních zprávách. Už proto je zajímavé, že více než polovina z 12 miliard velkého obratu společnosti pochází z úplně jiné, nežli čistě loterijní činnosti. A z toho už do sportu nemusí jít ani koruna.
Funguje to podobně
i v zahraničí?
Barbara Bloomfieldová, nezávislý expert na Národní loterii Velké Británie:
„Camelot byl založen výhradně proto, aby provozoval pouze Národní loterii. Do vedení a celé loterijní mašinérie jsou zapojeni vysoce postavení lidé - je to velká společnost, která zaměstnává stovky lidí.
Šest miliard obratu tedy pochází z loterijní činnosti a dalších více než 6 převážně z obchodů na finančním a kapitálovém trhu.“
Ředitel Sazky Aleš Hušák vystoupení před kamerou odmítal. Podařilo se však získat zvukový záznam jeho projevu na veřejném shromáždění, z něhož doslova citujeme.
„Odvod výtěžku, což je to, co zajímá vás, vzrostl proti 100 % základně roku 94 o 193 %. Pokud znáte v republice jinou společnost, která za ty čtyři roky dosáhla těchto ukazatelů, prosím, jmenujte ji.“
Robert Blažek, ekonom: „V roce 1993 měla společnost Sazka vlastní jmění 902 miliony korun a odvedla na sport 639 milionů korun. To znamená, že to je 71 % z vlastního jmění té vnitřní hodnoty společnosti. V roce 1999 odvedla 860 milionů, ale vlastní jmění, se kterým hospodařila, se zvýšilo od roku 1993 asi o čtyřnásobek - na skoro 2,6 miliard. Takže poměr části odvedené do sportu ve srovnání k vlastnímu jmění společnosti trvale klesá. A od roku 1993 klesla na 20%.“
Miroslav Svoboda, dříve pověřený řízením Sazky, a.s., bývalý místopředseda představenstva:
„Zcela optimální situace to není pro ten sport, protože ten sport by potřeboval, aby Sazka skutečně vyprodukovala něco mezi 2 až 3 miliardami výnosu ročně. Což se neděje, protože v tuto chvíli je to někde kolem 800 milionů korun. Tou základní otázkou právě je to, jestli je toho potencionálně schopna a jestli ten česká trh v této oblasti vůbec nabízí tu možnost. A já se domnívám, že je toho schopna, že český trh tu možnost nabízí.“
Aleš Hušák se stal ředitelem a předsedou představenstva Sazky v roce 95. Brzy poté Sazka začala obchodovat na finančním a kapitálovém trhu. Některé obchody se však zřejmě nějak nepovedly…
Robert Blažek, ekonom: „Pokud by jste chtěl vytáhnout peníze z jedné společnosti, kterou ovládáte, do jiné společnosti, prostě ven, to by se provedlo tak že pokud mám společnost jednu - „X“, ze které chci převést, řekněme, 50 milionů na společnost „Y“ peníze tímto směrem, tak bych to udělal tak, že společnost „Y“ nakoupí akcie, řekněme, že za 20 milionů na kapitálovém trhu, potom je prodá společnosti „X“ za 70 milionů. Ten rozdíl je těch 50 milionů, které získá společnost „Y“ a pro společnost „X“ je to potom ztráta, protože ona těžko ty akcie za víc než 20 neprodá.“
Názorným příkladem je obchod s akciemi České spořitelny, kdy společnost Atlanta Safe, v jejíž dozorčí radě byl např. Martin Ulčák (bývalý předseda ÚV SSM - poz. NN) a dříve Jan Prádler, finanční ředitel Sazky, prodala akcie společnosti Cassis - v níž figuruje opět Martin Ulčák. A právě Cassis poté prodává uvedené akcie Sazce, ovšem už za cenu dvojnásobnou, než je v té době na trhu. Sazka je obratem prodává za cenu běžnou, tedy poloviční dál, ale tím jí vzniká škoda asi 20 milionů. Pro podezření mimo jiné z podvodu už tento případ šetří policie. Doufejme že tentokrát už doopravdy…
Další příklad podivného obchodu spočíval v nákupu pozemků, které byly pro Sazku důležité, protože byly v těsném sousedství její vlastní budovy. Pozemky vlastnila společnost CinemArt. Jen kvůli jejich koupi vznikla společnost Dali Real. Ta měla pozemek za 34 milionů koupit. Jenže neměla peníze. Sazka jí tedy oněch 34 miliony věnovala a získala tím zhruba 97 % akcií Dali Real. Dali Real pak koupila pozemky. Proč si Sazka nekoupila pozemky sama, to nevíme. Jenže pak už udělala další nepochopitelný krok. Zbývající pouhá 3 % Dali Real Sazka totiž kupuje za dalších 27 milionů. Proč, když už měli v Dali Real absolutní většinu a pozemky už byly koupeny?
