Dne 28.6.1999 zaslala redakce deníku Právo na rektorát UK soubor vypracovaných otázek k přijímacím zkouškám na právnickou fakultu UK pro tzv. náhradní termín, tj. poslední termín pro ty uchazeče, kteří se nemohli z důvodu nemoci zúčastnit jednoho z předchozích dvanácti termínu přijímacích testů. Rektorát obdržel zprávu krátce po 9.40 hod. ranní, když přijímací zkoušky začaly krátce po 9:30. Ještě téhož dne rozhodlo vedení na právnické fakultě ve 13:00 hod, o anulování zkoušek v tzv. „ náhradním termínu“ a o vypsání nového termínu na září 1999. Zároveň téhož dne ve 14:00 podali odpovědní pracovníci fakulty UK trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání trestného činu.

Pro vykreslení situace je zajímavé datum 30.6.1999, kdy na tiskové konferenci tehdejší rektor UK prof. Karel Malý a bývalý děkan právnické fakulty UK prof. Dušan Hendrych vyslovili tezi, která patrně jednou vstoupí do učebnic kriminalistiky a trestního práva. Domnívali se totiž, že únik testů byl dílem gangsterské mafie, která stojí mimo fakultu. (tedy testy unikly sami od sebe pro tuto gangsterskou mafii ?!?!?!). Jelikož je však test věc neživá, nemůže ze své povahy z trezoru ani budovy uniknout a tedy ani náhle obživnout, tedy spíše tuto věc (testy) někdo živý (nejspíš to bude asi člověk) odnesl z fakulty ven. Z vývodu, že je únik testů dílem gangsterské mafie potom dále vyargumentovali, že za únik také nikdo neodpovídá. Tím také skončila akademická sezóna a v okurkovém období letních prázdnin se nestalo nic mimořádného.

Když v září 1999 veřejnost zjistila, že ze strany vedení fakulty nedošlo k žádným personálním ani jiným opatřením v souvislosti s únikem testů, byla celá kauza přenesena do Parlamentu ČR. Zde také 16.9.1999 před Podvýborem pro vědu a školství Parlamentu ČR bývalý děkan Hendrych odmítal přijmout jakoukoliv odpovědnost v souvislosti se skandálem a v parlamentu vyhrožoval(!!!) žalobou každému, kdo bude o věci hovořit. Podle Hendrychova názoru celou kauzu rozpoutala skupina nezodpovědných novinářů, kteří věc dále rozněcovali. Společenská škodlivost podle Hendrycha spočívala pak v tom, že se o tomto skandálu vůbec začalo hovořit. Pan Hendrych je a byl totiž přesvědčen, že se vlastně nic nestalo a že je tato kauza marginální a zcela okrajový problém.

Dne 3.9.1999 se konal opravný termín tzv. „náhradního“ termínu přijímacích zkoušek, kdy se místo plánovaného počtu 440 uchazečů dostavilo pouze 330.

Kroky k vyšetření

Ještě v září 1999 byla ustanovena fakultní vyšetřovací komise s důvěryhodným a seriozním prof. Otto Novotným v čele. Pro pořádek doplňuji, že komise byla zřízena děkanem fakulty a jejím Akademickým senátem dne 27.9.1999 víceméně na nátlak veřejného mínění. Zároveň tato komise neměla suplovat činnost policejních orgánů.

Výstupem činnosti byl elaborát s názvem „ Zpráva zvláštní komise pro posouzení přijímacích zkoušek pro akademický rok 1999/2000.“. S ohledem na obsáhlost výstupu se zaměříme na některé zajímavé momenty této zprávy.

a) množení testů

na fakultě byly k dispozici dva rozmnožovací stroje, z toho jeden s počítačovou pamětí a druhý bez této možnosti.

b) uskladnění testů

testy byly uskladněny ve dvou trezorech, z toho v menším v pracovně děkana byly všechny varianty vč. jazykových testů a ve druhém skříňovém trezoru byly zbývající varianty.Jelikož pozdější šetření vyloučilo shodné chyby u jazykových testů, je pravděpodobné, že nebyly odcizeny z trezoru děkana. Velký skříňový trezor pochází z inventáře bývalé vojenské katedry (!) a teprve pozdějším šetřením bylo zjištěno, že nelze vyloučit existenci dalších duplikátů klíčů !!!

c) ochrana dat

data nejsou napojena na počítačovou fakultní síť, ale jsou k dispozici bez větší ochrany na studijním odd.

