Na základě tahů kolínské "jedničky" Hájka převezli do vyšetřovací vazby v Praze. Případ byl přidělen středo-českému krajskému vyšetřo-vateli JUDr. Borisi Šteflovi. Lžovický hospodský mu zpíval jako kanárek přesto, že leccos z noční výpovědi na vyše-třovně kolínské "jedničky" zamlčel.

Ve shromažďování důkazů k údajům Hájkovy výpovědi Štefl podle Soukupa velmi brzy uvízl na mrtvém bodě. Na základě tehdejších předpisů nesměl vyšetřovat příslušníky SNB. Jejich trestná činnost spadala do kompetence Inspekce ministerstva vnitra řízené náčelníkem Novákem. Soukup uvádí, že na odhalené kriminální jednání Špuláka, Hroudy a jejich společníků inspekce reagovala pasivně. Nevyhověla Šteflovým žádostem o pomoc. V kolínském případě se prý na inspekci dokonce "ztrácely Šteflem zaslané písemnosti", docházelo k únikům informací a následnému vyhrožování svědkům.

Atmosféru strachu zesi-lovaly "spanilé jízdy" přís-lušníků V. Správy StB (tzv. ochranka ústavních činitelů a osob zvláštní důležitosti) po Kolínsku. Ve služebních Tatrách 613, přidělených podle státních poznávacích značek k ochraně tehdej-šího předsedy vlády Lubo-míra Štrougala a pak Ladis-lava Adamce. Tito přísluš-níci StB nezákonně vyža-dovali důkazy k Hájkově případu. Obavy vyvolávaly i zvěsti o tom, že šetření Špuláka a spol. blokuje vojenská prokuratura, kterou k součinnosti vyzvala pražská krajská prokurátorka Věra Stará. Aniž se setkala se s účinnou odezvou.