Radka Procházková, tisková mluvčí Komise pro cenné papíry: „My jsme zjistili, že tam může jít k určitému personálnímu propojení mezi členem dozorčí rady Sazky a společností Cassis a akciovou společností Atlanta Safe. My jsme trestní oznámení poslali na osoby, které byly oprávněné v té době za zmíněné tři společnosti jednat.“
Sazka pořádala svá
zasedání v Americe,
Japonsku a Mexiku…
František Schulmann, předseda České motocyklové federace: „Známy jsou dneska už pomalu legendární schůze dozorčí rady, schůze představenstva, valné hromady, nákladné cesty do zahraničí apod.“
Jan Grosam, právník: „Jsou to peníze, které za prvé - jejich vyplacení nemá žádný racionální důvod. A za druhé - jsou to čisté peníze, které se dostaly ze Sazky ven a jejich použití je zcela mimo kontrolu.“
Lenka Poláková, redaktorka: „On říkal, že to byla neuvěřitelně výhodná koupě, neuvěřitelně výhodná cena a že v postatě od počátku bylo už na jednání představenstva společnosti dohodnuta cena 61 milionů korun. Že takto se dohodli i se CinemArtem a když oficiálně byla uvedena cena 34 milionů, tak to bylo z daňových důvodů, z důvodů daňové optimalizace, aby se zbytečně neplatila vysoká daň z prodeje nemovitosti.“
Na některé problémy Sazky byly upozorněni všichni poslanci. Přesto mlčí. Musel o nich vědět např. i poslanec Ladislav Šustr (KDU-ČSL - poz. NN), ten za své členství v dozorčí radě Sazky vloni dostal 768 tisíc korun, což je asi 64 tisíc měsíčně.
Ladislav Šustr, poslanec, člen dozorčí rady Sazky, a.s.: „Nevím o tom, že by tam bylo něco v nepořádku tohoto typu, jako říkáte.“
Pavel Dostál, ministr kultury: „Mezi panem generálním ředitelem a orgány akciové společnosti Sazky jsou velice vstřícné a vřelé vztahy. Takže jestli pan Šustr dostává 600 nebo 800 tisíc od této organizace, můj Bože, to je hrozný. Ale na druhý straně, kdy dělá poslaneckou práci, když v podstatě musí vykonat tolik práce, aby dostal 600 až 800 tisíc? Kdy? Dostává tolik peněz, tak snad nepředpokládáte, že člověk s tímto finančním zajištěním bude hlasovat proti Sazce?“
Sazka je vůči svým nejbližším vždy štědrá, názorně to ukazuje i náš graf. Je zde jasně vidět, že zatímco jeden z hlavních ekonomických ukazatelů - výtěžnost akcií - klesá z 71 % na 14 %, tantiémy - tedy odměny členů statutárních orgánů Sazky - však stoupají od 460 tisíc vyplacených roku 94 až k 13 milionům vyplaceným za rok 99. Stále si však musíme klást otázku, na kterou nám nikdo neodpověděl. Proč z obratu 12 miliard korun za rok 99 nakonec dostali sportovci jen 860 milionů? I když víme, že je to víc, než Sazce ukládá loterijní zákon.
Jaroslav Korčák, člen dozorčí rady Sazky, a.s.: „Jsme spokojeni“.
Dobře, ale jestliže víme, že tam docházelo k různým činnostem, kdy se skutečně Sazka tzv., když to řeknu zjednodušeně, okrádala, že vlastně byly zvýšeny náklady, docházelo k obchodům v rámci Sazky, kdy Sazka skutečně z toho měla daleko menší příjem, než mít mohla, tak co byste na to vy, jako akcionář, říkal?
