Hra o vlastnictví, aneb hra o všechno
Tak se nám tu v Čechách hašteří
nejen vlastníci domu a jejich nájemníci, ale zcela mimo media i vlastníci půdy a
zemědělského majetku s jejich nájemci a správci, pokud tak lze nazvat osoby povinné
ze zákona, které mají dříve ukradený majetek vrátit. Když jde o byty versus
nájemníci, nastoupí v mediálních debatách vrcholová reprezentace nejen politická,
ale i lobbystická. Když se jedná ještě o zásadnější majetek , o zemědělskou a
lesní půdu a k ní příslušný zemědělský majetek versus zemědělská družstva a
akciové společnosti vzniklé v rámci divoké privatizace družstev, jsou media jen
plná družstevních lobby, agrárních komor, nebo nejlépe zazní zcela zřetelně a
nahlas mediální hluchota. Družstva a z nich vzniklé akciovky na bázi personální
unie managementů se tváří jako suverénní vlastníci zemědělského majetku a tam,
kde není uzavřena pro ně výhodná nájemní smlouva nejméně na 10 let, užívají
půdu v nájemním vztahu“ze zákona“ anebo většinou i bez právního důvodu.
Nerespektují vlastnická práva a to proto, že krást se vyplácí a stát
dostatečně v těchto souvislostech
nechrání soukromé vlastnictví těch, kteří o něj
jsou denně připravováni podivnými majetkoprávními přeměnami, kterým
se také říká "transformace". Takže družstevní a společenstevní
organizace a jejich funkcionáři
transformují nájemní vztah k ostatnímu zemědělskému majetku oprávněných osob ve
vztah vlastnický, vlastníky zemědělského majetku zcela viditelně vyvlastňují, a
stát , protože se to jaksi netýká jeho majetku, ničeho nečiní. Očividně se však
snaží nájemní lobbystické organizace, prostřednictvím
sociální demokracie, odložit navrácení zemědělského majetku de facto o dalších několik desítek
let. Zamlčují však, že majetek je již " stabilizován" v
akciových společnostech , že je již v podstatě nevydatelný, tudíž nedojde ke
zmenšování rozměru "českého zemědělství", které tvoří převážně
družstva a z nich pro tento účel vzniklé společnosti
ve vlastnictví několika dřívějších
nájemníků. Odklad by se tedy jevil jako
zcela nadbytečný, kdyby byl činěn
upřímně, a kdyby dospělé pohledávky byly splnitelné a to nejen včera, ale dnes i
zítra. Protože tomu tak není, pak je nutno na tuto otázku odpovědět povinnými
družstvy jinak: dokonce nezákonně zákonným způsobem. Většina povinných družstev
neplní dospělé pohledávky především proto, že v posledních dvou až čtyřech
letech jejich management převedl a to dokonce absolutně neplatnými úkony nejen majetek
družstva (členské vklady), ale i majetek vlastníků na nový, zcela suverénní
subjekt, nejčastěji akciovou společnost , kteréž to spoluvlastníky jsou většinou
tytéž osoby z představenstva družstva. Tato personální unie, přezkoumatelná výpisem z obchodního
rejstříku, zneužila informací v
obchodním styku a dala popud k uzavření smluv na úkor jedné z nich. Jestli pak
fiktivními a neplatnými smlouvami přešlo z družstva na akciovou společnost jen
lukrativní zboží, nebo se majetek družstva přeměnil na akcie, je odtud zřejmé, že
organizátoři takovýchto převodů či přeměny tak činili zcela s úmyslem a
promyšleně, a to za účelem, aby nemuseli již nikomu nic vracet. V tomto světle se
jeví velice pochybný argument, zdůvodňující, že takto bylo nutno si počínat, aby
se nezmenšil rozměr českého zemědělství. Takovýto argument je však v praxi
prosazován novými vyvlastňovacími metodami , zcela organizovaně a dnes již masově
prováděnými a to na popud Svazu zemědělských družstev a společností a dnes i
dalších servilních organizací koupených státními penězi současných vládců..
V zásadě tak pod taktovkou
menšinové vlády je prosazován proces normalizace, který by měl zakonzervovat tento neprávní stav a zabránit tak s konečnou
platností vrácení dříve ukradenému majetku do rukou legitimních vlastníků.
Převodem majetku z družstva na akciovou společnost však činnost družstva
nekončí a to většinou z toho důvodu, že by většina vlastníků půdy již akciové
společnosti půdu nepronajala a pozemkový fond by musel nájemní vztah ke státní
půdě založit nově a půdu přerozdělit mezi všechny zemědělce, tedy i soukromé.
