CAUSA JOSEF LUX: KLAMAT PŘED MAJESTÁTEM SMRTI JE HŘÍCH

Křesťanský rituál popeleční středy se hluboce vryl do mé paměti. Křížek na čele se slovy „pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“ byl pro dětskou duši hlubokým zážitkem. Obřad a jeho poselství mi zůstal v záhybech mozku. V Kritických okamžicích se vynořuje a hrozí mi.

Považuji za naplnění své pozemské pouti to, že v aktivním životě jsem se dožil rozpadu Sovětské říše i konec komunismu v Čechách. Jako tisíce jiných jsem dostal příležitost účastnit se a vidět prvé činy a kroky, kterými jsme měli obnovit svébytnost našeho občanského i státního společenství. Zkušenost deseti let není povznášející. Nepřekročili jsme stín přízemního vyžírkovství, osamělé hlasy volající po vyrovnání s minulostí a obnově morálních hodnot přehlušil ryk honu na majetek.

Odpor ve mně vyvolávají mravnostní kázání pana prezidenta. Muže, který v klíčovém historickém okamžiku se stal nejvyšší institucí země. Každé slovo, čin, osobní postoj člověka, v takovém postavení a době může ovlivnit směřování země na léta. Václav Havel kázal morálku. Svými činy zpochybnil vyrovnání s minulostí, lustrace, legitimizoval Chemapol. V osobní životě se nechoval příkladně. Učinil velmi mnoho, aby zpochybnil sebe i svůj úřad. Zpochybnil hodnoty, o kterých tak často mluvil a psal.

Václav Klaus je ztělesněná fráze. Kázal soukromé vlastnictví a virtuální realitu trhu. Vědomě počítal s prostředím, které vytvořilo půl století totalitních režimů, kdy téměř neexistovalo kdyby a proč. Prosadil umělou fikci kapitalismu a pravice. Fikci, ve které pojmy právo a zodpovědnost neměly žádné místo. Byly veteší pro hlupáky, v horším případě nebezpečné heretiky. Václav Klaus se stal tvůrcem a reprezentantem kasty vzmohlíků vyrostlých mentálně v totalitním režimu komunismu. Privatizace bez morálky,práva a důsledného vymáhání zákonnosti dala těm lidem obrovské majetky i moc. Majetky získaně pochybnými převody listin, podpisy, nebo i jen obyčejnou loupeží. K získání postavení i majetku nebylo zapotřebí dlouhodobé práce a odříkání. Česká republika, její hmotné bohatství i obyvatelstvo se stalo pro dnešní „vyšší společnost“, ve smyslu staroruském „Votčinou“. Mohou je propít , zapálit, obyvatele prodat do otroctví - mají na to svaté právo.

Přece jen žijeme v humánním dvacátého století. K zajištění svého „svatého práva vlastnictví“ nepotřebují již instituce „Opričniny“, kterou v krutém ruském středověku vytvořil Ivan Hrozný. Stačí dohody o podílu na moci, formální manipulace s demokratickými pravidly a všudypřítomná lež, had na tři, na kterého Václav Klaus, coby premiér české vlády, ve sněmovně s viditelným potěšením syčel, po odchodu do věčných lovišť se stal státníkem.

V umělém světě a realitě, kde slova ztratila konkrétní a přesný hodnotový obsah a význam, se tak řeč stává sérií zvuků, které nesou jedinou zprávu. Některý veliký Big Bongo hájí své teritorium.

Meze uvěření možného překročila mediální tryzna k úmrtí Josefa Luxe. Zvuky, které vyšly z úst pomazaných hlav českého státu a bohužel i úst hlavy katolické církve jsou tragickým obrazem vnitřní konzistence osob současné veřejné elity.

Jako člen zemědělského výboru poslanecké sněmovny jsem měl možnost velmi zblízka poznat politickou i lidskou osobnost politika Josefa Luxe. Josef Lux byl v zemědělské politice reprezentantem družstevní loby, ze které vyrostl. Hovořil o restitucích, o tom, že co bylo ukradeno musí být vráceno. Opakované snahy o novelizaci zákona č. 229/1991 Sb., o půdě ke zlepšení jeho přesnosti a vymahatelnosti vždy důsledně a úspěšně blokoval. V létech 1992 - 93 jsem se opakovaně pokoušel ho informovat jako ministra o tom, co se děje v lesní transformaci. První to věděli ti, kterých se mé informace týkaly a zařídili se. Nemilosrdně se vyrovnávali se svými oponenty. Josef Lux nese největší vinu za současný stav českého zemědělství, za tragické zneužití transformace lesního hospodářství. Snad za to co dělal ani nemohl, vyrostl profesně i lidsky jako správce a rozdělovač práce u pána, kterým byl odosobněný šéf okresní zemědělské správy a předseda družstva. Nedovedl si představit, že je vůbec možná existence svéprávného, zodpovědného hospodáře na půdě. Zemědělství mu nebylo způsobem života, prvou a základní hospodářskou činností člověka, ze které začala celá kultura. Byla to jen technologie, tak jak politika v jeho pojetí byla jen technologií moci. V této technologii politiky,, a to je mu nutno uznat se stal v relativně krátké době, v českém prostředí mistrem. Nikdy nezapomenu na číhavý pohled, kterým odhadoval slabiny a nekorektnosti svého protivníka a v tom byl mistrem. Byl produktem své doby a prostředí, ve kterém vyrostl. Mluvil o křesťansví i boží lásce. V konkrétní politické činnosti se nedovedl povznést nad úzký zájem svůj, své skupiny, ze které vyrostl a kterou v politice zastupoval.

Smrt je konec naší pozemské pouti. Předčasná smrt je tragédií pro blízké. U člověka, který měl vizi nebo mohl být nositelem poselství obecného dosahu, to může být tragédie pro lidské společenství. Před majestátem smrti, ať jde o bezvýznamnou lidskou bytost má být zachováno dekorum. V tom se člověk odlišuje od zvířat, před majestátem smrti se nemá lhát. Vyjádření a projevy veřejných a politických představitelů u příležitosti úmrtí politika Josefa Luxe nebyla pravdivá. Snad ve své krátkozrakosti si myslí, že lze dále klamat historii a její soud. Bylo to znamení desetimiliónům občanů naší země, že slovo je jenom zvukem, který nenese žádnou skutečnost a pravdivou zprávu.

V Telči 5.12.1999

RNDr.Čestmír Hofhanzl

e-mail: ecoline@volny.cz