Vlastní zpráva NN
o chystané politické manipulaci
k 17. Listopadu 2000
Motto: Jediné, co potřebují zlí lidé k vítězství, je pasivita slušných lidí.
„All that is necessary for evil to succeed is for good men to do nothing.“
Edmund Burke
Zdánlivá demokracie
Zdánlivá svoboda tisku, zdánlivé svobodné volby, zdánlivě různé politické strany = zdánlivá
demokracie.
Vratislav Kuska, Kanada
Kuska@abcWC.com
Redakce N.N. přináší zásadní informaci, ze které je zřejmé, že levicová aktivistka Monika Pajerová, která je průběžně využívána superkomunistou Jaroslavem Šabatou a exkomunisty z ministerstva zahraničních věcí, připravuje další politickou manipulaci s naší veřejností. Jak se podařilo redakci N.N. zjistit, Monika Pajerová se zúčastnila v letních měsících roku 2000 konzultační schůzky s významným členem Unie Svobody Jiřím Lobkowicem, působícím v dobách komunistické diktatury a sovětské okupace jako investiční bankéř ve Švýcarsku, ohledně možnosti vzniku nové politické strany „pravicové“ orientace!!! S podobným úkolem působí v Praze i švýcarský podnikatel Jan Horal z Rotary Clubu a nepochybně i další. Jaký je vztah těchto osob k současnému vedení ministerstva zahraničí, především k Janu „Kato“ Kavanovi, koordinátorovi tajných služeb, zejména těch zahraničních, by bylo velmi žádoucí co nejrychleji zjistit… V současné době Monika Pajerová velmi aktivně propojuje levicové aktivisty (např. Jakub Patočka, David Václavík), kterým se prezentuje jako osoba, zasvěcená vysokými finančními a politickými kruhy v této zemi do přípravy nového politického subjektu (nikoliv již pravicového!!!). Do politické líhně této levicové intelektuálky patří např. ekoteroristé ze sdružení INPEG Viktora Pioreckého (viz. NN 21/2000, strana 31). Na této politické manipulaci se tradičně přiživuje také bývalý ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek, který byl do této funkce dosazen díky vlivu bývalého stalinisty a dnešního reformního komunisty Klementa Lukeše. Není od věci připomenout, že Vlastimil Ježek řídil volební kampaň tehdejšího ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera a jeho levicového OH v roce 1992. Jinými slovy: Monika Pajerová se pokouší na sebe strhnout pozornost v souvislosti s nadcházejícím výročím Listopadových událostí. Tomu odpovídá i schůzka dne 19. 10. 2000 v Kavárně Louvre v Praze, kde se podařilo Monice Pajerové shromáždit několik potencionálních aktivistů, pocházejících především z bývalé výzvy Děkujeme Odejděte! (viz. NN 16/2000: Igor Volný - Proč jsem vystoupil z Děkujeme, odejděte). Většinu z nich dnes najdeme na kandidátkách různých levicových uskupení. Slovo levice však zásadně není v jejich názvu. Pravděpodobně se budou snažit zneužít mediálních schopností různých známých osobností k prezentaci svého dalšího nepovedeného levicového dílka. Je třeba připomenout, že na jaře 2000 Monika Pajerová zmanipulovala za pomocí reformního komunisty Jaroslava Šabaty neformální zasedání pod názvem Forum pro změnu politické kultury takovým způsobem (viz. NN 10-11/2000, strana 48), že prezident republiky ČR Václav Havel nepřevzal záštitu nad podzimním jednáním Fora pro změnu politické kultury. V konečném důsledku bude opět zneužita zmatená veřejnost. Pozornost je třeba dále věnovat faktu, že Vlastimil Ježek předpokládá spolupráci na nové straně s kandidátem tajné spolupráce StB (MUK) a současně pravděpodobným agentem KGB, který je s Vlastimilem Ježkem v pravidelném kontaktu ohledně případného vzniku nového politického subjektu. Politické vystoupení Moniky Pajerové a Vlastimila Ježka by se mělo jmenovat Děkujeme přicházíme... (s novou politickou stranou). Je fascinující, že renomovaný politik US, disponující prakticky neomezenými finančními prostředky, konzultoval případný vznik nové „pravicové“ strany s lidmi, jejichž politická existence a orientace je NOTORICKY spojena s reformními komunisty, tedy zkušenými kádry, tradičně napojenými na Moskvu (Pajerová, Ježek), orientovanými na současné vedení ministerstva zahraničí (viz. NN 12/2000, str. 07 – 09 a NN 15, 16 a 21/2000, strana 02 – 08).
