SVĚT ČESKÝCH FINANČNÍKŮ (3)

CAUSA - IVENSTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA

Na Lípu jedině Podzim

Povídá mi onehdy jeden přítel: Já mám chuť založit občanské sdružení Podzim. A proč, tážu se. Protože na podzim Lípa opadává. Jen zdánlivě bizarní rozprava dostane správné kontury ve chvíli, když dodám, že se odehrála v souvislosti s nucenou správou v IPB a jejím “prodejem” ČSOB (KBC). Slyšeli jsme v posledních dnech mnoho věcných i emotivních argumentů, jak životně důležitý a správný byl zásah v IPB, k jak zářivým zítřkům ve svých důsledcích povede a jak má nad tím vším vláda, jakožto exekutivní ruka národní vůle, bezchybnou kontrolu. Jinými slovy: leckdo se nás snaží přesvědčit, že “krádež IPB” (jak to označil Václav Klaus) je v ryzím státním zájmu a v žádném případě v ní nelze hledat žádné osobní či skupinové zájmy, znamenající do budoucna sebemenší rizika. Kdo ale umí do pěti počítat, dokáže si dostupná fakta srovnat do příslušných konsekvencí, čímž dostane portfolio právě opačných konstrukcí, v nichž hrají roli výhradně a pouze osobní a skupinové zájmy. O jednu takovou konstrukci se pokusím na tomto místě.

Když se řekne v Čechách slovo “privatizace”, naskočí menší části populace husí kůže, větší pak růžolící tvář Viktora Koženého. Poněkud ve stínu zájmu médií, ale o to důsledněji, působí na české finanční a hospodářské scéně jiný repatriant, Zdeněk Bakala. Ani ne čtyřicetiletý finančník (07. 02. 1961), jehož kariéra nápadně připomíná bájné selfmademany z hloupých amerických filmů. Emigroval v roce 1980 do USA (a nebo tam byl standardním způsobem vysazen komunistickou rozvědkou? - pozn. NN), vystudoval ekonomii na University of Carolina v Berkeley, působil na různých postech v investičních bankách, především v Credit Suisse First Boston, jejíž “dceru” řídil po roce 1991 i v České republice. Dnes Bakalovo jméno platí za synonymum společnosti Patria Finance. Vedle toho, či snad právě proto, stihl navázat velmi úzké vztahy na pestrou skupinu lidí: počínaje ministrem financí stávajícím (P. Mertlík, pocházející z komunistické a estébácké rodiny, sám od 18 let v KSČ, pozn. NN) přes ministra financí někdejšího (I. Pilip, o jehož rodině se bohužel nic neví), až po presidenta Havla, jemuž - podle některých zdrojů - svého času radil v ekonomických otázkách.

Pročítat soupis Bakalových podnikatelských aktivit je docela dobrodružné. Byl členem dozorčí rady Sepap Štětí, v téže funkci v Metrostavu, v téže funkci v Chemopetrolu, členem představenstva v Zetoru, v téže funkci v Gramofonových závodech Loděnice, členem dozorčí rady v Karlovarské Becherovce. Pestrý (a zdaleka ne úplný) výčet dává cosi tušit: ve většině případů šlo či jde o společnosti, v nichž stát držel zajímavý podíl, s nímž bylo, je či bude v brzkém budoucnu nějakým odstátňujícím způsobem naloženo.

Nedosti na tom. V době ministrování nebohého Josefa Luxe (jehož neblahému postsocialistickému řízení českého zemědělství naše NN v uplynulých 10 letech věnovaly mimořádnou pozornost - pozn. NN) byl Bakala, resp. jím vedená Credit Suisse First Boston, manažerem portfolia Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu. Bakala sám pak zastává významnou funkci v Burze cenných papírů Praha (BCPP). Je zajímavé zašmátrat v análech po dalších jménech, vyskytujících se ve vedení BCPP. Najdeme zde např. Pavla Kavánka (šéf ČSOB, kde se to jenom hemží evidovanými u StB a člen Nadace Dagmar a Václava Havlových - pozn. NN), či Josefa Kotrbu (manžel P. Buzkové (evidované StB jako jejich důvěrnice - pozn. NN), dříve Česká spořitelna, dnes přes spoustu dalších aktivit u Deloitt and Touch) či Jiřího Klumpara (Agrobanka). Výčet není náhodný, jak uvidíte dále.