Korčák: „To by jste musel dokázat u nezávislého soudu, když máte takové informace. Já jako člen dozorčí rady takové informace nemám.“
Ivan Pilip, poslanec: „Velký problém se stal na samém začátku, vlastně v tom, jak byla, řekněme, odstátněna Sazka. Kdy vlastně ty akciové podíly tam dostaly sportovní svazy, kdy já mám pocit, že jejich postup je někdy podle hesla - bližší košile, než-li kabát.“
Do novelizace loterijního zákona v roce 98 odváděla Sazka peníze do sportu prostřednictvím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. To mělo také kontrolovat a hlídat odváděné peníze. Od roku 95 přitom každý rok navyšovala Sazka svoje jmění, tzn., že z několika stamilionů odvedených na sport museli akcionáři velkou část právě na navyšování jmění vracet. Kromě loňského roku to bylo každoročně minimálně o 150 milionů. Rekordu bylo dosaženo v roce 97, kdy bylo základní jmění navýšeno o 549 milionů. Je na tom náš sport opravdu tak dobře, že může klidně tyto peníze postrádat?
K. Robert Blažek, ekonom: „Jsou to peníze, který jsou stále ve společnosti a jsou určeny na něco jiného, než na sport.“
Vladimír Sobotka, bývalý úředník MŠMT: „Tyto prostředky, těch 150 milionů, které se vracely do Sazky a zvýšení základního jmění, tak tyto prostředky jsem na výslovné přání svého nadřízeného musel uvádět do prostředků, které Sazka odvádí na ministerstvo školství pro tělovýchovu.“
A protože s tím tento úředník nesouhlasil, musel na ministerstvu školství a tělovýchovy skončit…
Citace z projevu A. Hušáka, generálního ředitele Sazky, a.s.: „Dne 23. prosince 98, kdy bylo vydáno nové sázkové povolení, nastala faktická revoluce ve sportu, která nikdy před tím od roku 89 neproběhla. To je to, že byl zrušen depozitní účet ČSTV. A v tuto chvíli se zcela změnil život v těch sportovních organizací v ČR. Peníze ze Sazky budou posílány přímo.“
A tím se skutečně obešlo ministerstvo a peníze začaly plynout přímo, ale bez jakékoliv kontroly státu. Jiné země ale tak benevolentní k odvodům z loterií nejsou a vše si velmi přísně střeží. Když se projednávala novela zákona o loteriích, nastaly v parlamentu i médiích ohromné tlaky. Po velkých bojích byl zákon nakonec přijat a Sazka se tak zbavila nejen výraznější kontroly státu, ale v podstatě i možné konkurence. Zůstal jen velmi omezeně kontrolovatelný monopol.
Ladislav Šustr:: „Ten zákon funguje velmi dobře. Je tam 9 akcionářů, kterým velmi záleží na
hospodaření.“
Pavel Dostál: „Ten zákon nemá žádné kontrolní mechanismy. Když se sociální demokrat Eduard Zeman ujal ministerského křesla, tak upozorňoval na nepřiměřené náklady a na to, že ze Sazky by mělo jít do sportu minimálně o půl miliardy více. Po návštěvě Sazky však pojednou tvrdí, že Sazka je zlatá slepice, která snáší zlatá vejce.“
Eduard Zeman, ministr školství: „Já netvrdím, že jsem spokojený, já jenom říkám, že podle současného loterijního zákona s tím nemám šanci něco udělat.“
A měl byste co udělat? Nebo jako víte o tom, co by se dalo udělat?
Eduard Zeman:“Dalo by se ledacos, ale nemá to cenu řešit, zákon je takový, jaký je.“
A mohl byste se třeba sám vynasnažit o to, aby se ten zákon změnil? Nebo jste se podílel na tom, aby se ten zákon, dejme tomu, změnil?