Z podnětu policejních orgánů byla pro potřeby trestního řízení provedena analýza totožných chyb u 440 testů a bylo vytypováno asi 60 uchazečů, kteří měli totožné chyby, později se jejich okruh rozšířil na téměř 100. Dále byla provedena příslušnou katedrou mat. fyz. fakulty UK analýza pravděpodobnosti přijetí na základě výsledku testů, která potvrdila původní předpoklad, že je zmanipulován zásadně poslední „náhradní termín“. Statistickou analýzou pravděpodobnosti vyplynulo, že poslední „náhradní„ termín vykazuje enormní odchylku ve statistické úspěšnosti přijetí a složení zkoušek. Z tohoto důvodu závěrečná zpráva této fakultní vyšetřovací komise doporučila Akademickému senátu, aby byla provedena statistická pravděpodobnostní analýza i v posledních letech, konkretně za posledních sedm let. O této věci dokonce rozhodl i akademický senát právnické fakulty UK.

Na počátku roku 2000 uskutečnila studentská sekce Sdružení Děkujeme odejděte, reprezentovaná talentovaným Petrem Kourou, několik schůzek ve věci přijímacích zkoušek na právnickou fakultu UK. Především došlo ke schůzce poslance za US Petra Mareše a studentské sekce SDO s designovaným rektorem Uk prof.Wilhelmem. Zde byl nastolen požadavek, aby rektor nechal prověřit okruh podezřelých na detektoru lži, přičemž se měl jako nejvyšší akademický hodnostář univerzity podrobit testu jako první. Později vydala mládež US a Junior Klub ( KDU) prohlášení k situaci na právnické fakultě a požadovala na politicích čtyřkoalice, aby k případu s podvody zaujali jasné stanovisko. Předseda US Karel Kuhnl byl ochoten uvažovat o možnosti prověření podezřelých na detektoru lži, přičemž jako právník a externí pedagog fakulty byl ochoten jít příkladem. Nemusím pokračovat, abych doplnil, že osobou která ve čtyřkoalici kauzu „ přijímačky“ utlumila, byl rudý křesťan -Cyril Svoboda.

Přesto že veřejnost žila v domnění že se provádí pravděpodobnostní analýza testů za posledních 7 let v duchu usnesení Akademického senátu, nebyly tyto práce do dnešního dne zahájeny. Dokonce není ani možné vypátrat kdo je za zadání- nezadání analýzy matfyzu odpovědný. Na tuto závažnou věc přišel deník Právo, který celou kauzu velmi systematicky sleduje. Okolnost, že jedním z prorektorů UK se stal důvěrník Stb ( RACEK) z téže katedry jako bývalý děkan, nelze očekávat od nového rektora důsledný přístup k celé kauze, ale spíše „potěmkinovské mámení“. Neprovedení pravděpodobnostního testu za posledních 7 let má totiž zásadní důsledky. Pokud by se prokázalo, že každý „ náhradní termín“ byl zmanipulován, nešlo by o nahodilé selhání ale o dlouhodobou a promyšlenou organizovanou trestnou činnost. Policie by pak měla poměrně malý prostor k odložení trestní věci. Neprovedením této analýzy zvítězil argument, „ vždyť se to jednou stát může“ a to ještě o organizované činnosti nevypovídá.

Problémy spojené s přijímacím řízením byly jsou a budou.Není však možné pokračovat v normalizační metodologii přijímacích zkoušek, která přímo vybízí k vytváření klientelistických vztahů a hlavně k jejich upevňování.

V současné době můžeme sledovat dva modely přístupu k přijímaní na právnické fakulty. První model uplatňovaný např. v Německu připouští přijetí každého uchazeče, aniž by se skládaly přijímací zkoušky a počítá se s přirozenou úmrtností během studia.Tento model fungoval i u nás až do roku 1948 než přístup ke vzdělání začali organizovat bolševici. Druhý model spočívá v použití propracovaného systému přijímacích zkoušek.Takovým reprezentantem mohou být např, přijímací zkoušky v USA, kde se používá celostátní a transparentní test LSAT.

