Mediální kampaně typu „Olovo“ jsou stavebním prvkem „mafiánského kapitalismu“. Pomáhají udržovat stavbu systému založeného na podvodu a vydírání.

Ruský sovětský komunismus a jeho československá varianta stál na zastrašování a korupci. Zatáhl téměř všechny do pocitu spoluviny za něco špatného, nebo nečestného. Vstupenkou mezi vyvolené byla spáchaná velká podlost. Museli na sebe navzájem něco vědět.

V Československu a následně v České republice nedošlo po listopadu 1989 k destrukci struktur, zájmových vazeb a zvykových schémat starého systému. Důsledné nevyřazení exponentů totalitního systému umožnilo přechod těchto lidí, jako kompaktní společenské vrstvy, na druhou stranu pomyslné linie vytvořené převratem. Kontinuita právního systému a privatizace bez zákonů dílo dokonaly. Ekonomickou elitou nové české „demokratury“ se stali lidé, kteří vládli zemi již v osmdesátých letech jako výkonná technokracie totalitního státu. Udrželi si a dále užívají technologie vládnutí, které byly efektivní v předpřevratové éře. Na skutečnosti nic nemění noví lidé, v čele politické scény. Kdo z nových lidí ve své posici přežil, akceptoval způsoby, je vydíratelný a v zájmu přežiti ve funkci zná své hranice.

Jako poslanec české sněmovny od jara 1990 jsem byl spoluúčasten procesu ustavovaní se mafiánského kapitalismu. Na svou obranu uvádím, viděl jsem a křičel. Slyšet nechtěl nikdo.

V prvých létech po převratu bylo úmyslně blokováno průhledné financování politických stran. Z úrovně vládní i z vedení některých politických stran. Činili tak politikové „velmi konzervativní“, ještě dnes „čestní“ i politikové „věřící“. Politické strany se staly závislé na špinavých penězích, které nebyly dávány pro modré oči. Jako příklad uvádím dvě kauzy, které jsem viděl z těsné blízkosti.

V roce 1992 bankéř Moravec sám nabídl vedení ODA peníze na financování strany. Byly to nastavené vidle od samého počátku. Josef Rajman i Jan Kalvoda bohužel přijali, dělali to všichni. Rok před vytažením aféry si ze mne utahovali někteří poslanci ODS, kdy to na nás vytáhnou, Po spuštění aféry v médiích v lednu 1994 nedokázal Jan Kalvoda se postavit a veřejně přiznat, jak věci byly. Celá akce od svého počátku byla cíleným podkopem k likvidaci a nebo upravení ODA k použitelnosti. Uvnitř ODA s iniciátory spolupracoval Vladimír Dlouhý a jeho chlapci. Aféra s poslaneckými tituly v létech 1996-97 od počátku byla vymyšlena a gradována s konečným cílem - diskreditací Jana Kalvody a tím i ODA. Jan Kalvoda odstoupil ze všech funkcí den před tím, než měly v tisku vyjít články na téma neoprávněného užívání titulu doktora práv. Pohodlný bonviván, který nemiloval intriky a byl líný, si v kleci s šelmami nechal odkrytou Achillovu patu. Potrhali ho, k jeho cti je možno snad říct, nenechal se používat. Byl ale konečnou příčinou záhuby ODA.

Podobným způsobem bych mohl popsat mnoho dalších afér s jejich aktéry i pozadím. Byl to proces, kterým se etablovala staronová elita a dnes udržuje svou moc. Z cesty byli postupně vyřazováni všichni, kteří změnu mysleli vážně. Většina měla slabá místa ve své minulosti, nebo byli nedůslední. Často proces semlel i ty, kteří cestu nastavili a otevřeli cestu horším.

Dnešní stav je takový: Skutečnou politiku dělají lidé, kteří neprošli systémem veřejné volby a kteří nenesou veřejně zodpovědnost. Na scéně se pohybují, stejně jako v osmdesátých létech, vybraná, nejlépe vydíratelná pimprlátka.

O účelovosti. současné aféry kolem poslankyně Petry Buzkové nemám pochyb. Již v roce 1992-3 se v poslaneckých kuloárech pohybovaly pověsti o pochybné minulosti sociálně demokratické činovnice. V „Cibulkových seznamech je paní Buzková v kategorii „důvěrníků“. Místopředsedkyně sněmovny je vydíratelná a při vhodné příležitosti mohou být vytažena další fakta.