Eduard Zeman: „Na to nemám sílu a mám na to příliš mnoho práce.“
Ivan Pilip: „Pravda je, že každý zákon nebo norma, která nějakým způsobem ovlivňuje ten svět loterií či postavení Sazky, tak tady okolo ní je velmi cítit silný lobbyistický tlak.“
Největší tlak lobbyistů směřoval k médiím. Snad nejvíce se na tom podílel známý lobbyista Martin Nezval. Sazka platila cesty některým novinářům do Las Vegas, výlety na Orlík… Na možné vznikající konkurenty se novinářům podstrkovaly diskreditační materiály. Od Martina Nezvala, ing. Václava Prokůpka ze společnosti Parking Partner i jiných.
Když jsi třeba nabízel novinářům různé, já nevím, cesty do zahraničí nebo různé věci v rámci té Sazky, jestli jsi kontaktoval ty novináře, jestli to pravda je?
M. Nezval: „Jednou jsem zařizoval cestu, je to tak tři roky, to je pravda.“
Marek Pokorný, novinář: „Myslím, že byly dvě nebo tři pro ty novináře.“
Johana Grohová, redaktorka deníku MF Dnes: „Bylo poměrně běžné, že jsem dostávala ty pozvánky od této společnosti jednak na různé společenské akce, ale také třeba na velkou cestu po USA, která teda měla být zaměřena na ten sázkový trh, včetně tedy i návštěvy nějakých kasin v Las Vegas.“
Marek Pokorný, novinář: „Někdy je občas zvláštní to, že je to jenom setkání třeba i přes noc. Sazka si nás vyzvedla v Praze, jeli jsme plný autobus novinářů - z každého denníku několik lidí - na hotel u Orlíku, už nevím, jak se jmenoval. Chvilku tam byl nějaký program, chlebíčky, stoly jídla, zábava atd. V podstatě to byla žranice. Oslovil mě mnohokrát spolupracovník Sazky Martin Nezval , který mi dával informace a tipy, na co se mám ptát jejich konkurence a jakým způsobem mám o nich psát.“
Jana Lorencová, redaktorka: „Byla jsem oslovena v té kauze Eurolota, byl to Martin Nezval a lidé z jeho okruhu, kteří mně nabízeli na Euroloto nějaké materiály s tím, že bych to měla natočit.“ (Viz. podobné vysoce zajímavé materiály ing. Václava Prokůpka v NN 15/2000, strana 24 a NN 17/2000, strana 07).
Srovnáme-li Sazku například s anglickou loterijní společností Camelot, tak zjistíme, že Camelot odvádí ze svých příjmů na výhry přes 50 % - stejně jako Sazka. Dalších 28 % odvádí na veřejně prospěšnou činnost, zatím co Sazka jen 14 %. Camelot odvede 12 % do státní pokladny - Sazka zhruba 2 %. A když ekonom započítá nutné náklady, které by měly být procentuelně srovnatelné, dojde k zajímavému číslu.
K. Robert Blažek, ekonom: „Tak, 21 % mizí někam, kdo ví kam. Přesně 21,8 % mizí - a to je 1,3
miliardy. Vysvětlete mi to, jako kdybych byl 5leté dítě. Za tikety jsme dostali 6 miliard; za výhry jsme vyplatili 3 miliardy; na sport 860 milionů; daň je 30 milionů; na provoz bychom měli spotřebovat, když se podíváme, co dělají jiné společnosti v jiných zemích, tak 600 milionů. Poté, co jsme z našeho zisku vyplatili ty peníze sport, tak nám zbylo 222 milionů zisku. A když toto všechno sečtu dohromady, tak mi to dělá asi 4,7 miliard. My jsme tedy za ty tikety obdrželi 6 miliard a 4,7 miliard jsme si vysvětlili, jak byly vydané a nebo jak mohly být vydané ve srovnání s jinými společnostmi, tak zbývá nesvětlených 1,3 miliardy. Prosím, můžete mi vysvětlit, kde je těch 1,3 miliardy korun?“
Co se s nimi tedy mohlo stát?
K. Robert Blažek: „Není to zřejmé z výroční zprávy a není to zřejmé z výkazů, ale mohly to být
nevysvětlené více-náklady. A nebo eventuelně, když se vrátíme zpátky, tak ztráty na obchodech na kapitálovém trhu.“
Jediným orgánem, který může kontrolovat Sazku a má možnost jí odejmout licenci, je dnes ministerstvo financí.
