Rakovina demokracie
O nedávném zasedání MMF a SB v Praze, které sice podle některých nepřineslo nic nového, ale zato nám tak trochu ukázalo naši tvář, se již napsalo hodně a určitě zanechalo v mnohých z nás negativní dojmy.
Avšak není to jen řádění, útoky na lidi a ničení majetku převážně zahraničními zběsilými hordami a domácími politickými chaoty, které si zcela bez diskusí zaslouží odsouzení, přísné potrestání včetně plné náhrady způsobených škod (zatím se nic z toho nestalo a zřejmě ani nestane), ale na druhé straně se zřejmě na nezákonnostech podílel i sám stát, což je bohužel pro naši zemi příznačné.To co se předtím dělo v americkém Seatlu je možná určitý americký fenomén, kdy různé demonstrace či větší koncentrace lidí se někdy zvrhnou v ničení majetku, v pouliční boje s policií, plenění obchodů, zapalování aut a domnívám se, že se zasedáním MMF a SB, podobně jako jindy s fotbalem, to mívá jen málo společného. Policie v USA je si toho dobře vědoma a vždy má z podobných akcí velké obavy. Je to možná důsledek přílišného a přísného dodržování zákonů a norem, vyžadované ovšem na obou stranách a tyto výbuchy u některých částí obyvatel jsou na to jakousi odpovědí.
Podobné to bylo i v Praze, kde zasedání bylo jen záminkou, ovšem s tím rozdílem, že na násilnostech se podílely skupiny, které chtěly Seatl jaksi napodobit, být světoví a hlavně „vyřádit se“.
Pro mnohé lidi u nás však bylo zajímavé zjištění, že postkomunistické vedení policie a potažmo ministerstva vnitra zřejmě používá stále stejné „metody“ a pracují zde lidé stále stejných „kvalit“. Teď samozřejmě nemám na mysli některé normální řadové policisty kteří, mnohdy nedostatečně vyzbrojeni, museli čelit brutálním útokům, přesto své úkoly splnili a byli po zásluze za svůj výkon odměněni.
Rád bych se podíval i na druhou, zato však mnohem důležitější a možná klíčovou stránku věci:
„Dobytci, kdyby bylo po našem, všechny vás postřílíme! „... řvali jako nepříčetní a smyslů zbavení (ale zřejmě úspěšní absolventi psychologických testů), policisté na jedné z mnoha služeben, kam byli zadržení demonstranti soustřeďováni, jak vypovídá např. zadržený Josef Kudlík.
Dále pak podle jeho svědectví „službukonající“ policisté zadržené lidi mlátili obušky, kopali do nich a ponižovali je, všude byly kaluže krve… mlátili pěstmi a obušky jihokorejského ekonoma... šedesátiletého Američana zatkli při nákupu v supermarketu(!), pak ho odvlékli na služebnu, vysvlékli do naha, mlátili ho a posmívali se mu... na služebnách docházelo podle výpovědí svědků k porušování základních lidských práv, ublížení na zdraví, zneužití pravomocí veřejného činitele, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, policisté opět neměli čísla....ze zoufalství a policejní brutality vyskočila z okna… zadržené cizince potom odváželi do tábora v Balkově na Plzeňsku... i zde byli biti a donuceni nosit protiprávně vězeňské mundůry s čísly... atd., atd.
To jsou jen některé výpovědi které se objevily v tisku. Šokující? Jak pro koho. Policejní špičky a ministerstvo vnitra na to mají jiný názor.
Vše začalo nejasnostmi okolo zadržovaných Holanďanů na hranicích, kdy policie se
zmohla na vydání prohlášení, že nebyli vpuštěni z důvodu absence státní značky
na vozidle. Proč ale nebyli vpuštěni ostatní, kteří vyjma řidiče za tento
„těžký přestupek“ nezodpovídají, se policie ani nenamáhala vysvětlit. Avšak
tento malý příklad zcela ukázkově demonstruje, jak policie „pracuje“.
Následovala další různá prohlášení policie a ministerstva vnitra, že např. zprávy o policejních provokatérech, rozbíjejících výlohy, zaznamenaných některými žurnalisty a televizními štáby, se nezakládají na pravdě, nedokázali dokonce vyšetřit ani alarmující zprávu o tom, že demonstranti si nechali s předstihem přivézt na místa střetů dlažební kostky. Dále pak opakující se teorie ministra vnitra Stanislava Grosse o tom, že zprávy o brutálním chování policie byly předem vymyšleny a zorganizovány, že na služebnách bylo vše v pořádku a policie žádné zákony nepřekročila. Zmiňovány byly též následné písemné stížnosti, ve kterých se podle policie vyskytují stále se opakující slova, avšak na otázku, jaká to jsou slova, či jak toto tvrzení může policie doložit, chybí odpověď.
Podle všeho je zřejmé, že u policie a ministerstva vnitra nejenom že dále pracují ve většině lidé úzce spjatí s minulým zločineckým režimem, ale i používají stejné „osvědčené“ metody z dob, kdy stáli za komunistickou hrůzovládou a sovětskou okupační správou proti vlastním občanům.
