Poslední listopadový den 1999 Ruská federální bezpečnostní služba (FSB, Federalnaja služba bezopasnosti, hlavní následník KGB, správy domácí kontrarozvědky) obvinila americkou diplomatku v Moskvě ze špionáže. FSB, kterou dříve řídil ruský premiér Vladimír Putin, sdělila, že vyhostí Cheri Leberknight (33let), zástupkyni tajemníka v moskevském politickém oddělení ambasády, poté, co byla obviněna z pokusu získat tajné vojenské dokumenty od ruského občana. Byl to další krok zpátky v americko-ruských vztazích a zesílení napětí v oblasti špionáže mezi bývalými soupeři Studené války.

Není žádných pochyb o tom, že tento poslední incident byl odvetou ruské kontrarozvědky za zatčení amerického námořního poddůstojníka ve Washingtonu. Zatčení provedla americká námořní kriminální služba začátkem listopadu a jednalo se o námořního poddůstojníka 1. třídy, Daniela Kinga. Byl obviněn ze špionáže za předávání amerických tajných informací Rusku. Podle vyjádření zástupců amerického námořnictva pracoval King (v nám. službách již 16 let) v roce 1994 v námořní bezpečnostní skupině ve Fort Meade, MD (Maryland), odkud předával Rusům informace o operacích amerických ponorek.

Předávání takovýchto informací je samozřejmě obvyklou věcí ve špionážním obchodu – kromě jednoho důležitého faktoru. Ruská rozvědka platí výhradně pouze za informace, které jsou požadovány vojenským velením v Moskvě. Informace předané námořním poddůstojníkem Kingem se týkaly námořních komunikačních kódovacích znaků, které by pro Moskvu znamenaly rozhodující strategickou převahu nad Spojenými státy. Jinými slovy to znamená, že když na jedné straně Moskva žádala americkou pomoc, zároveň pověřila své rozvědné služby k tomu, aby se zmocnily amerických tajných informací, jež by byly použity v budoucí válce proti Spojeným státům. Toto by však nemělo nikoho překvapit. Navzdory prázdným frázím o „strategickém partnerství“ Ruská federace (RF) téměř šílí ve snaze získat informace, které by jí zajistily vítězství v budoucí válce.

Zatčení námořního poddůstojníka Kinga předcházela akce kontrašpionáže Spojených států, ve které byl ruský agent, pracující pro Organizaci spojených národů, donucen opustit v květnu 1999 Spojené státy. Odpovědí bylo to, že o měsíc později byl z Ruska vyhoštěn americký vojenský atašé.

V současnosti se postoj ruské veřejnosti ostře otočil proti Západu, obzvláště kvůli leteckým akcím NATO v Kosovu proti Srbsku, ruskému balkánskému spojenci. Rusové také odmítají rostoucí západní kritiku svých vojenských akcí v Čečensku.

Námořní důstojník King je pouze jedním z mnoha ruských špionů, kteří vypadají jako běžní Američané, ale ve skutečnosti pracují pro ruskou rozvědku a zrazují svou vlastní zem. Američané jsou stále hlavním terčem ruských špionážních agentur, stejně jako tomu bylo za Sovětského režimu. Hlavním cílem těchto agentur je verbovat do svých služeb americké občany nejen v Americe, ale v celém světě.

Ruské rozvědné agentury ve Spojených státech zaměstnávají stovky profesionálních špionů. Špioni pracují v rolích podnikatelů, odborníků, návštěvníků, studentů, diplomatů a státních úředníků přidělených ruské ambasádě ve Washingtonu, DC, Organizaci spojených národů a konzulátům v San Francisku, Seattlu a na dalších místech.

Deník Washington Times v červenci sdělil, že američtí vysocí státní úředníci jsou tak znepokojeni vysokou mírou špionáže RF v Americe, že ambasador James Collins varoval Moskvu, aby se mírnila, nebo že dojde k dalšímu kolu vyhošťování diplomatických pracovníků. Pan Collins ještě uvedl, že ruská špionáž ve Spojených státech se vrátila na úroveň dob Studené války.

Jak bylo již uvedeno, ruská rozvědka se snaží najímat Američany po celém světě. Pracovníci rozvědky mají v Evropě, Asii, Africe a v Latinské Americe za úkol kontaktovat Američany, kteří v těchto oblastech bydlí nebo je navštěvují. Ruští mistři-špioni zjistili, že mimo domov jsou Američané více přístupnější k navazování kontaktů, protože v USA se FBI a jiné americké kontrašpionážní služby snaží monitorovat spojitosti mezi americkými občany a podezřelými zahraničními agenty.

