Dekrety znárodnily (až na drobné výjimky) celé československé hospodářství, veškerý průmysl, zemědělskou velkovýrobu, banky apod. Podle textu Dekretů se u Němců jednalo o konfiskaci majetku bez náhrady. (Dekrety zkonfiskovaly v roce 1945 fysickým a právním osobám německé národnosti veškerý majetek. Jedná se o Dekret č. 12/45 Sb. z 21. června 1945 o konfiskaci zemědělského majetku Němců, dále o Dekret č. 100/45 Sb. z 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, dále o Dekret č. 102/45 Sb. z 24. října 1945 o znárodnění akciových bank a o Dekret č. 108 z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku.)
Na rozdíl od Němců slibují Dekrety československým občanům za znárodněný majetek náhradu. Konkrétně např. 8 odst. (1) Dekretu č. 100/1945 Sb. uvádí: „... za znárodněný majetek přísluší náhrada.“ Odst. (2): „pro určení náhrady je rozhodný stav znárodněného majetku v den převzetí...“ atd. 9 stejného Dekretu: „Náhrada za znárodněný majetek se poskytuje v cenných papírech, v hotovosti a v jiných hodnotách... K provedení náhradové služby zřizuje Fond znárodněného hospodářství se sídlem v Praze... K poskytnutí náhrady... vydá Fond cenné papíry... 10 odst. (1): „O náhradě a způsobu placení rozhodne ministr průmyslu v dohodě s ministrem financí... „ Dekret č. 102/45 Sb. Odd. II: „Náhrada“ zní obdobně. Zásahem komunistického puče v únoru 1948 už k vydání cenných papírů fondem znárodněného hospodářství nedošlo. K provedení náhrad rovněž ne.
Tento ústavou zaručený slib náhrady vláda dosud nesplnila. Podle vládního stanoviska jsou Dekrety ústavně platné. Tím zůstává povinna českým a slovenským občanům poskytnout za znárodněný majetek náhradu. To, že se touto náhradou ani vláda, ani parlament nezabývají, ukazuje na bezprávní stav ve státě. Patří sem - mimo jiné - dosud nevyrovnané „vázané vklady“. Podle Dekretu č. 96/1945 musel každý majitel jakýchkoliv cenných papírů, akcií, dlužních úpisů, spořitelních knížek atd. tyto odevzdat do bankovního deposita. Zde s nimi do roku 1953 nemohl volně disponovat. V roce 1953 byla platnost těchto papírů zrušena. Bezdůvodně, bez náhrady. Tím přešly majetky, které cenné papíry representovaly, formálně na stát. V současné době máme tedy ve vládním systému, který se mylně označuje za právní, vedle sebe dvě právní normy, které si odporují. Dodnes platná konfiskační finanční reforma 1953 ruší ústavní nárok na náhradu, kterou ústavní Dekrety zaručují. Finanční reforma 1953 tak ruší platnost Dekretů. Buďto platí jedno, nebo druhé. Dekrety nebo finanční reforma z r. 1953. Aby platilo obojí, to je možno pouze v bezprávním státě.
Obdobně není možné používat platnost Dekretů jen na obranu proti požadavkům sudetských Němců a současně závazky a povinnosti oproti vlastním občanům, pramenící z téže právní normy, neplnit a prostě ignorovat. Chce-li vláda setrvávat na platnosti Dekretů, musí splnit v Dekretech obsažený ústavní slib náhrady za majetek, který byl československým občanům působením Dekretů odňat. Neudělá-li to, pak to znamená, že se vláda neřídí vlastní ústavou. Právním státem je ten stát, který dodržuje vlastní zákony. (Jen takový stát má přístup do EU!). Zrušit platnost ústavních Dekretů může jen ústavodárný orgán: Parlament. Tím by však musel vrátit veškerý znárodněný majetek původním vlastníkům, tedy i sudetským Němcům. Vládě tedy nezbývá nic jiného, než znárodněný majetek odškodnit, tak, jak to (údajně platné) Dekrety „zaručují“. Novelisovat Dekrety tak, že by se jejich část, týkající se náhrad, prohlásila za neplatnou, je nepředstavitelné. Tím by se stala loupež částí ústavy.
Poznámka na okraj: Ve vztahu k Dekretům se projevuje zvláštní rozdíl obou národnostních mentalit: německé a české. Zatímco sudetští Němci usilují prostřednictvím svých organisací o vrácení té části znárodněného majetku, který jim byl odňat (ačkoli jim podle Dekretů náhrada nepřísluší), občané české a slovenské národnosti o vrácení nebo nahrazení znárodněného majetku neusilují (ačkoli jim podle Dekretů náhrada přísluší). Jakoby se skutečně totalitě podařilo vypěstovat z lidí „plemeno bezrohých krav“.
Závěrem: Hospodářství ČR zůstává v rukou státu. Nelze říci, že by jej stát získal na základě Dekretů, neboť nesplnil v Dekretech obsaženou podmínku náhrady. Jde tedy o loupež. Restituce z devadesátých let nejsou restitucemi v pravém slova smyslu, neboť nevrací hospodářství zpět do soukromých rukou (Před rok 1948 nepůjdeme...). Nejsme právním státem. Zůstáváme jen dělníky na vinici (bývalých) komunistických oligarchů a jejich potomků. Ti vládnou nadále ukořistěným národním hospodářstvím, jehož se zmocnili bez právního titulu.
Jindřich Maťátko