Patria Finance se činila. Manažovala emisi dluhopisů Ostravsko-karvinských dolů. Připravila emisi akcií Vítkovic, spravuje portfolia měst (Ústí nad Labem, Hradec Králové). Bakala sám ještě stihl být členem představenstva SPT Telecom, zastupovat společnost Stratton v kauze Sklo Union Teplice (připomeňme, že Stratton rovná se Dingman a Kožený, podezirany nejenom irskými úřady ze spolupráce s KGB), být členem expertní komise při Úřadu pro cenné papíry (vedle důstojníka rozvědky StB JUDr. Lubomíra Lábuse a Luďka Niedermayera - dnes bankovní rada ČNB). Patria Finance se stala rovněž konzultantem společnosti Spolchemie, kde figuruje na čelném místě jistý Pedro Pick. Ani zde není výčet osob náhodný - viz níže.

K založení občanského sdružení Lípa došlo někdy v první polovině loňského roku či týdnech těsně předcházejících. Média zpravidla o Lípě mlčí, čeští novináři bývají solidární s těmi, kdo jim dávají pocit vlastního významu a důležitosti, výměnou za jediné: mlčení. Proto, když nedávno Václav Klaus zahrnul Lípu do okruhu více či méně neformálních společenství typu Impulsu 99 či dřevíčské výzvy, mnohý nezasvěcený čtenář denního tisku se asi divil, o čem to předseda Poslanecké sněmovny mluví.

Formálně vzato: oficiální adresa Lípy je totožná s adresou sídla Patria Finance, její interní korespondenci začasté podepisuje Pedro Pick (sic!). Adresář Lípy věru stojí za přečtení. Namátkou Zdeněk Bakala (sic!), Tomáš Halík (Impuls 99), Vladimír Mlynář (poslanec), Monika Pajerová (Děkujeme, odejděte), Jiří Pehe (Impuls 99), Ivan Pilip (poslanec), Jan Mládek (náměstek ministra financí), Josef Kotrba (sic!), Vladimír Dlouhý (někdejší ministr průmyslu a obchodu) atd., těch jmen je skoro stovka, a většinou podobně zvučných i názorově orientovaných. Lípa se schází zhruba kvartálně, dosud v Telči, Brně, Peci pod Sněžkou, na podzim je plánován Český Krumlov. Zpravidla je sezení Lípy okrášleno nějakým kulturním programem (koncert L. Brabce, folklór, barokní opera atp.). Navenek jde o úctyhodné shromáždění nezávislých osobností z první ligy české finanční, politické a společenské sféry. Takový přátelský dýchánek, mající jaksi bokem za cíl prokonzultovat zajímavé otázky našeho života. Za povšimnutí stojí zvláště témata brněnského setkání, které proběhlo ve dnech 19. - 20. května 2000: Ekonomická transformace (doporučené okruhy otázek: Proč se některé české podniky zprivatizovaly špatně? Jak restrukturalizovat neúspěšné velké české podniky - hutě, doly, banky, traktory, chemie, dráhy-? Jak a proč privatizovat nebo neprivatizovat víceméně úspěšné velké české podniky? Jaká by měla být budoucnost státních transformačních orgánů - FNM, Konsolidační banka, Česká finanční, Česká inkasní -?) Internet (doporučené okruhy otázek: Definice Internetu, co je, čím bude a čemu bude sloužit? Dopad vývoje Internetu a E-commerce v ČR na naši budoucnost? Vliv Internetu a E-commerce na světovou ekonomiku a politiku? Vlivy Internetu a E-commerce na společnost?) Jak probíhala diskuse, je zcela odhadnutelné a pro tuto analýzu ne zcela podstatné. To nejdůležitější se na Lípě totiž neodehrává v debatním fóru, nýbrž v kuloárech, kde mají účastníci neomezené, svobodné a nikým nerušené možnosti realizovat teoreticky projednávaná témata v praxi. Ovšemže společně a se společným cílem.

