KOMUNISTICKÉ PODNIKY

ZAHRANIČNÍHO OBCHODU

Právě jsem si koupil NN 05/2000 - s články o slušovických mafií a i když jsem Vám před 3 dny poslal příspěvek o cs. zahranicním obchodu, tak mne Váš nový příspěvek o Slušovicích dal podnět, abych ten můj článek doplnil.

Činnost soudruhu v Slušovicích je tak podobná jednání soudruhu z čs. zahr. obchodu. Škoda jen, že neznám všechny konkrétní osoby (gaunery), když čs. zahr. obchod mel pres 50 podniku a navíc asi zrovna takový počet representací v cizině tj. na př.. Čedok, ČSA, Pilsner Urquell, ČSD, ČSAD. Samozřejmě, že všechny podniky zahraničního obchodu mely také v cizině svoje afilace.

Tak jako ve Slušovicích, tak podniky zahr. obchodu se vyznačovaly ohromnou sebejistotou, jejichž představitele od gen. reditelu, náměstku, ředitele obchodních skupin si mohli dovolit vše. Takové trestné činy, které by na jiném úseku cs. hospodárství asi znamenaly odsouzení do vezení, procházely beztrestné. Obdobně jako ve Slušovicích, funkcionáři OV nebo KV KSČ na počátku sedmdesátých let byli nejen vítanými hosty, ale byli přijímáni se strachem, což se za několik let změnilo. Funkcionáři PZO tyto funkcionáře začali přehlížet. Proč? Protože mezitím si vybudovali takové pozice na ÚV KSČ a především u StB, že pro ně pak byli rozhodující jen nejvyšší funkcionáři strany a vlády.

Co je nejvíce spojovalo - byly úplatky. Hostiny, bankety např.. v Jizerských horách s děvčaty bylo to minimum, co jim vždy poskytovali, od Štrougala až po pracovníka ÚV KSC, každý mohl vyslovit přání a bylo splněno. Potřebuješ soudruhu něco ze zahraničí? Žádný problém - pošlu fax našemu pracovníkovi v Londýne, Paříži, v Berlíne a dostaneš dárek pro svoji milenku. Chce poslat do Londýna svého syna na prázdniny? Žádný problém - náš soudruh v Londýne ho nejen u sebe ubytuje, ale povozí s našim řidičem po celé Anglii. Chceš zase nějaké křišťálové sklo, nebo drahý porcelán - soudružka sekretářka ti ukáže, co máme v naší vzorkovně. Chceš nový lustr pro svoji chatu - nebo pro sovětského zástupce ze sov. posádky - chutnají Ti naše vývozní lihoviny nebo uzeniny? Potřebuješ dárek pro Sanops - nemocnici prominentu? Chceš vzít do prodejny pro diplomaty a prominenty celé svoje příbuzenstvo, anebo si tyto věci raději koupí přímo ve Vídni? Náš obchodní rada Tě bude na letišti očekávat.

Tak by se dalo pokračovat do nekonečna a napsat o tom celá kniha jako na počátku devadesátých let psala spisovatelka Frýbová „Mafie po česku“ nebo „po Listopadu“ a pak se odmlčela, neboť jí bylo stále vyhrožováno.

Správně bylo uvedeno v předposledním vydání NN, že StB si vybudovala nekontrolovatelnou moc a kdo s nimi spolupracoval, tak si mohl dovolit vše. I příslušníci StB, pokud nebyli v zahraničí, tak také potřebovali mnoho věcí ze zahraničí, i když mohli kupovat v Tuzexu. Ale přes svoje spolupracovníky dostali ze zahraničí vše zadarmo - podle vzoru, když může náčelník, tak proč bych nemohl i já?

Pokud dnes někdo namítne, že to co bylo a jak se kradlo za komunismu, tak nás nemusí zajímat, tak to možná bude jeden z těch, který se tehdá na té vlně také vezl.

Bohužel obyčejný pracující člověk, jak se říkalo, o tom nejen nic nevěděl a neví dosud. Nevěděl, že Československo bylo před válkou se svým rozvinutým průmyslem, vybudovaným především v pohraničí, patřilo mezi prvních deseti nejbohatších zemí světa, nevěděl, že ihned po válce jsme byli jediní vedle neutrálního Švédska a Švýcarska, kde se vůbec nezastavila výroba a mohli jsme ihned dodávat nejen do rozbité Evropy, ale i do celého světa.

