Vivat Petruška Šustrová !

Na rozdíl od pana ministra Dostála (ČSSD) neznám osobně paní Petrušku Šustrovou, nemám k ní citový vztah, je mi dokonale lhostejná. Její názory mě občas přímo pobuřují. Nicméně pozorně čtu její články, protože vždy mají ucelenou ideovou koncepci a provokují k přemýšlení.

Liším se od pana ministra Dostála ještě více: jím napadený článek o absolventech moskevské akademie v naší diplomacii (viz. N.N. 12/2000) považuji za jeden z nejlepších politických komentářů, který jsem v poslední době četl. Páně ministrova reakce pak v plné nahotě ukazuje, jak potřebná byla slova, která paní Šustrová napsala. Na kvalitě textu nemění vůbec nic ani drobná věcná pochybení, pro která jej elegantně shodil se stolu mluvčí Zamini.

Petruška Šustrová nevytváří obraz nepřítele ve vědomí národa. Není toho třeba: nákaza zde objektivně existuje a nejlepší obranou proti infekci je prevence. Přitom znepokojivě velká část naší politické reprezentace si váhu reálného vlivu “starých struktur” ve veřejném životě neuvědomuje a popřípadě jej pomáhá upevňovat.

Kdyby se pan ministr Dostál pořádně rozhlédl za plot našeho malého sebestředného dvorku, jistě by si všiml, že ve svobodných zemích s tržním hospodářstvím skutečně schopní lidé, pokud nejsou drogově závislí na moci a jejích vnějších atributech, dávají přednost působení v soukromém byznysu před politickou kariérou nebo činností ve veřejné správě. Nejinak je tomu u nás a tato tendence nepůsobí jen na předlistopadovou smetánku. Její příslušníci jsou však rozmístěni na obou stranách rozhraní mezi soukromoprávní a veřejnou sférou a komunikují spolu, plně využívajíce nestřežitelnosti této hranice. Například bývalé příslušníky StB nacházíme jak v podnikatelských vrstvách, tak ve veřejné správě, ale i ve strukturách organizovaného zločinu. Neformální vztahy, které mezi příslušníky klanu fungovaly v minulé éře, se jistým vytlačením do inferiorního postavení ještě více upevnily. A tak mezi nimi při nejmenším dochází k cirkulaci informací, která je veřejnosti ku prospěchu jen zcela vyjímečně. Ex-aparátčík-byznysmen pohotově těží z informací o veřejných zakázkách, připravovaných měnových opatřeních a jiných citlivých věcech a jejich zhodnocením získává výhody nad politicky nezkompromitovanou konkurencí. Ex-aparátčík-veřejný činitel při přípravě rozhodnutí naslouchá poradnímu hlasu bývalých soudruhů a vědomě či nevědomě přizpůsobuje navrhovaná řešení sobeckým potřebám jejich hobby. Přeshraniční spolupráce spřízněných duší v oblasti boje proti zločinu ztěžuje trestní stíhání. Infiltrace veřejnoprávních struktur příslušníky bývalé nomenklatury vytváří nerovnost v přístupu jejich bývalých (a bohužel často i současných) poddaných k příležitostem a právům, působí tedy protidemokraticky.

Zaneřádění veřejnoprávních institucí předlistopadovou šlechtou ohrožuje i nezávislost politické orientace státu a tlačí nás zpět do pozice protektorátu. Není totiž pochyb o tom, že poválečné Československo zůstalo nadále protektorátem, který se od dřívějšího lišil nejen pánem, ale hlavně změnou směru převládajících větrů, foukajících do korouhvičky geopolitické orientace. V politice velmocí působí jako materiální síla i tradice, které často přežívají vnitropolitické změny. Je nepochybné, že v zahraniční politice carského Ruska, SSSR a současného Ruska se vytrvale prosazují stále stejné geopolitické prvky a snahy o udržení moci v jednou dobytých územích. Nechtěným výsledkem druhé světové války je i to, že jsme se stali prostorem uplatňování velmocenských zájmů našeho velkého slovanského bratra. Ten dal opakovaně najevo, že chuť na ovládnutí nejen Kavkazu ale i našeho území ho neopustila: dokladem toho jsou tu ostré reakce na projevy našich politiků, tu přitažení kohoutků na ropovodu, tu přehlíživý postoj k vymáhání našich pohledávek. Tanky jako nástroj vlivu nahradily mocné komunity podnikatelů a zločinců z postsovětských států. Vliv na naši politiku, uplatňovaný právě prostřednictvím páté kolony uvnitř veřejnoprávních struktur, kdysi vychované v oddanosti k SSSR, je evidentní: jeho dokladem jsou například potíže s prosazováním zavedení vízové povinnosti, tolerance orgánů činných v trestním řízení k postsovětským mafiím, odpudivý postoj české zahraniční politiky k barbarským projevům ruského imperialismu v Čečensku.

Kdyby se pan ministr Dostál podíval přes plot k sousedům ještě jednou (ta naše chuť, tvářit se, jako by se život odehrával jen na našem dvorku !), viděl by, že Petruška Šustrová nežádá nic, co by jinde nebylo považováno za samozřejmost. Například Němci, kteří na rozdíl od nás mají za sebou pozitivní zkušenost s úspěšnou denacifikací, vědí o nutnosti eliminace vlivu komunistických kádrů své a jsou vůči nim daleko nesmiřitelnější. Petruška Šustrová nevolá po stavění exprominentů před soud, které je u našich sousedů docela běžnou praxí, chce je jen vyloučit z působení ve sférách, kde by mohli poškozovat demokracii. Že to znamená diskriminaci v přístupu k zaměstnání ? Samozřejmě – ale skutečně pan ministr zapomněl, že malá mocenská skupina, kterou bere v ochranu, uplatňovala takový přístup k právům většiny národa po celá desetiletí ? A skutečně si myslí, že by se z nich přes noc stali přesvědčení demokraté, kteří by se tentokrát chovali jinak než dříve, kdyby se znova ujali moci? Nepostřehl pan ministr vydíratelnost těchto lidí, která rovněž hovoří pro omezení sfér jejich působnosti? Jeho reakce na článek Petrušky Šustrové je varovná – ukazuje, jak málo si současný politický establishment uvědomuje nebezpečí pro demokracii, kterým je promísení předlistopadových a současných politických struktur.

Martin Stín,

nezávislý publicista, Praha 10

martin.stin@seznam.cz