Tzv.zbytkové družstvo tedy podnajímá zemědělskou půdu "své" akciovce, a
na účtu vede účetně nutnou, avšak fiktivní částku na "vyrovnání"
dospělých pohledávek a proto také tvrdí, že nikoho nepoškodilo. Že touto účetní
položkou na vyrovnání jsou např. akcie dceřiné
akciové společnosti, asfaltky,
meliorace a silážní žlaby, nebo dokonce pohledávky po jiných dlužnících to
samozřejmě družstvu nevadí. Tvrdí, že nespáchalo ani náhodou žádný trestní
čin, že žádného věřitele nepoškodilo nebo nezvýhodnilo. Že ve skutečnosti
dochází k flagrantnímu porušení práva a porušování povinností při správě
cizího majetku, to se v tomto státě dodnes tutlá, přestože tyto skutečnosti jsou
veřejným tajemstvím.
Pokud tlak ze strany vlastníků na
vydání majetku ze zákona roste, a to
dokonce i za pomocí pravomocných rozsudků (ze zákona na druhou), skládají družstva
do úschovy pro věřitele akcie své dceřiné akciové společnosti a nutí věřitele,
vlastníky zemědělského majetku, aby se stali akcionáři proti své vůli, aby byli
sami proti sobě , když na jedné straně budou s holýma rukama hospodařit na své
půdě a na straně druhé budou s příslušným zemědělským majetkem v podobě akcií
podnikat ve stejném oboru proti sobě v
duchu zákona o konkurenci. Ano, až takovéto absurdity dosáhl boj o zemědělský
majetek, tedy takový byl navozen vztah k soukromému vlastnictví na venkově. Pokud
však ani to nestačí a soudy rozhodnou, že pohledávka není splacena složením
akcií, družstvo, které již nehospodaří a je v likvidaci, vyhlásí na sebe konkurs.
Všechna soudní řízení se ze zákona zastavují, vydraží se zmíněné meliorace,
asfaltky a silážní žlaby, ev. nedobytné pohledávky, z výtěžku se zaplatí
konkursní řízení a možná , že zbude Kč
1 na vlastníka . Není odvolání, není cesty zpět, leda nákladnými individuálními
žalobami, pokud se najde schopný právní zástupce.
Tak takhle stát chrání nedotknutelné soukromé vlastnictví, stát, který
prostřednictvím demokratických stran tvrdí, že spěchá do demokratické Evropy, do
Evropské unie. Stát o tomto masivním " tunelování" soukromého vlastnictví
do rukou družstevní a společenstevní nomenklatury dobře ví, dobře o tom vědí i
poslanci Parlamentu ČR. Snad jen jediní senátoři a několik poslanců
s předsednictvem Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR v loňském
roce společně zabránili, že k
vyvlastnění nedošlo na věčné časy. Pokud se stát nezačne zabývat těmito
nezákonnými převody, kdy majetek vlastníků mizí do kapes organizátorů, tedy do
akciových společností zřízených výlučně pro tento účel, bude se muset těmito
nezákonnými jevy zabývat nejen ústavní soud, ale i mezinárodní tribunál v Haagu,
protože jsem se zavázali ve svém ústavním pořádku ctít především vlastnická
práva, která jsou základem právního státu a demokracie.
Tak jako nyní vlastníci bytů a nájemních domů jsou nuceni státem vybírat
nájemné nepostačující ani na nejnutnější údržbu bytů a nájemních domů, když
škrtnutím pera přenesl stát povinnost starat se o byty a tedy i o nájemníky na
vlastníky bytů, tak tito na své
vlastnictví nedobrovolně doplácí.
Právě takovouto diskriminovanou skupinou v Česku jsou i vlastníci zemědělského
majetku, kteří jsou nucení bez náhrady ponechávat v soukromých společnostech, podivného socialistického složení, svůj majetek, když v konečném důsledku jsou o
své vlastnictví připravováni, byť často bezdůvodným oddalováním plnění dávno
dospělých pohledávek, až do úpadku najednou
nemajetného dlužníka. Že se některé sociální síly v této zemi snaží oddálit
plnění dokonce zákonem, tak to už jsme asi zase zpátky v socialismu, byť
lepším, prý "s lidskou
tváří", fabiánském a ve znamení
V Branišovicích 14.1.2000
Ing. Jaromír S. Morávek
autor je poradce a konzultant