RUSKÁ  REFORMA
HARVARDSKÁ  "D A Č A"
Klíčovou roli při sestavování strategie ruských hospodářských reforem hráli ekonomové z Harvardské univerzity v Bostonu. Asistovali při rozdělování stovek milionů dolarů americké vládní pomoci a nyní se zdá, že ne vždy hráli podle pravidel.
AMERICKÁ OBDOBA našeho Nejvyššího kontrolního úřadu General Accouting Office (GAO) zkoumal v roce 1996, jak bylo naloženo s penězi, které do Ruska posílala od počátku 90. let americká vláda. Finance rozdělovala státní Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). GAO ve zprávě zveřejněné v rocde 1996 dospěl k názoru, že dohled nad penězi, rozdělenými v letech 1992 až 1996, byl "laxní".
Americký týdeník The Nation zveřejnil  v červnu 1998 článek, z nějž vyplývá, že původní text zprávy GAO byl ještě kritičtější a konstatoval, že USAID "nadržovala" americkým ekonomům z Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj (HIID). Tato pasáž však byla údajně z konečného textu vypuštěna. Faktem zůstává, že Kongres požádal na podzim ROKU 1997 úředníky z GAO, aby nakládání s americkými státními penězi v Rusku znovu prošetřili. Výsledky tohoto pátrání zatím nejsou k dispozici.
Architektem ruské privatizace je bývalý první vicepremiér Anatolij Čubajs. Zásadní úlohu při prosazování jeho reforem hrála podpora ze strany vládní administrativy amerického prezidenta a lidí z Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj.
Vliv na ruské reformy začali harvardští ekonomové získávat v průběhu léta a podzimu roku 1991. Tehdy se známý ekonom a profesor z Harvardské univerzity Jeffrey Sachs spolu s dalšími západními ekonomy zúčastňoval porad na "dače" nedaleko Moskvy, kde se seznámil s průkopníkem ruských reforem Jegorem Gajdarem. Tak to alespoň tvrdí Američanka Janine Wedelová, profesorka z Institutu ruských a euroasijských studií na Univerzitě George Washingtona, která pomoc západních zemí východní Evropě v letech 1989 až 1998 dlouhodobě sleduje a někdy na přelomu 1998/99 o této problematice vydala knihu.
Sachs s Gajdarem připravili plán šokové terapie ruské ekonomiky zdecimované desítkami let nesmyslného komunistického plánování. Na podzim roku 1992 však Rusům došla trpělivost a Gajdar byl odstaven. Po něm se na scéně objevil Anatolij Čubajs, uhlazený typ nového ruského kapitalisty ve státních službách. Anglicky hovořící čtyřicátník se okamžitě přihlásil k odkazu Gajdarovy reformy.
Americká agentura pro mezinárodní rozvoj začala zemi pomáhat finančně a odpovědnost za přestavbu ruské ekonomiky přenesla na HIID, který byl založen v roce 1974, aby pomáhal nejrůznějším zemím celého světa při provádění společenských a ekonomických reforem. Lidé, kteří prošli jeho branami, se počátkem 90. let objevili nejen v Rusku, ale i na významných místech Clintonovy administrativy. (Mnoho dalších vysoce zajimavych informací o těchto záležitostech najdeme v analýzách francouzské rozvědky, zveřejněných v NN 02/2000 a na Internetu na adrese www.cibulka.cz  - pozn. NN).
Wedelová tvrdí, že právě úzké vztahy mezi bývalými kolegy z Harvardu vedou k podezření, že část státních peněz, poslaných do Ruska, skončila na účtech ekonomů, kteří měli garantovat jejich efektivní využití. Podle Wedelové existují úzké osobní vztahy například mezi Sachsem, který se stal v roce 1995 ředitelem HIID, a Davidem Liptonem, který se stal po Clintonově nástupu k moci šéfem odboru, jenž má na americkém ministerstvu financí na starosti východní Evropu.