Nejdůležitější posty ruské rozvědky se nachází v zemích NATO. Spojené státy nejsou v těchto zemích tolik ostražité, neboť se domnívají, že Američané jsou v těchto zemích chráněni spřátelenými kontrašpionážními službami. Rozvědky v těchto zemích jsou však příliš zaneprázdněny vlastními problémy, aby věnovaly příliš pozornosti americkým návštěvníkům či usedlíkům. A navíc je v těchto zemích ruská rozvědka velice efektivně usazena.

Zvláštní pozornost je věnována novým členům NATO – např. Polsku, České republice a Maďarsku. Tyto země nemají dlouhodobou zkušenost Západu v potýkání se s ruskou špionáží. Nehledě na to, že ruská rozvědka je v těchto zemích již hluboce zakořeněná.

Ve zprávě v deníku Sunday Telegraph v říjnu bylo například uvedeno, že ruští špioni budují širokou špionážní síť v České republice současně s integrací této země do struktury NATO. Zpráva uvedla, že polovina z 63 diplomatů a 104 dalších zaměstnanců ruské přepychové ambasády v Praze jsou aktivní špioni, kteří jsou chráněni diplomatickou imunitou, čímž je Rusku poskytováno bezpečné rozvědné okno na Západ.

V Praze je mnohem více ruských diplomatů než v jiných zemích NATO. Třeba v Anglii, která má 6x větší počet obyvatel než Česká republika, má Moskva na své londýnské ambasádě pouze 47 diplomatů. Mistrům-špionům pomáhá řada „ilegálů“ – agentů bez diplomatické imunity. Sem patří bývalí důstojníci Rudé armády, kteří se během Studené války oženili s Češkami a tzv. ruští podnikatelé.

Češi mají dokonce velice odůvodněné podezření, že špioni z Kremlu se dali dohromady s ruskou mafií, aby překonali financování, které se od ukončení Studené války snížilo. Říká se, že své síly spojili ve společnostech, zabývajících se jak legálními tak ilegálními operacemi, kdy jednou operací se vytváří finance, které jsou na druhé straně použity pro špionážní aktivity.

Zpráva uvedla, že Praha se nyní stala oblastním centrem operací pro hlavní ruskou strategickou vojensko-rozvědnou agenturu, GRU. Poukazuje na velké množství komunikací mezi pražskou polní kanceláří GRU a stanicemi v Německu a Rakousku, což napovídá o koordinaci aktivit přes široké území střední a východní Evropy.

Daily Telegraph poukazuje na vážné zanedbání kontrašpionáže Českou republikou. V posledních letech Německo vyhostilo 150 ruských špionů a Polsko 11. Během stejného období česká vláda vyhostila pouze jednoho ruského diplomata, kterému bylo dovoleno odejít tajně. Tento nepoměr způsobuje zvýšené znepokojení mezi českými pro-západními politiky. Česká vláda však dosud všeobecné znepokojení v této oblasti neeliminovala.

Další skutečností je to, že v dřívějších letech pracovali ruští špioni v Americe s mnohem větší opatrností a s hlubším respektem k americké kontrašpionáži. Nyní mají tendenci opomíjet svoji vlastní bezpečnost vzhledem ke zvýšenému nátlaku Moskvy na shromažďování informací týkajících se amerických záměrů vůči „novému Rusku“.

Není žádných pochyb o tom, že tato špionáž je využívána Jelcinem a „Rodinou“ – klikou gangsterů k posílení své moci. A dá se očekávat, že s jejich novou doktrínou, která uvádí Spojené státy a NATO jako „hlavního potenciálního vojenského protivníka“, budou tyto špionážní útoky zesilovat. Tato neblahá hrozba pro Spojené státy a jejich spojence je opravdu skutečná. Nejedná se o nějakou alarmující projekci budoucnosti, jak si ji představuje mnoho venkovských politiků ze svého zdánlivě pohodlného a bezpečného prostředí. Se vší pravděpodobností jsou zrovna v této chvíli někteří z nich terčem ruské špionáže.

Autor: plk. Stanislav Lunev

28. prosince 1999

Z angličtiny přeložila

Hana Catalanova,

e-mail: hana.catalanova@worldonline.cz