Česká televize a redaktor Ovečka v létech 1995 až 1998 zveřejňováním a pranýřo-váním uvedené činnosti, ale i nečinnosti vysokých přestavi-telů policie, ministerstva vnitra a státního zastupitelství, vykonali obrovský kus práce. Jejich úsilí přesto vyznělo naprázdno. Naopak museli čelit žalobě Františka Mrázka a Miroslava Provoda na ochranu jejich osobnosti a vyplacení odškodného v celkové výši dvou milionů korun. Jiří Ovečka s televizními spolupracovníky spor vyhrál (viz. dokumenty zařazené na straně 07-10/N.N./03/2000. Jiní toto štěstí neměli.

Ve výčtu ztrát na poli boje proti organizované ekono-mické kriminalitě a or-ganizovanému zločinu ne-figuruje jen smrtelný pád státní zástupkyně Kozubkové ze schodů na cestě do vlastního bytu, záhadná sebevražda kriminalisty Tomáše Beneše, pokus o kriminalizaci poctivého policisty Evžena Kolína, který zorganizoval vysoký důstojník Inspekce ministra vnitra(!). Ve výčtu je několik desítek jmen policistů, kteří za neústupnost v odhalování zločinu zaplatili vynuceným odchodem z policejního sboru, nebo služebním pádem. Tyto a další události vytvořily v policii zvláštní náladu. Vystihují ji kondolence vyslovované na adresu těch členů sboru, kteří proti organizovanému zločinu jdou.

Nedostatek politické vůle k nastolení vlády zákona je už chronická česká cho-roba. Vede k podezření, že politici nemají zájem na účinném odhalování všech, kdo zákon překračují a nezákonně se obohacují. Že je, řečeno slovy politiků KDU-ČSL, zásada "co bylo ukradeno musí býti vráceno" zajímá jen ve vybraných případech. Jakým je například snaha lidovců o co nejméně omezenou restituci majetku katolické církve. Tato ochablá vůle klade na stůl otázku: "Nakolik organizo-vaný zločin pronikl do české politiky? Kolik politiků a jak mu už slouží?" Jestliže se dosud nikdo z nich nezasadil alespoň o to, aby byly vráceny desítky miliard ukradených úvěrovými a daňovými podvody.