I tehdy se „zničehonic“ objevily v roce 1969 před kanceláří sovětského Areoflotu přivezené dlažební kostky - jaká to náhoda, že soudruzi? A že v roce 1988 a 89 byli mezi demonstranty policejní a STBáčtí provokatéři v civilu, kteří se úspěšně snažili své kolegy v uniformách vyprovokovat k „oprávněnému“ policejnímu zásahu (brutalitě), je také více než zřejmé, i když se „bohužel většinu nepodařilo usvědčit a potrestat“. Ale i tenkrát, podobně jako dnes, ministerstvo vnitra tvrdilo, že je všechno lež, za kterou stojí ideodiverzní zahraniční centra. I tehdy se děly na policejních služebnách zvěrstva, která samozřejmě do dneška zůstala bez trestu, protože „jaksi“ chybí svědci a důkazy, mnohdy stojí tvrzení proti tvrzení, ze kterého, jak jinak, vychází vítězně policejní verze.
Ani tentokrát policie nenechala nic náhodě a tzv. občanským hlídkám zakázala přístup na služebny. To, že policisté neměli čísla , takže si vlastně nemáte na koho stěžovat a i kdyby náhodou mělo dojít k usvědčení policisty podle fotografie, určitě by byla použila tatáž osvědčená metoda jako v případě, kdy pražští policisté bezdůvodně a brutálně zmlátili jednoho mladíka, aby mu pak při konfrontaci policejní vyšetřovatel předložil fotografie úplně jiné, několik let staré, je u nás už zcela „normální“ a téměř nikdo se nad tím nepozastavuje. Vždyť už při jiných demonstracích, ještě před zasedáním MMF, se sama policie v podobných případech pouze zmohla na lakonické přiznání, že si je vědoma porušení zákona…
Skutečnost, že po roce 1989 byly tzv. prověrky důstojníků StB a kádrů komunistické policie blamáž a de facto dobře zorganisovaný podvod, kdy důstojníky StB prověřovali jejich vlastní agenti, nasazení do prověrkových komisí (!!!), se nejlépe ukazuje v posledních letech - kdy k tisícům prověřených vysoce postavených „čestných a poctivých“ soudruhů, kteří prověrky nějakým „záhadným“ způsobem ve svých teplých místečkách přečkali, přibývají dnes i ti, kterým se o tom v prvních „porevolučních“ letech ani zdát nemohlo. Zkusíte-li se však jako občan-daňový poplatník zeptat, jací lidé a za jakých okolností dnes u policie pracují, policie se vám, tak jako se to stalo v konkrétním případě mně, vysměje do obličeje a vše prohlásí za „vnitřní záležitost policie“, kterou si občané-daňoví poplatníci ze svých daní platí, aby jim a jejich rodinám poctivě sloužila při ochraně jejich důstojnosti, bezpečnosti, zdraví, života a majetku. Realita je zatím bohužel zcela jiná.
Nejsou ušetřeny ani nejvyšší složky Ministerstva vnitra a Policie ČR: Soudruh poručík Břetislav Břečka, který svého času zatýkal Petra Cibulku, je v dnešní době už podplukovníkem, velitelem celé Jihomoravské policie a má pod sebou 5000 ozbrojených mužů… Jeho přímý nadřízený, policejní prezident a generálmajor policie JUDr. Jiří Kolář, svého času také rozpracovával pod vedením StB Cibulkův případ, jeho náměstek „pro neuniformovanou policii“ Václav Jakubík se proslavil jako sadistický dozorce v nejtěžší komunistické věznici Valdice, kde komunisté věznili i disidenty a spolupracovníky západních zpravodajských služeb, „někdo“ měl zájem a navrhoval Josefa Douchu, požívajícího v kruzích ruského státního organisovaného zločinu tu nejlepší pověst, na policejního prezidenta ČR, komunistický dozorce Petr Ibl, který v roce 1985 rovněž věznil na Ruzyni Petra Cibulku, je jako „nepostradatelný odborník“ náměstkem ministra vnitra ČSSD Stanislava Grosse, atd. Nehledě na to, že i ti skutečně noví a mladí se od svých nadřízených, většinou „starých komunistických kádrů“, rychle učí tomu nejhoršímu, co sebou přinesla komunistická policie.
Je dnes např. veřejným tajemstvím, že právě policie je prolezlá korupcí, která je už zřejmě takových rozměrů, že např. na Moravě je policistům nabízena odměna ve výši úplatku, když tento odmítnou. Nebo případ ředitele tajné služby BIS Jiřího Růžka, který je důvodně podezřelý, že protiprávně pomohl ožralému policistovi, svému příteli a tím jednoznačně zneužil pravomoci veřejného činitele. Ale stalo se totéž co v podobných případech. Pachatel vyvázne bez trestu, ale trest naopak hrozí tomu, kdo celý případ zveřejnil - tak to už je opravdu silná káva!
Třebaže i v jiných státních postech jsou u nás lidé, kteří byli v minulosti aktivní složkou zločinného režimu, ministerstva vnitra, obrany, zahraničních věcí, ale též Ministerstvo spravedlnosti, hrají v tomto směru prim.
Proto dodnes mohou být nevyjasněny, neprošetřeny a nepotrestány ty desítky a stovky „Štiřínů“,“ Olov“ a „Bagdádů“, „bank“, „záložen“, „tunelů“, „podniků“, atd. Ale na druhou stranu je třeba vymýšlet „Úřady na ochranu osobních údajů“, „akce čisté ruce“, „tlusté čáry“...
Takže ještě jednou:
...je třeba zatloukat, zatloukat, za...............................
Stanislav Tockstein,
e-mail: sto@email.cz