Harvardský profesor Lipton byl svého času viceprezidentem konzultační firmy Jeffrey D. Sachs and Associates. V roce 1995, tedy ve stejné době, kdy začal Sachs šéfovat HIID, Lipton na ministerstvu povýšil, a stal se dokonce náměstkem ministra financí pro mezinárodní vztahy. (Přibližně ve stejné době ovládly osoby ruského původu - s největší pravděpodobnosti hraničící s jistotou současně kádry KGB/GRU, východoevropská oddělení některých z největších západních bank. Známá se stala v tomto směru Bank of New York. Prostřednictvím jejiho východoevropského oddělení dokázaly KGB/GRU a jejich legální politická i ilegální mafiánské representace "vyprat" během 90. let v USA a Velké Británii podle některých odhadů až 150 miliard US dolarů, pocházejících ze zločinu a vykradených půjček, poskytnutých západními státy Rusku. V řadě případů pak tyto peníze, teď už zcela legálně, zpět investovali, často dokonce rukama Bank of New York, do nejzajímavějších podniků bývalých zemí sovětského bloku, tedy svých vlastních podniků, a to včetně České republiky - pozn. NN).
Zatím neexistují žádné důkazy, které by potvrzovaly domněnky, podle kterých  HIID získal granty na pomoc Rusku a Ukrajině právě kvůli úzkým vztahům mezi "starými přáteli z Harvardu". V letech 1992 až 1996 ovšem HIID získal od státní agentury USAID granty ve výši 57,7 milionu dolarů, z nichž o více než 40 milionů nemusel soutěžit s jinými zájemci. Zakázky přicházely přímo, což je na americké poměry velmi neobvyklý způsob nakládání se státními financemi. Vedle těchto peněz spolurozhodoval Harvardský institut pro mezinárodní rozvoj i o nakládání s asi tři sta miliony dolarů, které USAID rozdělila mezi velké účetní a PP firmy.
Wendelová dále tvrdí, že státní peníze tekly na soukromá konta prostřednictvím dalších soukromých institucí - založených většinou v Rusku za pomoci státních úředníků Jelcinovi administrativy.
Vyšetřování zatím není uzavřeno, nicméně Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) už vloni pozastavila vyplácení peněz pro některé projekty Harvardského institutu pro mezinárodní rozvoj a rozhodla se celou věc znovu prošetřit. Podle nejmenovaných důvěrných zdrojů citovaných Janine Wedelovou v článku pro týdeník The Nation,  vyšetřování prokázalo, že někteří vysocí představitelé HIID v Rusku nejen pracovali na ekonomických a společenských reformách, ale zároveň se věnovali i osobním investicím například do ruských státních obligací.
Toto podezření se zatím vyhýbá Jeffrey Sachsovi, který i nadále zůstává šéfem HIID. Ani nejvyšší představitelé Clintonovy administrativy zatím nejsou ochotni přiznat, že v Rusku pochybili. Koordinátor hospodářské pomoci pro území bývalého Sovětského svazu Richard Morningstar mluví jasně: "Kdybychom Čubajsovi nepomohli, vyhráli bychom bitvu o ruskou privatizaci?" V rozhovoru pro The Nation si Morningstar zároveň odpověděl: "Asi ne. Když mluvíte o několika stovkách milionu dolarů, nemůžete změnit celou zemi, ale můžete nabídnout cílenou pomoc Čubajsovi."
Když Jelcin Čubajse v roce 1996 na čas odstavil, protože byl mezi Rusy krajně nepopulární, dával mu peníze na živobytí právě Harvardský institut pro mezinárodní rozvoj. Nečerpal je přitom odjinud než ze státní pomoci financované Americkou agenturou pro mezinárodní rozvoj.
Podle Wendelové je stále otázkou, zda nakonec vyšetřování celé záležitosti nevyústí v žalobu proti některým harvardským ekonomům. Na ni však odpoví až příslušné státní úřady.
Jaroslav Plesl
Euro č. 5/ 23. 11. 1998