Prezidentská amnestie v roce 1990 otevřela brány věznice v pražské Ruzyni občanovi a bývalému repre-zentantovi NSR v házené Walteru Schreierovi z městečka Apolda. Odpykával si trest za hospodářskou kriminalitu, v níž hrála hlavní roli vášeň pro starožitnosti. V policejních a soudních spisech se v této kauze objevují jména některých tichých společníků Stolní společnosti od Zlatého soudku.

Do tehdejší ČSSR Schreier přišel jako majitel firmy WASCH, která zásobovala německá zastupitelství ve Střední a Východní Evropě. Ruzyňští příslušníci tehdejšího Sboru nápravné výchovy ještě v roce 1991 o Schreierovi hovořili jako o prominentním vězni. Tvrdili, že mu do vězení psával i německý prezident von Weissäcker. Prohlašovali, že v roce 1989 sdílel společné vězeňské procházky s Václavem Havlem. Jméno Schreiera dávali do souvislosti s masivním podloudným vývozem starožitností do Německa. (Vývoz starožitností a uměleckých děl na Západ patřil tradičně do náplně práce rozvědek komunistických států, které si tak pracně opatřovaly západní měny na financo-vání svých výzvědných operací proti demokratic-kým státům Západu - pozn. N. N.) Říkali, že si vzal za manželku Češku, která v Německu vede "nevěstinec italského typu a podobně". O sedm let později si "raději na nic nepamatovali".

Zvěsti zřejmě vedly k domněnkám o Schreierovi jako osobě v pozadí privatizace pivovaru v Českém Krumlově a dodavatele pistole, jíž byl zavražděn Dvořák. Pro žádnou z uvedených fám nebyly nalezeny hodnověrné důkazy. A to ani v okruhu polistopadové tzv. Vystrkovské společnosti.

Vystrkovská společnost

Rekreační areál na břehu Orlické přehrady u vesnice Vystrkov byl vybudován pro nejvyšší představitele KSČ. Jeho rozsah a umístění v terému svědčí o tom, že volbě místa předcházely důkladné bezpečnostní studie. Vnitřní komunikace v areálu, umístění a charakter budov dokládají, že se zde na ničem nešetřilo.

Podle dostupných smluv areál provozuje na základě nájemní smlouvy společnost Hotel Orlík s.r.o. Na podnájemních smlouvách ji zastupuje jako jednatel Miroslav Provod. Roční podnájem jedné budovy se pohybuje v částkách nad sedm set tisíc korun. Za tyto peníze areál každému poskytuje dostatek soukromí. Bezpečnost nájemce i pod-nájemců zajišťuje soukromá bezpečnostní agentura. Traduje se o ní, že je tvořena ostrými hochy, kteří se jako příslušníci bývalé Sovětské armády zocelili v Afganistánu. Pro náhodného návštěvníka jsou doslova neviditelní. Avšak každý, kdo se pokusí o nehlášené přiblížení se, nebo vstup, zjistí, že jsou všudy přítomní, nekompromisně tvrdí, vždy a včas tam, kde mají být. Díky tomu přetrvává okolo areálu stejné tajemno, jaké se tradovalo i v dobách komunistické totality. Jedinou proměnu zde znamenají noví hosté. Nájemci, podnájemci a návštěvníci.

V polovině devadesátých let mezi podnájemce a náv-štěvníky patřili František Mrázek a jeho společník Jiří Shrbený, rodina zavražděného Antonína Běly z Úval u Prahy, Jan Bazovský, osvobozený pro nedostatek důkazů z obvinění z vraždy Dušana Samuhela a Jiřího Stůje, bývalý ředitel českého Interpolu František Zelenický, bývalý vlastník společností Bohemia Art a Poldi Ocel Vladimír Stehlík, bývalý ředitel Inspekce ministra vnitra a vyšetřovatel Mrázkovy trestné činnosti Boris Štefl se svým zástupcem Milanem Jungrem, národní umělec Karel Gott, kolínský advokát Jiří Sehnal a mnoho dalších osobností, jejichž jména se objevují v souvislosti s podezřelými úvěrovými machinacemi.

Podle některých svědectví bezpečí a intimitu areálu vyhledali i leckteří před-stavitelé české politiky a veřejného života. A dokonce i příslušníci republikového útvaru pro boj s orga-nizovaným zločinem a hosté Zelenického.

Z hlediska odkrývání složitých osobních vazeb spojených s členy prezídia nadace Interpo byl areál ideálním místem pro přípravu úvěrových operací a utajená setkání.