První model vzal u nás po roce 1948 zasvé, kdy bylo zejména u studia práv důsledně uplatňováno hledisko třídního boje. Z tohoto důvodu také během roku 1948 tehdejší Akční výbor Národní fronty vyloučil jenom z právnické fakulty UK přes 2000 studentů. Na přelomu 50 a 60. let bylo v ročníku kolem stovky posluchačů. Později bylo přijetí podmíněno úspěšným složením přijímací zkoušky. Ve své zrůdné sofistikované dokonalosti pokračuje přijímací řízení i dnes. Testy jsou totiž zásadně encyklopedické, založené na zkoumání encyklopedických faktů a dat s množstvím chytáků a nikoli na zkoumání „ chápání“ a jiných dispozic. Takže koncem 80.let se musel zájemce o přijímačky naučit zpaměti jména všech bolševiků a radikálních revolucionářů a názvů většiny hostinců ve kterých se konala významnější bolševická událost, dnešní testy nejsou o mnoho jiné. Dr.Šiklová je správně a vystižně nazvala „ Dr. Mengele testy“. Uchazeči jsou pokládány záludné otázky, které i rozumově vyspělý a nadprůměrně vzdělaný maturant nemůže mnohdy vědět. Tento systém propracovala v minulosti komunistická nomenklatura za totality a mlčky se počítalo s tím, že přes toto „síto“ málokdo projde a pak si komunisté mohou vybrat toho koho budou chtít, nebo toho kdo má větší intervenci než jiný uchazeč. Jakákoliv diskuse ohledně změny metodiky narazí vždy na odpor.Počátkem 90. let došlo k pokusům o změnu ve složení testů, avšak po dvou letech se praxe vrátila do osvědčených a zaběhnutých pravidel. Je pro dnešní dobu příznačné, že tvrdým obhájcem „ starého řešení“ vedle bývalého děkana jim také byl bývalý rektor UK prof. Karel Malý, který byl v roce 1987 přijat zpět do KSĆ a zvolen do vedení Jednoty českých právníků. Tato starobylá stavovská organizace byla v zahraničí chápána jako tzv. „ frontová organizace KGB v Národní frontě“. Proto nás ani nepřekvapí, že krátce před ukončením svého funkčního období vyznamenal rektor Uk Karel Malý medailí Univerzity Karlovy jednoho z exponentů KGB, který byl nasazen Moskvou do blízkosti ministra Jana Masaryka, totiž Antonína Suma. A vůbec nás nepřekvapí, že na tomto ceremoniálu byl přítomen bratr budoucího „ premiera čtyřkoalice“ pan ......Svoboda. Jak je vidět, přísloví, že vrána k vráně sedá platí i v dnešní době.

Druhý model vznikl po 2. světové válce v USA, kde byly značné problémy s korupcí při přijímacích zkouškách právě na právnické fakulty. Na základě společného zájmu většiny děkanů právnických fakult a americké Advokátní komory byla vypracovaná unifikovaná verze testů, která se jmenuje LSAT (law school admissions test). (informace pro zájemce na je www.LSAC.org) Tento system je dokonale propracován, existují informační místa LSAT a system přpravy pro složení tohoto testu.Rozhodujícím momentem, kterým se odlišuje od „ postkomunistických Mengele testů“ je v tom, že test je rozdělen do tří oblastí spočívajících v chápaní napsaného textu, obecně inteligenčních otázek a obecně znalostních. Neexistují encyklopedické likvidační otázky. Později v důsledku výzkumů NASA byly tyto testy ještě zdokonaleny. Zajímavé je, že obdobné propracovanější varianty testů se používájí pro výběr špičkových úředníků ve státní správě v USA.

System LSAT je možno aplikovat i na české prostředí, překážkou jsou ovšem lidé a odpor posunovat věci dopředu. Zavedením transparentních podmínek by totiž mnoho lidí přišlo o svůj vliv a „ o dočasné pseudointelektuální gubernie“ a tím by ztratili možnost kontrolovat přijímací řízení.

Mezi stoupence

současného

„normalizačního pojetí“ přijímacích zkoušek patří i politici

Na jaře tohoto roku chtěla skupina absolventů právnické fakulty uspořádat konferenci o metodách přijímacích zkoušek, zhodnotit stávající stav a porovnat situaci v jiných zemích. Mělo jít o jakousi intelektuální dílnu. Pořadatelem mělo být antikomunistické jádro z vedení spolku českých právníků Všehrd na počátku 90. let. Je signifikantní, že Rudý křesťan a „ politik nového stylu“ - Cyril Svoboda s celou věcí navenek nadšeně souhlasil, aby ji posléze perfidním způsobem zmrazil. Nesouhlasil totiž s účastí prof. Vojtěcha Cepla a Rogera Scrutona! Nakonec Cyril Svoboda došel k závěru, že případná konference, která měla očistit jméno fakulty, by jí naopak poškodila. Tak se podařilo tomuto rudému křesťanovi „ skrečovat“ svobodnou diskusi v samém počátku, neboť nad ní nepřevzal záštitu. Pro klima na právnické fakultě je typické, že diskuse o metodologii přijímaček je připuštěna, avšak pouze tzv. konstruktivní tj. taková, která nepřináší ani nenavrhuje zlepšení a řešení .

Je zřejmé, že úkolem sjednocené pravice v příštích deseti letech bude provedení skutečných reforem právního řádu a strukturální proměna institucí. Bez lidského kapitálu, kterým se každoročně pohrdá u přijímacích zkoušek na právnickou fakultu, nemohu tyto reformy skončit úspěšně. Proto je prvořadým úkolem v současné době zahájení diskuse o strukturálních a metodologických přeměnách přijímacích zkoušek tak, aby se právnické fakulty mohly stát logistickým zázemím budoucích reforem veřejného práva a nikoliv jejich brzdou.

Igor Volný, 22.8.2000

e-mail: igovolny@seznam.cz

autor je právník

v letech 1991-1992 člen výkonné rady Mladých konzervativců