Odborníci z Prognostického ústavu hledali na příkaz strany důvody proč stále zaostáváme. Ani jeden se neodvážil hledat vinu v zahr. obchode. buď o tom nic nevěděl anebo si byl vědom, že zahr. obchod je pod patronací StB a obvinit nekonkrétně cs. prumysl není naopak trestné.

Brzy po roce 1969 přišel příkaz, že v PZO musí pracovat nejméně 50 procent komunistů - to mělo své důvody. Při takové činnosti byla obava z prozrazení a komunista musí držet ústa, i když by nebyl spolupracovníkem StB.

Jestliže byl také příkaz, že co výroba vyrobí se musí prodat bez ohledu na cenu, tak se nelze divit, že mnoho možná před tím poctivých pracovníku, si nelámalo moc hlavu, jak přesvědčit zahr. odběratele, aby zaplatil více - spíše se ho ptali, co chce za ten výrobek zaplatit. A právě tady bylo tak jednoduché se nechat uplatit. A zahr. odberatel věděl, že musí podplatit nejen prodejce, ale i vyššího funkcionáře až po gen. ředitele.

Tam ovšem podplacení nebylo jen v nějakém dárku, ale také k pozvání do ciziny a tak každé přání bylo splněno - Gen. ředitel Skloexportu např. si nechal v záp. Berlíne udělat komplexní lékař. vyšetrení, protože asi ani Sanopsu tak nedůvěřoval. Tentýž gen. reditel pak zprostředkoval stáž v cizině synovi min. zahr. Urbana a na oplátku vyslal na dlouhodobý pobyt až dodnes svého syna do Kanady.

Podniky zahr. obchodu podle tehd. pruzkumu mely na 40 procent zaměstnanců v příbuzenském poměru. ÚV KSC se kdysi pokoušel tyto rodinné podniky při přijímání kontrolovat, ale brzy toho nechali neboť StB to naopak vyhovovalo, když tam byl zapojen do jejich činnosti celý rodinný klan, kdy ostatní členové rodiny byli stálým rukojmým, pro případ zrady jednoho z jejich členů.

V podstatě to znamenalo, že jakmile jeden clen rodiny byl spolupracovník StB, tak si mohl do podniku vzít koho chtěl, pokud jeho pozice byla silná. V takovém podniku pak samozřejmě žádná kontrola neuspěla.

Noví vládci po Listopadu 89 samozřejmě o zahr. obchodu nic nevěděli, si kdyby chtěli, aby jejich činnost někdo zkontroloval, tak by byl výsledek stejný jako u všech tunelářů - akce čisté ruce byla jen na obalamucení voliče.

Tragické je ovšem pro tento stát, že miliardové hodnoty jsou již dávno ulité v zahraničí, možná již na konta vnuku býv. nomenklatur a že kdykoliv jedou do zahraničí, tak si tam mohou beztrestně vybírat anebo dále ukládat. Kdo by měl republice tohle kontrolovat, finanční experti jsou bohužel také býv. komunistické nomenklatury jako např. J. Kollert z Komerční banky, který ještě dostane miliony odstupného.

Jeho minulost je jen zdánlivě nevinná. Byl nomenklaturní kádr z podniku Inspekta a jeho úkolem bylo zavádět tzv. faktoring do zahr. obchodu. Činnost, která byla přikázána StB, neboť většina PZO faktoring nepotřebovala a přesto J. Kollert je do této činnosti nutil a zajišťoval tyto transakce v zahraničí.

Za takový faktoring čs. zahr. obchod musel platit zahr. bankám 1-3 procenta provize. Bylo by zajímavé spočítat kolik to dělalo milionu za dvacet let činnosti J. Kollerta při stamiliardovém obchodu ČSSR se Západem. Jistě muže J. Kollert tvrdit, že dělal jen to, co mu bylo přikázáno a zda byl spolupracovník I. správy StB, komunistické rozvědky, přímo řízené a úkolované KGB, by se muselo dokázat.

V každém případe nomenklaturní kádry v zahr. obchode musely většinou dělat i jinou činnost než odbornou a možno se ptát jaké mel tedy J. Kollert předpoklady, aby se stal gen. reditelem největší české banky. Podle V. Klause se tedy ukázalo, jak se býv. kádry osvědčí a příklady V. Junka, Stehlíka, Soudka jsou jen některé chycené ryby, které našeho občana stály miliardy, Miliardy, které chybí nejen do životního prostředí, do silnic, zdravotnictví, ale i do životní úrovně. Snad nám pomůže Evropská Unie, aby tyto ztráty nahradila - a navíc, vždyť do tohoto fondu přispívají ze 60 % nenávidění Němci a sudeťáci.

J. Patrný, Liberec