MINISTR MOTEJL BYL U TOHO TAKÉ

Jak parta starých komunistických kamarádů brala rehabilitace

politickým vězňům i po nabytí právní moci rehabilitačních rozsudků

Průtahy, devótnost, prázdná slova - tak bych hodnotil rozsudek Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky (NS ČSSR), kterým si vzájemně, na úkor politických vězňů vyhověli v době normalizace soudruzi: z Generální prokuratury JUDr. Krupauer a soudci senátu Nejvyššího soudu ČSSR ve složení: Jaroslav Látal, předseda (dnes tohle jméno naleznete u Vrchního soudu Praha), Otakar Motejl (šéfuje teď ministerstvu spravedlnosti) a jistý Otakar Adamec. Tito šli na ruku generálnímu prokurátorovi, jen si postěžoval - a zase byli nevinní těžce vinni. Stačilo pár jakýchkoliv záminek, aby teroristický akt soudců z padesátých let, dříve na obětích Státní bezpečnosti pracně a sadisticky důkladně vytloukaný, byl opět legalizován. Nezabránil jim v tom ani fakt, že dřívější osvobozující rozsudek MS Praha, vůči politickým vězňům šetrnější, už nabyl právní moci…

MECHANISMUS ORGANIZOVANÉHO NÁSILÍ

Fungovalo to, jak je dodnes v Motejlově říši soudkyň zvykem, pod rouškou důsledné formální čistoty, bez ohledu na skutečný obsah věci. Třeba tak: Rozsudkem zvl. senátu městského soudu v Praze ze dne 27.5.1969 sp. Zn. 17 Tr 59/68 bylo jedenáct dříve (tj. v roce 1953 ) odsouzených, zproštěno téměř zcela vykonstruované obžaloby.

V inscenovaném procesu si „nepřátelé lidu“ L. Rejzková, H. Smit, J. Dušek, J. Doubrava, B.Neubergová, A. Schwarzenberg, M. Fulín, O. Nigrín, K. Kotek, M. Matoušek aj. Valenta „vysloužili“ 47 roků za velezradu, vyzvědačství, nehlášení trestného činu, plnění protistátních úkolů, poskytnutí úkrytu uprchlé trestankyni, pomoc při útěku za hranice a pámbuh ví co ještě… Dalšími, souzenými mimo tuto skupinu, ale na ni navazující byli např. J. Dušek, M,. Kuzbach. A V. Dior, kteří si také vytrpěli své a dnes už nežijí.

Do soudu byli zatčení vězněni v Praze a brutálně vyslýcháni vyšetřovateli z StB Jaroslavem Budským a Janem Preslem , kteří si však jak jinak, v roce 1965 a přezkumu v r. 1969 už na nic nevzpomněli. Není divu, vždyť účel světí prostředky:

„Naše skupina byla infikována a kontrolována agenty StB. Jeden se jmenoval Josef Polach a ještě v osmašedesátém bydlel v Praze,“ řekl mi vyučený typograf Otakar Nigrin (nar.1927) z Benešova. Jeho vzpomínky, jakkoliv až úděsně poučné, však nebudeme dále citovat. Vyjdeme jen z dokumentů, jak to učinil senát NS ČR, v němž zasedal JUDr. Otajkar Motejl. Tentýž MOTEJL, který jako exsoudce NS ČR a jako představený Jednoty (přemnožených) českých právníků udělal kariéru v socialistické vládě. To poté co „učené pero“ jednoty pod jeho vedením, vypotilo tolik hezkých ponaučení, tolik krásných „poudaček“ o křesťanské morálce: „Zásady etického chování právníků.“ Pane, jak ty se čtou! Jenže, jak už to bývá, nedocházejí svého praktického naplnění poté, co se stal MOTEJL oním ministrem spravedlnosti. Pardon. Kromě jediné, pro naše soudce svaté.Ta zní, cituji: …“Přistupovat střízlivě a věcně k právním institucím přítomným i historickým a jejich kritiku, popř. hodnocení provádět střízlivě, bez emocí a sledování osobního prospěchu.“ Proč ty city?

Asi k nim vůdce dospěl po několika autonehodách. Tedy hlavně střízlivě…

CO UČINIL ČESKOSLOVENSKO - SOCIALISTICKÝ SENÁT NS ČSSR?

Dozvídáme se tak z jeho doslova těžce ulátaného rozsudku. Znovu, bohorovně uznal vinnými ty chudáky výše citované, bez ohledu na to co z nich bylo vymučeno, co si StB sama vyprovokovala, a vůbec co bylo pravda.

V odůvodnění rozsudku se dočítáme o neslýchaném nepřátelství. Hle, „Jaroslav Dušek se domluvil s Josefem Duškem na rozvratné spolupráci proti našemu státu pro případ předpokládaného zvratu, byl nápomocen Stanislavu Baxovi v jeho rozvratné činnosti proti lidově demokratickému řádu republiky…Božena Neubergová skutečně obstarala úkryt uprchlé trestankyni případně tuto podporovala potravinami…Arnošt Schwarzenberg přislíbil Josefu Duškovi spolupráci…Josef Doubrava projednával možnost…

Miroslav Fulín…a další se dozvěděli…ale nehlásili…atd, atd.

Ba co víc, zvláštní senát městského soudu pochybil, když neprovedl kromě výslechu vyšetřovatele Presla výslech vyšetřovatele Budského, případně dalších orgánů Ministerstva vnitra.“ (Přeci ti zkušení mazáci, kdyby neztratili paměť, by to na sebe určitě řekli).Další údajná pochybení MS spatřuje senát NS v tom, že:

„Zvláštní senát měl ověřit i tvrzení obviněných, pokud uváděli, že byli vyzýváni prokurátorkou před podáním obžaloby, jakož i předsedou senátu a prokurátorem, ABY SE NEUCHYLOVALI OD SVÝCH VÝPOVĚDÍ před orgány StB. A div se světe, oni se odchýlili! Zkrátka, kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde. Našel ji i senát NS, a tak jeho rozhodnutí bylo zrušeno až nedávno, a tak více méně uměle StB sestavená skupina došla konečně rehabilitace, jíž se mnozí nedožili. O to právníkům toho typu šlo a jde stále.

Na závěr ještě jedna story připomínající nám dobře známý, blábolivý rukopis rozsudku. Hle, cituji z jeho důkladného, až devótního odůvodnění:

…“obviněný Jaroslav Dušek hovořil s Josefem Duškem o politické situaci a pro Stanislava Baxu sledoval jistou ženu u Grébovky a jindy jistého muže v restauraci U Holubů, aniž by se hodnověrně dozvěděl (ten hloupý městský soud na rozdíl od NS ČSSR, jenž se toho ostatně také nedopátral) cokoliv o jejich protistátní činnosti. Zůčastnil se rozhovoru o Bažantové, o které se domníval, že má neshody v rodině, až dodatečně se dozvěděl, že chtěla odejít za hranice.“

Dozvědět se o čemkoliv cokoliv, jež skoro nebo vůbec neexistovalo, je jistě pro všechny těžké. Nikoliv však pro našeho ministra spravedlnosti Otakara Motejla. Jedině díky jemu totiž známe „křesťanské“ ZÁSADY etického chování našich komunistických soudců Formálně správně podle nich přichází tisíce dětí o jednoho z rodičů. Legálně. Cimerman hadr.

Mgr. ZBYNĚK ŠIMŮNEK

e-mail: zsimunek@iol.cz