Z chování, jednání a činů výše uvedené levicové aktivistky je již zřejmé, že její působení v neziskových a nově vznikajících organizacích, kde monitoruje a inventarisuje vhodné lidi pro další použití, za jejího současného pracovního poměru u prosovětského vedení ministerstva zahraničí, má již pro českou demokratickou pravici jednoznačně rozkladný charakter. Jejím šéfem a nadřízeným je totiž koordinátor zpravodajských služeb KATO.
Celá tato akce je jenom fragmentem mnohem šířeji založeného projektu na znovupřevzetí moci ve střední Evropě (především skrytý mocenský převrat Kohl-Merkelová v sociálnědemokratickém Německu, v této podobě kdykoliv opakovatelný v kterékoliv evropské zemi, byl zvláště varující!!!), za kterým stojí ve skutečnosti ruský vojensko-průmyslový komplex, disponující naprosto neomezenými prostředky a bohatým výběrem svých kádrů po celém světě, na našem území obzvláště kvalitně připravených a rozmístěných. (Viz. české vydání pamětí Reinharda Gehlena, který stál po 22 let v čele tajných služeb demokratického Německa, „Tajná služba v akci“)
V této souvislosti je nanejvýš nutné sledovat veškeré aktivity senátora Václava Fischera, který rovněž disponuje naprosto neomezenými prostředky a kvalitním výběrem svých kádrů, pro nás zcela neznámých, po celém světě. Další scénář přímo vyplývá z jeho vlastních slov: „Rozhodl jsem se podpořit vybrané „nezávislé“ kandidáty (tedy ty, kteří neprošli žádným demokratickým výběrem a nikomu se tedy veřejně nezodpovídají a kteří budou závislí pouze na senátoru Fischerovi a jeho podpoře, navíc pro všechny ostatní, jako „Fischerovi lidé“, většinou zcela neznámí!!!) a s těmito lidmi (a na můj povel, vydaný v nejvhodnějším okamžiku) vytvořit politickou a mocenskou alternativu ke stávající (sice pseudodemokratické, ale přesto celkem prozápadní) moci“. To už tady ovšem jednou bylo. V roce 1948… (Viz. NN 06/2000 „Z PŘÍTOMNOSTI KOMUNISTICKÉHO PUČE“, strana 16-25, IMPULS 99, strana 10-11 a zásadní analýza POLITICKÁ MÉDIA A MOC, zveřejněná v NN 12/2000, strana 18 - 19).
Tento projekt v tichosti zajišťují mnozí další, někteří nám už velmi dobře známí, jiní, z domova i „exilu“, u kterých bychom to nikdy nečekali. Těžko v současné fázi plíživého státního převratu určit, kdo řídí, kdo je řízen a kdo představuje jenom spotřební materiál, který bude po použití někde odložen. V některé z těchto kategorií se pohybují zvlášť aktivně prohradní politici Michal Kocáb a Michael Žantovský. Sledujme, kdo všechno bude v této republice podporovat „koně“ ze stáje Václava Fischera a dávejme si na ně ve svém nejvlastnějším zájmu velmi dobrý pozor.
Reinhard Gehlen na závěr svých pamětí: „Chtěl bych tuto kapitolu ukončit citáty z „pravidel politicko-psychologické subverze“, které napsal Číňan Sun C´asi roku 500 let před Kristem:
Nejvyšší umění spočívá v tom, abychom zlomili odpor nepřítele bez boje na bojišti. Přímá metoda války je nutná jen na bojišti; jen nepřímá ale může přinést skutečné vítězství a upevnit je.
Rozkládejte vše, co je v zemi nepřítele dobré. Zapleťte zástupce vládnoucích vrstev do zločinných podniků; podkopávejte i jinak jejich postavení a vážnost, vydávejte je na pospas veřejnému opovržení jejich spoluobčanů.
Využívejte spolupráce i těch nejnižších a nejhnusnějších lidí. Narušujte všemi prostředky činnost vlád.
Zasévejte nejednotu a sváry mezi občany nepřátelské země. Podporujte mladé proti starým. Ničte všemi prostředky výzbroj, zásobování a pořádek nepřátelských ozbrojených sil.
Znehodnocujte staré tradice a idoly.
Buďte velkomyslní s nabídkami a dary, abyste mohli koupit zprávy a komplice. Vůbec nešetřete penězi ani sliby, protože to přináší vysoké úroky.
Reinhard Gehlen nakonec dodává: „ …podle mého názoru jsou tyto zásady a směrnice platné téměř v nezměněné podobě a bez omezení ještě dnes pro všechny oblasti světových komunistických aktivit a infiltrací“. (Viz. „RUSKÝ STÁTNÍ ORGANIZOVANÝ ZLOČIN A SVĚTOVÉ FINANČNÍ (A POLITICKÉ) TRHY“, N.N. 13/2000 strana 21-23).