Jak z výše uvedeného plyne, okruh skutečně zajímavých osob, vesměs sdružených v Lípě, je vymezen především osobními a skupinovými finančními a mocenskými zájmy. Chceme-li vyznačit mantinely, pak na jedné straně to je politika Unie svobody (a prostřednictvím Impulsu 99 též Václava Havla a Hradu), která dobře chápe, že cesta k politické moci, není-li zatím dlážděna souhlasem voličů, může vést jistou nesporně příjemnou oklikou přes získání značné části moci ekonomické. Druhým mantinelem je jistě fakt, že Česká republika stojí před definitivně poslední (alespoň doufejme) vlnou privatizace státního majetku. Nepochybně stojí za pokus tento majetek získat ne zcela standardními metodami, přesněji řečeno za nestandardní cenu. Například za cenu nominální, pokud možno spekulativně stlačenou limitně k nule. Zkušenosti zúčastněných aktérů dokládají, že o um v tomto směru nouze rozhodně není. Setkají-li se tyto dva motivy na jedné platformě, neúspěch je vyloučen. Zvláště máme-li k tomu dostatečně balkánské politické a společenské prostředí, dostatečně zmasírované a netečné masy, dostatečně zkorumpované novináře a taky analytiky a značnou dávku hroší kůže. Pak se docela hezky může kreslit budoucí mapa republiky. Státní majetek rozdán za objektivně i subjektivně příznivých podmínek spřáteleným skupinám v zahraničí (čímž je předplacena jejich podpora v budoucích případných obtížích), politická moc pak nutně musí plynule a bezbolestně přejít (konečně, že?) do mladých rukou, o nichž už i Pehe píše do Mladé fronty Dnes naprosto bez obalu, že by měla převzít předsednická místa po svých okoralých předchůdcích. Huxley podobné vizi říkal Brave new world.

Pokud laskavému čtenáři až do této chvíle není zřejmé, proč a z jakého „point of view“ byla shromážděna všechna výše řečená fakta, pak buďme ještě konkrétnější. IPB byla za blíže nedefinovanou (tedy teoreticky i zápornou) cenu předána nuceným správcem (spolupracovníkem Z. Bakaly Staňkem) do rukou ČSOB (KBC). První akcí nového držitele (zdráhám se napsat „vlastníka“) byl prodej akcií IPS za nominální cenu (sic!). Co můžeme očekávat: podle téhož (nebo velmi podobného) vzorce vyruší ČSOB (KBC) i ostatní majetkové účasti IPB (nervozita kolem Domeany, takto vlastníka FTV Premiéra, takové záměry až nápadně odhalila). Na konci tohoto procesu může stát zcela vyprázdněná IPB, kterou ČSOB (KBC) vrátí laskavě státu s tím, že o ni ztratila zájem. Můžeme však jít v úvaze i dál. Finálním produktem této dokonalé blamáže může být i odstřel samotné ČSOB, která vhodně posloužila jako střecha pro tento obchod století. Státní majetek bude - zcela mimo kontrolu státu - odevzdán do předem vybraných rukou, takže střechu lze zrušit. Pokud ovšem nepomýšlíme na její další recyklaci, kupříkladu v kauze Komerční banky. Soudě podle hysterické aktivity spřízněných novinářů to nelze vyloučit.

Tyto slavné otázky se nabízejí samy, netřeba je příliš pobízet. Pan president nás poučil o tom, že mu jeho analytikové již dlouho meldují, že v IPB dříme největší bolák české ekonomiky (ano, Z. Bakala by mohl být jedním z nich). Pan president úporně a trvale bojuje proti moci „stranických sekretariátů“ (kdyby je, chudák, viděl na vlastní oči, asi by změnil rétoriku, ale to jen na okraj). Alternativu nabízí v podobě neformálních sdružení elitních osobností (např. Impuls 99, Dřevíč, Lípa - přeloženo do češtiny: Halík, Pehe, Bakala, Pick atd.). Pan president je znám svými neskrývanými sympatiemi k Unii svobody (zřejmě tato strana nemá sekretariát). Pan president ostatně navrhuje Halíka na svého nástupce (což může pěkně zamíchat českými sekularizovanými kruhy a připravit pana presidenta o nejednu iluzi - pokud by ovšem k takové alternativě vůbec došlo, což nelze při zdravém rozumu předpokládat, ale i to jen na okraj). A mezi těmito pravdami a láskami, vítězícími sice ne soustavně trvale, ale aspoň občas a pokoutně, nad lží a nenávistí, se pohybují obratní eskamotéři finančního světa, kteří s potěchou sledují pohyb svých kont. Zdá se vám to v našem kocourkovském kapitalismu nadnesené? Dočkejte podzimu. Uvidíme, zda se Lípa zazelená.

Petr Žantovský,

e-mail: Zantovsky@psp.cz