Martina Ježková, mluvčí ministerstva financí: „Věcí ministerstva financí není posuzovat, jestli jsou náklady adekvátní nebo neadekvátní, právě touto novelou, která je platná od roku 98. Tak tam je stanoveno, jak se vypočítává ten výtěžek, ta suma peněz, která má jít na veřejně-prospěšné účely. Do toho už v této novele není zahrnuta výše nákladů, tu si kontrolují sami akcionáři, předpokládám.“
Pavel Dostál: „Jediná cesta je, že Eduard Zeman by hrál vabank, který by ho samozřejmě mohl stát nejen post, ale stát i kůži. že by řekl - milí akcionáři, pokud si neuděláte pořádek a pokud tady prostě budou vládnout poměry, které tady vládly, jak se říká, tak já zařídím na ministerstvu financí, abyste nedostali z těchto a těchto důvodů licenci, já vás nevydírám, já vám jenom říkám, že mám neustálé zprávy o tom, že se tady děje to a to.“
Kdo to vůbec je ten Aleš Hušák ? Kdo jsou lidé, kteří s ním a jeho společností čile obchodují? Hušák začínal jako právník v ČNB a na výsluní se po návratu z Ameriky začal dostávat právě v ČSTV a kde mimo jiné s razancí sobě vlastní kritizoval právě Sazku. Jeho jméno se také objevuje v Cibulkově seznamu jako tajný spolupracovník StB s krycím jménem Chapman - což je v překladu podomní obchodník. A častým obchodníkem se Sazkou je prostřednictvím firem Atlanta Safe, Cassis a dalších spřízněných - Martin Ulčák (24. 03. 1964) - známý lobbista a někdejší předseda ÚV SSM, dnes jeden z nejbohatších lidí v ČR . Jeho zástupcem tam byl Jan Prádler, současný finanční ředitel Sazky. A tak bychom mohli pokračovat dál.
Citace z projevu A. Hušáka,:“Samozřejmě, já jsem velmi dobře placen. Mám jeden z nejlepších platů v této republice. Máme se dobře, máme dobré platy, máme auta a máme všechny tyhle ty věci. Ale my to děláme proto, že když dobře povedu tuto společnost, tak za dva roky můžu odsud odejít, dát si půl roku dovolenou a pak jít dělat řezníka do nějaké jiné společnosti. Prostě, je to o mém jménu.“
Pavel Dostál: „Jestli je prokazatelné jeho spojení s minulostí, pokud se týká jeho vlastního života před revolucí, jak se angažoval, v čí prospěch se angažoval, jestli mi rozumíte. Jestli to je opravdu pravda a prokazatelné, tak je absurdní, že tento člověk ve své podstatě patří k finanční elitě země. Anebo je to zákonité a ukazuje to, jak to všechno bylo uděláno špatně a kdo se té revoluce zmocnil.“
Tolik tedy nejdůležitější fakta z televizní reportáže o Sazce. Zejména poslední věta ministra Dostála o ukradené revoluci zní z úst člena sociálně demokratické vlády, (ve které zasedá většina bývalých členů komunistické strany a kde je šedou eminencí na postu šéfa premiérových poradců nomenklaturní komunista a svazácký boss Miroslav Šlouf – red. NN), jako výkřik z jiného světa. Deset let tyto rudé elity, které jsou dnes pomalu střídány svazáckými kádry, řídí tuto zemi. Je dobré že se pan ministr po deseti letech probudil. Jaké z toho asi vyvodí závěry? Vzhledem k tomu, že normalizace i přes jeho výkřiky nenadálého poznání pokračuje úspěšně dál a staré kádry stále upevňují svoji moc, pochybuji, že by zásadně přehodnotil své dosavadní postoje. Ovšem v rámci objektivity je třeba říci, že v tomto případě se Pavel Dostál zachoval na naše poměry a vzhledem k svému postavení jako slušný člověk. I to je v našich poměrech vzácností.
Podle reportáže České televize pořadu Klekánice zpracoval
František Červenka
e-mail: cka@etf.cuni.cz