Muž novináři zvaný jako “internetový mág”, předlistopadový redaktůrek tehdejší normalizační Mladé fronty, ale spíše také dnešní obhájce agentů StB, žádá omluvu. Proč? To jsem nepochopil...

Může za jeho vztah k agentům StB skutečnost, že mezi nimi dva roky jako redaktor pracoval v komunistickém plátku?

Jeho plešatá hlava se občas objeví v tisku. Tvrdí o sobě, že je křesťan, ža má sporožiro ve Spořitelně a termínovaný vklad u Komerční banky. Docela nedávno se projevil jako bojovník proti monopolu StB (pardon) SPT TELECOM. Dnes se dokonce odvolává na dílo George Orwella (1984), tenkrát to neudělal, nesmělo se to. Ondřej Neff o sobě tvrdí: “Dnes jsem už starý a otrlý a oprsklý.” Něco na tom bude...

Autor: Josef Maraczi, září 1999

Zdá se, že by Neffovi dělalo dobře, kdyby se mu předlistopadový disidenti v dnešní době plazili u nohou a děkovali mu, že jim dovolí na internetu psát. Jak jinak si vysvětlit, že neustále dodnes otravuje a vyhrožuje kvůli mému následujícímu textu, zveřejněném kdysi na internetu. Cituji: »V dalších pokračováních se pokusím poodhalit roušku, co dělají novináři z řad agentů, zveřejněni Syndikátem novinářů ČR: Jiří Margolius “Redaktor”, Milan Cais “Jan” a “Milan”, Mufid Jazairi “Gustav”, Petr Cincibuch “Adam” a “Pavel”. Kam ze Špíglu odešla Dagmar Žáková “Soňa” a “Smoky”, kdo je Ondřej Neff, vydavatel internetového Neviditelného psa, kam a co dnes píše spisovatel Zdeněk Eis “Kosma”«. Neff prý dokonce vyhrožuje žalobou. Každý obyčejně vzdělaný právník, který z klientů netahá jen peníze, musí uznat, že není za co ani koho žalovat. Kdo tedy je O. N.?

Po znárodnění pomůžu budovat

Přestože jeho rodině byl v roce 1948 zkonfiskován obchod na pražských Příkopech, nic nebránilo O. Neffovi, aby tento hnusný režim pomohl budovat. Po gymnáziu vystudoval Fakultu sociálních věd UK v Praze (1969), pracoval v propagaci jako fotograf, ač o sobě tvrdí: “Já byl dost mizerný fotograf, žádná hvězda.” (Květy 33/99) V roce 1979 na dlouhou dobu nastoupil jako redaktor do Mladé fronty, deníku ÚV SSM. Deset let zde vedl i fotografickou rubriku, psal, vykonával práci metéra a pracoval na zlomu novin. Zatímco komunisté měli své Rudé právo, svazáci MF. Nejde tedy takřka o druh zvrhlosti, jít pracovat pro komunistický režim, který okradl jeho rodinu? Do novin, které si režim hlídal a jen tak někoho v nich nedovolil publikovat natož ho zaměstnat?

“Agenti StB? Ti jsou nevinní!” (Neff)

Podivnou roli, ve vztahu ke zveřejněným seznamům agentů sehrál O. N. ve sloupku Mladého světa 14. srpna 1992. Napadá periodikum Rudé krávo za jejich zveřejnění, a tak budeme přímo citovat: “Měl by s lustračním osvědčením (spisovatel Josef Nesvadba) bezúhonnosti chodit od jednoho soukromého lustrátora a kádrováka ke druhému” (...) Minimální slušnost by velela: omluvit se. Jenže minimální slušnost byla už porušena zveřejněním neověřitelného seznamu. (...) Neslušní vydavatelé periodik zveřejňující nepravdy mají být cestou práva proměněni v neslušné vydavatele platící horentní sumy odškodného.”

Připadá mi to jako slova vypuštěná z huby Gustáva Husáka, jako věta vystřižená z předlistopadového Rudého práva. Někteří z těch, co dříve pěli ódy komunistickému režimu, práskali, oblékali milicionářský mundur, narudo schůzovali, už zase napadají disidenty.

Proč O. N. sám nebojoval za to, aby seznamy vydal již demokratický stát, který tvrdí, že se chce vyrovnat s komunistickou minulostí? A pokud O. N. tvrdí, že se na seznamech udavačů objevili letci RAF, muklové, jejichž jména bysme měli číst na Slavíně, tak má pravdu. Bohužel, v osobním životě cestou někde zklamali. Stejně jako jiní. Znám mukly, kteří spolupráci podepisovali na uranu, znám letce z RAF, kteří v seznamech jsou také. S některými jsem se o tom zpříma bavil a je to jen věcí jejich vlastního vědomí a jejich osobního svědomí. Nikdo to za ně neudělá, jen oni sami, žijí-li...

Ondřej Neff mezi píšícími agenty

O. N. psával také do normalizační Československé fotografie, kde nezapomněl vynachválit prokomunistického fotografa Emila Fafka (ČsF 7/85). V roce 1987 přešel do týdeníku Svazu českých spisovatelů s názvem Kmen, kde byl šéfredaktorem (dodnes) komunista Karel Sýs. Ten zcela nedávno dokonce začal původní Kmen vydávat pod názvem OBRYS - kmen, jako týdeník pro literaturu a kulturu, a kde jinde než v komunistických Haló novinách.

Redakční radu původního Kmenu, v době kdy tam O. N. psával, tvořila řada lidí, z nich jsem vybral tři, kteří jsou narozeni v roce 1933, tedy ve stejném roce, jako můj otec. Být však jeden z nich mým otcem, musel bych se ho úředně zříci.

Vzato abecedně, prvním tajným spolupracovníkem - agentem (TS - A) je PhDr. Milan Blahynka, CSc., * 29. 8. 1933, krycí jméno “Hynek” (35892). Dalším agentem je JUDr. Josef Hotmar, * 8. 10. 1933, “Humr” a “Hades” (8158). U něho se na chvíli zastavme. Ten byl dvanáct let poradcem L. Štrougala, o emigrantech psával jako o “spolčencích fašistů, se kterými zatočil Únor.” O dům v Šáreckém údolí, který koupil za necelých 15 procent jeho kupní ceny a kde dodnes bydlí, se soudí s emigranty, manželi MUDr. Josefem a Naděždou Kalných. Tentýž Hotmar, který mě při jednání před Obv. soudem v Praze 6 v roce 1998 na chodbě soudu při fotografování napadl pěstí a 2. února 1999, rovněž na chodbě téhož soudu, praštil pěstí do objektivu kamery České televize. Mohl by o tom povyprávět Jakub Knězů, redaktor ČT (Inu, každý má nějaký styl jednání, že ano.)

A konečně třetí ze “svaté trojice” v roce 1933 (2. 6.) narozený spisovatel a scenárista Jiří Křenek, TS - A “Roman” (24076).

Jak se v této “ctihodné” společnosti mohl Neff profilovat, než články typu např. “Jak jsem zhlédl a nezhlédl sovětský film” (Kmen 33/98). Neffův otec Vladimír byl spisovatelem a internetový mág Ondřej může být rád, že otec neemigroval. Kdyby totiž tomu tak bylo, tak se nedostal nikdy do seznamu spisovatelů. Ty totiž od roku 1964 v tehdejší ČSSR vydával jeho kmenový kolega Milan Blahynka, v každém režimu dobře naladěn a dobře naobědván, který české exilové autory ignoroval, jako kdyby nikdy nežili a nepsali. (Paradoxně tentýž autor v roce 1995 vydal první díl Slovníku českých spisovatelů od roku 1945.)

Zpytovat svědomí - raz dva!

Ze všeho je patrné, že O. N. se chce zbavit závaží, že se mezi agenty (nejen mezi tzv. spisovateli) hodně pohyboval a nyní ho tato skutečnost tlačí v mozku. Je však férově nutno dodat, že dosud nikdo seznamy udavačů nezpochybnil, a ti, co se o to pokusili, nakonec stejně prohráli a radši to vzdali předem. Ani úřední místa dodnes oficiálně nezveřejnila počet spolupracovníků StB a pokud jde o seznamy, ty jsou v některých případech pokládány za jediné nesvazkové důkazy o spolupráci s StB u lidí, jejichž svazky byly zničeny.

Otec Ondřeje Neffa synovi vždycky říkal: “Záda rovná, hlavu vztyčenou, krok křepký, raz dva!” Ať se tedy O. N. radši sebere, vezme rotvajlera Barta a jde se s ním dlouze projít do míst, kde začal spolupráci s StB jiný spisovatel, a to Vladimír Škutina “Historik”. Ten v Prokopském údolí, pro svou odlehlost, se Státní bezpečností v roce 1974 uskutečnil na 23 schůzek a podal v tu dobu 40 zpráv “dobré kvality”.

Právě tady může Neff zpytovat své vlastní svědomí o svém životě v době, kdy jiní psát mohli akorát tak do samizdatu. Ví nejlépe sám, jaký druh másla a kolik ho na hlavě má...

…………..

Poznámka závěrem: O. Neffovi se budu věnovat ještě později v samostatném článku.